Zveřejnění žádosti o zápis názvu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin
(2022/C 370/08)
Tímto zveřejněním se přiznává právo podat proti žádosti námitku podle článku 51 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 (1) do tří měsíců ode dne tohoto zveřejnění.
JEDNOTNÝ DOKUMENT
„Íslenskt lambakjöt“
EU č.: PDO-IS-2636 – 28.9.2020
CHOP (X) CHZO ( )
1. Název (názvy) [(CHOP či CHZO)]
„Íslenskt lambakjöt“
2. Členský stát nebo třetí země
Island
3. Popis zemědělského produktu nebo potraviny
3.1. Druh produktu
Třída 1.1 Čerstvé maso (a droby)
3.2. Popis produktu, k němuž se vztahuje název uvedený v bodě 1
„Íslenskt lambakjöt“ je název, kterým se označuje maso z čistokrevných islandských jehňat, jež se narodila, byla odchována a poražena na Islandu v severním Atlantském oceánu. Jehňata jsou porážena ve stáří 4–6 měsíců a hmotnost jatečně upraveného těla činí 15–17 kg. Maso je tmavě červené, jemné, s chutí připomínající zvěřinu. Jehněčí maso může být uváděno na trh jako celé jatečně upravené tělo nebo naporcované na celé části (přední čtvrt, hřbet, filet, kýta, kotlety, stehýnka atd.), a to v čerstvém nebo zmrazeném stavu.
Hlavní charakteristické znaky masa „Íslenskt lambakjöt“ jsou:
|
— |
Chuť: zvěřinová. |
|
— |
Procento masa negativně ovlivněného stresem: 1–2 % s hodnotou pH24 překračující 5,8 % |
|
— |
nízká tuhost a jemná zadní svalovina. |
|
— |
Podíl omega-3 mastných kyselin ve fosfolipidech: 16 %. |
|
— |
Podíl svaloviny, která neobsahuje fosfolipidy: 1 % hmotnosti svaloviny. |
|
— |
Vysoké množství železa a vitaminů B, viz tabulka níže.
|
3.3. Krmivo (pouze u produktů živočišného původu) a suroviny (pouze u zpracovaných produktů)
Jehňata se od jara do podzimu pasou na obhospodařovaných loukách nebo volných pastvinách. Novorozená jehňata se nejčastěji krmí na obhospodařovaných loukách, dokud nejsou volné pastviny shledány za vhodné pro pastvu. Většina ovcí je vypuštěna na volné pastviny dva až čtyři týdny po bahnění. Přírodní pastviny, které se na Islandu využívají pro letní pastvu, se nacházejí buď na půdě patřící zemědělským podnikům, nebo na pastvinářských pozemcích. Veškeré krmivo tudíž pochází výhradně z uvedené zeměpisné oblasti.
3.4. Specifické kroky při produkci, které se musejí uskutečnit ve vymezené zeměpisné oblasti
Ve vymezené zeměpisné oblasti se musí uskutečnit veškeré kroky.
3.5. Zvláštní pravidla pro krájení, strouhání, balení atd. produktu, k němuž se vztahuje zapsaný název
–
3.6. Zvláštní pravidla pro označování produktu, k němuž se vztahuje zapsaný název
Výbor pro marketing islandského jehněčího masa poskytuje společný propagační materiál s použitím této společné značky: „Islandské jehně – ve volném výběhu od roku 874“.
Použití loga i propagačních materiálů je dobrovolné.
4. Stručné vymezení zeměpisné oblasti
Zeměpisnou oblastí je ostrov Island v severním Atlantském oceánu.
5. Souvislost se zeměpisnou oblastí
Chov ovcí má na Islandu dlouhou a bohatou kulturní tradici. Mnozí věří, že bez ovcí by byl Island pro osadníky přicházející před mnoha staletími neobyvatelný. Díky ovcím se zde mohlo obyvatelstvo udržet – jejich maso sytilo generaci za generací a jejich vlna a kožešina poskytovaly lidem ochranu před chladem. Jedním z nejlepších příkladů tradiční islandské kuchyně je jehněčí polévka, která se dříve podávala o nedělích nebo jako pohoštění při zvláštních příležitostech, ale nyní je považována za běžný, každodenní pokrm. Islandské kulinářské dědictví je protkáno s chovatelstvím ovcí a s produkty ze skopového a jehněčího masa.
Faktory, které mají vliv z hlediska růstu a zdraví ovcí, jsou nutriční hodnota krmiva, schopnost přijímat potravu a zužitkování potravy. Dlouhodobá tradice chovu ovcí, předávaná na ostrově z generace na generaci, vedla k dosažení vysoké úrovně péče o stáda a osvojení vysoce kvalitních metod pastvy.
Přes zimu ponechávají islandští chovatelé vzhledem k povětrnostním podmínkám dospělé ovce ve vnitřních prostorách se zajištěným krmením. Krmí je senem, které nashromáždí během léta. Bahnění začíná na přelomu dubna a května a trvá až do začátku června. Jehňata se od jara do podzimu pasou na obhospodařovaných loukách nebo volných pastvinách. Po dobu, než jsou volné pastviny shledány za vhodné pro pastvu, se novorozená jehňata nejčastěji krmí na obhospodařovaných loukách. Většina ovcí je vypuštěna na volné pastviny dva až čtyři týdny po bahnění. Přírodní pastviny, které se na Islandu využívají pro letní pastvu, se nacházejí buď na půdě patřící zemědělským podnikům, nebo na pastvinářských pozemcích. Veškeré krmivo tudíž pochází výhradně z uvedené zeměpisné oblasti.
Volné pastviny se pro pastvu dobytka využívají od dob, kdy byl Island osídlen. Většina této půdy se nachází v oblasti střední vysočiny, a to především proto, že jehňata, která se zde pasou, obecně rychleji rostou. Ačkoli jsou přírodní pastviny využívané na Islandu pro letní pastvu všeobecně velmi různorodé, vegetace na vysočině je obvykle nejbohatší na bílkoviny, což je jedním z faktorů, které napomáhají k rychlejšímu růstu. Tempo růstu jehňat v nížinách je proto obecně pomalejší než u jehňat, která se pohybují v oblastech vysočiny a spásají čerstvě vyrašenou vegetaci, přičemž patrné je to zejména na začátku a v polovině léta, avšak do konce srpna se jejich tempo růstu vyrovná.
Na začátku září se růst jehňat na přírodních pastvinách začíná zpomalovat. Pokud do té doby nedosáhly velikosti vhodné pro porážku, lze jejich růstový potenciál zvýšit tím, že se jehňata umístí na obdělávané plochy, tj. na obhospodařované louky nebo na plochy se zelenými pícninami, a to po dobu přibližně dvou až šesti týdnů. V takových případech mají jehňata vždy přístup na další, doplňkové pastevní plochy. Cílem tohoto opatření je dosáhnout na podzim požadované hmotnosti jatečně upraveného těla a podpořit lepší zařazení při klasifikaci na jatkách.
Na podzim chovatelé shánějí ovce z volných a přírodních pastvin, což je proces, který může v závislosti na zeměpisných polohách trvat až týden a který představuje tradici, jež je tak stará jako osídlení Islandu. Už od dob osidlování spojují chovatelé v jednotlivých okresech své síly, aby sehnali ovce z volných pastvin a soukromých pozemků do společné ohrady. Jakmile jsou ovce pohromadě, roztřídí se, a poté si každý majitel (nebo jeho zástupce) odvede svoje stádo domů.
Jehňata se většinou pasou v úrodnějších oblastech, na travnatých loukách a rašeliništích a odpočívají v drsnějších oblastech. Vegetace se skládá z nízkých rostlin a vyskytuje se zde poměrně málo druhů stromů. V závislosti na ročním období dávají jehňata přednost různým rostlinám podle jejich zralosti, přičemž islandské ovce většinou vyhledávají rostliny, jako je hrachor přímořský, ostružiník skalní, andělika lékařská, vrbovka širokolistá a rozchodnice růžová. Příklady travních odrůd, šáchorovitých (Cyperaceae) a kapraďorostů (pteridofytních rostlin), které jsou ovcemi velmi vyhledávané, jsou metlice trsnatá, psineček obecný, psineček výběžkatý, lipnice alpská, kostřava červená a bika mnohokvětá. Mezi kvetoucí rostliny, jež jsou u pasoucích se ovcí oblíbené, patří lepnice alpská, žluťucha alpská, kakost lesní, silenka bezlodyžná, trávnička přímořská, svízel severní, šťovík dlouholistý, lomikámen bažinný a další. Islandské stromy a keře, jež ovce s oblibou spásají v letním období, jsou například jeřáb ptačí, vrbovka horská, vrba vlnatá a vrba bobkolistá. Výživné přírodní pastviny a seno snižují potřebu píce a rozmanitost vegetace, která je k dispozici pro pastvu, je značná. Díky chladnému podnebí na Islandu není nutné používat při produkci potravin pesticidy v takovém množství, jako je tomu v mnoha jiných zemích. Tyto faktory mají v produkci masa „Íslenskt lambakjöt“ velký význam.
Závěry učiněné v rámci evropského projektu, který se zabýval jehněčím masem (FAIR CT96-1768 (OVAX), Určování a změny jakosti a složení masa z různých evropských druhů ovcí, které splňují regionální očekávání spotřebitelů), obsahovaly srovnání islandské metody produkce jehněčího masa s metodami produkce v pěti dalších evropských zemích. Maso „Íslenskt lambakjöt“ bylo zástupci všech zúčastněných zemí hodnoceno jako nejjemnější. To bylo rovněž potvrzeno měřením fyzikálních vlastností zkoumaného masa. Rozdíl oproti ostatním masům byl zčásti přičítán věku jehňat při porážce, jakož i množství a tepelné rozpustnosti kolagenu. Dalším faktorem mohl být podle názoru účastníků i rozdíl ve svalovém vláknu u ovcí z jednotlivých chovů. V závěrech bylo rovněž uvedeno, že hlavními charakteristickými znaky masa „Íslenskt lambakjöt“ jsou:
|
— |
zvěřinová chuť, |
|
— |
nízké procento masa negativně ovlivněného stresem (1–2 % s hodnotou pH 24 překračující 5,8 %), |
|
— |
nízká tuhost a jemná zadní svalovina, |
|
— |
vyšší procento omega-3 mastných kyselin, naměřený podíl omega-3 mastných kyselin ve fosfolipidech nacházejících se ve svalovině islandských jehňat činí 16 %, přičemž množství svaloviny, která fosfolipidy neobsahuje, činí 1 % hmotnosti svaloviny, |
|
— |
vysoké množství železa a vitaminů B. |
Charakteristické vlastnosti masa „Íslenskt lambakjöt“ spočívají v prvé řadě ve vysokém stupni jemnosti masa a ve zvěřinové chuti. Chutnost masa „Íslenskt lambakjöt“ se váže ke skutečnosti, že jehňata se pohybují volně na vymezených přírodních pastvinách a vyrůstají ve volném, přírodním prostředí Islandu, kde se živí trávou a jinými rostlinami.
Ve srovnávací studii porovnávající jehněčí maso ze šesti evropských zemí – Anglie, Islandu, Španělska, Francie, Itálie a Řecka – bylo zjištěno, že maso „Íslenskt lambakjöt“ je z hlediska množství a procenta omega-3 mastných kyselin bohatší než ostatní druhy jehněčího masa.
To lze přičíst skladbě mastných kyselin v pícninách a spásané vegetaci, která má vliv na procento omega-3 mastných kyselin v tukových vrstvách i ve svalovině jehňat. Jedním z faktorů, které stojí za vysokým procentem mastných kyselin, je islandské podnebí. Island se rozkládá v arktické i subarktické oblasti. V nížinách na jihu a jihovýchodě a v některých vnitrozemských oblastech v severní a východní části země panuje subarktické klima, kdy se průměrná teplota v červenci pohybuje okolo 10 °C a výše, a v lednu se drží nad –3 °C. Na územích vysočiny a ve většině ostatních nížinných oblastí působí arktické klima, s průměrnými červencovými teplotami pod 10 °C a průměrnými lednovými teplotami pod –3 °C. Roční úhrn srážek v nížinách dosahuje 400 až 2 000 mm. Island má největší ledovce, které se nacházejí mimo polární oblasti, a v některých místech zasahují ledovcové splazy až do oblastí nížin. Nízké úrovně znečištění, čisté ovzduší a dostatek životního prostoru, stejně jako nízké znečištění pastvin, dobré zacházení se zvířaty a jejich životní podmínky – to vše má vliv na podmínky chovu ovcí na Islandu. Tráva, kterou se živí, je bohatá na kyselinu linolenovou ze skupiny omega-3 mastných kyselin a na vitamin E. Kromě toho bylo prokázáno, že islandská jehňata netrpí před porážkou nebo v jejím průběhu stresem, což zajišťuje velmi nízké hladiny kyselosti v mase.
Odkaz na zveřejnění specifikace