—

s ohledem na svá předchozí usnesení o Ukrajině a Rusku, zejména na usnesení ze dne 19. května 2022 o boji proti beztrestnosti pachatelů válečných zločinů na Ukrajině (1) a ze dne 23. listopadu 2022 o uznání Ruské federace za stát, který podporuje terorismus (2),

—

s ohledem na Londýnské prohlášení ze dne 13. ledna 1942,

—

s ohledem na Chartu OSN,

—

s ohledem na rezoluce Valného shromáždění OSN č. 3314 (XXIX) ze dne 14. prosince 1974 o definici agrese a č. 377 (V) (rezoluce „Jednota pro mír“) ze dne 3. listopadu 1950,

—

s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu, zejména na jeho článek 8 bis a změny tohoto článku z Kampaly týkající se zločinu agrese, a s ohledem na dohodu mezi Mezinárodním trestním soudem a EU z roku 2006 o spolupráci a pomoci,

—

s ohledem na rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 2433 (2022), č. 2436 (2022), č. 2463 (2022) a č. 2473 (2022),

—

s ohledem na příkaz Mezinárodního soudního dvora ze dne 16. března 2022 v souvislosti s obviněním z genocidy podle Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidy,

—

s ohledem na rezoluci s názvem „Útočná válka Ruské federace proti Ukrajině a jejímu lidu a její bezpečnostní hrozba v celém regionu OBSE“, která byla přijata na 29. výročním zasedání Parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) ve dnech 2.–6. července 2022,

—

s ohledem na společné prohlášení ministrů zahraničních věcí Estonska, Lotyšska a Litvy ze dne 16. října 2022, v němž vyzvali ke zřízení zvláštního tribunálu pro zločin agrese vůči Ukrajině,

—

s ohledem na rezoluce Valného shromáždění OSN ze dne 2. března 2022 s názvem „Agrese vůči Ukrajině“ a ze dne 12. října 2022 s názvem „Územní celistvost Ukrajiny: obhajoba zásad Charty OSN“,

—

s ohledem na rezoluce Valného shromáždění OSN ze dne 2. listopadu 2022 s názvem „Zpráva Mezinárodního trestního soudu“ a ze dne 14. listopadu 2022 s názvem „Podpora nápravy a odškodnění za agresi vůči Ukrajině“,

—

s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 20. a 21. října 2022 a ze dne 15. prosince 2022,

—

s ohledem na prohlášení předsedkyně Komise Ursuly von der Leyenové ze dne 30. listopadu 2022 o odpovědnosti Ruska a o využití zmrazeného ruského majetku, v němž poukazuje na potřebu zřídit specializovaný soud pro vyšetřování a stíhání ruského zločinu agrese vůči Ukrajině s podporou OSN, a s ohledem na následná související prohlášení z Německa, Polska a dalších zemí učiněná na vysoké úrovni,

—

s ohledem na čl. 132 odst. 2 a 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že v souladu s Chartou OSN a zásadami mezinárodního práva požívají všechny státy stejné míry svrchovanosti a musí se ve svých mezinárodních vztazích zdržet hrozby nebo použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti jakéhokoli jiného státu;

B.

vzhledem k tomu, že od února 2014 vede Rusko proti Ukrajině nezákonnou, nevyprovokovanou a neodůvodněnou útočnou válku, kterou dne 24. února 2022 opětovně zahájilo masivní invazí na Ukrajinu;

C.

vzhledem k tomu, že útočná válka Ruské federace proti Ukrajině představuje očividné a flagrantní porušení Charty OSN, hlavních zásad mezinárodního práva a několika mezinárodních úmluv, například Helsinského závěrečného aktu, Pařížské charty pro novou Evropu a Budapešťského memoranda;

D.

vzhledem k tomu, že v této době ruské síly provádějí nerozlišující útoky proti rezidenčním oblastem a civilní infrastruktuře, zabíjejí tisíce ukrajinských civilistů a po celé zemi provádějí teroristické činy namířené proti civilní infrastruktuře;

E.

vzhledem k tomu, že již byly zavražděny tisíce civilistů, včetně dětí, a mnoho dalších bylo mučeno, obtěžováno, sexuálně napadeno, uneseno nebo násilně vysídleno; vzhledem k tomu, že toto nelidské chování ruských sil a jejich zástupných subjektů je v naprostém rozporu s mezinárodním humanitárním právem;

F.

vzhledem k tomu, že hlášené ukrutnosti spáchané ruskými ozbrojenými silami v Buči, Irpini a mnoha dalších ukrajinských městech během ruské okupace odhalují brutalitu útočné války vedené Ruskou federací proti Ukrajině a přidávají na významu koordinovaného mezinárodního úsilí, které si klade za cíl vyvodit odpovědnost za zločin agrese, jakož i za veškeré případy porušení mezinárodního humanitárního práva;

G.

vzhledem k tomu, že dne 30. září 2022 Rusko jednostranně vyhlásilo anexi Doněcké, Chersonské, Luhanské a Záporožské oblasti, tedy oblastí, které částečně okupuje;

H.

vzhledem k tomu, že Evropský parlament a mnoho vnitrostátních parlamentů a shromáždění uznaly Ruskou federaci za stát, který podporuje terorismus a používá teroristické prostředky;

I.

vzhledem k tomu, že ruská útočná válka proti Ukrajině je nejotřesnějším aktem agrese ze strany politického vedení určité země v Evropě od roku 1945, a žádá si proto odpovídající reakci právního charakteru na mezinárodní úrovni; vzhledem k tomu, že Valné shromáždění OSN ve svých rezolucích (3) uznalo, že agrese Ruské federace vůči Ukrajině představuje porušení čl. 2 odst. 4 Charty OSN a že Ruská federace musí být pohnána k odpovědnosti za porušování mezinárodního práva, jehož se dopouští na Ukrajině nebo vůči ní, stejně jako za svou agresi, která je v rozporu s Chartou OSN; vzhledem k tomu, že osoby odpovědné za spáchání zločinu agrese proti Ukrajině nesmí zůstat nepotrestány;

J.

vzhledem k tomu, že ruskou agresi rovněž výslovně odsoudili zástupci řady států a mezinárodních organizací, jako je Rada Evropy, OBSE, EU, NATO, Africká unie, Hospodářské společenství států západní Afriky, Fórum tichomořských ostrovů, Organizace amerických států, Karibské společenství, Severská rada a další;

K.

vzhledem k tomu, že dne 16. března 2022 Mezinárodní soudní dvůr nařídil Ruské federaci, aby okamžitě zastavila své vojenské operace na území Ukrajiny;

L.

vzhledem k tomu, že od 2. března 2022 žalobce Mezinárodního trestního soudu vyšetřuje situaci na Ukrajině v souvislosti s minulými a současnými obviněními ze zločinů spáchaných Ruskou federací od 21. listopadu 2013, včetně genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti; vzhledem k tomu, že ačkoli Ukrajina není smluvní stranou Mezinárodního trestního soudu, uznala jurisdikci Mezinárodního trestního soudu a spolupracuje s ním;

M.

vzhledem k tomu, že rezoluce Valného shromáždění OSN č. 3314 (XXIX) ze dne 14. prosince 1974 definuje agresi jako „použití ozbrojené síly státem proti svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiného státu nebo jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s Chartou OSN“ a uvádí, že „útočná válka je zločinem proti mezinárodnímu míru“ a že „spáchání agrese zakládá mezinárodní odpovědnost“; vzhledem k tomu, že článek 8 bis Římského statutu definuje trestný čin agrese jako „plánování, přípravu, zahájení nebo provedení útočného činu, který svou povahou, závažností a rozsahem zakládá zjevné porušení Charty OSN, osobou v postavení, které jí umožňuje efektivně vykonávat kontrolu nad státem nebo řídit jeho politické nebo vojenské akce“; vzhledem k tomu, že „aktem agrese“ se rozumí použití ozbrojené síly státem proti svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiného státu nebo jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s Chartou OSN; vzhledem k tomu, že podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu se zločin agrese liší od válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti; vzhledem k tomu, že zločin agrese lze obecně přisoudit vedení země, neboť jej mohou spáchat pouze osoby, které mají pravomoc udávat státní politice agresivní směr; vzhledem k tomu, že Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku, který se zabýval zločinem agrese, rozhodl v roce 1946, že agrese představuje „nejzávažnější mezinárodní zločin“;

N.

vzhledem k tomu, že útočná válka je mimořádně nebezpečným mezinárodním zločinem, zejména v souvislosti s možným použitím všech druhů zbraní hromadného ničení, které může vést ke katastrofickým důsledkům pro světový mír a životy lidí, jakož i k závažným, dlouhodobým škodám na životním prostředí a klimatu;

O.

vzhledem k tomu, že Mezinárodní soudní dvůr ve věci Barcelona Traction uvedl, že závazky vyplývající ze zákazu aktu agrese jsou závazky vůči mezinárodnímu společenství jako celku, a nikoli jen vůči jednotlivým státům;

P.

vzhledem k tomu, že v návaznosti na dvě ad hoc prohlášení Ukrajiny je Mezinárodní trestní soud v této situaci příslušný k válečným zločinům, zločinům proti lidskosti a zločinu genocidy spáchaným na území Ukrajiny, ale nemá v této situaci pravomoc rozhodovat o zločinu agrese ve smyslu článku 8 bis Římského statutu a změn přijatých v Kampale, neboť ani Ukrajina, ani Ruská federace neratifikovaly Římský statut a změny související se zločinem agrese; vzhledem k tomu, že žalobce Mezinárodního trestního soudu vede od 2. března 2022 vyšetřování situace na Ukrajině; vzhledem k tomu, že zřízení zvláštního tribunálu pro zločin agrese neovlivní jurisdikci Mezinárodního trestního soudu ve vztahu k jiným trestným činům, ale bude ji naopak doplňovat;

Q.

vzhledem k tomu, že Evropský parlament a parlamenty Česka, Estonska, Francie, Lotyšska, Litvy, Nizozemska a Polska přijaly usnesení na podporu zřízení zvláštního mezinárodního tribunálu ad hoc;

R.

vzhledem k tomu, že Komise dne 30. listopadu 2022 navrhla alternativní možnosti, jak zavést mechanismus pro určení odpovědnosti za zločin agrese spáchaný proti Ukrajině; vzhledem k tomu, že jakékoli rozhodnutí o tomto mechanismu by mělo být přijato v úzké spolupráci s Ukrajinou;

S.

vzhledem k tomu, že ve svých závěrech ze dne 15. prosince 2022 Evropská rada podpořila další úsilí o zajištění toho, aby příslušní aktéři nesli plnou odpovědnost za válečné zločiny a za zločin agrese, a vybídla Komisi, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Radu, aby v této práci pokročili, v souladu s právem EU a mezinárodním právem, přičemž zdůraznila, že stíhání zločinu agrese je předmětem zájmu mezinárodního společenství jako celku;

T.

vzhledem k tomu, že pokud jde o situaci na Ukrajině, Rada bezpečnosti OSN je paralyzována, protože Rusko má možnost vetovat jakékoli zásadní kroky; vzhledem k tomu, že rezoluce Valného shromáždění OSN č. 377 (V) představuje precedens, neboť OSN poskytuje možnost alternativního postupu, pokud alespoň jeden stálý člen Rady bezpečnosti OSN využije svého veta k tomu, aby Radě bezpečnosti bránil ve výkonu jejích funkcí, které jí svěřila Charta OSN;

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

13.

14.

15.

16.