Indonésie byla v roce 2025 třicátým největším obchodním partnerem EU v celosvětovém měřítku, pokud jde o zboží, a pátým obchodním partnerem EU ve Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), zatímco EU je čtvrtým největším obchodním partnerem Indonésie a představuje 6 % jejího celkového obchodu. Dvoustranný obchod mezi oběma partnery dosáhl v roce 2025 hodnoty 28,9 miliardy EUR, přičemž vývoz z EU činil 10,2 miliardy EUR a dovoz do EU 18,7 miliardy EUR. Indonéský vývoz do EU zahrnuje zejména zemědělské produkty, základní kovy, chemické látky, stroje a zařízení, tuky a oleje a rovněž obuv. Vývozu z EU do Indonésie do velké míry dominují průmyslové výrobky, včetně strojů a zařízení, dopravních prostředků a chemických výrobků. Dvoustranný obchod se službami mezi EU a Indonésií měl v roce 2024 hodnotu 9,3 miliardy EUR, přičemž vývoz z EU činil 5,8 miliardy EUR a dovoz do EU 3,5 miliardy EUR. V roce 2024 činil objem přímých zahraničních investic EU v Indonésii 24,7 miliardy EUR, zatímco objem přímých zahraničních investic Indonésie v EU dosáhl 1,3 miliardy EUR.

Indonésie, která je členem WTO od roku 1995, v současné době požívá obchodních preferencí s EU v rámci všeobecného systému preferencí (dále jen „systém GSP“), v němž je druhou největší přijímající zemí. V roce 2024 bylo 44 % jejího vývozu do EU způsobilých pro snížená cla v rámci systému GSP. Indonésie však do systému GSP od 1. ledna 2027 přestane být řazena, neboť se v posledních třech letech těší statusu země s vyššími středními příjmy.

Dne 23. dubna 2007 zmocnila Rada Komisi, aby sjednala dohodu o volném obchodu se zeměmi ASEAN. Cílem tehdy bylo vyjednat meziregionální dohodu o volném obchodu. Zmocnění však stanovilo možnost dvoustranných jednání v případě, že není možné dosáhnout dohody o společném jednání, a pokud jsou tato dvoustranná jednání politicky přijatelná a ekonomicky smysluplná.

Dne 8. května 2009 podala Komise Výboru článku 133 – jak se v té době jmenoval – zprávu o obtížích, s nimiž se setkala při jednáních mezi EU a ASEAN, která se obě strany dohodly přerušit. Výbor článku 133 požádal Komisi, aby prozkoumala možnosti jednotlivých dvoustranných jednání s řadou zemí ASEAN, a v prosinci roku 2009 Rada tento přístup schválila.

Indonéský prezident Susilo Bambang Yudhoyono a předseda Evropské komise José Manuel Barroso se koncem roku 2009 rozhodli prozkoumat, jak by bylo možné obchodní vztahy mezi EU a Indonésií prohloubit. Pověřili prognostickou skupinu složenou ze zástupců Indonésie a EU, aby vypracovala doporučení, jak vztahy posunout na vyšší úroveň. Prognostická skupina dne 4. května 2011 doporučila „uzavřít mezi EU a Indonésií komplexní dohodu o hospodářském partnerství založenou na zóně volného obchodu a opírající se o lepší přístup na trh, budování kapacit a usnadnění obchodu a investic“. Zvláštní význam byl přikládán velkému potenciálu Indonésie, pokud jde o velikost, současné a očekávané tempo růstu, posun jejího hospodářství směrem k vývozu výrobků, nově vznikající služby, větší otevřenost a makroekonomickou stabilitu. Významnou úlohu hrála také doplňkovost mezi ekonomikami EU a Indonésie, kdy EU vyváží do Indonésie velmi odlišné výrobky než Indonésie do Evropy.

EU a Indonésie provedly společnou analýzu rozsahu působnosti s cílem určit oblast působnosti a úroveň ambicí budoucí obchodní dohody. V dubnu 2016 byla tato analýza rozsahu působnosti dokončena a ukázala, že jednání by mohla vést k uzavření obchodní dohody, jež by byla v zájmu obou stran.

Dne 13. července 2016 zmocnila Rada Komisi k zahájení dvoustranných jednání o dohodě o volném obchodu s Indonésií. Jednání o Komplexní dohodě o hospodářském partnerství mezi EU a Indonésií (dále také jen „dohoda“) oficiálně zahájili dne 19. července 2016 indonéský ministr obchodu Thomas Lembong a velvyslanec EU v Indonésii Vincent Guérend. První kolo jednání se konalo v Bruselu ve dnech 20.–21. září 2016. Jednání byla podložena posouzením dopadů na udržitelnost obchodu. Následovalo devět let vyjednávání sestávající z devatenácti kol a dne 23. září 2025 byla jednání o Komplexní dohodě o hospodářském partnerství mezi EU a Indonésií uzavřena.

Připojený návrh rozhodnutí Rady představuje právní nástroj pro zmocnění k podpisu Komplexní dohody o hospodářském partnerství mezi Evropskou unií a Indonésií.

Komplexní dohoda o hospodářském partnerství je plně v souladu s politikami Unie a nebude vyžadovat změnu pravidel, předpisů ani norem EU v žádné z regulovaných oblastí. Kromě toho, stejně jako všechny ostatní obchodní dohody vyjednané Komisí, i komplexní dohoda o hospodářském partnerství plně zaručuje veřejné služby a zabezpečuje, že právo vlád na regulaci ve veřejném zájmu bude plně zachováno a bude představovat základní zásadu této dohody.

V souladu s posudkem 2/15 Soudního dvora k dohodě o volném obchodu mezi EU a Singapurem ze dne 16. května 2017 budou všechny oblasti, na něž se komplexní dohoda o hospodářském partnerství vztahuje, spadat do výlučné pravomoci EU, a zejména do oblasti působnosti článku 91, čl. 100 odst. 2 a článku 207 Smlouvy o fungování EU. Soudní dvůr vyvodil výlučnou pravomoc EU z působnosti společné obchodní politiky podle čl. 207 odst. 1 Smlouvy o fungování EU a z čl. 3 odst. 2 Smlouvy o fungování EU (na základě ovlivnění stávajících společných pravidel obsažených v sekundárním právu).

Komplexní dohoda o hospodářském partnerství, jak byla předložena Radě, nezahrnuje žádné záležitosti spadající mimo výlučnou pravomoc EU.

Tato iniciativa přímo sleduje cíl Unie ve vnější činnosti a přispívá k politické prioritě týkající se „silnější pozice EU na mezinárodní scéně“. Je v souladu se směry globální strategie EU spolupracovat s ostatními a zodpovědně přepracovat svá vnější partnerství, aby bylo dosaženo vnějších priorit EU. Přispívá k cílům EU v oblasti obchodu a rozvoje.

Posouzení dopadů komplexní dohody o hospodářském partnerství na udržitelnost bylo provedeno konsorciem nezávislých poradenských společností vedených společností Development Solutions a zadaných Generálním ředitelstvím Komise pro obchod.

Na komplexní dohodu o hospodářském partnerství se nevztahují postupy programu REFIT. Dohoda však obsahuje řadu ustanovení, která zjednoduší obchodování i související postupy, sníží náklady spojené s vývozem, a umožní tak většímu počtu malých a středních podniků působit na obou trzích. Zvláštní kapitola týkající se malých a středních podniků se zabývá zejména posílenou výměnou informací a spoluprací s Indonésií v otázkách souvisejících s malými a středními podniky. Odstranění cel rovněž na elektronické komunikace, zjednodušené a digitalizované celní postupy a kompatibilnější technické požadavky sníží náklady spojené s vývozem a umožní malým a středním podnikům s nižším objemem obchodu konkurovat větším společnostem. To rovněž zvyšuje schopnost malých a středních podniků účastnit se dodavatelských řetězců, digitálního obchodu a veřejných zakázek a poskytovat služby na indonéském trhu. Komplexní dohoda o hospodářském partnerství rovněž podporuje transparentnost a používání mezinárodních norem s cílem usnadnit přístup na trh a snížit náklady na dodržování předpisů.

Návrh nemá vliv na ochranu základních práv v Unii.

Komplexní dohoda o hospodářském partnerství rovněž zřizuje domácí poradní skupiny, v nichž jsou vyváženě zastoupeny nezávislé organizace občanské společnosti, včetně nevládních organizací, organizací podniků a zaměstnavatelů, jakož i odborů, které působí v oblasti hospodářství, sociálních věcí a životního prostředí. Domácí poradní skupiny mohou předkládat stanoviska a doporučení týkající se fungování a provádění komplexní dohody o hospodářském partnerství a scházejí se jednou ročně.

Jak je zdůrazněno ve sdělení nazvaném „Obchod pro všechny“, Komise věnuje stále více zdrojů na účinné provádění a prosazování obchodních a investičních dohod. V listopadu 2025 zveřejnila Komise svou pátou výroční zprávu o provádění a prosazování. Hlavním účelem zprávy bylo poskytnout objektivní přehled o provádění dohod EU o volném obchodu s důrazem na dosažený pokrok a nedostatky, které je třeba řešit. Cílem je, aby tato zpráva posloužila jako základ pro otevřenou debatu a zapojení členských států, Evropského parlamentu a občanské společnosti jako celku do fungování dohod o volném obchodu a jejich provádění. Každoroční zveřejnění zprávy umožní pravidelně sledovat vývoj, přičemž se zaznamená i to, jak byly problémy označené jako prioritní řešeny. Komplexní dohoda o hospodářském partnerství mezi EU a Indonésií bude do zprávy zahrnuta od svého vstupu v platnost.

Nevztahuje se na tento návrh.

V důsledku kapitoly 2 komplexní dohody o hospodářském partnerství odstraní EU a Indonésie cla u více než 98 % celních položek, a to v téměř 100% hodnotě. Z toho 80 % položek bude liberalizováno již při vstupu v platnost. Po pětileté fázi postupného odstraňování dosáhne liberalizace 96 % dvoustranného obchodu. Indonésie například odstraní vysoká cla na průmyslové výrobky, jako jsou motorová vozidla (současná cla až do výše 50 %), strojní a elektrická zařízení, léčiva a chemické látky a zemědělsko-potravinářské výrobky. Dohoda rovněž odstraní nebo podstatně sníží cla EU na většinu indonéského zboží vyváženého do EU.

Kapitola 3 komplexní dohody o hospodářském partnerství obsahuje pravidla původu, která zajišťují, že celních preferencí podle dohody mohou využívat pouze produkty, které byly v EU nebo Indonésii významně zpracovány.

Kapitola 4 komplexní dohody o hospodářském partnerství pomůže společnostem, které obchodují se zbožím mezi EU a Indonésií, u svých výrobků snadněji a rychleji vyřídit celní odbavení. Pomůže zajistit účinnou celní kontrolu tak, aby dovážené zboží splňovalo všechna pravidla dovážející země, včetně požadavků týkajících se bezpečnosti, zabezpečení a dodržování práv duševního vlastnictví. Dohoda obsahuje zejména ustanovení o celních postupech, jež je třeba dodržovat na hranicích, závazcích poskytnout snadný přístup k informacím o uplatňovaných sazbách a společných zásadách pro celní předpisy.

Kapitola 5 komplexní dohody o hospodářském partnerství rovněž obsahuje dvoustranný ochranný mechanismus, který EU a Indonésii umožňuje uložit dočasná opatření v případě, že významný nárůst preferenčního dovozu způsobuje nebo hrozí způsobit vážnou újmu jejich domácímu výrobnímu odvětví.

Kapitola 6 komplexní dohody o hospodářském partnerství týkající se sanitárních a fytosanitárních otázek pojednává o bezpečnosti potravin a zdraví zvířat a rostlin. Zachovává způsob, jakým EU přijímá a prosazuje svá pravidla bezpečnosti potravin, ať už jde o domácí nebo dovážené produkty. Dohoda znovu potvrzuje zásady Dohody WTO o uplatňování sanitárních a fytosanitárních opatření. EU a Indonésie posílí společnou práci v oblasti sanitárních a fytosanitárních opatření s cílem zajistit rychlý zásah v mimořádných situacích souvisejících s dovozem a vývozem zemědělských produktů a produktů rybolovu.

Cílem kapitoly 7 komplexní dohody o hospodářském partnerství je odstranit technické překážky obchodu se zbožím mezi EU a Indonésií. V klíčových odvětvích, jako je elektronika, strojní zařízení a energeticky účinné výrobky, jsou uznávány certifikáty a protokoly o zkouškách od akreditovaných subjektů se sídlem v EU, což odstraňuje potřebu nákladných a časově náročných opětovných zkoušek a certifikací v Indonésii. Komplexní dohoda o hospodářském partnerství rovněž obsahuje zjednodušené postupy označování. Komplexní dohoda o hospodářském partnerství zajišťuje větší regulační transparentnost a předvídatelnost, zlepšuje možnosti zúčastněných stran a orgánů poskytovat zpětnou vazbu k návrhům technických předpisů druhé strany a ponechává dostatek času na přizpůsobení se před jejich vstupem v platnost. Rovněž nařizuje, aby obě strany přijaly a uplatňovaly příslušné mezinárodně uznávané normy jako základ pro své technické předpisy. Zvláštní příloha komplexní dohody o hospodářském partnerství věnovaná automobilovému průmyslu zajišťuje, aby se na vozidla EU s certifikáty OSN schválení typu uvedenými v dohodě nevztahovaly další požadavky na zkoušení nebo označování v Indonésii, což snižuje náklady a dobu uvedení na trh.

Kapitola 8 komplexní dohody o hospodářském partnerství rovněž rozšíří příležitosti pro dodavatele služeb a investory z EU a Indonésie a zajistí předvídatelnější obchodní prostředí. Zejména zaručí, že poskytovatelé služeb a investoři z EU v odvětvích uvedených v komplexní dohodě o hospodářském partnerství nebudou diskriminováni vůči svým indonéským protějškům. Hospodářským subjektům z EU usnadní získávání licencí nebo kvalifikací nezbytných pro poskytování služeb, a to prostřednictvím jasných, spravedlivých a včasných postupů. Zajistí, aby poskytovatelé služeb z EU v určitých odvětvích nemuseli mít v Indonésii místní přítomnost (např. pobočku), určitý počet provozovatelů nebo určitou hodnotu transakcí.

Zatímco komplexní dohoda o hospodářském partnerství podporuje obchodní a investiční toky mezi EU a Indonésií, výslovně zaručuje právo každé strany na regulaci při sledování legitimních politických cílů. 

Kapitola 9 komplexní dohody o hospodářském partnerství zajišťuje, že kapitál potřebný k provádění transakcí liberalizovaných v rámci dohody – například založení podniku v zahraničním vlastnictví – může být v praxi přesouván z EU do Indonésie a naopak. Zároveň mohou obě strany v případě potřeby stále uplatňovat své vlastní právní předpisy a pravidla, například v případě úpadku nebo při nakládání s cennými papíry.

Kapitola 10 komplexní dohody o hospodářském partnerství vytváří předvídatelné, bezpečné a spravedlivé digitální obchodní prostředí. Zajišťuje zejména volný přeshraniční tok údajů tím, že zakazuje neodůvodněné požadavky na lokalizaci a cla z elektronických přenosů. Stanoví závazná pravidla, která posilují důvěru spotřebitelů, zajišťují právní jistotu pro podniky a podporují inovace.

Kapitola 11 komplexní dohody o hospodářském partnerství stanoví pravidla, která zajišťují, aby postupy zadávání veřejných zakázek byly pro podniky v EU transparentní, spravedlivé a nediskriminační.

Kapitola 12 pojednává o dohodě mezi EU a Indonésií ohledně účinné ochrany a prosazování práv duševního vlastnictví. Komplexní dohoda o hospodářském partnerství zejména poskytuje přímou ochranu 221 zeměpisným označením EU a 72 indonéským zeměpisným označením, která se vztahují na zemědělsko-potravinářské produkty, jako je maso a sýry z EU a indonéské koření a káva. Tato vysoká úroveň ochrany zeměpisných označení posiluje vývozní potenciál v zemědělsko-potravinářských odvětvích s vysokou hodnotou, zajišťuje výhradní označení a pomáhá producentům uvádět na trh prémiové produkty.

Kapitola 13 komplexní dohody o hospodářském partnerství zajišťuje, aby byly v obou jurisdikcích zachovány účinné právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže, které jsou prováděny funkčně nezávislými orgány, jež mají jednat transparentním a nediskriminačním způsobem a respektovat právo na obhajobu. Dohoda rovněž předpokládá spolupráci mezi orgány. Obsahuje pravidla týkající se dotací, antimonopolních opatření a státních podniků.

Kapitola 14 komplexní dohody o hospodářském partnerství rovněž představuje významný krok k otevření obchodu a investic a k zabezpečení dodavatelských řetězců mezi EU a Indonésií v oblasti energetiky a surovin.

Kapitola 15 poskytuje komplexní rámec pro obchod a udržitelný růst a rozvoj s právně závaznými závazky vymahatelnými prostřednictvím mechanismu pro řešení sporů podle komplexní dohody o hospodářském partnerství. Komplexní dohoda o hospodářském partnerství rovněž poskytuje platformu pro dialog a spolupráci v otázkách životního prostředí a klimatu souvisejících s obchodem, a to i v odvětví palmového oleje. Obsahuje zvláštní ustanovení o ochraně přírodních zdrojů a hospodaření s nimi, stanoví závazky týkající se ochrany lesů, biologické rozmanitosti, boje proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy a boje proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu.

Kapitola 16 komplexní dohody o hospodářském partnerství vytváří rámec pro spolupráci EU a Indonésie při posilování politik a definování programů, které přispívají k rozvoji udržitelných, inkluzivních, zdravých a odolných potravinových systémů.

V kapitole 17 dohoda stanoví základní zásady a operační pokyny pro hospodářskou spolupráci a budování kapacit v oblastech spadajících do její oblasti působnosti.

Kapitola 18 se věnuje malým a středním podnikům a obsahuje řadu dalších ustanovení, která jsou pro tyto podniky přínosná, např. zřízení jednotné veřejně přístupné digitální platformy poskytující informace o tom, jak získat přístup na trhy druhé strany a jak na nich podnikat, vytvoření kontaktních míst pro malé a střední podniky, digitalizace obchodních operací atd.

Kapitola 19 komplexní dohody o hospodářském partnerství prosazuje transparentní, koordinované a fakticky podložené předpisy, které respektují vnitrostátní právní předpisy, podporují cíle veřejné politiky a zohledňují zájmy podniků a zúčastněných stran. Strany musí zejména každoročně zveřejňovat seznam hlavních plánovaných předpisů s vysvětlením jejich účelu a lhůt.

Kapitola 20 komplexní dohody o hospodářském partnerství posiluje předvídatelnost, odpovědnost a spravedlnost v regulaci související s obchodem. Zaručuje včasné zveřejnění, otevřený přístup k informacím, spravedlivé správní postupy a nezávislé způsoby odvolání, a tím posiluje důvěru v regulační systémy a snižuje nejistotu pro podniky působící přeshraničně.