DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.SOUVISLOSTI NÁVRHU

•Odůvodnění a cíle návrhu

Terorismus je čím dál více globálním jevem a představuje rostoucí hrozbu pro základní práva, demokracii a právní stát v Evropě a po celém světě. Teroristické útoky spáchané v posledních letech v Evropské unii i jinde ve světě jsou nepřijatelným porušením hodnot a zásad, které jsou základem demokratických společností.

Tváří v tvář této hrozbě jsou nezbytná rozhodná opatření proti terorismu, a to nejen na vnitrostátní úrovni, ale také na celoevropské úrovni i nad ní. Vzhledem k tomu, že terorismus má často přeshraniční povahu, je potřeba silná mezinárodní spolupráce vycházející z jednotného chápání teroristických trestných činů a trestných činů souvisejících s terorismem.

V zájmu posílení mezinárodní spolupráce v této oblasti podepsala Evropská unie Úmluvu Rady Evropy o prevenci terorismu (dále jen „úmluva č. 196“) a dne 22. října 2015 také dodatkový protokol k Úmluvě Rady Evropy o prevenci terorismu (dále jen „úmluva č. 217“) a ratifikovala je 26. června 2018. Obě úmluvy vstoupily v Evropské unii v platnost dne 1. října 2018. K 27. lednu 2023 ratifikovalo úmluvu č. 196 celkem 25 členských států EU 1 .

Úmluva č. 196 se týká kriminalizace teroristické činnosti a činnosti související s terorismem, jakož i mezinárodní spolupráce týkající se těchto trestných činů a ochrany, odškodňování obětí terorismu a pomoci těmto obětem. Článek 1 úmluvy č. 196 definuje pojem „teroristický trestný čin“ odkazem na akty uvedené v příloze I k úmluvě č. 196. V příloze I je uvedena řada smluv OSN o boji proti terorismu, konkrétně:

·Úmluva o potlačení protiprávního zmocnění se letadel, podepsaná v Haagu dne 16. prosince 1970,

·Úmluva o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, uzavřená v Montrealu dne 23. září 1971,

·Úmluva o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců, přijatá v New Yorku dne 14. prosince 1973,

·Mezinárodní úmluva proti braní rukojmí, přijatá v New Yorku dne 17. prosince 1979,

·Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů, přijatá ve Vídni dne 3. března 1980,

·Protokol o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, v Montrealu dne 24. února 1988,

·Úmluva o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby, v Římě dne 10. března 1988,

·Protokol o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině, v Římě dne 10. března 1988,

·Mezinárodní úmluva o potlačování teroristických bombových útoků, přijatá v New Yorku dne 15. prosince 1997,

·Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu, přijatá v New Yorku dne 9. prosince 1999,

·Mezinárodní úmluva o potlačování činů jaderného terorismu, přijatá v New Yorku dne 13. dubna 2005.

Úmluva č. 196 zavádí kriminalizaci řady činů, pokud jsou tyto činy spáchány úmyslně: veřejné podněcování ke spáchání teroristického trestného činu (článek 5), nábor teroristů (článek 6), výcvik k terorismu (článek 7), jakož i pomoc, návod a pokus s ohledem na výše uvedené trestné činy (tzv. „vedlejší trestné činy“ ve smyslu definice v článku 9).

Úmluva č. 217 doplňuje úmluvu č. 196 zavedením kriminalizace následujících činů: účast na spolčení nebo ve skupině za účelem terorismu (článek 2), podstoupení výcviku k terorismu (článek 3), vycestování nebo pokus o vycestování do zahraničí za účelem terorismu (článek 4), poskytování nebo shromažďování finančních prostředků pro tyto cesty (článek 5) a organizování a usnadnění těchto cest (článek 6).

Úmluva č. 196 a úmluva č. 217 však nestanoví komplexní a jasnou právní definici „teroristických trestných činů“.

Směrnice (EU) 2017/541 v Evropské unii stanoví minimální pravidla pro definici trestných činů a trestních sankcí v oblasti teroristických trestných činů, trestných činů spojených s teroristickou skupinou a trestných činů spojených s teroristickými činnostmi. Článek 3 směrnice (EU) 2017/541 uvádí seznam úmyslných jednání, která mohou závažně poškodit zemi nebo mezinárodní organizaci a která lze považovat za „teroristické trestné činy“, jsou-li spáchána s jedním z teroristických cílů uvedených v tomto článku. Pro srovnání, stávající definice v článku 1 úmluvy č. 196 neobsahuje výslovný seznam činů považovaných za „teroristické trestné činy“ a obecně odkazuje na činy uvedené ve smlouvách OSN o boji proti terorismu uvedených v příloze úmluvy. Stávající definice v úmluvě č. 196 navíc nezahrnuje teroristické cíle, které podle acquis EU kvalifikují určitá jednání jako „teroristické trestné činy“. Mezi stávající definicí „teroristických trestných činů“ v úmluvě č. 196 a definicí ve směrnici (EU) 2017/541 jsou tedy značné rozdíly.

V roce 2017 vytvořil Výbor Rady Evropy pro boj proti terorismu (dále jen „CDCT“) pracovní skupinu, které byl svěřen úkol posoudit potřebu a proveditelnost vypracování právní definice „teroristických trestných činů“, která má být použita mezi smluvními stranami úmluvy č. 196, aby byla zohledněna vyvíjející se hrozba terorismu, jež se přesouvá nad rámec tradičních cílů a používaných metod, které jsou předmětem smluv OSN o boji proti terorismu, na něž odkazuje článek 1 úmluvy č. 196. Tato pracovní skupina vypracovala řadu alternativních formulací definice a v listopadu 2019 plénu CDCT, složenému ze smluvních stran úmluvy č. 196, předložila svou závěrečnou zprávu 2 . Pracovní skupina ve své závěrečné zprávě plénu CDCT doporučila, aby rozhodlo, že vypracování právní definice „teroristických trestných činů“ v úmluvě č. 196 je proveditelné a nezbytné, a navrhla textové prvky pro možnou budoucí právní definici.

V letech 2020 a 2021 k závěrečné zprávě předložili odborníci ze smluvních stran úmluvy své písemné připomínky. Evropská unie písemné připomínky nepředložila. Řada členských států EU však ve svých písemných připomínkách poukázala na potřebu sladit prvky možné budoucí právní definice „teroristických trestných činů“ na úrovni Rady Evropy s definicí „teroristických trestných činů“ stanovenou ve směrnici (EU) 2017/541 o boji proti terorismu 3 . Jednání v Radě Evropy by umožnila, aby definice teroristických trestných činů lépe odrážela acquis Unie v oblasti boje proti terorismu.

V roce 2022 Výbor ministrů Rady Evropy pověřil CDCT, aby dospěl k rozhodnutí o proveditelnosti vypracování právní definice „teroristických trestných činů“ a aby zahájil jednání o znění nové definice. Dne 2. prosince 2022 se plénum CDCT na svém 9. plenárním zasedání shodlo, že nová definice terorismu je proveditelná, a jednohlasně rozhodlo o zahájení formálních jednání týkajících se znění definice na 10. plenárním zasedání CDCT konaném 23.–25. května 2023 4 .

Dne 8. února 2023 přijal Výbor ministrů Rady Evropy Strategii Rady Evropy pro boj proti terorismu (2023–2027) 5 . V akčním plánu pro boj proti terorismu na období 2023–2027, který je uveden v příloze I uvedené strategie, je „Aktualizace úmluv Rady Evropy o boji proti terorismu“ uvedena jako činnost 1.9. Očekávaným výstupem této aktualizace je „vytvoření návrhu dodatkového protokolu nebo změny úmluvy č. 196, včetně navrhované nové definice pojmu „teroristické trestné činy“ v článku 1 úmluvy do prosince 2025“.

Čl. 3 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) stanoví, že ve výlučné pravomoci Unie je „uzavření mezinárodní smlouvy, (…) pokud její uzavření může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působnost.“ Mezinárodní smlouva může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působnost, jestliže se oblast, na niž se smlouva vztahuje, překrývá s právními předpisy Unie nebo vztahuje-li se na ni z velké části právo Unie. Evropská unie je smluvní stranou úmluvy č. 196 a přijetím směrnice (EU) 2017/541 o boji proti terorismu vykonala svou pravomoc. Na plánovanou revizi znění definice „teroristických trestných činů“ v úmluvě č. 196 se vztahuje právo Unie v oblasti boje proti terorismu, zejména směrnice (EU) 2017/541. Tato revize může ovlivnit působnost úmluvy č. 196, jakož i směrnice (EU) 2017/541. Unie má tedy výlučnou pravomoc účastnit se těchto jednání.

Cílem Unie při těchto jednáních by mělo být zabránit jakýmkoli rozporům a budoucí právní definice „teroristických trestných činů“ na úrovni Rady Evropy by měla být slučitelná s právní definicí „teroristických trestných činů“ stanovenou v článku 3 směrnice (EU) 2017/541 o boji proti terorismu 6 .

Úspěšná jednání by vedla k zavedení celoevropské definice „teroristických trestných činů“, která by rozšířila jednotné chápání „teroristických trestných činů“ z členských států EU na členské státy Rady Evropy, které ratifikují změnu úmluvy č. 196 nebo nový dodatkový protokol obsahující definici „teroristických trestných činů“, podle toho, který nástroj Rada Evropy bude považovat pro revizi za vhodnější. Přijetí celoevropské definice by rovněž mohlo podpořit probíhající diskuse o definici „teroristických trestných činů“ v rámci jednání o návrhu všeobecné úmluvy o mezinárodním terorismu na úrovni OSN 7 .

Toto doporučení se předkládá Radě podle čl. 218 odst. 3 a 4 SFEU za účelem získání zmocnění k jednání o změně úmluvy č. 196 nebo o případném novém dodatkovém protokolu k úmluvě, jimiž se stanoví revize definice „teroristických trestných činů“, jménem Evropské unie, poskytnutí směrnic pro jednání a jmenování Komise vyjednavačem.

•Soulad s platnými předpisy v této oblasti politiky

Jednání o revizi definice „teroristických trestných činů“ v úmluvě č. 196 nebo v případném novém dodatkovém protokolu k úmluvě přímo souvisejí se společnými pravidly EU pro boj proti terorismu.

Dne 15. března 2017 přijala Unie směrnici (EU) 2017/541 o boji proti terorismu. Tato směrnice stanoví harmonizované definice teroristických trestných činů a trestných činů spojených s teroristickými činnostmi, které slouží jako měřítko pro spolupráci a výměnu informací mezi vnitrostátními orgány. Členské státy EU, které směrnici 8 uplatňují, musí zajistit, aby trestné činy stanovené v uvedené směrnici byly podle jejich vnitrostátních právních předpisů kriminalizovány. Hlava II směrnice (EU) 2017/541 obsahuje definice „teroristických trestných činů“ (článek 3) a „trestných činů spojených s teroristickou skupinou“ (článek 4), zatímco hlava III obsahuje definice trestných činů spojených s teroristickými činnostmi, jako je výcvik k terorismu (články 7 a 8), vycestování za účelem terorismu (článek 9) a financování terorismu (článek 11).

Článek 3 směrnice (EU) 2017/541 o boji proti terorismu stanoví právní definici „teroristických trestných činů“. Článek 3 sestává ze dvou odstavců: odstavec 1 obsahuje seznam úmyslných jednání, která mohou závažně poškodit zemi nebo mezinárodní organizaci a jež jsou považována za teroristické trestné činy, byla-li spáchána s jedním z teroristických cílů uvedených v odstavci 2.

Pracovní skupina CDCT vypracovala dokument obsahující textové prvky možné budoucí definice „teroristických trestných činů“, který byl rozeslán smluvním stranám úmluvy č. 196 v říjnu 2022. Tento dokument uvedl nezávazný předběžný návrh možných prvků budoucí definice. Uvedená možnost navrhuje strukturu složenou ze dvou částí, kdy odstavec 1 stanoví trestné činy a odstavec 2 stanoví teroristické cíle. Tato struktura složená ze dvou částí odráží strukturu definice stanovené v článku 3 směrnice 2017/541. Přestože seznam trestných činů uvedený v odstavci 1 této možnosti není tak vyčerpávající jako seznam uvedený v čl. 3 odst. 1 směrnice 2017/541, vykazuje dobrou úroveň souladu se směrnicí, je-li tento seznam vykládán ve spojení s teroristickými trestnými činy definovanými ve smlouvách uvedených v příloze I úmluvy č. 196. Ačkoli je dokument nezávazný, ukazuje, že předběžné úvahy skýtají přiměřené očekávání, že definice „teroristických trestných činů“ Rady Evropy bude v průběhu jednání přiblížena právu EU.

Vzhledem k acquis EU vztahujícímu se na předmět jednání by Unie měla usilovat o zajištění konzistentnosti a soudržnosti mezi revidovanou definicí „teroristických trestných činů“ na úrovni Rady Evropy a definicí „teroristických trestných činů“ podle práva EU.

•Soulad s ostatními politikami Unie

Část třetí hlava V SFEU svěřuje Evropské unii pravomoci v prostoru svobody, bezpečnosti a práva, včetně stanovení minimálních pravidel týkajících se vymezení trestných činů a sankcí za některé mimořádně závažné trestné činy 9 . Kromě směrnice (EU) 2017/541 o boji proti terorismu, která vyžaduje, aby členské státy kriminalizovaly teroristické trestné činy, a která obsahuje taková minimální pravidla, přijala Evropská unie v rámci potírání trestné činnosti komplexní soubor právních nástrojů pro boj proti terorismu. Tyto právní nástroje EU přispívají ke čtyřem pilířům Protiteroristické agendy EU 10 : i) předvídání stávajících i nově se objevujících teroristických hrozeb v Evropě, ii) prevence útoků, iii) ochrana Evropanů a iv) reakce na útoky v případě, že k nim dojde. Součástí tohoto komplexního právního rámce jsou tyto právní nástroje:

·rámcové rozhodnutí Rady 2002/465/SVV o společných vyšetřovacích týmech 11 ,

·rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy 12 ,

·směrnice 2014/41/EU o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech 13 ,

·Úmluva o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie 14 ,

·rozhodnutí Rady 2005/671/SVV o výměně informací a spolupráci v oblasti teroristických trestných činů 15 ,

·rámcové rozhodnutí Rady 2006/960/SVV ze dne 18. prosince 2006 o zjednodušení výměny operativních a jiných informací mezi donucovacími orgány členských států Evropské unie 16 ,

·rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti (prümské rozhodnutí) 17 ,

·nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a o zrušení a nahrazení rozhodnutí Rady 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/991 ze dne 8. června 2022 18 ,

·nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/784 ze dne 29. dubna 2021 o potírání šíření teroristického obsahu online 19 ,

·směrnice 2012/29/EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV 20 ,

·směrnice Rady 2004/80/ES o odškodňování obětí trestných činů 21 .

Tento komplexní soubor právních nástrojů EU zdůrazňuje závazek členských států jednat v rámci orgánů EU, když přijímají mezinárodní závazky v oblasti boje proti terorismu. Jednání by proto měla zajistit trvalou schopnost členských států dodržovat právo EU, a to i s ohledem na jeho budoucí vývoj.

S ohledem na budoucí vývoj práva EU v této oblasti by měly být zohledněny zejména následující legislativní návrhy předložené Komisí:

·návrh směrnice o výměně informací mezi donucovacími orgány členských států a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2006/960/SVV 22 ,

·návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o automatizované výměně údajů pro policejní spolupráci („Prüm II“), kterým se mění rozhodnutí Rady 2008/615/SVV a 2008/616/SVV a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1726, 2019/817 a 2019/818 23 ,

·návrh nařízení, kterým se zřizuje platforma pro spolupráci na podporu fungování společných vyšetřovacích týmů a mění nařízení (EU) 2018/1726 24 ,

·návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu (EU) 2018/1727 a rozhodnutí Rady 2005/671/SVV, pokud jde o elektronickou výměnu informací v případech terorismu 25 .

Hlava V Smlouvy o Evropské unii (SEU) stanoví záměry a cíl vnější činnosti Unie. Kapitola 2 uvedené hlavy rovněž stanoví politiku Unie v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP). Vzhledem k tomu, že terorismus a boj proti němu se netýká pouze vnitřní bezpečnosti, ale také SZBP, je nutné, aby příslušní aktéři zajišťovali soudržnost mezi těmito oblastmi činnosti Unie (čl. 21 odst. 3 druhý pododstavec SEU). Komise, jíž je nápomocen vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zajišťuje tuto soudržnost a za tímto účelem spolupracuje.

2.PRÁVNÍ ZÁKLAD, SUBSIDIARITA A PROPORCIONALITA

•Právní základ

Podle čl. 218 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) podává Komise Radě doporučení a Rada přijme rozhodnutí, kterým dá zmocnění k zahájení jednání a jmenuje vyjednavače Unie. Vyjednavačem má být jmenována Komise. Podle čl. 218 odst. 4 SFEU může Rada vyjednavači vydávat směrnice.

•Subsidiarita (v případě nevýlučné pravomoci)

Nevztahuje se na tento návrh.

•Proporcionalita

Tato iniciativa nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení příslušných cílů politiky. Unie má nejlepší předpoklady jednat, neboť v této oblasti již vykonala vnitřní pravomoc přijetím směrnice (EU) 2017/541 o boji proti terorismu. Uvedená směrnice stanoví definici teroristických trestných činů na úrovni EU, která představuje minimální pravidla, jež mají členské státy EU jednotně uplatňovat. Při jednáních by proto měl být zaujat společný přístup EU, aby se zabránilo nesrovnalostem mezi právní definicí teroristických trestných činů na úrovni Rady Evropy a právem EU.

3.VÝSLEDKY HODNOCENÍ EX POST, KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ

•Hodnocení ex post / kontroly účelnosti platných právních předpisů

Nevztahuje se na tento návrh.

•Konzultace se zúčastněnými stranami

Nevztahuje se na tento návrh.

•Sběr a využití výsledků odborných konzultací

Komise při přípravě jednání zohlednila názory vyjádřené odborníky z členských států během diskusí v příslušných pracovních skupinách Rady.

•Posouzení dopadů

Nevztahuje se na tento návrh.

•Účelnost právních předpisů a zjednodušení

Nevztahuje se na tento návrh.

•Základní práva

Při jednáních o revizi právní definice teroristických trestných činů v úmluvě č. 196 a úmluvě č. 217 je třeba zohlednit řadu základních práv a svobod zakotvených v Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Mezi práva, která jsou obzvláště relevantní, patří: práva obsažená v hlavě I Listiny týkající se důstojnosti, právo na svobodu a bezpečnost (článek 6 Listiny), svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání (článek 10 Listiny), svoboda projevu a informací (článek 11 Listiny), svoboda shromažďování a sdružování (článek 12 Listiny), zákaz diskriminace, včetně diskriminace na základě rasy, barvy pleti, etnického nebo sociálního původu, genetických rysů, jazyka, náboženského vyznání nebo přesvědčení, politických názorů či jakýchkoli jiných názorů (článek 21 Listiny), právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces (článek 47 Listiny), presumpce neviny a právo na obhajobu (článek 48 Listiny), zásady zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů (článek 49 Listiny) a právo nebýt dvakrát trestně stíhán nebo trestán za stejný trestný čin (ne bis in idem, článek 50 Listiny). Vzhledem k tomu, že účast na jednáních jménem Evropské unie by neměla ohrozit úroveň ochrany základních práv v Unii, navrhuje tato iniciativa usilovat o vysokou úroveň ochrany základních práv.

4.ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

Dohoda nemá žádné důsledky pro rozpočet Unie.

5.OSTATNÍ PRVKY

•Plány provádění a způsoby monitorování, hodnocení a podávání zpráv

Dne 8. února 2023 přijal Výbor ministrů Rady Evropy Strategii Rady Evropy pro boj proti terorismu (2023–2027) 26 . V rámci akčního plánu pro boj proti terorismu na období 2023–2027 připojeného k této strategii jako její příloha se Rada Evropy zavázala aktualizovat své úmluvy o boji proti terorismu. Tato aktualizace by měla mít podobu „návrhu dodatkového protokolu nebo změny úmluvy č. 196, včetně navrhované nové definice pojmu „teroristické trestné činy“ v článku 1 úmluvy do prosince 2025“. Iniciativa navrhuje usilovat o to, aby byl proces jednání otevřený, inkluzivní a transparentní.

Doporučení pro

ROZHODNUTÍ RADY,

kterým se zmocňuje Evropská komise, aby se jménem Evropské unie účastnila jednání o změně Úmluvy Rady Evropy o prevenci terorismu (CETS č. 196) nebo o dodatkovém protokolu k této úmluvě, pokud jde o revizi definice teroristických trestných činů

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 218 odst. 3 a 4 této smlouvy,

s ohledem na doporučení Evropské komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)V roce 2022 Výbor ministrů Rady Evropy pověřil Výbor Rady Evropy pro boj proti terorismu (dále jen „CDCT“), aby zahájil jednání o revizi právní definice teroristických trestných činů, která by měla být uplatňována mezi stranami Úmluvy Rady Evropy o prevenci terorismu (dále jen „úmluva č. 196“).

(2)Dne 2. prosince 2022 se CDCT rozhodl revidovat definici teroristických trestných činů a zahájit formální jednání o znění této definice na svém zasedání ve dnech 23.–35. května 2023.

(3)Unie je smluvní stranou úmluvy č. 196. Svou pravomoc v této oblasti vykonala přijetím směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541 27 , kterou se stanoví minimální pravidla pro právní definici trestných činů a trestních sankcí v oblasti teroristických trestných činů a trestných činů spojených s teroristickými činnostmi.

(4)Právo Unie upravuje definici teroristických trestných činů, zejména článkem 3 směrnice (EU) 2017/541. Revize definice teroristických trestných činů v úmluvě č. 196 může ovlivnit společná pravidla stanovená směrnicí (EU) 2017/541 nebo změnit její působnost. Unie má tedy výlučnou pravomoc účastnit se jednání,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Komise se tímto zmocňuje, aby jménem Unie jednala o změně Úmluvy Rady Evropy o prevenci terorismu (CETS č. 196) nebo o novém dodatkovém protokolu k této úmluvě, pokud jde o revizi definice teroristických trestných činů.

Článek 2

Směrnice pro jednání jsou uvedeny v příloze.

Článek 3

Jednání se povedou v konzultaci s [název zvláštního výboru, který vloží Rada].

Článek 4

Toto rozhodnutí je určeno Komisi.

V Bruselu dne

Za Radu

předseda/předsedkyně

(1) Úmluvu č. 196 ratifikovaly všechny členské státy EU kromě Řecka a Irska.

(2) Závěrečná zpráva podskupiny CDCT pro posouzení proveditelnosti vypracování definice terorismu ze dne 26. září 2019, CDCT-DEF (2019)03rev .

(3) Směrnice (EU) 2017/541 o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV (Úř. věst. L 88, 31.3.2017, s. 6).

(4) Zkrácená zpráva a seznam rozhodnutí z 9. plenárního zasedání CDCT, 2. prosince 2022, s. 4, CDCT(2022)16 .

(5) Strategie Rady Evropy pro boj proti terorismu (2023–2027), CM(2023)2-add-final .

(6) Směrnice (EU) 2017/541 o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV (Úř. věst. L 88, 31.3.2017, s. 6).

(7) Ad hoc výbor zřízený rezolucí Valného shromáždění 51/210 ze dne 17. prosince 1996 – Výsledek práce ad hoc výboru . Poslední aktualizace: 17. února 2022.

(8) Směrnice (EU) 2017/541 se nevztahuje na Dánsko a Irsko.

(9) Článek 83 SFEU.

(10) COM(2020) 795 final.

(11) Úř. věst. L 162, 20.6.2002, s. 1.

(12) Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1.

(13) Úř. věst. L 130, 1.5.2014, s. 1.

(14) Akt Rady ze dne 29. května 2000, kterým se vypracovává Úmluva o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie, Úř. věst. C 197, 12.7.2000, s. 1.

(15) Úř. věst. L 253, 29.9.2005, s. 22.

(16) Úř. věst. L 386, 29.12.2006, s. 89.

(17) Úř. věst. L 210, 6.6.2008, s. 1.

(18)

Úř. věst. L 169, 27.6.2022, s. 1.

(19) Úř. věst. L 172, 17.5.2021, s. 79.

(20) Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57.

(21) Úř. věst. L 261, 6.8.2004, s. 15.

(22) COM/2021/782 final.

(23) COM(2021) 784 final.

(24) COM(2021) 756 final.

(25) COM(2021) 757 final.

(26) Strategie Rady Evropy pro boj proti terorismu (2023–2027), CM(2023)2-add-final .

(27) Směrnice (EU) 2017/541 o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV (Úř. věst. L 88, 31.3.2017, s. 6).