EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 23.7.2024
COM(2024) 316 final
2024/0187(CNS)
Návrh
NAŘÍZENÍ RADY
o posílení zabezpečení průkazů totožnosti občanů Unie a povolení k pobytu vydávaných občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří vykonávají své právo volného pohybu
(Text s významem pro EHP)
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
1.SOUVISLOSTI NÁVRHU
•Odůvodnění a cíle návrhu
Komise dne 17. dubna 2018 přijala návrh nařízení o posílení zabezpečení průkazů totožnosti občanů Unie a povolení k pobytu vydávaných občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří vykonávají své právo volného pohybu 1 . Komise navrhla, aby Parlament a Rada založily uvedené nařízení na čl. 21 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie. Na základě tohoto návrhu přijaly Parlament a Rada dne 20. června 2019 nařízení (EU) 2019/1157 2 , které je použitelné od 2. srpna 2021.
Soudní dvůr ve věci Landeshauptstadt Wiesbaden 3 rozhodl, že nařízení (EU) 2019/1157 je neplatné, jelikož bylo přijato chybně na základě čl. 21 odst. 2 Smlouvy o fungování EU a řádným legislativním postupem. Podle Soudního dvora je nařízení (EU) 2019/1157 jedním z opatření, která spadají do zvláštní působnosti čl. 77 odst. 3 Smlouvy o fungování EU, který stanoví zvláštní legislativní postup, a zejména jednomyslnost v Radě.
Soudní dvůr sice prohlásil nařízení (EU) 2019/1157 za neplatné, ale zároveň rozhodl, že „je třeba zachovat účinky nařízení 2019/1157 do doby, než v přiměřené lhůtě, která nepřesáhne dva roky od 1. ledna roku následujícího po dni vyhlášení tohoto rozsudku, vstoupí v platnost nové nařízení založené na čl. 77 odst. 3 SFEU, které jej nahradí“.
Účelem tohoto návrhu je zahájit postup pro přijetí nového nařízení o posílení zabezpečení průkazů totožnosti občanů Unie a povolení k pobytu vydávaných občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří vykonávají své právo volného pohybu, na příslušném právním základě, tj. na čl. 77 odst. 3 Smlouvy o fungování EU.
Tento návrh v podstatě přebírá nařízení (EU) 2019/1157 ve znění přijatém Parlamentem a Radou. Soudní dvůr zejména rozhodl, že omezení práva na respektování soukromého života a práva na ochranu osobních údajů, zakotvených v článcích 7 a 8 Listiny, vyplývající z povinnosti zaznamenávat do paměťového média průkazů totožnosti dva otisky prstů nejsou v rozporu se zásadou proporcionality 4 .
Komise se nicméně domnívá, že je vhodné znění upravit s ohledem na některé podružnější aspekty. Tyto úpravy jsou vysvětleny v části „Podrobné vysvětlení konkrétních ustanovení návrhu“.
•Soulad s platnými předpisy v této oblasti politiky
Unie nabízí svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb osob ve spojení s vhodnými opatřeními týkajícími se ochrany vnějších hranic, azylu, přistěhovalectví a předcházení a potírání trestné činnosti a terorismu. Mnoho bezpečnostních opatření Unie závisí na zabezpečených cestovních dokladech a povoleních k pobytu – například na systematických kontrolách v Schengenském informačním systému zavedených Schengenským hraničním kodexem 5 .
Jak uvedl Soudní dvůr ve věci Landeshauptstadt Wiesbaden 6 , podle čl. 77 odst. 1 Smlouvy o fungování EU rozvíjí Unie politiku jak s cílem zajistit, aby osoby bez ohledu na svou státní příslušnost nebyly kontrolovány při překračování vnitřních hranic, tak s cílem zajistit kontrolu osob a účinný dohled nad překračováním vnějších hranic, jakož i postupně zavést integrovaný systém řízení těchto hranic. Předpisy týkající se cestovních pasů, průkazů totožnosti, povolení k pobytu a jiných uvedených obdobných dokladů jsou přitom nedílnou součástí této unijní politiky. Pokud jde o občany Unie, doklady, na něž se vztahuje navrhované nařízení, jim umožňují především prokázat, že jsou oprávněni se volně pohybovat a pobývat na území členských států, a toto právo stanovené v čl. 20 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování EU tedy vykonávat.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES 7 stanoví podmínky pro výkon práva na volný pohyb a pobyt (přechodný i trvalý) v Unii pro občany Unie a jejich rodinné příslušníky. Tato směrnice stanoví, že ve spojení s platným průkazem totožnosti nebo cestovním pasem mohou občané Unie a jejich rodinní příslušníci vstoupit do jiného členského státu a žít v něm a žádat o příslušné povolení k pobytu. Směrnice 2004/38/ES však nestanoví formát a normy pro průkazy totožnosti, které slouží pro vstup do členských států nebo pro jejich opuštění. Stejně tak nestanoví zvláštní normy pro povolení k pobytu vydávaná občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům kromě jejich názvu.
Zachováním bezpečnostních norem zavedených nařízením (EU) 2019/1157, které se vztahují na průkazy totožnosti vydávané členskými státy svým státním příslušníkům a na povolení k pobytu vydávané členskými státy občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům při výkonu jejich práva na volný pohyb, je tento návrh plně v souladu s výše uvedenými stávajícími politickými opatřeními.
2.PRÁVNÍ ZÁKLAD, SUBSIDIARITA A PROPORCIONALITA
•Právní základ
Jak uvedl Soudní dvůr v rozsudku ve věci Landeshauptstadt Wiesbaden 8 , čl. 77 odst. 3 Smlouvy o fungování EU svěřuje Unii pravomoc přijímat předpisy týkající se cestovních pasů, průkazů totožnosti, povolení k pobytu a jiných obdobných dokladů, jejichž cílem je usnadnit výkon práva svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států zaručeného v čl. 20 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování EU. Soudní dvůr rozhodl, že z účelu a hlavních složek nařízení (EU) 2019/1157, jež spočívají v posílení bezpečnostních norem vztahujících se na průkazy totožnosti a povolení k pobytu a stanovení požadavků, zejména s ohledem na zabezpečení, jež tyto doklady musí splňovat, vyplývá, že se jedná o jedno z opatření, které spadá do zvláštní působnosti čl. 77 odst. 3 Smlouvy o fungování EU 9 . Totéž platí i pro tento návrh, který replikuje nařízení (EU) 2019/1157 s výjimkou omezených úprav, jež nemají vliv na jeho účel a hlavní složky.
Ustanovení čl. 77 odst. 3 Smlouvy o fungování EU stanoví zvláštní legislativní postup. Při přijímání opatření podle čl. 77 odst. 3 Smlouvy o fungování EU rozhoduje Rada jednomyslně po konzultaci s Parlamentem.
•Subsidiarita (v případě nevýlučné pravomoci)
Unie se zavázala zajistit volný pohyb osob v prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Zabezpečené průkazy totožnosti a povolení k pobytu jsou základními prvky pro zajištění důvěry potřebné pro volný pohyb v dané oblasti.
Bez společných norem na úrovni Unie se pravděpodobně znovu objeví překážky volného pohybu vyplývající z problémů s přijímáním některých dokladů, které byly zaznamenány před přijetím nařízení (EU) 2019/1157 10 . Totéž by se týkalo dřívějších nedostatků v oblasti bezpečnosti, které vyplývaly z nedostatečně zabezpečených dokladů. Absence opatření na úrovni Unie by rovněž vedla k větším praktickým problémům pro občany Unie, vnitrostátní orgány a podniky v situaci, kdy občané v rámci Unie žijí a cestují. Řešení těchto systémových problémů prostřednictvím zachování vysoké úrovně zabezpečení vnitrostátních průkazů totožnosti a povolení k pobytu jednoznačně vyžaduje pokračující opatření na úrovni Unie.
Cílů jakékoli iniciativy, která se snaží zabránit opětovnému výskytu těchto problémů, nelze dosáhnout na vnitrostátní úrovni. Doklady, jichž se tento návrh týká, mají evropský rozměr, protože souvisejí s výkonem práva na volný pohyb v prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Členské státy již potvrdily nutnost jednat na úrovni Unie přijetím nařízení (EU) 2019/1157.
Nařízení by členským státům neukládalo povinnost vydávat doklady, které se v současné době nevydávají.
•Proporcionalita
Činnost Unie může mít i nadále značnou přidanou hodnotu při řešení výše uvedených problémů. Občané Unie čelí překážkám při výkonu svých práv, pokud si nemohou být jisti, že jejich doklady budou spolehlivě přijaty mimo členský stát či státy, které je vydaly.
Trvající bezpečnostní výzvy ukazují na neoddělitelnou souvislost mezi volným pohybem osob uvnitř Unie a důkladnou správou vnějších hranic. Vzhledem k tomu, že průkazy totožnosti lze použít k překročení vnějších hranic, opatření ke zlepšení bezpečnosti a správy vnějších hranic, jako jsou systematické kontroly databází všech osob, včetně občanů Unie, překračujících vnější hranice, by byla oslabena, pokud by se zhoršily bezpečnostní normy pro průkazy totožnosti. Minimální normy pro informace uváděné na dokladech, na které se vztahuje tento návrh, a pro bezpečnostní prvky společné pro všechny členské státy, které je vydávají, celkově usnadní výkon volného pohybu a zlepší bezpečnost v Unii a na jejích hranicích.
Úplná harmonizace vzhledu průkazů totožnosti není opodstatněná a navrhuje se přiměřené opatření, které zajistí minimální normy týkající se těchto dokladů. To zahrnuje povinné používání otisků prstů, které jsou spolehlivým a účinným prostředkem pro spolehlivé zjištění totožnosti osoby a přiměřeným opatřením s ohledem na cíle usnadnit výkon práva na volný pohyb a pobyt, bojovat proti výrobě padělaných průkazů totožnosti a zneužití totožnosti a zajistit interoperabilitu systémů ověřování dokladů totožnosti 11 .
V případě pobytových karet vydávaných rodinným příslušníkům ze třetích zemí se navrhuje pokračovat v používání stejného formátu, jaký již byl dohodnut na úrovni Unie v souvislosti s povoleními k pobytu státních příslušníků třetích zemí.
•Volba nástroje
Nařízení je jediným právním nástrojem, který zajišťuje přímé a společné uplatňování unijního práva ve všech členských státech. V oblasti, kde se v minulosti ukázalo, že rozdíly mají nepříznivé dopady na volný pohyb a bezpečnost, zajistí nařízení zachování požadované jednotnosti.
3.VÝSLEDKY HODNOCENÍ EX POST, KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ
•Posouzení dopadů
Při přípravě tohoto návrhu nebylo provedeno žádné posouzení dopadů, neboť v podstatě přebírá znění nařízení (EU) 2019/1157, které samo vychází z návrhu 12 , k němuž bylo připojeno posouzení dopadů 13 . Neočekává se tedy, že by tento návrh vedl k novým dopadům. Tento návrh navíc zohledňuje poznatky získané ze zprávy o provádění přijaté dne 20. září 2023 14 . Vzhledem k tomu, že od vstupu nařízení (EU) 2019/1157 v platnost neuplynuly ani tři roky, nebylo provedeno žádné hodnocení.
•Základní práva
Tento návrh má pozitivní dopad na základní právo občanů Unie na volný pohyb a pobyt podle článku 45 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), neboť řeší obtíže s uznáváním a nedostatečným zabezpečením průkazů totožnosti i povolení k pobytu.
Tento návrh předpokládá zpracování osobních údajů včetně biometrických údajů, konkrétně zobrazení obličeje a dvou otisků prstů. Zpracování osobních údajů jednotlivců, včetně shromažďování a používání osobních údajů a přístupu k nim, zasahuje do práva na soukromí a práva na ochranu osobních údajů zakotvených v článcích 7 a 8 Listiny.
Povinnost zaznamenávat dva otisky prstů do paměťového média průkazů totožnosti a pobytových karet, jakož i povinnost odebírat a dočasně uchovávat tyto biometrické údaje pro účely vyhotovení dokladů, tedy představuje omezení jak práva na respektování soukromého života, tak práva na ochranu osobních údajů 15 .
Omezení těchto práv musí být stanovena zákonem a musí respektovat podstatu těchto práv. Kromě toho mohou být omezení zavedena při dodržení zásady proporcionality pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého 16 .
V nařízení budou stanovena omezení, jakož i podmínky pro jejich uplatnění. Soudní dvůr se domníval, že omezení, které s sebou nese povinnost zaznamenávat dva otisky prstů do paměťového média, neporušuje podstatu základních práv zakotvených v článcích 7 a 8 Listiny, neboť údaje obsažené v otiscích prstů samy o sobě neumožňují odhalit informace o soukromém a rodinném životě dotčených osob 17 .
Jak uvedl Soudní dvůr, konkrétní cíle sledované nařízením, totiž boj proti padělání dokladů a interoperabilita systémů ověřování dokladů totožnosti, představují cíle obecného zájmu uznané Unií. Soudní dvůr kromě toho konstatoval, že zaznamenávání dvou úplných otisků prstů je vhodné k uskutečnění těchto cílů obecného zájmu 18 . Pokud jde o nezbytnost zaznamenávání otisků prstů, Soudní dvůr měl za to, že omezení základních práv zaručených v článcích 7 a 8 Listiny vyplývající z povinnosti zaznamenávat dva úplné otisky prstů do paměťového média dodržují podle všeho meze toho, co je naprosto nezbytné 19 .
Soudní dvůr měl konečně za to, že omezení pramenící ze zaznamenávání dvou otisků prstů se vzhledem k povaze dotčených údajů, povaze a způsobům zpracování, jakož i stanoveným ochranným mechanismům nejeví být natolik závažné, aby bylo nepřiměřené v poměru k důležitosti jednotlivých cílů, které toto nařízení sleduje. Je třeba učinit závěr, že takové opatření je založeno na vyváženém poměření těchto cílů na jedné straně a dotčených základních práv na straně druhé. V důsledku toho Soudní dvůr ve věci Landeshauptstadt Wiesbaden dospěl k závěru, že omezení výkonu práv zaručených v článcích 7 a 8 Listiny proto není v rozporu se zásadou proporcionality 20 .
4.ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY
Návrh nemá žádné důsledky pro rozpočet Unie.
5.OSTATNÍ PRVKY
•Plány provádění a způsoby monitorování, hodnocení a podávání zpráv
V zájmu zajištění účinného provádění plánovaných opatření a sledování jejich výsledků bude Komise nadále úzce spolupracovat s příslušnými zúčastněnými stranami z řad vnitrostátních orgánů a agentur Unie, jako je Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž.
Komise přijme program monitorování pro sledování výstupů, výsledků a dopadů nařízení na základě programu sledování přijatého podle nařízení (EU) 2019/1157 21 .
Komise vyhodnotí účinnost, účelnost, relevanci, soudržnost a přidanou hodnotu Unie výsledného právního rámce šest let po datu použitelnosti nařízení. Tím se zajistí, že pro hodnocení bude k dispozici dostatek údajů.
•Podrobné vysvětlení konkrétních ustanovení návrhu
Přiložený návrh v podstatě přebírá nařízení (EU) 2019/1157 ve znění přijatém Parlamentem a Radou. Komise se však domnívá, že znění uvedeného nařízení by mělo být upraveno v následujících bodech:
–S ohledem na rozsudek ve věci Landeshauptstadt Wiesbaden je právním základem nařízení čl. 77 odst. 3 Smlouvy o fungování EU.
–V bodech odůvodnění nařízení byly odstraněny odkazy na politické dokumenty přijaté před několika lety.
–Výslovný odkaz na doklady typu „passport card“ vydávané v Irsku v bodech odůvodnění se odstraňuje vzhledem k tomu, že Irsko se neúčastní přijímání nařízení, pokud neoznámí, že se chce účastnit jeho přijímání a uplatňování. V tomto případě je sice doklad typu „passport card“ vydávaný v Irsku cestovním dokladem, který je v souladu s dokumentem Mezinárodní organizace pro civilní letectví 9303 o strojově čitelných cestovních dokladech, ale v Irsku neslouží k prokázání totožnosti, a proto by neměl spadat do oblasti působnosti nařízení.
–V bodech odůvodnění nařízení se doplňuje odkaz na skutečnost, že Soudní dvůr rozhodl, že povinné zaznamenávání otisků prstů do paměťového média je slučitelné se základními právy na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů zaručenými v článcích 7 a 8 Listiny.
–Bod odůvodnění týkající se postupného vyřazování dokladů, které nesplňují požadavky nařízení, je upraven tak, aby odrážel skutečnost, že lhůty stanovené nařízením (EU) 2019/1157 by měly nadále platit.
–Doplňují se body odůvodnění s cílem zohlednit neúčast Irska a Dánska na tomto nařízení.
–Proběhne nová konzultace s evropským inspektorem ochrany údajů.
–Vzhledem k tomu, že Komise neobdržela oznámení podle čl. 5 odst. 3 písm. b) nařízení EU 2019/1157, odkazy na tato oznámení se odstraňují.
–Podle čl. 8 odst. 2 nařízení (EU) 2019/1157 pobytové karty rodinných příslušníků občanů Unie, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, pozbývají platnosti dnem skončení jejich platnosti nebo po 3. srpnu 2023, podle toho, co nastane dříve. Vzhledem k tomu, že toto datum je již minulostí, nařízení pouze uvádí, že tyto pobytové karty již nejsou platné.
–Podle čl. 11 odst. 6 nařízení (EU) 2019/1157 mohou biometrické údaje uchovávané na paměťovém médiu průkazů totožnosti a povolení k pobytu, konkrétně zobrazení obličeje a dva otisky prstů držitele, používat pouze řádně zmocnění pracovníci příslušných vnitrostátních orgánů a agentur Unie. Vzhledem k elektronickému podpisu na paměťovém médiu průkazů totožnosti je prokázání totožnosti držitele kontrolou údajů na paměťovém médiu spolehlivější než vizuální kontrola dokladu, zejména v případech prokazování totožnosti na dálku. Občané Unie proto mohou chtít použít údaje z paměťového média svého průkazu totožnosti, včetně zobrazení obličeje, k prokázání totožnosti vůči soukromým subjektům, jako jsou banky nebo letečtí dopravci. Znění ustanovení je tedy upraveno tak, aby bylo uvedeno, že výlučný přístup ze strany řádně zmocněných pracovníků příslušných vnitrostátních orgánů a agentur Unie se vztahuje pouze na otisky prstů. Kryptografická ochrana v každém případě zabraňuje neoprávněným osobám v přístupu k otiskům prstů na paměťovém médiu.
–Aby se omezila oznamovací povinnost orgánů členských států, ruší se povinnost vést seznam příslušných orgánů s přístupem k biometrickým údajům uloženým na paměťovém médiu a každoročně jej předávat Komisi.
–S cílem omezit oznamovací povinnosti orgánů členských států se zjednodušují pravidla pro podávání zpráv a hodnocení. Článek 13 nařízení stanoví, že namísto hodnocení nařízení každých šest let provede Komise po šesti letech od vstupu nařízení v platnost jediné hodnocení, které se konkrétně zaměří na řadu prvků spadajících do oblasti působnosti nařízení.
–Vzhledem k tomu, že členské státy již nařízení (EU) 2019/1157 uplatňují, není nutné jeho použitelnost odkládat. Nařízení by se tedy mělo začít používat od okamžiku, kdy vstoupí v platnost.
2024/0187 (CNS)
Návrh
NAŘÍZENÍ RADY
o posílení zabezpečení průkazů totožnosti občanů Unie a povolení k pobytu vydávaných občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří vykonávají své právo volného pohybu
(Text s významem pro EHP)
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 77 odst. 3 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu 22 ,
v souladu se zvláštním legislativním postupem,
vzhledem k těmto důvodům:
(1)Smlouva o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) má za cíl usnadnit volný pohyb osob a zároveň zajišťovat bezpečnost a ochranu národů Evropy vytvořením prostoru svobody, bezpečnosti a práva v souladu s ustanoveními Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“).
(2)Občanství Unie přiznává každému občanu Unie právo volného pohybu s výhradou určitých omezení a podmínek. Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES 23 se toto právo provádí. Článek 45 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) rovněž stanoví právo na volný pohyb a pobyt. Volný pohyb zahrnuje právo opustit území členského státu a vstoupit na něj s platným průkazem totožnosti nebo cestovním pasem.
(3)Na základě směrnice 2004/38/ES mají členské státy v souladu se svými právními předpisy vydávat a obnovovat svým státním příslušníkům průkazy totožnosti nebo cestovní pasy. Uvedená směrnice dále stanoví, že členské státy mohou po občanech Unie požadovat, aby se zaregistrovali u příslušných orgánů. Členské státy mají povinnost občanům Unie vydat osvědčení o registraci podle podmínek v ní stanovených. Podle uvedené směrnice mají členské státy rovněž povinnost vydávat pobytové karty rodinným příslušníkům, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, a na žádost mohou vydávat doklady osvědčující trvalý pobyt a karty trvalého pobytu.
(4)Směrnice 2004/38/ES stanoví, že členské státy mohou přijmout potřebná opatření k odepření, pozastavení nebo odnětí jakéhokoliv práva přiznaného uvedenou směrnicí v případě zneužití práv nebo podvodu. Jako typické případy podvodu podle uvedené směrnice se uvádí padělání dokladů nebo nepravdivé doložení hmotněprávních skutečností týkajících se podmínek spojených s právem pobytu.
(5)Před přijetím pravidel na úrovni Unie existovaly značné rozdíly mezi úrovní zabezpečení vnitrostátních průkazů totožnosti a povolení k pobytu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků pobývajících v jiném členském státě. Takové rozdíly zvyšují riziko padělání dokladů a podvodů s nimi a rovněž způsobují praktické obtíže občanům, kteří chtějí uplatnit právo na volný pohyb.
(6)Zabezpečené cestovní doklady a doklady totožnosti mají zásadní význam ve všech případech, kdy je třeba s určitostí stanovit totožnost osoby. Vysoká úroveň zabezpečení dokladů je důležitá pro předcházení zneužívání a ohrožení vnitřní bezpečnosti, zejména v souvislosti s terorismem a přeshraniční trestnou činností. Nedostatečně zabezpečené vnitrostátní průkazy totožnosti patřily v minulosti k nejčastěji odhalovaným padělaným dokladům používaným při cestování v rámci Unie.
(7)Za účelem odradit od podvodného zneužívání totožnosti by členské státy měly zajistit, že padělání nebo pozměňování identifikačních dokladů a použití těchto padělaných nebo pozměněných dokladů bude přiměřeně postihováno podle vnitrostátního práva.
(8)Vydávání pravých a zabezpečených průkazů totožnosti vyžaduje spolehlivý proces registrace totožnosti a zabezpečené dokumenty, které jsou předkládány spolu s žádostmi o vydání dokladů totožnosti. Komise, členské státy a příslušné agentury Unie by měly nadále vzájemně spolupracovat s cílem snížit riziko, že se tyto dokumenty budou stávat předmětem podvodů, protože právě ony jsou padělány čím dál častěji.
(9)Toto nařízení po členských státech nepožaduje, aby zavedly průkazy totožnosti nebo povolení k pobytu, pokud nejsou stanoveny vnitrostátními právními předpisy, ani se nedotýká pravomoci členských států vydávat jiná povolení k pobytu podle vnitrostátního práva mimo oblast působnosti práva Unie, například pobytové karty vydané všem rezidentům na území daného státu bez ohledu na jejich státní příslušnost. Tímto nařízením navíc není dotčena zásada vycházející z judikatury Soudního dvora, že právo volného pohybu a pobytu lze doložit jakýmikoli důkazními prostředky.
(10)Toto nařízení nebrání členským státům akceptovat pro účely prokázání totožnosti jiné doklady než cestovní doklady, například řidičské průkazy, a to nediskriminačním způsobem.
(11)Do oblasti působnosti tohoto nařízení by neměly spadat doklady totožnosti vydávané občanům, jejichž právo na volný pohyb bylo omezeno v souladu s unijním nebo vnitrostátním právem, pokud je v těchto dokladech výslovně uvedeno, že nesmějí být použity jako cestovní doklady.
(12)Do oblasti působnosti tohoto nařízení by neměly spadat cestovní doklady, které splňují požadavky dokumentu Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) 9303 (dále jen „dokument ICAO 9303“), které ve vydávajícím členském státě neslouží k prokázání totožnosti.
(13)Toto nařízení se nedotýká použití průkazů totožnosti a povolení k pobytu s funkcí elektronické identifikace členskými státy pro jiné účely ani pravidel stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 24 , kterým se stanoví vzájemné uznávání elektronické identifikace v přístupu k veřejným službám na území Unie a které občanům přemísťujícím se do jiného členského států pomáhá tím, že vyžaduje, aby byly prostředky elektronické identifikace za určitých podmínek vzájemně uznány. Zdokonalené průkazy totožnosti by měly zajistit jednodušší identifikaci a přispět k lepšímu přístupu ke službám.
(14)Řádné ověřování průkazů totožnosti a povolení k pobytu vyžaduje, aby členské státy používaly správný název pro každý druh dokladu, na který se vztahuje toto nařízení. Za účelem usnadnění kontroly dokladů, na které se vztahuje toto nařízení, by v jiných členských státech měl být název dokladu také uveden alespoň v jednom dalším úředním jazyce Unie. Pokud členské státy tradičně používají pro průkazy totožnosti ve svých úředních jazycích jiná označení než název „průkaz totožnosti“, měly by mít možnost tato označení používat i nadále. V budoucnosti by však neměla být zaváděna žádná nová označení.
(15)Bezpečnostní prvky jsou nezbytné pro ověření pravosti dokladu a pro zjištění totožnosti osoby. Zavedení minimálních bezpečnostních norem a začlenění biometrických údajů do průkazů totožnosti a pobytových karet rodinných příslušníků, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, je důležitým krokem k zajištění větší bezpečnosti jejich používání v Unii. Zahrnutí takových biometrických identifikátorů by občanům Unie mělo umožnit plně využívat jejich práva volného pohybu.
(16)Uchovávání zobrazení obličeje a dvou otisků prstů (dále jen „biometrické údaje“) v průkazech totožnosti a pobytových kartách, jak je již stanoveno u biometrických pasů občanů Unie a povolení k pobytu státních příslušníků třetích zemí, představuje vhodnou kombinaci spolehlivé identifikace a ověření pravosti s nižším rizikem podvodu v zájmu lepšího zabezpečení průkazů totožnosti a pobytových karet. Jak potvrdil Soudní dvůr, povinné zaznamenávání otisků prstů do paměťového média je slučitelné se základními právy na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů zaručenými v článcích 7 a 8 Listiny.
(17)Členské státy by měly při ověřování pravosti dokladu a totožnosti jeho držitele jako standardní postup primárně ověřovat zobrazení obličeje, a pokud je nutné potvrdit pravost dokladu a totožnost držitele nad veškerou pochybnost, měly by rovněž ověřovat otisky prstů.
(18)Členské státy by měly zajistit, aby v případech, kdy ověření biometrických údajů nepotvrdí pravost dokladu nebo totožnost jeho držitele, platila povinnost provést manuální kontrolu kvalifikovaným pracovníkem.
(19)Toto nařízení nevytváří právní základ pro zřízení či provoz databází na vnitrostátní úrovni pro uchovávání biometrických údajů v členských státech, což je záležitost vnitrostátního práva, jež musí být v souladu s právem Unie v oblasti ochrany údajů, včetně požadavků na nezbytnost a přiměřenost. Toto nařízení rovněž neposkytuje právní základ pro zřízení či provoz centralizované databáze na úrovni Unie.
(20)Biometrické identifikátory by měly být shromažďovány a uchovávány na paměťovém médiu průkazů totožnosti a povolení k pobytu pro účely ověřování pravosti dokladů a totožnosti jejich držitele. Vzhledem k elektronickému podpisu na paměťovém médiu průkazů totožnosti je prokázání totožnosti držitele pomocí paměťového média, které obsahuje stejné biografické údaje, jaké jsou vytištěny na dokladu, spolehlivější než vizuální kontrola dokladu. Občanům Unie by tak mělo být umožněno používat údaje uložené na paměťovém médiu jejich průkazu totožnosti k prokázání totožnosti vůči soukromým subjektům. Ověřování otisků prstů uložených na paměťovém médiu by však měl provádět pouze řádně zmocněný pracovník v případech, kdy právní předpis stanoví povinnost předložit doklad totožnosti.
(21)Biometrické údaje uchovávané pro účely personalizace průkazů totožnosti nebo povolení k pobytu by měly být uchovávány vysoce zabezpečeným způsobem a pouze do dne převzetí dokladu, nejdéle však do 90 dnů ode dne jeho vydání. Po uplynutí této lhůty by měly být biometrické údaje okamžitě vymazány nebo zničeny. Tím by nemělo být dotčeno další zpracování těchto údajů v souladu s unijními a vnitrostátními právními předpisy o ochraně údajů.
(22)Pro účely tohoto nařízení by měly být zohledněny specifikace dokumentu ICAO 9303, které zajišťují globální interoperabilitu, mimo jiné pokud jde o strojové čtení a využití vizuální kontroly.
(23)Členské by měly být oprávněny rozhodnout o tom, zda by doklad, na nějž se vztahuje toto nařízení, měl uvádět pohlaví držitele. Pokud členský stát uvede v takovém dokladu pohlaví, měly by být používány specifikace dokumentu ICAO 9303 „F“, „M“ nebo „X“ nebo případně odpovídající písmeno používané v jazyce nebo jazycích tohoto členského státu.
(24)Prováděcí pravomoci by měly být svěřeny Komisi za účelem zajištění toho, aby ve vhodných případech byly řádně zohledněny budoucí bezpečnostní normy a technické podmínky pro průkazy totožnosti a pobytové karty přijaté podle nařízení Rady (ES) č. 1030/2002 25 . Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 26 . Pro tyto účely by Komisi měl být nápomocen výbor zřízený článkem 6 nařízení Rady (ES) č. 1683/95 27 . Pokud je to nutné, mělo by být možné, aby přijaté prováděcí akty byly tajné a bylo tak zamezeno riziku padělání a pozměňování dokladů.
(25)Členské státy by měly zajistit zavedení vhodných a účinných postupů pro odebírání biometrických identifikátorů, a soulad těchto postupů s právy a zásadami stanovenými v Listině, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy a Úmluvě Organizace spojených národů o právech dítěte. Členské státy by měly zajistit, aby během postupu odebírání biologických identifikátorů stál na prvním místě nejlepší zájem dítěte. Kvalifikovaní pracovníci by proto měli být vhodně proškoleni o postupech při odebírání biometrických identifikátorů, které berou ohled na potřeby dětí.
(26)Pokud se členské státy při odebírání biometrických identifikátorů setkají s obtížemi, zajistí, aby existovaly vhodné postupy respektující důstojnost dotčené osoby. Proto je třeba zohlednit genderové aspekty a specifické potřeby dětí a zranitelných osob.
(27)Zavedení minimálních norem zabezpečení a formátu průkazů totožnosti by mělo členským státům poskytnout dostatečnou jistotu ohledně pravosti těchto dokladů, když občané Unie vykonávají své právo volného pohybu. Zavedení přísnějších bezpečnostních norem by mělo veřejnoprávním orgánům a soukromoprávním subjektům poskytnout dostatečné záruky, aby se mohly spolehnout na pravost průkazů totožnosti, jimiž občané Unie prokazují svoji totožnost.
(28)Společný rozlišovací znak, který má podobu kódu země tvořeného dvěma písmeny vydávajícího členského státu, vytištěného inverzně na modrém obdélníku v kruhu tvořeném dvanácti žlutými hvězdami, usnadní vizuální kontrolu dokladu, zejména pokud jeho držitel vykonává své právo na volný pohyb.
(29)I když je možnost stanovit dodatečné vnitrostátní prvky zachována, měly by členské státy zajistit, aby tyto prvky nesnižovaly účinnost společných bezpečnostních prvků a neměly negativní vliv na přeshraniční kompatibilitu průkazů totožnosti, například pokud jde o možnost, aby byly průkazy totožnosti strojově čitelné přístroji v členských státech, které nejsou státem vydání průkazů totožnosti.
(30)Zavedení bezpečnostních norem pro průkazy totožnosti a pobytové karty rodinných příslušníků, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, nesmí vést k neúměrnému zvýšení poplatků pro občany Unie a státní příslušníky třetích zemí. Členské státy by měly vzít tuto zásadu v potaz při vyhlašování výběrových řízení.
(31)Členské státy by měly přijmout veškerá nezbytná opatření k tomu, aby biometrické údaje správně identifikovaly osobu, jíž je průkaz totožnosti vydán. Za tím účelem by členské státy mohly zvážit odebírání biometrických identifikátorů, zejména zobrazení obličeje, přímo na místě vnitrostátními orgány vydávajícími průkazy totožnosti.
(32)Členské státy by si měly vzájemně vyměňovat informace, které jsou nezbytné k přístupu, ověření pravosti a ověření informací obsažených na zabezpečeném paměťovém médiu. Formáty používané pro zabezpečené paměťové médium by měly být interoperabilní, a to i ve vztahu k automatizovaným hraničním přechodům.
(33)Směrnice 2004/38/ES se týká situace, kdy je třeba občanům Unie nebo rodinným příslušníkům občanů Unie, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, bez potřebných cestovních dokladů poskytnout veškeré vhodné možnosti, aby prokázali jinými prostředky to, že se na ně vztahuje právo volného pohybu. K takovým prostředkům mohou patřit dočasné doklady totožnosti a pobytové karty vydané těmto rodinným příslušníkům.
(34)Toto nařízení respektuje povinnosti stanovené v Listině a Úmluvě Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením. Členské státy jsou proto vybízeny ke spolupráci s Komisí na začlenění dodatečných prvků, které činí průkazy totožnosti přístupnější a uživatelsky vstřícnější pro osoby se zdravotním postižením, například osoby se zrakovým postižením. Členské státy mají prozkoumat využití řešení, jako jsou mobilní registrační zařízení, pro vydávání průkazů totožnosti osobám, které nejsou schopny navštívit orgány odpovědné za vydávání průkazů totožnosti.
(35)Povolení k pobytu vydávaná občanům Unie by měla obsahovat konkrétní informace, díky nimž budou jako taková identifikována ve všech členských státech. To by mělo usnadnit uznávání využívání práva volného pohybu občanů Unie a práv s ním spojených, ale harmonizace by neměla překročit rámec toho, co je vhodné pro řešení nedostatků stávajících dokladů. Členské státy si mohou zvolit formát, v němž jsou tyto doklady vydávány, a měly by mít možnost je vydávat ve formátu, který je v souladu se specifikacemi dokumentu ICAO 9303.
(36)Pokud jde o povolení k pobytu vydávaná rodinným příslušníkům, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, je vhodné využít stejný vzor a bezpečnostní prvky jako ty, které jsou uvedeny v nařízení (ES) č. 1030/2002 ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1954 28 . Kromě toho, že slouží jako důkaz o právu pobytu, tyto dokumenty rovněž osvobozují držitele, kteří jinak podléhají vízové povinnosti, od požadavku získat vízum, když doprovázejí nebo následují občana Unie na území Unie.
(37)Směrnice 2004/38/ES stanoví, že doklady vydávané rodinným příslušníkům, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, se mají nazývat „Pobytová karta rodinného příslušníka občana Unie“. K usnadnění jejich identifikace by měla být pobytová karta rodinného příslušníka občana Unie označena standardizovaným názvem a kódem.
(38)S ohledem na bezpečnostní riziko i náklady vynaložené členskými státy by měly být průkazy totožnosti, jakož i pobytové karty rodinných příslušníků občanů Unie, které nesplňují požadavky tohoto nařízení, postupně vyřazeny. U dokladů, které nemají důležité bezpečnostní prvky nebo nejsou strojově čitelné, je z bezpečnostních důvodů nutné kratší období pro vyřazení.
(39)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 29 se použije s ohledem na zpracovávané osobní údaje v souvislosti s použitím tohoto nařízení. Je nutné dále specifikovat ochranná opatření vztahující se na zpracovávané osobní údaje, a zejména na citlivé údaje, jako jsou například biometrické identifikátory. Subjekty údajů by měly být dobře obeznámeny s existencí paměťového média v jejich dokladech, které obsahuje jejich biometrické údaje, včetně jejich bezkontaktní dostupnosti, jakož i o všech případech, kdy jsou údaje obsažené v jejich průkazech totožnosti a povoleních k pobytu použity. V každém případě by subjekty údajů měly mít přístup k osobním údajům, které jsou zpracovávány v jejich průkazech totožnosti a povoleních k pobytu, a měly by mít právo na jejich opravu prostřednictvím vydání nového dokladu, pokud jsou tyto údaje chybné nebo neúplné. Paměťové médium by mělo být vysoce zabezpečené a účinně chránit na něm uchovávané osobní údaje před neoprávněným přístupem.
(40)Členské státy by měly odpovídat za řádné zpracování biometrických údajů od jejich odebrání až po jejich uložení na vysoce zabezpečeném paměťovém médiu v souladu s nařízením (EU) 2016/679.
(41)Členské státy by měly zachovávat zvláštní obezřetnost při spolupráci s externím poskytovatelem služeb. Tato spolupráce by neměla vylučovat odpovědnost členských států vyplývající z unijního a vnitrostátního práva v případě porušení povinností týkajících se osobních údajů.
(42)V tomto nařízení je nutné specifikovat základ pro shromažďování a uchovávání údajů na paměťovém médiu průkazů totožnosti a povolení k pobytu. Členské státy by v souladu s unijním a vnitrostátním právem a při respektování zásad nezbytnosti a proporcionality měly být schopny na paměťovém médiu uchovávat další údaje pro elektronické služby nebo pro jiné účely související s průkazem totožnosti nebo povolením k pobytu. Zpracování takových údajů včetně jejich shromažďování a účelů, pro které mohou být použity, by mělo být povoleno unijními nebo vnitrostátními právními předpisy. Všechny vnitrostátní údaje by měly být fyzicky nebo logicky odděleny od biometrických údajů uvedených v tomto nařízení a měly by být zpracovávány v souladu s nařízením (EU) 2016/679.
(43)V souladu s interinstitucionální dohodou ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů 30 by Komise měla nejdříve za šest let ode dne použitelnosti tohoto nařízení provést hodnocení tohoto nařízení, a to i na základě informací shromážděných prostřednictvím zvláštních ujednání týkajících se sledování, aby se tak posoudily skutečné účinky tohoto nařízení, jakož i potřeba dalších opatření. Pro účely sledování by členské státy měly shromažďovat statistiky o počtu vydaných průkazů totožnosti a povolení k pobytu.
(44)Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zvýšení bezpečnosti a zjednodušení výkonu práva na volný pohyb občanů Unie a jejich rodinných příslušníků, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.
(45)V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.
(46)V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Irsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.
(47)Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznané zejména Listinou, včetně lidské důstojnosti, práva na nedotknutelnost lidské osobnosti, zákazu nelidského či ponižujícího zacházení, práva na rovnost před zákonem a zákazu diskriminace, práv dítěte, práv starších osob, práva na respektování soukromého a rodinného života, práva na ochranu osobních údajů, práva volného pohybu a práva na účinnou právní ochranu. Členské státy by měly při provádění tohoto nařízení Listinu základních práv dodržovat.
(48)V souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 31 byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů, který vydal stanovisko dne XXXX 32 ,
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Kapitola I
Předmět, oblast působnosti a definice
Článek 1
Předmět
Toto nařízení posiluje bezpečnostní normy vztahující se na průkazy totožnosti, které vydávají členské státy svým státním příslušníkům, a na povolení k pobytu, která vydávají členské státy občanům Unie a jejich rodinným příslušníkům při výkonu jejich práva volného pohybu.
Článek 2
Působnost
Toto nařízení se vztahuje na:
a)průkazy totožnosti vydávané členskými státy jejich státním příslušníkům, jak je uvedeno v čl. 4 odst. 3 směrnice 2004/38/ES;
b)osvědčení o registraci vydávaná v souladu s článkem 8 směrnice 2004/38/ES občanům Unie pobývajícím v hostitelském členském státě déle než tři měsíce a doklady osvědčující trvalý pobyt vydávané v souladu s článkem 19 směrnice 2004/38/ES na požádání občanům Unie;
c)pobytové karty vydávané v souladu s článkem 10 směrnice 2004/38/ES rodinným příslušníkům občanů Unie, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, a karty trvalého pobytu vydávané v souladu s článkem 20 směrnice 2004/38/ES rodinným příslušníkům občanů Unie, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu.
Toto nařízení se nevztahuje na dočasné doklady totožnosti, jejichž doba platnosti je kratší než šest měsíců.
Kapitola II
Vnitrostátní průkazy totožnosti
Článek 3
Bezpečnostní normy / vzor / specifikace
1.Průkazy totožnosti vydávané členskými státy se vyhotovují ve formátu ID-1 a obsahují strojově čitelnou zónu. Tyto průkazy totožnosti vycházejí ze specifikací a minimálních bezpečnostních norem stanovených v dokumentu ICAO 9303 a musí splňovat požadavky stanovené v písmenech c), d), f) a g) přílohy nařízení (ES) č. 1030/2002 ve znění nařízení (EU) 2017/1954.
2.Prvky údajů obsažené v průkazech totožnosti musí být v souladu se specifikacemi uvedenými v části 5 dokumentu ICAO 9303.
Odchylně od prvního pododstavce lze číslo dokladu vložit do zóny I a označení pohlaví osoby není povinné.
3.Na dokladu je uveden název „průkaz totožnosti“ nebo jiné zavedené vnitrostátní označení v úředním jazyce nebo úředních jazycích vydávajícího členského státu a slova „průkaz totožnosti“ alespoň v jednom z dalších úředních jazyků Unie.
4.Na přední straně průkazu totožnosti je uveden kód země tvořený dvěma písmeny vydávajícího členského státu, vytištěný inverzně na modrém obdélníku v kruhu tvořeném dvanácti žlutými hvězdami.
5.Průkazy totožnosti zahrnují vysoce zabezpečené paměťové médium, které obsahuje zobrazení obličeje držitele průkazu a dva otisky prstů v interoperabilních digitálních formátech. Pro získání biometrických identifikátorů členské státy použijí technické specifikace stanovené prováděcím rozhodnutím Komise C(2018) 7767 33 ve znění prováděcího rozhodnutí Komise C(2021) 3726 34 .
6.Paměťové médium musí mít dostatečnou kapacitu a schopnost zaručit integritu, pravost a důvěrnost údajů. Uchovávané údaje jsou dostupné bezkontaktně a jsou zabezpečené v souladu s prováděcím rozhodnutím C(2018) 7767 ve znění prováděcího rozhodnutí C(2021) 3726. Členské státy si vymění informace nezbytné k ověření pravosti paměťového média a k přístupu k biometrickým údajům uvedeným v odstavci 5 a k jejich ověření.
7.Děti mladší dvanácti let mohou být od povinnosti poskytnout otisky prstů osvobozeny.
Děti mladší šesti let jsou od povinnosti poskytnout otisky prstů osvobozeny.
Osoby, u nichž je odebrání otisků prstů fyzicky nemožné, jsou od povinnosti poskytnout otisky prstů osvobozeny.
8.Je-li to nezbytné a přiměřené cíli, jehož má být dosaženo, členské státy mohou uvést podrobnosti a poznámky pro vnitrostátní užití požadované s ohledem na vnitrostátní právo. V důsledku toho však nesmí být snížena účinnost minimálních bezpečnostních norem ani omezena přeshraniční kompatibilita průkazů totožnosti.
9.Pokud členské státy do průkazů totožnosti začlení dvojí rozhraní nebo samostatné paměťové médium, další paměťové médium musí splňovat příslušné normy ISO a nesmí docházet k interferenci s paměťovým médiem uvedeným v odstavci 5.
10.Pokud členské státy v průkazech totožnosti uchovávají údaje pro elektronické služby, jako je například elektronická veřejná správa a elektronické podnikání, tyto vnitrostátní údaje se fyzicky nebo logicky oddělí od biometrických údajů uvedených v odstavci 5.
11.Pokud členské státy do průkazů totožnosti přidají další bezpečnostní prvky, nesmí být v důsledku toho omezena přeshraniční kompatibilita těchto průkazů totožnosti a snížena účinnost minimálních bezpečnostních norem.
Článek 4
Doba platnosti
1.Doba platnosti průkazů totožnosti je minimálně pět let a maximálně deset let.
2.Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy stanovit dobu platnosti:
a)kratší než pět let u průkazů totožnosti vydaných nezletilým osobám;
b)ve výjimečných případech kratší než pět let u průkazů totožnosti vydaných osobám za zvláštních a omezených okolností, kdy je doba jejich platnosti omezena v souladu s unijním nebo vnitrostátním právem;
c)delší než deset let u průkazů totožnosti vydaných osobám ve věku 70 let a více.
3.Členské státy vydají průkaz totožnosti s platností dvanáct měsíců nebo kratší, pokud je dočasně fyzicky nemožné odebrat jakýkoli z otisků prstů žadatele.
Článek 5
Postupné vyřazování
1.Průkazy totožnosti, které nesplňují požadavky stanovené v článku 3, pozbývají platnosti dnem skončení jejich platnosti nebo po 3. srpnu 2031, podle toho, co nastane dříve.
2.Odchylně od odstavce 1:
a)průkazy totožnosti, které nesplňují minimální bezpečnostní normy stanovené v části 2 dokumentu ICAO 9303 nebo které neobsahují funkční strojově čitelnou zónu ve smyslu odstavce 3, pozbývají platnosti dnem skončení jejich platnosti nebo po 3. srpnu 2026, podle toho, co nastane dříve;
b)průkazy totožnosti osob, které ke dni 2. srpna 2021 dosáhly věku 70 let, pozbývají platnosti dnem skončení jejich platnosti, pokud splňují minimální bezpečnostní normy stanovené v části 2 dokumentu ICAO 9303 a mají funkční strojově čitelnou zónu ve smyslu odstavce 3.
3.Pro účely odstavce 2 se funkční strojově čitelnou zónou rozumí kterýkoli z těchto prvků:
a)strojově čitelná zóna splňující požadavky dokumentu ICAO 9303;
b)jakákoli jiná strojově čitelná zóna, pro kterou vydávající členský stát oznámí pravidla požadovaná pro čtení a zobrazení informací v ní obsažených.
Kapitola III
Povolení k pobytu občanů Unie
Článek 6
Minimální informace, které mají být uvedeny
Povolení k pobytu vydávané členskými státy občanům Unie uvádí alespoň tyto údaje:
a)název dokumentu v úředním jazyce nebo úředních jazycích dotyčného členského státu a alespoň v jednom z dalších úředních jazyků Unie;
b)jasný odkaz, že je doklad vydán občanu Unie v souladu se směrnicí 2004/38/ES;
c)číslo dokladu;
d)jméno (příjmení a jméno nebo jména) držitele;
e)datum narození držitele;
f)informace, které mají být uvedeny na osvědčeních o registraci vydaných podle článku 8 směrnice 2004/38/ES a na dokladech osvědčujících trvalý pobyt vydaných podle článku 19 uvedené směrnice;
g)vydávající orgán;
h)na přední straně kód země tvořený dvěma písmeny vydávajícího členského státu, vytištěný inverzně na modrém obdélníku v kruhu tvořeném dvanácti žlutými hvězdami.
Pokud se členský stát rozhodne odebrat otisky prstů, použije se čl. 3 odst. 7.
Kapitola IV
Pobytové karty rodinných příslušníků, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu
Článek 7
Jednotný vzor
1.Při vydávání pobytových karet rodinným příslušníkům občanů Unie, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, použijí členské státy stejný vzor, jaký stanoví nařízení (ES) č. 1030/2002 ve znění nařízení (EU) 2017/1954, jak bylo provedeno prováděcím rozhodnutím C(2018)7767 ve znění prováděcího rozhodnutí C(2021) 3726.
2.Odchylně od odstavce 1 je na kartě uveden název „Pobytová karta“ nebo „Karta trvalého pobytu“. Členské státy uvedou, že tyto doklady byly vydány rodinnému příslušníkovi občana Unie v souladu se směrnicí 2004/38/ES. Pro tyto účely používají členské státy standardizovaný kód „Rodinný příslušník EU čl. 10 směrnice 2004/38/ES“ nebo „Rodinný příslušník EU čl. 20 směrnice 2004/38/ES“ v datovém poli [10] podle přílohy nařízení (ES) č. 1030/2002 ve znění nařízení (EU) 2017/1954.
3.Členské státy mohou zadat údaje pro vnitrostátní použití v souladu s vnitrostátním právem. Při zadávání a uchovávání takových údajů dodržují členské státy požadavky stanovené v čl. 4 druhém pododstavci nařízení (ES) č. 1030/2002 ve znění nařízení (EU) 2017/1954.
Článek 8
Postupné vyřazování stávajících pobytových karet
1.Pokud pobytové karty rodinných příslušníků občanů Unie, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, nesplňují požadavky článku 7, pozbývají platnosti dnem skončení jejich platnosti nebo po 3. srpnu 2026, podle toho, co nastane dříve.
2.Odchylně od odstavce 1 jsou neplatné pobytové karty rodinných příslušníků občanů Unie, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, které nesplňují minimální bezpečnostní normy stanovené v části 2 dokumentu ICAO 9303 nebo které neobsahují funkční strojově čitelnou zónu splňující požadavky části 3 dokumentu ICAO 9303.
Kapitola V
Společná ustanovení
Článek 9
Kontaktní místo
1.Každý členský stát určí alespoň jeden ústřední orgán jako kontaktní místo pro provádění tohoto nařízení. Pokud členský stát určil více než jeden ústřední orgán, stanoví, který z těchto orgánů bude kontaktním místem pro účely provádění tohoto nařízení. Název tohoto orgánu sdělí Komisi a ostatním členským státům. Pokud členský stát změní svůj určený orgán, uvědomí o tom Komisi a ostatní členské státy.
2.Členské státy zajistí, aby si kontaktní místa byla vědoma existence příslušných informačních a asistenčních služeb na úrovni Unie, mimo jiné v rámci jednotné digitální brány zřízené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 35 , a dokázala s nimi spolupracovat.
Článek 10
Odebírání biometrických identifikátorů
1.Biometrické identifikátory jsou odebírány výlučně kvalifikovanými a řádně zmocněnými pracovníky, které určí orgány příslušné pro vydávání průkazů totožnosti nebo pobytových karet, za účelem jejich uložení na vysoce zabezpečeném paměťovém médiu podle čl. 3 odst. 5 v případě průkazů totožnosti a čl. 7 odst. 1 v případě pobytových karet. Odchylně od první věty smějí být otisky prstů odebírány výlučně kvalifikovanými a řádně zmocněnými pracovníky těchto orgánů, s výjimkou případů, kdy byla žádost podána diplomatickému nebo konzulárnímu úřadu členského státu.
V zájmu zajištění shody biometrických identifikátorů s totožností žadatele se žadatel dostaví alespoň jednou během procesu vydávání každého dokladu osobně.
2.Členské státy zajistí, že budou zavedeny vhodné a účinné postupy pro odebírání biometrických identifikátorů a že tyto postupy budou v souladu s právy a zásadami stanovenými v Listině, Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a Úmluvě Organizace spojených národů o právech dítěte.
Pokud se členské státy při odebírání biometrických identifikátorů setkají s obtížemi, zajistí, aby byly zavedeny vhodné postupy respektující důstojnost dotčené osoby.
3.Pokud to není nutné pro zpracovávání údajů v souladu s unijním a vnitrostátním právem, biometrické identifikátory uchovávané pro účely personalizace průkazů totožnosti nebo povolení k pobytu jsou uchovávány vysoce zabezpečeným způsobem a pouze do dne převzetí dokladu, nejdéle však do 90 dnů ode dne vydání dokladu. Po uplynutí této lhůty musí být biometrické identifikátory okamžitě vymazány nebo zničeny.
Článek 11
Ochrana osobních údajů a odpovědnost
1.Aniž je dotčeno nařízení (EU) 2016/679, členské státy zajistí bezpečnost, integritu, pravost a důvěrnost údajů shromážděných a uchovávaných pro účely tohoto nařízení.
2.Pro účely tohoto nařízení se orgány příslušné pro vydávání průkazů totožnosti a povolení k pobytu považují za správce ve smyslu čl. 4 bodu 7 nařízení (EU) 2016/679 a odpovídají za zpracování osobních údajů.
3.Členské státy zajistí, aby dozorové úřady mohly plně vykonávat své úkoly podle nařízení (EU) 2016/679 a měly mimo jiné přístup ke všem osobním údajům a ke všem nezbytným informacím a do všech prostor příslušných orgánů a k jejich veškerým zařízením pro zpracování údajů.
4.Spolupráce s externími poskytovateli služeb nevylučuje odpovědnost členského státu, která mu může vzniknout podle unijního nebo vnitrostátního práva v případě porušení povinností ohledně osobních údajů.
5.Informace ve strojově čitelné podobě jsou do průkazů totožnosti nebo povolení k pobytu vkládány výhradně v souladu s tímto nařízením a vnitrostátním právem vydávajícího členského státu.
6.Biometrické údaje uchovávané na paměťovém médiu průkazů totožnosti a povolení k pobytu jsou používány pouze v souladu s unijním a vnitrostátním právem pro účely ověření:
a)pravosti průkazu totožnosti nebo povolení k pobytu;
b)totožnosti držitele prostřednictvím přímo dostupných porovnatelných prvků v případech, kdy právní předpisy stanoví povinnost průkaz totožnosti nebo povolení k pobytu předložit.
Ke dvěma otiskům prstů uloženým na paměťovém médiu mají přístup pouze řádně zmocnění pracovníci příslušných vnitrostátních orgánů a agentur Unie.
Článek 12
Sledování
1.Komise do [jeden rok po vstupu tohoto nařízení v platnost] stanoví podrobný program pro sledování výstupů, výsledků a dopadů tohoto nařízení, včetně jeho dopadu na základní práva.
2.Program sledování stanoví, jakými prostředky a v jakých intervalech se mají údaje a další potřebné důkazy shromažďovat. Stanoví opatření, která mají přijmout Komise a členské státy při shromažďování a analyzování údajů a dalších důkazů.
3.Členské státy poskytnou Komisi údaje a další důkazy, které jsou pro toto sledování nezbytné.
Článek 13
Hodnocení
1.Nejdříve [šest let od vstupu tohoto nařízení v platnost] provede Komise hodnocení tohoto nařízení a předloží zprávu o hlavních zjištěních Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru. Zpráva se zaměří zejména na:
a)dopad tohoto nařízení na základní práva;
b)mobilitu občanů Unie;
c)účinnost biometrického ověřování pro zabezpečení cestovních dokladů;
d)možnost další harmonizace vizuální podoby průkazů totožnosti.
2.Členské státy a příslušné agentury Unie poskytnou Komisi informace, které jsou pro vypracování těchto zpráv nezbytné.
Článek 14
Další technické podmínky
1.K zajištění toho, aby průkazy totožnosti a povolení k pobytu uvedené v čl. 2 písm. a) a c) splňovaly budoucí minimální bezpečnostní normy, Komise stanoví prostřednictvím prováděcích aktů další technické podmínky týkající se:
a)dalších bezpečnostních prvků a požadavků včetně zdokonalených norem proti padělání, napodobování a pozměňování;
b)technických podmínek pro paměťové médium pro uchovávání biometrických prvků uvedených v čl. 3 odst. 5 a jejich zabezpečení, včetně zabránění neoprávněnému přístupu a snazšího ověřování;
c)požadavků na kvalitu a společných technických norem pro zobrazení obličeje a otisky prstů.
Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 15 odst. 2.
2.Postupem podle čl. 15 odst. 2 lze rozhodnout, že podmínky uvedené v tomto článku mají být tajné a nemají se zveřejnit. V takovém případě se sdělují pouze subjektům určeným členskými státy pro tisk a osobám řádně zmocněným členským státem nebo Komisí.
3.Každý členský stát určí jeden subjekt odpovědný za tisk průkazů totožnosti a jeden subjekt odpovědný za tisk pobytových karet rodinných příslušníků občanů Unie a sdělí názvy těchto subjektů Komisi a ostatním členským státům. Každý členský stát je oprávněn změnit tyto určené subjekty a uvědomí o tom Komisi a ostatní členské státy.
Členské státy se mohou rovněž rozhodnout určit jediný subjekt odpovědný za tisk jak průkazů totožnosti, tak pobytových karet rodinných příslušníků občanů Unie a název tohoto subjektu sdělí Komisi a ostatním členským státům.
Dva nebo více členských států se mohou rovněž rozhodnout určit pro tyto účely jediný subjekt a uvědomí o tom Komisi a ostatní členské státy.
Článek 15
Postup projednávání ve výboru
1.Komisi je nápomocen výbor zřízený článkem 6 nařízení (ES) č. 1683/95. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.
2.Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011. Pokud výbor nevydá stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.
Článek 16
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.
V Bruselu dne
Za Radu
předseda/předsedkyně