Stanovisko Evropského výboru regionů k tématu Zajištění potravinového zabezpečení a posílení odolnosti potravinových systémů

(2023/C 79/05)

Zpravodaj: Piotr CAŁBECKI (PL/ELS), maršálek Kujavsko-Pomořanského vojvodství Odkaz: Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů COM(2022) 133 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ (VR)

1.

odsuzuje nevyprovokovanou ruskou agresi vůči Ukrajině;

2.

jednoznačně podporuje snahu Ukrajiny vstoupit do Evropské unie a v souvislosti s tématem tohoto stanoviska rovněž upozorňuje, že se tím velmi výrazně posílí potravinové zabezpečení v EU;

3.

vítá sdělení Evropské komise týkající se zajištění potravinového zabezpečení a posílení odolnosti potravinových systémů;

4.

zdůrazňuje, že je naléhavě nutné odstranit nedostatky potravinových systémů v členských státech EU, a to s cílem uskutečnit dalekosáhlé a strukturální změny a připravit se na budoucí krize;

5.

poukazuje na to, že EU je čistým dovozcem potravinářských produktů z hlediska množství, kalorií a plochy využívané k jejich produkci a že je čistým vývozcem pouze z hlediska hodnoty, zejména díky vývozu vín se zeměpisným označením a lihovin. Domnívá se, že je namístě vybídnout členské státy k tomu, aby v krátkodobém horizontu omezily výrobu biopaliv, což by přispělo k posílení soběstačnosti;

6.

jednoznačně schvaluje záměr posílit potravinovou soběstačnost EU a dosáhnout větší nezávislosti tím, že bude podporována rozmanitá produkce potravin na regionální a místní úrovni;

7.

upozorňuje na to, že v současnosti čelíme třetí z řady celosvětových krizí v oblasti cen potravin, k nimž za posledních 15 let došlo v zemích, které jsou přímo navázány na ceny mezinárodního obchodu, jako je tomu například v případě Evropské unie;

8.

poukazuje na to, že VR jakožto instituce zastupující evropská města a regiony hraje stěžejní roli při poskytování podpory ukrajinským partnerům;

9.

zdůrazňuje, že je nutné využít opatření v oblasti potravinového zabezpečení, která musela EU promptně přijmout v důsledku probíhající války, nejenom k řešení současných problémů, ale také k provedení strukturálnějších změn ve společné zemědělské politice s cílem zvýšit kvalitu života a konkurenceschopnost hospodářství EU a docílit značného pozitivního dopadu na životní prostředí v oblastech souvisejících se zajišťováním dodávek potravin. Je třeba zohlednit požadavky zástupců zemědělských producentů a zpracovatelů, organizací sdružujících zemědělce a především malých a středních zemědělských podniků, které se v Evropské unii už řadu let potýkají se stále nižší nebo dokonce nulovou rentabilitou výroby, v důsledku čehož se výrazně snížil počet těchto podniků a zemědělských pracovníků, ve venkovských oblastech došlo k negativním změnám v sociální a kulturní oblasti, zhoršila se kvalita potravin a zvýšily se ceny zemědělských produktů, zejména těch, které splňují nejvyšší normy, co se týče lidského zdraví, výživových a chuťových vlastností a minimalizace dopadu na životní prostředí;

10.

vyzývá k tomu, aby byly využity současné diskuse o reformě evropského trhu s elektřinou a aby byla po vzoru nouzových zásob ropy, jimiž disponují členské státy a které odpovídají 90denní spotřebě, opětovně zvážena otázka zásob potravin a aby se poodstoupilo od tržního zaměření společné zemědělské politiky;

11.

odsuzuje skutečnost, že se v souvislosti s válkou na Ukrajině upouští od diskuse a kroků, jejichž cílem je odstranit nedostatky společné zemědělské politiky, a že došlo k zastavení již řadu let probíhajícího vývoje a změn v systému produkce potravin, mj. i co se týče provádění strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“. Evropský potravinový systém byl totiž nestabilní už dříve, což bylo způsobeno deregulací plynoucí ze zrušení tržních nástrojů společné zemědělské politiky, čímž byl v Evropě oslaben potenciál zemědělské produkce v důsledku podhodnocení výrobních faktorů;

12.

podporuje uplatňování zásad strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“ a realizaci jejích cílů týkajících se omezení používání pesticidů, chemických hnojiv a antimikrobiálních látek a zvýšení podílu ekologického zemědělství, jak již uvedl v jednom ze svých předchozích stanovisek (1). Upozorňuje však na to, že přinejmenším po dobu trvání války na Ukrajině by se plněním cílů v oblasti omezení používání pesticidů nemělo ohrozit globální zabezpečení dodávek potravin. Kromě toho požaduje, aby byl důkladně posouzen pokrok v uskutečňování kvantitativních cílů stanovených ve strategii „Od zemědělce ke spotřebiteli“, které musí být monitorovány;

13.

poukazuje na to, že převážná část celosvětové produkce hnojiv, surovin potřebných k jejich výrobě a přípravků na ochranu rostlin v uplynulých letech pocházela z Ruska, Ukrajiny a Běloruska. Pokud snížíme naši závislost v oblasti dovozu vstupů, jako jsou například hnojiva nebo pesticidy, přispěje to k posílení odolnosti našeho potravinového systému. Je třeba rozsáhleji zavádět inovace a využívat osvědčené postupy, které umožní udržet výnosy na stávající úrovni a v dlouhodobějším horizontu je zvýšit (jde zejména o postupy a inovace, které jsou v souladu s ekologickými cíli);

14.

navrhuje Evropské komisi, aby upustila od záměru ukončit program ekologizace, neboť existují jiná, účinnější opatření, například pozastavení výroby biopaliv;

15.

zdůrazňuje, že z hlediska klimatu a potravinového zabezpečení hrají strategickou roli venkovské oblasti, jejichž místní potravinové hodnotové řetězce umožňují zajistit stabilnější příjmy a zapojit malé zemědělské podniky. Vyzývá k tomu, aby bylo ve všech členských státech v rámci provádění místních a regionálních zemědělských politik decentralizováno řízení Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV);

16.

opakuje své doporučení, že je třeba usměrnit chování spotřebitelů tak, aby konzumovali hodně ovoce a zeleniny a kupovali čerstvé a sezónní potraviny vyprodukované pomocí udržitelných metod přímo v jejich obci či regionu, díky čemuž bude možné snížit v celosvětovém měřítku příjem masa, tuků a cukru. Je nutné učinit komplexní opatření, aby byly tyto možnosti snadno využitelné a všem dostupné (2). VR navrhuje, aby byly v této souvislosti výrazně posíleny stávající programy Evropské komise, které jsou zaměřeny na podporu zdravého a udržitelného stravování, jako je například evropský program pomoci nejchudším osobám v rámci Evropského sociálního fondu plus (ESF+);

17.

domnívá se rovněž, že vytvoření kvalitních místních potravinových systémů je nejlepší způsob, jak zemědělcům zaručit stabilní a důstojné příjmy. Z tohoto důvodu vítá, že byla do společné zemědělské politiky zahrnuta sociální podmíněnost. Je toho názoru, že by se normy, které v tomto ohledu v EU platí, měly stejně tak vztahovat i na dovozce;

18.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby byli místní dodavatelé potravin, ale také hnojiv a energie ve větší míře zapojeni do vytváření nouzových a globálních zásob. Navrhuje vrátit se v rámci mezinárodního obchodu k logice komoditních dohod;

19.

v této souvislosti podporuje návrh Evropské komise, aby byla v rámci politiky v oblasti transevropských dopravních sítí vytvořena lepší železniční spojení s Ukrajinou, a to především s cílem usnadnit přepravu základních surovin. Je tudíž potěšující, že je v plánu navýšit rozpočet Nástroje pro propojení Evropy;

20.

zdůrazňuje, že je naléhavě nutné přijmout rozsáhlá opatření s cílem přizpůsobit potravinové hospodářství změně klimatu. Vyzývá rovněž k posílení systému pojištění zemědělské produkce a ke zvýšení odolnosti vůči negativním dopadům klimatických změn;

21.

vyzývá k tomu, aby byly prozkoumány nové systémy pro zachycování a úpravu dešťové vody, vybudovány nové nádrže a modernizovány zavlažovací systémy a sítě zásobování pitnou vodou, což umožní podpořit zemědělskou produkci, potravinářský průmysl a inovativní investice v oblasti produkce potravin;

22.

vyzývá Evropskou komisi k završení práce na plánech pro zajištění potravinového zabezpečení v případě nepředvídaných událostí, aby bylo možné vypracovat a realizovat dlouhodobou strategii pro zajištění základního potravinového zabezpečení na regionální úrovni, které je třeba chápat jako schopnost uspokojovat po určitou dobu základní potřeby obyvatel daného regionu díky vlastní produkci potravin a produkci sousedních regionů. V této souvislosti navrhuje, aby byly všeobecně zavedeny místní potravinové plány, které již existují v několika evropských zemích;

23.

vyzývá Evropskou komisi a členské státy, aby zajistily, že budou zemědělské produkty přednostně používány jako potraviny, a to posílením flexibility opatření určených k podpoře biopaliv a metanu ze zemědělství. Umožní to odpojit zemědělské trhy od trhů s energií v případě prudkého nárůstu cen a zároveň zachovat tuto důležitou formu využití zemědělských produktů v případě nadprodukce;

24.

v této souvislosti naléhavě žádá Evropskou komisi, aby – zejména v rámci společné zemědělské politiky – dále rozvíjela regulaci zemědělských trhů, neboť ze zkušeností je známo, že v dobách nedostatku se tyto trhy mohou stát zcela nestabilními a neefektivními. V první řadě bude zapotřebí usnadnit aktivaci opatření k řešení krize a umožnit, mj. dojednáním v rámci Světové obchodní organizace, vytváření evropských zásob potravin a zemědělských produktů, aby se zamezilo finanční spekulaci v oblasti mezinárodních cen zemědělských produktů. Politika regulace trhů, kterou je v rámci zemědělské politiky třeba obnovit, musí usilovat také o to, aby byla po skončení tohoto napjatého období zachována rentabilní výše cen pro zemědělce. Zajištění toho, aby práce zemědělce umožňovala vést důstojný život, je totiž nejlepší způsob, jak posílit zemědělskou činnost a zaměstnanost v zemědělství a motivovat k této činnosti nové zemědělce;

25.

vybízí Evropskou komisi, aby uplatňovala proticykličtější politiku přímé podpory zemědělců (v závislosti na velikosti a druhu zemědělského podniku). Bylo by tak možné cíleněji se zaměřit na nejvíce zasažená odvětví a neposkytovat zbytečně podporu odvětvím, která vykazují obrovské zisky;

26.

žádá Evropskou komisi, aby položila větší důraz na podporu pokroku v produkci potravin financováním výzkumu a převádění jeho výsledků do praxe, co se týče přizpůsobení produkce změně klimatu, snížení závislosti na dodavatelích ze třetích zemí, zvýšení pozitivního účinku produkovaných potravin na zdraví a prodloužení trvanlivosti potravin prostřednictvím biologických metod;

27.

žádá Evropskou komisi, aby se ve větší míře zaměřila na podporu pokroku v zemědělské výrobě spočívajícího ve snížení její energetické náročnosti. Díky tomu bude efektivita zemědělské výroby, a tudíž i cena potravin v mnohem menší míře podléhat výkyvům cen energie;

28.

žádá Evropskou komisi, aby vzhledem k rostoucím výrobním nákladům položila větší důraz na zajištění příznivých ekonomických podmínek pro výkon zemědělské činnosti, a to uzpůsobením podpory poskytované zemědělcům charakteru produkce a potenciálu (co do objemu) daného producenta;

29.

vyzývá Evropskou komisi, aby při revizi rámcové směrnice o odpadech a na základě činnosti platformy EU věnované ztrátám potravin a plýtvání potravinami stanovila závazný cíl snížit do roku 2030 o polovinu množství potravinového odpadu (3);

30.

upozorňuje na to, že místní a regionální orgány svou angažovaností a činností doplňují a podporují úsilí, které je vyvíjeno na mezinárodní úrovni i na celostátní úrovni v jednotlivých členských státech EU;

31.

vyzdvihuje úlohu VR jakožto instituce, jejíž členové přímo partnersky spolupracují s ukrajinskými městy a regiony;

Hrozby z hlediska potravinového zabezpečení

32.

zdůrazňuje, že v současné chvíli se stále jeví jen málo pravděpodobné, že by v Evropě v důsledku války na Ukrajině nastal skutečný hladomor. Tato válka však již způsobila problémy v dodávkách některých produktů a měla v celoevropském měřítku za následek meziroční inflaci cen potravin ve výši 13,2 % (údaj ze srpna 2022). Vyvolala rovněž poměrně rozšířený pocit, že nelze předvídat vývoj situace (prudké zvýšení cen umělých hnojiv, přípravků na ochranu rostlin a dalších vstupů a energie může mít nepřijatelný dopad na podzimní a jarní výsev a vést k sociálně neúnosnému dalšímu nárůstu cen), což má destabilizující vliv na regionální sociální a hospodářské systémy;

33.

poukazuje na to, že v souvislosti s probíhajícím konfliktem se na mezinárodní trhy nedostávají zemědělské produkty a hnojiva dvou velmi velkých vývozců – Ukrajiny (její zemědělství kvůli válce nemůže náležitě fungovat a potrvá řadu let, než bude po válce obnoven jeho potenciál) a Ruska (to by coby agresorská země mělo být vyloučeno z mezinárodního obchodu);

34.

domnívá se, že pokračování války na Ukrajině a izolace hospodářství Ruska jakožto agresora může reálně ohrozit potravinovou stabilitu, především v mimoevropských regionech. V souvislosti s tím bude muset EU ve větší míře poskytovat humanitární pomoc regionům sužovaným hladem a bude také čelit většímu migračnímu tlaku ze strany těchto regionů;

35.

zdůrazňuje, že jednou z největších hrozeb z hlediska stabilních dodávek potravin je koncentrace jejich produkce, kterou je třeba vyvažovat přednostním obstaráváním potravin u místních producentů. Vysoce rozvinuté země po celá desetiletí svorně spolupracovaly na produkci a distribuci potravin. V posledních letech se však ukázalo, že v důsledku politické situace, ale také pokračující změny klimatu, přírodních katastrof a pandemií může náhle dojít k velmi citelnému zpřetrhání vazeb a k odříznutí rozsáhlých oblastí od dodávek. Je tedy nezbytné posílit odolnost těchto oblastí z hlediska potravin přemístěním produkce a vytvořením určitého minimálního množství soukromých a veřejných zásob;

36.

zdůrazňuje tudíž, že je nutné vypracovat dlouhodobou strategii pro zajištění potravinového zabezpečení v Evropě. Tato strategie musí vést k přemístění produkce potravin do Evropy, a to zejména prostřednictvím recipročních doložek v dohodách o volném obchodu, které uzavírá Evropská komise, s cílem zabránit tomu, aby dovážené produkty představovaly nekalou konkurenci pro produkty evropské. VR se zavazuje k tomu, že bude podporovat podobné kroky, které ve snaze dosáhnout potravinové soběstačnosti podnikají jiné země na celém světě a především v Africe;

37.

zdůrazňuje, že dostupnost potravin je možné zlepšit tím, že se s nimi bude nakládat zodpovědněji, díky čemuž by se omezilo plýtvání. Lze toho docílit mnoha různými způsoby – například omezením nadprodukce, používáním lepších technologií sklizně, přepravy, skladování a zpracování, uzpůsobením množství potravin dodávaných do obchodů a restaurací skutečným potřebám a zvýšením povědomí spotřebitelů;

38.

je připraven podniknout kroky na úrovni plánování regionálního rozvoje v zájmu opětovného provázání zemědělské a potravinové politiky na územní úrovni, aby bylo možné posílit trvalé zabezpečení dodávek potravin, zvýšit jejich kvalitu a snížit negativní dopady, a to provedením systémových změn v technologiích produkce a využívání potravin – konkrétně jde o snížení environmentálních dopadů v rámci produkce potravin, co největšího snížení závislosti EU na vnějších dodavatelích potravin a vytvoření evropského systému solidarity v oblasti zabezpečení přístupu k potravinám;

39.

žádá, aby byla zaručena naprostá ochrana produktů nesoucích jedno ze zeměpisných označení v rámci unijního systému, tj. chráněné označení původu (CHOP), chráněné zeměpisné označení (CHZO) nebo zeměpisné označení;

40.

vyzývá Evropskou komisi, aby položila větší důraz na financování projektů, které jsou zaměřeny na posílení potravinového zabezpečení v rámci určitého regionu s cílem zajistit dodávky pro jeho obyvatele, minimálně do té doby, než spojenecké státy zorganizují pomoc. V zájmu uskutečnění tohoto cíle je třeba diverzifikovat produkci potravin, rozšířit plochy, jež jsou k ní využívány, přizpůsobit zemědělský prostor změně klimatu, financovat výzkum v oblasti produkce potravin s delší trvanlivostí a převádění jeho výsledků do praxe a vytvořit na úrovni EU mechanismy uchovávání zásob pro ty regiony, které s ohledem na své fyzickogeografické podmínky nebudou schopny této soběstačnosti dosáhnout, a také pro zajištění potravinového zabezpečení na úrovni EU;

Ekologizace zemědělství jakožto prostředek k posílení potravinového zabezpečení a snížení negativních dopadů zemědělství na životní prostředí

41.

doporučuje zvrátit v zájmu zajištění potravinového zabezpečení trend stále větší specializace produkce potravin, a tudíž i koncentrace oblastí, v nichž jsou potraviny produkovány. Je to typické pro zemědělskou produkci, která je zaměřena na vysoké výnosy a na dosažení co největší ekonomické efektivnosti;

42.

domnívá se, že tento cíl lze realizovat výrazným zvýšením podílu zemědělství, které se řídí zásadou ekologizace, a také podporou rozsáhlejšího pěstování víceletých plodin. Pomůže to omezit používání minerálních hnojiv a chemických přípravků na ochranu rostlin a zároveň podstatně zvýšit schopnost půdy zadržovat vodu, což je důležité v obdobích nedostatku vody i jejího přebytku;

43.

zdůrazňuje, že to bude mít dva významné přínosy – jednak se tím značně omezí poškozující dopad intenzivního zemědělství na životní prostředí a jednak se posílí nezávislost regionů v oblasti dodávek potravin zvýšením potenciálu produkce potravin na základě místně produkovaných plodin (zkrácení dodavatelských řetězců a snížení závislosti v oblasti produkce potravin);

44.

poukazuje na to, že je třeba podporovat a chránit oblasti s terasovitou úpravou půdy a terasovitým způsobem pěstování. Tyto postupy totiž mohou přispět ke zmírnění důsledků změny klimatu, poněvadž zlepšují absorpci srážkové vody, omezují půdní erozi, snižují extrémní teploty a také riziko záplav a lesních požárů a zvyšují ukládání organického uhlíku v půdě;

45.

upozorňuje na to, že v souvislosti s plným provedením Zelené dohody pro Evropu v zemědělství je – přes nesporné přínosy pro životní prostředí – nutné provádět soustavné monitorování, aby nedošlo k poklesu objemu zemědělské produkce umožňujícího zaručit bezpečnost dodávek, a to především v globálním měřítku. Je třeba zvážit, zda by členské státy neměly dočasně kompenzovat pokles zemědělské produkce na Ukrajině a vývozu potravin z této země, jejž způsobila válka a kvůli němuž se země v Africe a na Blízkém východě potýkají s hladem. Bylo by tedy vhodné zvýšit zemědělskou produkci a přezkoumat všeobecné cíle Zelené dohody pro Evropu;

46.

poukazuje na to, že v období od roku 2000 do roku 2019 vzrostla celosvětová spotřeba hnojiv s obsahem dusíku, fosforu a draslíku o 40 % (podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství). V současné době činí tato spotřeba 200 milionů tun ročně, přičemž z dostupných údajů vyplývá, že jsou hnojiva používána ve velmi nadměrné míře. Odhaduje se, že více než polovina používaných dusíkatých hnojiv a zhruba tři čtvrtiny fosforečných hnojiv se nevstřebávají do rostlin, nýbrž zůstávají v půdě nebo pronikají do vodních útvarů, a do značné míry tak ovlivňují jejich ekologický a chemický stav. VR upozorňuje rovněž na to, že v rámcové směrnici o vodě byl vytyčen cíl dosáhnout alespoň dobrého ekologického stavu vod. Nadměrné používání minerálních hnojiv při produkci potravin je momentálně jednou z hlavních příčin zhoršování stavu vodního prostředí a je třeba ho omezit i v souvislosti s přijatou vodní politikou EU;

47.

upozorňuje na to, že nadměrné používání hnojiv z více než poloviny připadá na Čínu a Indii, což je dalším dokladem toho, že rychlý hospodářský rozvoj těchto zemí jde na úkor životního prostředí. Konkurenční výhoda, kterou takto získávají, v žádném případě není v souladu se zásadami korektní hospodářské soutěže. Je třeba o tom ve větší míře informovat spotřebitele, kteří nakupují zboží dovážené z těchto zemí;

48.

připouští, že není možné ekologizovat zemědělství v plném rozsahu. EU by však měla důsledně usilovat o uskutečnění akčního plánu pro ekologické zemědělství a splnění cíle stanoveného ve strategii „Od zemědělce ke spotřebiteli“, tj. dosažení toho, aby bylo v roce 2030 nejméně 25 % zemědělské půdy využíváno k ekologickému zemědělství. Nesmí to však vést ke zhoršení už beztak špatné hospodářské a sociální situace na evropském venkově, nýbrž by to naopak mělo pomoci zvrátit negativní trendy. V souvislosti s tím žádá orgány EU, aby prozkoumaly, jakými metodami by bylo možné dosáhnout environmentálních cílů souvisejících se zemědělskou produkcí. Aby bylo možné tyto ambiciózní cíle realizovat, je zapotřebí podporovat ekologicky šetrné zemědělství, které vedle ekologického zemědělství (v plném souladu s kritérii ekologického zemědělství) zahrnuje také zemědělství v rámci stanovišť (poskytování dotací zemědělským podnikům na územích s cennými přírodními charakteristikami) a zemědělství environmentální či integrované (podpora zemědělských podniků, které provádějí určitá ekologická opatření, například v rámci stávajícího agroenvironmentálního programu v částech týkajících se udržitelného zemědělství, ochrany půdy a vod a ochranných pásem). VR doporučuje, aby byly platby ze strany EU v oblasti zemědělství těsně provázány jak s environmentálními cíli, tak s cíli v oblasti potravinového zabezpečení. V dlouhodobém horizontu by měla EU v oblasti ochrany životního prostředí usilovat o to, aby měly potraviny produkované na jejím území co nejmenší negativní environmentální dopad. Takto vyprodukované potraviny budou mít rovněž větší výživovou hodnotu a budou zdravější;

Nárůst cen

49.

domnívá se, že prudký nárůst životních nákladů, včetně výrazného zvýšení cen potravin, zatím neměl za následek pokles spotřeby potravin na úroveň, která by ohrožovala život či zdraví. Přispěl však ke zhoršení životních podmínek, protože bylo nutné odepřít si některé produkty;

50.

zdůrazňuje, že je třeba přijmout opatření na ochranu nejchudších obyvatel s cílem kompenzovat jim obtížnější přístup k potravinám, který se může v dlouhodobém horizontu negativně promítnout do jejich zdraví. V této souvislosti je především zapotřebí podporovat organizace poskytující potravinovou pomoc, školy a mateřské školy v marginalizovaných oblastech a organizace pomáhající bezdomovcům;

51.

poukazuje na to, že příčinou tohoto poklesu konkurenceschopnosti je především nekalá konkurence ze strany dovážených zemědělských produktů. Navrhuje tudíž, aby Evropská komise do svých dohod o volném obchodu zahrnovala reciproční doložky s cílem zaručit, že budou dovážené zemědělské produkty splňovat stejné environmentální a sociální normy, jaké platí v Evropě;

52.

upozorňuje na to, že v souvislosti se stále vyššími cenami zboží a služeb se výrazně snižuje rentabilita zemědělské produkce. Na jednu stranu rostou výrobní náklady a na stranu druhou nebudou moci dražší potraviny pocházející z Evropy obstát v konkurenci na trzích;

53.

domnívá se, že zemědělskou činnost a produkci potravin v současnosti nejvíce ohrožují ceny minerálních hnojiv, pohonných hmot (zejména motorové nafty), elektrické energie a přípravků na ochranu rostlin, které jsou velmi vysoké a v poslední době značně vzrostly. K tomu je třeba přičíst již léta se prohlubující problém zajištění vody pro zemědělství a zhoršujících se klimatických podmínek a nenadálých povětrnostních událostí;

54.

upozorňuje, že nižší rentabilita zemědělství může reálně a výrazně ohrozit potravinové zabezpečení, neboť zemědělská činnost má cyklický charakter, který nelze náhle změnit. Může trvat i několik měsíců, než se podaří obnovit stáda zvířat nebo osevní plochy;

55.

domnívá se, že z regionálního pohledu představuje prudký nárůst životních nákladů, včetně cen potravin, velmi vážnou hrozbu pro stabilitu místních a regionálních sociálních a hospodářských systémů. Tento nárůst bude mít nepříznivý vliv na trh práce a na příjmy obyvatel a orgánů samosprávy a v konečném důsledku povede k tomu, že se zvýší míra chudoby a místní a regionální orgány budou nuceny zasáhnout s cílem zmírnit dopad tohoto problému. Nestabilita na trhu s potravinami má tedy mnohem rozsáhlejší důsledky a může ovlivnit řádné plnění úkolů, které jsou v kompetenci jednotlivých orgánů samosprávy, a narušit základy hospodářského růstu regionů;

56.

poukazuje na to, že co se týče podnikatelů, omezí se v souvislosti s nutností zajistit samotné fungování podniků jejich výdaje na rozvoj, což bude mít negativní dopad na inovativnost hospodářství;

Podpora účinných a průřezových adaptačních opatření a řešení otázky ztrát a škod

57.

upozorňuje na komplexní problém plýtvání potravinami. Pokud toto plýtvání omezíme, bude to mít celou řadu přínosů na různých úrovních, především v podobě menší spotřeby cenných zdrojů potřebných k výrobě, přepravě a distribuci potravin – tj. energie, vody, nákladů práce a plochy, na níž jsou potraviny produkovány – a také nižších emisí skleníkových plynů;

58.

zdůrazňuje, že při omezování plýtvání potravinami hrají důležitou roli systémová opatření, neboť v rámci odpovědnějšího nakládání s potravinami je budou spotřebitelé v menším množství nakupovat, což bude mít dopad na odvětví produkce, zpracování, dopravy a obchodu a na trh práce. Je tedy nezbytné postupovat při této transformaci s rozmyslem a zavést vhodná ochranná opatření;

59.

zdůrazňuje, že je naléhavě nutné vytvořit a podporovat krátké a rychlé řetězce dodávek potravin od zemědělců ke spotřebitelům (díky nimž budou potraviny levnější a kvalitnější a budou dodávány rychleji). Zkrácení dodavatelských řetězců bude mít velký dopad také z hlediska klimatu, poněvadž se tím sníží emise z dopravy;

60.

upozorňuje na to, že chceme-li obyvatele pobídnout k tomu, aby nakupovali místní potraviny, pak by bylo vhodné položit důraz na to, kde byly potraviny vyprodukovány (vytvořením regionálních značek). Odpovídající označení a místní hospodářský patriotismus totiž mohou pomoci zajistit, aby spotřebitelé akceptovali zvýšení cen potravin, pokud je to nezbytné z důvodu vyšších výrobních nákladů;

61.

poukazuje na to, že v souvislosti s prováděním Zelené dohody pro Evropu se očekává výrazný pokles rostlinné výroby a v důsledku rostoucích cen potravin se bude veřejnost negativně stavět k energetické transformaci. Bude tudíž nezbytné zavést ochranná opatření s cílem podpořit pozitivní naladění a příznivé vnímání Zelené dohody pro Evropu;

62.

je toho názoru, že je třeba rozvíjet meziodvětvovou spolupráci mezi zemědělci, podnikateli, veřejnými orgány a zástupci vědecké obce, aby bylo možné navrhnout koncepci pro přizpůsobení zemědělství probíhající změně klimatu. Tato koncepce bude zahrnovat zmírňující a adaptační opatření v souvislosti s vyskytujícím se nedostatkem vody a přírodními katastrofami, jejichž cílem bude zredukovat rozdíly ve vývoji zemědělské produkce v jednotlivých letech a minimalizovat potenciální další výpadky a ztráty v produkci potravin. Tato opatření by měla mít podobu veřejných investic a technologických a agroekologických inovací a měla by být prováděna souběžně se Zelenou dohodou pro Evropu, při šetrném využívání environmentálních zdrojů;

63.

poukazuje na to, že industrializace zemědělské produkce má rovněž za následek větší závislost mezi jednotlivými zeměmi. Je to patrné obzvláště v chemickém průmyslu. Největším světovým vývozcem hnojiv s obsahem dusíku, fosforu a draslíku je Rusko. Mimoto má koncentrace výroby za následek velmi vysokou uhlíkovou stopu, která je dána velkoobjemovou přepravou těchto hnojiv v celosvětovém měřítku (ročně se z jednoho kontinentu na druhý přepraví více než 20 milionů tun hnojiv). Při výrobě hnojiv se spotřebuje velké množství plynu. Vzhledem k tomu, že dvě třetiny světových zásob plynu jsou soustředěny v pěti zemích, existuje reálné riziko, že budou určováním cen plynu ovlivňovány také ceny hnojiv a v důsledku toho i ceny produkovaných potravin. Proto je třeba usilovat o diverzifikaci výroby a dodávek zemědělských vstupů;

Problém informační politiky v rámci potravinového hospodářství EU

64.

zdůrazňuje, že jedním z nejefektivnějších způsobů, jak narušit sociální smír a vyvolat u lidí iracionální chování, je šíření dezinformací na téma dostupnosti potravin. Z tohoto důvodu je nezbytné proti těmto hrozbám rázně zakročit. Je rovněž zapotřebí, aby byly členské státy v budoucnu schopny poskytnout svým obyvatelům jistotu díky tomu, že v souladu se sdělením Komise ze dne 12. listopadu 2021 vypracují dostatečně ambiciózní plány pro zajištění potravinového zabezpečení v případě nepředvídaných událostí;

65.

zdůrazňuje, že strukturální změny v produkci potravin, které spočívají v omezení závislosti na vnějších dodavatelích a položení důrazu na potraviny vyprodukované v daném regionu, mohou vést k vyšším cenám potravin. Je proto nutné zavést transparentní a spolehlivou informační politiku, která bude věnovat pozornost nejenom otázce zabezpečení dodávek, ale také snížení environmentálních nákladů spojených s produkcí potravin;

66.

vybízí k tomu, aby byly soustavně podporovány kvalitní potraviny vyprodukované v nevelké vzdálenosti od míst, v nichž lidé žijí.

---

(1)  Úř. věst. C 37, 2.2.2021, s. 22.

(2)  Úř. věst. C 272, 17.8.2017, s. 14.

(3)  Cíle týkající se omezení plýtvání potravinami (europa.eu).