V Bruselu dne 26.2.2025

COM(2025) 72 final

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Zpráva o cenách energií a nákladech na energie v Evropě


1.Úvod

Zpráva o cenách energií a nákladech na energie za rok 2024 vzniká na pozadí dlouhého období turbulencí, které od roku 2020 charakterizuje globální a evropské trhy s energií. Pokles cen energií, k němuž došlo během pandemie COVID-19, vystřídalo trvalé období vysokých cen energií od poloviny roku 2021 do konce roku 2023. Mimořádně vysoké ceny měly a stále mají závažné důsledky pro evropské domácnosti, průmysl, širší ekonomiku a veřejné finance. Účelem této zprávy je analyzovat vývoj cen energií a poskytnout jasnou představu o jejich dopadu na náklady na energie pro průmysl a domácnosti v EU, na dovoz energií do EU a na daně z energií.

Evropská unie vytvořila ambiciózní rámec energetické politiky v rámci Zelené dohody pro Evropu, který je třeba dále posílit v reakci na minulé krize a současné výzvy. Geoekonomická situace navíc vyžaduje konkrétní opatření, která zaručí konkurenceschopnou a cenově dostupnou energii pro podniky i občany a zároveň zajistí další pokrok směrem k dekarbonizaci. Cílem Dohody o čistém průmyslu a Akčního plánu pro dostupné ceny energie je tyto problémy řešit.

Tato zpráva poskytuje ucelený přehled vývoje cen energií a nákladů na energie v Evropské unii od roku 2010 do roku 2023, s dalšími údaji za první polovinu roku 2024, pokud jsou k dispozici 1 . Zpráva vychází z přístupu použitého v předchozích vydáních 2 , čerpá z údajů a analýz z hloubkové studie 3 a z vlastní práce Komise, přičemž upřednostňuje veřejně dostupné statistické zdroje a doplňuje je cíleným sběrem dat.

Velkoobchodní ceny na trhu s elektřinou i plynem se od energetické krize v letech 2021–2023 stabilizovaly, i když na vyšší úrovni, než jsou jejich historické průměry. 4 Na druhou stranu, zejména kvůli časovému zpoždění při přenosu cen mezi oběma segmenty trhu, pokles velkoobchodních cen dosud nevedl ke snížení maloobchodních cen energie, které jsou pro domácnosti a podniky stále vyšší než před rokem 2021. Ceny plynu pro domácnosti byly v roce 2023 téměř dvakrát vyšší než před krizí. Stejně tak ceny plynu a elektřiny pro průmysl jsou sice nižší než během krize, ale stále dvakrát až čtyřikrát vyšší než u hlavních obchodních partnerů EU, což ohrožuje dlouhodobou konkurenceschopnost evropského průmyslu. Zejména v energeticky náročných odvětvích jsou rostoucí ceny energií klíčovým faktorem ovlivňujícím jejich konkurenceschopnost.

EU je závislá na dovozu, který pokrývá více než 90 % její spotřeby ropy a zemního plynu. Vedle energetické bezpečnosti představují náklady na dovoz energie z fosilních zdrojů, které v roce 2023 dosáhly 427 miliard EUR (2,5 % HDP EU), pro evropské hospodářství značnou zátěž. Hlavním dovozním artiklem zůstává ropa (s 56% podílem na celkových nákladech), následuje zemní plyn a uhlí. Navzdory prudkému poklesu cen těchto komodit byly náklady na dovoz v roce 2023 stále o 45 % vyšší než průměr za období 2014–2020. V plánu REPowerEU z roku 2022 byla navržena opatření ke zvýšení bezpečnosti dodávek energie, urychlení zavádění obnovitelných zdrojů, zmírnění poptávky a zvýšení energetické účinnosti, aby se v budoucnu dosáhlo pružnějšího, nákladově efektivnějšího a odolnějšího evropského energetického systému.

Energetická krize měla dopad i na daňovou politiku v oblasti energetiky. Spolu s dalšími opatřeními se současně snížily příjmy z daní z energií, protože mnoho členských států kompenzovalo domácnostem a průmyslu vyšší náklady na energie.

.

2.Vývoj cen energií

2.1.Ceny elektřiny

V letech 2015 až 2019 se evropské velkoobchodní ceny elektřiny pohybovaly mezi 40 a 60 EUR/MWh. Spotové ceny byly do konce roku 2018 relativně stabilní a v roce 2019 klesly v důsledku slabé poptávky, nižších nákladů na palivo a zvýšené výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. V roce 2020 vedla pandemie COVID-19 k dalšímu výraznému poklesu poptávky po elektřině, což spolu s rostoucí výrobou elektřiny z obnovitelných zdrojů stlačilo velkoobchodní ceny na mimořádně nízkou úroveň (17 EUR/MWh v květnu 2020), přičemž během dne se stále častěji objevovaly záporné ceny.

Energetická krize v letech 2021–2022 vedla k rozsáhlému narušení světových a evropských trhů s energií. Toto narušení mělo dopad i na velkoobchodní ceny elektřiny v EU, protože vyšší ceny plynu (viz kapitola 2.2 týkající se plynu) zvýšily ceny elektřiny 5 na 150 až 270 EUR/MWh ( Figure 1 ). Vedle prudce rostoucích cen plynu, které si vynutily vyšší ceny elektřiny, vyhnaly nízká nebo proměnlivá úroveň výroby elektřiny z vodních elektráren a obnovitelných zdrojů a odstávky jaderných elektráren (z důvodu údržby) ceny elektřiny během roku 2022 na rekordní úroveň (v srpnu 2022 dosáhly 400 EUR/MWh).

Od konce roku 2022 se však velkoobchodní tržní ceny elektřiny na denních trzích stabilizovaly na nižších úrovních, i když šlo o vyšší úroveň než jejich historické průměry (85 EUR2023/MWh v průměru ve 4. čtvrtletí roku 2023 oproti 56 EUR2023/MWh v průměru v období let 2008–2020). Ceny na forwardových trzích se v roce 2023 rovněž stabilizovaly nad svým historickým průměrem.

Obrázek 1: Vývoj průměrných měsíčních velkoobchodních cen elektřiny pro denní základní spotřebu v Evropě v EUR/MWh znázorňující evropskou referenční hodnotu pro energie a rozpětí minimálních a maximálních cen na hlavních trzích EU

Zdroj: Trinomics et al. (2024), na základě údajů S&P Platts a sítě ENTSO pro elektřinu

V průběhu deseti let před energetickou krizí byly velkoobchodní ceny elektřiny v EU nižší nebo srovnatelné s cenami v Japonsku a Spojeném království ( Figure 2 ), ale o něco vyšší než ceny v USA. Energetická krize vedla ke sbližování cen mezi Evropou a Asií. Současně zůstaly ceny v USA díky levným domácím dodávkám plynu poměrně nízké, což dále zvýšilo rozdíl mezi evropskými a americkými velkoobchodními cenami elektřiny 6 .

Obrázek 2: Srovnání průměrných měsíčních velkoobchodních denních cen elektřiny v EU s celosvětovým obchodem (v EUR v roce 2023/MWh))

Zdroj: Trinomics et al. (2024), na základě údajů S&P Platts, sítě ENTSO pro elektřinu, JEPX, EIA

Maloobchodní ceny elektřiny se v letech 2022 a 2023 rovněž zvýšily v návaznosti na velkoobchodní ceny elektřiny, které se na spotřebitele přenesly s časovým zpožděním, a to navzdory stále častějšímu využívání smluv s dynamickým určováním ceny. V průměru se v tomto období výrazně zvýšila energetická složka maloobchodních cen pro domácnosti, zatímco podíl daní a poplatků se snížil v důsledku dočasných kompenzačních opatření přijatých vnitrostátními orgány v EU-27 ( Figure 3 ).

Obrázek 3: Vývoj a složení ceny elektřiny pro domácnosti v EU (bez DPH)

Zdroj: Trinomics et al. (2024), na základě údajů Eurostatu (nrg_pc_204_c), VaasaETT

Konkrétně se průměrná maloobchodní cena elektřiny pro domácnosti v EU-27 mezi lety 2020 a 2022 zvýšila o 12 % na 262 EUR2023/MWh 7 . V roce 2023 se ceny zvýšily o další 4 % na 272 EUR2023/MWh. Během krize se maloobchodní ceny elektřiny zvýšily nad 500 EUR/MWh v Rakousku, Belgii, Dánsku, Německu, Itálii a Nizozemsku.

Situace v oblasti maloobchodních cen pro domácnosti se v jednotlivých členských státech značně liší, částečně v důsledku nedávno zavedených zásahů na maloobchodním trhu 8 ( Figure 4 ). Mnoho zemí v roce 2023 dočasně poskytlo přímé dotace nebo snížilo své daně, aby zmírnilo dopad zvýšení cen, a některé členské státy měly velmi nízké nebo dokonce záporné daně na elektřinu pro domácnosti, včetně Irska (dotace 66 EUR/MWh), Portugalska (dotace 40 EUR/MWh) a Řecka (dotace 37 EUR/MWh) 9 .

Podobně jako v předchozích letech existují v cenách elektřiny pro domácnosti v jednotlivých členských státech značné rozdíly. V roce 2023 byla nejvyšší průměrná maloobchodní tržní cena v EU zaznamenána v Belgii s 383 EUR2023/MWh, zatímco nejnižší byla v Bulharsku se 116 EUR2023/MWh.

Obrázek 4: Ceny elektřiny pro domácnosti v členských státech EU 10 (2023, pásmo spotřeby DD)

Zdroj: Trinomics et al. (2024), na základě údajů Eurostatu (nrg_pc_204_c), VaasaETT

Ceny elektřiny pro průmysl se vyvíjely podobně jako ceny pro domácnosti a vzrostly ze 132 EUR/MWh v roce 2020 na 238 EUR/MWh v druhé polovině roku 2022 (80,3 %), přičemž v první polovině roku 2023 dosáhly maxima 241 EUR/MWh, v druhé polovině roku 2023 začaly klesat a v první polovině roku 2024 se zastavily na 197 EUR/MWh. Na rozdíl od cen pro domácnosti jsou však ceny elektřiny v průmyslu více ovlivňovány velkoobchodním trhem, protože jsou více vystaveny energetické složce ceny. Masivní nárůst podílu energetické složky ceny byl jen částečně kompenzován snížením daní a poplatků. V roce 2023 představovala energetická složka ceny 63 % celkových nákladů na elektřinu pro střední průmyslové odběratele elektřiny (v pásmu spotřeby ID 11 ), zatímco podíl síťových poplatků se snížil na 12 % nákladů (z přibližně 30 % v roce 2018 a dříve) a daně a odvody představovaly pouze 25 % celkových nákladů.

V mezinárodním srovnání se ceny elektřiny během energetické krize výrazně zvýšily ve všech velkých ekonomikách s výjimkou USA ( Figure 5 ). Ceny elektřiny, jimž čelil průmysl EU, byly v roce 2023 podobné jako v Japonsku, zatímco před energetickou krizí měl průmysl EU konkurenční výhodu. Ceny elektřiny ve Spojeném království zůstaly po celý rok 2023 na velmi vysokých úrovních, zatímco ceny v USA byly relativně stabilní a nadále se blížily svým historickým úrovním.

Obrázek 5: Ceny elektřiny pro průmysl v EU-27, USA, Spojeném království, Japonsku, Kanadě a Jižní Koreji (v EUR v roce 2023/MWh)

Zdroj: Trinomics et al. (2024), S&P Platts, Eurostat, Enerdata EnerMonthly

2.2.Ceny plynu

Velkoobchodní ceny plynu v plynárenských uzlech EU se v období 2015–2020 pohybovaly v rozmezí 5–30 EUR/MWh, poté v roce 2020, kdy relativně mírná zima a omezení volného pohybu osob v souvislosti s pandemií COVID-19 snížily ceny plynu, klesly v období od května do července 2020 pod 5 EUR/MWh. Rostoucí poptávka v období oživení po pandemii COVID-19 začala od poloviny roku 2021 zvyšovat ceny plynu a v prosinci 2021 napjaté evropské trhy s plynem vyhnaly velkoobchodní ceny na 113 EUR/MWh. Ruská invaze na Ukrajinu, zneužívání vývozu plynu jako zbraně ze strany Ruska a následná nejistota kolem dodávek plynu vedly k pokračující vysoké spotové ceně, která se po celý červen až prosinec 2022 držela nad 100 EUR2023/MWh 12 , zatímco podíl ruského plynu z plynovodů na evropském dovozu klesl z 51 % v roce 2021 na 15 % v roce 2023. Celkový podíl dovozu ruského plynu klesl ze 45 % na 15 %, podíl ruského LNG na dovozu LNG do EU klesl ve stejném období let 2021–2023 z 20 % na 15 %. Navzdory nižší poptávce ceny dále rostly a 26. srpna 2022 dosáhly historicky nejvyšší spotové ceny 320 EUR2023/MWh.

Počínaje zářím 2022 spotové ceny plynu postupně klesaly z maxima v srpnu 2022 na 42 EUR2023/MWh v dubnu 2023, a to z několika důvodů: vysoké úrovně zásob, mírné zimy a snížené nejistoty ohledně dodávek z ruských plynovodů (na základě úsilí plánu RePowerEU o omezení spotřeby plynu v EU, ale také ruského odhodlání zastavit dodávky do některých členských států EU) a pozitivního vývoje dovozní kapacity pro LNG. Počátkem roku 2024 se objevila nová „cenová rovnováha“ na úrovni přibližně 30–40 EUR2023/MWh ( Figure 6 ), která odráží postupné ukončení dodávek ruského plynu z plynovodů, snížení domácí produkce v EU a přechod od dodávek z plynovodů k dovozu LNG (zkapalněného zemního plynu).

Regionální rozdíly ve velkoobchodních cenách (např. mezi uzly TTF, NBP a THE) jsou do značné míry vysvětleny rozdíly v charakteristikách trhu, pokud jde o kapacitu plynovodů, vývozu LNG a propojení se sousedními regiony. Obecně platí, že trhy s více zdroji dovozu (např. několik plynovodů a přístup k terminálům LNG) vykazují nižší úroveň cen než trhy s jedním zdrojem dodávek.

Velkoobchodní ceny zemního plynu jsou ovlivňovány řadou faktorů, jako je teplota (prostřednictvím poptávky po vytápění), úroveň průmyslové činnosti, dostupnost výroby energie z obnovitelných zdrojů (zejména prostřednictvím poptávky po výrobě elektřiny z plynu), naplněnost zásobníků plynu a míra vtláčení do zásobníků, dovoz z plynovodů a LNG. Jedním z nejdůležitějších faktorů, které v poslední době určovaly ceny plynu, byl přechod od dovozu plynu z plynovodů k dovozu LNG, který dále vystavil evropské trhy s plynem globálním trhům s LNG, a tím způsobil vyšší volatilitu cen.

Obrázek 6: Vybrané velkoobchodní denní ceny plynu v evropských plynárenských uzlech

Zdroj: Trinomics et al. (2024), na základě údajů S&P Platts a databáze EnerMonthly

LNG hrál v dodávkách plynu do EU před rokem 2021 pouze vyrovnávací roli, což může částečně souviset s nákladovou konkurenceschopností ruského plynu z plynovodů oproti LNG 13 a s hojně dostupnými evropskými dodávkami z Nizozemska (do roku 2023). S cílem nahradit ruský plyn z plynovodů se Evropa zaměřila se na zvýšený dovoz LNG zejména z USA ( Figure 7 ), jehož podíl se zvýšil z 27 % v roce 2021 na 43 % v roce 2023, a z dalších světových zdrojů, jako je Katar, který zvýšil vývoz LNG do EU o 22 % v roce 2022 a o 12 % v roce 2023. Ve stejném období 2021–2023 se podíl ruského vývozu LNG snížil z 20 % na 15 % a celkový dovoz LNG do EU se téměř zdvojnásobil, zatímco objem ruského LNG vzrostl o 32 %. K tomu se přidal zvýšený dovoz plynovody z Norska, Alžírska a Ázerbájdžánu. Vzhledem k tomu, že se ruský dovoz plynu z plynovodů dramaticky snížil, podíl LNG na celkovém dovozu se v letech 2021–2023 zdvojnásobil (z 15–20 % na 35–40 %).

Obrázek 7: Dovoz LNG a jeho podíl na celkovém dovozu a spotřebě plynu v EU-27

Zdroj: Trinomics et al. (2024), na základě údajů z Evropské sítě provozovatelů plynárenských přepravních soustav, Eurostat

Tento posun v dodávkách plynu do Evropy následně ovlivnil i globální trhy s LNG, protože Evropa se v letech 2022–2023 stala největším dovozcem LNG a předstihla Japonsko, Čínu a Jižní Koreu. Dodatečná poptávka v EU zvýšila globální ceny LNG a přesměrovala značnou část dodávek LNG, které dříve směřovaly na asijské trhy, do Evropy.

Srovnání mezinárodních velkoobchodních cen zemního plynu tento dopad jasně ukazuje: s výjimkou USA došlo v EU i v zemích, které jsou hlavními dovozci LNG (Japonsko, Jižní Korea, Čína a Indie), ke skokovému nárůstu cen ( Figure 8 ), zatímco ceny v USA se ve stejném období nijak dramaticky nezměnily.

Obrázek 8: Denní velkoobchodní ceny plynu v EU (na nizozemské burze TTF) a u jejích hlavních obchodních partnerů 14

Zdroj: Trinomics et al., na základě údajů S&P Platts

Maloobchodní ceny plynu ( Figure 9 ) se odvíjejí především od velkoobchodních cen plynu, avšak změny během let 2021 a 2022 se v jednotlivých členských státech projevily rozdílně (z hlediska míry a rychlosti přenesení). Tyto rozdíly způsobily zejména odlišné druhy a úrovně vnitrostátních opatření ke zmírnění krize, ale také odlišná struktura délky smluv v členských státech a odlišné strategie maloobchodníků pro nákup plynu (dlouhodobé smlouvy, zajištění cen).

Obrázek 9: Průměrné ceny plynu pro domácnosti v členských státech EU 15 v roce 2023 v pásmu spotřeby D2

Zdroj: Trinomics et al. (2024), na základě údajů VaasaETT, Eurostat

Souběžně s výrazným nárůstem velkoobchodních cen plynu v letech 2021 a 2022 začaly průměrné ceny pro domácnosti růst z úrovně 70–80 EUR2023/MWh v roce 2021 na 125 EUR2023/MWh 16 v srpnu 2022. Ceny pro domácnosti byly nejvyšší od 3. čtvrtletí roku 2022 do 2. čtvrtletí roku 2023 a dosahovaly 112 EUR2023/MW, poté se ve všech členských státech snížily a stabilizovaly na téměř dvakrát vyšší úrovni než před krizí (100 EUR2023/MWh místo ~ 60 EUR2023/MWh).

Vzhledem k rozdílům v charakteristikách maloobchodního trhu, vnitrostátních krizových opatřeních a jejich důsledcích pro míru přenesení existují mezi členskými státy značné rozdíly v cenách plynu pro domácnosti: v roce 2023 byly nejvyšší ceny zaznamenány ve Švédsku a Nizozemsku (~210 EUR2023/MWh) a nejnižší na Slovensku, v Rumunsku, Chorvatsku a Maďarsku (všechny nižší než 60 EUR2023/MWh).

Relativní podíl nákladů na energie, síťových poplatků a daní a odvodů v cenách plynu pro domácnosti se také výrazně změnil. Složka nákladů na energie (velkoobchodní cena plus přirážka) tvořila v roce 2020 43 % maloobchodní ceny, nicméně v roce 2023 dosáhla 64 %. Ve stejném období se podíl síťových poplatků snížil z 24 % na 17 %, zatímco podíl daní a poplatků klesl z 33 % na 19 %, a to především v důsledku vládních zásahů (nižší daňové sazby nebo refundace) do maloobchodních cen.

Maloobchodní ceny plynu pro průmysl v EU během energetické krize výrazně vzrostly: ceny pro středně velké průmyslové odběratele plynu (odběrné pásmo I3 17 ) se téměř zdvojnásobily ze 40 EUR2023/MWh v roce 2021 na 76 EUR2023/MWh v roce 2023. Pro největší průmyslové odběratele plynu (pásmo I5 18 ) ceny vyskočily z 39 EUR2023/MWh v roce 2021 na 87EUR2023/MWh v roce 2022 a poté v roce 2023 klesly na 59 EUR2023/MWh. Výrazné zvýšení cen plynu vedlo k velkému nárůstu nákladů na energie, zejména u energeticky náročných podniků. Vyšší ceny plynu snížily konkurenceschopnost evropského průmyslu (zejména v energeticky náročných odvětvích) ve srovnání s konkurenty, jako jsou USA a Čína, kde jsou ceny stále podstatně nižší ( Figure 10 ).

Obrázek 10: Ceny zemního plynu pro koncové uživatele v oblasti průmyslu (pásmo I5) v EU a u jejích hlavních obchodních partnerů

       Zdroj: Trinomics et al. (2024), na základě údajů Eurostatu, Enerdata EnerMonthly

2.3.Ropa a uhlí

V posledních letech se objevily také případy volatility cen ropy, které v dubnu 2020 klesly na méně než 20 USD/barel (referenční cena Dated Brent) v důsledku výrazně snížené poptávky a nadměrné nabídky během prvních měsíců omezení volného pohybu osob v době pandemie COVID-19. Ceny ropy začaly růst souběžně s hospodářským oživením a uvolňováním cestovních omezení během pandemie COVID-19 a v březnu 2022 dosáhly nejvyšší hodnoty 130 USD/barel. Od té doby ceny klesly na 70–80 USD/barel ( Figure 11 ), a to navzdory snížení produkce OPEC+ a pokračujícím geopolitickým konfliktům na Blízkém a Středním východě, především z důvodu zvýšené produkce v USA a relativně nízké spotřeby v Asii.

Obrázek 11: Denní spotová FOB cena ropy Brent v Evropě (USD a EUR za barel, nominální ceny)

Zdroj: ENERScope GŘ ENER, na základě databáze Energy Market Observatory

Ceny ropy Brent v roce 2023 činily v průměru 82 USD/barel a agentura IEA tento rok označila za „stabilní rok po třech bouřlivých letech“. Nabídka ropy zůstala vysoká a očekává se, že zůstane vysoká, protože se plánuje rozšíření kapacit v zemích mimo OPEC. Další celosvětové snižování emisí, zvýšená pozornost věnovaná energetické bezpečnosti a utlumená poptávka v průmyslu spolu s přechodem na obnovitelné zdroje energie v různých hospodářských odvětvích vytvořily na straně poptávky tlak na pokles cen ropy, který byl citelný ještě v roce 2024.

Maloobchodní ceny paliv na bázi ropy ( Figure 12 ) úzce kopírovaly vývoj cen ropy a po podzimu 2022 výrazně klesly. U motorové nafty a topných olejů došlo k výraznějšímu nárůstu cen zejména v důsledku toho, že byly celosvětově omezeny rafinérské kapacity.

Obrázek 12: Průměrná roční maloobchodní cena ropných produktů v EU-27 v EUR2023/litr bez daní a cel

Zdroj: ENERScope GŘ ENER, na základě databáze Energy Market Observatory

3.Vývoj nákladů na energie

3.1.Náklady na dovoz energie do EU

EU je čistým dovozcem energie a v roce 2022 pokryla 63 % své spotřeby energií z dovozu. Náklady na dovoz energie do EU závisí na množství paliv, jejich cenách (které se na světových trzích zvyšují) a směnném kurzu eura vůči dolaru. Odhadované náklady na dovoz energie dosáhly v roce 2022 výše 600 miliard EUR (3,8 % HDP EU-27). K nárůstu přispěly ceny ropy i plynu ( Figure 13 ).

V důsledku poklesu cen se náklady na dovoz energie v roce 2023 snížily na odhadovaných 427 miliard EUR (2,5 % HDP EU), a to především díky nižším cenám zemního plynu a LNG. Přesto jsou náklady na dovoz energie stále výrazně vyšší než dříve a prudký nárůst v letech 2021–2022 ukazuje, jak moc ceny fosilních paliv zatěžují hospodářství EU.

Obrázek 13: Odhadované náklady na dovoz energie do EU v letech 2014–2024 (v mld. EUR; % HDP EU)

Zdroj: databáze Eurostatu Comext

Jinak řečeno: kdyby se přechod na čistou energii urychlil před krizí, měla by EU v energetickém mixu méně fosilních paliv (v roce 2022 stále 69 %) a dopad kolísavých cen fosilních paliv na evropské ceny energie by mohl být nižší.

3.2.Výdaje domácností za energie

Výdaje evropských domácností za energie (stanovené podle maloobchodních cen a spotřeby domácností) klesaly u všech příjmových kategorií od roku 2012 do poloviny roku 2021, kdy se tento trend v důsledku energetické krize zvrátil. V roce 2020 utratily evropské domácnosti s nízkými příjmy 19 za energie v průměru 7,3 % svého celkového rozpočtu, což se do roku 2022 zvýšilo na 7,5 % (1250 EUR) 20 , přičemž mezi jednotlivými členskými státy byly výrazné rozdíly. Domácnosti s nižšími středními a středními příjmy mají tendenci mít vyšší absolutní výdaje na energii, ale tyto výdaje představují menší podíl na rozpočtu jejich domácnosti. V roce 2022 vynaložily domácnosti s nižšími středními příjmy na energie 6,9 % svého celkového rozpočtu a domácnosti se středními příjmy 6,4 % (v roce 2010 tyto výdaje činily 7,6 % a 6,9 %).

Rostoucí ceny energií, zejména v druhé polovině roku 2021 a v průběhu roku 2022, vedly k tomu, že evropské domácnosti vynakládaly na energie vyšší než obvyklé částky, přičemž s problémy při uspokojování svých energetických potřeb se potýká stále více domácností. Zvýšení nákladů na energie v roce 2022 neúměrně zasáhlo nejzranitelnější domácnosti. Odhaduje se, že ve všech členských státech nebylo 10 % domácností schopno udržet teplotu ve svých domovech na dostatečné úrovni a mělo nedoplatky na účtech za energie 21 .

Tento nárůst nákladů na energie byl způsoben především cenami zemního plynu, kapalných paliv a elektřiny a nemohl být plně zmírněn snahou domácností o snížení spotřeby energie. Vnitrostátní opatření ke snížení výdajů domácností za energie pomohla zmírnit dopady energetické krize, tato opatření (například snížení sazeb DPH) však mnohdy nebyla cíleně zaměřena na nejzranitelnější domácnosti.

Situace domácností se v jednotlivých členských státech značně lišila, a to jak z hlediska absolutních výdajů, tak z hlediska výdajů vyjádřených jako podíl na celkových výdajích.

·V relativním vyjádření vynakládají nejchudší domácnosti na Slovensku na energie více než 20 % svého rozpočtu a v Rumunsku je to více než 15 %; méně než 5 % svého rozpočtu pak vynakládají ve Švédsku, na Maltě, ve Finsku a Lucembursku.

·V absolutním vyjádření vynaložily nízkopříjmové domácnosti na energetické produkty v Lotyšsku a Rumunsku méně než 500 EUR, zatímco v Lucembursku více než 1 500 EUR a v Dánsku více než 3 000 EUR.

Obrázek 14: Podíl energie na celkových výdajích na spotřebu podle příjmových skupin v členských státech EU-27

Zdroj: Trinomics et al. (2024), na základě sběru údajů o spotřebních výdajích domácností v režimu ad hoc

Pokud jde o volbu spotřebitele, elektřina byla i v roce 2023 nejdražším nosičem energie (289 EUR/MWh) ( Table 1 ). V porovnání s tím byly zemní plyn (116 EUR/MWh) i topný olej (116 EUR/MWh) levnějšími variantami vytápění. Navzdory rozdílu v nákladech na dodanou energii mohou tepelná čerpadla při průměrných provozních nákladech v EU konkurovat olejovým a plynovým kotlům, protože jsou při výrobě tepla mnohem účinnější. Podobně elektromobily využívají dodanou energii mnohem efektivněji a zejména při dynamických cenách elektřiny již nabízejí mnohem nižší provozní náklady. Počáteční investiční náklady na tepelná čerpadla a elektromobily mohou stále představovat riziko pro jejich široké rozšíření. Revidovaná směrnice o zdanění energie navrhuje výrazně nižší minimální sazby daně z elektřiny 22 , čímž dává členským státům možnost snížit daně z elektřiny (a ceny) a podpořit elektrifikaci v oblasti vytápění a dopravy. Členské státy budou mít rovněž možnost osvobodit od daně z elektřiny domácnosti, čímž poskytnou další podporu elektrifikaci.

Tabulka 1: Srovnání různých energetických možností pro domácnosti v EU na MWh

Zdroj: Eurostat; v případě elektřiny NRG_PC_204 a NRG_PC_204_C, údaje za první pololetí; v případě plynu NRG_PC_202 a NRG_PC_202_C, údaje za první pololetí; přehled Weekly Oil Bulletin GŘ ENER (v případě ropných produktů), údaje za rok 2023. Přepočet benzinu na MWh byl proveden pomocí koeficientu 1 000 l = 8,9 MWh. Přepočet motorové nafty a topných olejů na MWh byl proveden pomocí koeficientu 1 000 l = 10 MWh

3.3.Náklady průmyslu na energie

Energie mají zásadní význam pro hospodářskou činnost a náklady na energie hrají významnou roli při určování konkurenceschopnosti evropského průmyslu. I když ceny elektřiny a zemního plynu v roce 2023 oproti roku 2022 klesly, náklady na energie pro průmyslová odvětví EU byly stále výrazně vyšší než před pandemií COVID-19 a krizí. Nejvyšší podíl nákladů na energii (celkové náklady na elektřinu a zemní plyn) byl zaznamenán v odvětvích náročných na elektřinu, jako je výroba primárního hliníku (38 %) a výroba feroslitin a křemíku (29 %). Následují odvětví výroby plochého skla (25 %) a těžby (20 %), která mají relativně vysoký podíl nákladů na plyn i elektřinu.

U průměrného evropského podniku se náklady na energii pohybují mezi 1–3 % celkových výrobních nákladů. V energeticky náročných odvětvích (např. výroba papíru a celulózy, výroba základních chemických látek, výroba umělých vláken, výroba skla, výroba stavebních výrobků z jílovitých materiálů, výroba cementu, vápna a sádry a výroba železa a oceli) dosahují náklady na energie 5 až 10 % celkových výrobních nákladů, v důsledku čehož jsou tato odvětví obzvláště zranitelná vůči zvyšování cen a konkurenci ze strany dovozu ( Figure 15 ).

Obrázek 15: Odhadované náklady na energie (jako podíl na výrobních nákladech) pro výrobní odvětví v letech 2021–2023, průměr EU

Zdroj: Trinomics et al. (2024), na základě údajů od provozovatelů průmyslových zařízení.

Ve většině odvětví se podíl nákladů na energie v letech 2022 a 2023 ve srovnání s rokem 2021 zvýšil, což je patrné zejména v energeticky náročných odvětvích (např. v odvětvích výroby celulózy a papíru, umělých vláken, skla, stavebních výrobků z jílovitých materiálů, cementu, vápna a sádry, železa a oceli a neželezných kovů).

Z mezinárodního hlediska mají výrobní odvětví v některých zemích G20 mimo EU často nižší náklady na energie, a to díky: i) přístupu k relativně bohatším domácím zdrojům energie; ii) rozdílům ve vnitrostátních politikách, zejména pokud jde o dotace na energie a vládní podpůrná opatření. Energetická náročnost průmyslových odvětví EU je obvykle srovnatelná s hlavními obchodními partnery EU nebo nižší (s výjimkou výroby celulózy a papíru a rafinerií), ale ziskovost výrobních odvětví v EU je částečně kvůli vyšším cenám energií nižší.

3.4.Zdanění energie

Daně z energií, a to jak z výroby, tak ze spotřeby energie, představují pro rozpočty členských států významné příjmy. Příjmy z daní z energií byly v letech 2010–2019 stabilní a dosahovaly v průměru 1,88 % HDP ( Figure 16 ), během pandemie COVID-19 (v roce 2020) však došlo v důsledku nižších cen energií a nižší spotřeby k poklesu na 1,74 % HDP. V roce 2021 se příjmy z daní z energií začaly zvyšovat, ale do roku 2022, zejména v důsledku opatření proti růstu cen energií, se vybrané daně z energií v EU snížily na 248 miliard EUR (1,6 % HDP).

Obrázek 1617: Příjmy z daní z energií v EU-27 (v mld. EUR; % HDP)

Zdroj: Trinomics et al.(2024), na základě údajů Eurostatu (env_ac_tax)

Úloha daní z energií ve veřejných příjmech se v jednotlivých členských státech značně liší. V roce 2022 tvořily daně z energií v Bulharsku více než 14 % celkových daňových příjmů, zatímco v Rakousku a Irsku tento podíl činil pouze 2,5 % ( Figure 18 ). Příjmy z daní z energií byly v porovnání s národním HDP nejvyšší v Řecku (4,8 %) a nejnižší v Irsku (0,5 %). Obecně platí, že členské státy s nižším HDP na obyvatele mají vyšší podíl daní z energií v poměru k celkovým daňovým příjmům i k HDP.

Obrázek 18: Příjmy z daní z energií jako procentní podíl daňových příjmů a HDP 23 (2021)

Zdroj: Trinomics et al.(2024), na základě údajů Eurostatu (env_ac_tax)



4.Závěr

Za účelem překonání potenciálně zničující energetickou krizi v letech 2021–2022 reagovala EU jednotně, solidárně a s odhodláním. Členské státy se dohodly na opatřeních k řešení nadměrných cen plynu, k urychlení zavádění cenově dostupné čisté energie a k plánování solidárních opatření pro případ stavu nouze v oblasti plynu, což přispělo ke stabilizaci trhů EU. Členské státy zároveň přijaly několik opatření na ochranu svých domácností a průmyslu před důsledky vysokých a kolísavých cen energií.

Ukázalo se, že energetická politika má zásadní význam pro přechod energetických systémů na bezuhlíkové zdroje při zachování energetické bezpečnosti a cenové dostupnosti. Je také základním kamenem úsilí EU o dekarbonizaci jejího hospodářství a zároveň o zajištění konkurenceschopnosti evropského průmyslu a spravedlivé transformace pro všechny. V uplynulých letech EU dostála svým závazkům a přijala rozhodná opatření k zajištění své bezpečnosti a pokroku v přechodu na čistou energii. Jednala jednotně, aby pokročila při dosahování cílů plánu REPowerEU vybudovat v rychle se měnícím geopolitickém kontextu bezpečnější a dekarbonizovaný energetický systém pro všechny Evropany.

Přestože velkoobchodní ceny elektřiny a plynu od konce roku 2022 výrazně klesly, jsou stále vyšší než před krizí. Jejich dopad na náklady za energie, zejména pro nejzranitelnější domácnosti a podniky, je stále značný 24 . Nárůst nákladů na energie vedl k tomu, že zejména domácnosti s nízkými příjmy vynakládají na energie vyšší částky. Podobně se zastavil dříve pozorovaný pokles podílů na nákladech na energii v energeticky náročných odvětvích. Tento zvrat vedl k významnému problému pro většinu energeticky náročných průmyslových odvětví, který byl částečně zmírněn jejich úsilím o zlepšení energetické účinnosti a veřejnou podporou. Značný byl také dopad na celé hospodářství EU, neboť se výrazně zvýšily náklady na dovoz fosilních paliv do EU, a to zejména v důsledku prudkého růstu cen plynu a ropy.

Krize v letech 2021 a 2022 již energetickém systému EU vyvolala dlouhodobé změny, počínaje LNG, který nyní představuje mnohem větší podíl (~40 %) na dovozu plynu a nahrazuje ruský plyn z plynovodů. Urychlená energetická transformace postupně přinese další změny v nabídce a poptávce po energii již v tomto desetiletí a pomůže EU dosáhnout větší míry nezávislosti na dovozu fosilních paliv a v konečném důsledku snížit náklady EU na energii.

Výhled trhu s energií na období 2024–2025 se zlepšil, ale napětí přetrvává. K tomuto zlepšení významně přispěla opatření, která členské státy a Komise zavedly v rámci boje proti energetické krizi 25 . Dopad vysokých cen energie na konkurenceschopnost průmyslu EU však zůstává velkou výzvou. EU musí urychleně přijmout opatření vycházející z návrhů Maria Draghiho a Enrica Letty na posílení konkurenceschopnosti průmyslu. Kromě toho musí EU pokračovat v aktivní obchodní politice, která přispěje k větší diverzifikaci nabídky a hospodářské odolnosti.

EU musí zejména urychlit rozsáhlé zavádění čistých technologií a opatření v oblasti energetické účinnosti, aby se v budoucnu vyhnula krizím způsobeným fosilními palivy. Technologie, jako jsou tepelná čerpadla a elektromobily, spolu s odezvou na straně poptávky, skladováním energie, jakož i dostatečným propojením sítí a jejich účinným využíváním, budou hrát důležitou roli při ochraně domácností a průmyslu před dalšími energetickými šoky. Aby si evropské podniky, zejména energeticky náročná odvětví, zachovaly svou konkurenceschopnost, musí nadále zlepšovat svou energetickou účinnost, zvyšovat svou flexibilitu při reakci na poptávku a zavádět dekarbonizované energetické technologie, přičemž EU pracuje na opatřeních, která jim umožní z transformace těžit prostřednictvím pokračujících investic do výzkumu a inovací, nové koncepce trhů s elektřinou a zajištění rovných podmínek na mezinárodní úrovni. EU by se měla i nadále angažovat v boji proti energetické chudobě, chránit zranitelné spotřebitele a umožnit jim, aby se aktivně podíleli na ekologické transformaci, a to prostřednictvím politik, které podporují energetickou účinnost, obnovitelné zdroje energie a cenově dostupné možnosti čisté energie.

(1) V případě, že byly k dispozici, byly některé referenční hodnoty aktualizovány k září 2024, aby odrážely nejnovější dostupné údaje.
(2)  COM(2016) 769 final, COM(2019) 1 final, COM(2020) 951 final a COM(2024) 136 final.
(3) Studie bude zveřejněna prostřednictvím Úřadu pro publikace.
(4) V nominálním vyjádření jsou ceny energií vyšší než před krizí, ale v reálném vyjádření (s použitím deflátoru cenových indexů) se pohybují velmi blízko úrovně reálných cen před krizí.
(5)  V Evropě jsou plynové elektrárny mnohdy marginální technologií, která určuje velkoobchodní ceny elektřiny.
(6)  Pro Čínu nejsou po roce 2020 k dispozici žádné údaje.
(7) Ceny se vztahují k pásmu spotřeby DD, v reálných eurech (EUR2023 znamená hodnoty upravené o inflaci s použitím roku 2023 jako referenčního roku).
(8)  Například v Maďarsku, na Maltě nebo v Bulharsku.
(9)  Zvláště pozoruhodné je irské opatření, kde dotace na spotřebu zmírnila expozici maloobchodních cen (prostřednictvím složky „Energie a dodávky“ ve výši 339 EUR/MWh v roce 2023) vůči vysokým cenám na velkoobchodním trhu.
(10) Jako hlavní referenční bod pro tuto srovnávací analýzu je použito pásmo spotřeby DD (Eurostat), v některých členských státech může být nejreprezentativnějším jiné pásmo.
(11)  Pásmo spotřeby ID (Eurostat) je reprezentativní pro střední průmyslové spotřebitele elektřiny; do tohoto pásma spadá v průměru 24 % celkové spotřeby elektřiny mimo domácnosti v členských státech EU.
(12)  EUR2023 znamená hodnotu EUR z roku 2023 (reálné ceny v EUR).
(13)   Baker Institute for Public Policy. (2023). Why is Europe not replacing Russian pipeline gas with long-term LNG contracts? (Proč Evropa nenahrazuje ruský plyn z plynovodů dlouhodobými smlouvami na LNG?)
(14)  Pro LNG z Japonska/Koreje, Indie a Číny se jako zástupný údaj používají ceny CIF. Všechny ceny jsou v EUR2023.
(15) Eurostat neuvádí maloobchodní ceny plynu pro Kypr, Finsko a Maltu.
(16)  EUR2023 znamená hodnotu EUR z roku 2023 (reálné ceny v EUR).
(17)  Pásmo spotřeby I3 (Eurostat) je určeno pro malé a střední podniky se spotřebou mezi 10 000 GJ a 99 999 GJ
(18)  Pásmo spotřeby I5 (Eurostat) je reprezentativní pro velké společnosti se spotřebou mezi 1 000 000 GJ a 3 999 999 GJ
(19)  V této zprávě jsou domácnosti v prvním příjmovém decilu definovány jako domácnosti s nízkými příjmy; domácnosti s nízkými až středními příjmy jsou ve třetím příjmovém decilu a pátý příjmový decil se používá pro domácnosti se středními příjmy. U členských států, které mají k dispozici pouze kvantilové údaje, se používá první, druhý a třetí příjmový kvantil.
(20) Na základě nejnovějších dostupných údajů z šetření rodinných účtů.
(21) Zdroj: EPAH (2024), s výjimkou Rumunska a Chorvatska (2022)
(22) Sazba 1 EUR/MWh pro nepodnikatelské využití, která je v rámci navrhované revize směrnice nahrazena jednou minimální sazbou ve výši 0,15 EUR/GJ nebo 0,54 EUR/MWh pro obchodní i neobchodní použití.
(23)  Nejnovější dostupné údaje jsou za rok 2020.
(24)

 Dopad na malé a střední podniky je podrobně popsán ve zprávě vypracované zmocněnci pro malé a střední podniky: SMEs and rising energy prices – First findings & recommendations (Malé a střední podniky a rostoucí ceny energií – první zjištění a doporučení).

(25)  Tato opatření zahrnují diverzifikaci dodávek, snížení poptávky, rozšíření dovozní kapacity LNG, povinnost naplnit zásobníky plynu v předstihu, agregaci poptávky a společný nákup a opatření k řešení vysokých cen a volatility (např. mechanismus korekce trhu, mechanismus vnitrodenní volatility).