ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

4. června 2002 (*)

„Nesplnění povinnosti státem – Články 52 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 43 ES) a 73b Smlouvy o ES (nyní článek 56 ES) – Práva spojená se zvláštní akcií Belgického království v Société nationale de transport par canalisations SA a v Société de distribution du gaz SA“

Ve věci C‑503/99,

Komise Evropských společenství, zastoupená M. Patakia, jako zmocněnkyní, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Belgickému království, zastoupenému A. Snoecx, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s F. de Montpellierem, M. Picatem a A. Theissenem, avocats,

žalovanému,

podporovanému

Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, zastoupeným R. Magrill, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s J. Crowem, barrister, a D. Wyattem, QC, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

vedlejším účastníkem,

jejímž předmětem je určení, že Belgické království tím, že ponechalo v účinnosti

–        ustanovení královského nařízení ze dne 10. června 1994 zřizující ve prospěch státu zvláštní akcii společnosti Société nationale de transport par canalisations (Moniteur belge ze dne 28. června 1994, s. 17333, dále jen „královské nařízení ze dne 10. června 1994“), podle nichž tato akcie poskytuje následující zvláštní práva:

a)      jakýkoliv převod, jakékoliv poskytnutí pro účely zajištění nebo jakákoliv změna určení položených vedení společnosti tvořících velké infrastruktury vnitřního přenosu energetických produktů nebo způsobilých sloužit k tomuto účelu musejí být dopředu oznámeny gesčně příslušnému ministrovi, který je oprávněn zamítnout tyto operace, má-li za to, že ohrožují národní zájmy v oblasti energetiky;

b)       ministr může jmenovat dva zástupce federální vlády v představenstvu společnosti. Tito zástupci mohou ministrovi navrhnout zrušení jakéhokoliv rozhodnutí představenstva, které je podle jejich názoru v rozporu s obecnými směry energetické politiky země, včetně vládních cílů, pokud jde o zásobování země energií;

–        ustanovení královského nařízení ze dne 16. června 1994 zřizující ve prospěch státu zvláštní akcii společnosti Distrigaz (Moniteur belge ze dne 28. června 1994, s. 17347, dále jen „královské nařízení ze dne 16. června 1994“), podle nichž poskytuje tato akcie následující zvláštní práva:

a)      jakýkoliv převod, jakékoliv poskytnutí pro účely zajištění nebo jakákoliv změna určení strategických aktiv společnosti musejí být dopředu oznámeny gesčně příslušnému ministrovi, který je oprávněn zamítnout tyto operace, má-li za to, že ohrožují národní zájmy v oblasti energetiky;

b)       ministr může jmenovat dva zástupce federální vlády v představenstvu společnosti. Tito zástupci mohou ministrovi navrhnout zrušení jakéhokoliv rozhodnutí představenstva nebo řídícího výboru, které je podle jejich názoru v rozporu s energetickou politikou země,

a tím, že nestanovilo přesná, objektivní a stálá kritéria týkající se schvalování shora uvedených operací nebo jejich zamítnutí, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 52 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 43 ES) a článku 73b Smlouvy o ES (nyní článek 56 ES).

SOUDNÍ DVŮR,

ve složení G. C. Rodríguez Iglesias, předseda, P. Jann (zpravodaj), N. Colneric a S. von Bahr, předseda senátu, C. Gulmann, D. A. O. Edward, A. La Pergola, J.‑P. Puissochet, R. Schintgen, V. Skouris a J. N. Cunha Rodrigues, soudci,

generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer,

vedoucí soudní kanceláře: H. A. Rühl, vrchní rada,

s přihlédnutím ke zprávě k jednání,

po vyslechnutí řečí účastníků řízení na jednání konaném dne 2. května 2001, během kterého byla Komise zastoupená M. Patakia a F. de Sousa Fialhem, jako zmocněnci, Belgické království F. de Montpellierem a O. Davidsonem, avocat, a Spojené království Velké Británie a Serverního Irska R. Magrill, ve spolupráci s D. Wyattem,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 3. července 2001,

vydává tento

Rozsudek

1        Návrhem došlým kanceláři Soudního dvora dne 22. prosince 1999 podala Komise Evropských společenství na základě článku 226 ES žalobu, kterou se domáhá, aby bylo určeno, že Belgické království tím, že ponechalo v účinnosti

–        ustanovení královského nařízení ze dne 10. června 1994 zřizující ve prospěch státu zvláštní akcii společnosti Société nationale de transport par canalisations (Moniteur belge ze dne 28. června 1994, s. 17333, dále jen „královské nařízení ze dne 10. června 1994“), podle nichž tato akcie poskytuje následující zvláštní práva:

a)      jakýkoliv převod, jakékoliv poskytnutí pro účely zajištění nebo jakákoliv změna určení položených vedení společnosti tvořících velké infrastruktury vnitřního přenosu energetických produktů nebo způsobilých sloužit k tomuto účelu musejí být dopředu oznámeny gesčně příslušnému ministrovi, který je oprávněn zamítnout tyto operace, má-li za to, že ohrožují národní zájmy v oblasti energetiky;

b)       ministr může jmenovat dva zástupce federální vlády v představenstvu společnosti. Tito zástupci mohou ministrovi navrhnout zrušení jakéhokoliv rozhodnutí představenstva, které je podle jejich názoru v rozporu s obecnými směry energetické politiky země, včetně vládních cílů, pokud jde o zásobování země energií;

–        ustanovení královského nařízení ze dne 16. června 1994 zřizující ve prospěch státu zvláštní akcii společnosti Distrigaz (Moniteur belge ze dne 28. června 1994, s. 17347, dále jen „královské nařízení ze dne 16. června 1994“), podle nichž poskytuje tato akcie následující zvláštní práva:

a)      jakýkoliv převod, jakékoliv poskytnutí pro účely zajištění nebo jakákoliv změna určení strategických aktiv společnosti musejí být dopředu oznámeny gesčně příslušnému ministrovi, který je oprávněn zamítnout tyto operace, má-li za to, že ohrožují národní zájmy v oblasti energetiky;

b)       ministr může jmenovat dva zástupce federální vlády v představenstvu společnosti. Tito zástupci mohou ministrovi navrhnout zrušení jakéhokoliv rozhodnutí představenstva nebo řídícího výboru, které je podle jejich názoru v rozporu s energetickou politikou země,

a tím, že nestanovilo přesná, objektivní a stálá kritéria týkající se schvalování shora uvedených operací nebo jejich zamítnutí, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 52 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 43 ES) a článku 73b Smlouvy o ES (nyní článek 56 ES).

2        Návrhy došlými kanceláři Soudního dvora 22. a 27. června 2000 požádaly Dánské království a Spojené království Velké Británie a Severního Irska o vstup do řízení na podporu návrhových žádání Belgického království. Usneseními předsedy Soudního dvora z 12. a 13. července 2000 bylo těmto členským státům vedlejší účastenství povoleno. Dánské království dopisem ze dne 2. října 2000 své vedlejší účastenství vzalo zpět.

 Právní rámec sporu

 Právo Společenství

3        Článek 73b odst. 1 Smlouvy zní takto:

„V rámci této kapitoly jsou zakázána všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi.“

4        Podle článku 73d odst. 1 písm. b) Smlouvy o ES [nyní článek 58 odst. 1 písm. b) ES]:

„Článkem 73b není dotčeno právo členských států:

[…]

b)      učinit všechna nezbytná opatření, jež by zabránila porušování vnitrostátních právních předpisů, zejména v oblasti daňového práva a dohledu nad finančními institucemi, nebo stanovit postupy pro ohlašování pohybu kapitálu pro účely správní či statistické, nebo učinit opatření odůvodněná veřejným pořádkem či veřejnou bezpečností.“

5        Příloha I ke směrnici Rady 88/361/EHS ze dne 24. června 1988, kterou se provádí článek 67 Smlouvy (Úř. věst. L 178, s. 5; Zvl. vyd. 10/01, s. 10), obsahuje klasifikaci pohybu kapitálu uvedenou v článku 1 této směrnice. Uvádí zejména následující pohyby kapitálu:

„I. Přímé investice […]

1)       Zakládání a rozšiřování poboček nebo nových podniků patřících pouze osobě, která poskytla kapitál, a kupování plné účasti v již existujících podnicích

2)       Účast v nových nebo stávajících podnicích s cílem vytvořit nebo udržet dlouhodobé hospodářské vztahy

[…]“

6        Podle vysvětlivek uvedených na konci přílohy I ke směrnici 88/361 se „přímými investicemi“ rozumí:

„Investice všeho druhu realizované fyzickými osobami nebo obchodními, průmyslovými nebo finančními podniky, které slouží k vytváření nebo udržování dlouhodobých a přímých vztahů mezi osobou poskytující kapitál a podnikatelem nebo subjektem, kterým je tento kapitál poskytován pro účely vykonávání hospodářské činnosti. Tento pojem je tedy třeba chápat v co nejširším slova smyslu.

[…]

U subjektů uvedených v bodě I.2 klasifikace, které mají status akciové společnosti, jde o účast na přímé investici, kde [jde o účast mající povahu přímé investice tehdy, když] balík akcií vlastněných fyzickou osobou, jiným podnikem nebo jiným majitelem umožňuje akcionáři, aby se efektivně podílel na správě společnosti nebo její kontrole, a to buď podle vnitrostátních právních předpisů vztahujících se na akciové společnosti, nebo jiným způsobem.

[…]“

7        Klasifikace obsažená v příloze I ke směrnici 88/361 uvádí rovněž následující pohyby kapitálu:

„III. Operace s cennými papíry běžně obchodovanými na kapitálovém trhu […]

[…]

A.       Operace s cennými papíry na kapitálovém trhu

1.      Koupě domácích cenných papírů, obchodovaných na burze, nerezidenty […]

[…]

3.      Koupě domácích cenných papírů, neobchodovaných na burze, nerezidenty […]

[…]“

8        Článek 222 Smlouvy o ES (nyní článek 295 ES) stanoví:

„Tato smlouva se nijak nedotýká úpravy vlastnictví, uplatňované v členských státech.“

 Vnitrostátní právo

9        Královské nařízení ze dne 10. června 1994 stanoví ve svých článcích 1, 3 a 4:

„Článek 1

Ke dni, kdy dojde ke skutečnému převodu akcií, které nyní v kapitálu Société nationale d’investissements (Národní investiční společnosti) drží stát, na jednu nebo několik fyzických nebo právnických osob soukromého sektoru, převede Národní investiční společnost jednu akcii v kapitálu akciové společnosti Société nationale de transport par canalisations, dále jen ‚S.N.T.C.‘, na stát. Zvláštní práva vymezená v článcích 2 až 5 jsou s touto akcií spojená nad rámec informačních práv spojených s řádnými akciemi S.N.T.C. jen potud, pokud je tato akcie ve vlastnictví státu, jenž ji může zcizit jen se schválením zákonodárce. Tato práva vykonává ministr gesčně příslušný pro energetiku, dále jen ‚ministr‘.

[…]

Článek 3

Zvláštní akcie poskytuje ministrovi právo zamítnout jakýkoliv převod, poskytnutí pro účely zajištění nebo změnu určení položených vedení S.N.T.C. tvořících velké infrastruktury vnitřního přenosu energetických produktů nebo způsobilých sloužit k tomuto účelu, má-li ministr za to, že taková operace ohrožuje národní zájmy v oblasti energetiky […]

Operace uvedené v prvním odstavci musejí být ministrovi dopředu oznámeny. Ministr může podrobněji upravit podobu a obsah tohoto oznámení. Ministr může vykonat své právo zamítnout operaci ve lhůtě dvaceti jedna dnů poté, co mu byla operace oznámena.

Článek 4

Zvláštní akcie poskytuje ministrovi právo jmenovat dva zástupce federální vlády v představenstvu společnosti S.N.T.C. Tito zástupci vlády mají poradní hlas.

Zástupci vlády mohou kromě toho ministrovi ve lhůtě čtyř pracovních dnů navrhnout zrušení jakéhokoliv rozhodnutí představenstva S.N.T.C., které je podle jejich názoru v rozporu s obecnými směry energetické politiky země, včetně vládních cílů, pokud jde o zásobování země energií. Tato čtyřdenní lhůta počíná plynout ode dne schůze, během níž bylo dotyčné rozhodnutí přijato, pokud na ni byli zástupci vlády řádně přizváni, a v opačném případě ode dne, kdy zástupci vlády nebo alespoň jeden z nich se o rozhodnutí dozvěděli. Opravný prostředek má odkladný účinek. Jestliže ministr do osmi dní po podání opravného prostředku rozhodnutí nezruší, stává se toto pravomocným.“

10      Královské nařízení ze dne 16. června 1994 stanoví ve svých článcích 1, 3 a 4 obsahově shodná pravidla vztahující se na Société de distribution du gaz SA (dále jen „Distrigaz“).

 Postup před zahájením soudního řízení

11      Dvěma dopisy ze dne 8. července 1998 sdělila Komise belgické vládě, že má za to, že zvláštní akcie zavedené královskými nařízeními ze dne 10. a 16. června 1994 by mohly porušovat ustanovení Smlouvy týkající se volného pohybu kapitálu a svobody usazování.

12      Belgická vláda odpověděla dvěma dopisy ze dne 15. září 1998, že zvláštní práva spojená s těmito akciemi nebyla doposud vykonávána a že příslušné orgány jsou připraveny zaručit Komisi, že žádné z těchto práv nebude vykonáváno diskriminačním způsobem v neprospěch státních příslušníků jiných členských států.

13      Komisi tyto odpovědi neuspokojily, a proto dne 18. prosince 1998 zaslala Belgickému království dvě odůvodněná stanoviska vyzývající jej, aby těmto stanoviskům vyhovělo ve lhůtě dvou měsíců.

14      Belgické království na odůvodněná stanoviska odpovědělo jediným dopisem ze dne 4. března 1999, v němž oznámilo svůj záměr pozměnit zvláštní práva vztahující se k dotyčným zvláštním akciím. K některým úpravám skutečně následně došlo, nicméně články 1, 3 a 4 královských nařízení ze dne 10. a 16. června 1994 zůstaly nezměněny.

15      Komise tedy rozhodla, že podá Soudnímu dvoru projednávanou žalobu.

 Důvody a argumenty účastníků řízení

16      Komise na úvod líčí, že značný rozsah investování uvnitř Společenství přiměl některé členské státy k přijetí opatření, vedených snahou kontrolovat tuto situaci. Tato opatření, přijatá z velké části v rámci privatizací, mohou být podle Komise za určitých podmínek neslučitelná s právem Společenství. Z tohoto důvodu Komise dne 19. července 1997 přijala sdělení o určitých právních aspektech investování uvnitř Společenství (Úř. věst. C 220, s. 15, dále jen „sdělení z roku 1997“).

17      Komise v tomto sdělení vyložila ustanovení Smlouvy týkající se volného pohybu kapitálu a svobody usazování, zejména v rámci obecných povolovacích režimů nebo práva veta ze strany veřejných orgánů.

18      Bod 9 sdělení z roku 1997 je následujícího znění:

„Výše uvedený rozbor příslušných opatření, která na investice uvnitř Společenství působí omezujícím způsobem, dospěl k závěru, že diskriminační opatření (tzn. opatření použitá výhradně vůči investorům z jiného členského státu EU) se považují za neslučitelná s články 73b a 52 Smlouvy upravujícími volný pohyb kapitálu a právo usazování, pokud nepatří do některé z výjimek uvedených ve Smlouvě. Pokud jde o nediskriminační opatření (tzn. opatření použitá stejně vůči vlastním státním příslušníkům i vůči investorům z ostatních států EU), tato jsou povolena, jsou-li založena na řadě objektivních, stálých a uveřejněných kritérií, a mohou být považována za oprávněná vzhledem k naléhavým důvodům obecného zájmu. V každém případě je nutné dodržet zásadu přiměřenosti.“

19      Podle Komise předpisy zřizující zvláštní akcie SNTC a Distrigaz ve prospěch Belgického království a stanovící jednak právo tohoto členského státu zamítnout jakýkoliv převod, poskytnutí pro účely zajištění nebo změnu určení položených vedení a některých dalších strategických aktiv, a jednak právo tohoto členského státu zamítnout některá manažerská rozhodnutí, která jsou považována za odporující obecným směrům energetické politiky země, nedodržují podmínky uvedené ve sdělení z roku 1997, a porušují tak články 52 a 73b Smlouvy.

20      Tato vnitrostátní ustanovení jsou sice použitelná bez rozdílu, ale podle Komise vytvářejí překážky svobodě usazování příslušníků jiných členských států, jakož i volnému pohybu kapitálu uvnitř Společenství, neboť jsou způsobilá bránit výkonu těchto svobod nebo jej činit méně přitažlivým.

21      Podle Komise mohou být povolovací nebo zamítací postupy pokládány za slučitelné s uvedenými svobodami jen tehdy, pokud nevykročují z výjimek stanovených ve článcích 55 Smlouvy o ES (nyní článek 45 ES), 56 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 46 ES) a 73d Smlouvy nebo pokud jsou odůvodněné naléhavými důvody obecného zájmu a doprovázeny objektivními, stálými a uveřejněnými kritérii tak, aby diskreční pravomoc vnitrostátních orgánů byla omezena na minimum.

22      Dotčená ustanovení přitom podle Komise neodpovídají žádnému z těchto kritérií. V důsledku toho svým nedostatkem transparentnosti mohou nepřímo vnést prvek diskriminace, jakož i právní nejistotu. Mimo to se nelze v projednávané věci účinně dovolávat článku 222 Smlouvy, jelikož vnitrostátní předpisy o privatizaci společností musí v každém případě ctít právo Společenství.

23      Zásobování zemním plynem sice představuje obecně prospěšné poslání a v zásadě může, stejně jako nezbytnost zachovat zařízení pro přepravu energetických produktů, spadat mezi naléhavé důvody obecného zájmu, avšak dále je ještě třeba prokázat nezbytnost a přiměřenost dotyčných opatření, pokud jde o dosažení cíle, který sledují.

24      Opatření negativní povahy, jako je právo zamítnout, totiž podle Komise nezaručuje dostatečné zásobování tak, jak by jej mohla zaručit pozitivní opatření, jako plánování s cílem pobídnout plynárenské podniky k uzavírání dlouhodobých zásobovacích smluv a k diverzifikaci jejich zásobovacích zdrojů nebo jako soustava licencí. Stejně tak existence přepravních infrastruktur podle ní nemůže být zajištěna obecným právem zamítnout, nýbrž předpisy přesně určujícími náležité chování dotyčných podniků. Práva spojená s předmětnými zvláštními akciemi kromě toho podle Komise brání uzavírání dlouhodobých smluv a diverzifikaci zásobovacích zdrojů. Také opravné prostředky proti předmětným opatřením nejsou podle Komise odpovídající, a to z důvodu délky řízení a nákladů s ním spojených.

25      Komise se rovněž odvolává na směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/30/ES ze dne 22. června 1998 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem (Úř. věst. L 204, s. 1; Zvl. vyd. 12/02, s. 28, dále jen „směrnice o plynu“), která stanoví pravidla pro organizaci vnitřního trhu se zemním plynem a jejíž lhůta pro provedení uplynula dne 10. srpna 2000. Tato směrnice poskytuje rámec práva Společenství pro výkon pravomocí členských států, pokud jde o povinnosti veřejné služby ukládané podnikům v daném odvětví. Má zajišťovat rovnováhu mezi zachováváním hospodářské soutěže mezi hospodářskými subjekty na jedné straně a cílem bezpečnosti zásobování na straně druhé tím, že stanoví přísné usměrňování.

26      Belgické království popírá tvrzené porušení povinnosti. Případná omezení svobody usazování a volného pohybu kapitálu vyplývající ze sporných předpisů jsou podle něj v každém případě odůvodněná, a sice na jedné straně výjimkou veřejné bezpečnosti podle článku 56 a čl. 73d odst. 1 písm. b) Smlouvy a na straně druhé naléhavými důvody obecného zájmu. Kromě toho jsou podle něj přiměřená a vhodná, pokud jde o cíl, jenž sledují.

27      Zaprvé má bezpečnost zásobování země energií představovat naléhavý důvod obecného zájmu, což již podle žalovaného plyne, ve vztahu k dodávkám elektrické energie, z rozsudku ze dne 27. dubna 1994, Almelo (C‑393/92, Recueil, s. I‑1477, body 46 až 50), a ve vztahu k ropným produktům z rozsudku ze dne 10. července 1984, Campus Oil a další (72/83, Recueil, s. 2727, bod 34).

28      Zadruhé předmětná opatření podle žalovaného odpovídají požadavkům nezbytnosti a přiměřenosti. SNTC a Distrigaz zaujímají v zásobování země energií strategické postavení, zejména s ohledem na závislost Belgie na zahraničních energetických zdrojích. SNTC je zvláště majitelkou vedení tvořících velké infrastruktury vnitřní přepravy energetických produktů, zatímco strategická aktiva Distrigaz tvoří zejména zařízení pro vnitřní přepravu a skladování plynu, včetně vyloďovacích a přeshraničních terminálů. Určitý dozor nad těmito aktivy ze strany veřejných orgánů v rámci dotčených předpisů je nezbytný. Opatření přijatá za tímto účelem přitom jsou přiměřená. Požadavek předchozího oznámení představuje, s přihlédnutím k tomu, že nemá odkladný účinek, pouze postup za účelem informování příslušných orgánů. Stejně tak pravomoc ministra v rámci tohoto postupu není obecného dosahu, ale vztahuje se výlučně k velmi přesně vymezeným otázkám a je velice omezená v čase. Pokud jde o řízení o zrušení, může být uplatněno jen ve velice zvláštním a jasně určeném případě, a sice když je ohrožena politika zásobování země energií. Stejně jako v případě prvního postupu je přitom lhůta vymezená pro ministrovu reakci krajně omezená. Nelze tedy tvrdit, že nebyla stanovena přesná, objektivní a stálá kritéria.

29      Kromě toho musí být každý výkon práv přiznaných dotyčnými předpisy předmětem řádného odůvodnění, které vyloží skutkové a právní důvody se zřetelem na něž bylo rozhodnutí vydáno. Navíc takové rozhodnutí lze napadnout žalobou na neplatnost před Conseil d´Etat (Belgie) a ke stejnému soudu lze podat i návrh na odklad jeho výkonu. Náklady s tím spojené jsou podle žalovaného velmi nízké a existuje i řízení o návrhu na předběžné opatření. Z časového hlediska je dáno přísné omezení, protože ministr disponuje pro svou odpověď lhůtou dvaceti jedna dnů ode dne oznámení.

30      Podle belgické vlády k dosažení sledovaných cílů nebylo možné použít méně omezujícího prostředku. Komisi v rámci zkoumání kritéria přiměřenosti přísluší, aby předložila důkaz dostupnosti alternativních řešení, která by byla méně omezující (viz rozsudek ze dne 23. října 1997, Komise v. Francie, C‑159/94, Recueil, s. I‑5815, body 101 a 102). Přitom v tomto ohledu podle žalovaného zmínila jen dlouhodobé plánování, nevhodné z hlediska rychlosti, a „přesné předpisy, pokud jde o náležité chování dotyčných podniků“, a sice soustavu licencí, jejíž obrysy však zůstaly mlhavé. Je navýsost pochybné, zda by taková opatření mohla vést pro investory k vyšší úrovni právní jistoty, nežli té, která vyplývá z dotčených předpisů.

31      Co se týče důvodu, jenž Komise vyvozuje ze směrnice o plynu, je belgická vláda názoru, že je nepřípustný, neboť byl vznesen poprvé až v žalobě. Ať tak, či onak, tato směrnice harmonizuje povinnosti veřejné služby z hlediska hmotněprávního, ale nikoliv procesně. Z tohoto hlediska mohou členské státy nadále přijímat opatření, jež považují za vhodná.

32      Zatřetí belgická vláda uplatňuje, že práva udělená dotčenými předpisy jsou odůvodněná výjimkou veřejné bezpečnosti stanovenou články 56 a 73d odst. 1 písm. b) Smlouvy. Zásobování země plynem spadá pod veřejnou bezpečnost vzhledem k tomu, že na něm závisí chod hospodářství i institucí a hlavních veřejných služeb, ba i přežití obyvatelstva. Přerušení zásobování zemním plynem a rizika, jež by z toho plynula pro existenci státu, by mohla závažným způsobem ovlivnit veřejnou bezpečnost.

33      Podpůrně belgická vláda uplatňuje, že případné překážky svobodám upraveným Smlouvou, plynoucí z dotčených předpisů, jsou odůvodněné na základě čl. 90 odst. 2 Smlouvy ES (nyní čl. 86 odst. 2 ES), podle něhož podniky pověřené poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu podléhají pravidlům hospodářské soutěže obsaženým ve Smlouvě jen potud, pokud uplatnění těchto pravidel nebrání plnění jejich zvláštního poslání.

34      Z rozsudku ze dne 19. března 1991, Francie v. Komise (C‑202/88, Recueil, s. I‑1223, bod 12), podle belgické vlády vyplývá, že čl. 90 odst. 2 Smlouvy odráží obecnou zásadu, podle které pravidla stanovená Smlouvou podléhají výjimkám tam, kde jsou ohroženy zájmy spojené s úkoly služeb obecného zájmu.

35      Spojené království sdílí v hlavních rysech stanovisko Belgického království.

 Závěry Soudního dvora

 Ke článku 73b Smlouvy

36      Na úvod je třeba připomenout, že čl. 73b odst. 1 Smlouvy provádí volný pohyb kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi. Za tím účelem tento článek v rámci ustanovení kapitoly Smlouvy nazvané „Kapitál a platby“ stanoví, že veškerá omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi jsou zakázána.

37      Smlouva sice nevymezuje pojmy „pohyb kapitálu“ a „platby“, avšak je nesporné, že pro účely definice pojmu „pohyb kapitálu“ má indikativní hodnotu směrnice 88/361, spolu s klasifikací, jež je k ní připojena v příloze (viz rozsudek ze dne 16. března 1999, Trummer a Mayer, C‑222/97, Recueil, s. I‑1661, body 20 a 21).

38      Body I a III klasifikace uvedené v příloze I ke směrnici 88/361, jakož i vysvětlivky tam obsažené, totiž ukazují, že přímé investice v podobě účasti v podniku držením akcií, jakož i koupě cenných papírů na kapitálovém trhu, představují pohyby kapitálu ve smyslu článku 73b Smlouvy. Podle uvedených vysvětlivek se přímá investice zvláště vyznačuje možností skutečné účasti na řízení a kontrole společnosti.

39      Ve světle těchto úvah je třeba posoudit, zda předpisy zavádějící zvláštní akcie SNTC a Distrigaz ve prospěch Belgického království a stanovící, na jedné straně, právo tohoto členského státu zamítnout jakýkoliv převod, poskytnutí pro účely zajištění nebo změnu určení položených vedení a některých dalších strategických aktiv a, na druhé straně, právo tohoto členského státu zamítnout některá manažerská rozhodnutí, která jsou považována za odporující obecným směrům energetické politiky země, představují omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy.

40      Belgická vláda v zásadě nepopírala, že omezení plynoucí z dotčených předpisů zasahují do oblasti působnosti volného pohybu kapitálu.

41      Vláda Spojeného království rovněž připouští, přinejmenším do určité míry, omezující povahu belgických předpisů.

42      Je proto třeba zkoumat, zda a za jakých podmínek mohou být dotčené předpisy považovány za odůvodněné.

43      Jak plyne i ze sdělení z roku 1997, nelze popírat zájmy způsobilé podle okolností odůvodňovat to, že si členské státy ponechají určitý vliv v původně veřejných a následně privatizovaných podnicích, jestliže tyto podniky vyvíjejí činnost v oblastech služeb obecného zájmu nebo ve strategických oblastech (viz rozsudky z tohoto dne, Komise v. Portugalsko, C‑367/98, Recueil, s. I‑4731, bod 47, a Komise v. Francie, C‑483/99, Recueil, s. I‑4781, bod 43).

44      Tyto zájmy však nemohou členským státům umožnit dovolávat se své vlastní úpravy vlastnictví, tak jak na ni odkazuje článek 222 Smlouvy, za účelem odůvodňování překážek kladených svobodám stanoveným Smlouvou, které jsou výsledkem výsad, jež si členské státy přiznávají ve svém postavení akcionáře privatizovaného podniku. Jak totiž vyplývá z judikatury Soudního dvora (rozsudek ze dne 1. června 1999, Konle, C‑302/97, Recueil, s. I‑3099, bod 38), uvedený článek nemá za následek vynětí režimů vlastnictví existujících v členských státech z působnosti základních pravidel Smlouvy.

45      Volný pohyb kapitálu může být jako základní zásada Smlouvy omezen vnitrostátními předpisy pouze tehdy, jsou-li tyto předpisy založeny na důvodech uvedených v čl. 73d odst. 1 Smlouvy nebo na naléhavých důvodech obecného zájmu vztahujících se na každou osobu nebo podnik provozující činnost na území hostitelského členského státu. Vnitrostátní předpisy, mají-li být takto odůvodněny, musejí být kromě toho způsobilé zaručit uskutečnění cíle, který sledují, a nesmějí překročit meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné, aby tak odpovídaly kritériu přiměřenosti (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 14. prosince 1995, Sanz de Lera a další, C‑163/94, C‑165/94 a C‑250/94, Recueil, s. I‑4821, bod 23, a ze dne 14. března 2000, Eglise de Scientologie, C‑54/99, Recueil, s. I‑1335, bod 18).

46      V projednávané věci nelze popírat, že cíl sledovaný dotčenými předpisy, tedy zaručit bezpečnost zásobování energií v případě krize, odpovídá legitimnímu veřejnému zájmu. Soudní dvůr již totiž uznal, že jedním z důvodů veřejné bezpečnosti, jež mohou odůvodňovat překážku volnému pohybu zboží, je i cíl zajistit v každém okamžiku minimální zásobování ropnými produkty (rozsudek Campus Oil a další, výše uvedený, body 34 a 35). Stejná úvaha platí i pro překážky volnému pohybu kapitálu, neboť veřejná bezpečnost je rovněž jedním z důvodů uvedených v čl. 73d odst. 1 písm. b) Smlouvy.

47      Soudní dvůr nicméně také rozhodl, že požadavky veřejné bezpečnosti je třeba, zejména s ohledem na to, že představují odchylku od základní zásady volného pohybu kapitálu, chápat striktně, takže jejich dosah nemůže být určen jednostranně každým členským státem bez kontroly ze strany orgánů Společenství. Veřejné bezpečnosti je tedy možné se dovolávat jen v případě skutečné a dostatečně závažné hrozby, jež postihuje základní zájem společnosti (viz zejména rozsudek Eglise de scientologie, výše uvedený, bod 17).

48      Je tudíž třeba ověřit, zda dotčené předpisy umožňují zajistit v dotyčném členském státě v případě skutečné a závažné hrozby minimální zásobování energií a přitom nepřekračují meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné.

49      Nejprve je třeba konstatovat, že dotčená úprava představuje ohlašovací režim s možností zamítnutí ze strany ministra. Tento režim vychází ze zásady ctění rozhodovací samostatnosti podniku, přičemž kontrola, jež může být vykonávána gesčním ministrem, závisí v každém jednotlivém případě na podnětu ze strany vládních orgánů. V tomto rámci není vyžadován žádný předchozí souhlas. Kromě toho jsou veřejné orgány při výkonu tohoto práva zamítnout ohlášené operace vázány pevnými lhůtami.

50      Režim se dále vztahuje jen na některá rozhodnutí týkající se strategických aktiv uvedených společností, zvláště energetických sítí, jakož i na k nim se vztahující specifická manažerská rozhodnutí, která mohou být v jednotlivých případech zpochybněna.

51      Zásahy ministra upravené v článcích 3 a 4 královských nařízení z 10. a 16. června 1994 konečně mohou nastat jen v případě, že jsou dotčeny cíle energetické politiky. Navíc, jak belgická vláda vyložila ve svých spisech účastníka řízení a během jednání, aniž by jí v tomto ohledu Komise odporovala, tato opatření musejí být náležitě odůvodněna a jsou účinně přezkoumatelná soudem.

52      Dotčený režim tedy na základě objektivních a soudně přezkoumatelných hledisek umožňuje zaručit skutečnou dostupnost vedení tvořících velké infrastruktury vnitřní přepravy energetických produktů, jakož i dalších zařízení pro vnitřní přepravu a skladování plynu, včetně vyloďovacích a přeshraničních terminálů. Poskytuje tak členskému státu možnost zasáhnout za účelem zajištění toho, aby v dané konkrétní situaci byly dodržovány povinnosti veřejné služby náležející SNTC a Distrigaz při současném zachování požadavků právní jistoty.

53      Komise neprokázala, že by pro dosažení sledovaného cíle mohla být přijata méně omezující opatření. Není jisté, že plánování s cílem pobídnout plynárenské podniky k uzavírání dlouhodobých zásobovacích smluv, k diverzifikaci jejich zásobovacích zdrojů nebo k provozování soustavy licencí by bylo samo o sobě schopné umožnit pohotovou reakci ve specifických situacích. Takové předpisy přesně vymezující chování podniků v odvětví, jaké navrhuje Komise, se mimoto jeví dokonce jako více omezující nežli právo zamítnout opatření, které se vztahuje jen na určité zvláštní situace.

54      Pokud jde o argumenty Komise vycházející ze směrnice o plynu, postačí konstatovat, že lhůta pro její provedení uplynula až dne 10. srpna 2000. Rámec práva Společenství, který má podle Komise tato směrnice zavádět ve vztahu k výkonu pravomocí členských států, pokud jde o povinnosti veřejné služby uložené podnikům v tomto odvětví, tudíž každopádně nemůže mít vliv na projednávanou žalobu, jelikož odůvodněná stanoviska byla vydána dne 18. prosince 1998 a návrh na zahájení řízení podán dne 22. prosince 1999.

55      Je tedy třeba konstatovat, že dotčené předpisy jsou odůvodněné cílem zaručit bezpečnost zásobování energií pro případ krize.

56      Za těchto okolností se není třeba zabývat důvodem vycházejícím ze zásady vyvozené z čl. 90 odst. 2 Smlouvy, jehož se belgická vláda dovolává podpůrně.

57      Z předcházejícího plyne, že žaloba Komise musí být zamítnuta v rozsahu, v němž se vztahuje k článku 73b Smlouvy.

 K článku 52 Smlouvy

58      Komise se dále domáhá toho, aby bylo určeno porušení článku 52 Smlouvy, tedy jejích pravidel týkajících se svobody usazování ve vztahu k podnikům.

59      V tomto ohledu je třeba poznamenat, že článek 56 Smlouvy upravuje, stejně jako článek 73d Smlouvy, odůvodnění na základě veřejné bezpečnosti. I za předpokladu, že by oprávnění členského státu zamítnout převod, poskytnutí pro účely zajištění nebo změnu určení některých aktiv existujícího podniku anebo některá manažerská rozhodnutí týkající se podniku, mohlo představovat omezení svobody usazování, by tedy takové omezení bylo odůvodněné na základě toho, co bylo uvedeno v bodech 43 až 55 tohoto rozsudku.

60      Žalobu Komise je tedy třeba zamítnout rovněž v rozsahu, v němž se vztahuje k článku 52 Smlouvy.

 K nákladům řízení

61      Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Belgické království požadovalo náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné jí uložit náhradu nákladů řízení. Na základě čl. 69 odst. 4 pododstavce 1 jednacího řádu Spojené království, které vstoupilo do řízení jako vedlejší účastník, nese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

SOUDNÍ DVŮR

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.

3)      Spojené království Velké Británie a Severního Irska ponese vlastní náklady řízení.

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 4. června 2002.

* Jednací jazyk: francouzština.