Stanovisko Evropského výboru regionů k tématu Rozšíření seznamu trestných činů EU o nenávistné verbální projevy a trestné činy z nenávisti

(2023/C 79/03)

Zpravodajka: Aleksandra DULKIEWICZ (PL/ELS), starostka města Gdaňsk Odkaz: Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Inkluzivnější a bezpečnější Evropa: rozšíření seznamu trestných činů EU o nenávistné verbální projevy a trestné činy z nenávisti COM(2021) 777 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ (VR)

1.

poukazuje na to, že v současné době jsou postihy za nenávistné verbální projevy a trestné činy z nenávisti na úrovni EU stanoveny v rámcovém rozhodnutí Rady o boji proti rasismu a xenofobii z roku 2008 (rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV (1)). Mezi trestnými činy z nenávisti, na něž se vztahují celounijní právní předpisy, figurují pouze trestné činy motivované rasou, barvou pleti, náboženským vyznáním a národnostním či etnickým původem;

2.

poukazuje na to, že způsob, jakým jsou postihovány jiné formy nenávistných verbálních projevů a trestných činů z nenávisti, zejména ty, jež jsou motivovány pohlavím, sexuální orientací, věkem a zdravotním postižením, se v jednotlivých členských státech EU liší. Momentálně není ve Smlouvách k dispozici základ, díky němuž by mohl být při potírání veškerých forem nenávistných verbálních projevů a trestných činů z nenávisti v celoevropském měřítku uplatňován jednotný trestněprávní postup. VR tudíž vyzývá Radu, aby co nejdříve rozšířila seznam trestných činů EU uvedený v čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a při plném respektování zásady subsidiarity stanovila společné minimální normy pro příslušná vnitrostátní ustanovení trestního práva;

3.

v této souvislosti s potěšením vítá návrh rozhodnutí Rady o zařazení nenávistných verbálních projevů a trestných činů z nenávisti mezi oblasti trestné činnosti uvedené v čl. 83 odst. 1 SFEU, jejž předložila Evropská komise a který tvoří přílohu sdělení zveřejněného v prosinci 2021 s názvem Inkluzivnější a bezpečnější Evropa: rozšíření seznamu trestných činů EU o nenávistné verbální projevy a trestné činy z nenávisti;

4.

upozorňuje na to, že je nutné bojovat proti takovým jevům, jako jsou nenávistné verbální projevy, trestné činy z nenávisti, falešné zprávy, dezinformace a konspirační teorie, prostřednictvím rázných opatření. Je rovněž třeba zdůraznit, že boj proti nenávistným verbálním projevům a trestným činům z nenávisti představuje zároveň boj proti předsudkům, rasismu, šovinismu, homofobii a antisemitismu. Nenávistné verbální projevy a trestné činy z nenávisti se dotýkají nejenom jednotlivých obětí – které vystavují utrpení a závažnému omezení jejich základních práv a svobod –, ale i celé společnosti;

5.

vyjadřuje znepokojení nad obrovským výskytem tohoto jevu a nad jakousi podivnou lhostejností, která ve vztahu k němu zavládla. V důsledku toho hrozí, že se nenávistné verbální projevy a trestné činy z nenávisti stanou běžnou součástí našeho každodenního života nebo že v naší společnosti dokonce natrvalo zakoření;

Politická doporučení

6.

odsuzuje používání nenávistných verbálních projevů v politických rozepřích. Je znepokojen tím, že do hlavního politického proudu pronikají extrémní postoje a veřejná debata se stále častěji vyznačuje drsným vyjadřováním. Hrozí, že tato agresivní mluva, kterou v politických rozepřích používají populisté, dá vzniknout prostředí, v němž bude bujet radikalismus a budou se šířit falešné zprávy a dezinformace, což může vést k trestným činům z nenávisti;

7.

je si vědom toho, že s nenávistnými verbálními projevy a trestnými činy z nenávisti se setkávají všechny věkové kategorie. Liší se pouze situace, v jakých k tomu dochází. Žádá, aby byla zvláštní pozornost věnována mladým lidem, kteří jsou na internetu i ve skutečném životě zvlášť silně vystaveni působení nenávistných verbálních projevů a podněcování k páchání trestných činů z nenávisti, ale mohou rovněž výrazně pomoci v boji proti tomuto jevu. Podotýká, že nenávistné verbální projevy sice jsou nejčastěji zaměřeny na uprchlíky, osoby vymykající se heteronormativním představám a národnostní a náboženské menšiny, v posledních letech však prudce vzrostlo procento osob, které jsou terčem nenávistných verbálních projevů ve sdělovacích prostředcích a v každodenním životě;

8.

upozorňuje na to, že slovní útoky a fyzické násilí motivované nenávistí netrápí pouze menšiny. Oběťmi nenávistných verbálních projevů a trestných činů z nenávisti se totiž stále častěji stávají také představitelé veřejné moci, tj. osoby, které mají volební mandát nebo vykonávají veřejnou funkci, a instituce. Zvlášť tvrdě je zakoušejí regionální a místní političtí činitelé, například když se snaží hájit práva uprchlíků, migrantů nebo osob LGBTIQ+ a v poslední době také v souvislosti s překonáváním globálních hrozeb, například ruské agrese vůči Ukrajině nebo pandemie COVID-19;

9.

domnívá se, že politici a veřejné orgány mají zvlášť velký vliv na veřejné mínění a veřejnou debatu. Vyzývá tudíž politické představitele na všech úrovních, aby se zdrželi používání jakýchkoli výrazů, které by mohly dát podnět k nenávistným verbálním projevům nebo trestným činům z nenávisti vůči určitým skupinám lidí;

10.

se znepokojením poukazuje rovněž na to, že třetí země úmyslně používají nenávistné verbální projevy v rámci organizovaných kampaní, jež mohou vést k polarizaci a k rozkolům v EU, a nerozpakují se při tom ani páchat trestné činy z nenávisti. Nenávistné verbální projevy a trestné činy z nenávisti rozdmýchávají ozbrojené konflikty. Přestávají tak mít pouze místní charakter a přerůstají v hrozbu celosvětového rozsahu. Jako příklad takovýchto nenávistných verbálních projevů lze uvést argumenty, jimiž teď vláda prezidenta Putina zdůvodňuje útok na Ukrajinu a rozsah zločinů a trestných činů z nenávisti páchaných během této války;

11.

upozorňuje na to, že nenávistné verbální projevy a trestné činy z nenávisti mají globální rozměr, což je zčásti dáno tím, že díky různým digitálním kanálům se tyto myšlenky snáze šíří. Je tedy nutné uplatňovat přeshraniční přístup, aby bylo možné je účinně stíhat. VR proto plně souhlasí s názorem Evropské komise, že vzhledem k závažnosti těchto trestných činů a jejich přeshraniční povaze je možné proti nim bojovat pouze společně na úrovni EU, prostřednictvím společné reakce Unie v oblasti trestního soudnictví a posílené justiční spolupráce mezi členskými státy. Takovýto postup by nebyl v rozporu se zásadami subsidiarity a proporcionality;

12.

zdůrazňuje, že nenávistné verbální projevy šířené na internetu mohou mít nežádoucí vedlejší dopad na místní komunity a vést k rozporům mezi lidmi a k narušení sociální soudržnosti. Domnívá se, že místní komunity pociťují důsledky trestných činů z nenávisti a nenávistných verbálních projevů nejpalčivěji;

13.

se znepokojením konstatuje, že trestné činy z nenávisti vyvolávají strach a stigmatizaci, jejichž ničivé účinky přesahují hranice určitého města nebo určité obce a mohou způsobit eskalaci situace a rozsáhlejší konflikty;

14.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány nesou velkou odpovědnost za aktivní potírání trestných činů z nenávisti a nenávistných verbálních projevů a předcházení diskriminaci, vyloučení a také politicky a ideologicky motivovanému násilí. Upozorňuje na to, že pokud tento jev nebudeme brát vážně a nezasáhneme proti němu, může nabýt ještě větších rozměrů a ještě horších forem;

15.

zdůrazňuje, že starostové a další regionální a místní představitelé hrají stěžejní roli a mohou podstatným způsobem přispět k identifikaci prvních známek výskytu těchto případů v dané komunitě. Žádá, aby byla pro regionální a místní orgány vypracována zvláštní doporučení ohledně toho, jakým způsobem mohou tomuto jevu v místních komunitách účinně předcházet. Domnívá se rovněž, že je třeba pobízet místní a regionální orgány k tomu, aby přijímaly preventivní opatření a vycházely při tom ze svých místních podmínek. Vyzývá k harmonické spolupráci s donucovacími orgány, které by podle něj měly proti nenávistným verbálním projevům a trestným činům z nenávisti důsledně a účinně bojovat;

16.

doporučuje zavést předpisy pro potírání nenávistných výroků v digitálních službách, aby tak sociální média nepřispívala ke stupňování výskytu a vlivu nenávistných verbálních projevů a trestných činů z nenávisti. Stávající předpisy nejsou s to přimět poskytovatele internetových služeb k tomu, aby v rámci svých služeb pomáhali proti nenávistným verbálním projevům účinně bojovat a předcházet jim. Z průzkumů (2) vyplývá, že poskytovatelé a platformy digitálních služeb mnohdy neprosazují nebo nemají kapacitu prosazovat vlastní pravidla vztahující se na jejich uživatele;

17.

poukazuje na to, že by bylo možné stanovit v rámci aktu o digitálních službách, který se nyní nachází v legislativní fázi, minimální normy ohledně transparentnosti zdrojů, které musí platformy uvolnit, aby zajistily uplatňování právního rámce v oblasti dezinformací a vlastních pravidel vztahujících se na uživatele. Tento právní akt by mohl dát impuls ke zlepšení vztahů mezi poskytovali zprostředkovatelských služeb a občany a státem. Vzhledem k sociálnímu a ekonomickému potenciálu velkých platforem je nezbytné vyvinout na celoevropské úrovni koordinované úsilí a využít při tom jako argument sílu evropského jednotného trhu;

18.

požaduje, aby byl akt o digitálních službách co nejdříve přijat na unijní úrovni a proveden v členských státech. Členské státy by se měly zapojit do další práce na tomto aktu a snažit se jej prosadit v EU. Bylo by vhodné prezentovat tento akt jako unijní právní předpis, který nebude konkurovat samostatným a nezávislým předpisům o digitálních službách a svobodě projevu na internetu, které případně přijmou jednotlivé členské státy;

19.

zdůrazňuje, že v procesu prevence, odhalování a nakonec i stíhání hrají důležitou roli donucovací orgány. Doufá, že díky zařazení trestných činů z nenávisti na seznam trestných činů EU se proti nim bude důsledně postupovat a trestnímu stíhání nenávistných verbálních projevů a trestných činů z nenávisti bude ve všech jeho fázích (na straně policie, státního zastupitelství a soudů) přikládán patřičný význam. Upozorňuje na úlohu nezávislých soudů v tomto procesu, které prostřednictvím své judikatury určují, co je přípustné a nepřekračuje kritéria uplatňování práva na svobodu projevu a co již představuje nenávistný verbální projev. Doporučuje, aby se opatření namířená proti tomuto jevu v celé EU řídila stejnými normami;

20.

vybízí ke zvážení, zda by mohl být zaveden model, podle něhož by byly nenávistné verbální projevy stíhány na základě veřejných, a nikoli soukromých žalob. Je ve veřejném zájmu omezit výskyt tohoto jevu. Pachatelé by si pak měli být vědomi toho, že neujdou trestu. Mimoto je nutné prolomit anonymitu pachatelů trestných činů z nenávisti – o to se musí zasadit donucovací orgány a i poskytovatelé internetových služeb musí být ochotni v tomto ohledu spolupracovat;

21.

zdůrazňuje, že pokrok z hlediska rovnosti a lidských práv a také účinnost potírání trestných činů z nenávisti a nenávistných verbálních projevů ze strany donucovacích orgánů do značné míry závisí na spolupráci regionálních a místních orgánů;

22.

upozorňuje na to, že účinnému postupu donucovacích orgánů brání především fakt, že trestné činy z nenávisti nejsou oznamovány. Zdůrazňuje, že místní a regionální orgány a pracovníci těchto orgánů by měli využít svého blízkého kontaktu s občany a podpořit opatření, jež umožní zvýšit povědomí o tomto problému (mj. mezi státními zaměstnanci) a pobídnout oběti k tomu, aby nenávistné verbální projevy a trestné činy z nenávisti oznamovaly;

23.

poukazuje především na to, že by se místní a regionální orgány měly podílet na odstraňování překážek, které oznamování trestných činů z nenávisti brání, například tím, že budou zvyšovat povědomí o právech obětí, budou poskytovat informace o zákonných způsobech oznamování těchto činů, zajistí, aby mohli migranti tyto činy oznamovat bez ohledu na svůj právní status, a budou informovat o možnosti anonymního oznámení nebo oznámení prostřednictvím třetí osoby. Místní a regionální orgány by měly rovněž propagovat osvědčené postupy a spolupráci na opatřeních na pomoc poškozeným osobám za účasti policie, místních orgánů zabývajících se otázkou rovnosti a boje proti diskriminaci, nevládních organizací působících v sociální oblasti a dalších subjektů pomáhajících obětem;

24.

podotýká, že v konečném důsledku budou i ta nejlepší právní řešení k ničemu, pokud je donucovací orgány nebudou uplatňovat stíháním pachatelů. Stejně tak platí, že donucovací orgány nebudou moci v plném rozsahu zakročovat, jestliže poskytovatelé internetových služeb (poskytující služby elektronickou cestou) nebudou zpřístupňovat údaje o osobách, které páchají trestné činy z nenávisti, a zjevně tudíž jednají protiprávně;

25.

v souvislosti s činností donucovacích orgánů poukazuje na to, že by tyto orgány (a zejména pak úřad státního zástupce) měly dodržovat zásadu nezávislosti a neměly by nenávistné verbální projevy podceňovat, a to především z toho důvodu, že tyto projevy mnohdy prostupují veřejný a politický diskurz. Ačkoli mezi jednotlivými členskými státy existují rozdíly v právní úpravě, způsobech potírání a prevenci nenávistných verbálních projevů a v tom, které aspekty zavdávají důvod k ochraně, je velice důležité zajistit stabilitu orgánů. To znamená, že musí v první řadě nezávisle fungovat soudy a dále pak nesmí být vyvíjen tlak na státní zastupitele, aby mohli nezávisle přijímat rozhodnutí o stíhání těchto trestných činů na základě veřejné žaloby;

26.

poukazuje na to, že v řadě členských států EU jsou nenávistné verbální projevy a trestné činy z nenávisti jednou z otázek, jimiž se zabývají orgány pro rovné zacházení (3), které tudíž v tomto směru hrají důležitou roli. VR je v této souvislosti potěšen tím, že Evropská komise formulovala doporučení určená členským státům, aby jim pomohla posílit nezávislost a efektivnost těchto orgánů (4), a se zájmem očekává avizovaný legislativní návrh, který má ještě více posílit jejich úlohu a nezávislost;

27.

upozorňuje na to, že je nutné spolupracovat s nevládními organizacemi, které pomáhají zvyšovat povědomí o nenávistných verbálních projevech a násilných trestných činech z nenávisti a bojovat proti nim. Je třeba využít zkušenosti těchto klíčových subjektů, včetně místních orgánů, k potírání a předcházení nenávisti;

28.

je nutné zavést ve všech školách antidiskriminační vzdělávací programy a zprostředkovat žákům potřebné dovednosti, aby byli schopni žít a nalézt své místo v multikulturní a z národnostního, rasového, ideologického a náboženského hlediska rozmanité společnosti. Součásti této výuky by měly být hodiny věnované tomu, jak bojovat proti nenávistným verbálním projevům;

29.

navrhuje zahrnout otázku nenávistných verbálních projevů do učebních osnov ve všeobecném vzdělávání a vybízí regiony, které mají v této oblasti pravomoci, aby za tímto účelem podnikly nezbytné kroky;

30.

zdůrazňuje, že dnešní evropský občan musí být vzdělaný a mít potřebné mezilidské dovednosti, aby na internetu ani ve veřejném prostoru nepřekračoval mez, za kterou končí svoboda projevu a slova;

31.

vybízí k uskutečnění rozsáhlých veřejných kampaní (mj. i v celounijním měřítku) na podporu rovnosti a předcházení diskriminaci, například v podobě opatření navazujících na Konferenci o budoucnosti Evropy;

32.

žádá, aby byla poskytována podpora regionálním a místním organizacím a sociálním partnerům, kteří působí v jejich oblasti a snaží se bojovat proti verbálním i fyzickým projevům nenávisti prostřednictvím multikulturního vzdělávání. Poukazuje na to, že v tomto ohledu je pozitivním příkladem Cena Pawła Adamowicze, kterou financují Výbor regionů, Mezinárodní síť měst poskytujících útočiště (ICORN) a město Gdaňsk;

Závěry

33.

domnívá se, že EU je garantem, pokud jde o vytváření a uplatňování právních předpisů, které umožňují bojovat proti veřejným projevům nenávisti;

34.

uvědomuje si, že nenávistné verbální projevy a trestné činy z nenávisti mají přeshraniční dopad, a proto je nezbytné postupovat proti nim společně na úrovni EU. Vyzývá tudíž k tomu, aby se účinně bojovalo i proti nenávistným verbálním projevům a trestným činům z nenávisti motivovaným jinými důvody, než které jsou uvedeny v rámcovém rozhodnutí 2008/913/SVV, mj. důvody souvisejícími s genderovou identitou, sexuální orientací, věkem a zdravotním postižením, jak uvedla Evropská komise ve svých návrzích týkajících se Unie rovnosti. Je důležité, aby Rada trestné činy z nenávisti co nejdříve zařadila mezi trestné činy EU (čl. 83 odst. 1 SFEU), a donucovací orgány na unijní i vnitrostátní úrovni tak mohly účinně konat;

35.

zdůrazňuje, že jedinou odpovědí na nenávistné verbální projevy a trestné činy z nenávisti je vypracování komplexní právní strategie pro jejich potírání, oznamování a důsledné stíhání;

36.

vyzývá k tomu, aby byla na úrovni EU stanovena minimální pravidla pro postihování nenávistných verbálních projevů a trestných činů z nenávisti. Umožnilo by to upravit vnitrostátní právní předpisy s cílem zahrnout mezi trestné počínání členství v organizacích, které propagují jakkoli motivovanou nenávist nebo k ní podněcují, a účast na jakýchkoli aktech tohoto typu. Nikde na světě ani v Evropě by nemělo být připouštěno vyjadřování nedemokratických názorů a projevování nenávisti a nepřátelství vůči jiné lidské bytosti;

37.

doporučuje zlepšit způsob zaznamenávání a shromažďování údajů o trestných činech z nenávisti a navázat s členskými státy pod záštitou Agentury Evropské unie pro základní práva odbornou diskusi, která může vnitrostátním orgánům pomoci při řešení problémů týkajících se praktického uplatňování právních předpisů a zaručit, že budou trestné činy z nenávisti a nenávistné verbální projevy účinně vyšetřovány, stíhány a trestány. Soudí, že v tomto ohledu hrají důležitou roli také sociální instituce a organizace, které se otázkou nenávistných verbálních projevů a trestných činů z nenávisti zabývají;

38.

domnívá se, že je zapotřebí nalézt organizační a právní řešení na ochranu obětí nenávistných verbálních projevů a trestných činů z nenávisti, kterým se musí dostat podpory a pomoci ze strany unijních institucí a organizací, členských států a evropských místních a regionálních orgánů a občanské společnosti;

39.

upozorňuje na to, že mezi bojem proti nenávistným verbálním projevům a cenzurou je tenká hranice. Při navrhování právních řešení zaměřených na potírání nenávistných verbálních projevů a trestných činů z nenávisti je nutné dbát na to, aby bylo zaručeno právo na svobodu projevu;

40.

konstatuje, že na mezinárodní úrovni neexistuje jednotná definice trestných činů z nenávisti. Proto požaduje, aby byla dále posilována judikatura, což umožní účinnější stíhání nenávistných verbálních projevů a trestných činů z nenávisti. Jako příklad by mohlo posloužit doporučení Výboru ministrů členským státům CM/Rec(2022)16 (5) nebo definice, která je uvedena v rámcovém rozhodnutí 2008/913/SVV;

41.

je si vědom toho, že se nám nepodaří vyřešit prostřednictvím předpisů problém extrémního způsobu vyjadřování v politice. I nadále bude v pravomoci členských států, aby vymezily svobodu projevu. Je nicméně toho názoru, že musíme stanovit unijní normy boje proti verbálním i fyzickým projevům nenávisti. A právě toho se má rozšířením seznamu trestných činů EU o nenávistné verbální projevy a trestné činy z nenávisti dosáhnout.

---

(1)  Rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva (Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 55).

(2)  Příslušná zpráva je k dispozici na této adrese: 210831_Reset_Facebook_Bundestagswahl_EN.pdf (hateaid.org).

(3)  Například v Polsku je to Úřad veřejného ochránce práv.

(4)  Doporučení Komise ze dne 22. června 2018 o normách pro orgány pro rovné zacházení (C(2018) 3850 final).

(5)  Doporučení Výboru ministrů členským státům CM/Rec(2022)16 ohledně boje proti nenávistným verbálním projevům: https://search.coe.int/cm/Pages/result_details.aspx?ObjectId=0900001680a67955