1. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Dostatečně závažné porušení právní normy přiznávající práva jednotlivcům – Orgán nedisponující žádným prostorem pro uvážení – Dostatečnost pouhého porušení práva Společenství
(Čl. 288 druhý pododstavec ES)
2. Žaloba na náhradu škody – Světová obchodní organizace – Nemožnost dovolat se dohod WTO ke zpochybnění legality aktu Společenství – Výjimky – Akt Společenství, který směřuje k zajištění jejich výkonu nebo který na ně výslovně a konkrétně odkazuje – Režim dovozu banánů do Společenství – Neslučitelnost s pravidly WTO určená orgánem pro řešení sporů WTO – Soudní přezkum legality tohoto režimu s ohledem na pravidla WTO – Vyloučení
(Čl. 288 druhý pododstavec ES; nařízení Rady č. 404/93 a č. 1637/98; nařízení Komise č. 2362/98)
3. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Neexistence protiprávního jednání orgánů Společenství – Skutečná škoda, příčinná souvislost a neobvyklá a zvláštní škoda – Kumulativní charakter
(Čl. 288 druhý pododstavec ES)
4. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Ponechání v platnosti režimu dovozu banánů do Společenství neslučitelného s dohodami WTO – Škoda vzniklá v důsledku zavedení odvetného opatření americkou administrativou – Příčinná souvislost
(Čl. 288 druhý pododstavec ES)
5. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Neexistence protiprávního jednání orgánů Společenství – Škoda vzniklá v důsledku neslučitelnosti režimu dovozu banánů do Společenství s dohodami WTO – Neobvyklá škoda – Neexistence – Odpovědnost Společenství – Vyloučení
(Čl. 288 druhý pododstavec ES)
1. Vznik mimosmluvní odpovědnosti Společenství ve smyslu čl. 288 druhého pododstavce ES za protiprávní jednání jeho orgánů je vázán na splnění souboru podmínek, a to protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, existence skutečné škody a existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným jednáním a uplatňovanou škodou. Jakmile jedna z těchto podmínek není splněna, je třeba žalobu zamítnout v plném rozsahu, aniž by bylo nezbytné přezkoumávat ostatní podmínky.
Co se týče první podmínky, protiprávní jednání vytýkané orgánu Společenství musí spočívat v dostatečně závažném porušení právní normy přiznávající práva jednotlivcům. Rozhodujícím kriteriem pro to, aby bylo možno považovat tento požadavek za splněný, je zjevné a závažné nedodržení dotčeným orgánem Společenství mezí týkajících se jeho posuzovací pravomoci. Pokud tento orgán má pouze značně omezený, či dokonce neexistující, prostor pro uvážení, může pouhé prosté porušení práva Společenství postačovat k prokázání existence dostatečně závažného porušení.
(viz body 85–89)
2. Dohody Světové obchodní organizace WTO v zásadě nepatří, s ohledem na jejich povahu a strukturu, mezi normy, ve vztahu k nimž soudy Společenství přezkoumávají legalitu jednání orgánů Společenství.
Z toho vyplývá, že případné porušení pravidel WTO těmito orgány nemůže v zásadě založit mimosmluvní odpovědnost Společenství.
Soud Společenství by měl povinnost provést přezkum legality jednání orgánů Společenství s ohledem na pravidla WTO pouze v případě, že Společenství zamýšlelo splnit konkrétní povinnost převzatou v rámci WTO nebo když akt Společenství výslovně odkazuje na konkrétní ustanovení dohod WTO.
Přitom ani v případě existence rozhodnutí orgánu pro řešení sporů WTO o neslučitelnosti s pravidly WTO opatření o režimu dovozu banánů do Společenství, který byl zaveden nařízením č. 404/93 o společné organizaci trhu s banány, ve znění nařízení č. 1637/98 a č. 2362/98, se žádná z těchto dvou výjimek nepoužije tak, aby soud Společenství mohl přezkoumat legalitu dotčených předpisů Společenství s ohledem na pravidla WTO.
V tomto ohledu nemá vliv uplynutí lhůty, kterou poskytla WTO Společenství pro uvedení opatření prohlášeného za neslučitelné do souladu s pravidly WTO a povolení udělené WTO poškozenému členovi, aby vůči Společenství přijal vyrovnání a suspenzi obchodních koncesí.
(viz body 110, 113–115, 125)
3. V případě škody způsobené jednáním orgánů Společenství, jehož protiprávní povaha není prokázána, může dojít ke vzniku mimosmluvní odpovědnosti Společenství, pokud jsou kumulativně splněny podmínky týkající se skutečnosti škody, příčinné souvislosti mezí ní a jednáním orgánů Společenství, jakož i neobvyklé a zvláštní povahy dotčené škody.
(viz bod 160)
4. Zásad společných právním řádům členských států, na které odkazuje čl. 288 druhý pododstavec ES, se nelze dovolávat na podporu existence povinnosti Společenství nahradit veškeré škodlivé následky, a to i vzdálené, jednání jeho orgánů. Podmínka týkající se příčinné souvislosti vyžadovaná tímto ustanovením totiž předpokládá existenci dostatečně přímé příčinné souvislosti mezi jednáním orgánů Společenství a škodou.
V tomto ohledu taková přímá souvislost existuje jednak mezi tím, že Rada a Komise ponechají v platnosti režim dovozu banánů neslučitelný s dohodami Světové obchodní organizace WTO, a jednak škodou utrpěnou hospodářskými subjekty z důvodu zavedení celní přirážky na jejich výrobky americkými úřady. Jednostranné rozhodnutí Spojených států amerických o zavedení této celní přirážky nepřerušuje uvedenou příčinnou souvislost. Jednání dotyčných orgánů totiž nezbytně vedlo americkou administrativu k přijetí odvetného opatření v souladu s postupy řešení sporů WTO uznanými Společenstvím, takže na toto jednání je třeba nahlížet jako na rozhodující příčinu utrpěné škody.
(viz body 177–178, 183–185, 191)
5. Pokud jde o škodu, kterou mohou utrpět hospodářské subjekty z důvodu činností orgánů Společenství, újma je jednak neobvyklá, pokud přesahuje meze hospodářského rizika vlastního činnostem v dotčeném odvětví, a jednak zvláštní, pokud zasahuje konkrétní kategorii hospodářských subjektů nepřiměřeným způsobem v porovnání s ostatními subjekty.
Není však prokázáno, že by hospodářské subjekty, jejichž činnost spočívá v uvádění akumulátorů na americký trh, utrpěly z důvodu neslučitelnosti režimu dovozu banánů do Společenství s dohodami Světové obchodní organizace (WTO), která vedla americkou administrativu ke zrušení celních koncesí vůči Společenství, újmu přesahující meze rizika vlastního jejich vývozním činnostem. Možnost suspenze celních koncesí, což je opatření upravené dohodami WTO, je totiž jedním z nebezpečí vlastních stávajícímu systému mezinárodního obchodu. Toto nebezpečí proto musí nutně nést každý subjekt, který se rozhodne uvádět své výrobky na trh jednoho z členů WTO.
Ze skutečnosti, že škodu utrpěnou uvedenými hospodářskými subjekty nelze považovat za škodu neobvyklou, vyplývá, že jejich žalobu na náhradu škody založenou na režimu mimosmluvní odpovědnosti Společenství v případě neexistence protiprávního jednání jeho orgánů je třeba zamítnout.
(viz body 202–203, 205, 211, 213)