1. Žaloba na neplatnost – Pravomoc soudce Společenství – Nahrazení adresáta rozhodnutí orgánu Společenství novým adresátem – Vyloučení v případě neexistence zániku nebo úmrtí určeného adresáta
(Čl. 229 ES a 230 pododst. 4 ES)
2. Žaloba na neplatnost – Žaloba podaná fyzickou nebo právnickou osobou, která je adresátem napadeného aktu – Postoupení žaloby na třetí osobu – Nepřípustnost
(Čl. 229 ES a 230 pododst. 4 ES)
3. Hospodářská soutěž – Pravidla Společenství – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Fyzická nebo právnická osoba provozující podnik v okamžiku porušení – Převzetí odpovědnosti jinou osobou, která převzala provoz – Přípustnost – Dosah
4. Právo Společenství – Zásady – Základní práva – Presumpce neviny – Řízení ve věci hospodářské soutěže – Použitelnost
5. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se určuje, že došlo k porušení – Způsob dokazování – Použití souboru nepřímých důkazů – Požadovaný stupeň důkazní síly pokud jde o jednotlivě nahlížené nepřímé důkazy
(Čl. 81 odst. 1 ES)
6. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se určuje, že došlo k porušení spočívajícímu v uzavření protisoutěžní dohody – Rozhodnutí vycházející z listinných důkazů – Důkazní povinnosti podniků zpochybňujících existenci porušení
(Čl. 85 odst. 1 ES)
7. Hospodářská soutěž – Dohody narušující hospodářskou soutěž – Dohody mezi podniky – Narušení hospodářské soutěže – Kritéria pro posouzení – Protisoutěžní cíl – Dostačující zjištění
[Čl. 81 odst. 1 písm. c) ES]
8. Hospodářská soutěž – Dohody narušující hospodářskou soutěž – Dohody mezi podniky – Povinnost Komise předložit důkaz porušení – Meze
[Čl. 81 odst. 1 písm. c) ES]
9. Hospodářská soutěž – Dohody narušující hospodářskou soutěž – Dohody mezi podniky – Důkaz – Odpověď podniku na žádost Komise o informace – Zpochybnění prohlášení podniku ostatními podniky – Výpověď učiněná před státním zástupcem – Důkazní hodnota – Posouzení
(Nařízení Rady č. 17, čl. 11)
10. Hospodářská soutěž – Dohody narušující hospodářskou soutěž – Dohody mezi podniky – Důkaz porušení – Předložení dokumentu Komisí bez uvedení jejího zdroje – Přípustnost
11. Hospodářská soutěž – Dohody narušující hospodářskou soutěž – Účast na jednáních podniků, jejichž předmět je protisoutěžní – Okolnost umožňující vyvodit při neexistenci distancování se od přijatých rozhodnutí závěr o účasti na následné dohodě
(Čl. 81, odst. 1 ES)
12. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se určuje, že došlo k porušení – Důkazy, které musí být shromážděny – Požadovaný stupeň přesnosti pokud jde o druhy výrobků, kterých se porušení týká
(Čl. 81 odst. 1 ES)
13. Řízení – Důkaz – Důkazní břemeno – Přenesení z žalobkyně na žalovanou ve zvláštním případě – Neschopnost Komise upřesnit datum uplynutí jí uzavřené dohody se třetím státem
14. Hospodářská soutěž – Dohody narušující hospodářskou soutěž – Dohody a jednání ve vzájemné shodě tvořící jediné porušení – Podniky, kterým může být vytýkáno porušení spočívající v účasti na celkové dohodě – Kritéria
(Čl. 81 odst. 1 ES)
15. Hospodářská soutěž – Dohody narušující hospodářskou soutěž – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy – Kritéria
(Čl. 81 odst. 1 ES)
16. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah
(Čl. 253 ES)
17. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Porušení práv obhajoby – Ve své povaze subjektivní protiprávnost vylučující přezkum soudu z moci úřední
(Čl. 230 ES; jednací řád Soudu, čl. 48 odst. 2)
18. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se určuje, že došlo k porušení – Rozhodnutí neshodující se se sdělením výhrad – Porušení práv obhajoby – Podmínka – Nemožnost podniku bránit se proti nakonec uvedeným výhradám
(Nařízení Rady č. 17, čl. 19 odst. 1)
19. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Sdělení výhrad – Nezbytný obsah
(Nařízení Rady č. 17, čl. 19 odst. 1)
20. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Pravomoci Komise a Kontrolního úřadu Evropského sdružení volného obchodu – Zásada jediné přepážky – Zahájení řízení současně na základě ustanovení Smlouvy o ES a ustanovení Dohody o Evropském hospodářském prostoru – Přípustnost – Podmínka – Nemožnost určit v tomto stádiu orgán příslušný pro konstatování a potrestání domnělého porušení
(Čl. 81 ES; Dohoda o EHP, čl. 56 a 109; nařízení č. 17)
21. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Neuložení nebo snížení pokuty za spolupráci obviněného podniku – Dodržování zásady rovného zacházení
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)
22. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Spolupráce podniku v průběhu správního řízení – Pojem – Pouhé předání požadovaných informací bez uznání existence porušení – Vyloučení
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)
23. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost porušení
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)
24. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Prostor pro uvážení vyhrazený Komisi –Meze – Dodržování Komisí stanovených pokynů – Dodržování pravidel a obecných zásad práva Společenství
(Nařízení Rady č. 17, čl. 15; sdělení Komise 98/C 9/03)
25. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní kontrola – Soudní přezkum v plné jurisdikci – Podmínka pro výkon – Dosah
(Čl. 229 ES; nařízení Rady č. 17, čl. 17)
1. Univerzální právní nástupce zemřelé fyzické osoby nebo zaniklé právnické osoby nutně vstupuje v neomezeném rozsahu do jejího postavení jakožto adresáta aktu orgánu, a může tedy pokračovat v žalobě na neplatnost, kterou tato osoba podala.
Naproti tomu není soudce Společenství oprávněn ani v kontextu žaloby na neplatnost na základě článku 230 ES, ba ani v rámci výkonu svého soudního přezkumu v plné jurisdikci na základě článku 229 ES, jde-li o sankce, měnit rozhodnutí orgánu Společenství záměnou jeho adresáta za jinou fyzickou nebo právnickou osobu, pokud uvedený adresát dosud existuje. Tato pravomoc přísluší a priori samotnému orgánu, který dotčené rozhodnutí přijal. Jakmile tak příslušný orgán přijal rozhodnutí, a tudíž určil totožnost osoby, které je namístě rozhodnutí adresovat, Soudu nepřísluší nahrazovat adresáta rozhodnutí jinou osobou.
(viz body 46–47)
2. Žaloba podaná osobou jakožto adresátem právního aktu za účelem uplatnění jejího práv v kontextu návrhu na zrušení právního aktu v souladu s článkem 230 ES nebo návrhu na jeho změnu v souladu s článkem 229 ES nemůže být postoupena na třetí osobu, jež není adresátem tohoto právního aktu. V případě, že by totiž takové postoupení bylo přípustné, existoval by nesoulad mezi oprávněním, na základě něhož byla žaloba podána, a oprávněním, na základě něhož by v ní bylo údajně pokračováno. Navíc by takové postoupení vedlo k nesouladu mezi totožností adresáta právního aktu a totožností osoby, která v soudním řízení vystupuje jako adresát právního aktu.
(viz bod 48)
3. Osoba, která je od nynějška odpovědná za provoz podniku, může ve stadiu správního řízení vedeného před Komisí převzít prostřednictvím odpovídajícího prohlášení odpovědnost za skutečnosti, které jsou vytýkány skutečně odpovědné osobě, i když v zásadě přísluší nést odpovědnost za toto porušení fyzické nebo právnické osobě, která vedla dotčený podnik v okamžiku spáchání porušení. Nicméně takové prohlášení nemůže vést ke změně totožnosti adresáta rozhodnutí Komise, jestliže již bylo přijato, ani nemůže mít vliv na totožnost žalobkyně v žalobě na neplatnost, jestliže již byla žaloba proti takovému rozhodnutí podána.
(viz bod 50)
4. Zásada presumpce neviny tak, jak vyplývá zejména z čl. 6 odst. 2 Evropské úmluvy o lidských právech, je součástí základních práv, která jsou podle judikatury Soudního dvora, potvrzené mimoto preambulí Jednotného evropského aktu a čl. 6 odst. 2 Smlouvy o založení Evropské unie, jakož i článkem 47 Charty základních práv Evropské unie, chráněna v rámci právního řádu Společenství. S ohledem na povahu dotčených porušení, jakož i povahu a stupeň přísnosti sankcí, které se k nim vztahují, se zásada presumpce neviny použije zejména v řízeních o porušení pravidel hospodářské soutěže použitelných na podniky, která mohou mít za následek uložení pokut nebo penále.
Z toho plyne, že má-li soudce pochybnosti, musí být tato pochybnost ku prospěchu podniku, který je adresátem rozhodnutí konstatujícího porušení. Soudce tedy nemůže vyvodit závěr, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala existenci předmětného porušení, jak je povinna, jestliže pochybnost o této otázce ještě přetrvává.
(viz body 173, 177–178)
5. Ve věci hospodářské soutěže je nutné, aby Komise za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že k porušení, které stanovila, došlo, uvedla přesné a shodující se důkazy.
Nicméně každý z důkazů podaných Komisí nemusí nezbytně se zřetelem na každý prvek porušení odpovídat těmto kritériím. Stačí, když soubor nepřímých důkazů, kterého se orgán dovolává, odpovídá v celkovém posouzení tomuto požadavku. Proto okolnost, podle níž se dokument odvolává pouze na některé ze skutečností uplatňovaných v jiných důkazních materiálech, nepostačuje k tomu, aby Komisi zavazovala k odstranění tohoto dokumentu ze souboru nepřímých důkazů v neprospěch žalobkyň.
(viz body 179–180, 238, 263)
6. Jelikož pro prokázání porušení, které hodlala sankcionovat, a sice uzavření dohody mající protisoutěžní cíl zakázaný čl. 81 odst. 1 písm. c) ES, Komise vychází z listinných důkazů, podniky, proti nimž je řízení vedeno, mohou užitečně zpochybnit existenci porušení pouze prokázáním toho, že použité důkazy nejsou dostatečné pro prokázání existence nedovolené dohody. Žádnou podporu pro ně nepředstavuje pokus dokázat, že uzavření dohody nesledovalo jejich obchodní zájem nebo že způsob, jakým skutečně na trhu jednaly, by bylo možné vysvětlit jinak, než existencí protisoutěžní dohody.
(viz body 181–187)
7. Jelikož Komise má za úkol sankcionovat porušování čl. 81 odst. 1 ES a jelikož dohody, které „rozdělují trhy nebo zdroje zásobování“, jsou výslovně uvedeny v čl. 81 odst. 1 písm. c) ES jako zakázané na základě tohoto ustanovení, jí tedy pro to, aby tato dohoda mohla představovat porušení, stačí prokázat, že dohoda mezi podniky schopná ovlivnit obchod mezi členskými státy měla za cíl nebo výsledek rozdělení trhů Společenství s jedním nebo více výrobky mezi tyto podniky.
(viz bod 202)
8. Ačkoliv Komisi nevyhnutně přísluší, hodlá-li sankcionovat porušení čl. 81 odst. 1 písm. c) ES, prokázat, že nedovolená dohoda o rozdělení trhů byla uzavřena, bylo by přehnané požadovat, aby mimoto podala důkaz o specifickém mechanismu, kterým měl být tento cíl dosažen. Pro podnik, který se dopustil porušení, by totiž bylo příliš jednoduché vyhnout se jakékoli sankci, pokud by mohl vycházet z argumentu nejasné povahy informací uvedených ve vztahu k fungování nedovolené dohody v situaci, v níž jsou existence dohody a její protisoutěžní cíl přesto dostatečným způsobem prokázané. Podniky se v takové situaci mohou užitečně bránit tak, že mají možnost se vyjádřit ke všem důkazním materiálům, které Komise uvádí v jejich neprospěch.
(viz body 203, 317)
9. Odpovědi poskytnuté na žádost o informace zaslanou Komisí podle článku 11 nařízení č. 17 jménem podniku jakožto takovým mají věrohodnost převyšující věrohodnost, kterou mohla mít odpověď poskytnutá členem jeho personálu, bez ohledu na jeho osobní zkušenost a osobní názor.
Nicméně, prohlášení podniku, proti němuž je vedeno řízení pro účast na dohodě narušující hospodářskou soutěž, jehož správnost je popírána několika ostatními podniky, proti nimž je řízení rovněž vedeno, nemůže být považováno za dostatečný důkaz existence porušení spáchaného těmito podniky, aniž by bylo podpořeno jinými důkazními materiály.
Mimoto, prohlášení, která jsou v rozporu se zájmy prohlašujícího, musí být v zásadě považována za zvlášť věrohodné důkazní materiály. Zvláště skutečnost, že osoba, která je vyzvána, aby se vyjádřila k dokumentům, přiznala, že se dopustila porušení, a přiznala tak existenci skutečností, které jdou nad rámec skutečností, jejichž existence mohla být přímo dovozena z předmětných dokumentů, a priori znamená, při neexistenci okolností zvláštní povahy, které by ukazovaly o pak, že se tato osoba rozhodla říci pravdu.
A konečně, ačkoliv výpověď učiněná před státním zástupcem zajisté nemá stejnou hodnotu jako svědectví učiněné pod přísahou před soudem, je třeba mít za to, že nátlak vyplývající z vyšetřovacích pravomocí, které má k dispozici státní zástupce, a negativní následky, které mohou vyplynout z trestněprávního hlediska pro svědka, který v rámci vyšetřování lhal, jsou okolnosti, které činí takovou výpověď hodnověrnější než pouhé prohlášení.
(viz body 205, 211–212, 219, 296, 312)
10. Zásada, která v právu Společenství panuje, je zásada volného hodnocení důkazů a jediné relevantní kritérium pro hodnocení předložených důkazů spočívá v jejich hodnověrnosti. Tato hodnověrnost nemůže být dokumentu upřena z důvodu, že Komise, která ho předkládá, odmítá zveřejnit jeho zdroj, jelikož pro Komisi může být nezbytné chránit anonymitu svých informátorů.
(viz bod 273)
11. Jakmile se podnik účastní jednání mezi podniky, jejichž předmět je protisoutěžní, a jestliže se veřejně od obsahu těchto jednání nedistancuje, takže tím vyvolává u ostatních účastníků představu, že se dohody vyplývající z uvedených jednání účastní a že se jí bude řídit, lze mít za to, že se předmětné dohody účastní.
(viz bod 327)
12. Pokud rozhodnutí sankcionující dohodu jako celek ukazuje, že se uvedené porušení týkalo zvláštního druhu výrobků a na podporu takového závěru uvádí důkazní materiály, nemůže skutečnost, že toto rozhodnutí neobsahuje přesný a taxativní výčet všech druhů výrobků pokrytých porušením, sama o sobě odůvodňovat jeho zrušení. Pokud by tomu tak nebylo, mohl by se podnik vyhnout všem sankcím navzdory skutečnosti, že Komise s jistotou prokázala, že došlo k porušení, za okolností, za nichž by nebyla prokázána totožnost specifických výrobků, uvedených ve škále podobných výrobků uváděných na trh dotčeným podnikem.
(viz bod 336)
13. Ačkoli obecně žalobce nemůže důkazní břemeno přenést na žalovaného tím, že se dovolává okolností, které sám nemůže dokázat, nemůže být pojem důkazního břemene ve prospěch Komise použit, pokud jde o datum ukončení uvedených dohod, rozhodla-li se Komise nevzít v úvahu existenci porušení pravidel hospodářské soutěže pro dobu, po kterou byly v platnosti dohody o sebeomezeních uzavřené mezi třetí zemí a Společenstvím, zastoupeným Komisí. Nevysvětlitelná neschopnost Komise předložit důkazy o okolnostech, které se jí přímo týkají, totiž zbavuje Soud možnosti, aby rozhodl se znalostí věci, pokud jde o uvedené datum ukončení, a bylo by v rozporu se zásadou řádné správy, pokud by podniky, které jsou adresáty napadeného rozhodnutí a které nejsou na rozdíl od žalovaného orgánu s to předložit chybějící důkaz, měly nést důsledky této neschopnosti Komise.
(viz body 342–344)
14. Podnik může být činěn odpovědným za globální dohodu narušující soutěž dokonce i tehdy, je-li prokázáno, že se přímo zúčastnil pouze jednoho nebo více prvků tvořících dohodu, jestliže jednak mohl nebo musel nutně vědět, že tajná dohoda, na níž se účastní, zvláště prostřednictvím pravidelných jednání organizovaných během několika let, byla součástí celkového schématu určeného k narušení normálního fungování hospodářské soutěže a jednak toto schéma zahrnovalo celý soubor prvků tvořících dohodu narušující hospodářskou soutěž.
Rovněž skutečnost, že různé podniky hrály ve sledování společného cíle různé role, nevylučuje za podmínky, že každý podnik přispěl na své vlastní úrovni ke sledování společného cíle, totožnost protisoutěžního cíle, a tedy porušení.
(viz bod 370)
15. Rozhodnutí, dohoda nebo jednání ve vzájemné shodě musí pro to, aby byly způsobilé ovlivnit obchod mezi členskými státy, umožňovat na základě souboru skutkových a právních zjištění s dostatečným stupněm pravděpodobnosti předpokládat, že jsou s to vykonávat přímý nebo nepřímý, skutečný nebo potenciální vliv na obchodní toky mezi členskými státy. Z toho vyplývá, že Komise není povinna prokázat skutečnou existenci takového ovlivnění obchodu, jelikož prokázání potenciálního vlivu je dostačující. Nicméně je nutné, aby tento skutečný nebo potenciální vliv nebyl nepatrný.
(viz bod 392)
16. Povinnost odůvodnění aktu nemůže zahrnovat povinnost orgánu, který je jeho autorem, odůvodnit skutečnost, že nepřijal jiné podobné akty určené třetím osobám.
(viz bod 414)
17. Jelikož porušení práv obhajoby je ve své povaze subjektivní protiprávností, nespadá mezi porušení podstatných náležitostí a nesmí tak být projednáváno z úřední povinnosti. V důsledku toho musí být takový žalobní důvod na základě čl. 48 odst. 2 jednacího řádu odmítnut jako nepřípustný, byl-li poprvé účastníkem řízení vznesen v jeho replice.
(viz bod 425)
18. Práva obhajoby jsou porušena nesouladem mezi sdělením výhrad a konečným rozhodnutím pouze pod podmínkou, že výhrada uvedená v napadeném rozhodnutí nebyla ve sdělení výhrad vylíčena dostatečným způsobem tak, aby se jeho adresáti mohli bránit.
Z toho plyne, že v zásadě nemůže být Komisi vytýkáno, že omezí dosah konečného rozhodnutí v porovnání se sdělením výhrad, které mu předcházelo, jelikož Komise musí jeho adresáty právě za účelem dodržení jejich práv obhajoby vyslechnout a popřípadě musí vzít v úvahu jejich připomínky směřující k odpovědi na uvedené výhrady.
(viz body 429–430)
19. Povinnost Komise se ve fázi sdělení výhrad omezuje na vylíčení vznesených výhrad a na jasné vyjádření skutkového stavu, o který se opírá, jakož i jeho kvalifikace, aby se jeho adresáti mohli užitečně bránit. Komise není povinna vylíčit závěry, které vyvozuje ze skutkového stavu, dokumentů a právních argumentů.
(viz bod 453)
20. Dohoda o Evropském hospodářském prostoru (EHP), zvláště její články 56 a 109, zřizují za účelem použití pravidel hospodářské soutěže systém „jediné přepážky“, použitelný již ve fázi vyšetřování, takže každý z obou orgánů je povinen od vyšetřování upustit a svůj spis postoupit druhému orgánu, jestliže shledá, že oprávněný je druhý orgán.
Nicméně tento pojem „jediná přepážka“ nelze použít už od začátku šetření, jestliže v této fázi nelze určit, který orgán je příslušný, aniž by v případě, že by řízení bylo zahájeno Kontrolním úřadem Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), ale nakonec by byla příslušná Komise, byla porušena zásada, podle níž ustanovení Smlouvy o EHP nemohou Komisi zbavit její pravomoci provádět šetření protisoutěžních jednání, která ovlivňují obchod mezi členskými státy Společenství.
Z tohoto důvodu nelze vytýkat Komisi zahájení šetření ve zvláštní oblasti, když se jako právního základu současně dovolává článku 81 ES, nařízení č. 17 a článku 53 EHP, stejně jako rozhodnutí Kontrolního úřadu ESVO, jímž je schváleno zaslání žádosti o poskytnutí pomoci Komisi, pokud v okamžiku tohoto zahájení nemůže s jistotou vědět, který právní základ je správný, jelikož odpověď na tuto otázku závisí právě na výsledku prováděného vyšetřování.
(viz body 489–490, 492)
21. Pokud podniky poskytnou Komisi ve stejném stadiu správního řízení a za obdobných okolností podobné informace, které se týkají skutečností, které jsou jim vytýkány, musí být stupeň poskytnuté spolupráce považován za srovnatelný, následkem čehož musí být tyto podniky posuzovány rovným způsobem, pokud jde o určení výše udělené pokuty.
(viz body 501, 573)
22. Aby snížení pokuty z důvodu spolupráce bylo odůvodněné, musí podnik jednat takovým způsobem, aby Komisi usnadnil plnění úlohy spočívající ve zjištění a stíhání porušení pravidel hospodářské soutěže Společenství.
Úlohu Komisi významně neusnadňuje podnik, který se omezí na poskytnutí skutkových informací, o které ho Komise žádala, a jejichž užitečnost spočívá výlučně ve skutečnosti, že v určitém rozsahu dokládají další prohlášení, které má Komise již k dispozici, odmítaje jejich jakýkoliv výklad, který by byl způsobilý prokázat existenci porušení z jeho strany, a který Komisi v žádném okamžiku v průběhu správního řízení neinformoval, že uznává věcnou správnost skutkových zjištění, přičemž je dále zpochybňuje před Soudem.
(viz body 499, 503–505)
23. Výše pokuty uložená podniku na základě porušení ve věci hospodářské soutěže musí být úměrná porušení posuzovanému jako celek, s přihlédnutím zejména k jeho závažnosti.
Za účelem posouzení uvedené závažnosti je nutné vzít v úvahu velké množství poznatků, jejichž povaha a význam se mění podle druhu dotčeného porušení a jeho zvláštních okolností.
(viz bod 532)
24. Má-li Komise za účelem stanovení výše pokut ve věcech hospodářské soutěže určitý prostor pro uvážení, nemůže se odklonit od pravidel, které si sama stanovila, a musí přihlédnout zvláště k prvkům, které jsou stanoveny kogentně v jejích pokynech. Nicméně, jestliže ji pokyny o metodě stanovování pokut nezavazují k tomu, aby systematicky brala v úvahu určitou okolnost, může stanovit faktory, které je namístě vzít za tímto účelem v úvahu, což jí umožňuje přizpůsobit své posouzení in concreto . Její posouzení musí být nicméně provedeno za dodržení práva Společenství, které zahrnuje nejen ustanovení Smlouvy, ale také obecné právní zásady.
(viz body 537, 553, 572)
25. Pokud podnik, který podal žalobu proti rozhodnutí Komise, kterým mu byla udělena pokuta za porušení pravidel hospodářské soutěže Společenství, ve své žalobě navrhl, aby soudce Společenství vykonal soudní přezkum v plné jurisdikci, a to i v kontextu návrhu na snížení výše pokuty, je Soud oprávněn s přihlédnutím ke všem skutkovým okolnostem za účelem úpravy výše uložené pokuty napadený akt změnit, aniž by byl současně zrušen. Soudní přezkum v plné jurisdikci svěřený soudci Společenství článkem 17 nařízení č. 17 v souladu s článkem 229 ES výslovně zahrnuje pravomoc uloženou pokutu v případě potřeby zvýšit.
Zmocněnci Komise mohou, s výhradou případných výslovných protikladných pokynů jejich nadřízených, legálně předložit návrhové žádání, aby soudce Společenství vykonal soudní přezkum v plné jurisdikci za účelem zvýšení výše pokuty stanovené členy Komise. Pouhá skutečnost, že zmocněnec Komise vyzve soudce Společenství, aby vykonal pravomoc, kterou disponuje, a přednese argumenty, které mohou případně odůvodnit toto opatření, nemůže totiž znamenat, že zmocněnec nahrazuje členy Komise.
(viz body 575, 577)