DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.SOUVISLOSTI NÁVRHU

Odůvodnění a cíle návrhu

Stálý výbor pro právo ochranných známek, průmyslových vzorů a zeměpisných označení (dále jen „výbor SCT“) slouží jako fórum Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), na němž se projednávají různé záležitosti, usnadňuje koordinace a poskytují pokyny ohledně postupného mezinárodního vývoje práva ochranných známek, průmyslových vzorů a zeměpisných označení, včetně harmonizace vnitrostátních právních předpisů a postupů.

První návrhy na mezinárodní harmonizaci a zjednodušení postupů zápisu průmyslových vzorů byly výboru SCT předloženy v roce 2005.

Poté, co bylo do roku 2009 provedeno zmapování možných oblastí sblížení, předložil sekretariát SCT v roce 2010 výboru první návrh ustanovení o právu a praxi v oblasti průmyslových vzorů.

Evropská unie (dále jen „EU“ nebo „Unie“) se o harmonizaci v odvětví průmyslových vzorů zasazovala již dlouho a vyzývala ke svolání diplomatické konference za účelem přijetí Smlouvy o právu průmyslových vzorů (dále také jen „smlouva“), která by mohla být přínosná pro všechny členské státy WIPO bez ohledu na úroveň jejich rozvoje.

V roce 2022 se Valné shromáždění WIPO rozhodlo svolat dvě diplomatické konference, které se mají konat nejpozději v roce 2024. Jednu konferenci za účelem uzavření mezinárodního právního nástroje týkajícího se duševního vlastnictví, genetických zdrojů a tradičních znalostí souvisejících s genetickými zdroji (dále jen „nástroj pro genetické zdroje“) a druhou za účelem uzavření a přijetí Smlouvy o právu průmyslových vzorů.

S cílem připravit diplomatickou konferenci a stanovit nezbytné podmínky pro její konání se Valné shromáždění WIPO rozhodlo svolat na druhou polovinu roku 2023 přípravný výbor. Přípravný výbor posoudil návrh jednacího řádu, který má být na diplomatické konferenci předložen k přijetí, seznam pozvaných účastníků konference, návrhy zvacích dopisů a další organizační záležitosti týkající se této konference. Přípravný výbor rovněž schválil základní návrh správních a závěrečných ustanovení Smlouvy o právu průmyslových vzorů.

Přípravný výbor se rozhodl pozvat na diplomatickou konferenci EU jako zvláštní delegaci.

Valné shromáždění WIPO dále vyzvalo výbor SCT, aby se ve druhé polovině roku 2023 před zasedáním přípravného výboru sešel na zvláštním zasedání a v dostatečné míře odstranil v návrhu Smlouvy o právu průmyslových vzorů nedořešené záležitosti.

2.VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ

Nevztahuje se na tento návrh.

3.PRÁVNÍ STRÁNKA DOPORUČENÍ

Základní návrh Smlouvy o právu průmyslových vzorů

Cílem Smlouvy o právu průmyslových vzorů je harmonizovat některé procesní aspekty a formality přihlášek průmyslových vzorů. Zabývá se například různými kroky při podání přihlášky, zveřejněním přihlášek, ochrannou dobou, vyobrazením průmyslového vzoru v přihlášce, popisem a povinností zapsat licence do rejstříků duševního vlastnictví. Netýká se však otázek hmotného práva (definice průmyslového vzoru, podmínky platnosti nebo rozsah ochrany).

Smlouva o právu průmyslových vzorů obsahuje především procesní ustanovení týkající se definic (článek 1), obecných zásad (článek 1a), oblasti působnosti (článek 2), obsahu přihlášek průmyslových vzorů (článek 3), zastoupení (článek 4), pravidel pro přiznání dne podání přihlášky (článek 5), pravidel pro ochrannou dobu pro podání přihlášky průmyslového vzoru v případě, že byl vzor již zpřístupněn veřejnosti (článek 6), požadavku podat přihlášku jménem tvůrce (článek 7), změn a rozdělení (článek 8), zveřejnění průmyslového vzoru (článek 9), komunikace (článek 10), obsahu žádostí o obnovu zápisu (článek 11), nápravných opatření ve vztahu ke lhůtám (články 12–13), opravy nebo doplnění nároků práva přednosti (článek 14), žádostí o zápis licence a účinků jejího nezapsání (články 15–17), uvedení nabyvatele licence (článek 18), zápisu změny vlastnictví (článek 19), změn názvů nebo adres (článek 20), opravy chyb (článek 21), technické pomoci smluvním stranám (článek 22) a předpisů připojených ke smlouvě (článek 23).

Kromě toho by článek 3 Smlouvy o právu průmyslových vzorů umožňoval smluvním stranám požadovat, aby přihlašovatelé zpřístupnili veřejnosti původ nebo zdroj tradičních kulturních projevů, tradičních znalostí nebo biologických/genetických zdrojů použitých nebo obsažených v průmyslovém vzoru. Ačkoli se toto ustanovení svou povahou liší od požadavku povinného zpřístupnění veřejnosti navrženého v nástroji pro genetické zdroje, který by smluvní strany musely začlenit do svých vnitrostátních právních předpisů, mohlo by mít přesto rušivé dopady na získání ochrany průmyslových vzorů v jurisdikcích, které se rozhodnou jej zavést.

Správní ustanovení a závěrečná ustanovení obsahují institucionální rámec, jímž se Smlouva o právu průmyslových vzorů bude řídit. Týkají se shromáždění, v němž budou zastoupeny smluvní strany a jež se bude mimo jiné zabývat veškerými záležitostmi týkajícími se chodu a rozvoje této smlouvy (článek 24), a Mezinárodního úřadu WIPO, který bude povinen plnit administrativní úkoly související s touto smlouvou (článek 25).

Rovněž jsou stanovena pravidla pro revizi Smlouvy o právu průmyslových vzorů (článek 26), způsobilost stát se její smluvní stranou (článek 27), vstup v platnost (článek 28), vypovězení (článek 30), jazyky, podpis a depozitáře (články 31–32).

Smlouva o právu průmyslových vzorů bude přínosem zejména pro kreativní odvětví a průmyslové návrháře, neboť mezinárodní zápis průmyslových vzorů bude jednodušší a předvídatelnější. Požadavek na zpřístupnění veřejnosti by však mohl být považován za neslučitelný s procesními pravidly pro řízení týkající se průmyslových vzorů.

Pravomoc EU

Před tím, než budou na diplomatické konferenci zahájena jednání o znění Smlouvy o právu průmyslových vzorů, je potřeba provést předběžné posouzení pravomoci EU. Toto předběžné posouzení nemá vliv na konečné posouzení pravomoci EU, které by mělo být provedeno, jakmile se strany jednání dohodnou na znění smlouvy. V případě Smlouvy o právu průmyslových vzorů jsou v tomto ohledu při rozhodování o pravomoci EU relevantní čl. 3 odst. 1 a čl. 3 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Podle čl. 3 odst. 1 Smlouvy o fungování EU má Unie výlučnou pravomoc v záležitostech spadajících do oblasti společné obchodní politiky. Mezinárodní závazky týkající se duševního vlastnictví mohou do společné obchodní politiky spadat, pokud vykazují konkrétní vazbu na mezinárodní obchod v tom smyslu, že: i) jejich hlavním cílem je tento obchod podpořit, usnadnit nebo usměrnit a ii) mají na něj přímé a bezprostřední účinky. Aby bylo možné posoudit, zda jsou tyto podmínky splněny, je potřeba zvážit účel a obsah těchto mezinárodních závazků.

Účelem Smlouvy o právu průmyslových vzorů je harmonizovat postupy pro podávání přihlášek průmyslových vzorů, a stanovit tak pro toto odvětví společná pravidla. V návrhu znění Smlouvy o právu průmyslových vzorů však není žádné zvláštní ustanovení, které by její cíl konkretizovalo. Smlouva přispěje k právní jistotě a soudržnosti, a bude tudíž pro systém průmyslových vzorů přínosná. Harmonizace formálních požadavků a ochranné doby, na jejímž základě mohou přihlašovatelé získat ochranu průmyslových vzorů, přispěje k rovnému zapojení hospodářských subjektů obchodujících po celém světě. Na základě těchto prvků lze předpokládat, že hlavním cílem Smlouvy o právu průmyslových vzorů je zlepšit účinnost, transparentnost, soudržnost a právní jistotu systému průmyslových vzorů, a tím podpořit, usnadnit a usměrnit mezinárodní obchod.

Smlouva o právu průmyslových vzorů se zabývá především formalitami platnými pro přihlášky průmyslových vzorů a kromě ochranné doby neobsahuje žádná hmotněprávní ustanovení (způsobilost průmyslových vzorů k ochraně, rozsah ochrany průmyslových vzorů atd.). Lze se domnívat, že harmonizace formalit ovlivňuje mezinárodní obchod. Například ve věci C-389/15 1 Soudní dvůr Evropské unie dospěl k závěru, že zavedení mechanismu jednotného zápisu by vedlo k tomu, že by revidovaná Lisabonská dohoda o označeních původu a zeměpisných označeních měla přímý a bezprostřední účinek v podobě změny příslušných podmínek mezi EU a třetími zeměmi (viz bod 70). Smlouva o právu průmyslových vzorů navíc obsahuje jedno hmotněprávní ustanovení (článek 6): harmonizaci ochranné doby (na šest nebo dvanáct měsíců). Délka ochranné doby má přímý účinek na to, zda je k ochraně způsobilý průmyslový vzor, který byl zpřístupněn veřejnosti před podáním přihlášky k ochraně průmyslového vzoru. Toto ustanovení Smlouvy o průmyslových vzorech by mohlo mít přímé a bezprostřední účinky na spory týkající se průmyslových vzorů, které vznikají v rámci mezinárodního obchodu se zbožím, jejichž průmyslové vzory jsou způsobilé k ochraně.

Podle čl. 3 odst. 2 Smlouvy o fungování EU je ve výlučné pravomoci Unie uzavření mezinárodní smlouvy, pokud její uzavření může ovlivnit společná pravidla EU či změnit jejich působnost, spadají-li závazky do oblasti, na kterou se tato pravidla již do značné míry vztahují (aniž by bylo nutné, aby se tyto oblasti zcela shodovaly). Analýza provedená podle čl. 3 odst. 2 Smlouvy o fungování EU musí zohlednit: i) oblasti, na které se vztahuje právo EU, a ustanovení návrhu mezinárodní dohody, ii) jejich předvídatelný budoucí vývoj a iii) povahu a obsah daných pravidel a ustanovení s cílem určit, zda by tato mezinárodní dohoda mohla narušit jednotné a soudržné uplatňování pravidel EU a řádné fungování systému, který byl těmito pravidly zaveden.

Existují dva právní předpisy EU (a dva legislativní návrhy) týkající se průmyslových vzorů, jejichž význam by měl být v souvislosti se Smlouvou o právu průmyslových vzorů posouzen.

Směrnice 98/71/ES o právní ochraně (průmyslových) vzorů

Návrh směrnice o právní ochraně (průmyslových) vzorů 2022/0392(COD)

Smlouva o právu průmyslových vzorů se vztahuje na všechny průmyslové vzory, které mohou být zapsány podle práva smluvní strany (článek 2). Obsahuje ustanovení upravující postup přihlašování a zápisu průmyslových vzorů, včetně povolených požadavků, které mohou být součástí přihlášek (článek 3), pravidel pro data podání přihlášek (článek 5), pravidel pro ochrannou dobu (článek 6), lhůt a nápravných opatření (článek 12). Obsahuje rovněž zvláštní ustanovení o obnovení práv (článek 13) a o opravě chyb (článek 21). Některá z těchto ustanovení ponechávají smluvním stranám určitý prostor pro uvážení. Například článek 3 (týkající se přihlášek) stanoví, že „[k]aždá smluvní strana může požadovat, aby přihláška obsahovala některé, nebo všechny následující údaje nebo prvky...“. Tento prostor pro uvážení však není absolutní, neboť čl. 3 odst. 2 stanoví, že „[v]e vztahu k přihlášce nelze požadovat jiný údaj nebo prvek než ty, které jsou uvedeny v odstavci 1 a v článku 10“. Stanoví proto vnější omezení rozsahu volnosti smluvní strany určit si vlastní procesní požadavky. Některá ustanovení naopak smluvním stranám umožňují se od hmotněprávních povinností odchýlit, pokud by podle vnitrostátního práva nebylo povoleno žádosti vyhovět (viz například článek 21 o opravě chyb).

Směrnice 98/71/ES (dále jen „směrnice“) harmonizuje některé aspekty hmotného práva průmyslových vzorů členských států EU. Článek 6 směrnice stanoví ochrannou dobu pro získání ochrany průmyslových vzorů, které již byly zpřístupněny veřejnosti – stejnou záležitost upravuje článek 6 Smlouvy o právu průmyslových vzorů.

Při analýze pravomoci uzavřít Smlouvu o právu průmyslových vzorů je rovněž potřeba vzít v úvahu předvídatelný budoucí vývoj práva EU. Komise dne 28. listopadu 2022 přijala návrh směrnice o právní ochraně (průmyslových) vzorů 2022/0392(COD) (dále jen „navržená směrnice“), který by měly Evropský parlament a Rada přijmout řádným legislativním postupem koncem roku 2024.

Cílem navržené směrnice je harmonizovat právo průmyslových vzorů nejen z hmotněprávního hlediska, ale také pokud jde o některé aspekty řízení a zápisu. Obsahuje nová ustanovení o náležitostech přihlášky (článek 25), vyobrazení průmyslového vzoru (článek 26), dnu podání přihlášky (článek 28) a odkladu zveřejnění (článek 30), přičemž všechny toto záležitosti upravuje rovněž Smlouva o právu průmyslových vzorů.

Pokud jde o její cíle, v 10. bodě odůvodnění navržené směrnice se uvádí, že „je nezbytné sblížit procesní předpisy za účelem snadnějšího získávání, správy a ochrany práv k průmyslovým vzorům v Unii. Proto by určité hlavní procesní předpisy týkající se zápisu průmyslových vzorů v členských státech a v systému průmyslových vzorů EU měly být sladěny. Pokud jde o postupy podle vnitrostátního práva, stačí stanovit obecné principy a ponechat vypracování konkrétních předpisů na členských státech“.

Co se týče vztahu mezi vnitrostátní mi postupy a právem EU, ve 3. bodě odůvodnění navržené směrnice se výslovně uznává, že „koexistence a rovnováha systémů ochrany průmyslových vzorů na úrovni členských států a na úrovni Unie tvoří základ přístupu Unie k ochraně duševního vlastnictví“. V 9. bodě odůvodnění je uvedeno, že „je nezbytné rozšířit sbližování právních předpisů, jehož bylo dosaženo směrnicí 98/71/ES, na další aspekty hmotného práva, které upravuje ochranu průmyslových vzorů prostřednictvím zápisu podle nařízení (ES) č. 6/2002“.

Ve způsobu, jakým jsou tato ustanovení formulována, existují mezi jednotlivými povinnostmi určité rozdíly. V některých ohledech navržená směrnice stanoví povinné minimální požadavky, ale ponechává členským státům možnost přijmout doplňková opatření. Například článek 25 stanoví minimální náležitosti přihlášky. Ostatní ustanovení jsou zcela dobrovolná. Například čl. 28 odst. 2 umožňuje členským státům uložit za přiznání dne podání přihlášky poplatek (není to však povinné). Třetí kategorie ustanovení kombinuje pevné pravidlo s právem účtovat poplatky (viz například čl. 25 odst. 2 o podání přihlášky). Ve směrnici je však výslovně stanoveno několik lhůt. Větší prostor je členským státům ponechán pro stanovení vnitrostátních řízení o prohlášení neplatnosti, avšak tato řízení musí splňovat určité minimální požadavky (článek 31).

Nařízení Rady (ES) č. 6/2002 o (průmyslových) vzorech Společenství

Návrh nařízení, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 6/2002 o (průmyslových) vzorech Společenství a zrušuje nařízení Komise (ES) č. 2246/2002

Nařízení o průmyslových vzorech Společenství zavádí celounijní systém pro získání průmyslového vzoru Společenství, na který se vztahuje jednotná ochrana. Stanoví rovněž postup zápisu průmyslových vzorů Společenství u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví. Všechna ustanovení Smlouvy o právu průmyslových vzorů jsou již obsažena v uvedeném nařízení. To znamená, že závazky, které EU přijme při uzavření Smlouvy o právu průmyslových vzorů, spadají do oblasti, na kterou se již vztahuje právo EU.

S ohledem na předvídatelný budoucí vývoj práva EU přijala Komise dne 28. listopadu 2022 návrh nařízení, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 6/2002 o (průmyslových) vzorech Společenství a zrušuje nařízení Komise (ES) č. 2246/2002 (dále jen „navržené nařízení“), který by měly Evropský parlament a Rada přijmout řádným legislativním postupem koncem roku 2024.

Cílem navrženého nařízení je modernizovat a zdokonalit stávající ustanovení a zlepšit přístupnost, účinnost a cenovou dostupnost ochrany průmyslových vzorů EU. Ustanovení Smlouvy o právu průmyslových vzorů jsou již rovněž obsažena v navrženém nařízení.

Posouzení

Záležitosti spadající do oblasti působnosti Smlouvy o právu průmyslových vzorů by měly být považovány za záležitosti spadající do výlučné pravomoci Unie.

Zaprvé, záležitosti upravené Smlouvou o právu průmyslových vzorů spadají do oblasti, která je již upravena právem Unie, jak dokládá věcná působnost nařízení o průmyslových vzorech a harmonizace ochranné doby pro získání ochrany průmyslových vzorů, které již byly zpřístupněny veřejnosti, v článku 6 směrnice.

Zadruhé, tatáž oblast je ovlivněna předvídatelným budoucím vývojem práva Unie, jak vyplývá z navrženého nařízení a navržené směrnice. Navržená směrnice totiž odráží výslovnou volbu zákonodárce Unie upravit a harmonizovat procesní požadavky v oblasti průmyslových vzorů, které byly ve směrnici 98/71/ES ponechány na uvážení členských států. Takto podstatná další harmonizace, jíž má být navrženou směrnicí dosaženo, ponechá členským státům v procesních záležitostech na uvážení pouze určitý zbytkový prostor.

Na základě výše uvedených ustanovení je proto třeba mít za to, že uzavření Smlouvy o právu průmyslových vzorů spadá na základě čl. 3 odst. 1 a čl. 3 odst. 2 Smlouvy o fungování EU do výlučné pravomoci EU.

Doporučení pro

ROZHODNUTÍ RADY

o zmocnění k zahájení jednání o Smlouvě o právu průmyslových vzorů

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 218 odst. 3 a 4 této smlouvy,

s ohledem na doporučení Evropské komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)Od roku 2005 probíhá pod záštitou Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) úsilí o harmonizaci některých procesních aspektů týkajících se přihlášek průmyslových vzorů na mezinárodní úrovni.

(2)V návaznosti na toto úsilí svolalo Valné shromáždění WIPO v roce 2022 diplomatickou konferenci, jejímž účelem je uzavřít a přijmout Smlouvu o právu průmyslových vzorů a jejíž konání bylo naplánováno nejpozději na rok 2024.

(3)Diplomatická konference pro jednání o budoucích ustanoveních Smlouvy o právu průmyslových vzorů se bude konat ve dnech 11. až 22. listopadu 2024.

(4)Cílem Smlouvy o průmyslových vzorech je harmonizovat některé postupy a formality podávání přihlášek průmyslových vzorů, a usnadnit tak mezinárodní zápis průmyslových vzorů a jeho předvídatelnost, což bude přínosem pro kreativní odvětví a průmyslové návrháře.

(5)Unie by se měla jednání o Smlouvě o právu průmyslových vzorů účastnit,