Závěry Rady o evropské strategii o posílení postavení vysokoškolských institucí pro budoucnost Evropy

(2022/C 167/03)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

připomínajíc politické souvislosti této problematiky, které jsou uvedeny v příloze těchto závěrů;

PŘIPOMÍNAJÍC, ŽE:

vysokoškolské instituce (1) v Evropě se ve významné míře podílejí na tvorbě, šíření a certifikaci znalostí. Jsou nezastupitelné při vytváření Evropského prostoru vzdělávání i nového Evropského výzkumného prostoru, a to v součinnosti s Evropským prostorem vysokoškolského vzdělávání. Vysokoškolské instituce plní klíčovou úlohu při dosahování cíle stanoveného v usnesení Rady o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy s ohledem na vytvoření Evropského prostoru vzdělávání a další vývoj po jeho dosažení (2021–2030), a sice že do roku 2030 by podíl osob ve věku 25 až 34 let s dosaženým terciárním vzděláním měl činit alespoň 45 %.

V nadcházejících letech dojde k výraznějšímu nárůstu počtu studentů zapsaných ve vysokoškolských institucích, což je základní celosvětový trend posledních desetiletí. Očekává se, že do roku 2030 dosáhne v zemích OECD a G20 počet osob ve věku 25 až 34 let s terciárním vzděláním hodnoty 300 milionů (2).

Na budoucí rozvoj vysokoškolských institucí v Evropě bude mít vliv řada příležitostí i výzev. Světové demografické trendy a globalizace budou výzvou pro postavení Evropy jakožto předního centra tvorby znalostí. Globální oteplování a zhoršování stavu životního prostředí, zrychlení technologických změn a rostoucí soupeření o digitální technologie již ovlivňují strategie vysokoškolských institucí a jejich postavení v Evropě i v globálním kontextu. Dostupnost rozsáhlého rezervoáru talentů disponujících vynikajícím vzděláním a odbornou přípravou bude mít stále větší význam pro to, aby si Evropa udržela a zajistila postavení světového lídra v kontextu zvýšené globální konkurence.

Zatímco rostoucí poptávka po vysoce kvalitním a inkluzivním vzdělávání a excelentním výzkumu a inovacích v rozvíjejících se zemích posiluje vytváření globálních sítí, objevují se nové hrozby pro základní hodnoty a zásady, které se evropské demokracie snaží prosazovat. Na evropské a celosvětové úrovni povedou rostoucí nerovnosti a výzvy spojené se stárnutím společností k přeměně trhu práce a prohloubení potřeby začlenění a dosažení vysokoškolského vzdělání, což bude znamenat nová očekávání v oblasti celoživotního učení.

Hospodářské oživení po pandemii a rychlý vývoj znalostí, dovedností a kompetencí souvisejících s digitální a ekologickou transformací si vyžádají, aby vysokoškolské instituce zvážily další rozvoj své infrastruktury, zaváděly nové pedagogické nástroje, umožňovaly pružné a krátkodobé získávání zkušeností během vzdělávání, připravovaly účastníky vzdělávání na neustále se měnící prostředí společnosti a trhu práce a výzkumným pracovníkům umožnily spolupracovat při hledání inovativních řešení současných globálních výzev.

Dosažení inkluze a excelence vyžaduje značné všeobecné investice do odvětví vysokoškolského vzdělávání v EU, a to s ohledem na současné průměrné výdaje na terciární vzdělávání v EU i vzhledem k rostoucímu počtu studentů a účastníků vzdělávání, jakož i k výzvám, jimž vysokoškolské instituce čelí.

Jedinečné postavení vysokoškolského vzdělávání, jež se podílí na prolínajících se úkolech oblastí vzdělávání, výzkumu, inovací a služeb pro společnost, je příležitostí, jíž je třeba využít k maximalizaci potenciálu součinnosti mezi těmito čtyřmi oblastmi.

Využívání této součinnosti má klíčový význam pro plnění cílů udržitelného rozvoje OSN. Bude třeba podporovat partnerství mnoha zúčastněných stran a spolupráci s vysokoškolskými institucemi a mezi těmito institucemi navzájem.

V usnesení Rady o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy s ohledem na vytvoření Evropského prostoru vzdělávání a další vývoj po jeho dosažení (2021–2030) se v této souvislosti vyzývá k vypracování „agendy pro transformaci vysokoškolského vzdělávání se zaměřením na inkluzi, inovace, konektivitu, digitální a ekologickou připravenost a mezinárodní konkurenceschopnost, jakož i základní akademické hodnoty a vysoké etické zásady i na zaměstnanost a zaměstnatelnost“.

10.

V témže kontextu poukázaly závěry Rady o novém Evropském výzkumném prostoru na „institucionální transformace, profesní dráhu ve výzkumu, vědecké vzdělávání, odbornou přípravu, mezinárodní spolupráci a šíření znalostí jako na možné oblasti intenzivnější spolupráce“ mezi Evropským výzkumným prostorem, Evropským prostorem vysokoškolského vzdělávání a vysokoškolskou dimenzí Evropského prostoru vzdělávání. Rada rovněž vzala na vědomí „návrh Komise na vypracování plánu akcí pro vytváření synergií mezi vysokoškolským vzděláváním a výzkumem“ a uvedla, že podporuje další rozvíjení aliancí „Evropských univerzit“„jakožto vzoru pro moderní a inkluzivní instituce vysokoškolského vzdělávání budoucnosti v Evropě“. Politický program Evropského výzkumného prostoru na období 2022–2024, připojený k závěrům Rady o řízení Evropského výzkumného prostoru v budoucnosti, obsahuje akce zaměřené na vysokoškolské instituce.

11.

Ve svých závěrech o iniciativě „Evropské univerzity“ – Propojení vysokoškolského vzdělávání, výzkumu, inovací a společnosti: příprava podmínek pro nový rozměr evropského vysokoškolského vzdělávání Rada uznala, že Evropské univerzity by měly „přispívat k posílení výzkumného a inovačního rozměru vysokoškolských institucí v Evropě vypracováním společného programu, sdílených infrastruktur a zdrojů“ a „vytvořit ještě silnější aliance prozkoumáním proveditelnosti společného zápisu studentů a společného náboru akademických a výzkumných pracovníků v rámci jednotlivých vnitrostátních systémů, aby se jejich vzdělávací a výzkumná profesní dráha stala v rámci aliancí atraktivnější, udržitelnější a flexibilnější“. Vyzvala rovněž Komisi a členské státy, aby „[z]vážily udržitelnější nástroje financování pro ‚Evropské univerzity‘, mimo jiné využíváním synergií regionálních a vnitrostátních systémů se systémy evropskými, tak aby byly schopny naplňovat svou ambiciózní strategii“ a aby vypracovávaly, počínaje rokem 2022, jasně formulované návrhy s cílem „pomoci v případě potřeby odstranit překážky spolupráce na evropské úrovni, a to například prozkoumáním potřebnosti a proveditelnosti udělování společných evropských vysokoškolských diplomů v rámci aliancí ‚Evropských univerzit‘“.

12.

Ve svých závěrech nazvaných „Prohloubení Evropského výzkumného prostoru: nabídnout výzkumným pracovníkům atraktivní a udržitelné profesní dráhy a pracovní podmínky a zajistit, aby se mobilita v oblasti výzkumu stala realitou“ Rada vyzvala Komisi, aby „podpořila členské státy při koncipování politických opatření pro hladký a ambiciózní průběh nadnárodní spolupráce mezi vysokoškolskými institucemi v Evropě, zejména v oblasti často propojených akademických a výzkumných kariér, jež podporují inkluzivnost, podněcují excelenci a posilují mezinárodní konkurenceschopnost evropského odvětví vysokoškolského vzdělávání, čímž zvyšují jeho atraktivitu pro evropské i mimoevropské talenty“. Rovněž souhlasila s tím, že aliance Evropských univerzit a jejich partnerství s místními ekosystémy představují „vhodné platformy pro testování možných modelů rozvíjejících interoperabilitu výzkumných kariér a pro zkoumání možností společných náborových programů, systémů pro vzdělávání a profesní rozvoj zohledňujících aspekty výzkumu i učení, jakož i pro testování nových systémů odměňování a hodnocení, mimo jiné i v případě výuky vycházející z výzkumu“,

DOMNÍVÁ SE, ŽE:

13.

pokud bude možné na evropské úrovni účinně vyřešit uvedené výzvy, dále se posílí, prohloubí a zjednoduší nadnárodní spolupráce mezi vysokoškolskými institucemi v celé Evropě. V této souvislosti Komise předložila ambiciózní Evropskou strategii pro univerzity, jejímž cílem je posílit postavení těchto institucí a podpořit je při plnění všech jejich úkolů s cílem zintenzivnit jejich spolupráci a využít jejich silných stránek s ohledem na zásadní význam jejich příspěvku k reakci Evropy na budoucí výzvy. Mělo by dojít k prohloubení různých druhů stávající spolupráce a její výsledky a související osvědčené postupy by měly být sdíleny s cílem inspirovat celé odvětví vysokoškolského vzdělávání v Evropě, při současném respektování pravomocí členských států, akademické svobody a institucionální autonomie vysokoškolských institucí.

14.

V rámci společného úsilí na institucionální, vnitrostátní a evropské úrovni je proto třeba dosáhnout čtyř stejně důležitých klíčových cílů, jimiž je:

—	posílení evropského rozměru vysokoškolského vzdělávání, výzkumu a inovací, jakož i součinnosti mezi nimi;

—	podpora globální úlohy a vedoucího postavení Evropy;

—	podpora evropského oživení a reakce na digitální a ekologickou transformaci;

—	posílení pocitu evropské sounáležitosti na základě společných hodnot,

VYZÝVÁ KOMISI A ČLENSKÉ STÁTY, ABY V SOULADU SE SVÝMI PŘÍSLUŠNÝMI PRAVOMOCEMI A S NÁLEŽITÝM OHLEDEM NA ZÁSADU SUBSIDIARITY SPOLUPRACOVALY S VYSOKOŠKOLSKÝMI INSTITUCEMI A ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI S CÍLEM DOSÁHNOUT TĚCHTO KLÍČOVÝCH CÍLŮ:

Posílení evropského rozměru vysokoškolského vzdělávání, výzkumu a inovací, jakož i součinnosti mezi nimi

15.

Užší nadnárodní spolupráce přispívá k vytváření Evropského prostoru vzdělávání a nového Evropského výzkumného prostoru a jejich plné součinnosti, a to prostřednictvím posílení vysokoškolských institucí a zvýšením kvality vysokoškolského vzdělávání, výzkumu a inovací v Evropě jako celku. Prostřednictvím nových rozměrů, formátů a příležitostí k mobilitě v různých oborech, odvětvích i zemích spolu s přitažlivými a udržitelnými profesními drahami v akademické sféře a v oblasti výzkumu i s otevřeným vzděláváním a otevřenou vědou jim umožňuje, aby lépe zvládaly společenské výzvy a předávaly studentům, účastníkům celoživotního učení a výzkumným pracovníkům správné znalosti, dovednosti a kompetence pro jejich budoucí profesní a osobní rozvoj. Zvláštní pozornost je třeba věnovat studentům a mladým výzkumným pracovníkům, u nichž pandemie výrazně ovlivnila jejich studium a profesní dráhu, jakož i studentům a mladým výzkumným pracovníkům z venkovských a odlehlých oblastí, jako jsou nejvzdálenější regiony.

16.

Aliance vysokoškolských institucí, jako jsou „Evropské univerzity“, názorně dokládají možnosti rozsáhlé a dlouhodobé institucionální spolupráce v oblasti vysokoškolského vzdělávání. Takové aliance mají potenciál vytvářet skutečnou evropskou přidanou hodnotu dosažením „kritického množství“ v evropském měřítku prostřednictvím dlouhodobého závazku všech zapojených stran. Usnadňují volný pohyb po Evropě pro účely studia, práce a výzkumu na základě společných zájmů. Díky vysoké míře integrace, transparentnosti a otevřenosti mohou mít v rámci Evropy i pro Evropu transformační dopad. Tento transformační dopad bude posílen na základě koordinace a doplňkovosti s dalšími evropskými, vnitrostátními, regionálními, místními a případně mezinárodními iniciativami a sítěmi.

17.

K plnému využití přidané hodnoty aliancí vysokoškolských institucí, jako jsou „Evropské univerzity“, je třeba další podpora na evropské a případně vnitrostátní úrovni prostřednictvím postupného přístupu. Tyto aliance by jakožto katalyzátory institucionální transformace případně měly být podporovány při rozvoji silného výzkumného a inovačního rozměru a při provádění společných inovativních vzdělávacích programů na všech úrovních a v rámci přístupu zaměřeného na studenty, který je založen na výzkumu a inovacích, a mohly by případně udělovat společné diplomy na základě evropských kritérií vytvářených společně s členskými státy a příslušnými zúčastněnými stranami a v souladu s nástroji boloňského procesu. V oblasti zlepšení řízení lidských zdrojů by tyto aliance měly být ve vhodných případech rovněž podporovány případným společným náborem akademických a výzkumných pracovníků, podporou rozvoje přitažlivých a udržitelných profesních drah a prostřednictvím společného využívání zdrojů a struktur, například laboratoří a platforem.

18.

Vysokoškolské instituce by měly být vybízeny k tomu, aby nadále podporovaly všechny typy mobility studentů, zaměstnanců a výzkumných pracovníků, což přispívá k akademickému úspěchu a osobním úspěchům tím, že všem studentům, zaměstnancům a výzkumným pracovníkům umožní získat mezinárodní a mezikulturní kompetence prostřednictvím internacionalizace vzdělávacích programů nebo účasti v inovativních mezinárodních prostředích ve svých domovských institucích, přičemž se plně uznává hodnota prezenčního učení a fyzické mobility, jakož i potřeba vyvážené mobility výzkumných pracovníků.

19.

V tomto ohledu sehrává podpůrnou úlohu Evropský rok mládeže. Je vhodné připomenout cíl, podle něhož by nejméně 20 % absolventů v Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání mělo absolvovat studium nebo odbornou přípravu v zahraničí, jak bylo opětovně potvrzeno v ministerském komuniké z Říma ze dne 19. listopadu 2020, a podporu, která má být poskytnuta iniciativě „Evropské univerzity“ k plnění ambiciózního cíle dosáhnout 50 % mobilních studentů, jak se uvádí v závěrech Rady o iniciativě „Evropské univerzity“ – Propojení vysokoškolského vzdělávání, výzkumu, inovací a společnosti: příprava podmínek pro nový rozměr evropského vysokoškolského vzdělávání.

20.

K dosažení těchto cílů by členské státy a Komise ve spolupráci s vysokoškolskými institucemi měly rovněž usilovat o zjednodušení administrativních postupů pro instituce, mimo jiné i dalším rozšířením provádění iniciativy „Evropská studentská karta“ a dalším prováděním automatického vzájemného uznávání akademických kvalifikací a období studia v zahraničí, a to ve spolupráci s národními informačními středisky pro akademické uznávání (NARIC). Vysokoškolské instituce by měly být vybízeny k tomu, aby v plné míře využívaly digitální nástroje pro mobilitu a uznávání, podporovaly mnohojazyčnost, mezikulturní vztahy a začleňování studentů s omezenými příležitostmi do svých kampusů a zahrnuly mobilitu do svých vzdělávacích programů.

Podpora globální úlohy a vedoucího postavení Evropy

21.

Internacionalizace vysokoškolského vzdělávání a výzkumu má pro Evropu strategický geopolitický význam, jak je uvedeno ve společném sdělení nazvaném Global Gateway („Globální brána“). Globální spolupráce v oblasti vysokoškolského vzdělávání musí být založena na základních hodnotách a zásadách, jejichž těžištěm je akademická svoboda, institucionální autonomie, otevřené vzdělávání a otevřená věda. Předpokladem mezinárodní spolupráce by měla být zásada vzájemnosti a zásada rovných podmínek. Ve vztazích v oblasti výzkumu a inovací a při jednáních s globálními partnery je třeba se řídit základní zásadou „co nejotevřenější – nepřístupné jen v nezbytné míře“. Vysokoškolské instituce by měly být podporovány prostřednictvím koordinovaného evropského přístupu s cílem prosazovat tyto evropské hodnoty a zásady na celosvětové úrovni, aby bylo dosaženo vyvážené a vzájemně prospěšné spolupráce, která je součástí měkké síly Evropy a její kapacity coby tvůrce globálních norem. Spolupráce se třetími zeměmi v oblasti vysokoškolského vzdělávání a výzkumu musí být založena na společném chápání a sdílení těchto hodnot a zásad prosazovaných na evropské úrovni v souladu s dalšími strategickými zájmy Unie v souladu s konferencí o globálním přístupu.

22.

Užší evropská spolupráce může být přínosná pro podporu vysokoškolských institucí a vybavení výzkumných pracovníků, školitelů, studentů a zaměstnanců nezbytnými nástroji k řešení výzev spravedlivé globální spolupráce, jako je nerovnost, zahraniční vměšování a překážky otevřené vědy. Je rovněž nezbytné podporovat informované a nezávislé porozumění protějšků ze třetích zemí. Aby se Evropská unie stala bezpečným útočištěm z hlediska svobody vědeckého výzkumu a demokratických hodnot, měly by být vysokoškolské instituce prostřednictvím evropských a vnitrostátních systémů a při plném respektování zásady excelence podporovány v tom, aby přijímaly studenty, výzkumné a akademické pracovníky, jejichž svoboda je ohrožena.

23.

Vysokoškolské instituce by s cílem zvýšit svou konkurenceschopnost na celosvětové úrovni měly být vybízeny k mobilizaci místních nebo regionálních ekosystémů, čímž by podpořily územní soudržnost, a to prostřednictvím silných partnerství s výzkumnými organizacemi, aktéry v oblasti inovací, financujícími subjekty a hospodářskými a sociálními partnery, a současně k posilování úzké spolupráce s místními, regionálními a celostátními orgány. V zájmu podpory rozmanitosti a excelence evropských vysokoškolských institucí na celosvětové úrovni je třeba vyvíjet další úsilí a poskytovat členským státům další podporu na evropské úrovni s cílem prosazovat vnitrostátní politiky, například prostřednictvím iniciativ excelence a regionálních a místních center.

24.

Nadnárodní spolupráce mezi evropskými vysokoškolskými institucemi zvyšuje jejich přitažlivost pro mezinárodní studenty, výzkumné pracovníky a globální partnery a zlepšuje kvalitu vzdělávacích nabídek a výzkumného a inovačního potenciálu. Stávající evropské programy, jako jsou Erasmus+, nástroje vnější činnosti Unie a program Horizont Evropa, by měly být využívány v rámci činností zahrnutých do jejich právních základů a měly by být hodnoceny podle příslušných hodnotících kritérií na podporu aliancí vysokoškolských institucí, jako jsou „Evropské univerzity“ a znalostní a inovační společenství, při rozvoji společných činností a strategií internacionalizace v rámci vysokoškolského vzdělávání, výzkumu a inovací. To by jim pomohlo prezentovat se na mezinárodní úrovni, budovat sítě s klíčovými partnery po celém světě, posílit kapacity partnerů ve třetích zemích a posílit mezinárodní (vnitřní i vnější) mobilitu studentů, výzkumných pracovníků, akademických pracovníků a zaměstnanců. V plné míře by měla být využívána Globální úmluva UNESCO o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání z roku 2019, neboť usnadňuje mezinárodní mobilitu studentů, a tím otevírá potenciál pro internacionalizaci evropského vysokoškolského vzdělávání. Díky společnému evropskému úsilí vůči třetím zemím by bylo rovněž možné prostřednictvím přístupu „tým Evropa“ dále podpořit nabídku evropského vysokoškolského vzdělávání a zapojit se do vzájemně prospěšných činností v oblasti budování kapacit.

Podpora evropského oživení a reakce na digitální a ekologickou transformaci

25.

Vysokoškolské instituce by měly být dále podporovány v tom, aby přeměňovaly znalosti na dovednosti, kompetence a inovace. Je možné toho dosáhnout při plném respektování akademické svobody tím, že bude rozvíjena úzká spolupráce s hospodářskými, sociálními a průmyslovými partnery v rámci místních a regionálních výzkumných a inovačních ekosystémů a bude usnadňována meziodvětvová mobilita mezi vysokoškolskými institucemi a dalšími partnery, přičemž se bude vycházet zejména ze strategií pro inteligentní specializaci a Evropského inovačního a technologického institutu (EIT) a znalostních a inovačních společenství. Tato spolupráce by mohla být velmi přínosná i pro místní podniky a malé a střední podniky a mohla by studentům, výzkumným pracovníkům, akademickým pracovníkům, školitelům a zaměstnancům poskytnout příležitost získat v kterékoliv fázi jejich profesní dráhy odbornou přípravu například v oblasti správy duševního vlastnictví, předávání znalostí a podnikání, včetně přístupu k financování. Při jejich kariérním hodnocení je třeba zohledňovat celou škálu akademických činností v rámci akademické obce i mimo ni, a to v rámci všech aspektů úkolů vysokoškolských institucí. Vysokoškolské instituce by rovněž měly zlepšit svou schopnost zapojovat se do svých ekosystémů tím, že do nich budou vnášet nezbytné znalosti, dovednosti a kompetence, a to zejména ve strategických průmyslových odvětvích, a budou podporovat předávání znalostí a technologií a vytváření spin-off společností.

26.

Vysokoškolské instituce by mohly být podporovány ve zlepšování vzdělávání zaměřeného na studenty a založeného na výzkumu, jehož cílem je poskytovat studentům aktuální kompetence, dovednosti a znalosti a rozvíjet jejich výzkumné dovednosti a zkušenosti. Studenti by měli být rovněž podporováni v tom, aby pracovali v různých oborech v rámci přístupů založených na výzvách.

27.

Vysokoškolské instituce mohou hrát klíčovou úlohu v celoživotním učení a v reakci na transformaci trhu práce tím, že se otevřou všem typům účastníků vzdělávání a podpoří jejich zaměstnatelnost, mimo jiné změnou kvalifikace a prohlubováním dovedností. Za tímto účelem by vysokoškolské instituce měly být podporovány při využívání digitalizace s cílem podnítit inovativní učební a výukové metody a při navrhování a zavádění flexibilních a individuálně uzpůsobených vzdělávacích drah, případně včetně kratších kurzů nebo zkušeností získaných během vzdělávání, které mohou vést k získání mikrocertifikátů, přičemž by se neměly odchylovat od základní zásady programů úplného vysokoškolského vzdělání. V zájmu rozvoje příslušných dovedností, kompetencí, postojů a podnikavosti účastníků vzdělávání by vysokoškolské instituce měly být vybízeny k tomu, aby spolupracovaly se svými ekosystémy, podporovaly pracovní zkušenosti, jako jsou stáže, učňovská příprava a příležitosti k dobrovolnické činnosti, a případně aby dále rozvíjely možnosti podnikání, které studentům umožní věnovat se podnikatelským projektům během studia.

28.

Vysokoškolské instituce hrají klíčovou úlohu při podpoře ekologické transformace a plnění cílů udržitelného rozvoje jakožto charakteristického prvku kvality na celosvětové úrovni. V tomto ohledu by vysokoškolské instituce v celé Evropě měly být podporovány při zavádění udržitelných a ekologických přístupů v relevantních případech s využitím celoinstitucionálního přístupu jako součásti svých úkolů, infrastruktur a operací.

29.

Vysokoškolské instituce by jakožto aktéři změn v rámci ekologické transformace měly být vybízeny k tomu, aby rozvíjely mezioborové znalosti, dovednosti a kompetence, podporovaly získávání a využívání znalostí o udržitelnosti mezi všemi účastníky vzdělávání a komunitami a začlenily vzdělávání v oblasti udržitelnosti do vzdělávacích programů ve všech příslušných odvětvích. Měly by být vybízeny k tomu, aby zadávaly a prováděly výzkum, který vychází z dosavadních poznatků týkajících se udržitelnosti.

30.

Jak se ukázalo během pandemie COVID-19, digitální technologie jsou účinným nástrojem pro transformaci systémů vysokoškolského vzdělávání v Evropě; vysokoškolské instituce zase přispívají k urychlení digitální transformace v Evropě.

31.

Je nezbytné poskytnout vysokoškolským institucím vysokou konektivitu a vysoce výkonné digitální infrastruktury a služby, které by měly být v co největší míře interoperabilní a sdílené v celé Evropě, měly by vycházet z evropských norem (3) a využívat důvěryhodné technologie v souladu se zvláštními potřebami vysokoškolských institucí, jako jsou bezpečná data.

32.

Urychlení digitální transformace Evropy zahrnuje rozvoj digitální a datové gramotnosti studentů, školitelů, zaměstnanců, akademických a výzkumných pracovníků a případně širší veřejnosti. V tomto ohledu hrají vysokoškolské instituce klíčovou úlohu, pokud jde o předávání nových digitálních kompetencí a jejich etických prvků, jako je péče o data, umělá inteligence, vysoce výkonná výpočetní technika a kybernetická bezpečnost, účastníkům vzdělávání, a rovněž pokud jde o provádění výzkumu a inovací.

33.

Vysokoškolské instituce by měly plně uznávat úlohu prezenčního učení, měly by však v plné míře využívat digitálních prostředků s cílem zvýšit kvalitu zkušeností získaných během vzdělávání pro studenty, zaměstnance, akademické a výzkumné pracovníky, a rovněž by měly řešit sociální nerovnosti. V zájmu překlenutí digitální propasti by měly být podporovány iniciativy zajišťující rovný přístup k individualizovaným vzdělávacím příležitostem pro všechny, například s využitím virtuální nebo hybridní výuky v případech, kdy jsou účastníci vzdělávání fyzicky vzdáleni. Vysokoškolským institucím by se měla v jejich úsilí o sdílení platforem a interoperabilních nástrojů, které umožňují výměnu údajů a zároveň poskytují vysoce kvalitní a uživatelsky vstřícné vzdělávací zdroje, jako jsou online kurzy, poskytovat podpora.

Prohlubování pocitu evropské sounáležitosti na základě společných hodnot

34.

Pro prohlubování pocitu evropské sounáležitosti a podporu našeho evropského způsobu života je klíčové prosazovat a chránit evropské demokratické hodnoty, podporovat rozmanitost, inkluzivnost a genderovou rovnost a posilovat kvalitu a relevantnost vysokoškolského vzdělávání pro dovednosti, které obstojí i v budoucnosti. Vysokoškolské instituce jsou autonomní a ústřední zásadou jejich poslání a činností je akademická a vědecká svoboda.

35.

Vysokoškolské instituce by měly být podporovány v jejich úsilí o ochranu vzdělávání a vědy před dezinformacemi, podporu otevřené vědy a obranu demokratických hodnot. V tomto ohledu jsou vysokoškolské instituce zárukou demokracie a hlavním fórem pro občanskou vědu, které připravuje studenty na aktivní občanství a zapojení veřejnosti.

36.

Vysokoškolské instituce mohou vést veřejnou diskusi se základními a přehlednými informacemi, a to prostřednictvím širšího přístupu k publikacím a údajům z výzkumu a pořádáním veřejných akcí s cílem šířit výsledky výzkumu a diskutovat o nich. Vysokoškolské instituce mohou být klíčovými aktéry v boji proti zkreslenému využívání výzkumu a mohou představovat rozhraní mezi vzděláváním, výzkumem, inovacemi, veřejnými orgány a občanskou společností. Tato úloha by mohla být dále posílena a využívána vysokoškolskými institucemi k systematičtějšímu zapojení všech společenských aktérů, včetně veřejných a soukromých inovátorů, regionálních a místních veřejných orgánů, včetně škol, sdělovacích prostředků, organizací zaměřených na popularizaci vědy a organizací občanské společnosti, jako jsou sdružení spotřebitelů, uživatelů nebo pacientů.

37.

Vysokoškolské instituce by měly zajistit, aby se studenti, akademičtí a výzkumní pracovníci a zaměstnanci podíleli na jejich správě jako plnoprávní členové a konstruktivní partneři vysokoškolské komunity. V této souvislosti mohou být studenti zapojeni do rozhodovacích mechanismů, a to i pokud jde o vzdělávací programy, jako aspekt základních akademických hodnot, znak demokracie a kultura dialogu ve vysokoškolských institucích.

38.

Vysokoškolské instituce by měly být podporovány a povzbuzovány v jejich úsilí o začlenění a úspěšnost svých studentů, akademických a výzkumných pracovníků a zaměstnanců, jakož i o prosazování rovných příležitostí bez ohledu na pohlaví, rasový nebo etnický původ, náboženské vyznání nebo přesvědčení, sociální a ekonomické zázemí, zdraví, zdravotní postižení, věk, sexuální orientaci, přistěhovalecký původ a zeměpisnou polohu. Za tímto účelem je třeba podporovat vysokoškolské instituce při zajišťování spokojenosti všech a zároveň zachování větší sociální rozmanitosti. V tomto ohledu by vysokoškolské instituce měly být vybízeny k tomu, aby oslovily nedostatečně zastoupené skupiny s cílem zlepšit jejich přístup k vysokoškolskému vzdělávání a pomoci jim dokončit studium, přičemž je třeba náležitě zohlednit studenty a mladé výzkumné pracovníky, u nichž pandemie výrazně ovlivnila jejich studium a profesní dráhu, jakož i studenty a mladé výzkumné pracovníky z venkovských a odlehlých oblastí, jako jsou nejvzdálenější regiony.

39.

Vysokoškolské instituce by měly být podporovány a vybízeny k tomu, aby přijaly příslušná opatření ke zlepšení genderové vyváženosti mezi členy studentských a zaměstnaneckých orgánů, a to i v souvislosti s kariérním růstem u akademických pracovníků.

40.

Vysokoškolské instituce mohou využívat inovativní výukové nástroje a pedagogické postupy, včetně digitálních nástrojů, s cílem poskytnout přístup k učení zaměřený na studenty bez ohledu na socioekonomické nebo vzdělávací zázemí. V zájmu snížení nerovnosti a podpory osobních úspěchů by vysokoškolské instituce měly být vybízeny k tomu, aby poskytovaly individualizované poradenství a podpůrné služby, zejména nově příchozím, a to s přihlédnutím ke stylu a způsobu učení, jakož i k sociálně-ekonomickému zázemí každého účastníka vzdělávání.

KONKRÉTNĚ VYBÍZÍ ČLENSKÉ STÁTY A KOMISI, ABY V SOULADU SE SVÝMI PŘÍSLUŠNÝMI PRAVOMOCEMI A S NÁLEŽITÝM OHLEDEM NA ZÁSADU SUBSIDIARITY PODPOŘILY ALIANCE VYSOKOŠKOLSKÝCH INSITITUCÍ, JAKO JE NAPŘÍKLAD INICIATIVA „EVROPSKÉ UNIVERZITY“:

41.

Všechny typy aliancí vysokoškolských institucí by měly být dále podporovány všemi vhodnými a relevantními prostředky s cílem usnadnit činnosti spolupráce založené na vysoké kvalitě, excelenci, dopadu, inkluzivnosti a zeměpisné vyváženosti a identifikovat překážky a nalézt řešení, které by mohly být společné všem aliancím. Konkrétně by na základě přezkumu prvních pilotních aliancí v polovině období měla být dále rozvíjena iniciativa „Evropské univerzity“. To by rovněž umožnilo seskupit činnosti za účelem sdílení osvědčených postupů v oblasti vysokoškolského vzdělávání, výzkumu a inovací a služeb pro společnost.

42.

V první řadě by aliance vysokoškolských institucí měly být vybízeny k plnému využívání stávajících programů financování, jakož i podpůrných nástrojů na evropské, vnitrostátní a regionální úrovni s cílem posílit a prohloubit jejich spolupráci.

43.

V příslušných případech a v úzké spolupráci s vnitrostátními orgány, aliancemi vysokoškolských institucí a zúčastněnými stranami by měly být podniknuty kroky k překonání překážek bránících hlubší, dlouhodobé a flexibilní nadnárodní spolupráci a k navržení institucionalizovaných nástrojů spolupráce, a to na základě předběžného důkladného posouzení jejich nezbytnosti, přínosů a proveditelnosti. Cílem je poskytnout aliancím na dobrovolném základě prostor pro společné jednání, přijímání společných strategických rozhodnutí, prozkoumání proveditelnosti společného náboru, navrhování společných vzdělávacích programů nebo sdílení zdrojů a lidských, technických, datových, vzdělávacích, výzkumných a inovačních kapacit.

44.

Při důrazu na provádění evropského přístupu k zajišťování kvality společných programů by měly být učiněny další kroky k uznání hodnoty inovativních nadnárodních zkušeností získaných během vzdělávání a ke zvýšení viditelnosti, přitažlivosti a dobré pověsti těchto společných programů poskytovaných aliancemi vysokoškolských institucí, a to jak v Evropě, tak i mimo ni. Měla by být prozkoumána společná kritéria, která by mohla vést k případnému zavedení evropské značky pro společné programy. Později by se v souladu se stávajícími nástroji boloňského procesu mohlo na základě těchto společně vytvořených evropských kritérií uvažovat o možnosti na dobrovolném základě koncipovat a vydávat na všech stupních společné diplomy, a to na vnitrostátní, regionální nebo institucionální úrovni. Tento proces by měl probíhat v úzké spolupráci s vnitrostátními orgány, aliancemi vysokoškolských institucí a zúčastněnými stranami.

45.

Výsledky předběžných průzkumů uvedených v bodech 43 a 44 by byly v každém kroku oznámeny Radě k dalšímu rozhodnutí.

46.

Na vnitrostátní úrovni by měly být umožněny účinné a efektivní procesy zajišťování kvality s cílem usnadnit evropský přístup k zajišťování kvality u společných programů v souladu s Evropskými standardy a směrnicemi pro zajištění kvality v Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání, přičemž je třeba zohlednit význam kvality, výzkumu a zaměstnatelnosti.

47.

Aby aliance vysokoškolských institucí mohly v dlouhodobém horizontu plnit všechny své úkoly a plně využívat svůj potenciál a aby byly pokryty finanční náklady na nadnárodní spolupráci, měly by být učiněny kroky směrem k udržitelnější, ucelenější a integrovanější perspektivě financování ze strany EU. V tomto ohledu by Komise měla v úzké konzultaci s členskými státy a příslušnými zúčastněnými stranami do roku 2024 otestovat pilotní přístupy pro možná řešení a následně podat Radě zprávu k dalšímu rozhodnutí.

V RÁMCI DALŠÍCH KROKŮ, S NÁLEŽITÝM OHLEDEM NA ZÁSADY SUBSIDIARITY A INSTITUCIONÁLNÍ AUTONOMIE A V SOULADU S VNITROSTÁTNÍMI PODMÍNKAMI:

48.

VYZÝVÁ Komisi a členské státy. aby podporovaly a chránily základní akademické hodnoty, včetně akademické svobody a integrity, v souladu s ministerským komuniké z Říma z roku 2020 a Bonnskou deklarací o svobodě vědeckého výzkumu.

49.

VYZÝVÁ Komisi a členské státy, aby ve spolupráci s příslušnými zúčastněnými stranami společně pokročily v přípravě opatření pro vytváření synergií mezi vysokoškolským vzděláváním, výzkumem a inovacemi v rámci strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy a řídících struktur Evropského výzkumného prostoru. Tyto činnosti by měly prokázat skutečnou přidanou hodnotu na evropské úrovni a usilovat o dosažení výše uvedených klíčových cílů a měly by být prováděny Komisí a na dobrovolném základě členskými státy všemi vhodnými způsoby v závislosti na vnitrostátních podmínkách.

50.

VYZÝVÁ Komisi, aby do poloviny roku 2022 předložila Radě pro informaci a pro další rozhodování plán společného navrhování nových nástrojů. V tomto plánu by měly být uvedeny klíčové milníky a zapojené skupiny odborníků. Při provádění klíčových cílů budou zohledněny: opatření stanovená ve sdělení Komise o Evropské strategii pro univerzity; usnesení Rady o strategickém rámci evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy s ohledem na vytvoření Evropského prostoru vzdělávání a další vývoj po jeho dosažení (2021–2030); příslušná opatření stanovená v politickém programu Evropského výzkumného prostoru na období 2022–2024 připojeném k závěrům Rady o řízení Evropského výzkumného prostoru v budoucnosti, jakož i hodnoty a zásady stanovené v doporučení Rady o Paktu pro výzkum a inovace v Evropě.

51.

VYZÝVÁ Komisi, členské státy a zúčastněné strany, aby se zapojily do posílené spolupráce za účelem provádění těchto synergií, a to na základě stávajících správních struktur strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy a Evropského výzkumného prostoru, v úzké součinnosti s Evropským prostorem vysokoškolského vzdělávání a s využitím osvědčených postupů vysokoškolských institucí. V tomto ohledu by mohla být v případě potřeby a s jasně vymezenými tématy společného zájmu a společným cílem zvážena společná zasedání generálních ředitelů pro vysokoškolské vzdělávání a Výboru pro Evropský výzkumný prostor a inovace (ERAC).

52.

VYZÝVÁ Komisi a členské státy, aby usilovaly o dosažení těchto klíčových cílů prostřednictvím úzké spolupráce se zastřešujícími organizacemi na úrovni EU a mezinárodními organizacemi nebo jinými příslušnými organizacemi, které jsou relevantní na úrovni EU a zastupují zúčastněné strany, jako jsou: vysokoškolské instituce, včetně aliancí evropských vysokoškolských institucí, studentská sdružení, agentury pro zajišťování kvality, výzkumné a technologické organizace, podniky s intenzivním výzkumem a inovacemi, včetně malých a středních podniků, jednotliví výzkumní pracovníci a inovátoři, výzkumné infrastruktury, organizace zaměřené na financování výzkumu a inovací a akademie věd. V budoucnosti by se mohla konat pravidelná setkání, jako je Fórum univerzit pro budoucnost Evropy, s cílem projednat provádění strategie a podpořit sdílení osvědčených postupů. Výsledky, ke kterým se dospěje v rámci tohoto fóra, by měly být základem pro další vývoj a práci příslušných pracovních skupin strategického rámce evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy a Evropského výzkumného prostoru v součinnosti s Evropským prostorem vysokoškolského vzdělávání.

53.

VYZÝVÁ členské státy, aby s podporou Komise využívaly mnohostranné výměny s cílem podpořit sdílení osvědčených postupů a vzájemné učení z jiných členských států.

54.

BERE NA VĚDOMÍ záměr Komise racionalizovat nástroje pro monitorování vysokoškolského vzdělávání. Mohl by se tím zvýšit jejich potenciál a relevantnost pro tvůrce politik, vysokoškolské instituce, studenty a výzkumné pracovníky, aniž by se zvýšila administrativní zátěž členských států nebo vysokoškolských institucí, s cílem poskytovat informace o pokroku dosaženém při provádění evropské strategie pro posílení postavení vysokoškolských institucí a pomoci členským státům, které usilují o přípravu opatření, k nimž chtějí přispět na základě spolehlivých důkazů a údajů. Členské státy se mohou do tohoto procesu zapojit dobrovolně. NAVRHUJE, aby další diskuse vycházely z mapovací studie zaměřené na potenciál a právní rámec příslušných monitorovacích nástrojů. ZDŮRAZŇUJE, že tato činnost by měla být prováděna v součinnosti s procesem koordinace a monitorování politiky Evropského výzkumného prostoru (EVP), včetně srovnávacího přehledu EVP.

55.

VYZÝVÁ Komisi, aby členským státům pravidelně předkládala aktuální informace o pokroku při provádění výše uvedených opatření a aby v celkové zprávě Komise o Evropském prostoru vzdělávání v roce 2025 předložila komplexní přehled, který bude rovněž zohledňovat pokrok dosažený při provádění Evropského výzkumného prostoru.

(1) Pro účely těchto závěrů se výraz „vysokoškolské instituce“ používá jako odkaz na celé odvětví, které představuje komplexní oblast terciárního vzdělávání, zahrnuje tedy všechny typy institucí vysokoškolského vzdělávání, v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo postupy zahrnuje mimo jiné výzkumné univerzity, vysoké školy, univerzity aplikovaných věd, instituce vyššího odborného vzdělávání a přípravy a umělecké vysokoškolské instituce.

(2) OECD (2020), Resourcing Higher Education: Challenges, Choices and Consequences (Financování vysokoškolského vzdělávání: výzvy, rozhodnutí a důsledky), Higher Education, OECD Publishing, Paříž.

(3) Carretero Gomez, S., Vuorikari, R. a Punie, Y., DigComp 2.1: The Digital Competence Framework for Citizens with eight proficiency levels and examples of use, Publications Office of the European Union, Luxembourg, 2017. (Rámec digitálních kompetencí pro občany s osmi úrovněmi způsobilosti a příklady použití), Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk, 2017.