22.7.2022   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 281/9


Zveřejnění žádosti o zápis názvu podle čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin

(2022/C 281/07)

Tímto zveřejněním se přiznává právo podat proti žádosti námitku podle článku 51 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 (1) do tří měsíců ode dne tohoto zveřejnění.

JEDNOTNÝ DOKUMENT

„Salacgrīvas nēģi“

EU č.: PGI-LV-02507 – 2.5.2019

CHOP ( ) CHZO (X)

1.   Název (názvy)

„Salacgrīvas nēģi“

2.   Členský stát nebo třetí země

Lotyšsko

3.   Popis zemědělského produktu nebo potraviny

3.1.   Druh produktu

Třída 1.7 Čerstvé ryby, měkkýši a korýši a výrobky z nich získané

3.2.   Popis produktu, k němuž se vztahuje název uvedený v bodě 1

„Salacgrīvas nēģi“ jsou anadromní kruhoústí patřící k druhu mihule říční (Lampetra fluviatilis). Prodávají se čerstvé nebo vařené a naložené v aspiku.

Čerstvé mihule mají délku 30–35 cm s tmavě modrošedým nebo zelenohnědým zbarvením na hřbetu a nahoře po stranách, zatímco dole po stranách a na spodní části těla jsou mihule šedé nebo bílé. Méně než 15 % mihulí měří více než 35 cm nebo méně než 30 cm. Blízkost zeměpisné oblasti k moři a způsob lovu „Salacgrīvas nēģi“ znamenají, že mihule stráví minimální dobu v říční vodě, díky čemuž se vyznačují čistotou a jejich dýchací ústrojí neobsahuje nečistoty z říčních sedimentů. Vyznačují se charakteristickou vůní moře a řas.

Vařené mihule v aspiku produkované z čerstvých mihulí, jsou rovněž bez nežádoucích nečistot a příchutí z říčních sedimentů. Mají bohatou, hořkosladkou a mírně slanou chuť; pokud jde o konzistenci, maso se snadno rozpadá, je jemné a šťavnaté a tyto vlastnosti jsou zachovány hustým a pružným aspikem. Hotový výrobek obsahuje nejvýše 30 % aspiku, nejméně 70 % vařeného masa mihule a 1,2 % až 3,0 % soli. Vařené mihule mají šedohnědou barvu a barva aspiku může být od světle žluté po světle hnědou.

3.3.   Krmivo (pouze u produktů živočišného původu) a suroviny (pouze u zpracovaných produktů)

Pokud jde o použité krmivo nebo jeho jakost, nebyla stanovena žádná pravidla.

Surovinou pro zpracovaný produkt – vařené mihule v aspiku – jsou čerstvé mihule ulovené v řekách Svētupe a Salaca v okrese Salacgrīva a ve městě Salacgrīva.

3.4.   Specifické kroky při produkci, které se musejí uskutečnit ve vymezené zeměpisné oblasti

Čerstvé „Salacgrīvas nēģi“ se loví pomocí vrší od 1. srpna do 31. ledna z rybích zábran v řekách Svētupe a Salaca v okrese Salacgrīva a ve městě Salacgrīva.

Všechny fáze produkce vařených mihulí v aspiku probíhají v okrese Salacgrīva a ve městě Salacgrīva.

3.5.   Zvláštní pravidla pro krájení, strouhání, balení atd. produktu, k němuž se vztahuje zapsaný název

3.6.   Zvláštní pravidla pro označování produktu, k němuž se vztahuje zapsaný název

4.   Stručné vymezení zeměpisné oblasti

Okres Salacgrīva a město Salacgrīva se nacházejí na pobřeží v regionu Vidzeme v Rižském zálivu.

5.   Souvislost se zeměpisnou oblastí

Specifičnost zeměpisné oblasti

V současné době jsou mihule loveny pouze v okrese Salacgrīva a ve městě Salacgrīva pomocí rybích zábran a vrší, což je jedinečný způsob rybolovu používaný po mnohá staletí. Rybí zábrana je zvláštní typ lávky pro pěší, která je postavená na smrkových pilotech a drží pohromadě bez použití šroubů nebo hřebíků. Právě tato rybolovná technika usnadňuje častou kontrolu vrší a zeměpisná blízkost moře k místu na řece, kam se mihule vracejí za účelem tření poté, co strávily většinu svého života ve slané vodě, znamená zkrácení doby, kterou stráví v říčních vodách, čímž se omezuje příjem nečistot z říčních sedimentů a zajišťují se organoleptické vlastnosti produktu, zejména jeho chuť.

Specifičnost produktu

„Salacgrīvas nēģi“ jsou anadromní kruhoústí patřící k druhu mihule říční (Lampetra fluviatilis). Vyznačují se těmito vlastnostmi:

čerstvé mihule mají charakteristickou vůni moře a řas,

specifičnost produktu spočívá v jeho organoleptických vlastnostech – má bohatou, hořkosladkou a mírně slanou chuť, která není ovlivněna říčními sedimenty.

Souvislost

Existuje příčinná souvislost mezi zeměpisnou oblastí výskytu „Salacgrīvas nēģi“, která je základem pověsti a vlastností produktu, a produktem.

Nejcharakterističtější specifičnosti produktu, tj. jeho bohatá, hořkosladká a mírně slaná chuť a vůně moře a řas, jsou zajištěny jak zeměpisnou blízkostí moře, jež zkracuje dobu, kterou mihule stráví v říčních vodách při návratu do řeky za účelem tření, čímž se omezuje příjem nečistot z říčních sedimentů, tak i používanou rybolovnou technikou, která usnadňuje časté kontroly vrší.

Tento produkt se již několik století těší mezi obyvateli Lotyšska vynikající pověsti, o čemž svědčí historické záznamy – „Salacgrīvas nēģi“ je lovena a zpracovávána již od 18. století. Metody lovu mihulí a recepty na vaření se předávají z generace na generaci. Archiv muzea Salacgrīva obsahuje kresbu Johanna Brotzeho z roku 1780, která ukazuje zábranu na lov mihulí v řece Salaca poblíž zámku Vecsalaca.

Z dokumentů z roku 1867, které jsou v držení lotyšských státních historických archivů, vyplývá, že v té době se lovem mihulí zabývalo čtrnáct hospodářství. Během prvního období nezávislosti Lotyšska byl rybolov mihulí v řece Salaca i nadále ve velké míře provozován. Rybolovná práva byla pronajata v dražbě ve dvanácti částech, tzv. „robi“. Ve 20. a 30. letech 20. století se na lovu a zpracování mihulí rovněž významně podílel tehdejší majitel hospodářství Upesjenni v Salacgrīvě, Bernhards Skuja. Ve druhé polovině 20. let nechal Skuja postavit budovu pro vaření mihulí. Budova, která stále stojí, představuje začátek průmyslového zpracování mihulí ve Vidzeme.

Po druhé světové válce převzalo lov a zpracování mihulí v Salacgrīvě zemědělské družstvo Brīvais vilnis. V článku E. Dumbrājse, který otiskl časopis Zvaigzne (č. 21, 1956), je popsán lov mihulí v řece Salaca a výroba vařených mihulí v aspiku. Receptura uvedená v tomto článku byla zachována dodnes.

Pověst produktu je rovněž prokázána v dokumentárním filmu Mēs un jūra („Moře a my“), který natočilo filmové studio v Rize v roce 1974 (scénář: Daina Avotiņa, Jānis Peters) a ve kterém zazní tato důležitá věta: „Mihule jsou čisté zlato ze Salacy!“

Rovněž je důležité zmínit, že v posledních sedmi letech se druhou sobotu v říjnu každoročně slaví „Den mihulí ze Salacgrīvy“. V tento den se „Salacgrīvas nēģi“ vaří nebo se z nich dělá polévka a kupují a prodávají se vařené mihule v aspiku. Tisíce návštěvníků se dozvědí něco o rybolovu mihulí a o zpracovaných výrobcích z nich. Poslechnou si vyprávění rybářů a kuchařů mihulí ze Salacgrīvy a mohou o tom dále doma vyprávět rodinám a přátelům.

Turistické trasy okresu a města Salacgrīva nabízejí příležitost dozvědět se o tomto jedinečném, staletí starém způsobu rybolovu více a ochutnat výsledné produkty. Technika lovu mihulí z rybích zábran umožňuje turistům tento proces sledovat a účastnit se jej. Návštěvníci nezávislé výstavy Zutiņš murdā („mihule ve vrši“) v muzeu v Salacgrīvě se rovněž mohou dozvědět více o historii rybolovu a zpracování produktu „Salacgrīvas nēģi“ a o pověsti tohoto produktu v současnosti. Mezi muzejními exponáty je i stavební zařízení, pomocí něhož si návštěvníci mohou postavit svou vlastní rybí zábranu z dřevěných komponentů. Návštěvníci mohou také zhlédnout film No eglēm līdz nēģiem („Od smrků po mihule“), a udělat si tak bližší představu o rybolovu mihulí na řece Salaca.

Vynikající pověst „Salacgrīvas nēģi“ je obzvláště oceňována iniciátorem mezinárodního hnutí Slow Food v Lotyšsku Mārtiņšem Rītiņšem. Dne 28. října 2018 ve své televizní show Tuč, tuč Rītiņš hvězdný šéfkuchař představil miliónovému publiku tradiční způsob lovu „Salacgrīvas nēģi“ a předvedl starobylé techniky používané při jejich zpracování.

Odkaz na zveřejnění specifikace produktu

https://www.pvd.gov.lv/lv/lauksaimniecibas-un-partikas-produktu-norazu-registracija


(1)  Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 1.