Zdanění energetických produktů a elektřiny je v Unii upraveno směrnicí Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny 1 (dále jen „směrnice o zdanění energie“ nebo „směrnice“).

Podle čl. 19 odst. 1 směrnice může Rada kromě ustanovení uvedených zejména v článcích 5, 15 a 17 jednomyslně na návrh Komise povolit kterémukoli členskému státu, aby zavedl další osvobození od daně nebo snížení daně z důvodu některé zvláštní politiky.

Finské orgány požádaly dopisem ze dne 6. srpna 2021 a následnou korespondencí ze dne 4. listopadu 2021, 26. ledna a 16. února 2022 o povolení uplatňovat sníženou sazbu daně na elektřinu používanou k napájení určitých tepelných čerpadel, elektrických kotlů pro ústřední topení a oběhových vodních čerpadel. Požadovaná doba platnosti je šest let, od 1. ledna 2022 do 31. prosince 2027, což je v rámci maximální doby povolené článkem 19 směrnice o zdanění energie. Cílem tohoto návrhu je udělit zmíněné povolení na základě požadované odchylky platné po dobu šesti let do 31. prosince 2027.

Finsko žádá o povolení uplatňovat vnitrostátní sazbu na elektřinu pro obchodní účely ve výši 0,63 EUR/MWh (sazba označená podle finských právních předpisů jako „kategorie II“ a vztahující se pouze na některá obchodní odvětví 2 ), která je vyšší než minimální sazba směrnice o zdanění elektřiny pro obchodní účely ve výši 0,5 EUR/MWh 3 , na tato zařízení: tepelná čerpadla a elektrické kotle pro ústřední topení, které vyrábějí teplo pro síť dálkového vytápění, tepelná čerpadla o jmenovitém tepelném výkonu alespoň 0,5 MW, která nejsou připojena k síti dálkového vytápění, a oběhová vodní čerpadla v geotermálních teplárnách. V této souvislosti by se podle informací poskytnutých finskými orgány mělo toto opatření vztahovat na některé specifické obchodní i neobchodní využívání elektřiny 4 . Vnitrostátní sazba platná pro elektřinu pro neobchodní účely (sazba nazvaná podle finských pravidel „kategorie I“ a zahrnující vše ostatní vyjma kategorie II, a to včetně domácností) je stanovena na 22,53 EUR/MWh, což je výrazně nad odpovídající minimální sazbou směrnice o zdanění elektřiny ve výši 1 EUR/MWh 5 .

Cílem snížení je poskytnout pobídky pro zavádění a využívání výroby tepla s využitím elektřiny, výroba tepla je totiž jinak silně závislá na znečišťujících fosilních palivech nebo na biomase, a podpořit výrobu tepla bez spalování (jako zdroj tepla mohou například tepelná čerpadla využívat mimo jiné venkovní teplotu, teplo ze země a hlubší geotermální energii, teplo mořské a jezerní vody a odpadní vody; jako zdroje tepla lze využít i různé zdroje odpadního tepla z průmyslu, datových center a dalších chladicích systémů), aby se snížily emise a šetřily fosilní a obnovitelné přírodní zdroje.

Snížená sazba by se vztahovala na tepelná čerpadla a elektrické kotle v síti dálkového vytápění, na tepelná čerpadla mimo síť dálkového vytápění, která mají jmenovitý tepelný výkon alespoň 0,5 MW, a na oběhová vodní čerpadla v geotermálních teplárnách. Podle odůvodnění Finska by zdanění všech tepelných čerpadel a elektrických kotlů pro ústřední topení nižší sazbou nebylo oprávněné a opodstatněné z několika důvodů.

Pokud vezmeme v úvahu například tepelná čerpadla, jsou čerpadla menších rozměrů, na která se požadované opatření nevztahuje, již považována za velmi konkurenceschopná. Kromě toho by uplatnění daně II. kategorie na elektřinu u těchto čerpadel vyžadovalo samostatné měření elektřiny pro dané účely a registraci příjemců. Ve Finsku je více než 1,1 milionu tepelných čerpadel, takže množství by bylo velmi velké a administrativní zátěž pro různé strany značná.

Naopak na základě odhadů finských orgánů pro rok 2022 by zvolená kritéria snížila počet příjemců na méně než sto.

Opatření by se uplatnilo na uvedené příjemce, kteří by platili o 2,19 centu/kWh méně, než je standardní sazba, což by mělo za následek daňové výdaje ve výši 10–15 milionů EUR v podobě nižších daňových příjmů (podle odhadů pro rok 2022).

Ustanovení podle směrnice o zdanění energie

Zdanění elektřiny se řídí směrnicí o zdanění energie. Zejména článek 10 a tabulka C v příloze I uvedené směrnice stanoví příslušné minimální úrovně zdanění, které se rozlišují na obchodní (0,5 EUR/MWh) a neobchodní účely (1 EUR/MWh).

Článek 11 směrnice obsahuje mimo jiné definici „obchodního použití“ a umožňuje členským státům omezit oblast působnosti snížené úrovně zdanění pro obchodní účely.

Finsko omezilo oblast působnosti nižší sazby daně na elektřinu pro obchodní účely, tj. sazby kategorie II ve výši 0,63 EUR/MWh, na některá obchodní odvětví, konkrétně na průmysl, zemědělství, těžbu a datová centra.

Ostatní spotřeba elektřiny, například elektřina používaná domácnostmi, patří do daňové kategorie I, která je stanovena na 22,53 EUR/MWh.

Navrhovaná snížená sazba daně ve výši 0,63 EUR/MWh na elektřinu by se vztahovala na tepelná čerpadla a elektrické kotle pro ústřední topení, které vyrábějí teplo pro sítě dálkového vytápění; tepelná čerpadla o jmenovitém tepelném výkonu alespoň 0,5 MW, která nejsou připojena k síti dálkového vytápění, a oběhová vodní čerpadla v geotermálních teplárnách by měla nárok na nižší daň na elektřinu.

Z důvodů konzistentního a jednotného uplatňování a praktického provádění by se nižší daňová sazba na elektřinu vztahovala nejen na některé obchodní účely, ale také na některé specifické neobchodní účely, které by podle finské sazby kategorie I měly podléhat vyšší úrovni zdanění ve výši 22,53 EUR/MWh. V tomto ohledu finské orgány jako další zdůvodnění své žádosti rovněž zdůraznily, že čl. 15 odst. 1 písm. h) směrnice členským státům umožňuje uplatnit výjimku z úrovně zdanění elektřiny spotřebovávané domácnostmi, ačkoliv by v jejich zemi zdanění elektřiny pro domácnosti zůstalo velmi vysoké 6 (kategorie I finských daňových sazeb je stanovena na 22,53 EUR/MWh, což je mnohem více než minimální úroveň EU). Požadovaná vnitrostátní daňová sazba by však byla vyšší než minimální úroveň zdanění pro obchodní účely stanovená směrnicí o zdanění energie.

V čl. 19 odst. 1 prvním pododstavci směrnice se uvádí:

Kromě ustanovení předchozích článků, zejména článků 5, 15 a 17, může Rada jednomyslně na návrh Komise povolit kterémukoli členskému státu, aby zavedl další osvobození od daně nebo snížení z důvodů některé zvláštní politiky.

Možnost zavést daňové úlevy (sníženou sazbu daně na elektřinu) pro elektřinu dodávanou tepelným čerpadlům, elektrickým kotlům pro ústřední topení a oběhovým vodním čerpadlům, které splňují určité podmínky, lze uplatnit podle článku 19 směrnice o zdanění energie, neboť jeho účelem je umožnit žádajícímu členskému státu zavést další snížení z důvodů některé zvláštní politiky. Za důvody některé zvláštní politiky lze považovat podporu elektrifikace koncového uživatelského odvětví vytápění a podporu výroby tepla bez spalování s cílem snížit emise a šetřit fosilní a obnovitelné přírodní zdroje. Cílem Finska je dosáhnout klimatické neutrality do roku 2035. Požadované opatření by dosažení tohoto cíle podpořilo.

Finsko požádalo, aby se opatření uplatňovalo po dobu šesti let (od 1. ledna 2022), což je maximální doba povolená ustanovením čl. 19 odst. 2 směrnice. Doba uplatňování výjimky by měla být v zásadě dostatečně dlouhá, aby podnítila investice do cílených řešení vytápění na elektřinu. Toto období zajistí maximální možnou právní jistotu pro příslušné investice.

Pravidla státní podpory

Plánovaná snížená sazba daně ve výši 0,63 EUR za MWh je vyšší než minimální úroveň zdanění elektřiny pro obchodní účely v EU podle článku 10 a tabulky C v příloze I směrnice 2003/96/ES.

Opatření může představovat státní podporu v souladu s čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU. Vzhledem k tomu, že snížená sazba je vyšší než minima EU, vztahoval by se na toto opatření článek 44 nařízení 651/2014/EU (obecné nařízení o blokových výjimkách) 8 . Po uplynutí doby platnosti obecného nařízení o blokových výjimkách dne 31. prosince 2023 zůstává podpora vyňata ještě po adaptační období v délce šesti měsíců (viz čl. 58 odst. 4 obecného nařízení o blokových výjimkách). Tímto rozhodnutím nejsou dotčena pravidla státní podpory použitelná během období, na které se výjimka vztahuje.

Politika životního prostředí a změny klimatu

Cílem požadovaného opatření je podpořit výrobu tepla bez spalování, aby se snížily emise a šetřily fosilní a obnovitelné přírodní zdroje. Podle článku 13 směrnice 2008/50/ES o kvalitě vnějšího ovzduší 9 se členským státům ukládá zajistit, aby hodnoty některých látek znečišťujících ovzduší byly udržovány pod limitními hodnotami, cílovými hodnotami a dalšími normami kvality ovzduší stanovenými ve směrnici.

Kromě toho zvláštní finská skladba zdrojů elektrické energie sestává převážně z obnovitelných zdrojů (47 %) a jaderné elektřiny (35 %) 10 , což jsou zdroje, při jejichž produkci nevzniká žádný uhlík nebo jen malé množství. Proto se očekává, že další elektrifikace velkých topných zařízení se projeví významnými přínosy pro životní prostředí a klima.

Opatření je tudíž v souladu s politikami EU v oblasti environmentální a energetické politiky, zejména se Zelenou dohodou pro Evropu, balíčkem „Fit for 55“ na podporu elektrifikace a dlouhodobým programem dekarbonizace do roku 2050, ve kterých hraje elektrifikace ústřední roli.

Energetická politika

Opatření by přispělo k realizaci ambicí Zelené dohody pro Evropu, zejména v kontextu Strategie EU pro integraci energetického systému 11 .

Strategie EU pro integraci energetického systému poskytuje rámec pro přechod na zelenou energii. Současný model, kdy spotřeba energie v dopravě, průmyslu, plynárenství a budovách probíhá v „silech“ – každé s oddělenými hodnotovými řetězci, pravidly, infrastrukturou, plánováním a provozem – nemůže zajistit klimatickou neutralitu do roku 2050 nákladově efektivním způsobem. Požadované opatření by podpořilo integraci koncového uživatelského odvětví vytápění do ostatních koncových uživatelských odvětví. V souladu se Strategií by požadované opatření rovněž snížilo náklady na inovativní řešení, která mají být začleněna do energetického systému EU. Požadované opatření by přímo přispělo ke dvěma ze tří pilířů Strategie EU pro integraci energetického systému.

Za prvé, „oběhovější“ energetický systém, jehož jádrem je energetická účinnost. Ve Strategii jsou uvedena konkrétní opatření pro uplatnění zásady „energetická účinnost na prvním místě“ v praxi a pro efektivnější využívání místních zdrojů energie v budovách nebo společenstvích. Významný potenciál má znovuvyužití odpadního tepla z průmyslových objektů, datových center či jiných podobných zdrojů a energie vyráběná z biologického odpadu nebo v čistírnách odpadních vod. Cílem opatření požadovaného Finskem je mimo jiné podpořit využívání odpadního tepla ze zdrojů výslovně uvedených ve Strategii.

Za druhé, větší přímá elektrifikace koncových uživatelských odvětví. Vzhledem k tomu, že energetické odvětví má nejvyšší podíl obnovitelných zdrojů, měla by se elektřina stále více využívat tam, kde je to možné, například pro tepelná čerpadla v budovách. Cílem opatření požadovaného Finskem je v souladu se Strategií podpořit použití řešení na elektřinu.

Toto opatření by podpořilo integraci energetického systému, neboť sítě dálkového vytápění nabízejí ve srovnání s řešeními vytápění jednotlivých budov větší flexibilitu a možnost ukládat elektrickou energii ve formě tepla. Finsko již má dobře rozvinutou infrastrukturu dálkového vytápění, která může sloužit tomuto účelu.

Požadovaná výjimka pro použití nižší daňové sazby by se mimo jiné vztahovala také na některé elektrické kotle pro ústřední topení. Takové snížení může rovněž přispět k integraci energetického systému a k systémové integraci elektřiny z obnovitelných zdrojů. Elektrické kotle pro ústřední topení je možné použít k výrobě tepla pro sítě dálkového vytápění zejména v době, kdy je přebytek elektřiny a cena elektřiny je nízká. To umožňuje například využití větrné energie pro dálkovou výrobu tepla. Malé investiční náklady na elektrické kotle pro ústřední topení umožňují ziskovost už při malém počtu provozních hodin a výroba tepla může probíhat pouze při přebytku elektrické energie. To může přispět k udržení stability elektrické soustavy. Dopad zdanění elektřiny na náklady na výrobu tepla je v současné době značný a, jak již bylo řečeno, mohl by to být vhodný okamžik pro používání těchto spotřebičů. Elektrické kotle pro ústřední topení lze kombinovat se zařízeními pro ukládání tepla, která umožňují ukládat přebytečnou energii jako teplo.

Opatření požadované Finskem je rovněž v souladu se Strategií EU pro vytápění a chlazení 12 , která připomíná výhody nahrazení řešení vytápění na bázi fosilních paliv tepelnými čerpadly a využíváním odpadního tepla. Strategie uvádí, že tepelná čerpadla mohou přeměnit jednu jednotku elektřiny nebo plynu na tři nebo více jednotek vytápění nebo chlazení.

Výše uvedené výhody jsou zdůrazněny také v kontextu směrnice EU o energetické účinnosti a zvláště doporučením Komise o obsahu komplexního posouzení potenciálu pro účinné vytápění a chlazení podle článku 14 směrnice 2012/27/EU 13 (směrnice o energetické účinnosti).

Vnitřní trh a spravedlivá hospodářská soutěž

Opatření by bylo přístupné všem provozovatelům EU bez jakékoliv diskriminace. Snížená sazba by se vztahovala na všechny výrobce tepla využívající tepelná čerpadla a elektrické kotle pro ústřední topení, které vyrábějí teplo pro síť dálkového vytápění, tepelná čerpadla o jmenovitém tepelném výkonu alespoň 0,5 MW používaná mimo síť dálkového vytápění a oběhová vodní čerpadla v geotermálních teplárnách.

Článek 19 směrnice Rady 2003/96/ES.

Oblast nepřímých daní, na niž se vztahuje článek 113 Smlouvy o fungování EU, nespadá sama o sobě do výlučné pravomoci Evropské unie ve smyslu článku 3 uvedené smlouvy.

Podle článku 19 směrnice 2003/96/ES však zavedení dalšího osvobození od daně nebo snížení daně ve smyslu uvedeného ustanovení může členskému státu v rámci sekundárního práva povolit pouze Rada. Členské státy tedy nemohou Radu nahradit. V důsledku toho se zásada subsidiarity na toto prováděcí rozhodnutí nevztahuje. Protože tento akt nepředstavuje návrh legislativního aktu, neměl by být podle Protokolu č. 2 připojeného ke Smlouvám předán vnitrostátním parlamentům pro přezkum dodržování zásady subsidiarity.

Návrh je v souladu se zásadou proporcionality. Snížení daně nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení uvedeného cíle.

Navrhovaným nástrojem je prováděcí rozhodnutí Rady. Článek 19 směrnice 2003/96/ES stanoví pouze tento druh opatření.

Opatření nevyžaduje hodnocení platných právních předpisů.

Tento návrh vychází z žádosti podané Finskem a týká se pouze tohoto členského státu.

Nebylo třeba využít externích odborných konzultací.

Opatření nestanoví zjednodušení. Vychází ze žádosti, kterou podalo Finsko, a týká se pouze tohoto členského státu.

Opatření nemá žádný dopad na základní práva.

Tímto opatřením nevzniká Unii žádná finanční ani administrativní zátěž. Návrh proto nemá žádné důsledky pro rozpočet Unie.

Prováděcí plán není zapotřebí. Tento návrh se týká povolení ke snížení daně pro jeden členský stát na základě jeho žádosti. Je navržen na omezené období. Platná daňová sazba by byla vyšší než minimální úroveň zdanění elektřiny pro obchodní účely stanovená směrnicí o zdanění energie. Bylo by tudíž dodrženo minimum stanovené směrnicí pro obchodní účely. Toto opatření může být zhodnoceno v případě žádosti o prodloužení po uplynutí původně udělené doby platnosti.

V návrhu se nevyžadují informativní dokumenty o provádění.

Článek 1 stanoví, že Finsko bude moci uplatňovat sníženou sazbu daně na elektřinu dodávanou těmto zařízením: tepelná čerpadla a elektrické kotle pro ústřední topení, které vyrábějí teplo pro síť dálkového vytápění, tepelná čerpadla o jmenovitém tepelném výkonu alespoň 0,5 MW mimo síť dálkového vytápění a oběhová vodní čerpadla v geotermálních teplárnách. Daňová sazba nesmí být nižší než 0,50 EUR za MWh, což je minimální úroveň zdanění elektřiny pro obchodní účely stanovená směrnicí.

Článek 2 stanoví, že požadované povolení se uděluje s účinností od 1. ledna 2022 do 31. prosince 2027, což je maximální období povolené směrnicí.