EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 7.12.2022

COM(2022) 689 final

2022/0401(APP)

Návrh

SMĚRNICE RADY

o normách pro orgány pro rovné zacházení v oblasti rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, rovného zacházení s osobami v oblasti zaměstnání a povolání bez ohledu na jejich náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci, rovného zacházení se ženami a muži v otázkách sociálního zabezpečení a v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování a o zrušení článku 13 směrnice 2000/43/ES a článku 12 směrnice 2004/113/ES

{SWD(2022) 386 final} - {SWD(2022) 387 final}

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.SOUVISLOSTI NÁVRHU

•Odůvodnění a cíle návrhu

Orgány pro rovné zacházení hrají v systému boje EU proti diskriminaci zásadní úlohu. Jedná se o veřejné organizace, které pomáhají obětem diskriminace, monitorují otázky týkající se diskriminace a informují o nich a přispívají ke zvyšování povědomí o právech lidí a hodnotě rovnosti. Orgány pro rovné zacházení jsou v současné době podle práva EU povinny bojovat v určitých oblastech proti diskriminaci na základě rasy a etnického původu a pohlaví. Vnitrostátní právo jim často stanoví širší působnost.

Cílem tohoto návrhu je stanovit závazné normy pro orgány pro rovné zacházení v oblasti:

a) rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ;

b) rovného zacházení s osobami v otázkách zaměstnání a povolání bez ohledu na jejich náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci a

c) rovného zacházení se ženami a muži v otázkách sociálního zabezpečení a v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.

Komisí byl přijat samostatný návrh 1 na stanovení závazných norem pro orgány pro rovné zacházení v oblasti rovného zacházení se ženami a muži a rovných příležitostí pro ženy a muže v otázkách zaměstnání a povolání, včetně samostatné výdělečné činnosti (dále jen „souběžný návrh“). Spolu se souběžným návrhem je cílem tohoto návrhu vytvořit posílený rámec pro orgány pro rovné zacházení v Evropské unii, který by podporoval rovné zacházení a rovné příležitosti a bojoval proti diskriminaci na základě všech důvodů a v oblastech stanovených níže uvedenými směrnicemi o rovném zacházení.

Orgány pro rovné zacházení byly poprvé zřízeny směrnicí o rasové rovnosti (2000/43/ES) 2 . Byly pověřeny podporováním rovného zacházení prostřednictvím těchto úkolů:

-poskytování nezávislé pomoci obětem diskriminace při podávání stížností na diskriminaci,

-provádění nezávislých studií týkajících se diskriminace,

-zveřejňování nezávislých zpráv a vydávání doporučení k otázkám souvisejícím s diskriminací.

Následující tři směrnice o rovném zacházení pověřily orgány pro rovné zacházení ve svých příslušných oblastech stejným posláním: směrnice o rovnosti žen a mužů v oblasti zboží a služeb (2004/113/ES) 3 , směrnice o rovnosti žen a mužů v oblasti zaměstnání (2006/54/ES) 4 a směrnice o rovnosti žen a mužů v oblasti samostatné výdělečné činnosti (2010/41/EU) 5 . Dvě posledně uvedené doplnily další úkol, a to výměnu informací s odpovídajícími evropskými subjekty.

Další dvě směrnice o rovném zacházení – směrnice o rovnosti v zaměstnání (2000/78/ES) 6 a směrnice o rovnosti žen a mužů v oblasti sociálního zabezpečení (79/7/EHS) 7 – ustanovení o orgánech pro rovné zacházení neobsahují. V praxi se však mnoho členských států rozhodlo pověřit orgány pro rovné zacházení prostřednictvím vnitrostátního práva všemi důvody a oblastmi diskriminace, na které se tyto dvě směrnice vztahují, a někdy jim svěřily i širší oblast působnosti 8 . Převážná většina členských států nyní zřídila orgány pro rovné zacházení „pokrývající více důvodů“, které se zabývají několika důvody diskriminace a oblastmi, často nad rámec těch, které chrání právo EU. Není tomu tak však ve všech členských státech a v několika případech 9 orgány pro rovné zacházení dosud nepokrývají důvody a oblasti uvedené ve směrnicích 2000/78/ES a 79/7/EHS.

a)účinně přispívat k prosazování směrnic 79/7/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES a 2004/113/ES;

b)účinně pomáhat obětem diskriminace při získávání přístupu ke spravedlnosti;

c)podporovat rovné zacházení a předcházet diskriminaci.

Tento návrh vychází z podstaty stávajících ustanovení o orgánech pro rovné zacházení obsažených ve směrnicích 2000/43/ES a 2004/113/ES a nahrazuje je posíleným a podrobnějším souborem pravidel. Nová pravidla zahrnují všechny minimální povinnosti, které byly stanoveny v obou směrnicích.

Tento návrh posiluje ochranu v oblasti rovného zacházení a nediskriminace rozšířením mandátu orgánů pro rovné zacházení tak, aby zahrnoval důvody a oblasti uvedené ve směrnicích 79/7/EHS a 2000/78/ES.

•Soulad s platnými předpisy v této oblasti politiky

•Soulad s ostatními politikami Unie

Nařízení o společných ustanoveních pro fondy se sdíleným řízením 28 vyžaduje, aby členské státy zapojily orgány pro rovné zacházení po celou dobu přípravy, provádění a hodnocení programů, a to i prostřednictvím účasti v monitorovacích výborech.

Návrh směrnice o potírání násilí vůči ženám a domácího násilí 30 rovněž stanoví možnou úlohu orgánů pro rovné zacházení zřízených podle směrnic 2004/113/ES, 2006/54/ES a 2010/41/EU. Ponechává členským státům možnost zapojit do plnění úkolů stanovených v navrhované směrnici orgán pro rovné zacházení nebo jiný subjekt, pokud jde o nezávislou pomoc a poradenství obětem násilí vůči ženám a domácího násilí; zveřejňování nezávislých zpráv a vydávání doporučení v této oblasti a výměnu informací s odpovídajícími evropskými subjekty.

2.PRÁVNÍ ZÁKLAD, SUBSIDIARITA A PROPORCIONALITA

•Právní základ

•Subsidiarita (v případě nevýlučné pravomoci)

•Proporcionalita

•Volba nástroje

3.SBĚR VÝSLEDKŮ ODBORNÝCH KONZULTACÍ, ANALÝZA A KONZULTACE SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI

•Sběr výsledků odborných konzultací a analýza

Komise zadala zakázku na studii na podporu přípravy retrospektivního a výhledového analytického dokumentu s cílem vypracovat legislativní návrh závazných norem pro orgány pro rovné zacházení. Tento analytický dokument je připojen jak k tomuto návrhu, tak k souběžnému návrhu týkajícímu se rovného zacházení se ženami a muži a rovných příležitostí pro ženy a muže v otázkách zaměstnání a povolání, včetně samostatné výdělečné činnosti. Obsahuje retrospektivní analýzu stávajících ustanovení EU o orgánech pro rovné zacházení a výhledovou analýzu možného dalšího zásahu EU.

Plnohodnotné hodnocení a posouzení dopadů nebylo provedeno z následujících důvodů:

1)Proporcionalita – omezený rozsah zásahu EU

Návrhy se zaměřují výhradně na orgány pro rovné zacházení, na které se vztahuje jeden článek ve čtyřech směrnicích o rovném zacházení (a které nejsou uvedeny v dalších dvou směrnicích o rovném zacházení). Uvedený článek je ve všech čtyřech směrnicích téměř totožný. Návrhy nemění ostatní ustanovení příslušných směrnic. Návrhy rovněž vycházejí ze stávajícího doporučení Komise z roku 2018 o normách pro orgány pro rovné zacházení, které bylo posouzeno v roce 2021. Plnohodnotné hodnocení příslušných směrnic v jejich úplnosti proto nebylo považováno za přiměřené ani nezbytné.

2) Absence potenciálu pro zjednodušení

Retrospektivní analýza ukazuje, že stávající ustanovení o orgánech pro rovné zacházení ve směrnicích o rovném zacházení jsou příliš úzká a nejasná. V těchto ustanoveních není žádný potenciál pro zjednodušení. Zpětná vazba k provádění doporučení z roku 2018 nikdy nepoukázala na potřebu zjednodušení nebo na administrativní zátěž.

3)Obtížnost posuzování dopadů

Retrospektivní analýza stávajících právních předpisů

Retrospektivní analýza se zabývá účinností, efektivností, soudržností, přidanou hodnotou EU a relevancí ustanovení EU o orgánech pro rovné zacházení ve směrnicích o rovném zacházení a doporučení z roku 2018  42 .

Účinnost stávajícího rámce EU pro orgány pro rovné zacházení byla vyhodnocena jako omezená, pokud jde o pokrok v boji proti diskriminaci a její prevenci. Určitého pokroku bylo dosaženo zejména v členských státech, kde před zásahem EU orgány pro rovné zacházení neexistovaly. Požadovaných účinků 43 však nebylo plně dosaženo. Analýza ukázala, že míra diskriminace zůstala vysoká, zatímco povědomí obětí o jejich právech zůstalo nízké. Nedostatečné oznamování je stále značným problémem a veřejné povědomí a znalosti o diskriminaci zůstávají omezené. Mnohé orgány pro rovné zacházení nejsou z hlediska pravomocí a zdrojů náležitě vybaveny, aby mohly účinně pomáhat obětem.

Efektivnost stávajícího rámce EU pro orgány pro rovné zacházení byla vyhodnocena jako omezená, pokud jde o schopnost orgánů pro rovné zacházení bojovat proti diskriminaci a předcházet jí, a neprůkazná, pokud jde o náklady a přínosy, zejména kvůli omezené dostupnosti údajů. Retrospektivní analýza ukázala, že současný rámec EU stanovený směrnicemi je příliš obecný, má příliš úzkou působnost a neřeší uspořádání, efektivnost ani zdroje orgánů pro rovné zacházení. Tuto situaci nezmírnilo ani podrobnější doporučení z roku 2018, a to z důvodu jeho nezávazné povahy. Retrospektivní analýza ukázala, že zdroje orgánů pro rovné zacházení představují v této souvislosti značný problém, neboť se v jednotlivých členských státech velmi liší a většině orgánů pro rovné zacházení nestačí k tomu, aby mohly účinně plnit všechny své úkoly.

Soudržnost stávajícího rámce EU byla na všech úrovních celkově hodnocena pozitivně. Analýza ukázala, že soudržnost se Smlouvami a Listinou je vysoká, neboť cílem rámce EU je posílit rovnost a nediskriminaci, které patří k základním hodnotám EU. Rovnost je rovněž základním právem chráněným Listinou. Zatímco mezinárodní nástroje, jako jsou „Zásady OSN týkající se postavení vnitrostátních institucí pro lidská práva“ 44 (tzv. „pařížské zásady“) a doporučení č. 2 Evropské komise proti rasismu a nesnášenlivosti (ECRI) Rady Evropy 45 , jsou vzhledem k jejich odlišné právní povaze podrobnější, po věcné stránce jsou různé nástroje konzistentní.

Přidaná hodnota EU byla vyhodnocena jako pozitivní. Analýza ukázala, že v době přijetí směrnice 2000/43 měla orgán pro rovné zacházení s omezeným mandátem pouze přibližně polovina z tehdejších patnácti členských států EU a ze zbývajících dvanácti členských států měl orgán pro rovné zacházení před procesem přistoupení pouze jeden. Zúčastněné strany, jež byly v době vypracování studie konzultovány, potvrdily, že orgány pro rovné zacházení by nebyly zřízeny ve všech členských státech, pokud by EU nepřijala v tomto smyslu opatření. Skutečnost, že míra diskriminace 46 zůstává ve všech členských státech vysoká, ukazuje, že je stále zapotřebí přijmout opatření na úrovni EU. Muselo by však být podrobnější a konkrétnější než současný právní rámec, aby poskytovalo větší právní jasnost ohledně opatření, která mají členské státy provádět.

Relevance původních cílů rámce EU s ohledem na původní a současné potřeby byla vyhodnocena jako pozitivní. Původní právní rámec pro orgány pro rovné zacházení byl však považován za příliš úzký a nejasný. Tento názor sdílejí všechny zúčastněné strany, zejména orgány pro rovné zacházení, organizace občanské společnosti a členské státy. Analýza ukázala, že existuje velmi silná podpora pro přijetí dalších opatření k řešení výše uvedených problémů 47 a pro zajištění toho, aby orgány pro rovné zacházení měly zdroje na řešení nových výzev v oblasti nediskriminace, jako jsou výzvy související s používáním automatizovaných systémů, jejichž četnost a závažnost se zvýšila s technologickým rozvojem.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti byla zjištěna řada poznatků, které jsou uvedeny níže. Vzhledem k nejasnosti stávajících ustanovení o orgánech pro rovné zacházení se orgány pro rovné zacházení v členských státech potýkají s několika problémy, jak je vysvětleno níže. Přestože se doporučení z roku 2018 zaměřilo na řešení těchto problémů, mělo vzhledem ke své nezávazné povaze pouze omezený dopad, a proto byl navržen závazný právní nástroj, který by tyto problémy řešil účinněji.

Zdroje a nezávislost

Analýza ukázala, že nedostatek zdrojů je opakovaným problémem, který fungování orgánů pro rovné zacházení výrazně ztěžuje. Účinné plnění úkolů a cílů obdobně ztěžuje orgánům pro rovné zacházení nedostatečná nezávislost.

Pomoc obětem

Pomoc poskytovaná obětem a pravomoci udělené za tímto účelem orgánům pro rovné zacházení se v jednotlivých členských státech značně liší. Pro zajištění minimální úrovně ochrany základního práva na nediskriminaci by bylo přínosné stanovit v této oblasti konkrétnější společná pravidla. V tomto ohledu jsou zvláště zajímavé pravomoci v soudních sporech. Aby bylo možné pomáhat všem obětem diskriminace, je také důležité zajistit, aby byly orgány pro rovné zacházení přístupné bez překážek všem obětem diskriminace.

Směrnice o rovnosti v zaměstnání a směrnice o rovnosti žen a mužů v oblasti sociálního zabezpečení v současné době ustanovení o orgánech pro rovné zacházení neobsahují. Retrospektivní analýza však ukázala, že míra diskriminace z důvodů a v oblastech, na které se uvedené směrnice vztahují, je v členských státech stále vysoká.

Znalosti o diskriminaci

Retrospektivní analýza ukazuje, že pravidelnost, s jakou orgány pro rovné zacházení provádějí nezávislé výzkumy a průzkumy a zveřejňují zprávy, se značně liší. Totéž platí pro sběr primárních a sekundárních údajů o rovnosti. Vzhledem k tomu, že povědomí a znalosti o diskriminaci jsou stále nedostatečné, jsou v této oblasti zapotřebí jasnější pravidla.

Spolupráce

Míra spolupráce a sdílení informací mezi orgány pro rovné zacházení navzájem a s příslušnými vnitrostátními, evropskými a mezinárodními orgány nebo institucemi se v jednotlivých členských státech liší. Takové výměny informací by však byly přínosné pro sdílení poznatků a vytváření synergií.

Výhledová analýza možných nových opatření EU

a)vytvoření aktivní sítě orgánů pro rovné zacházení financované Komisí (Equinet);

b)nezávazné doporučení Komise z roku 2018;

c)výměny osvědčených postupů a

d)přímé financování prostřednictvím programu Občané, rovnost, práva a hodnoty (CERV).

·napomáhat prosazování šesti směrnic o rovném zacházení,

·účinně pomáhat obětem diskriminace při přístupu ke spravedlnosti a

·podporovat rovné zacházení a předcházet diskriminaci.

·aby orgány pro rovné zacházení byly osvobozeny od vnějších vlivů, a mohly tak všechny své úkoly vykonávat nezávisle,

·aby orgány pro rovné zacházení měly k plnění všech svých úkolů potřebné zdroje, a

·pokud by orgány pro rovné zacházení byly součástí orgánu s více mandáty, aby existovala vnitřní struktura (tzv. „firewall“), která by zaručovala dostatečnou nezávislost, zaměření a zdroje pro mandát v oblasti rovnosti.

Analytický dokument zkoumal navrhovaná opatření na základě pěti kritérií: účinnosti 49 , efektivnosti 50 , soudržnosti 51 , přidané hodnoty EU 52 a relevance 53 . Posouzení přidané hodnoty EU, relevance a soudržnosti bylo provedeno pro navrhovanou legislativní iniciativu jako celek, zatímco posouzení účinnosti a efektivnosti bylo provedeno pro jednotlivé tematické bloky, přičemž byla zkoumána jednotlivá opatření. U některých opatření nebylo možné provést úplné posouzení z důvodu omezené dostupnosti údajů nebo metodických omezení. To platí zejména pro efektivnost.

V neposlední řadě Komise vzala v úvahu výsledky studie o možných nedostatcích v právní ochraně proti diskriminaci na základě rasy nebo etnického původu, která byla provedena v souladu s akčním plánem proti rasismu. Studie zkoumala možné nedostatky v ochranných mechanismech stanovených ve směrnici o rasové rovnosti, včetně úlohy orgánů pro rovné zacházení.

Studie potvrdila, že orgány pro rovné zacházení jsou vnímány jako (velmi) důležitý ochranný mechanismus v boji proti diskriminaci. Respondenti cíleného průzkumu provedeného v rámci studie toto zjištění potvrdili. Ve studii bylo zjištěno, že orgány pro rovné zacházení by vzhledem ke svým pravomocem, zejména pokud by byly posíleny, mohly zvýšit účinnost ostatních mechanismů ochrany. Kromě úlohy orgánů pro rovné zacházení patří mezi ochranné mechanismy, které mohou přispět k prevenci diskriminace a ochraně před ní, ustanovení o ochraně práv a viktimizaci, sankcích, pozitivních opatřeních a dialogu. Studie identifikovala některé potenciální nedostatky ve vztahu k těmto stávajícím mechanismům (např. sankce, právo na obhajobu) a mechanismy/opatření, které by mohly umožnit využití proaktivnějších/preventivních přístupů při řešení diskriminace (např. národní akční plány, povinnosti v oblasti rovnosti, sběr údajů o rovnosti). Doporučila silnější úlohu orgánů pro rovné zacházení v souvislosti s:

a)informacemi, zvyšováním povědomí, pokyny a vzděláváním;

b)ochranou práv, včetně vyšetřovacích pravomocí a pravomocí v soudních sporech, alternativního řešení sporů a sankcí;

c)využíváním údajů o rovnosti;

d)dialogem, spoluprací a součinností a

e)pozitivními opatřeními / povinnostmi v oblasti rovného zacházení 56 .

•Konzultace se zúčastněnými stranami

·nezávislosti (včetně transparentního výběru vedoucích pracovníků na základě jejich kompetencí a rozpočtové nezávislosti),

·dostatečných zdrojů (lidské zdroje, finanční zdroje a vhodné prostory),

·pokrytí všech důvodů a oblastí diskriminace, na které se vztahují směrnice o rovném zacházení,

·snadného podávání stížností a přístupnosti,

·pravomocí v soudních sporech a vyšetřovacích pravomocí pro všechny orgány pro rovné zacházení,

·prosazování závazných rozhodnutí orgánů pro rovné zacházení a možnosti ukládání sankcí,

·zvyšování povědomí o existenci orgánů pro rovné zacházení v obecné populaci a ve skupinách ohrožených diskriminací,

·podpory rovnosti a předcházení diskriminaci,

·shromažďování údajů o činnosti orgánů pro rovné zacházení prováděného těmito orgány a přístupu k údajům o rovnosti shromážděným jinými veřejnými a soukromými subjekty za účelem vypracovávání pravidelných zpráv a

·koordinace a spolupráce s orgány veřejné moci, zúčastněnými stranami (např. organizacemi občanské společnosti a sociálními partnery) a mezinárodními/unijními orgány.

Zúčastněné strany podpořily ve výše uvedených oblastech nejambicióznější možnosti. Podle velké většiny zúčastněných stran by budoucí právní předpisy měly stanovit, že členské státy jsou odpovědné za vytvoření podmínek, které umožní orgánům pro rovné zacházení plně zastávat jejich úlohu, protože orgány pro rovné zacházení nemohou účinně dosahovat svých cílů bez příslušných prostředků a pravomocí.

Současně zdůraznily, že při přijímání posílených závazných minimálních norem pro orgány pro rovné zacházení je třeba zohlednit rozmanitost právních tradic v členských státech a respektovat jejich institucionální autonomii. Jako důležité byly v tomto ohledu zdůrazněny následující prvky:

·Závazné rozhodovací pravomoci (kvazisoudní funkce) by neměly být uloženy všem orgánům pro rovné zacházení; místo toho by členské státy měly mít možnost rozhodnout, zda svěřit orgánům pro rovné zacházení závazné rozhodovací pravomoci a jaký je nejlepší způsob zajištění jejich účinnosti.

·V této fázi by neměl být zřízen centralizovaný akreditační systém vzájemného hodnocení orgánů pro rovné zacházení; místo toho by pravidelné monitorování ze strany Komise podle seznamu ukazatelů mělo umožnit posouzení, do jaké míry bylo dosaženo cílů iniciativy a do jaké míry členské státy splnily její požadavky.

·Pro zajištění dostupnosti služeb orgánů pro rovné zacházení všem potenciálním obětem je důležitá určitá míra flexibility, pokud jde o fyzickou přítomnost orgánů pro rovné zacházení na celém území členských států (např. členské státy by měly mít možnost tuto přítomnost organizovat podle svého uvážení, kupříkladu prostřednictvím stálé sítě kanceláří, pravidelných místních návštěv (tzv. létající kanceláře) nebo spolupráce s místními organizacemi občanské společnosti.

·Členské státy by měly zajistit, aby orgány pro rovné zacházení měly odpovídající mandát, podmínky a nástroje k plnění svých úkolů, aniž by jim předepisovaly, jak je mají v daném případě plnit (např. by měly pravomoc jednat před soudem, ale nikoli povinnost tak činit).

Všechny tyto aspekty byly v tomto návrhu zváženy a zohledněny.    

•Základní práva

4.ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

Tato iniciativa nepředstavuje pro Evropskou komisi a její agentury žádné dodatečné náklady. Na podporu monitorování provádění této směrnice by agentura FRA a institut EIGE shromažďovaly a analyzovaly příslušné údaje. Tento typ úkolů je již pokryt stávajícími mandáty agentury FRA 57 a institutu EIGE 58 a lze jej provádět bez dodatečných zdrojů.

5.OSTATNÍ PRVKY

•Plány provádění a způsoby monitorování, hodnocení a podávání zpráv

•Podrobné vysvětlení konkrétních ustanovení návrhu

·nezávislost: článek 3,

·pomoc obětem diskriminace: články 6 až 9,

·stanoviska a doporučení: články 8, 13 a 14,

·průzkumy a zprávy: články 14 a 15 a

·spolupráce: článek 12.

Aby bylo možné poskytnout pomoc všem obětem diskriminace, je nezbytné, aby orgány pro rovné zacházení byly přístupné všem lidem bez překážek a aby poskytovaly bezplatné služby stěžovatelům na celém území členských států, včetně venkovských a odlehlých oblastí. Toto ustanovení rovněž vyžaduje přístupnost všech služeb, jakož i zajištění přiměřených opatření pro osoby se zdravotním postižením.

Toto ustanovení stanoví i) povinnost orgánů pro rovné zacházení shromažďovat údaje o své vlastní činnosti; ii) pravomoc těchto orgánů provádět průzkumy; iii) jejich pravomoc mít přístup ke statistikám shromážděným jinými veřejnými nebo soukromými subjekty a zpracovávat je a iv) možnost, aby tyto orgány hrály koordinační úlohu při shromažďování údajů o rovném zacházení jinými veřejnými nebo soukromými subjekty. Orgány pro rovné zacházení tak přispějí ke shromažďování údajů o rovném zacházení, které budou sloužit jako podklady pro jejich vlastní zprávy, monitorovací zprávu Komise uvedenou v článku 16 a pro veřejné informace o rovném zacházení a diskriminaci v členských státech.

Cílem tohoto ustanovení je zajistit, aby orgány pro rovné zacházení pravidelně plánovaly a veřejně informovaly o své práci a o situaci v oblasti rovného zacházení a nediskriminace. Zpřístupněním údajů o své vlastní činnosti, o počtu stížností obdržených podle důvodů a oblastí a o diskriminaci obecně v členských státech podpoří orgány pro rovné zacházení informovanost veřejnosti o diskriminaci a o své vlastní práci.

Tyto znalosti jim pak pomohou činit informovaná rozhodnutí o budoucí organizaci své práce, o svých prioritách pro nadcházející roky a o tom, jak nejlépe rozdělit své zdroje.

V souladu s tímto ustanovením Komise stanoví seznam společných ukazatelů pro monitorování provádění této směrnice a vypracuje zprávu o jejím uplatňování. Při přípravě ukazatelů může Komise požádat agenturu FRA a institut EIGE o poradenství. Seznam ukazatelů se bude týkat zdrojů, nezávislého fungování, činností a účinnosti orgánů pro rovné zacházení a jakýchkoli změn v jejich mandátu, pravomocích nebo struktuře. Členské státy a zúčastněné strany by byly konzultovány na vnitrostátní i na unijní úrovni a zohlední se ukazatele vypracované sítí Equinet.

Tento článek rovněž zavádí povinnost členských států sdělovat Komisi každých pět let veškeré podstatné informace týkající se provádění směrnice na základě výše uvedených ukazatelů, což Komisi umožní přezkoumat provádění směrnice a vypracovat zprávu o jejím provádění.

Článek 19 – Zrušení stávajících ustanovení o orgánech pro rovné zacházení

Tímto článkem se mění směrnice 2000/43/ES a 2004/113/ES tak, že se zrušují stávající ustanovení o orgánech pro rovné zacházení a upřesňuje se, že všechny odkazy na zrušená ustanovení se považují za odkazy na tuto směrnici.

Článek 21 dále upřesňuje datum vstupu tohoto článku v platnost, aby se zajistilo, že ve fungování orgánů pro rovné zacházení nedojde k žádné přestávce.

Článek 20 – Provedení ve vnitrostátním právu

Tento článek stanoví maximální lhůtu, kterou mají členské státy na uvedení této směrnice v účinnost ve vnitrostátním právu a na sdělení znění příslušných předpisů Komisi. Tato lhůta je stanovena na 18 měsíců od vstupu této směrnice v platnost.

2022/0401 (APP)

Návrh

SMĚRNICE RADY

o normách pro orgány pro rovné zacházení v oblasti rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, rovného zacházení s osobami v oblasti zaměstnání a povolání bez ohledu na jejich náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci, rovného zacházení se ženami a muži v otázkách sociálního zabezpečení a v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování a o zrušení článku 13 směrnice 2000/43/ES a článku 12 směrnice 2004/113/ES

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 19 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu 60 ,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru 61 ,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů 62 ,

s ohledem na stanovisko evropského inspektora ochrany údajů 63 ,

v souladu se zvláštním legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)Smlouvy a Listina základních práv Evropské unie uznávají právo na rovnost a právo na nediskriminaci jako základní hodnoty Unie 64 a Unie již přijala několik směrnic o zákazu diskriminace.

(2)Podle čl. 19 odst. 1 Smlouvy o fungování EU může Rada zvláštním legislativním postupem a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu jednomyslně přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace, aniž jsou dotčena ostatní ustanovení Smluv a v rámci pravomocí svěřených Unii.

(3)Účelem této směrnice je stanovit minimální požadavky na fungování orgánů pro rovné zacházení s cílem zlepšit jejich účinnost a zaručit jejich nezávislost, aby se posílilo uplatňování zásady rovného zacházení podle směrnic Rady 79/7/EHS 65 , 2000/43/ES 66 , 2000/78/ES 67 a 2004/113/ES 68 .

(4)Směrnice 79/7/EHS zakazuje diskriminaci na základě pohlaví v oblasti sociálního zabezpečení.

(5)Směrnice 2000/43/ES zakazuje diskriminaci na základě rasy nebo etnického původu.

(6)Směrnice 2000/78/ES zakazuje diskriminaci na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace, co se týče zaměstnání, povolání a odborného vzdělávání. 

(7)Směrnice 2004/113/ES zakazuje diskriminaci na základě pohlaví v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.

(8)Směrnice 2000/43/ES a 2004/113/ES vyžadují, aby členské státy určily jeden nebo více orgánů pro podporu rovného zacházení, včetně analýzy, sledování a prosazování rovného zacházení se všemi osobami bez diskriminace na základě důvodů, na něž se vztahují příslušné směrnice (dále jen „orgány pro rovné zacházení“). Vyžadují, aby členské státy zajistily, že do pravomoci těchto orgánů spadá poskytování nezávislé pomoci obětem, provádění nezávislých studií týkajících se diskriminace, zveřejňování nezávislých zpráv a vydávání doporučení k jakékoli otázce související s touto diskriminací.

(9)Určení orgánů pro rovné zacházení stanoví rovněž směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES 69 a 2010/41/EU 70 . 

(10)Všechny členské státy orgány pro rovné zacházení podle směrnic 2000/43/ES a 2004/113/ES zřídily. Byl zaveden rozmanitý systém orgánů pro rovné zacházení a vznikly osvědčené postupy. Mnoho orgánů pro rovné zacházení však čelí problémům, zejména pokud jde o zdroje, nezávislost a pravomoci nezbytné k plnění jejich úkolů 71 .

(11)Směrnice 2000/43/ES a 2004/113/ES ponechávají členským státům široký prostor pro uvážení, pokud jde o strukturu a fungování orgánů pro rovné zacházení. To má za následek značné rozdíly mezi orgány pro rovné zacházení zřízenými v jednotlivých členských státech, pokud jde o mandáty, pravomoci, struktury, zdroje a provozní fungování těchto orgánů. To pak znamená, že ochrana před diskriminací se v jednotlivých členských státech liší.

(12)Přestože směrnice 79/7/EHS a 2000/78/ES nevyžadují, aby členské státy určily orgány pro rovné zacházení, které by se zabývaly záležitostmi, na něž se uvedené směrnice vztahují, ve většině členských států, kde to vyžaduje vnitrostátní právo, tyto orgány v uvedených záležitostech pravomoc mají. Tak tomu však není ve všech členských státech, což vede v Unii k rozdílné úrovni ochrany před diskriminací, pokud jde o záležitosti, na něž se zmíněné směrnice vztahují.

(13)Aby orgány pro rovné zacházení mohly účinně přispívat k prosazování směrnic 79/7/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES a 2004/113/ES tím, že budou podporovat rovné zacházení, předcházet diskriminaci a nabízet pomoc všem diskriminovaným jednotlivcům a skupinám při přístupu ke spravedlnosti v celé Unii, je nezbytné přijmout závazné minimální normy pro fungování těchto orgánů a rozšířit jejich mandát na záležitosti, na něž se vztahují směrnice 79/7/EHS a 2000/78/ES. Nové normy by měly vycházet ze zkušeností získaných při uplatňování doporučení Komise (EU) 2018/951 72 , navazovat na některá jeho ustanovení a v případě potřeby stanovit nová pravidla. Měly by rovněž vycházet z dalších příslušných nástrojů, jako jsou všeobecné politické doporučení č. 2 73 o orgánech pro rovné zacházení přijaté Evropskou komisí proti rasismu a nesnášenlivosti (ECRI) a pařížské zásady 74 přijaté Organizací spojených národů a platné pro vnitrostátní instituce pro lidská práva.

(14)Stejné závazné minimální normy pro fungování orgánů pro rovné zacházení, pokud jde o záležitosti, na něž se vztahují směrnice 2006/54/ES a 2010/41/EU, jsou stanoveny ve směrnici (EU) …/… [o normách pro orgány pro rovné zacházení v oblasti rovného zacházení se ženami a muži a rovných příležitostí pro ženy a muže v otázkách zaměstnání a povolání a o zrušení článku 20 směrnice 2006/54/ES a článku 11 směrnice 2010/41/EU] 75 .

(15)Tato směrnice by se měla použít na činnost orgánů pro rovné zacházení, pokud jde o záležitosti, na něž se vztahují směrnice 79/7/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES a 2004/113/ES. Tyto normy by se měly týkat pouze fungování orgánů pro rovné zacházení a neměly by rozšiřovat věcnou ani osobní působnost uvedených směrnic.

(16)Při podpoře rovného zacházení, předcházení diskriminaci a pomoci obětem diskriminace by orgány pro rovné zacházení měly věnovat zvláštní pozornost diskriminaci založené na několika důvodech chráněných směrnicemi 79/7/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES a 2004/113/ES.

(17)Orgány pro rovné zacházení mohou účinně plnit svou úlohu pouze tehdy, pokud jsou schopny jednat zcela nezávisle a nepodléhají žádným vnějším vlivům. Za tímto účelem by členské státy měly zohlednit řadu kritérií, která přispívají k nezávislosti orgánů pro rovné zacházení. Orgány pro rovné zacházení by neměly být zřizovány jako součást ministerstva nebo subjektu, který přijímá pokyny přímo od vlády. Každý zaměstnanec nebo osoba zastávající řídící funkci – například jako člen rady řídící orgán pro rovné zacházení, vedoucí orgánu pro rovné zacházení, zástupce nebo v případě dočasné funkce – by měl být nezávislý, kvalifikovaný pro svou pozici a vybraný v transparentním procesu. Orgány pro rovné zacházení by měly být schopny spravovat vlastní rozpočet a zdroje, a to i prostřednictvím výběru a řízení vlastních zaměstnanců, a měly by mít možnost stanovit si vlastní priority.

(18)Aby orgány pro rovné zacházení mohly vykonávat všechny své pravomoci a plnit všechny své úkoly, měly by členské státy zajistit, aby vnitřní struktura orgánů pro rovné zacházení umožňovala nezávislý výkon jejich různých pravomocí. Zvláštní pozornost by měla být věnována situacím, kdy se od orgánů vyžaduje, aby byly nestranné i aby poskytovaly podporu obětem. To je zvláště důležité v případech, kdy má orgán pro rovné zacházení závazné rozhodovací pravomoci vyžadující nestrannost nebo je součástí orgánu s více mandáty, u něhož jiný mandát vyžaduje nestrannost. Vnitřní struktura zajišťující přísné oddělení příslušných pravomocí a úkolů by měla zaručit, že je orgán pro rovné zacházení může účinně vykonávat.

(19)Nedostatek vhodných zdrojů je klíčovým problémem, který brání orgánům pro rovné zacházení v tom, aby mohly náležitě plnit své úkoly. Členské státy by proto měly zajistit, aby orgány pro rovné zacházení dostávaly dostatečné finanční prostředky, mohly najímat kvalifikované zaměstnance a měly k dispozici vhodné prostory a infrastrukturu, aby mohly každý ze svých úkolů plnit účinně, v přiměřené době a ve lhůtách stanovených vnitrostátním právem. Jejich rozpočtové prostředky by měly být stabilní, s výjimkou případů zvýšení pravomocí, měly by být plánované na víceletém základě a měly by jim umožnit pokrýt náklady, které lze obtížně předvídat, jako jsou náklady spojené se soudními spory. Aby se zajistilo, že orgány pro rovné zacházení budou mít k dispozici dostatečné zdroje, neměl by být jejich rozpočet například krácen výrazně více, než je průměrné krácení u jiných veřejných subjektů; podobně by jejich roční růst měl být přinejmenším vázán na průměrný růst financování jiných subjektů. Pokud se rozšíří úkoly a mandát orgánů pro rovné zacházení, měly by se úměrně tomu zvýšit i zdroje.

(20)Automatizované systémy, včetně umělé inteligence, představují užitečný nástroj pro identifikaci diskriminačních vzorců, ale algoritmická diskriminace představuje také riziko. Orgány pro rovné zacházení by proto měly mít přístup ke kvalifikovaným pracovníkům nebo službám schopným na jedné straně používat automatizované systémy pro svou práci a na druhé straně je posuzovat z hlediska jejich souladu s pravidly nediskriminace. Zvláštní pozornost by měla být věnována vybavení orgánů pro rovné zacházení vhodnými digitálními zdroji, ať už přímo, nebo prostřednictvím subdodávek.

(21)Orgány pro rovné zacházení mají spolu s dalšími subjekty klíčovou úlohu při předcházení diskriminaci a prosazování rovnosti. V zájmu řešení strukturálních aspektů diskriminace a přispívání ke společenské změně by měly podporovat povinnosti v oblasti rovnosti, osvědčené postupy, pozitivní opatření a začleňování zásad rovnosti mezi veřejnými a soukromými subjekty a měly by jim poskytovat příslušnou odbornou přípravu, informace, poradenství, vedení a podporu. Měly by komunikovat s veřejnými i soukromými subjekty a skupinami ohroženými diskriminací a zapojit se do veřejné diskuse s cílem bojovat proti stereotypům a zvyšovat povědomí o rozmanitosti a jejích výhodách, což je klíčový pilíř strategií Unie v oblasti rovnosti.

(22)Kromě prevence je hlavním úkolem orgánů pro rovné zacházení poskytovat pomoc obětem diskriminace. Tato pomoc by měla vždy zahrnovat poskytnutí klíčových informací stěžovatelům a předběžné posouzení jejich stížnosti na základě prvotních informací získaných od stran na dobrovolném základě. Členské státy by měly být odpovědné za vymezení podmínek, za nichž by orgán pro rovné zacházení vydával toto posouzení, jako je časový rámec procesu nebo procesní záruky proti opakovaným nebo zneužívajícím stížnostem.

(23)Aby bylo zajištěno, že si všechny oběti mohou stěžovat, mělo by být možné podávat stížnosti různými způsoby. Členské státy by měly rovněž náležitě zohlednit doporučení Komise (EU) 2018/951, podle něhož by mělo být možné podávat stížnosti v jazyce, který si stěžovatel zvolí a který je v členském státě, v němž se orgán pro rovné zacházení nachází, běžný. V zájmu řešení jedné z příčin nedostatečného oznamování, a to strachu z odvety, a aniž je dotčena směrnice (EU) 2019/1937 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie 76 , by měla být svědkům a oznamovatelům a pokud možno i stěžovatelům poskytnuta důvěrnost.

(24)Aby byla nabídnuta možnost rychlého, cenově dostupného mimosoudního řešení sporů, měly by členské státy poskytnout stranám možnost usilovat o smírné řešení sporů prostřednictvím orgánu pro rovné zacházení nebo jiného existujícího specializovaného subjektu. Měly by vymezit podmínky postupu smírného řešení v souladu s vnitrostátním právem.

(25)Pokud mají orgány pro rovné zacházení podezření na možné porušení zásady rovného zacházení stanovené směrnicemi 79/7/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES nebo 2004/113/ES, měly by být schopny na základě stížnosti nebo z vlastního podnětu dále jednat.

(26)Důkazy jsou klíčové pro určení, zda došlo k diskriminaci, a často jsou v rukou údajného pachatele. Orgány pro rovné zacházení by proto měly mít přístup k informacím potřebným ke zjištění diskriminace a spolupracovat s příslušnými veřejnými službami – například s inspektoráty práce nebo školství. Členské státy by měly v souladu s vnitrostátními pravidly a postupy vytvořit vhodný rámec pro výkon této pravomoci.

(27)Na základě důkazů shromážděných buď dobrovolně, nebo v rámci vyšetřování by měly orgány pro rovné zacházení poskytnout stěžovateli a údajnému pachateli své posouzení. Členské státy by měly určit právní hodnotu tohoto posouzení, které může mít podobu nezávazného stanoviska nebo závazného vykonatelného rozhodnutí. V obou případech by měly být uvedeny důvody pro posouzení a v případě potřeby by měla být uvedena opatření k nápravě jakýchkoli zjištěných porušení a k předcházení jejich dalšímu výskytu. Aby byla zajištěna účinnost práce orgánů pro rovné zacházení, měly by členské státy přijmout vhodná opatření pro následné kroky v návaznosti na stanoviska a pro výkon rozhodnutí.

(28)Za účelem propagace své práce a právních předpisů v oblasti rovnosti by orgány pro rovné zacházení měly mít možnost zveřejňovat shrnutí svých stanovisek a rozhodnutí bez zveřejnění osobních údajů.

(29)Orgány pro rovné zacházení by měly mít právo jednat v soudním řízení v občanskoprávních či správněprávních věcech, aby přispěly k zajištění dodržování zásady rovného zacházení stanovené ve směrnicích 79/7/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES a 2004/113/ES. Tato soudní řízení by sice měla podléhat vnitrostátnímu procesnímu právu, včetně vnitrostátních pravidel o přípustnosti žalob, ale tato pravidla, a zejména jakoukoli podmínku oprávněného zájmu, nelze uplatňovat tak, aby byla narušena účinnost práva orgánů pro rovné zacházení jednat. Vyšetřovací a rozhodovací pravomoci a právo jednat v soudním řízení, které tato směrnice přiznává orgánům pro rovné zacházení, usnadní praktické provádění stávajících ustanovení směrnic 2000/43/ES, 2000/78/ES a 2004/113/ES o důkazním břemenu a ochraně práv. Za podmínek stanovených v této směrnici budou moci orgány pro rovné zacházení předložit skutečnosti „nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci“, čímž budou splněny podmínky stanovené v článku 8 směrnice 2000/43/ES, článku 10 směrnice 2000/78/ES a článku 9 směrnice 2004/113/ES. Jejich podpora tudíž obětem usnadní přístup ke spravedlnosti.

(30)Aktivní legitimace umožňuje orgánům pro rovné zacházení jednat jménem obětí nebo na jejich podporu, čímž jim umožňují přístup ke spravedlnosti tam, kde je často odrazují procesní a finanční překážky nebo strach z viktimizace. Aktivní legitimace rovněž umožňuje orgánům pro rovné zacházení strategicky vybírat případy, které se rozhodnou řešit před vnitrostátními soudy, a přispívat ke správnému výkladu a uplatňování právních předpisů o rovném zacházení.

(31)Proti některým případům diskriminace je obtížné bojovat, protože neexistuje stěžovatel, který by se případem sám zabýval. V rozsudku ve věci C-54/07 (Feryn) 77 , kterou inicioval orgán pro rovné zacházení svým jménem, Soudní dvůr potvrdil, že diskriminaci lze prokázat i v případě, že neexistuje identifikovaná oběť. Je proto důležité, aby orgány pro rovné zacházení mohly jednat svým jménem a hájit veřejný zájem.

(32)Orgány pro rovné zacházení by měly mít také možnost předkládat soudům ústní nebo písemná vyjádření – např. amicus curiae – jako jednodušší způsob, jak případy podpořit svým odborným stanoviskem.

(33)Práva orgánů pro rovné zacházení jednat u soudu musí respektovat zásady spravedlivého procesu a rovnosti zbraní. S výjimkou případů, kdy orgán pro rovné zacházení vystupuje jako strana v řízení o výkonu nebo soudním přezkumu vlastního rozhodnutí nebo jedná jako amicus curiae, by proto orgánu pro rovné zacházení nemělo být povoleno předkládat v soudním řízení důkazy získané prostřednictvím předchozích vyšetřování téže věci, které byl údajný pachatel nebo kterákoli třetí strana ze zákona povinen poskytnout.

(34)Aby bylo zajištěno dodržování práv jednotlivců, měly by členské státy vymezit pravomoci orgánů pro rovné zacházení vhodnými procesními zárukami a zajistit, aby byly náležitě chráněny klíčové zásady, jako je právo na obhajobu, právo na soudní přezkum a právo na důvěrnost.

(35)Ustanovení o právu orgánů pro rovné zacházení jednat v soudním řízení nemění práva obětí a sdružení, organizací nebo jiných právnických osob prosazujících práva obětí, které mají v souladu s kritérii stanovenými jejich vnitrostátním právem oprávněný zájem na zajištění dodržování směrnic 2000/43/ES, 2000/78/ES a 2004/113/ES, jak je stanoveno v uvedených směrnicích.

(36)Účinnost práce orgánů pro rovné zacházení závisí také na tom, zda mají skupiny ohrožené diskriminací plný přístup k jejich službám. V průzkumu, který provedla Agentura Evropské unie pro základní práva 78 , 71 % příslušníků etnických nebo přistěhovaleckých menšin uvedlo, že neví o žádné organizaci, která by nabízela podporu nebo poradenství obětem diskriminace. Klíčovým krokem na podporu tohoto přístupu je, aby členské státy zajistily, že lidé budou znát svá práva a budou vědět o existenci orgánů pro rovné zacházení a o službách, které nabízejí. To je důležité zejména pro znevýhodněné skupiny a skupiny, které mohou mít ztížený přístup k těmto informacím, například kvůli svému ekonomickému postavení, zdravotnímu postižení, gramotnosti nebo nedostatečnému přístupu k online nástrojům.

(37)Měl by být zaručen rovný přístup ke službám a publikacím orgánů pro rovné zacházení pro všechny. Za tímto účelem by měly být zjištěny a odstraněny potenciální překážky v přístupu ke službám orgánů pro rovné zacházení. Služby by měly být pro stěžovatele bezplatné. Členské státy by rovněž měly zajistit, aby služby orgánů pro rovné zacházení byly dostupné všem potenciálním obětem na celém jejich území, například zřízením místních kanceláří, včetně mobilních, pořádáním místních kampaní nebo spoluprací s místními delegáty nebo organizacemi občanské společnosti.

(38)Unie a všechny členské státy jsou smluvními stranami Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením 79 , která obsahuje závazek zakázat diskriminaci na základě zdravotního postižení a zaručit osobám se zdravotním postižením rovnou a účinnou právní ochranu před diskriminací ze všech důvodů. Tato směrnice by měla být vykládána v souladu s Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením. Aby byla zaručena rovná a účinná právní ochrana a přístup osob se zdravotním postižením ke všem službám a činnostem orgánů pro rovné zacházení, je nutné zajistit přístupnost v souladu s požadavky stanovenými ve směrnici (EU) 2019/882 a přiměřená opatření. Orgány pro rovné zacházení by měly zajistit fyzickou a digitální 80 přístupnost tím, že budou předcházet překážkám, s nimiž se osoby se zdravotním postižením mohou setkat při přístupu k jejich službám a informacím, a budou tyto překážky odstraňovat, a měly by zajistit přiměřená opatření, přičemž pokud to konkrétní případ vyžaduje, provedou nezbytné a odpovídající změny a úpravy.

(39)Umožnění pravidelné koordinace a dlouhodobé spolupráce orgánů pro rovné zacházení na různých úrovních je klíčové pro vzájemné učení, soudržnost a důslednost a může rozšířit dosah a dopad jejich práce. Orgány pro rovné zacházení by měly spolupracovat zejména s dalšími orgány pro rovné zacházení v témže členském státě a v jiných členských státech – mimo jiné v rámci evropské sítě orgánů pro rovné zacházení (Equinet) – a s veřejnými a soukromými subjekty na místní, regionální, celostátní, unijní i mezinárodní úrovni, jako jsou organizace občanské společnosti, orgány pro ochranu údajů, odborové svazy, inspektoráty práce a školství, donucovací orgány, agentury odpovědné na vnitrostátní úrovni za ochranu lidských práv, orgány spravující fondy Unie, národní kontaktní místa pro Romy, spotřebitelské subjekty a vnitrostátní nezávislé mechanismy pro prosazování, ochranu a monitorování Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením. Tato spolupráce by neměla zahrnovat výměnu osobních údajů (tj. údajů o rovném zacházení v podobě, která umožňuje zjistit totožnost osob).

(40)Orgány pro rovné zacházení nemohou plně zastávat svou úlohu odborníků na rovné zacházení, pokud nejsou dostatečně brzy konzultovány v procesu tvorby politik v otázkách souvisejících s právy a povinnostmi vyplývajícími ze směrnic 79/7/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES a 2004/113/ES. Členské státy by proto měly zavést transparentní postupy, aby zajistily včasnou konzultaci. Měly by také umožnit orgánům pro rovné zacházení vydávat doporučení a zveřejňovat je.

(41)Údaje o rovném zacházení jsou zásadní pro zvyšování povědomí, zvyšování citlivosti lidí, kvantifikaci diskriminace, prokazování průběžných trendů, prokazování existence diskriminace, hodnocení provádění právních předpisů o rovnosti, prokazování potřeby pozitivních opatření a přispívání k tvorbě politiky založené na důkazech 81 . Orgány pro rovné zacházení mají za úkol přispívat k rozvoji příslušných údajů o rovném zacházení pro tyto účely, například pořádáním pravidelných kulatých stolů sdružujících všechny příslušné subjekty. Měly by rovněž shromažďovat a analyzovat údaje o svých vlastních činnostech nebo provádět průzkumy a měly by mít možnost přístupu ke statistickým informacím shromážděným jinými veřejnými nebo soukromými subjekty – například národními statistickými úřady, vnitrostátními soudy, inspektoráty práce a školství, odborovými svazy nebo organizacemi občanské společnosti – a využívat je v záležitostech, které jim byly svěřeny podle směrnic 79/7/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES a 2004/113/ES. Uvedené statistické informace by neměly obsahovat žádné osobní údaje.

(42)Orgány pro rovné zacházení by měly kromě výroční zprávy o své činnosti pravidelně zveřejňovat zprávu obsahující celkové hodnocení situace v oblasti diskriminace, která v členských státech spadá do jejich mandátu. Tato zpráva by měla poskytnout informace veřejným i soukromým subjektům a sloužit jako vodítko pro stanovení priorit orgánů pro rovné zacházení do budoucna. Zprávy by neměly obsahovat žádné osobní údaje.

(43)Orgány pro rovné zacházení by měly přijmout víceletý program, aby si stanovily vizi do budoucna a určily cíle a záměry své organizace. To by jim mělo umožnit průběžně zajišťovat soudržnost různých oblastí jejich činnosti a řešit systémové problémy diskriminace, které spadají do jejich mandátu, v rámci dlouhodobého akčního plánu.

(44)Pro posouzení účinnosti této směrnice je nezbytné zavést mechanismus pro monitorování jejího uplatňování a kromě monitorování jejího dodržování také posoudit její praktické účinky. Tímto monitorováním by měla být pověřena Komise, která by měla pravidelně vypracovávat zprávu o uplatňování. Za účelem zajištění jednotných podmínek pro plnění oznamovací povinnosti členských států podle čl. 16 odst. 2, pokud jde o praktické účinky této směrnice, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci ke stanovení seznamu příslušných ukazatelů, na jejichž základě by měly být shromažďovány údaje. Toto monitorování by nemělo zahrnovat zpracování osobních údajů.

(45)Tato směrnice stanoví minimální požadavky a umožňuje tak členským státům zavést nebo zachovat příznivější ustanovení. Provádění této směrnice by nemělo sloužit k ospravedlnění jakéhokoli zhoršení situace, která již v jednotlivých členských státech existuje.

(46)Tato směrnice navazuje na pravidla stanovená ve směrnicích 2000/43/ES a 2004/113/ES a zavádí zpřísněné normy pro fungování orgánů pro rovné zacházení. Předchozí ustanovení o orgánech pro rovné zacházení v článku 13 směrnice 2000/43/ES a článku 12 směrnice 2004/113/ES by proto měla být zrušena.

(47)Cílem této směrnice je zajistit fungování orgánů pro rovné zacházení v souladu s minimálními normami za účelem zlepšení jejich účinnosti a zaručení jejich nezávislosti, aby se posílilo uplatňování zásady rovného zacházení. Jelikož cílů této směrnice nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, a mělo by jich tudíž být dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice, která se omezuje na stanovení minimálních norem, rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(48)Veškeré zpracování osobních údajů orgány pro rovné zacházení podle této směrnice by mělo být prováděno v plném souladu s nařízením (EU) 2016/679. Členské státy by měly zajistit, aby úkoly orgánů pro rovné zacházení byly jasně stanoveny v právních předpisech v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. e) nařízení (EU) 2016/679 ve spojení s čl. 6 odst. 2 a 3 uvedeného nařízení. Orgány pro rovné zacházení by měly zpracovávat osobní údaje pouze v rozsahu nezbytném pro plnění svých úkolů podle této směrnice, jejímž cílem je prosazovat základní práva a povinnosti vyplývající ze směrnic 79/7/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES a 2004/113/ES. Fyzické osoby, jejichž osobní údaje jsou zpracovávány, by měly být informovány o právech, která jakožto subjekty údajů mají, včetně opravných prostředků, které mají k dispozici na vnitrostátní úrovni.

(49)Pokud plnění úkolů orgánů pro rovné zacházení vyžaduje zpracování zvláštních kategorií osobních údajů, konkrétně údajů o rase nebo etnickém původu, náboženském vyznání nebo přesvědčení, zdravotním postižení nebo sexuální orientaci, měly by členské státy rovněž zajistit, aby vnitrostátní právo dodržovalo podstatu práva na ochranu údajů a poskytovalo vhodné a konkrétní záruky pro ochranu základních práv a zájmů subjektu údajů v souladu s čl. 9 odst. 2 písm. g) nařízení (EU) 2016/679. Tyto záruky by měly zahrnovat například interní politiky a opatření k zajištění minimalizace údajů, mimo jiné prostřednictvím anonymizace osobních údajů, je-li to možné; používání pseudonymizace a šifrování osobních údajů; zabránění neoprávněnému přístupu k osobním údajům a jejich přenosu a zajištění toho, aby osobní údaje nebyly zpracovávány déle, než je nezbytné pro účely, pro které jsou zpracovávány.

(50)V souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1725 byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů, který vydal stanovisko dne [datum],

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Účel, předmět a oblast působnosti

1.Tato směrnice stanoví minimální požadavky na fungování orgánů pro rovné zacházení s cílem zlepšit jejich účinnost a zaručit jejich nezávislost, aby se posílilo uplatňování zásady rovného zacházení, jak vyplývá ze směrnic 79/7/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES a 2004/113/ES.

2.Povinnosti uložené členským státům a úkoly orgánů pro rovné zacházení podle této směrnice pokrývají práva a povinnosti vyplývající ze směrnic 79/7/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES a 2004/113/ES.

Článek 2

Určení orgánů pro rovné zacházení

Členské státy určí jeden nebo více orgánů (dále jen „orgány pro rovné zacházení“), které budou vykonávat pravomoci stanovené touto směrnicí.

Orgány pro rovné zacházení mohou být součástí orgánů odpovědných za ochranu lidských práv nebo ochranu práv osob na vnitrostátní úrovni.

Článek 3

Nezávislost

1.Členské státy přijmou opatření k zajištění toho, aby orgány pro rovné zacházení byly při plnění svých úkolů a výkonu svých pravomocí nezávislé a nepodléhaly vnějším vlivům, zejména pokud jde o jejich právní strukturu, odpovědnost, rozpočet, personální obsazení a organizační záležitosti.

2.Členské státy stanoví transparentní pravidla a záruky týkající se výběru, jmenování, odvolání a možného střetu zájmů zaměstnanců orgánů pro rovné zacházení, zejména osob ve vedoucím postavení, aby byla zaručena jejich způsobilost a nezávislost.

3.Členské státy zajistí, aby byly zavedeny vhodné záruky, zejména ve vnitřní struktuře orgánů pro rovné zacházení, které zaručí nezávislý výkon jejich pravomocí, zvláště pokud některé z nich vyžadují nestrannost a jiné se zaměřují na podporu obětí.

4.Členské státy zajistí, aby ve vnitřní struktuře orgánů s více mandáty byly zavedeny vhodné záruky, které zaručí autonomní výkon mandátu v oblasti rovnosti.

Článek 4

Zdroje

1.Členské státy zajistí, aby každý orgán pro rovné zacházení měl k dispozici lidské, technické a finanční zdroje nezbytné k plnění všech svých úkolů a k účinnému výkonu všech svých pravomocí, pokud jde o všechny důvody a oblasti, na které se vztahují směrnice 79/7/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES a 2004/113/ES, a to i v případě rozšíření pravomocí, zvýšení počtu stížností, nákladů na soudní spory a používání automatizovaných systémů.

2.Pokud jsou orgány pro rovné zacházení součástí orgánu pověřeného několika mandáty, použije se odstavec 1 konkrétně na mandát pro rovné zacházení a jeho podpůrný personál a systémy.

Článek 5

Prevence, podpora a zvyšování povědomí

Členské státy:

a)přijmou strategii pro zvyšování povědomí obecné populace na celém svém území, se zvláštním zřetelem na jednotlivce a skupiny ohrožené diskriminací, o právech podle směrnic 79/7/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES a 2004/113/ES a o existenci orgánů pro rovné zacházení a jejich službách;

b)zajistí, aby se orgány pro rovné zacházení zapojily do prevence diskriminace a do podpory rovného zacházení a přijaly strategii definující, jakým způsobem se budou zapojovat do veřejného dialogu, komunikovat s jednotlivci a skupinami ohroženými diskriminací, poskytovat odborné vzdělávání a poradenství a podporovat povinnosti v oblasti rovnosti, zohledňování rovnosti a pozitivní opatření mezi veřejnými a soukromými subjekty.

Členské státy a orgány pro rovné zacházení přitom zohlední nejvhodnější komunikační nástroje a formáty pro každou cílovou skupinu. Zaměří se zejména na znevýhodněné skupiny, které mohou mít ztížený přístup k informacím, například kvůli svému ekonomickému postavení, věku, zdravotnímu postižení, gramotnosti, státní příslušnosti, statusu z hlediska pobytu nebo nedostatečnému přístupu k online nástrojům.

Článek 6

Pomoc obětem

1.Členské státy zajistí, aby orgány pro rovné zacházení byly schopny poskytovat obětem pomoc uvedenou v odstavcích 2 až 4.

2.Orgány pro rovné zacházení musí být schopny přijímat stížnosti na diskriminaci ústně, písemně a online.

3.Orgány pro rovné zacházení poskytují obětem pomoc, přičemž je nejprve informují o právním rámci, včetně poradenství zaměřeného na jejich konkrétní situaci, o službách nabízených orgánem pro rovné zacházení a souvisejících procesních aspektech, jakož i o dostupných prostředcích nápravy, včetně možnosti podat žalobu k soudu.

Orgány pro rovné zacházení rovněž informují oběti o platných pravidlech důvěrnosti, o ochraně osobních údajů a o možnostech získat psychologickou nebo jinou příslušnou podporu od dalších orgánů nebo organizací.

4.Orgány pro rovné zacházení vydají předběžné posouzení stížnosti na základě informací dobrovolně předložených zúčastněnými stranami. Členské státy stanoví přesné podmínky, za kterých bude orgán pro rovné zacházení vydávat takové předběžné posouzení.

Orgány pro rovné zacházení informují stěžovatele o svém předběžném posouzení a o tom, zda jejich stížnost uzavřou, nebo zda existují důvody pro její další projednávání, a to i prostřednictvím postupů stanovených v článcích 7, 8 a 9.

Článek 7

Smírná řešení

Orgány pro rovné zacházení musí být schopny nabídnout stranám možnost usilovat o smírné řešení jejich sporu. Tento proces podléhá dohodě stran a může být veden samotným orgánem pro rovné zacházení nebo jiným existujícím specializovaným subjektem; v takovém případě může orgán pro rovné zacházení tomuto subjektu adresovat připomínky. Zapojení do takového procesu nebrání stranám v uplatnění svého práva na přístup k soudu.

Článek 8

Stanoviska a rozhodnutí

1.Členské státy zajistí, aby v případech, kdy se orgány pro rovné zacházení na základě stížnosti nebo z vlastního podnětu domnívají, že mohlo dojít k porušení zásady rovného zacházení stanovené ve směrnicích 79/7/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES nebo 2004/113/ES, byly tyto orgány oprávněny případ dále prošetřit.

2.Členské státy stanoví rámec, který umožní orgánům pro rovné zacházení provádět zjišťování skutečností.

Tento rámec zejména poskytuje orgánům pro rovné zacházení účinná práva na přístup k informacím, které jsou nezbytné pro zjištění, zda došlo k diskriminaci. Rovněž za tímto účelem stanoví vhodné mechanismy pro spolupráci orgánů pro rovné zacházení s příslušnými veřejnými subjekty.

3.Členské státy mohou rovněž stanovit, že údajný pachatel a kterákoli třetí strana jsou ze zákona povinni poskytnout veškeré informace a dokumenty požadované orgány pro rovné zacházení.

4.Členské státy zajistí, aby orgány pro rovné zacházení písemně zaznamenaly své posouzení případu, včetně zjištění skutečností a odůvodněného závěru o existenci diskriminace. Členské státy určí, zda se tak má stát prostřednictvím nezávazných stanovisek nebo prostřednictvím závazných vykonatelných rozhodnutí.

Stanoviska a rozhodnutí v příslušných případech obsahují konkrétní opatření k nápravě zjištěných porušení a k zabránění jejich dalšímu výskytu. Členské státy zavedou vhodné mechanismy pro následné kroky v návaznosti na stanoviska, jako je povinnost zpětné vazby, a pro výkon rozhodnutí.

Orgány pro rovné zacházení zveřejňují shrnutí svých stanovisek a rozhodnutí, aniž by zveřejňovaly osobní údaje.

Článek 9

Soudní spory

1.Členské státy zajistí, aby orgány pro rovné zacházení měly právo jednat v soudním řízení ve správněprávních a občanskoprávních věcech týkajících se provádění zásady rovného zacházení stanovené ve směrnicích 79/7/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES a 2004/113/ES v souladu s odstavci 2 až 5, aniž jsou dotčeny vnitrostátní předpisy o přípustnosti žalob.

2.Právo jednat v soudním řízení zahrnuje:

a)právo orgánu pro rovné zacházení vystupovat jako účastník řízení o výkonu nebo soudním přezkumu rozhodnutí přijatého podle čl. 8 odst. 4;

b)právo orgánu pro rovné zacházení předkládat soudu vyjádření jako amicus curiae;

c)právo orgánu pro rovné zacházení zahájit řízení nebo se ho účastnit jménem nebo na podporu jedné nebo více obětí; v tomto případě je nutný souhlas obětí.

3.Členské státy zajistí, aby orgán pro rovné zacházení mohl vlastním jménem zahájit soudní řízení, zejména za účelem řešení strukturální a systematické diskriminace v případech, které orgán pro rovné zacházení vybral z důvodu jejich četnosti, závažnosti nebo potřeby právního vyjasnění.

4.Členské státy zajistí, aby s výjimkou případů uvedených v odst. 2 písm. a) a b) orgán pro rovné zacházení nepředkládal v soudním řízení důkazy, které získal při výkonu pravomocí podle čl. 8 odst. 3.

5.Členské státy zajistí, aby žádné šetření podle čl. 8 odst. 2 až 4 nebylo zahájeno nebo nepokračovalo v době, kdy probíhá soudní řízení v téže věci.

Článek 10

Procesní záruky

Členské státy zajistí, aby v řízeních uvedených v článcích 6, 7, 8 a 9 byla řádně chráněna práva na obhajobu zúčastněných fyzických a právnických osob. Členské státy zajistí, aby orgány pro rovné zacházení zaručily důvěrnost svědků a oznamovatelů a pokud možno i stěžovatelů.

Rozhodnutí uvedená v čl. 8 odst. 4 podléhají soudnímu přezkumu v souladu s vnitrostátním právem.

Článek 11

Přístup, přístupnost a přiměřená opatření

1.Členské státy zaručí všem rovný přístup ke službám a publikacím orgánů pro rovné zacházení a zajistí, aby neexistovaly žádné překážky pro podávání stížností.

2.Členské státy zajistí, aby orgány pro rovné zacházení poskytovaly všechny své služby stěžovatelům bezplatně na celém svém území, včetně venkovských a odlehlých oblastí.

3.Členské státy zajistí přístupnost a přiměřená opatření pro osoby se zdravotním postižením, aby jim zaručily rovný přístup ke všem službám a činnostem orgánů pro rovné zacházení, včetně pomoci obětem, vyřizování stížností, mechanismů smírného řešení sporů, informací a publikací a preventivních, propagačních a osvětových činností.

Článek 12

Spolupráce

Členské státy zajistí, aby orgány pro rovné zacházení měly vhodné mechanismy pro spolupráci v rámci svých příslušných oblastí působnosti s jinými orgány pro rovné zacházení v témže členském státě a s příslušnými veřejnými a soukromými subjekty, včetně organizací občanské společnosti, na celostátní, regionální i místní úrovni, jakož i v jiných členských státech a na úrovni Unie a na mezinárodní úrovni.

Článek 13

Konzultace

Členské státy zavedou transparentní postupy, které zajistí, aby vláda a další veřejné instituce včas konzultovaly s orgány pro rovné zacházení právní předpisy, politiku, postupy, programy a praxi týkající se práv a povinností vyplývajících ze směrnic 79/7/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES a 2004/113/ES.

Zajistí, aby orgány pro rovné zacházení měly právo vydávat doporučení k těmto otázkám, zveřejňovat je a vyžadovat zpětnou vazbu od dotčených orgánů.

Článek 14

Shromažďování údajů a přístup k údajům o rovném zacházení

1.Členské státy zajistí, aby orgány pro rovné zacházení shromažďovaly údaje o své činnosti za účelem vypracování zpráv uvedených v čl. 15 písm. b) a c).

Shromážděné údaje se člení podle důvodů a oblastí, na které se vztahují směrnice 79/7/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES a 2004/113/ES, a v souladu s ukazateli uvedenými v článku 16. Shromážděné osobní údaje jsou anonymizovány, a pokud to není možné, jsou pseudonymizovány.

2.Členské státy zajistí, aby orgány pro rovné zacházení měly přístup ke statistikám týkajícím se práv a povinností vyplývajících ze směrnic 79/7/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES a 2004/113/ES, které shromažďují veřejné a soukromé subjekty, včetně orgánů veřejné moci, odborových svazů, podniků a organizací občanské společnosti, pokud tyto statistiky považují za nezbytné pro celkové posouzení situace v oblasti diskriminace v členském státě a pro vypracování zprávy uvedené v čl. 15 písm. c).

3.Členské státy umožní orgánům pro rovné zacházení, aby veřejným a soukromým subjektům, včetně orgánů veřejné moci, odborových svazů, podniků a organizací občanské společnosti, doporučily, které údaje mají být v souvislosti s právy a povinnostmi vyplývajícími ze směrnic 79/7/EHS, 2000/43/ES, 2000/78/ES a 2004/113/ES shromažďovány. Členské státy rovněž umožní orgánům pro rovné zacházení hrát při shromažďování údajů o rovném zacházení koordinační úlohu.

4.Členské státy zajistí, aby orgány pro rovné zacházení mohly provádět nezávislé průzkumy týkající se diskriminace.

Článek 15

Zprávy a strategické plánování

Členské státy zajistí, aby orgány pro rovné zacházení:

a)přijaly víceletý program, který stanoví jejich priority a budoucí činnosti, včetně strategie uvedené v čl. 5 písm. b);

b)vypracovaly a zpřístupnily veřejnosti výroční zprávu o činnosti, včetně ročního rozpočtu, personálního a finančního výkaznictví;

c)nejméně jednou za čtyři roky zveřejnily zprávu s doporučeními o stavu rovného zacházení a diskriminace, včetně možných strukturálních problémů, ve svém členském státě.

Článek 16

Monitorování

1.Komise prostřednictvím prováděcího aktu stanoví seznam společných ukazatelů pro měření praktických účinků této směrnice. Při přípravě ukazatelů může Komise požádat o radu Agenturu Evropské unie pro základní práva a Evropský institut pro rovnost žen a mužů. Tyto ukazatele se týkají zdrojů, nezávislého fungování, činností a účinnosti orgánů pro rovné zacházení, jakož i vývoje jejich mandátu, pravomocí nebo struktury a zajišťují porovnatelnost, objektivitu a spolehlivost údajů shromažďovaných na vnitrostátní úrovni.

2.Do [5 let ode dne provedení ve vnitrostátním právu] a poté každých pět let poskytnou členské státy Komisi veškeré příslušné informace týkající se uplatňování této směrnice, včetně údajů o jejích praktických účincích shromážděných na základě ukazatelů uvedených v odstavci 1 tohoto článku, a zejména s přihlédnutím ke zprávám vypracovaným orgány pro rovné zacházení podle čl. 15 písm. b) a c).

3.Komise vypracuje zprávu o uplatňování a praktických účincích této směrnice na základě informací uvedených v odstavci 2 a dalších příslušných údajů shromážděných na vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie, zejména od zúčastněných stran, Agenturou Evropské unie pro základní práva a Evropským institutem pro rovnost žen a mužů.

Článek 17

Minimální požadavky

1.Členské státy mohou zavést nebo zachovat ustanovení, která jsou příznivější než minimální požadavky stanovené v této směrnici.

2.Provádění této směrnice nesmí být v žádném případě důvodem ke snížení úrovně ochrany před diskriminací, kterou již členské státy poskytují v záležitostech upravených touto směrnicí.

Článek 18

Zpracovávání osobních údajů

1.Členské státy zajistí, aby orgány pro rovné zacházení mohly shromažďovat osobní údaje pouze tehdy, je-li to nezbytné pro plnění úkolů podle této směrnice.

2.Členské státy zajistí, aby v případě, že orgány pro rovné zacházení zpracovávají zvláštní kategorie osobních údajů, konkrétně údaje o rase nebo etnickém původu, náboženském vyznání nebo přesvědčení, zdravotním postižení nebo sexuální orientaci, byly poskytnuty vhodné a konkrétní záruky pro ochranu základních práv a zájmů subjektu údajů.

Článek 19

Článek 13 směrnice 2000/43/ES a článek 12 směrnice 2004/113/ES se zrušují.

Odkazy na orgány pro podporu rovného zacházení uvedené ve zmíněných článcích se považují za odkazy na orgány pro rovné zacházení uvedené v článku 2 této směrnice.

Článek 20

1.Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do [18 měsíců]. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 21

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 19 se použije ode dne [datum uvedené v čl. 20 odst. 1].

Článek 22

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne

(1)    COM(2022) 688.

(2)    Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22).

(3)    Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování (Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37).

(4)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23).

(5)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/41/EU ze dne 7. července 2010 o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice Rady 86/613/EHS (Úř. věst. L 180, 15.7.2010, s. 1).

(6)    Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16).

(7)    Směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 6, 10.1.1979, s. 24).

(8)    Právní předpisy některých členských států nabízí širší ochranu, pokud jde o důvody a oblasti, tj. státní příslušnost, ekonomické postavení či vyjádření pohlavní identity, nebo dokonce uvádí demonstrativní výčet důvodů.

(9)    Viz pracovní dokument útvarů Komise SWD(2021) 63, část 2.1.1 commission_staff_working_document_-_equality_bodies_and_the_implementation_of_the_commission_recommendation_on_standards_for_equality_bodies_en.pdf (europa.eu) .

(10)    Doporučení Komise (EU) 2018/951 ze dne 22. června 2018 o normách pro orgány pro rovné zacházení (Úř. věst. L 167, 4.7.2018, s. 28).

(11)    SWD(2021) 63 ze dne 19. března 2021.

(12)    SWD(2022) 386.

(13)    Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2021 o provádění směrnice Rady 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, s ohledem na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením (2020/2086(INI)).

(14)    ZÁVĚRY RADY o boji proti rasismu a antisemitismu – 6406/1/22 REV 1.

(15)    Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru z vlastní iniciativy, Posílení rovnosti v EU, SOC/724-EESC-2022, přijato dne 26. října 2022.

(16)    https://ec.europa.eu/info/strategy-documents/commission-work-programme/commission-work-programme-2022_en

(17)    COM(2020) 152 https://ec.europa.eu/info/policies/justice-and-fundamental-rights/gender-equality/gender-equality-strategy_cs

(18)    COM(2020) 565 https://ec.europa.eu/info/policies/justice-and-fundamental-rights/combatting-discrimination/racism-and-xenophobia/eu-anti-racism-action-plan-2020-2025_en  

(19)     https://ec.europa.eu/info/publications/new-eu-roma-strategic-framework-equality-inclusion-and-participation-full-package_cs

(20)    COM(2020) 698 https://ec.europa.eu/info/policies/justice-and-fundamental-rights/combatting-discrimination/lesbian-gay-bi-trans-and-intersex-equality/lgbtiq-equality-strategy-2020-2025_en

(21)    COM(2021) 101 https://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=1484&langId=cs  

(22)    COM(2021) 615 https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/ip_21_4990

(23)    Doporučení Rady ze dne 12. března 2021 o rovnosti, začlenění a účasti Romů 2021/C 93/01 (Úř. věst. C 93, 19.3.2021, s. 1).

(24)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU (Úř. věst. L 188, 12.7.2019, s. 79).

(25)    Návrh směrnice Rady o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci, KOM(2008) 426 ze dne 2. července 2008.

(26)    Nebo, bude-li do té doby přijata, na tuto směrnici.

(27)    Viz článek 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/54/EU ze dne 16. dubna 2014 o opatřeních usnadňujících výkon práv udělených pracovníkům v souvislosti s jejich volným pohybem (Úř. věst. L 128, 30.4.2014, s. 8). Tato směrnice se nevztahuje na důvody diskriminace stanovené v článku 19 Smlouvy o fungování EU. Vychází z článku 46 Smlouvy o fungování EU, který se týká volného pohybu pracovníků.

(28)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1060 ze dne 24. června 2021 o společných ustanoveních pro Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond plus, Fond soudržnosti, Fond pro spravedlivou transformaci a Evropský námořní, rybářský a akvakulturní fond a o finančních pravidlech pro tyto fondy a pro Azylový, migrační a integrační fond, Fond pro vnitřní bezpečnost a Nástroj pro finanční podporu správy hranic a vízové politiky (Úř. věst. L 231, 30.6.2021, s. 159).

(29)    Sdělení Komise: Strategie na posílení uplatňování Listiny základních práv v EU (COM(2020) 711).

(30)    Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, COM(2022) 105 ze dne 8. března 2022.

(31)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57).

(32)    Směrnice Rady 2003/8/ES ze dne 27. ledna 2003 o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech (Úř. věst. L 26, 31.1.2003, s. 41).

(33)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 136, 24.5.2008, s. 3).

(34)    Doporučení Komise ze dne 11. června 2013 o společných zásadách pro prostředky kolektivní právní ochrany týkající se zdržení se jednání a náhrady škody v členských státech v souvislosti s porušením práv přiznaných právem Unie (Úř. věst. L 201, 26.7.2013, s. 60) a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 ze dne 25. listopadu 2020 o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a o zrušení směrnice 2009/22/ES (Úř. věst. L 409, 4.12.2020, s. 1).

(35)    Doporučení Komise (EU) 2022/758 ze dne 27. dubna 2022 o ochraně novinářů a obránců lidských práv, kteří se podílejí na účasti veřejnosti, před zjevně neopodstatněnými nebo zneužívajícími soudními řízeními („strategické žaloby proti účasti veřejnosti“).

(36)     Zpráva o právním státu z roku 2022 | Evropská komise (europa.eu) .

(37)     social-summit-european-pillar-social-rights-booklet_cs.pdf (europa.eu) .

(38)    Článek 235 umožňoval Radě přijmout (jednomyslně) směrnice, pokud se opatření Společenství jevilo jako nezbytné k dosažení jednoho z cílů Společenství a Smlouva nestanovila nezbytné zvláštní pravomoci.

(39)    Zásah EU nebo rámec EU, na který se v tomto návrhu odkazuje, zahrnuje ustanovení týkající se orgánů pro rovné zacházení ve směrnicích o rovném zacházení a doporučení z roku 2018 o normách pro orgány pro rovné zacházení.

(40)    PT, ES, MT, LT. Španělsko mezitím přijalo nový zákon (Ley 15/2022 ze dne 12. července 2022).

(41)    Mnohá opatření musí být prováděna v souladu s vnitrostátním právem a některá opatření nejsou navrhována, aby byla respektována procesní autonomie členských států, jako například požadavek, aby orgány pro rovné zacházení mohly přijímat závazná rozhodnutí.

(42)    Dále jen „rámec EU“ nebo „zásah EU“.

(43)    Očekávanými hlavními dopady bylo i) účinné provádění a prosazování právních předpisů EU o rovném zacházení a nediskriminaci, ii) snížení míry diskriminace a nerovného zacházení a iii) zvýšení prevence a informovanosti.

(44)     https://www.un.org/ruleoflaw/blog/document/principles-relating-to-the-status-of-national-institutions-paris-principles/  

(45)     https://www.coe.int/en/web/european-commission-against-racism-and-intolerance/recommendation-no.2#:~:text=ECRI%20General%20Policy%20Recommendation%20N%C2%B02%20revised%20on%20Equality,and%20combating%20discrimination%20and%20intolerance

(46)    Podrobné údaje z průzkumu Eurobarometr 2019 viz příloha 5 kapitola 3 analytického dokumentu.

(47)    Převážná většina respondentů otevřené veřejné konzultace (97,2 %) považuje za důležité zejména zřízení silných a účinných orgánů pro rovné zacházení – viz  Orgány pro rovné zacházení – závazné normy (europa.eu) .    

(48)    Mandát, pravomoci, přístup, spolupráce, průzkumy, sběr údajů, monitorování, prosazování, nezávislost, zdroje a struktura.

(49)    Při analýze účinnosti se posuzuje, do jaké míry má navrhované opatření podle předpokladů přispět k pokroku při dosahování cílů vymezených v intervenční logice.

(50)    Analýza efektivnosti posuzuje vztah mezi zdroji, které navrhované opatření využívá, a změnami, které by mělo přinést.

(51)    Analýza soudržnosti se zaměřuje na to, jak dobře má navrhované opatření podle předpokladů fungovat společně s dalšími unijními, mezinárodními a vnitrostátními nástroji.

(52)    Analýza přidané hodnoty EU se zabývá změnami, které by navrhované opatření vyvolalo nad rámec toho, co by bylo možné v přiměřené míře očekávat od samotných zúčastněných stran nebo v případě úplné nečinnosti.

(53)    Analýza relevance se zabývá tím, zda navrhované opatření vhodně reaguje na potřeby.

(54)    Více informací o situaci v jednotlivých členských státech je uvedeno v příloze 4 analytického dokumentu.

(55)

   SWD(2021) 63 final.

(56)    Povinnosti v oblasti rovného zacházení představují pro veřejné a/nebo soukromé subjekty povinnost zvážit nebo promyslet, jaký budou mít jejich politiky nebo rozhodnutí dopad na osoby chráněné podle právních předpisů o rovném zacházení.

(57)    Článek 4 nařízení Rady (ES) č. 168/2007 ze dne 15. února 2007 o zřízení Agentury Evropské unie pro základní práva (Úř. věst. L 53, s. 1).

(58)    Článek 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1922/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (Úř. věst. L 403, s. 9).

(59)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

(60)    Úř. věst. C , , s. .

(61)    Úř. věst. C , , s. .

(62)    Úř. věst. C , , s. .

(63)    Úř. věst. C , , s. .

(64)    Články 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), články 8 a 10 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a články 21, 23 a 26 Listiny.

(65)    Směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (Úř. věst. L 6, 10.1.1979, s. 24).

(66)    Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (Úř. věst. L 180, 19.7.2000, s. 22).

(67)    Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16).

(68)    Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování (Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37).

(69)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23).

(70)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/41/EU ze dne 7. července 2010 o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice Rady 86/613/EHS (Úř. věst. L 180, 15.7.2010, s. 1).

(71)    Viz podrobná analýza v dokumentu SWD(2021) 63 final „Orgány pro rovné zacházení a provádění doporučení Komise o normách pro orgány pro rovné zacházení“.

(72)    Doporučení Komise (EU) 2018/951 ze dne 22. června 2018 o normách pro orgány pro rovné zacházení (Úř. věst. L 167, 4.7.2018, s. 28).

(73)    Revidované Všeobecné politické doporučení ECRI č. 2 o orgánech pro rovné zacházení k boji proti rasismu a nesnášenlivosti na vnitrostátní úrovni – přijato 13. června 1997 a revidováno 7. prosince 2017.

(74)    Zásady týkající se postavení vnitrostátních institucí přijaté rezolucí Valného shromáždění OSN 48/134 ze dne 20. prosince 1993.

(75)    COM(2022) 688.

(76)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (Úř. věst. L 305, 26.11.2019, s. 17).

(77)    Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. července 2008 ve věci Feryn (C-54/07, ECLI:EU:C:2008:397).

(78)    Průzkum agentury FRA EU-MIDIS II. 

(79)    Úř. věst. L 23, 27.1.2010, s. 37.

(80)    Viz směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2102 ze dne 26. října 2016 o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací subjektů veřejného sektoru (Úř. věst. L 327, 2.12.2016, s. 1) a související prováděcí rozhodnutí.

(81)    Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování směrnice Rady 2000/43/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ („směrnice o rasové rovnosti“), a směrnice Rady 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání („směrnice o rovnosti v zaměstnání“), SWD(2021) 63 final.