EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 29.6.2026

COM(2026) 342 final

PŘÍLOHA

návrhu rozhodnutí Rady

o podpisu Dohody o ochraně investic mezi Evropskou unií a Indonésií

DOHODA O OCHRANĚ INVESTIC
MEZI INDONÉSKOU REPUBLIKOU
A EVROPSKOU UNIÍ

PREAMBULE

INDONÉSKÁ REPUBLIKA, dále jen „Indonésie“,

a

EVROPSKÁ UNIE, dále jen „Unie“,

dále jednotlivě jen „strana“ a společně jen „strany“,

UZNÁVAJÍCE dlouhotrvající a silné vzájemné partnerství vycházející ze společných zásad a hodnot, jež se odráží v Rámcové dohodě o komplexním partnerství a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Indonéskou republikou na straně druhé, podepsané v Jakartě dne 9. listopadu 2009, a významné hospodářské, obchodní a investiční vzájemné vztahy, jež se mimo jiné odráží v Dohodě o komplexním hospodářském partnerství mezi Evropskou unií a Indonésií, podepsané v XX dne dd/mm/rrrr (dále jen „dohoda o komplexním hospodářském partnerství“),

PŘEJÍCE SI dále posílit vzájemné hospodářské vztahy jakožto součást celkových vztahů a v souladu s nimi a sdílejíce přesvědčení, že tato dohoda vytvoří nový prostor pro rozvoj investic mezi stranami,

ROZHODNUTY posílit vzájemné hospodářské, obchodní a investiční vztahy v souladu s cílem udržitelného rozvoje v jeho hospodářském, sociálním a environmentálním rozměru a podporovat investice podle této dohody,

PŘESVĚDČENY, že tato dohoda vytvoří stabilní a předvídatelné prostředí pro investice, a poskytne tak příležitost ke zvýšení konkurenceschopnosti jejich společností na světových trzích,

UZNÁVAJÍCE význam transparentnosti, jež se odráží v jejich závazcích obsažených v dohodě o komplexním hospodářském partnerství,

SNAŽÍCE SE stanovit jasná a vzájemně výhodná pravidla pro investice mezi stranami,

POTVRZUJÍCE svůj závazek vůči Chartě Organizace spojených národů podepsané v San Franciscu dne 26. června 1945 a zohledňujíce zásady uvedené ve Všeobecné deklaraci lidských práv, již přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů dne 10. prosince 1948,

VYCHÁZEJÍCE ze svých práv a povinností podle Marrákešské dohody o zřízení Světové obchodní organizace, uzavřené v Marrákeši dne 15. dubna 1994 (dále jen „Dohoda o WTO“), a dalších mnohostranných, regionálních a dvoustranných dohod a ujednání, jichž jsou obě strany smluvní stranou, zejména dohody o komplexním hospodářském partnerství,

SE DOHODLY TAKTO:

KAPITOLA 1

CÍLE A OBECNÉ DEFINICE

ČLÁNEK 1.1

Cíle

Strany potvrzují svůj závazek vytvořit lepší prostředí pro rozvoj investic mezi stranami a stanoví nezbytná opatření pro účinnou ochranu investic.

ČLÁNEK 1.2

Definice

Pro účely této dohody se rozumí:

a)    „činnostmi prováděnými nebo službami poskytovanými při výkonu veřejné moci“ činnosti, které se neprovádějí, nebo služby, které se neposkytují ani na komerčním základě, ani v soutěži s jedním či více hospodářskými subjekty;

b)    „články Dohody o Mezinárodním měnovém fondu“ články Dohody o Mezinárodním měnovém fondu přijaté v Bretton Woods v New Hampshire dne 22. července 1944;

c)    „zahrnutou investicí“ investice, která je

i)    přímo či nepřímo vlastněna nebo přímo či nepřímo ovládána 1 investorem jedné strany na území druhé strany;

ii)    provedena v souladu s platnými právními předpisy 2 a

iii)    existovala ke dni vstupu této dohody v platnost nebo byla provedena později;

d)    „dny“ kalendářní dny včetně víkendů a svátků;

e)    „hospodářskými činnostmi“ činnosti průmyslové, obchodní nebo odborné povahy či řemeslné činnosti, včetně poskytování služeb, s výjimkou činností prováděných nebo služeb poskytovaných při výkonu veřejné moci;

f)    „volně směnitelnou měnou“ měna, kterou lze volně směnit za měny, s nimiž se v široké míře obchoduje na mezinárodních devizových trzích a jež se široce používají v mezinárodních transakcích 3 ;

g)    „GATS“ Všeobecná dohoda o obchodu službami, obsažená v příloze 1B Dohody o WTO;

h)    „GATT 1994“ Všeobecná dohoda o clech a obchodu 1994, obsažená v příloze 1A Dohody o WTO;

i)    „MMF“ Mezinárodní měnový fond;

j)    „investicí“ každý druh aktiva, které má vlastnosti investice, jako je závazek kapitálu nebo jiných zdrojů, očekávání výdělku nebo zisku, převzetí rizika a určitá doba trvání. Investice může mít tyto formy:

i)    podnik;

ii)    akcie, podíly a jiné finanční nástroje, včetně práv z nich odvozených;

iii)    zakázky na klíč, výstavba, řízení, produkce, koncese, rozdělení příjmů a další podobné smlouvy;

iv)    peněžní pohledávky, jiné majetkové nároky nebo nároky na jakékoli smluvní plnění, které má ekonomickou hodnotu;

v)    licence k duševnímu vlastnictví a podobná práva udělená podle právních předpisů strany, včetně jakýchkoli koncesí na vyhledávání, kultivaci, těžbu nebo využívání přírodních zdrojů, a

vi)    ostatní hmotná nebo nehmotná, movitá nebo nemovitá majetková práva, včetně duševního vlastnictví, a jakákoli jiná majetková práva, jako jsou pronájmy, hypotéky, zástavní práva a zástavy.

Investice, které nezakládají kontrolu ani trvalý podíl (dále jen „portfoliová investice“) v právnické osobě druhé strany, nepředstavují pro účely této dohody investici. V zájmu větší jistoty je třeba uvést, že:

A)    „peněžní pohledávky“ nezahrnují peněžní pohledávky, které vyplývají výhradně z obchodních smluv o prodeji zboží nebo služeb z území jedné strany na území druhé strany nebo z financování těchto smluv prostřednictvím poskytnutí úvěrů, a

B)    příkaz nebo rozsudek vydaný v soudním nebo správním řízení nebo rozhodčí nález vydaný v rozhodčím řízení sám o sobě nepředstavuje investici;

k)    „investorem strany“:

i)    fyzická osoba strany nebo

ii)    právnická osoba strany,

která uskutečnila zahrnutou investici na území druhé strany;

l)    „právnickou osobou“ jakýkoli právní subjekt řádně založený nebo jinak organizovaný podle platného práva za účelem zisku nebo za jiným účelem, v soukromém nebo státním vlastnictví, včetně jakékoli korporace, trustu, partnerství, společného podniku, podniku jednotlivce nebo sdružení;

m)    „právnickou osobou strany“:

i)    v případě Unie právnická osoba zřízená v souladu s právními předpisy Unie nebo alespoň jednoho členského státu Unie a zapojená do podstatných obchodních operací na území Unie 4 a

ii)    v případě Indonésie právnická osoba zřízená v souladu s indonéskými právními předpisy a zapojená do podstatných obchodních operací na území Indonésie;

n)    „opatřením“ každé opatření strany ve formě zákona, nařízení, pravidla, postupu, rozhodnutí, správního aktu nebo v jakékoli jiné formě;

o)    „opatřeními strany“ veškerá opatření přijatá nebo zachovávaná 5 :

i)    ústředními, regionálními nebo místními orgány veřejné správy či samosprávy a

ii)    nevládními subjekty při výkonu pravomocí přenesených na ně ústředními, regionálními nebo místními orgány veřejné správy či samosprávy;

p)    „fyzickou osobou Unie“ státní příslušník některého z členských států Unie podle právních předpisů tohoto státu 6 a „fyzickou osobou Indonésie“ státní příslušník Indonésie podle indonéských právních předpisů 7 ;

q)    „provozováním“ provádění, řízení, udržování, užívání, požívání či prodej nebo jiná forma zcizení investice investorem jedné strany na území druhé strany;

r)    „výnosy“ všechny částky získané nebo odvozené z investice či opětovné investice, včetně zisků, dividend, kapitálových zisků, licenčních poplatků, úroků, plateb v souvislosti s právy duševního vlastnictví, plateb v naturáliích a veškerých dalších zákonných příjmů;

s)    „službami“ jakékoli služby v jakémkoli odvětví kromě služeb poskytovaných při výkonu veřejné moci;

t)    „územím“ území, na něž se vztahuje tato dohoda v souladu s článkem 6.13;

u)    „Smlouvou o fungování EU“ Smlouva o fungování Evropské unie;

v)    „Dohodou TRIPS“ Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, obsažená v příloze 1C Dohody o WTO, a

w)    „WTO“ Světová obchodní organizace.

KAPITOLA 2

OCHRANA INVESTIC

ČLÁNEK 2.1

Oblast působnosti

1.    Tato dohoda se vztahuje na:

a)    zahrnuté investice a

b)    investory strany v případě zahrnuté investice,

pokud jde o jakékoli opatření přijaté nebo zachovávané stranou a ovlivňující provozování takové investice.

2.    Tato dohoda se vztahuje na opatření přijatá nebo zachovávaná 8 :

a)    ústředními, regionálními nebo místními orgány veřejné správy a samosprávy a

b)    nevládními subjekty při výkonu pravomocí přenesených na ně ústředními, regionálními nebo místními orgány veřejné správy či samosprávy.

3.    Články 2.3 a 2.4 se nevztahují na:

a)    audiovizuální služby;

b)    vnitrostátní námořní kabotáž 9 a

c)    vnitrostátní a mezinárodní letecké přepravní služby, ať již pravidelné, nebo nepravidelné, a služby přímo spjaté s výkonem provozních práv, kromě:

i)    služeb spojených s opravami a údržbou letadel;

ii)    prodeje a marketingu leteckých přepravních služeb;

iii)    služeb v oblasti počítačového rezervačního systému (CRS) a

iv)    služeb pozemního odbavování.

4.    V zájmu větší jistoty a s výhradou odstavce 6 rozhodnutí strany neposkytnout, neobnovit nebo nezachovat subvenci

a)    při neexistenci jakéhokoli konkrétního právního či smluvního závazku uvedenou subvenci poskytnout, obnovit nebo zachovat nebo

b)    v souladu s podmínkami pro poskytnutí, obnovení nebo zachování subvence

nepředstavuje porušení této dohody.

5.    Žádné ustanovení této dohody nelze vykládat tak, že brání straně ukončit poskytování subvence nebo požadovat její navrácení, pokud bylo takové opatření nařízeno některým z jejích příslušných orgánů uvedených v příloze 2-B (Příslušné orgány uvedené v čl. 2.1 odst. 5), nebo že této straně ukládá povinnost poskytnout za to investorovi náhradu.

6.    Články 2.3 a 2.4 se nevztahují na subvence poskytované stranami 10 a na veřejné zakázky.

7.    Tato dohoda se nevztahuje na spory mezi smluvními stranami veřejné zakázky vyplývající z porušení některého ustanovení smlouvy na tuto zakázku.

ČLÁNEK 2.2

Investice a regulační opatření

1.    Strany opětovně potvrzují právo na regulaci na svém území za účelem dosažení legitimních cílů politiky, jako je ochrana veřejného zdraví, bezpečnosti, životního prostředí, včetně řešení změny klimatu, a veřejné mravnosti, sociální ochrana a ochrana spotřebitele, ochrana soukromí a údajů, udržitelný rozvoj a podpora a ochrana kulturní rozmanitosti.

2.    Ustanovení této dohody nelze vykládat jako závazek strany, že nezmění svůj právní a regulační rámec, a to ani způsobem, který může negativně ovlivnit provozování zahrnutých investic nebo očekávání investora ohledně zisku.

ČLÁNEK 2.3

Národní zacházení

1.    Každá strana poskytne investorům druhé strany a zahrnutým investicím, pokud jde o jejich provozování na jejím území, zacházení neméně příznivé, než jaké poskytuje v obdobných situacích svým vlastním investorům a jejich investicím.

2.    Zacházením, které má strana poskytnout podle odstavce 1, je, pokud jde o regionální vládu nebo státní správu v Indonésii, zacházení, které není méně příznivé než nejpříznivější zacházení poskytované v obdobných situacích danou vládou či státní správou vlastním investorům a jejich investicím.

3.    Zacházením, které má strana poskytnout podle odstavce 1, je, pokud jde o vládu členského státu Unie nebo státní správu v tomto státě, zacházení, které není méně příznivé než nejpříznivější zacházení poskytované v obdobných situacích danou vládou či státní správou vlastním investorům a jejich investicím na svém území.

ČLÁNEK 2.4

Zacházení podle nejvyšších výhod

1.    Každá strana poskytne investorům druhé strany a zahrnutým investicím, pokud jde o jejich provozování na jejím území, zacházení neméně příznivé, než jaké poskytuje v obdobných situacích investorům kterékoli třetí země a jejich investicím.

2.    Bez ohledu na odstavec 1 není strana povinna rozšířit na investory druhé strany nebo na jejich zahrnuté investice výhody zacházení poskytovaného investorům kterékoli třetí země a jejich investicím podle mezinárodní investiční dohody nebo jiné obchodní dohody, která je v platnosti nebo byla podepsána přede dnem vstupu této dohody v platnost.

3.    Odstavec 1 nelze vykládat tak, že každou ze stran zavazuje k tomu, aby na investory druhé strany rozšířila výhody jakéhokoli zacházení vyplývající z:

a)    mezinárodní dohody o zamezení dvojího zdanění nebo jiných mezinárodních dohod nebo ujednání, které se týkají zcela nebo převážně zdanění, nebo

b)    opatření zajišťujících uznávání kvalifikací, licencí nebo obezřetnostních opatření v souladu s článkem VII dohody GATS nebo její přílohy o finančních službách.

4.    V zájmu větší jistoty je třeba uvést, že „zacházení“ uvedené v odstavci 1 nezahrnuje postupy pro řešení sporů, které jsou upraveny jinými mezinárodními investičními dohodami nebo jinými obchodními dohodami.

5.    Hmotněprávní ustanovení v jiných mezinárodních investičních nebo obchodních dohodách nezakládají sama o sobě „zacházení“ uvedené v odstavci 1, a nemohou tudíž vést k porušení tohoto článku. Opatření uplatňovaná na základě těchto ustanovení však mohou představovat „zacházení“ ve smyslu odstavce 1, a vést tak k porušení tohoto článku.

ČLÁNEK 2.5

Zacházení s investory a se zahrnutými investicemi

1.    Každá strana poskytne zahrnutým investicím a investorům druhé strany, pokud jde o jejich zahrnuté investice, spravedlivé a rovné zacházení a plnou ochranu a bezpečnost v souladu s odstavci 2 až 5.

2.    Strana porušuje povinnost spravedlivého a rovného zacházení podle odstavce 1 v případě opatření nebo souboru opatření, jež představují:

a)    odepření spravedlnosti v trestněprávním, občanskoprávním či správním řízení 11 ;

b)    podstatné porušení zásad řádného procesu, včetně podstatného porušení transparentnosti, v soudním a správním řízení;

c)    zjevně svévolné jednání 12 ;

d)    cílenou diskriminaci ze zjevně protiprávních důvodů, jako je pohlaví, rasa nebo náboženské vyznání, nebo

e)    šikanu, nátlak, zneužití moci nebo korupční praktiky.

3.    Při uplatňování výše uvedených povinností poskytovat spravedlivé a rovné zacházení může soud zohlednit, zda strana s cílem přimět investora k provedení zahrnuté investice vydala vůči investorovi zvláštní prohlášení, které vyvolalo oprávněné očekávání a na něž se investor spoléhal při rozhodování, zda učinit či zachovat zahrnutou investici, ale které strana následně zmařila. Pouhá skutečnost, že strana přijme nebo nepřijme opatření, které může být v rozporu s očekáváními investora, nepředstavuje porušení tohoto článku, a to ani v případě, že v důsledku toho dojde ke ztrátě nebo poškození zahrnuté investice.

4.    V zájmu větší jistoty je třeba uvést, že pojem „plná ochrana a bezpečnost“ odkazuje na povinnosti strany přijmout taková opatření, která mohou být přiměřeně nezbytná k zajištění fyzické ochrany a bezpečnosti zahrnutých investic a investorů, pokud jde o jejich zahrnuté investice.

5.    Zjištění, že došlo k porušení jiného ustanovení této dohody nebo jakékoli jiné mezinárodní dohody, samo o sobě nenasvědčuje tomu, že došlo k porušení tohoto článku.

ČLÁNEK 2.6

Náhrada za ztráty

1.    Investorům jedné ze stran, jejichž zahrnuté investice utrpí ztráty v důsledku války nebo jiného ozbrojeného konfliktu, revoluce, národního stavu nouze, vzpoury, povstání či nepokojů na území druhé strany, poskytne tato druhá strana, pokud jde o navrácení, odškodnění, náhradu škody nebo jinou formu vypořádání, zacházení, které není méně příznivé než zacházení, které poskytuje svým vlastním investorům nebo investorům kterékoli třetí země, podle toho, co je pro ně výhodnější.

2.    Aniž je dotčen odstavec 1, poskytne investorům jedné ze stran, kteří v některé ze situací uvedených ve zmíněném odstavci utrpí ztráty na území druhé strany, tato druhá strana odpovídající navrácení nebo náhradu 13 , pokud tyto ztráty vyplývají ze:

a)    zabavení zahrnuté investice nebo její části ozbrojenými silami či orgány druhé strany nebo

b)    zničení zahrnuté investice nebo její části ozbrojenými silami či orgány druhé strany, jež nebylo vzhledem k okolnostem nezbytné.

ČLÁNEK 2.7

Vyvlastnění

1.    Strana nesmí přímo znárodnit nebo vyvlastnit zahrnutou investici ani tak učinit nepřímo prostřednictvím opatření majících podobný účinek jako znárodnění nebo vyvlastnění (dále jen „vyvlastnění“), s výjimkou případů, kdy se jedná o vyvlastnění:

a)    ve veřejném zájmu 14 ;

b)    v rámci spravedlivého řízení;

c)    nediskriminačním způsobem a

d)    po zaplacení rychlé, odpovídající a účinné náhrady 15 .

Tento odstavec se vykládá v souladu s přílohou 2-A (Vyvlastnění).

2.    Náhrada uvedená v odstavci 1 se rovná spravedlivé tržní hodnotě investice bezprostředně před vyvlastněním, nebo než se nadcházející vyvlastnění stalo známým, podle toho, co nastalo dříve.

Stanovení spravedlivé tržní hodnoty investice je případně založeno na zásadách a kritériích uznávaných v mezinárodních finančních standardech.

3.    Náhrada uvedená v odstavci 1 zahrnuje také úrok ve výši obvyklé obchodní sazby používané ode dne vyvlastnění do dne platby a v zájmu toho, aby byla pro investora účinná, se neprodleně vyplatí a převede ve volně směnitelné měně v souladu s článkem 2.8.

4.    Bez ohledu na odstavce 1, 2 a 3, je-li vyvlastňující stranou Indonésie, musí se v případě jakéhokoli opatření přímého vyvlastnění půdy jednat o vyvlastnění:

a)ve veřejném zájmu v souladu s platnými indonéskými právními předpisy 16 a

b)    po zaplacení náhrady odpovídající tržní hodnotě v souladu s platnými indonéskými právními předpisy.

5.    Dotčený investor má podle právních předpisů vyvlastňující strany právo na urychlený přezkum svého nároku a ocenění své investice soudním nebo jiným nezávislým orgánem této strany v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.

6.    Tento článek se nevztahuje na vydávání nucených licencí udělených v souvislosti s právy duševního vlastnictví v souladu s Dohodou TRIPS ani na zrušení 17 , omezení nebo vytvoření práv duševního vlastnictví, pokud je toto zrušení, omezení nebo vytvoření v souladu s kapitolou 12 (Duševní vlastnictví) dohody o komplexním hospodářském partnerství a s Dohodou TRIPS.

ČLÁNEK 2.8

Převody

1.    Každá strana povolí, aby veškeré převody týkající se zahrnuté investice byly prováděny bez omezení či prodlení ve volně směnitelné měně podle tržního směnného kurzu platného pro převáděnou měnu v den převodu. Takové převody zahrnují:

a)    příspěvky ke kapitálu, jako jsou základní a dodatečné prostředky k zachování, rozvoji či zvýšení investice;

b)    zisky, dividendy, kapitálové zisky a jiné výnosy, výnosy z prodeje celé investice nebo jakékoli její části nebo z částečné či úplné likvidace investice;

c)    úroky, licenční poplatky, poplatky za správu a technickou pomoc a jiné poplatky;

d)    platby provedené v rámci smlouvy, kterou uzavřel investor, nebo v rámci investice, včetně plateb provedených podle úvěrové smlouvy;

e)    výdělky a jiné odměny pracovníků najatých ze zahraničí a pracujících v souvislosti s investicí;

f)    platby provedené podle článků 2.6 a 2.7 a

g)    vyplacení náhrady škody na základě nálezu vydaného soudem.

2.     Žádná strana nesmí od svých investorů požadovat, aby převáděli příjmy, výnosy, výdělky, zisky nebo jiné částky, které plynou z investic na území druhé strany nebo které lze takovým investicím přičíst, ani je postihovat, pokud tak neučiní.

3.    Tento článek nelze vykládat tak, že brání některé ze stran provést v souvislosti se zahrnutou investicí výnosy v naturáliích, které jsou předmětem písemné dohody mezi touto stranou a zahrnutou investicí nebo investorem druhé strany a jsou v ní povoleny nebo specifikovány, nebo omezit převody výnosů v naturáliích za okolností, kdy by jinak mohla takové převody omezit podle této dohody.

ČLÁNEK 2.9

Subrogace

1.    Pokud strana nebo její agentura provede svému investorovi platbu na základě záruky, pojistné smlouvy nebo jiné formy odškodnění, kterou poskytla pro neobchodní rizika v souvislosti se zahrnutou investicí, druhá strana uzná subrogaci nebo převod jakéhokoli práva nebo postoupení nároku investora podle této dohody ve vztahu k zahrnuté investici. Pokud to strana nebo agentura provádějící platbu nepovolí, nesmí investor tato práva uplatňovat vůči druhé straně.

2.    Subrogované nebo převedené právo nebo postoupený nárok nesmí být větší než původní právo nebo nárok tohoto investora. Uznání subrogace uvedené v odstavci 1 nesmí být vykládáno tak, že znamená uznání podstaty jakéhokoli nároku nebo výše náhrady škody z něj vyplývající.

KAPITOLA 3

MECHANISMUS MEDIACE PRO SPORY MEZI INVESTOREM A STÁTEM

ČLÁNEK 3.1

Cíl a oblast působnosti

1.    Cílem mechanismu mediace stanoveného v této kapitole je napomoci nalezení oboustranně přijatelných řešení prostřednictvím uceleného a rychlého řízení za pomoci mediátora.

2.    Mechanismus mediace uvedený v odstavci 1 se vztahuje na spory mezi investorem jedné strany a druhou stranou (dále jen „strany sporu“), které se týkají uplatňování této dohody.

3.    Využití mediace je dobrovolné a není jím dotčeno právní postavení žádné ze stran sporu.

ČLÁNEK 3.2

Zahájení řízení

1.    Kterákoli strana sporu může kdykoli požádat o zahájení mediačního řízení. Tato žádost se zašle písemně druhé straně sporu, přičemž domovský stát investora obdrží kopii pro informaci. Je-li žádost adresována Unii, může Unie do mediace případně zapojit jeden nebo více členských států.

2.    Strana, jíž je žádost určena, ji posoudí a písemně ji přijme, nebo odmítne do 30 dnů od jejího obdržení.

ČLÁNEK 3.3

Výběr mediátora

1.    Pokud se obě strany sporu dohodnou na mediačním řízení, vybere se mediátor v souladu s postupem stanoveným v odstavcích 2 a 3. Strany sporu se vynasnaží dohodnout se na mediátorovi do patnácti dnů od obdržení odpovědi na žádost.

2.    Ke dni vstupu této dohody v platnost sestaví výbor seznam šesti osob, jež se těší vysoce morálnímu profilu a uznávaným kompetencím v oblasti práva, obchodu, průmyslu nebo financí, na jejichž nezávislý úsudek se lze spolehnout a které jsou ochotny a schopny zastávat funkci mediátora.

3.    Mediátor je jmenován na základě dohody stran sporu ze seznamu sestaveného podle odstavce 2, není-li dohodnuto jinak. Nedojde-li k dohodě o výběru mediátora, mohou strany sporu společně požádat generálního tajemníka Stálého rozhodčího soudu, aby jmenoval mediátora z tohoto seznamu, nebo pokud seznam neexistuje, z osob navržených kteroukoli ze stran.

4.    Mediátor nesmí být státním příslušníkem žádné strany, nedohodnou-li se strany sporu jinak.

5.    Mediátor nestranným a transparentním způsobem napomáhá stranám sporu, aby dospěly k oboustranně přijatelnému řešení.

ČLÁNEK 3.4

Pravidla mediačního řízení

1.    Do deseti dnů po jmenování mediátora předloží strana sporu, která o mediační řízení požádala, mediátorovi a druhé straně sporu písemně podrobný popis problému. Do dvaceti dnů ode dne doručení tohoto podání může druhá strana sporu písemně poskytnout své vyjádření k popisu problému. Obě strany sporu mohou ve svém popisu nebo vyjádření uvést veškeré informace, které pokládají za relevantní.

2.    Mediátor může rozhodnout o nejvhodnějším způsobu objasnění dotčeného opatření. Mediátor může zejména uspořádat setkání stran sporu, konzultovat se stranami sporu společně nebo jednotlivě, konzultovat s příslušnými odborníky a zúčastněnými stranami či požádat o jejich pomoc a poskytovat jakoukoli další podporu, o kterou strany sporu požádají. Předtím, než požádá o pomoc či konzultaci příslušné odborníky a zúčastněné strany, se však mediátor poradí se stranami sporu.

3.    Mediátor může stranám sporu poskytnout radu a navrhnout řešení ke zvážení; ty je mohou přijmout či odmítnout, nebo se mohou dohodnout na jiném řešení. Rady či připomínky mediátora se však netýkají souladu sporného opatření s touto dohodou.

4.    Mediační řízení proběhne na území dotčené strany, nebo po vzájemné dohodě na jakémkoli jiném místě či jiným způsobem.

5.    Strany sporu usilují o dosažení oboustranně přijatelného řešení do 60 dnů ode dne jmenování mediátora. Než bude dosaženo konečné dohody, mohou strany sporu zvážit případná prozatímní řešení.

6.    Oboustranně přijatelná řešení se zveřejní. Veřejně přístupné znění však nemusí obsahovat informace, které některá strana sporu označila jako důvěrné.

7.    Mediační řízení se ukončuje:

a)    přijetím oboustranně přijatelného řešení stranami sporu, a to ke dni jeho přijetí;

b)    písemným prohlášením mediátora, po konzultaci se stranami sporu, že další úsilí o mediaci by již nebylo účelné, nebo

c)    písemným oznámením některé ze stran sporu.

ČLÁNEK 3.5

Provedení oboustranně přijatelného řešení

1.    Dospěje-li se k řešení, podnikne každá ze stran sporu opatření nezbytná k provedení oboustranně přijatelného řešení v dohodnuté lhůtě.

2.    Provádějící strana sporu písemně informuje druhou stranu sporu o veškerých krocích nebo opatřeních, které v zájmu provedení oboustranně přijatelného řešení podnikla.

3.    Na požádání stran sporu pro ně mediátor vypracuje písemný návrh věcné zprávy obsahující stručný přehled o:

a)    sporném opatření, jež je předmětem řízení;

b)    použitých postupech a

c)    jakémkoli oboustranně přijatelném řešení představujícím konečný výsledek řízení, včetně možných předběžných řešení.

4.    Mediátor poskytne stranám sporu 15 dnů na to, aby k návrhu zprávy podaly připomínky. Po zvážení připomínek předložených stranami sporu v uvedené lhůtě předloží mediátor stranám sporu do 15 dnů konečné znění věcné zprávy. Věcná zpráva nezahrnuje výklad této dohody.

ČLÁNEK 3.6

Vztah k řešení sporů

1.    Řízení v rámci tohoto mechanismu mediace nelze použít jako základ pro postupy řešení sporů podle této nebo jiné dohody. Strany sporu nesmí při takových postupech řešení sporů spoléhat na následující stanoviska, návrhy či skutečnosti ani je předkládat jako důkaz a žádný rozhodčí subjekt k nim nesmí přihlížet:

a)    stanoviska, jež strana sporu zaujala během mediačního řízení;

b)    skutečnost, že strana sporu vyjádřila ochotu přijmout řešení týkající se opatření, jež je předmětem mediace, nebo

c)    poradní stanoviska poskytnutá nebo návrhy předložené mediátorem.

2.    Mechanismem mediace nejsou dotčena práva a povinnosti stran podle kapitoly 4 (Řešení sporů mezi stranami).

3.    Nedohodnou-li se strany sporu jinak, jsou všechny ostatní kroky mediačního řízení, včetně poradenství či navržených řešení, důvěrné. Kterákoli strana sporu však může zveřejnit informaci o tom, že mediace probíhá.

ČLÁNEK 3.7

Lhůty

Veškeré lhůty uvedené v této kapitole mohou být změněny po vzájemné dohodě stran sporu.

ČLÁNEK 3.8

Náklady

1.    Každá strana sporu hradí vlastní výdaje plynoucí z účasti na mediačním řízení.

2.    Strany sporu společně stejným dílem hradí organizační výdaje, včetně odměny a výdajů mediátora.

KAPITOLA 4

ŘEŠENÍ SPORŮ MEZI STRANAMI

ODDÍL A

CÍL A OBLAST PŮSOBNOSTI

ČLÁNEK 4.1

Cíl

Cílem této kapitoly je zavést účinný a účelný mechanismus pro předcházení sporům a řešení sporů mezi stranami ohledně výkladu a uplatňování této dohody s cílem dosáhnout pokud možno oboustranně přijatelného řešení.

ČLÁNEK 4.2

Oblast působnosti

Tato kapitola se vztahuje na veškeré spory mezi stranami týkající se výkladu a uplatňování této dohody (dále jen „zahrnutá ustanovení“) 18 .

ČLÁNEK 4.3

Definice

1.    Pro účely této kapitoly a přílohy 4-A (Jednací řád) a 4-B (Kodex chování pro rozhodce a mediátory) se rozumí:

a)    „administrativními zaměstnanci“ osoby jiné než asistenti pod vedením a kontrolou rozhodce;

b)    „poradcem“ osoba, kterou si strana najala, aby jí radila nebo pomáhala v souvislosti s rozhodčím řízením;

c)    „asistentem“ osoba, která za podmínek jmenování a pod vedením a kontrolou rozhodce vykonává asistenční práci, poskytuje pomoc nebo provádí rešerše pro tohoto rozhodce;

d)    „kandidátem“ osoba, jejíž jméno je na seznamu rozhodců podle článku 4.7 a jejíž výběr za rozhodce podle článku 4.6 je zvažován;

e)    „žalující stranou“ strana, která požaduje ustavení rozhodčího tribunálu podle článku 4.5;

f)    „mediátorem“ osoba, která byla vybrána jako mediátor v souladu s článkem 4.29;

g)    „rozhodčím tribunálem“ rozhodčí tribunál ustavený podle článku 4.6;

h)    „rozhodcem“ člen rozhodčího tribunálu;

i)    „žalovanou stranou“ strana, která údajně porušila zahrnutá ustanovení, a

j)    „zástupcem strany“ zaměstnanec nebo jiná osoba jmenovaná vládním útvarem, agenturou nebo jakýmkoli jiným veřejným subjektem některé ze stran, která zastupuje stranu pro účely sporu v rámci této dohody.

ODDÍL B

KONZULTACE

ČLÁNEK 4.4

Konzultace

1.    Strany usilují o vyřešení sporů, na něž se vztahuje článek 4.2, prostřednictvím konzultací vedených v dobré víře s cílem dosáhnout oboustranně přijatelného řešení.

2.    Strana, která si přeje zahájit konzultaci, podá druhé straně písemnou žádost, a to i elektronicky, ve které uvede sporné opatření a zahrnutá ustanovení, jež považuje za použitelná.

3.    Dožádaná strana odpoví na žádost neprodleně, avšak nejpozději deset dnů od jejího obdržení. Nedohodnou-li se strany jinak, konzultace se uskuteční do 30 dnů ode dne obdržení žádosti a probíhají na území strany, které byla žádost předložena. Konzultace se považují za ukončené do 60 dnů ode dne obdržení žádosti, pokud se strany nedohodnou, že budou v konzultacích pokračovat.

4.    Konzultace o otázkách, které dožadující strana považuje za naléhavé, včetně těch, které se týkají zboží podléhajícího rychlé zkáze nebo sezónního zboží či služeb, se uskuteční do 20 dnů ode dne obdržení žádosti. Konzultace se považují za ukončené do uvedených 20 dnů, pokud se strany nedohodnou, že v nich budou pokračovat.

5.    V průběhu konzultací poskytne každá strana dostatek věcných informací, jež umožní úplné posouzení toho, jak by sporné opatření mohlo ovlivnit uplatňování této dohody. Každá ze stran se vynasnaží, aby se konzultací zúčastnili pracovníci jejích příslušných orgánů veřejné správy, kteří mají odborné znalosti v záležitosti, jež je předmětem konzultací.

6.    Konzultace, včetně veškerých informací zveřejněných a stanovisek přijatých stranami během těchto konzultací, jsou důvěrné a nejsou jimi dotčena práva žádné ze stran v jakémkoli dalším řízení.

ODDÍL C

ŘÍZENÍ U ROZHODČÍHO TRIBUNÁLU

ČLÁNEK 4.5

Zahájení řízení u rozhodčího tribunálu

1.    Strana, která usilovala o konzultace podle článku 4.4, může požádat o ustavení rozhodčího tribunálu, pokud:

a)    strana, jíž je adresována žádost podle čl. 4.4 odst. 3, neodpoví na žádost o konzultace do deseti dnů po jejím obdržení;

b)    se konzultace neuskuteční ve lhůtách uvedených v čl. 4.4 odst. 3 nebo 4;

c)    se strany na konzultacích nedohodnou nebo

d)    konzultace skončily a nebylo dosaženo oboustranně přijatelného řešení.

2.    Žádost o ustavení rozhodčího tribunálu se podává prostřednictvím písemné žádosti, včetně elektronické, doručené druhé straně. V této žádosti musí žalující strana uvést sporné opatření a vysvětlení, jakým způsobem toto opatření porušuje zahrnutá ustanovení, a to způsobem postačujícím k jasnému stanovení právního základu stížnosti.

3.    Je-li podána žádost podle odstavce 1, je ustaven rozhodčí tribunál v souladu s článkem 4.6.

4.    Výbor může, považuje-li to za nezbytné a vhodné, rozhodnout o pověření externího subjektu poskytováním podpory rozhodčímu tribunálu podle této kapitoly, včetně poskytování administrativní a právní podpory 19 .

ČLÁNEK 4.6

Ustavení rozhodčího tribunálu

1.    Rozhodčí tribunál se skládá ze tří rozhodců.

2.    Do deseti dnů ode dne, kdy žalovaná strana obdržela písemnou žádost, a to i elektronicky, o ustavení rozhodčího tribunálu, strany provedou konzultaci s cílem dohodnout se na jeho složení.

3.    Nedohodnou-li se strany na složení rozhodčího tribunálu ve lhůtě stanovené v odstavci 2, jmenuje každá strana do pěti dnů od uplynutí lhůty stanovené v odstavci 2 rozhodce z dílčího seznamu této strany sestaveného podle článku 4.7.

4.    Pokud strana nejmenuje rozhodce ze svého dílčího seznamu ve lhůtě stanovené v odstavci 3, vybere spolupředseda výboru za žalující stranu losem do pěti dnů po uplynutí této lhůty rozhodce z dílčího seznamu dotčené strany. Spolupředseda výboru za žalující stranu může tímto výběrem rozhodce losem pověřit jinou osobu.

5.    Nedohodnou-li se strany na předsedovi rozhodčího tribunálu ve lhůtě stanovené v odstavci 2, vybere spolupředseda výboru za žalující stranu losem do pěti dnů po uplynutí této lhůty předsedu rozhodčího tribunálu z dílčího seznamu předsedů sestaveného podle článku 4.7. Spolupředseda výboru za žalující stranu může tímto výběrem předsedy rozhodčího tribunálu losem pověřit jinou osobu.

6.    Rozhodčí tribunál se považuje za ustavený 15 dnů poté, co všichni tři vybraní rozhodci přijali své jmenování v souladu s bodem 6 přílohy 4-A (Jednací řád), nedohodnou-li se strany jinak.

7.    Není-li osoba vybraná do funkce rozhodce k dispozici nebo nepřijme-li své jmenování ve lhůtě stanovené v bodě 6 přílohy 4-A (Jednací řád), vybere se nová osoba podle stejné metody výběru, jaká byla použita pro výběr osoby, která nebyla k dispozici nebo jmenování nepřijala.

8.    Pokud seznam stanovený v článku 4.7 nebyl sestaven nebo pokud dílčí seznam neobsahuje v době, kdy má být proveden výběr losem podle odstavců 4 nebo 5, žádnou dostupnou osobu, vylosují se rozhodci z osob, které byly formálně navrženy jednou stranou nebo oběma stranami v souladu s přílohou 4-A (Jednací řád), do pěti dnů po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 2 nebo případně po potvrzení, že žádná osoba není k dispozici.

ČLÁNEK 4.7

Seznam rozhodců

1.    Výbor přijme nejpozději do šesti měsíců ode dne vstupu této dohody v platnost rozhodnutí o sestavení seznamu nejméně 15 osob, které jsou ochotny a schopny zastávat funkci rozhodce. Tento seznam sestává ze tří dílčích seznamů:

a)    jednoho dílčího seznamu osob sestaveného na základě návrhů Unie;

b)    jednoho dílčího seznamu osob sestaveného na základě návrhů Indonésie a

c)    jednoho dílčího seznamu osob, které nejsou státními příslušníky žádné ze stran a mají vykonávat funkci předsedy rozhodčího tribunálu.

2.    Každý dílčí seznam obsahuje alespoň pět jmen. Výbor zajistí, aby byl na každém dílčím seznamu vždy zachován tento minimální počet osob.

3.    Výbor může stanovit další seznamy osob s odbornými znalostmi v konkrétních odvětvích, na něž se vztahuje tato dohoda. S výhradou dohody mezi stranami se tyto další seznamy použijí k sestavení rozhodčího tribunálu v souladu s postupem stanoveným v článku 4.6.

ČLÁNEK 4.8

Požadavky na rozhodce

1.    Každý rozhodce musí:

a)    prokázat odborné znalosti v oblasti práva, mezinárodního obchodu nebo investic a dalších záležitostí, na něž se vztahuje tato dohoda;

b)    být nezávislý a nesmí být spojen s žádnou ze stran 20 či jednat podle jejích pokynů;

c)    zastávat svou funkci jako soukromá osoba a nesmí jednat podle pokynů žádné organizace nebo vlády, pokud jde o záležitosti týkající se sporu, a

d)    dodržovat požadavky přílohy 4-B (Kodex chování pro rozhodce a mediátory).

2.    Předseda musí mít rovněž zkušenosti s postupy řešení sporů.

3.    S ohledem na předmět konkrétního sporu se strany mohou dohodnout, že se odchýlí od požadavků uvedených v odst. 1 písm. a).

ČLÁNEK 4.9

Funkce rozhodčího tribunálu

Rozhodčí tribunál:

a)    objektivně posoudí předloženou záležitost, včetně objektivního posouzení skutkových okolností případu a toho, zda jsou zahrnutá ustanovení použitelná a zda je s nimi předmětné opatření v souladu;

b)    ve svých rozhodnutích a zprávách uvede zjištěné skutečnosti, použitelnost zahrnutých ustanovení a základní odůvodnění všech svých zjištění a závěrů a

c)    měl by pravidelně vést se stranami konzultace a poskytovat jim vhodné příležitosti pro dosažení vzájemně přijatelného řešení.

ČLÁNEK 4.10

Mandát

1.    Pokud se strany do pěti dnů ode dne ustavení rozhodčího tribunálu nedohodnou jinak, je rozhodčí tribunál zmocněn:

„s ohledem na příslušná ustanovení dohody o ochraně investic mezi Indonésií a Evropskou unií (dále jen „dohoda“) uvedená stranami posoudit záležitost uvedenou v žádosti o ustavení rozhodčího tribunálu, učinit zjištění o souladu sporného opatření s ustanoveními dohody uvedenými v článku 4.2 dohody a vydat zprávu v souladu s články 4.12 a 4.13 dohody“.

2.    Pokud se strany dohodnou na jiném mandátu, oznámí rozhodčímu tribunálu dohodnutý mandát ve lhůtě uvedené v odstavci 1.

ČLÁNEK 4.11

Rozhodnutí o naléhavých případech

1.    Pokud o to strana požádá, rozhodčí tribunál rozhodne do deseti dnů od svého ustavení, zda se jedná o naléhavou záležitost.

2.    Pokud rozhodčí tribunál rozhodne, že se spor týká naléhavých záležitostí, zkrátí po konzultaci se stranami příslušné lhůty stanovené v oddíle C této kapitoly, s výjimkou lhůt stanovených v článcích 4.6 a 4.10.

ČLÁNEK 4.12

Průběžná zpráva

1.    Rozhodčí tribunál předloží stranám průběžnou zprávu, je-li to proveditelné, do 90 dnů od svého ustavení. Pokud rozhodčí tribunál usoudí, že tuto lhůtu nelze dodržet, vyrozumí o tom jeho předseda písemně strany, a to i elektronicky, s uvedením důvodů zpoždění a dne předpokládaného vydání průběžné zprávy. Rozhodčí tribunál by neměl za žádných okolností vydat svou průběžnou zprávu později než 120 dnů ode dne svého ustavení. Jestliže se žalující strana rozhodne předložit druhé písemné podání podle bodu 11 přílohy 4-A (Jednací řád), lhůty stanovené v tomto odstavci se prodlouží o 30 dnů.

2.    Každá strana může do deseti dnů od obdržení průběžné zprávy předložit rozhodčímu tribunálu písemnou žádost, a to i elektronicky, aby přezkoumal určité aspekty této zprávy. Strana se může k žádosti druhé strany vyjádřit do šesti dnů ode dne doručení této žádosti.

ČLÁNEK 4.13

Závěrečná zpráva

1.    Rozhodčí tribunál předloží stranám závěrečnou zprávu, je-li to proveditelné, do 120 dnů od svého ustavení. Pokud rozhodčí tribunál usoudí, že tuto lhůtu nelze dodržet, vyrozumí o tom jeho předseda písemně strany, a to i elektronicky, s uvedením důvodů zpoždění a dne předpokládaného vydání závěrečné zprávy. Rozhodčí tribunál by neměl za žádných okolností vydat svou závěrečnou zprávu později než 150 dnů ode dne svého ustavení. Jestliže se žalující strana rozhodne předložit druhé písemné podání podle bodu 11 přílohy 4-A (Jednací řád), lhůty stanovené v tomto odstavci se prodlouží o 30 dnů.

2.    Závěrečná zpráva obsahuje diskusi o jakékoli žádosti, kterou některá ze stran písemně, a to i elektronicky, předložila k průběžné zprávě, a jasně se zabývá připomínkami stran.

ČLÁNEK 4.14

Opatření ke splnění požadavků

1.    Žalovaná strana přijme veškerá opatření nezbytná k urychlenému dosažení souladu se zjištěními a závěry uvedenými v závěrečné zprávě, aby dosáhla souladu se zahrnutými ustanoveními.

2.    Žalovaná strana nejpozději do 30 dnů od obdržení závěrečné zprávy oznámí žalující straně opatření ke splnění požadavků, která přijala nebo hodlá přijmout.

ČLÁNEK 4.15

Přiměřená lhůta

1.    Není-li okamžité splnění požadavků možné, žalovaná strana nejpozději do 30 dnů od obdržení závěrečné zprávy oznámí žalující straně délku přiměřené lhůty, kterou k tomuto splnění požadavků potřebuje. Strany se vynasnaží dohodnout se na délce přiměřené lhůty pro splnění požadavků závěrečné zprávy.

2.    Pokud se strany na délce přiměřené lhůty nedohodnou, může žalující strana nejdříve 20 dnů od obdržení oznámení uvedeného v odstavci 1 písemně, a to i elektronicky, požádat původní rozhodčí tribunál o stanovení délky přiměřené lhůty. Rozhodčí tribunál předloží stranám své rozhodnutí ve lhůtě 30 dnů ode dne obdržení žádosti.

3.    Žalovaná strana nejméně 30 dnů před uplynutím přiměřené lhůty písemně, a to i elektronicky, oznámí žalující straně, jakého pokroku dosáhla při plnění požadavků závěrečné zprávy.

4.    Přiměřenou lhůtu lze na základě dohody stran prodloužit.

ČLÁNEK 4.16

Přezkum splnění požadavků

1.    Žalovaná strana nejpozději v den uplynutí přiměřené lhůty oznámí žalující straně veškerá opatření přijatá za účelem splnění požadavků závěrečné zprávy.

2.    Jestliže se strany neshodnou na existenci jakéhokoli opatření přijatého ke splnění požadavků nebo na jeho souladu se zahrnutými ustanoveními, může žalující strana písemně požádat, a to i elektronicky, původní rozhodčí tribunál o rozhodnutí v této věci. V žádosti musí být uvedeno sporné opatření a vysvětlení, jakým způsobem toto opatření porušuje zahrnutá ustanovení, a to způsobem postačujícím k jasnému stanovení právního základu stížnosti. Rozhodčí tribunál předloží stranám své rozhodnutí ve lhůtě 46 dnů ode dne obdržení žádosti.

ČLÁNEK 4.17

Dočasná nápravná opatření

1.    Na žádost žalující strany a po konzultaci s ní předloží žalovaná strana nabídku dočasné kompenzace, pokud:

a)    žalovaná strana oznámí žalující straně, že požadavky závěrečné zprávy nelze splnit;

b)    žalovaná strana neoznámí opatření přijatá za účelem splnění požadavků ve lhůtě uvedené v článku 4.14 nebo přede dnem uplynutí přiměřené lhůty, nebo

c)    tribunál konstatuje, že nebylo přijato žádné opatření ke splnění požadavků nebo že opatření přijaté ke splnění požadavků není v souladu se zahrnutými ustanoveními.

2.    Žalující strana může za kterékoli ze situací uvedených v odst. 1 písm. a) až c) žalované straně písemně, a to i elektronicky, oznámit, že hodlá přijmout příslušná opatření, pokud:

a)    se žalující strana rozhodne nepředložit žádost podle odstavce 1 nebo

b)    se strany nedohodnou na dočasné kompenzaci do 30 dnů od uplynutí přiměřené lhůty nebo od vydání rozhodnutí rozhodčího tribunálu podle článku 4.16, je-li podána žádost podle odstavce 1.

Tato opatření budou v oznámení přesně uvedena.

3.    Žalující strana může taková opatření přijmout nejdříve 20 dnů po datu doručení oznámení podle odstavce 2, pokud žalovaná strana nepodala žádost podle odstavce 5.

4.    Příslušná opatření nesmí překročit úroveň odpovídající zrušení nebo omezení výhod způsobeného tímto porušením.

5.    Domnívá-li se žalovaná strana, že oznámená opatření přesahují úroveň odpovídající zrušení nebo omezení výhod způsobeného tímto porušením, může před uplynutím dvacetidenní lhůty stanovené v odstavci 3 písemně, a to i elektronicky, požádat původní rozhodčí tribunál, aby v této věci rozhodl. Rozhodčí tribunál oznámí stranám své rozhodnutí o úrovni opatření do 30 dnů ode dne podání žádosti. Opatření nesmí být přijata, dokud rozhodčí tribunál nevydá své rozhodnutí. Opatření musí být s uvedeným rozhodnutím v souladu.

6.    Příslušná opatření nebo kompenzace uvedené v tomto článku jsou dočasné a nepoužijí se poté, co:

a)    strany dosáhly oboustranně přijatelného řešení podle článku 4.33;

b)    se strany shodly na tom, že opatření přijaté za účelem splnění požadavků zajistí, že žalovaná strana dosáhne souladu se zahrnutými ustanoveními, nebo

c)    jakékoli opatření přijaté za účelem splnění požadavků, u něhož rozhodčí tribunál zjistil, že není v souladu se zahrnutými ustanoveními, bylo zrušeno nebo změněno tak, aby žalovaná strana dosáhla s těmito ustanoveními souladu.

ČLÁNEK 4.18

Přezkum opatření přijatých za účelem splnění požadavků po přijetí dočasných nápravných opatření

1.    Žalovaná strana oznámí žalující straně jakékoli opatření, které přijala ke splnění požadavků v návaznosti na příslušná opatření nebo případně po uplatnění dočasného vyrovnání. S výjimkou případů podle odstavce 2 žalující strana ukončí příslušná opatření do 30 dnů od obdržení tohoto oznámení. V případech, kdy bylo uplatněno vyrovnání, a s výjimkou případů podle odstavce 2 může žalovaná strana ukončit uplatňování takového vyrovnání do 30 dnů od obdržení oznámení, že požadavky splnila.

2.    Pokud strany do 30 dnů od obdržení oznámení uvedeného v odstavci 1 nedospějí k dohodě o tom, zda žalovaná strana oznámeným opatřením dosáhla souladu se zahrnutými ustanoveními, může žalující strana písemně, a to i elektronicky, požádat původní rozhodčí tribunál, aby v této věci rozhodl. Rozhodčí tribunál předloží stranám své rozhodnutí ve lhůtě 46 dnů ode dne obdržení žádosti. Pokud rozhodčí tribunál zjistí, že opatření přijaté ke splnění požadavků je v souladu se zahrnutými ustanoveními, příslušná opatření nebo případně vyrovnání se ukončí. V relevantních případech žalující strana upraví úroveň příslušných opatření nebo vyrovnání s ohledem na rozhodnutí rozhodčího tribunálu.

3.    Domnívá-li se žalovaná strana, že úroveň příslušných opatření uplatněná žalující stranou přesahuje úroveň odpovídající zrušení nebo omezení výhod způsobeného tímto porušením, může písemně, a to i elektronicky, požádat původní rozhodčí tribunál, aby v této věci rozhodl.

ČLÁNEK 4.19

Výměna rozhodců

Pokud se rozhodce během postupu řešení sporů nemůže zúčastnit, odstoupí nebo musí být nahrazen, protože nesplňuje požadavky stanovené v příloze 4-B (Kodex chování rozhodců a mediátorů), použije se postup stanovený v článku 4.6. Lhůta pro vydání zprávy nebo rozhodnutí rozhodčího tribunálu se prodlouží o dobu nezbytnou pro jmenování nového rozhodce.

ČLÁNEK 4.20

Jednací řád

Postupy rozhodčího tribunálu se řídí touto kapitolou a přílohou 4-A (Jednací řád). Slyšení rozhodčího tribunálu probíhají na uzavřeném zasedání, pokud jsou projednávány důvěrné informace. V ostatních případech jsou slyšení rozhodčího tribunálu přístupná veřejnosti, nerozhodnou-li strany sporu jinak.

ČLÁNEK 4.21

Pozastavení a ukončení činnosti

1.    Na žádost obou stran nebo žalující strany rozhodčí tribunál kdykoli pozastaví svou činnost na dobu, na níž se strany dohodnou a která nepřesáhne dvanáct po sobě následujících měsíců.

2.    Rozhodčí tribunál obnoví svou činnost před skončením doby pozastavení na písemnou žádost, včetně elektronické žádosti, obou stran nebo žalující strany, nebo na konci doby pozastavení na písemnou žádost, včetně elektronické žádosti, kterékoli ze stran. Žádající strana zašle druhé straně odpovídající oznámení. Pokud po uplynutí doby pozastavení žádná strana nepožádá o obnovení činnosti rozhodčího tribunálu, pravomoc rozhodčího tribunálu zanikne a postup řešení sporu se ukončí.

3.    V případě pozastavení činnosti rozhodčího tribunálu se příslušné lhůty podle oddílu C této kapitoly prodlouží o stejnou dobu, na jakou byla činnost rozhodčího tribunálu pozastavena.

ČLÁNEK 4.22

Obdržení informací

1.    Rozhodčí tribunál může na žádost jedné ze stran nebo z vlastního podnětu požádat strany o relevantní informace, které považuje za nezbytné a vhodné. Strany odpoví na jakoukoli žádost rozhodčího tribunálu o informace bezodkladně a v plném rozsahu.

2.    Na žádost jedné ze stran nebo z vlastního podnětu si rozhodčí tribunál může vyžádat od jakéhokoli zdroje jakékoli informace, které považuje za vhodné. Rozhodčí tribunál si může rovněž vyžádat stanovisko odborníků, považuje-li to za vhodné, a případně s výhradou jakýchkoli podmínek, na nichž se strany dohodnou.

3.    Rozhodčí tribunál zváží podání amicus curiae od fyzických osob některé strany nebo právnických osob usazených na území některé strany v souladu s přílohou 4-A (Jednací řád).

4.    Veškeré informace nebo stanoviska odborníků, které rozhodčí tribunál obdrží podle tohoto článku, se zpřístupní stranám a strany k nim mohou předložit připomínky.

ČLÁNEK 4.23

Pravidla výkladu

1.    Rozhodčí tribunál vykládá zahrnutá ustanovení v souladu se zvykovými pravidly výkladu mezinárodního práva veřejného, včetně pravidel kodifikovaných Vídeňskou úmluvou o smluvním právu.

2.    Rozhodčí tribunál vezme také v úvahu příslušné výklady uvedené ve zprávách panelů WTO a Odvolacího orgánu přijatých Orgánem WTO pro řešení sporů.

ČLÁNEK 4.24

Zprávy a rozhodnutí rozhodčího tribunálu

1.    Poradní jednání rozhodčího tribunálu jsou důvěrná. Rozhodčí tribunál vyvine veškeré úsilí, aby vypracovával návrhy zpráv a přijímal rozhodnutí na základě konsensu. Není-li to možné, rozhodne rozhodčí tribunál většinou hlasů. Jednotlivá stanoviska rozhodců nejsou v žádném případě zpřístupňována.

2.    Rozhodnutí a zprávy rozhodčího tribunálu přijmou strany bezpodmínečně.

3.    Zprávami a rozhodnutími rozhodčího tribunálu nelze rozšířit ani omezit práva a povinnosti stran podle této dohody. Nezakládají se jimi žádná práva ani povinnosti pro fyzické či právnické osoby.

4.    Rozhodčí tribunál a strany nakládají se všemi informacemi, které některá strana rozhodčímu tribunálu předloží, jako s důvěrnými v souladu s přílohou 4-A (Jednací řád).

ČLÁNEK 4.25

Volba fóra

1.    Vznikne-li spor týkající se konkrétního opatření, jež údajně porušuje některé zahrnuté ustanovení a v podstatě rovnocennou povinnost podle jakékoli jiné mezinárodní dohody, jejímiž smluvními stranami jsou obě strany, včetně Dohody o WTO, vybírá fórum, na němž se má spor urovnat, strana, která usiluje o nápravu.

2.    Jakmile strana vybrala fórum a zahájila postupy řešení sporů podle oddílu C této kapitoly nebo podle jiné mezinárodní dohody, nesmí ve vztahu ke konkrétnímu opatření uvedenému v odstavci 1 zahájit postupy řešení sporů podle jakékoli další dohody, ledaže by fórum vybrané jako první neučinilo z procesních nebo jurisdikčních důvodů žádná zjištění.

3.    Pro účely tohoto článku:

a)    postupy řešení sporů podle oddílu C této kapitoly se považují za zahájené žádostí některé strany o ustavení rozhodčího tribunálu podle článku 4.5;

b)    postupy řešení sporů podle Dohody o WTO se považují za zahájené žádostí některé strany o ustavení tribunálu podle článku 6 Ujednání WTO o pravidlech a řízení při řešení sporů obsaženého v příloze 2 Dohody o WTO a

c)    postupy řešení sporů podle jakékoli jiné mezinárodní dohody se považují za zahájené v souladu s příslušnými ustanoveními dané dohody.

4.    Aniž je dotčen odstavec 2, žádné ustanovení této dohody nebrání žádné ze stran v pozastavení povinností schválených Orgánem WTO pro řešení sporů nebo povolených v rámci postupů pro řešení sporů podle jiné mezinárodní dohody, jejímiž smluvními stranami jsou strany sporu. Dohoda o WTO ani žádná jiná mezinárodní dohoda mezi stranami se nepoužijí s cílem zabránit kterékoli ze stran v pozastavení plnění povinností podle oddílu C této kapitoly.

ODDÍL D

MECHANISMUS MEDIACE

ČLÁNEK 4.26

Cíl

Cílem mechanismu mediace je napomoci nalezení oboustranně přijatelného řešení sporu prostřednictvím uceleného a urychleného řízení za pomoci mediátora.

ČLÁNEK 4.27

Žádost o informace

1.    Kterákoli ze stran může kdykoli před zahájením mediačního řízení písemně, a to i elektronicky, požádat o informace týkající se opatření, jež má nepříznivý vliv na investice mezi stranami. Strana, které je taková žádost určena, do 21 dnů od obdržení žádosti písemně, a to i elektronicky, poskytne své připomínky k požadovaným informacím.

2.    Pokud odpovídající strana považuje za nemožné doručit odpověď do 21 dnů od obdržení žádosti, neprodleně informuje žádající stranu o důvodech odkladu a uvede, v jaké nejkratší lhůtě předpokládá, že bude moci svou odpověď předložit.

3.    Od stran se obvykle očekává, že toto ustanovení využijí před zahájením mediačního řízení.

ČLÁNEK 4.28

Zahájení mediačního řízení

1.    Kterákoli ze stran může kdykoli požádat o účast v mediačním řízení ve vztahu k opatření druhé strany, které nepříznivě ovlivňuje investice mezi stranami.

2.    Žádost se podává prostřednictvím písemné žádosti, včetně elektronické, doručené druhé straně. Žádost musí být dostatečně podrobná s jasným uvedením důvodů žádající strany a musí:

a)    uvádět konkrétní sporné opatření;

b)    uvádět popis nepříznivých účinků, které opatření podle žádající strany má nebo bude mít na investice mezi stranami, a

c)    obsahovat vysvětlení toho, jak tyto účinky podle názoru žádající strany souvisí s daným opatřením.

3.    Postup mediace může být zahájen pouze po vzájemné dohodě stran za účelem posouzení oboustranně přijatelných řešení a zvážení veškerých poradních stanovisek a návrhů řešení od mediátora.

4.    Strana, jíž je žádost určena, ji posoudí a do deseti dnů od jejího obdržení doručí žádající straně písemně, a to i elektronicky, její přijetí či zamítnutí. Nedojde-li k tomu, považuje se žádost za zamítnutou.

ČLÁNEK 4.29

Výběr mediátora

1.    Strany se vynasnaží dohodnout se na mediátorovi do deseti dnů od zahájení mediačního řízení.

2.    Pokud se strany nemohou na mediátorovi dohodnout ve lhůtě stanovené v odstavci 1, může kterákoli ze stran požádat spolupředsedu výboru za žalující stranu, aby mediátora vybral losem do pěti dnů od podání žádosti z dílčího seznamu předsedů sestaveného v souladu s článkem 4.7. Spolupředseda výboru za žalující stranu může tímto výběrem mediátora losem pověřit jinou osobu.

3.    Pokud v době podání žádosti podle článku 4.28 nebyl dílčí seznam předsedů podle článku 4.7 sestaven, vybere se mediátor losem z osob, které byly pro tento dílčí seznam formálně navrženy jednou stranou nebo oběma stranami.

4.    Mediátor nesmí být státním příslušníkem ani zaměstnancem žádné ze stran, nedohodnou-li se strany jinak.

5.    Mediátoři dodržují požadavky přílohy 4-B (Kodex chování pro rozhodce a mediátory).

ČLÁNEK 4.30

Pravidla mediačního řízení

1.    Do deseti dnů po jmenování mediátora předloží strana, která postup mediace zahájila, písemně mediátorovi a druhé straně podrobný popis problému, zejména pokud jde o fungování sporného opatření a jeho možné nepříznivé účinky na investice. Do dvaceti dnů po obdržení tohoto popisu se k němu může druhá strana písemně vyjádřit. Každá ze stran smí ve svém popisu nebo vyjádření uvést veškeré informace, které pokládá za relevantní.

2.    Mediátor pomáhá stranám transparentním způsobem objasnit dotčené opatření a jeho možné nepříznivé účinky na investice. Mediátor může zejména uspořádat setkání stran, konzultovat s nimi společně nebo jednotlivě, konzultovat s příslušnými odborníky a zúčastněnými stranami či požádat o jejich pomoc a poskytovat jakoukoli další podporu, o kterou strany požádají. Před konzultací příslušných odborníků a zúčastněných stran či před požádáním o jejich pomoc provede mediátor konzultaci se stranami.

3.    Mediátor může nabídnout poradenství a navrhnout řešení, jež strany zváží. Strany mohou navrhované řešení přijmout či odmítnout nebo se dohodnout na jiném řešení. Rady či připomínky mediátora se netýkají souladu sporného opatření s touto dohodou.

4.    Mediační řízení proběhne na území strany, jíž byla adresována žádost, nebo po vzájemné dohodě na jakémkoli jiném místě či jiným způsobem.

5.    Strany usilují o dosažení oboustranně přijatelného řešení do 60 dnů od jmenování mediátora. Než bude dosaženo konečné dohody, mohou strany zvážit případná prozatímní řešení, zejména týká-li se opatření zboží podléhajícího rychlé zkáze nebo sezonního zboží či služeb.

6.    Oboustranně přijatelné řešení může být přijato rozhodnutím výboru. Kterákoli strana může požadovat, aby toto řešení platilo pouze za předpokladu, že byly dokončeny veškeré nezbytné vnitřní postupy.

7.    Na žádost kterékoli ze stran předloží mediátor stranám návrh věcné zprávy, v níž uvede:

a)    stručné shrnutí sporného opatření;

b)    použité postupy a

c)    případně jakékoli oboustranně přijatelné řešení, jehož bylo dosaženo, včetně možných předběžných řešení.

8.    Mediátor poskytne stranám patnáct dnů na to, aby k návrhu zprávy vznesly připomínky. Po zvážení připomínek stran předloží mediátor stranám do patnácti dnů konečnou věcnou zprávu. Věcná zpráva nezahrnuje výklad této dohody.

9.    Postup mediace se ukončí:

a)    přijetím oboustranně přijatelného řešení oběma stranami, a to dnem jeho přijetí;

b)    vzájemnou dohodou stran v kterékoli fázi řízení, ke dni takové dohody;

c)    písemným prohlášením mediátora po konzultaci se stranami, že další úsilí o mediaci by již nebylo účelné, ke dni takového prohlášení, nebo

d)    písemným prohlášením jedné ze stran, po posouzení oboustranně přijatelných řešení v rámci mediačního řízení a po zvážení veškerých poradních stanovisek a návrhů řešení od mediátora, ke dni takového prohlášení.

ČLÁNEK 4.31

Důvěrnost

Nedohodnou-li se strany jinak, jsou všechny kroky mediačního řízení, včetně poradenství či navržených řešení, důvěrné. Kterákoli ze stran může zveřejnit skutečnost, že mediace probíhá.

ČLÁNEK 4.32

Vztah k postupům pro řešení sporů

1.    Mediačním řízením nejsou dotčena práva a povinnosti stran podle oddílů B a C nebo podle postupů pro řešení sporů podle jakékoli jiné dohody.

2.    Strany by se při jiných postupech řešení sporů podle této dohody nebo jakékoli jiné dohody neměly spoléhat na následující stanoviska, skutečnosti nebo návrhy, ani je předkládat jako důkaz, a tribunál by na ně neměl brát ohled:

a)    stanoviska přijatá druhou stranou v průběhu mediačního řízení nebo informace shromážděné výhradně v souladu s čl. 4.30 odst. 2;

b)    skutečnost, že druhá strana vyjádřila ochotu přijmout řešení týkající se opatření, které je předmětem mediace, nebo

c)    poradní stanoviska poskytnutá nebo návrhy předložené mediátorem.

3.    Pokud se strany nedohodnou jinak, mediátor není rozhodcem při postupech pro řešení sporů podle této dohody nebo podle jakékoli jiné dohody, které se týkají téže záležitosti, ohledně níž působí jako mediátor.

ODDÍL E

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

ČLÁNEK 4.33

Oboustranně přijatelné řešení

1.    Strany mohou kdykoli dosáhnout oboustranně přijatelného řešení, pokud jde o jakýkoli spor podle článku 4.2.

2.    Pokud je oboustranně přijatelného řešení dosaženo v průběhu řízení u rozhodčího tribunálu nebo mediačního řízení, strany společně oznámí toto řešení předsedovi rozhodčího tribunálu nebo mediátorovi. Na základě tohoto oznámení se řízení u rozhodčího tribunálu nebo mediační řízení ukončí.

3.    Každá strana přijme jakékoli opatření nezbytné k provedení oboustranně přijatelného řešení v dohodnuté lhůtě.

4.    Provádějící strana nejpozději do uplynutí dohodnuté lhůty písemně, a to i elektronicky, informuje druhou stranu o veškerých opatřeních, která k provedení oboustranně přijatelného řešení přijala.

ČLÁNEK 4.34

Transparentnost

1.    Každá ze stran neprodleně zveřejní:

a)    žádost o konzultace podle čl. 4.4 odst. 2;

b)    žádost o ustavení rozhodčího tribunálu podle čl. 4.5 odst. 2;

c)    datum ustavení rozhodčího tribunálu v souladu s čl. 4.6 odst. 6, lhůtu pro podání amicus curiae stanovenou rozhodčím tribunálem podle bodu 42 přílohy 4-A (Jednací řád) a pracovní jazyk pro řízení u rozhodčího tribunálu stanovený v souladu s bodem 46 přílohy 4-A (Jednací řád);

d)    svá podání v řízení u rozhodčího tribunálu nebo, pokud se daná strana rozhodne jinak, souhrn svých podání v krátké lhůtě po vydání zprávy rozhodčího tribunálu;

e)    oboustranně přijatelné řešení dosažené podle čl. 4.30 odst. 6 nebo článku 4.33, pokud se strany nedohodnou jinak a s výhradou ochrany důvěrných informací, a

f)    závěrečné zprávy a rozhodnutí rozhodčího tribunálu.

2.    Slyšení rozhodčího tribunálu probíhají na uzavřeném zasedání po celou dobu, kdy jsou projednávány důvěrné informace. V ostatních případech jsou slyšení rozhodčího tribunálu přístupná veřejnosti, nerozhodnou-li strany sporu jinak.

3.    Fyzické osoby strany nebo právnické osoby usazené na území strany mohou v souladu s bodem 42 přílohy 4-A (Jednací řád) předkládat rozhodčímu tribunálu podání amicus curiae.

4.    Odstavce 1 a 2 podléhají ochraně důvěrných informací, jak je stanoveno v bodech 35–38 přílohy 4-A (Jednací řád).

ČLÁNEK 4.35

Lhůty

1.    Všechny lhůty stanovené v této kapitole se počítají v kalendářních dnech ode dne následujícího po úkonu, k němuž se vztahují.

2.    Veškeré lhůty uvedené v této kapitole mohou být po vzájemné dohodě stran změněny.

3.    Rozhodčí tribunál ustavený podle oddílu C této kapitoly může kdykoli navrhnout stranám změnu jakékoli lhůty uvedené v této kapitole a tento návrh odůvodní.

ČLÁNEK 4.36

Náklady

1.    Každá strana si hradí vlastní výdaje a právní náklady plynoucí z účasti na řízení u rozhodčího tribunálu nebo mediačním řízení.

2.    Nedohodnou-li se strany jinak, hradí společně odměny a výdaje rozhodců a mediátorů. Strany se na těchto odměnách a výdajích podílejí rovným dílem. Nedohodnou-li se strany jinak, stanoví se odměny a výdaje rozhodců a mediátorů v souladu s bodem 8 přílohy 4-A (Jednací řád).

3.    Nedohodnou-li se strany jinak, hradí ostatní výdaje spojené s vedením řízení rovným dílem strany sporu.

ČLÁNEK 4.37

Přílohy

Výbor může měnit přílohu 4-A (Jednací řád) a 4-B (Kodex chování pro rozhodce a mediátory) v souladu s článkem 6.2.

KAPITOLA 5

VÝJIMKY

ČLÁNEK 5.1

Odepření výhod

1.    Strana může odepřít výhody podle této dohody investorovi druhé strany nebo zahrnuté investici, pokud strana, která výhody odpírá, přijme nebo zachová opatření týkající se zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, včetně opatření k řešení závažného porušování a zneužívání lidských práv, která:

a)    zakazují transakce s tímto investorem nebo zahrnutou investicí nebo

b)    by byla porušena nebo obcházena, pokud by tomuto investorovi nebo zahrnuté investici byly přiznány výhody plynoucí z této dohody, a to i v případě, že by opatření zakazovala transakce s fyzickou nebo právnickou osobou, která tohoto investora nebo zahrnutou investici vlastní nebo ovládá.

2.    Bez ohledu na odstavec 1 může Indonésie podle svých platných právních předpisů odepřít výhody plynoucí z této dohody investorovi z Unie, pokud zahrnutou investici vlastní nebo ovládá osoba z třetí země a Indonésie s touto třetí zemí neudržuje diplomatické vztahy.

ČLÁNEK 5.2

Obecné výjimky

1.    Za podmínky, že se taková opatření neuplatňují způsobem, který by vytvářel nástroj svévolné nebo neoprávněné diskriminace mezi zeměmi, kde převládají podobné podmínky, nebo skrytého omezení zahrnuté investice, žádná ustanovení článků 2.3, 2.4 a 2.8 nelze vykládat tak, aby některé ze stran bránila v přijetí nebo prosazování opatření, jež jsou:

a)    nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti 21 nebo veřejné mravnosti nebo pro udržení veřejného pořádku 22 ;

b)    nezbytná k ochraně života nebo zdraví lidí, zvířat nebo rostlin;

c)    nezbytná k zajištění souladu s právními předpisy, které nejsou neslučitelné s ustanoveními této dohody, včetně ustanovení týkajících se:

i)    předcházení klamavým a podvodným praktikám nebo řešení důsledků neplnění smluvních závazků;

ii)    ochrany soukromí jednotlivců, pokud jde o zpracovávání a šíření osobních údajů, a ochrany důvěrnosti záznamů a účtů jednotlivých osob, nebo

iii)    bezpečnosti.

2.    V zájmu větší jistoty je třeba uvést, že strany jsou srozuměny s tím, že:

a)    opatření uvedená v čl. XX písm. b) GATT 1994 a v odst. 1 písm. b) tohoto článku zahrnují environmentální opatření, která jsou nezbytná pro ochranu života nebo zdraví lidí, zvířat nebo rostlin, a

b)    ustanovení čl. XX písm. g) GATT 1994 se vztahuje na opatření související se zachováním živých i neživých vyčerpatelných přírodních zdrojů.

3.    V zájmu větší jistoty je třeba uvést, že strany jsou srozuměny s tím, že tohoto článku se lze dovolávat pouze ve vztahu k opatřením, která jsou jinak neslučitelná s ustanoveními článků uvedených v odstavci 1.

ČLÁNEK 5.3

Výjimka pro obezřetnostní opatření

1.    Žádné ustanovení této dohody nebrání stranám, aby přijaly nebo ponechaly v platnosti opatření z obezřetnostních důvodů, jako je:

a)    ochrana investorů, vkladatelů, pojistníků nebo osob, vůči nimž má poskytovatel finančních služeb fiduciární povinnost, nebo

b)    zajišťování integrity a stability finančního systému některé ze stran.

2.    V případech, kdy opatření uvedená v odstavci 1 nejsou v souladu s jinými ustanoveními této dohody, nesmějí být používána jako prostředek, jak se vyhnout závazkům nebo povinnostem, které pro strany z těchto ustanovení vyplývají.

3.    Žádné ustanovení této dohody nelze vykládat jako povinnost kterékoli ze stran zveřejnit informace o obchodech a účetnictví jednotlivých zákazníků nebo jakékoli důvěrné nebo chráněné informace ve vlastnictví veřejnoprávních subjektů.

ČLÁNEK 5.4

Bezpečnostní výjimky

Žádné ustanovení této dohody nelze vykládat tak, že:

a)    od kterékoli strany vyžaduje poskytnutí informací či přístupu k informacím, jejichž zveřejnění je podle ní v rozporu s jejími zásadními bezpečnostními zájmy;

b)    kterékoli straně brání učinit jakékoli opatření, jež považuje za nezbytné pro ochranu svých zásadních bezpečnostních zájmů:

i)    v souvislosti s výrobou zbraní, munice a vojenského materiálu nebo obchodem s nimi a v souvislosti s takovým obchodem a transakcemi s jiným zbožím, materiálem, službami a technologiemi a s hospodářskými činnostmi prováděnými přímo nebo nepřímo za účelem zásobování vojenských zařízení;

ii)    v souvislosti se štěpnými a termonukleárními materiály nebo materiály, které slouží k jejich výrobě, nebo

iii)    jež je přijato v době války nebo jiné mimořádné situace v mezinárodních vztazích, nebo

c)    kterékoli straně brání učinit jakékoli opatření k plnění závazků, jež přijala v rámci Charty Organizace spojených národů podepsané v San Franciscu dne 26. června 1945 v zájmu zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.

ČLÁNEK 5.5

Zdanění

1.    Pro účely tohoto článku se rozumí:

a)    „místem pobytu“ země daňové rezidence a

b)    „daňovou smlouvou“ smlouva o zamezení dvojího zdanění nebo jakákoli jiná mezinárodní dohoda nebo ujednání, které se týkají zcela nebo převážně zdanění a jejichž stranami jsou Unie či některý z jejích členských států nebo Indonésie.

„Daň“ a „daňové opatření“ nezahrnují clo.

2.    Každá strana si ponechává právo regulovat daňová opatření, aniž jsou dotčena její práva a povinnosti podle této dohody.

3.    Žádným ustanovením této dohody nejsou dotčena práva a povinnosti Indonésie ani Unie nebo kteréhokoli z jejích členských států podle jakékoli daňové smlouvy. V případě jakéhokoli rozporu mezi touto dohodou a takovouto daňovou smlouvou má v rozsahu předmětného rozporu přednost daňová smlouva.

4.    Článek 2.4 se nevztahuje na výhodu poskytnutou stranou na základě daňové smlouvy. Aby se předešlo pochybnostem, žádné ustanovení této dohody nezavazuje některou ze stran rozšířit na druhou stranu výhodu jakéhokoli zacházení, preference nebo výsady vyplývající ze stávající nebo budoucí daňové smlouvy, kterou je daná strana vázána.

5.    Za podmínky, že se taková daňová opatření neuplatňují způsobem, který by vytvářel nástroj svévolné nebo neoprávněné diskriminace mezi zeměmi, kde převládají podobné podmínky, nebo skrytého omezení obchodu a investic, se žádná ustanovení této dohody nevykládají tak, aby kterékoli straně bránila v přijetí, zachování nebo prosazování jakéhokoli opatření, jež:

a)    má za cíl spravedlivé nebo účinné 23 ukládání či vybírání přímých daní;

b)    hodlá zabránit vyhýbání se daňovým povinnostem nebo daňovým únikům podle ustanovení jakékoli daňové smlouvy nebo daňových právních předpisů dané strany nebo

c)    rozlišuje mezi daňovými poplatníky, kteří se nenacházejí ve stejné situaci, zejména pokud jde o místo jejich pobytu nebo místo, kde je investován jejich kapitál.

ČLÁNEK 5.6

Dočasná ochranná opatření

Za výjimečných okolností, kdy nastanou nebo hrozí vážné obtíže při fungování hospodářské a měnové politiky v případě Indonésie nebo pro hospodářskou a měnovou unii v případě Unie, může dotčená strana přijmout nebo zachovat ochranná opatření týkající se pohybu kapitálu, plateb nebo převodů na dobu nepřesahující šest měsíců 24 . Tato opatření musí být nezbytně nutná k řešení těchto obtíží.

ČLÁNEK 5.7

Omezení v případě potíží s platební bilancí nebo s vnější finanční situací

1.    Má-li strana vážné potíže s platební bilancí nebo s vnější finanční situací nebo jí takové potíže hrozí, může přijmout nebo zachovat omezující opatření dotýkající se pohybu kapitálu, plateb nebo převodů 25 .

2.    Opatření uvedená v odstavci 1:

a)    musí být v souladu s použitelnými články Dohody o Mezinárodním měnovém fondu;

b)    nesmí přesahovat to, co je nezbytné k reakci na okolnosti popsané v odstavci 1;

c)    musí být dočasná a postupně odstraňována podle toho, jak se bude zlepšovat situace uvedená v odstavci 1;

d)    nesmí působit zbytečnou újmu obchodním, hospodářským a finančním zájmům druhé strany a

e)    nesmí být k druhé straně méně příznivá než ke třetí zemi v obdobných situacích.

3.    V případě obchodu se zbožím může každá strana přijmout omezující opatření v zájmu udržení vnější finanční pozice nebo platební bilance. Tato opatření musí být v souladu s GATT 1994 a Ujednáním o ustanoveních o platební bilanci GATT 1994.

4.    V případě obchodu se službami může každá strana přijmout omezující opatření v zájmu udržení vnější finanční pozice nebo platební bilance. Tato opatření musí být v souladu s článkem XII GATS.

5.    Strana, která zachová nebo přijme opatření uvedená v odstavcích 1 a 2, o nich neprodleně uvědomí druhou stranu.

6.    Jsou-li přijata nebo ponechána v platnosti omezení podle tohoto článku, zahájí výbor okamžitě konzultace, pokud se již nekonají na jiných fórech. V rámci konzultací se posuzují potíže s platební bilancí nebo s vnější finanční situací, které vedly k přijetí příslušných opatření, přičemž se mimo jiné přihlíží k těmto faktorům:

a)    povaha a rozsah potíží;

b)    vnější hospodářské a obchodní prostředí a

c)    alternativní nápravná opatření, která by bylo možné využít.

V rámci konzultací se posuzuje soulad omezujících opatření s ustanoveními odstavců 1 a 2. Musí být přijata všechna dostupná relevantní zjištění statistické či faktické povahy předložená Mezinárodním měnovým fondem a v závěrech se zohlední hodnocení platební bilance a vnější finanční situace dotčené strany provedené Mezinárodním měnovým fondem.

ČLÁNEK 5.8

Uplatňování právních předpisů týkajících se pohybu kapitálu, plateb či převodů

Ustanovení článku 2.8 nelze vykládat tak, že některé ze stran brání v uplatňování jejích právních předpisů týkajících se:

a)    úpadku, platební neschopnosti, ochrany práv věřitelů, ozdravných postupů a řešení krize bank nebo obezřetnostního dohledu nad finančními institucemi;

b)    vydávání finančních nástrojů a obchodování nebo podnikání s nimi;

c)    účetního výkaznictví nebo vedení záznamů o pohybu kapitálu, platbách nebo převodech, je-li to nezbytné pro pomoc donucovacím orgánům nebo finančním regulačním orgánům;

d)    trestných činů nebo klamavých či podvodných praktik;

e)    zajištění souladu s příkazy nebo rozsudky v soudním nebo správním řízení nebo

f)    systému sociálního zabezpečení, veřejného důchodového systému nebo systému povinného spoření.

Takové právní předpisy se nesmí uplatňovat svévolným či diskriminujícím způsobem ani představovat zastřené omezování pohybu kapitálu, plateb nebo převodů.

ČLÁNEK 5.9

Zpřístupnění informací

1.    Žádné ustanovení této dohody nelze vykládat tak, že od kterékoli strany vyžaduje, aby poskytla důvěrné informace, jejichž zpřístupnění by narušilo vymáhání práva nebo by bylo jinak v rozporu s veřejným zájmem nebo by bylo na újmu oprávněným obchodním zájmům konkrétních veřejných či soukromých podniků, ledaže takové důvěrné informace požaduje rozhodčí tribunál pro účely řízení o řešení sporu podle kapitoly 4 (Řešení sporů mezi stranami). V takových případech tribunál zajistí, aby byla plně zachována důvěrnost informací.

2.    Předloží-li strana výboru informace, jež považuje podle svých právních předpisů za důvěrné, musí druhá strana s takovými informacemi nakládat jako s důvěrnými, nedovolí-li předkládající strana jinak.

KAPITOLA 6

INSTITUCIONÁLNÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

ODDÍL A

INSTITUCIONÁLNÍ USTANOVENÍ

ČLÁNEK 6.1

Výbor

1.    Strany zřizují výbor složený ze zástupců stran.

2.    Výbor se sejde do jednoho roku ode dne vstupu této dohody v platnost. Poté se výbor schází jednou ročně, nedohodnou-li se spolupředsedové výboru jinak.

3.    Zasedání výboru se konají střídavě na území Unie nebo Indonésie, nedohodnou-li se zástupci stran jinak. Výbor může zasedat formou osobních setkání nebo prostřednictvím jiných vhodných komunikačních prostředků, na nichž se dohodnou spolupředsedové výboru.

4.    Výboru společně předsedají zástupce Indonésie na ministerské úrovni a člen Evropské komise odpovědný za obchod, nebo jimi jmenované osoby.

ČLÁNEK 6.2

Funkce výboru

1.    V zájmu zajištění řádného a účinného fungování této dohody výbor:

a)    posuzuje, jak dále posilovat investiční vztahy mezi stranami;

b)    dohlíží na provádění a uplatňování této dohody a usnadňuje je a podporuje obecné cíle dohody;

c)    aniž je dotčena kapitola 4 (Řešení sporů mezi stranami), hledá odpovídající způsoby a metody předcházení problémům, jež mohou nastat v oblastech, na něž se tato dohoda vztahuje, nebo způsoby a metody řešení sporů, jež mohou vyvstat v souvislosti s výkladem nebo uplatňováním této dohody;

d)    projednává jakékoli další záležitosti týkající se oblastí spadajících do působnosti této dohody a

e)    na svém prvním zasedání schválí svůj jednací řád.

2.    V zájmu zajištění řádného a účinného fungování této dohody výbor může:

a)    doporučit stranám jakékoli změny této dohody;

b)    přijmout rozhodnutí o změně této dohody v souladu s článkem 6.3 v těchto případech:

i)    příloha 4-A (Jednací řád);

ii)    příloha 4-B (Kodex chování pro rozhodce a mediátory);

c)    přijmout prostřednictvím rozhodnutí závazný výklad ustanovení této dohody v souladu s článkem 6.3; tato rozhodnutí o závazném výkladu vstoupí v platnost dnem, kdy si strany vymění písemná oznámení potvrzující, že dokončily své příslušné postupy, a jsou závazná pro strany a všechny orgány zřízené podle této dohody, včetně rozhodčího tribunálu uvedeného v kapitole 4 (Řešení sporů mezi stranami);

d)    přijímat rozhodnutí podle této dohody nebo vydávat doporučení podle článku 6.3 a

e)    komunikovat o záležitostech týkajících se této dohody se všemi zúčastněnými stranami včetně podniků, odborových organizací a organizací občanské společnosti.

3.    Výbor vede výměny názorů na témata související s prováděním této dohody se zástupci občanské společnosti, kteří se účastní Fóra občanské společnosti. Na svém prvním zasedání výbor schválí operační pokyny pro vedení Fóra občanské společnosti. Zasedání Fóra občanské společnosti probíhají současně se zasedáními výboru, nedohodnou-li se zástupci stran jinak. Zástupci stran napomáhají organizaci Fóra občanské společnosti, včetně účasti virtuálními prostředky. Fórum občanské společnosti zahrnuje členy domácích poradních skupin uvedených v článku 6.5 a je otevřeno dalším významným nezávislým organizacím občanské společnosti usazeným na území stran. Každá strana podle potřeby podporuje vyvážené zastoupení zájmových skupin v hospodářských, sociálních a environmentálních záležitostech, jejichž oblast činnosti a odborné znalosti přímo souvisejí s oblastí působnosti této dohody. Strany mohou společně nebo jednotlivě zveřejnit veškerá formální prohlášení učiněná na Fóru občanské společnosti.

4.    Výbor pravidelně podává zprávy o své činnosti Výboru pro obchod zřízenému podle dohody o komplexním hospodářském partnerství na jeho pravidelných zasedáních. Informace, které mají být oznamovány, mohou Výboru pro obchod rovněž poskytnout zástupci určení výborem nebo mohou být poskytnuty písemně.

ČLÁNEK 6.3

Rozhodnutí a doporučení výboru

1.    Výbor má za účelem dosažení cílů této dohody pravomoc přijímat rozhodnutí v případech stanovených v této dohodě. Rozhodnutí přijatá výborem jsou pro strany závazná a vstoupí v platnost po písemném oznámení o dokončení jejich příslušných právních požadavků a postupů. Každá strana přijme opatření nezbytná k provedení rozhodnutí přijatých výborem.

2.    Pro účely dosažení cílů této dohody může výbor vydávat vhodná doporučení týkající se všech záležitostí, na které se tato dohoda vztahuje.

3.    Výbor přijímá svá rozhodnutí a vydává doporučení na základě konsensu.

ČLÁNEK 6.4

Kontaktní místa

1.    Každá strana určí kontaktní místo pro dohodu o ochraně investic (dále jen „kontaktní místo pro dohodu“) sloužící k usnadnění komunikace mezi stranami o záležitostech týkajících se této dohody a oznámí údaje o svém kontaktním místě pro dohodu druhé straně do 30 dnů po vstupu této dohody v platnost.

2.    Určená kontaktní místa pro dohodu:

a)    není-li v této dohodě stanoveno jinak nebo nedohodnou-li se spolupředsedové výboru jinak, vydávají a přijímají veškerá oznámení a informace, které si mají podle této dohody strany poskytovat;

b)    usnadňují komunikaci mezi stranami týkající se jakýchkoli záležitostí, na něž se vztahuje tato dohoda, jakož i provádění dohody, a

c)    koordinují přípravy zasedání výboru.

ČLÁNEK 6.5

Domácí poradní skupiny

1.    Každá strana do jednoho roku ode dne vstupu této dohody v platnost vytvoří novou nebo určí stávající domácí poradní skupinu, jejímž úkolem bude poskytovat poradenství, a to i z vlastního podnětu, v záležitostech týkajících se provádění této dohody. Složení každé domácí poradní skupiny musí zajistit vyvážené zastoupení nezávislých organizací občanské společnosti 26 na základě přístupu zahrnujícího více zúčastněných stran, který zapojuje příslušné zájmové skupiny v hospodářských, sociálních a environmentálních záležitostech.

2.    Každá strana svolá zasedání své domácí poradní skupiny nejméně jednou ročně a vezme v úvahu rady nebo doporučení, které tato skupina může poskytnout. Každá strana může rozhodnout o opatřeních v návaznosti na rady nebo doporučení své domácí poradní skupiny. Domácí poradní skupiny mohou být svolány v různých složeních, aby projednaly provádění různých kapitol nebo ustanovení této dohody.

3.    Strany zajišťují informovanost veřejnosti o svých domácích poradních skupinách a podporují interakci mezi nimi. Za tímto účelem každá strana zveřejní příslušné informace o složení své domácí poradní skupiny a sdílí s druhou stranou informace o kontaktním místě své domácí poradní skupiny.

ODDÍL B

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

ČLÁNEK 6.6

Změny

1.    Strany se mohou písemně dohodnout na změnách této dohody. Změny této dohody tvoří její nedílnou součást.

2.    Změny vstoupí v platnost prvním dnem druhého měsíce následujícího po dni, ke kterému si strany vzájemně písemně oznámí, že splnily své příslušné právní požadavky pro vstup těchto změn v platnost, nebo k pozdějšímu dni, na němž se strany dohodnou.

3.    Bez ohledu na odstavec 1 může výbor v souladu s příslušnými právními požadavky stran tuto dohodu změnit v případech stanovených v čl. 6.2 odst. 2 písm. b).

ČLÁNEK 6.7

Vstup v platnost

1.    Strany schválí tuto dohodu v souladu se svými příslušnými právními požadavky a postupy.

2.    Tato dohoda vstupuje v platnost prvním dnem druhého měsíce následujícího po dni, ke kterému si strany vzájemně písemně oznámí, že splnily své příslušné právní požadavky pro vstup této dohody v platnost. Strany se mohou dohodnout na jiném dni vstupu této dohody v platnost.

3.    Oznámení uvedená v odstavci 2 se zašlou generálnímu tajemníkovi Rady Evropské unie a Ministerstvu zahraničních věcí Indonésie nebo jejich případným nástupcům.

ČLÁNEK 6.8

Vztah k jiným dohodám

1.    Není-li v této dohodě stanoveno jinak, nejsou předchozí dohody mezi členskými státy Unie nebo Evropským společenstvím nebo Unií a Indonésií touto dohodou nahrazeny ani ukončeny.

2.    Tato dohoda je nedílnou součástí celkových dvoustranných vztahů upravených dohodou o komplexním hospodářském partnerství a tvoří součást společného institucionálního rámce.

3.    Strany potvrzují svá vzájemná práva a povinnosti podle Dohody o WTO. V zájmu větší jistoty je třeba uvést, že žádné ustanovení této dohody nevyžaduje od žádné ze stran, aby jednala způsobem, jenž by byl v rozporu s jejími závazky podle Dohody o WTO.

4.    V případě jakéhokoli rozporu mezi touto dohodou a jakoukoli jinou dohodou, jejímiž stranami jsou obě strany této dohody, než je Dohoda o WTO, přistoupí strany okamžitě ke vzájemné konzultaci s cílem najít vzájemně uspokojivé řešení.

5.    Dojde-li ke změně kteréhokoli ustanovení Dohody o WTO začleněného do této dohody, zahájí strany v případě potřeby konzultace s cílem nalézt vzájemně uspokojivé řešení.

ČLÁNEK 6.9

Pracovní program

1.    Strany na základě již dosaženého pokroku, a aniž jsou dotčeny jejich postoje, nejpozději ke dni vstupu této dohody v platnost znovu zahájí jednání o řešení investičních sporů mezi stranou a investorem druhé strany týkajících se porušení kapitoly 2 (Ochrana investic) této dohody a o výkladových pokynech týkajících se daňových opatření a vyvlastnění.

2.    Cílem stran při těchto jednáních bude zavedení moderního mechanismu řešení sporů, mimo jiné s ohledem na pokrok v reformách řešení investičních sporů na příslušných mezinárodních fórech. Strany sdílejí názor, že tato práce bude zahrnovat všechny části mechanismu řešení sporů, na nichž se již dohodly v rámci jednání o této dohodě.

3.    Strany tato jednání dokončí do tří let po dni vstupu této dohody v platnost.

ČLÁNEK 6.10

Doba trvání a ukončení uplatňování dohody

1.    Tato dohoda zůstává v platnosti, není-li její uplatňování v souladu s odstavcem 2 ukončeno.

2.    Kterákoli ze stran může tuto dohodu ukončit písemným oznámením zaslaným druhé straně. Toto oznámení se zašle generálnímu tajemníkovi Rady Evropské unie a Ministerstvu zahraničních věcí Indonésie nebo jejich případným nástupcům. Ukončení uplatňování dohody nabývá účinku šest měsíců ode dne obdržení oznámení, nedohodnou-li se strany jinak.

3.    V případě ukončení uplatňování této dohody podle odstavce 2 zůstává dohoda v platnosti po dobu dalších deseti let ode dne ukončení, pokud jde o investice uskutečněné před datem ukončení uplatňování této dohody.

ČLÁNEK 6.11

Plnění povinností

1.    Každá strana nese plnou odpovědnost za dodržování všech ustanovení této dohody.

2.    Každá strana přijme veškerá obecná nebo zvláštní opatření potřebná pro plnění svých povinností vyplývajících z této dohody. Každá strana na svém území zajistí dodržování všech povinností a závazků podle této dohody svými ústředními, regionálními a místními orgány veřejné správy a samosprávy a nevládními subjekty při výkonu vládních pravomocí, které na ně byly přeneseny.

ČLÁNEK 6.12

Neexistence přímého účinku

1.    Žádné ustanovení této dohody nelze vykládat tak, že osobám uděluje práva nebo ukládá povinnosti jiné než ty, které mezi sebou strany založily podle mezinárodního práva veřejného, ani tak, že umožňuje přímo se domáhat ustanovení této dohody v právních řádech stran.

2.    Strany nesmí ve svých právních předpisech výslovně stanovit právo na soudní ochranu proti druhé straně na základě důvodu, že určité opatření druhé strany je v rozporu s touto dohodou.

ČLÁNEK 6.13

Územní působnost

1.    Tato dohoda se vztahuje:

a)    v případě Unie na území, na která se vztahují Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie za podmínek v nich stanovených, a

b)    v případě Indonésie na její území, které je vymezeno jako pevninská území, vnitřní vody, souostrovní vody, teritoriální moře, včetně mořského dna a jeho podloží, a vzdušný prostor nad těmito územími a vodami, jakož i kontinentální šelf a výlučná ekonomická zóna, jež spadají pod svrchovanost, svrchovaná práva nebo jurisdikci Indonésie, jak vymezují její právní předpisy a v souladu s mezinárodním právem, včetně Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu podepsané v Montego Bay dne 10. prosince 1982.

2.    Odkazy na „území“ v této dohodě je nutno vykládat v souladu s odstavcem 1, není-li výslovně stanoveno jinak.

ČLÁNEK 6.14

Přílohy

1.    Přílohy této dohody tvoří její nedílnou součást.

2.    Každá z příloh této dohody tvoří nedílnou součást kapitoly, která odkazuje na uvedenou přílohu nebo na kterou se v uvedené příloze odkazuje.

ČLÁNEK 6.15

Budoucí přistoupení k Unii

1.    Unie uvědomí Indonésii o každé žádosti o přistoupení k Unii podané některou zemí.

2.    Během jednání mezi Unií a zemí usilující o přistoupení by Unie měla na žádost Indonésie poskytnout co nejvíce relevantních informací týkajících se jakékoli záležitosti, na niž se vztahuje tato dohoda.

3.    V zájmu větší jistoty je třeba uvést, že tato dohoda se použije na obchod a investice mezi novým členským státem Unie a Indonésií ode dne přistoupení tohoto nového členského státu k Unii.

4.    S cílem usnadnit provádění odstavce 3 výbor přezkoumá veškeré účinky přistoupení k Unii na tuto dohodu a rozhodne o nezbytných změnách této dohody a o veškerých nezbytných úpravách nebo přechodných opatřeních v dostatečném předstihu přede dnem přistoupení nového členského státu k Unii. Toto rozhodnutí nabývá účinku dnem přistoupení nového členského státu k Unii.

5.    Unie oznámí Indonésii vstup jakéhokoli přistoupení k Unii v platnost.

ČLÁNEK 6.16

Závazná jazyková znění

Tato dohoda je sepsána ve dvou vyhotoveních a je závazná v jazyce, ve kterém byla sjednána.

(1)    Právnická osoba je:a)    „vlastněna“ fyzickou nebo právnickou osobou strany, pokud fyzická či právnická osoba této strany skutečně vlastní více než 50% podíl na vlastním kapitálu, nebob)    „ovládána“ fyzickou nebo právnickou osobou strany, jestliže má tato fyzická nebo právnická osoba právo jmenovat většinu jejích ředitelů nebo jinak ze zákona řídit její činnost.

(2)    V případě investic uskutečněných v Indonésii může výraz „v souladu s platnými právními předpisy“ případně zahrnovat zvláštní písemné schválení.

(3)    V zájmu větší jistoty je třeba uvést, že měny, s nimiž se v široké míře obchoduje na mezinárodních devizových trzích a jež se široce používají v mezinárodních transakcích, zahrnují volně použitelné měny určené Mezinárodním měnovým fondem v souladu s Dohodou o Mezinárodním měnovém fondu.

(4)    V souladu se svým oznámením Světové obchodní organizaci (dokument WT/REG39/1) o Smlouvě o založení Evropského společenství chápe Unie pojem „skutečná a trvalá vazba“ s hospodářstvím členského státu Unie popsaný v článku 54 Smlouvy o fungování EU jako rovnocenný pojmu „podstatné obchodní operace“.

(5)    V zájmu větší jistoty je třeba uvést, že „opatření strany“ zahrnují opatření přijatá nebo zachovávaná subjekty uvedenými v písm. o) bodech i) a ii) tím, že přímo či nepřímo instruují, řídí nebo kontrolují jednání jiných subjektů v souvislosti s těmito opatřeními.

(6)    V případě Unie zahrnuje definice fyzických osob rovněž fyzické osoby s trvalým pobytem v Lotyšské republice, jež nejsou občany Lotyšské republiky ani jiného státu, ale které mají podle právních předpisů Lotyšské republiky nárok na získání pasu neobčana.

(7)    V zájmu větší jistoty je třeba uvést, že pokud má osoba dvojí státní příslušnost obou stran, považuje se výhradně za státního příslušníka země, jejíž státní příslušnost je dominantní a nejpřesněji odpovídá skutečnosti.

(8)    V zájmu větší jistoty je třeba uvést, že subjekty uvedené v odst. 2 písm. a) a b) mohou přijmout nebo zachovat opatření tím, že instruují nebo řídí jiné subjekty v souvislosti s daným opatřením.

(9)    Aniž je dotčen rozsah činností, které lze podle příslušných vnitrostátních právních předpisů považovat za kabotáž, zahrnuje vnitrostátní námořní kabotáž podle této kapitoly přepravu cestujících nebo zboží mezi přístavem nebo místem v Indonésii nebo v členském státě Unie a jiným přístavem nebo místem taktéž v Indonésii, včetně jejího kontinentálního šelfu, souostrovních vod a výlučné ekonomické zóny, nebo v témž členském státě Unie, včetně jeho kontinentálního šelfu, jak je vymezen v Úmluvě Organizace spojených národů o mořském právu podepsané v Montego Bay dne 10. prosince 1982, a dopravu, která začíná i končí ve stejném přístavu nebo místě v Indonésii nebo v členském státě Unie.

(10)    V případě Unie „subvence“ zahrnuje „státní podporu“, jak je definována v právu Unie. V případě Indonésie „subvence“ zahrnuje investiční pobídku, jak ji upravují indonéské právní předpisy.

(11)    V zájmu větší jistoty je třeba uvést, že pouhá skutečnost, že žádost investora byla ve vnitrostátním řízení zamítnuta nebo byla neúspěšná, nepředstavuje odepření spravedlnosti. Při určování, zda opatření představuje porušení odst. 2 písm. a), by měl soud zohlednit další relevantní skutečnosti, např. zda opatření zahrnuje hrubé pochybení dotčené strany.

(12)    Opatření je zjevně svévolné, pokud je zřejmé, že není racionálně spojeno s legitimním politickým cílem, nebo pokud je založeno spíše na předsudcích nebo podjatosti než na důvodu nebo skutečnosti.

(13)    V zájmu větší jistoty je třeba uvést, že pokud strana poskytne navrácení nebo náhradu podle tohoto odstavce, nesmí hodnota přesáhnout ztrátu, kterou investor utrpěl v důsledku zásahu ozbrojených sil nebo orgánů této strany.

(14)    Strany uznávají, že pojem veřejného zájmu může být v jejich právních předpisech vyjádřen prostřednictvím pojmů, jako je „veřejná nezbytnost“, „veřejný účel“ nebo „veřejné užívání“.

(15)    Strany jsou srozuměny s tím, že mohou existovat právní a správní postupy, které je třeba před provedením platby dodržet.

(16)    Platnými právními předpisy jsou mimo jiné indonéský zákon č. 2 z roku 2012 o nabývání půdy za účelem rozvoje ve veřejném zájmu a nařízení vlády č. 19 z roku 2021 o regulaci nabývání půdy za účelem rozvoje ve veřejném zájmu, ve znění platném ke dni vstupu této dohody v platnost.

(17)    Pro upřesnění je třeba uvést, že pojem „zrušení“ práv duševního vlastnictví zahrnuje zrušení těchto práv a pojem „omezení“ práv duševního vlastnictví zahrnuje výjimky z těchto práv.

(18)    V zájmu větší jistoty je třeba uvést, že podle této dohody nejsou povoleny stížnosti v situaci, kdy nedochází k jejímu porušení.

(19)    To zahrnuje pomoc rozhodcům při provádění rešerší a poskytování odborných znalostí o právních otázkách v průběhu celého procesu řešení sporů.

(20)    V zájmu větší jistoty je třeba uvést, že skutečnost, že osoba pobírá příjem od vlády některé ze stran, byla dříve zaměstnána vládou některé ze stran nebo je v příbuzenském vztahu s vládním úředníkem některé ze stran, není sama o sobě důvodem k tomu, aby byla považována za osobu spojenou s touto stranou.

(21)    V zájmu větší jistoty je třeba uvést, že veřejná bezpečnost může zahrnovat opatření přijatá za účelem ochrany kritické veřejné infrastruktury (ve veřejném i soukromém vlastnictví), včetně komunikační, energetické a vodohospodářské infrastruktury, před úmyslnými pokusy o vyřazení této infrastruktury z provozu nebo o její poškození.

(22)    Výjimky týkající se veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku lze uplatnit, pouze pokud je jeden z těchto základních zájmů společnosti skutečně a dostatečně závažně ohrožen.

(23)    Opatření, která jsou zaměřena na zajištění spravedlivého nebo účinného ukládání či vybírání přímých daní, zahrnují opatření, která přijala některá ze stran v rámci svého daňového systému a která:i)    se vztahují na investory a poskytovatele služeb, kteří nejsou rezidenty, jako uznání skutečnosti, že daňová povinnost nerezidentů je určena s ohledem na zdanitelné položky pořizované nebo nacházející se na území dané strany;ii)    se vztahují na nerezidenty v zájmu zajištění uložení nebo výběru daní na území dané strany;iii)    se vztahují na nerezidenty nebo rezidenty s cílem zamezit vyhýbání se daňové povinnosti nebo daňovým únikům, včetně opatření pro zajištění souladu s předpisy;iv)    se vztahují na spotřebitele služeb poskytnutých na území nebo z území druhé strany s cílem zajistit, aby těmto spotřebitelům byly uloženy nebo od nich byly vybrány daně pocházející ze zdrojů na území dané strany;v)    rozlišují investory a poskytovatele služeb podléhající zdanění u celosvětově zdanitelných položek od jiných investorů a poskytovatelů služeb s ohledem na rozdílný charakter jejich daňového základu nebovi)    stanoví, vyměřují nebo rozdělují příjem, zisk, výnos, ztrátu, srážky nebo pohledávku osob nebo poboček, které jsou rezidenty, nebo mezi osobami ve spojení nebo pobočkami stejné osoby s cílem zachovat základ daně dané strany.Výrazy nebo pojmy z oblasti daní uvedené v tomto odstavci a v této poznámce pod čarou se stanoví podle definic nebo pojmů z oblasti daní podle práva strany přijímající toto opatření nebo podle rovnocenných nebo podobných definic nebo pojmů.

(24)    V zájmu větší jistoty je třeba uvést, že tato opatření mohou být prodloužena o další období šesti měsíců, pokud to bude za stávajících okolností i nadále nezbytně nutné.

(25)    V případě Unie může členský stát Unie přijmout tato opatření i v jiných situacích s dopadem na jeho hospodářství, než jsou uvedeny v článku 5.6. V zájmu větší jistoty je třeba uvést, že vážné potíže s platební bilancí nebo s vnější finanční situací či hrozba takových potíží mohou být kromě jiných faktorů způsobeny vážnými potížemi souvisejícími s měnovou a kurzovou politikou nebo hrozbou takových potíží.

(26)    Občanská společnost zahrnuje nevládní organizace, organizace podniků a zaměstnavatelů, jakož i odborové svazy.

EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 29.6.2026

COM(2026) 342 final

PŘÍLOHA

návrhu rozhodnutí Rady

o podpisu Dohody o ochraně investic mezi Evropskou unií a Indonésií

PŘÍLOHA 2-A

VYVLASTNĚNÍ

Strany potvrzují své společné chápání, že:

1.    Vyvlastnění může být přímé, nebo nepřímé:

a)    k přímému vyvlastnění dochází, když je investice znárodněna nebo jinak přímo vyvlastněna prostřednictvím formálního převodu vlastnického práva nebo přímého zabavení;

b)    k nepřímému vyvlastnění dochází, jestliže nějaké opatření nebo soubor opatření strany má účinek shodný s účinkem přímého vyvlastnění tím, že investora zásadně zbavuje základních atributů vlastnictví investice, včetně práva užívat investici, požívat ji a zcizovat ji, bez formálního převodu vlastnického práva nebo přímého zabavení.

2.    Určení, zda opatření nebo soubor opatření strany v konkrétní situaci představuje nepřímé vyvlastnění, vyžaduje posouzení případ od případu na základě šetření založeného na faktech, které bere v úvahu mimo jiné:

a)    ekonomický dopad daného opatření nebo souboru opatření, ačkoli pouhá skutečnost, že opatření nebo soubor opatření strany má nepříznivý účinek na ekonomickou hodnotu investice neznamená, že dochází k nepřímému vyvlastnění;

b)    dobu trvání daného opatření nebo souboru opatření strany;

c)    charakter daného opatření nebo souboru opatření, zejména jejich cíl a souvislosti;

d)    zda byla očekávání investora vyplývající ze zahrnuté investice jasná a přiměřená.

3.    V zájmu větší jistoty je třeba uvést, že nediskriminační opatření strany, která jsou navržena a uplatňována za účelem ochrany legitimních politických cílů, jako je ochrana veřejného zdraví, bezpečnosti, životního prostředí, včetně boje proti změně klimatu, nebo veřejné mravnosti, sociální ochrana a ochrana spotřebitele nebo podpora a ochrana kulturní rozmanitosti, nepředstavují nepřímé vyvlastnění, s výjimkou vzácných okolností, kdy jsou s ohledem na výše uvedené cíle zjevně nepřiměřená.

________________

PŘÍLOHA 2-B

PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY UVEDENÉ V ČL. 2.1 ODST. 5

V případě Unie jsou příslušnými orgány oprávněnými nařídit opatření uvedená v čl. 2.1 odst. 5 Evropská komise nebo soud členského státu při uplatňování práva Unie v oblasti státní podpory.

V případě Indonésie je příslušným orgánem oprávněným nařídit opatření uvedená v čl. 2.1 odst. 5 indonéská vláda v souladu s indonéskými právními předpisy.

________________

PŘÍLOHA 4-A

JEDNACÍ ŘÁD

I. Oznámení

1.    Jakákoli žádost, oznámení, písemné podání nebo jiný dokument (dále jen „oznámení“):

a)    rozhodčího tribunálu se současně zašle oběma stranám;

b)    strany, určené rozhodčímu tribunálu, se současně zašle v kopii druhé straně a

c)    strany, určené druhé straně, se v příslušných případech současně zašle v kopii rozhodčímu tribunálu.

Není-li prokázáno jinak, takové oznámení se považuje za doručené v den odeslání.

2.    Veškerá oznámení se zasílají Generálnímu ředitelství pro obchod a hospodářskou bezpečnost Evropské komise a Generálnímu ředitelství pro právní záležitosti a mezinárodní smlouvy Ministerstva zahraničních věcí Indonésie.

3.    Drobné chyby administrativní povahy v oznámení vztahujícím se k řízení u rozhodčího tribunálu mohou být opraveny doručením nového dokumentu s jasně vyznačenými změnami.

4.    Pokud poslední den pro doručení dokumentu připadá na nepracovní den orgánů Unie nebo vlády Indonésie, končí lhůta pro doručení dokumentu první následující pracovní den. Pro účely určení začátku a konce kalendářního dne se použije časové pásmo žalované strany.

II. Jmenování rozhodců

5.    Je-li podle článku 4.6 rozhodce vybírán losem, spolupředseda výboru za žalující stranu neprodleně informuje spolupředsedu výboru za žalovanou stranu o datu, čase a místě losování. Žalovaná strana může, pokud se tak rozhodne, být během losování přítomna. Losování se v každém případě uskuteční se stranou či stranami, které jsou přítomny.

6.    Spolupředseda výboru za žalující stranu písemně, a to i elektronicky, informuje každou osobu, jež byla do funkce rozhodce vybrána. Každá osoba oběma stranám do pěti dnů následujících po dni obdržení tohoto oznámení potvrdí, že může funkci rozhodce vykonávat.

7.    Pro účely článku 4.6 vybere spolupředseda výboru za žalující stranu losem rozhodce nebo předsedu rozhodčího tribunálu:

a)    pokud dílčí seznam uvedený v čl. 4.7 odst. 1 písm. a) nebo b) dosud nebyl sestaven, z osob, které byly jednou stranou formálně navrženy jako rozhodci pro její dílčí seznam nebo, pokud takové osoby neexistují, z osob, které pro svůj dílčí seznam formálně navrhla druhá strana;

b)    pokud dílčí seznam uvedený v čl. 4.7 odst. 1 písm. c) dosud nebyl sestaven, z osob, které byly formálně navrženy jednou nebo oběma stranami pro dílčí seznam předsedů.

III. Výdaje

8.    Strany se nejpozději v okamžiku, kdy všichni rozhodci přijmou své jmenování v souladu s čl. 4.6 odst. 6, dohodnou na odměnách a výdajích rozhodců a asistentů, připraví veškeré nezbytné smlouvy o jmenování a zajistí jejich rychlý podpis. Výbor může přijmout rozhodnutí, v němž stanoví parametry nebo jiné podrobnosti týkající se odměn a výdajů rozhodců a mediátorů, včetně veškerých souvisejících nákladů, které by mohly v průběhu řízení rozhodčího tribunálu vzniknout. Není-li v tomto rozhodnutí stanoveno jinak, vycházejí odměny a výdaje rozhodců z norem WTO. Odměna asistenta nebo asistentů rozhodce nepřesáhne 50 % odměny tohoto rozhodce. Tento bod se použije obdobně na mediátory.

IV. Organizační setkání

9.    Nedohodnou-li se strany jinak, sejdou se s rozhodčím tribunálem do sedmi dnů od jeho ustavení, aby rozhodly o otázkách, které strany nebo rozhodčí tribunál považují za vhodné, včetně pracovních postupů a harmonogramu řízení.

Rozhodci a zástupci stran se mohou tohoto setkání účastnit jakýmikoli vhodnými prostředky, a to i telefonicky, prostřednictvím videokonference nebo jinými elektronickými komunikačními prostředky.

V. Písemná podání

10.    Žalující strana doručí své písemné podání do 20 dnů po dni ustavení rozhodčího tribunálu. Žalovaná strana doručí své písemné vyjádření do 20 dnů po obdržení písemného podání žalující strany.

11.    Pokud žalovaná strana vznese nové otázky nebo námitky, kterými se žalující strana nezabývala, může se žalující strana rozhodnout předložit druhé písemné podání do 15 dnů po obdržení prvního písemného vyjádření žalované strany. Žalující strana posoudí, zda je přínos druhého písemného podání s ohledem na další zpoždění dostatečný. V takovém případě může žalovaná strana předložit svou odpověď do patnácti dnů po obdržení druhého písemného podání žalující strany.

VI. Fungování rozhodčího tribunálu

12.    Předseda rozhodčího tribunálu předsedá všem jeho jednáním. Rozhodčí tribunál může předsedu zmocnit k vydávání správních a procesních rozhodnutí.

13.    Není-li v kapitole 4 (Řešení sporů mezi stranami) nebo v této příloze stanoveno jinak, může rozhodčí tribunál provádět své činnosti jakýmikoli vhodnými prostředky, a to i telefonicky, prostřednictvím videokonference nebo jinými elektronickými komunikačními prostředky.

14.    Porad rozhodčího tribunálu se mohou účastnit pouze rozhodci, rozhodčí tribunál však může povolit, aby byli na těchto poradách přítomni asistenti rozhodců.

15.    Návrhy rozhodnutí a zpráv smí vypracovávat pouze rozhodčí tribunál, který tuto svou pravomoc nesmí delegovat.

16.    Pokud vyvstane procesní problém, který není upraven v kapitole 4 (Řešení sporů mezi stranami) a jejích přílohách, může rozhodčí tribunál po konzultaci stran přijmout odpovídající postup, který je s uvedenými ustanoveními v souladu.

17.    Pokud se rozhodčí tribunál domnívá, že je nezbytné změnit jakoukoli lhůtu použitelnou při rozhodčím řízení, kromě lhůt stanovených v kapitole 4 (Řešení sporů mezi stranami), nebo učinit jakoukoli jinou procesní nebo správní úpravu, provede konzultace se stranami a poté je písemně, a to i elektronicky, informuje o důvodech změny nebo úpravy a o dané lhůtě nebo nutné úpravě. Kterákoli strana může rozhodčímu tribunálu navrhnout takové procesní nebo správní úpravy.

VII. Nahrazení

18.    Pokud se některá ze stran domnívá, že některý rozhodce nedodržuje požadavky stanovené v příloze 4-B (Kodex chování pro rozhodce a mediátory), a měl by být proto nahrazen, oznámí to druhé straně do patnácti dnů od okamžiku, kdy získala dostatečné důkazy o údajném porušení požadavků stanovených v příloze 4-B (Kodex chování pro rozhodce a mediátory) tímto rozhodcem.

19.    Strany se konzultují do patnácti dnů ode dne oznámení uvedeného v bodě 18. Informují rozhodce o jeho údajném selhání a mohou jej požádat, aby přijal opatření k nápravě selhání. Pokud se tak dohodnou, mohou rozhodce rovněž odvolat a vybrat nového v souladu s článkem 4.6.

20.    Pokud se strany neshodnou na tom, že je nutné některého rozhodce, s výjimkou předsedy rozhodčího tribunálu, nahradit, může kterákoli strana požádat, aby byla záležitost postoupena předsedovi rozhodčího tribunálu, jehož rozhodnutí je konečné.

Shledá-li předseda rozhodčího tribunálu, že rozhodce nedodržuje požadavky stanovené v příloze 4-B (Kodex chování pro rozhodce a mediátory), je takový rozhodce odvolán a vybere se nový rozhodce v souladu s článkem 4.6.

21.    Pokud se strany neshodnou na nutnosti nahrazení předsedy, může kterákoli ze stran požádat, aby byla tato záležitost postoupena jedné ze zbývajících osob z dílčího seznamu předsedů sestaveného podle článku 4.7. Jméno této osoby vylosuje spolupředseda výboru za žádající stranu nebo jeho zástupce. Rozhodnutí vybrané osoby o potřebě nahradit předsedu je konečné.

Shledá-li tato osoba, že předseda nedodržuje požadavky stanovené v příloze 4-B (Kodex chování pro rozhodce a mediátory), je takový předseda odvolán a vybere se nový předseda v souladu s článkem 4.6.

VIII. Slyšení

22.    Na základě harmonogramu určeného podle bodu 9 této přílohy a po konzultacích se stranami a ostatními rozhodci oznámí předseda rozhodčího tribunálu stranám den, čas a místo konání slyšení. Tyto informace strana, na jejímž území se slyšení koná, zveřejní, nejedná-li se o neveřejné slyšení.

23.    Nedohodnou-li se strany jinak, koná se slyšení v Bruselu, je-li žalující stranou Indonésie, a v Jakartě, je-li žalující stranou Unie. Žalovaná strana nese náklady na logistické zabezpečení slyšení.

24.    Bez ohledu na bod 23 může rozhodčí tribunál na žádost jedné ze stran rozhodnout o uspořádání virtuálního nebo hybridního slyšení a přijmout vhodná opatření s přihlédnutím k právu na řádný proces a k potřebě zajistit transparentnost v souladu s článkem 4.34.

25.    Pokud s tím strany souhlasí, může rozhodčí tribunál svolat dodatečná slyšení.

26.    Všichni rozhodci jsou přítomni po celou dobu slyšení.

27.    Nedohodnou-li se strany jinak, mohou se slyšení bez ohledu na to, zda je přístupné veřejnosti, zúčastnit tyto osoby:

a)    zástupci kterékoli ze stran;

b)    poradci;

c)    asistenti a administrativní pracovníci;

d)    tlumočníci, překladatelé a soudní zapisovatelé rozhodčího tribunálu a

e)    odborníci podle rozhodnutí rozhodčího tribunálu v souladu s čl. 4.22 odst. 2.

28.    Nejpozději pět dnů před datem slyšení doručí každá strana rozhodčímu tribunálu a druhé straně jmenný seznam osob, které jejím jménem přednesou při slyšení argumenty nebo prezentace, a dalších zástupců nebo poradců, kteří se zúčastní slyšení.

29.    Rozhodčí tribunál vede slyšení níže uvedeným způsobem a přitom zajistí, aby žalující i žalovaná strana dostaly pro argumentaci i protiargumentaci stejné množství času:

a)    Argumentace:

i)    argumentace žalující strany;

ii)    argumentace žalované strany.

b)    Protiargumentace:

i)    odpověď žalující strany;

ii)    reakce žalované strany.

30.    Rozhodčí tribunál může kdykoli během slyšení klást otázky kterékoli straně.

31.    Rozhodčí tribunál zajistí vypracování přepisu nebo pořízení videozáznamu či audiozáznamu slyšení a jejich doručení stranám co nejdříve po slyšení. Strany se mohou k přepisu nebo k videozáznamu či audiozáznamu vyjádřit a rozhodčí tribunál může tyto připomínky zvážit a co nejdříve předložit stranám revidované znění přepisu. Náklady na úplný přepis nebo videozáznam či audiozáznam nesou strany stejným dílem.

32.    Každá ze stran může do deseti dnů od data slyšení předložit dodatečné písemné podání ohledně libovolné záležitosti, která během slyšení vyvstane.

IX. Písemné dotazy

33.    Rozhodčí tribunál může kdykoli během řízení adresovat písemné dotazy jedné nebo oběma stranám. Kopie každého dotazu adresovaného jedné straně se zašle i druhé straně.

34.    Každá strana rovněž poskytne druhé straně kopii své odpovědi na dotazy vznesené rozhodčím tribunálem. Druhá strana má možnost předložit písemné připomínky k odpovědi první strany do šesti dnů od obdržení kopie odpovědi.

X. Důvěrnost

35.    Každá strana a rozhodčí tribunál nakládají se všemi informacemi, které jsou považovány za důvěrné podle bodu 36, jako s důvěrnými. V případě, že strana předloží rozhodčímu tribunálu písemné podání, které obsahuje důvěrné informace, poskytne do patnácti dnů rovněž podání, které důvěrné informace neobsahuje a které lze zveřejnit.

36.    Důvěrné informace zahrnují:

a)    důvěrné obchodní informace;

b)    informace chráněné před zpřístupněním veřejnosti podle této dohody;

c)    informace, které jsou chráněny před zpřístupněním veřejnosti, a to v případě informací od žalující strany podle práva žalující strany a v případě informací od žalované strany podle práva žalované strany, nebo

d)    informace, jejichž zveřejnění by bránilo vymáhání práva.

Pokud se strany nedohodnou na tom, zda jsou informace považovány za důvěrné, rozhodne o tom rozhodčí tribunál na žádost jedné ze stran po konzultaci se stranami.

37.    Žádné ustanovení této přílohy nebrání kterékoli ze stran zveřejnit prohlášení o svých vlastních postojích, pokud při odkazování na informace předložené druhou stranou nezveřejní žádné informace, které druhá strana označila za důvěrné.

38.    Rozhodčí tribunál jedná na uzavřeném zasedání v případech, kdy podání a argumenty některé strany obsahují důvěrné informace. Probíhá-li slyšení rozhodčího tribunálu na neveřejném zasedání, jsou strany povinny zachovat důvěrnost tohoto slyšení.

XI. Jednostranné kontakty

39.    Rozhodčí tribunál se nesmí sejít s jednou ze stran ani s ní komunikovat bez přítomnosti druhé strany.

40.    Rozhodce nesmí hovořit o žádných aspektech záležitosti, která je předmětem řízení, s jednou ze stran ani s oběma stranami v nepřítomnosti ostatních členů rozhodčího tribunálu.

41.    Strany nesmí být v žádném kontaktu s rozhodci. Jakýkoli kontakt mezi stranou a osobou, o níž se uvažuje při výběru rozhodce, se omezí na otázky týkající se postupu výběru a jmenování.

XII. Podání amicus curiae

42.    Rozhodčí tribunál může obdržet nevyžádaná písemná podání od fyzických osob nebo právnických osob usazených na území některé ze stran a nezávislých na vládách stran za předpokladu, že:

a)    je rozhodčí tribunál obdržel do data stanoveného rozhodčím tribunálem, které nesmí být pozdější než datum stanovené pro první písemné podání žalované strany;

b)    jsou stručná a v žádném případě ne delší než 15 stran, včetně případných příloh, s řádkováním 2;

c)    přímo souvisejí se skutkovými nebo právními otázkami, kterými se rozhodčí tribunál zabývá, a dotčená fyzická nebo právnická osoba vysvětlí, jak by podání napomohlo rozhodčímu tribunálu při rozhodování o těchto skutkových nebo právních otázkách tím, že nabídne jiný úhel pohledu, konkrétní znalosti nebo vhled, než jaké mají strany;

d)    obsahují informace o osobě, která podání činí, v případě fyzické osoby i její státní příslušnost a v případě právnické osoby místo usazení, povahu jejích činností, právní status, obecné cíle a zdroj jejího financování;

e)    specifikují povahu zájmu, který tato osoba má na rozhodčím řízení, a

f)    jsou vypracována v pracovním jazyce stanoveném v souladu s bodem 46 této přílohy.

Strany se mohou dohodnout na změně podmínek uvedených v písmenech a) až f) do pěti dnů po ustavení rozhodčího tribunálu.

43.    Podání zašle rozhodčí tribunál stranám k vyjádření. Strany mohou rozhodčímu tribunálu předložit své připomínky do deseti dnů po obdržení podání.

44.    Rozhodčí tribunál ve své zprávě uvede seznam všech podání, která obdržel podle bodu 42 této přílohy. Rozhodčí tribunál nemá povinnost se ve své zprávě zabývat argumenty uvedenými v takových podáních. Pokud se rozhodčí tribunál ve své zprávě argumenty uvedenými v podáních zabývá, zohlední rovněž případné připomínky stran podle bodu 43 této přílohy.

XIII. Naléhavé případy

45.    V naléhavých případech podle článku 4.11 rozhodčí tribunál po konzultaci se stranami případně upraví lhůty stanovené v této příloze. Rozhodčí tribunál oznámí tyto úpravy stranám.

XIV. Překlady a tlumočení

46.    Během konzultací uvedených v článku 4.4 a nejpozději na zasedání uvedeném v bodě 9 této přílohy se strany vynasnaží dohodnout na pracovním jazyce pro řízení před rozhodčím tribunálem. Pokud se strany nemohou na pracovním jazyce dohodnout, je pracovním jazykem pro řízení rozhodčího tribunálu jazyk, v němž byla dohoda sjednána.

47.    Pokud strana předloží dokument v jazyce, který není pracovním jazykem, předloží současně jeho překlad do pracovního jazyka na své vlastní náklady.

48.    Zprávy a rozhodnutí rozhodčího tribunálu se vydávají v pracovním jazyce.

49.    Kterákoli strana může předložit připomínky k přesnosti překladu jakéhokoli dokumentu do pracovního jazyka, který byl vypracován v souladu s bodem 47.

XV. Jiné postupy

50.    Lhůty stanovené v této příloze se upraví v souladu se zvláštními lhůtami stanovenými pro přijetí zprávy nebo rozhodnutí rozhodčím tribunálem v řízeních podle článků 4.15, 4.16, 4.17, 4.18 a 4.19.

________________

PŘÍLOHA 4-B

KODEX CHOVÁNÍ PRO ROZHODCE A MEDIÁTORY

I. Hlavní zásady

1.    Za účelem zachováni nedotknutelnosti a nestrannosti mechanismu pro řešení sporů je každý kandidát a rozhodce povinen:

a)    obeznámit se s touto přílohou;

b)    být nezávislý a nestranný;

c)    vyvarovat se přímého i nepřímého střetu zájmů;

d)    vyvarovat se nevhodného chování či podjatosti i zdání nevhodného chování či podjatosti;

e)    dodržovat vysoké standardy chování a

f)    nenechat se ovlivnit vlastními zájmy, vnějším tlakem, politickými zřeteli, názory veřejnosti, loajalitou vůči některé ze stran ani obavami z kritiky.

2.    Rozhodce nesmí přímo či nepřímo přijmout žádný závazek ani výhodu, které by jakkoli narušily řádný výkon jeho povinností nebo by budily dojem takového narušení.

3.    Rozhodce nevyužije svého postavení u rozhodčího tribunálu k prosazování jakýchkoli osobních nebo soukromých zájmů. Rozhodce se vyvaruje jednání, které by mohlo vytvořit dojem, že jiní lidé jsou ve zvláštním postavení, ve kterém ho mohou ovlivnit.

4.    Rozhodce nesmí umožnit, aby jeho jednání nebo úsudek ovlivňovaly dřívější či současné finanční, obchodní, profesní, osobní nebo společenské vztahy nebo povinnosti.

5.    Rozhodce se zdrží toho, aby vstoupil do jakéhokoli vztahu nebo aby mu vznikl jakýkoli finanční zájem, které mohou ovlivnit jeho nestrannost nebo mohou důvodně vyvolat dojem nevhodného jednání či podjatosti.

II. Povinnost poskytnout informace

6.    Před přijetím svého jmenování rozhodcem podle článku 4.6 oznámí kandidát, který má vystupovat jako rozhodce, písemně stranám jakýkoli zájem, vztah nebo záležitost, které by mohly ovlivňovat jeho nezávislost nebo nestrannost nebo které by mohly důvodně vyvolat dojem nevhodného jednání nebo podjatosti během řízení. Kandidát proto vynaloží veškeré rozumné úsilí, aby si byl všech takových zájmů, vztahů nebo záležitostí, jako například finančních, profesních, pracovních či rodinných zájmů, vědom.

7.    Povinnost poskytnout informace podle bodu 6 je trvalou povinností, která vyžaduje, aby rozhodce poskytoval informace o všech takových zájmech, vztazích nebo záležitostech, které mohou vzniknout v průběhu kterékoli fáze řízení.

8.    Kandidát nebo rozhodce uvědomí písemně výbor o záležitostech týkajících se skutečného nebo potenciálního porušení této přílohy, aby je mohly strany zvážit, a to co nejdříve poté, co se o nich dozví.

III. Povinnosti rozhodců

9.    Rozhodce je po přijetí svého jmenování k dispozici pro výkon svých povinností a vykonává je v průběhu řízení řádně a včas, spravedlivě a poctivě.

10.    Rozhodci posuzují pouze otázky vznesené v rámci řízení a nezbytné pro rozhodnutí nebo zprávu. Rozhodce nesmí tuto povinnost delegovat na žádnou jinou osobu, s výjimkou případů stanovených v bodě 12 přílohy 4-A (Jednací řád).

11.    Rozhodce podnikne všechny vhodné kroky k zajištění toho, že jeho asistenti a administrativní pracovníci jsou si vědomi povinností rozhodců stanovených v částech I, II, III, IV a V této přílohy a dodržují je.

IV. Povinnosti bývalých rozhodců

12.    Všichni bývalí rozhodci se vyvarují jednání, které by mohlo vyvolat dojem, že byli při plnění svých povinností podjatí nebo že z jakéhokoli rozhodnutí či zprávy rozhodčího tribunálu získali výhody.

13.    Všichni bývalí rozhodci musí dodržovat povinnosti stanovené v části V této přílohy.

V. Důvěrnost

14.    Rozhodce nikdy nezpřístupní důvěrné nebo neveřejné informace týkající se řízení nebo zjištěné v průběhu řízení, pro něž byl jmenován rozhodcem. Rozhodce v žádném případě nezpřístupní ani nevyužije takové informace k získání osobních výhod nebo výhod pro jiné osoby ani k nepříznivému ovlivnění zájmů jiných osob.

15.    Rozhodce nezpřístupní rozhodnutí nebo zprávu rozhodčího tribunálu ani jejich části před jejich zveřejněním v souladu s kapitolou 4 (Řešení sporů mezi stranami).

16.    Rozhodce nikdy nezpřístupní informace o jednání rozhodčího tribunálu ani o jakýchkoli jeho stanoviscích, ani neučiní žádná prohlášení o řízení, pro něž byl jmenován rozhodcem, nebo o sporných otázkách v řízení, s výjimkou toho, kdy to vyžadují právní předpisy.

VI. Výdaje

17.    Každý rozhodce si vede záznamy a předloží konečnou zprávu o tom, kolik času řízení věnoval, a o svých výdajích, jakož i o vynaloženém čase a výdajích svých asistentů a administrativních pracovníků.

VII. Mediátoři

18.    Tato příloha se použije obdobně na mediátory.

________________