P9_TA(2022)0044

Statut evropských přeshraničních sdružení a neziskových organizací

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. února 2022 obsahující doporučení Komisi o statutu evropských přeshraničních sdružení a neziskových organizací (2020/2026(INL))

(2022/C 342/17)

Evropský parlament,

—	s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“),

—	s ohledem na články 114 a 352 Smlouvy o fungování EU,

—	s ohledem na článek 11 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“),

—	s ohledem na Listinu základních práv, a zejména na článek 12 této listiny,

—	s ohledem na článek 11 Evropské úmluvy o lidských právech,

—	s ohledem na své stanovisko (1) k návrhu nařízení Rady o statutu evropského sdružení, který předložila Komise (2),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 13. března 1987 o neziskových sdruženích v Evropských společenstvích (3),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 7. října 2020 o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva (4),

—	s ohledem na své písemné prohlášení ze dne 10. března 2011 o vytvoření evropských stanov pro vzájemné společnosti, sdružení a nadace (5),

—	s ohledem na stanovisko EHSV na téma „Evropská filantropie: nevyužitý potenciál (průzkumné stanovisko na žádost rumunského předsednictví)“,

—	s ohledem na společné pokyny týkající se svobody sdružování (CDL-AD(2014)046), které přijaly Evropská komise pro demokracii prostřednictvím práva (Benátská komise) a Úřad OBSE pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR),

—	s ohledem na články 47 a 54 jednacího řádu,

—	s ohledem na stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A9-0007/2022),

vzhledem k tomu, že článek 63 Smlouvy o fungování EU spolu s články 7, 8 a 12 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) zakotvuje svobodu sdružování na všech úrovních a chrání neziskové organizace před diskriminačními, zbytečnými a neodůvodněnými omezeními v oblasti financování jejich činností;

vzhledem k tomu, že pojem „nezisková organizace“ by měl být pro účely tohoto usnesení chápán tak, že odráží celou řadu forem neziskových organizací v Unii, a to členských i nečlenských, například sdružení, dobročinné organizace, organizace, jejichž aktiva jsou vyhrazena na plnění určitého cíle, jako jsou nadace, a další podobné organizace;

vzhledem k tomu, že Evropský soud pro lidská práva uznal, že stát má pozitivní povinnost zajistit výkon práva na svobodu sdružování, a ve svém rozsudku ze dne 21. října 2005 ve věci Ouranio Toxo a další v. Řecko (6) konstatoval, že „skutečné a účinné dodržování svobody sdružování nelze omezit na pouhou povinnost státu nezasahovat“; vzhledem k tomu, že ve svém rozsudku ve věci C-78/18 (7) dospěl Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) k závěru, že svoboda sdružování nezahrnuje pouze možnost založit nebo zrušit sdružení, ale rovněž možnost tohoto sdružení během své existence jednat;

vzhledem k tomu, že neziskové organizace mají zásadní význam pro zastupování zájmů občanů a občanské společnosti, mimo jiné tím, že poskytuje služby v často neziskových oblastech sociálního sektoru, podporuje účast na společenském životě a chrání práva menšin; vzhledem k tomu, že vedle celostátních, regionálních a místních orgánů hrají klíčovou úlohu při předvídání a řešení socioekonomických výzev a odstraňování rozdílů ve službách a hospodářských činnostech;

E.	vzhledem k tomu, že neziskové organizace často využívají a prosazují svobodu projevu, zejména v souvislosti s prosazováním veřejného zájmu, podporují aktivní účast na demokratickém životě a fungují jako školy demokracie;

vzhledem k tomu, že krize způsobená pandemií Covid-19 poukázala na klíčovou úlohu neziskových organizací, které pomáhají lidem překonávat mnohé obtíže, jimž čelí, a zajišťují tak sociální soudržnost; vzhledem k tomu, že krize COVID-19 však narušila jejich status zejména tím, že přerušila jejich činnost a vytvořila nové potřeby a mise;

vzhledem k tomu, že základním předpokladem evropské demokracie je to, aby občanská společnost a zastupitelské organizace mohly fungovat svobodně a napříč hranicemi; vzhledem k tomu, že důležitá úloha občanské společnosti a zastupitelských organizací, jež spočívá v přispívání k demokracii, je považována za základní hodnotu Unie, jak uznává zejména článek 11 Smlouvy o EU, a vyžaduje existenci otevřeného, transparentního a strukturovaného dialogu;

H.	vzhledem k tomu, že neziskové organizace tvoří nedílnou součást občanské společnosti v Unii a zahrnují dobročinné organizace, jako jsou nadace, jež přispívají k práci, kterou jednotlivci a nevládní organizace vykonávají ve veřejném zájmu, a tuto práci usnadňují;

I.	vzhledem k tomu, že spolehlivých statistických údajů o nevládních organizacích je velmi málo nebo nejsou snadno dostupné;

J.	vzhledem k tomu, že evropské statusy evropských společností, evropských družstev nebo evropských stran nejsou vhodné k tomu, aby neziskovým organizacím umožňovaly přeshraniční spolupráci;

K.	vzhledem k tomu, že podniky, obchodní společnosti a hospodářská zájmová sdružení mohou vytvářet evropská hospodářská zájmová sdružení;

L.	vzhledem k tomu, že veřejné subjekty mohou vytvářet evropská seskupení pro územní spolupráci;

M.	vzhledem k tomu, že evropský status sdružení by měl být otevřený organizacím a osobám, které se chtějí zapojit do výměn a vzájemného učení přes hranice;

N.	vzhledem k tomu, že požadavek Parlamentu na vytvoření národních statistických registrů pro subjekty sociální ekonomiky nezahrnuje organizace mimo sociální ekonomiku;

O.	vzhledem k tomu, že mnoho neziskových organizací se plně podílí na hospodářství a rozvoji vnitřního trhu tím, že běžně provádí některé hospodářské činnosti; vzhledem k tomu, že objem přeshraničních finančních toků mezi sdruženími a neziskovými organizacemi se v posledním desetiletí výrazně zvýšil;

vzhledem k tomu, že v současné době se zvýšilo povědomí tvůrců politik a občanské společnosti o potenciálu neziskových organizací, pokud jde o poskytování služeb, zapojení občanů a sociální inovace; vzhledem k tomu, že jejich potenciál je pravděpodobně nevyužit v celé řadě oblastí, jako je vzdělávání, kultura, zdravotní péče, sociální služby, výzkum, rozvojová pomoc, humanitární pomoc a připravenost na katastrofy;

Q.	vzhledem k rostoucímu socioekonomickému potenciálu neziskových organizací v Evropské unii, které poskytují pracovní příležitosti v mnoha odvětvích;

R.	vzhledem k tomu, že neziskové organizace hrají klíčovou úlohu při podpoře jednotlivců v aktivní účasti na demokratickém životě;

vzhledem k tomu, že převážná většina činností neziskových organizací je prováděna na vnitrostátní úrovni, ačkoli stále více neziskových organizací působí přeshraničně, čímž se posiluje sociální soudržnost mezi členskými státy na společenské úrovni, zejména v příhraničních regionech, které představují téměř 40 % území Unie;

vzhledem k tomu, že zejména přeshraniční neziskové organizace významně přispívají k dosažení cílů Unie a rozvíjejí mnoho různých činností obecného zájmu s nadnárodním významem, které jsou prospěšné pro obecný zájem v mnoha oblastech; vzhledem k tomu, že sem patří mimo jiné ochrana a prosazování základních práv a hodnot, ochrana životního prostředí, vzdělávání, kultura, sociální práce a rozvojová pomoc;

U.	vzhledem k tomu, že navzdory rostoucímu počtu přeshraničních neziskových organizací v Evropské unii neexistuje harmonizovaný celoevropský legislativní rámec, který by jim umožnil řádně fungovat a organizovat se na přeshraniční úrovni;

V.	vzhledem k tomu, že v současné době neexistuje žádné nařízení Unie upravující neziskové organizace, a pro jejich přeshraniční činnost jsou proto typické kulturní, soudní a politické rozdíly vyplývající z vnitrostátních předpisů;

W.	vzhledem k tomu, že Parlament již v roce 1987 ve svém usnesení ze dne 13. března 1987 o neziskových sdruženích v Evropských společenstvích zdůraznil potřebu zavést vhodnou evropskou úpravu pro evropské neziskové organizace;

X.	vzhledem k tomu, že každá organizace, která těží z evropského statusu nebo z evropských společných minimálních norem, by měla jednat v zájmu prosazování a provádění společných hodnot a cílů Unie zakotvených ve Smlouvách a v Listině

Současná situace

konstatuje, že neziskové organizace nemají na úrovni Unie právní formu, která by postavila zastupování zájmů občanské společnosti na rovnocennou úroveň se zastupováním zájmů obchodních podniků a hospodářských zájmových skupin, pro něž byla na úrovni Unie již dávno právní forma zavedena;

konstatuje, že právní, kulturní, politické a ekonomické rozdíly mezi členskými státy nadále způsobují, že přeshraniční činnosti neziskových organizací jsou velmi složité a že současný správní a daňový režim přeshraničních činností těchto organizací vede k vyšším transakčním nákladům než na vnitrostátní úrovni;

zdůrazňuje, že stávající právní rámec na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni nepostačuje ke vzniku a podpoře silné celoevropské občanské společnosti, jejíž existence je pro demokracii nezbytná; konstatuje proto, že je třeba zavést novou právní formu, zejména právní formu evropského sdružení, včetně pravidel pro jeho zakládání, transparentnost, odpovědnost a správu;

zdůrazňuje, že pokud jde o evropské sdružení, je důležité zajistit koordinaci na úrovni Unie, zabránit roztříštěnosti a podporovat harmonizovaný přístup v celé Unii, a to prostřednictvím zřízené Rady pro evropská sdružení; za tímto účelem vyzývá Komisi, aby prozkoumala různé možnosti a předložila návrh nejvhodnější formy a statusu takové Rady pro evropská sdružení, v níž budou zastoupeny všechny členské státy a která bude mít jasně vymezené rozhodovací pravomoci;

domnívá se, že právní předpisy Unie na podporu neziskových organizací jsou rovněž nezbytné pro dokončení vnitřního trhu;

zdůrazňuje, že přestože svoboda pohybu a usazení je zakotvena ve Smlouvách, základní právo na sdružování stále není v různých jurisdikcích členských států plně podporováno, a to z důvodu neexistence vhodných organizačních forem a nedostatečného rovného postavení stávajících forem v rámci Unie, což na jedné straně brání nadnárodní činnosti a projektům, přeshraničním misím a mobilitě občanské společnosti a na druhé straně vytváří právní nejistotu;

vyjadřuje politování nad tím, že neexistuje nástroj, který by dále usnadnil svobodu pohybu neziskových organizací bez ohledu na členský stát, v němž mají sídlo nebo v němž pobývají jejich členové, a to zejména tím, že by odstraňoval právní a správní překážky;

zdůrazňuje, že kvůli nedostatečnému sbližování postupů čelí neziskové organizace působící v celé Unii často neodůvodněným omezením, jako jsou poplatky, formality a administrativní a jiné překážky, které ohrožují jejich každodenní činnost a odrazují tyto organizace od rozšiřování jejich misí přes hranice; zdůrazňuje, že tyto překážky také vedou k významnému navýšení pracovní zátěže, neboť je třeba dodržovat více různých správních postupů ve více než jednom členském státě;

vyjadřuje politování nad tím, že neziskové organizace byly v několika členských státech zcela vynechány z programů pomoci v reakci na pandemii;

10.

zdůrazňuje, že nedostatečné sbližování postupů vede rovněž k nerovným podmínkám způsobeným rozdílnou situací na trhu a k dalším překážkám, kterým čelí neziskové organizace v různých členských státech, například při otevírání bankovních účtů, získávání a zúčtování zahraničních prostředků, přístupu k veřejně prospěšným opatřením a programům nebo k určitému finančnímu či daňovému zacházení nebo při náboru zaměstnanců, zejména při přeshraničním náboru, který by měl být podporován v souladu se zásadou volného pohybu pracovníků;

11.

vyzývá Komisi, aby prozkoumala různé formy činnosti neziskových organizací v členských státech a aby vypracovala srovnávací analýzu;

12.

poukazuje na to, že neziskové organizace přispívají k inovacím, výzkumu, hospodářskému rozvoji a vytváření pracovních míst, zejména v sociální oblasti, v oblasti podnikání, technologií a kultury;

13.

uznává přínos neziskových organizací k některým strategickým cílům Unie, jako je boj proti klimatické krizi, řešení digitální transformace a zotavení z pandemie COVID-19; zdůrazňuje, že dosažení těchto cílů nebude možné bez přispění občanské společnosti, která bude tyto otázky prosazovat v celé Evropě, zejména pokud jde o provádění nezbytné politiky na místní, regionální, celostátní a unijní úrovni, při současném respektování zájmů a práv dotčených osob;

14.

vyjadřuje politování nad tím, že údaje jsou nedostatečné nebo zastaralé; žádá členské státy, aby pravidelně poskytovaly rozčleněná data, a Komisi, aby vytvořila spolehlivé a průběžně aktualizované statistické zdroje založené na zavedené metodice zajišťující transparentnost a srovnatelnost a aby umožnila zahrnutí těchto údajů týkajících se přeshraničních činností a příspěvků do Eurostatu; poukazuje na to, že podle studie z roku 2017 nazvané „Nedávný vývoj sociální ekonomiky v Evropské unii“, kterou si nechal vypracovat EHSV, pochází 9 milionů z celkového počtu 13,6 milionu placených pracovních míst v družstvech, vzájemných pojišťovnách, sdruženích, nadacích a podobných subjektech v Evropské unii ze zaměstnání ve sdruženích a nadacích, což z nich činí hlavní zdroj zaměstnanosti v tomto odvětví; zdůrazňuje, že i z výše uvedeného vyplývá, že je třeba mít k dispozici více údajů širšího záběru, než je pouze sociální ekonomika;

15.

vyjadřuje politování nad tím, že Komise a členské státy nepředložily právní předpisy, které by zajistily příznivé prostředí, v němž by neziskové organizace mohly přispívat k fungování vnitřního trhu a zajistily volný pohyb kapitálu přes hranice, a že navzdory několika pokusům a četným výzvám občanské společnosti a Parlamentu nebyl vytvořen status evropského sdružení;

16.

vítá nadcházející akční plán pro sociální ekonomiku a domnívá se, že vzhledem k tomu, že v sociální ekonomice působí pouze některé neziskové organizace, musí akční plán obsahovat doporučení, jak překonat přeshraniční překážky, a musí být doplněn samostatnými legislativními iniciativami zaměřenými na podporu neziskových organizací;

17.

domnívá se, že navrhované právní nástroje nesmí mít vzhledem ke své specifické povaze dopad na regulaci politických stran; dále připomíná, že Unie uznává postavení církví, náboženských organizací nebo společenství a filozofických či nekonfesních organizací podle vnitrostátního práva; zdůrazňuje, že to nevylučuje, aby organizace, jejichž hodnoty a cíle se opírají o náboženské, filozofické nebo nekonfesní přesvědčení, jako jsou náboženské charitativní neziskové organizace, mohly být rovněž zahrnuty do oblasti působnosti těchto navrhovaných nástrojů; poukazuje na to, že odborové svazy v několika členských státech požívají zvláštního výhodného postavení, a proto by měly být z navrhovaných nástrojů vyloučeny; poukazuje na to, že osoby, které chtějí založit sdružení, mohou využít ustanovení navrhovaného nařízení a přijmout formu evropského sdružení; konstatuje, že navrhovaná směrnice o minimálních normách se má vztahovat na všechny neziskové organizace v Unii;

Ochrana občanské společnosti a svobody sdružování

18.

vyjadřuje znepokojení nad překážkami, s nimiž se setkávají neziskové organizace v celé Unii, a nad rozdíly, které vyplývají z vnitrostátních právních a správních předpisů, postupů nebo politik; poukazuje na to, že to může mít negativní dopad na občanskou společnost, nepřiměřeně omezovat základní práva, zejména svobodu sdružování, projevu a informací, a odrazovat neziskové organizace od rozšiřování jejich činnosti přes hranice;

19.

náležitě zohledňuje možnosti, které z hlediska snadnějšího uplatňování práva na svobodu sdružování nabízejí digitalizace a internet, například usnadnění registrace a zakládání neziskových organizací a jejich snadnou dostupnost online;

20.

zdůrazňuje, že neziskové organizace mají zásadní význam pro demokracii a tvorbu politik na všech úrovních; působí ve veřejném zájmu a prosazují jej, jsou součástí brzd a protivah nezbytných pro právní stát a jsou hybnou silou občanské angažovanosti; vítá zapojení občanské společnosti do hájení veřejného zájmu, politického aktivismu a aktivního společenského života;

21.

opakuje, že neziskové organizace se mohou prostřednictvím svých cílů nebo činností svobodně podílet na politické nebo veřejné diskusi; odsuzuje pokusy o omezení občanského prostoru z politických důvodů a popírání, odmítání nebo zpochybňování statusu veřejně prospěšné organizace na základě domnělé nebo skutečné politické činnosti v případě, že cílem jejich činnosti není sloužit zájmům žádné konkrétní strany nebo nahrazovat stranickou politiku; domnívá se, že tyto případy jsou nebezpečné pro evropskou demokracii;

22.

zdůrazňuje význam nezávislosti neziskových organizací a potřebu zajistit pro ně příznivé občanské prostředí, respektovat jejich pluralitu a chápat veřejně prospěšné organizace jako ty, které přispívají k poskytování služeb v terénu, ale také k prosazování veřejného zájmu a monitorování veřejných politik;

23.

připomíná význam nezávislé, nestranné, profesionální a odpovědné žurnalistiky pro informování o činnosti neziskových organizací v soukromých i veřejných sdělovacích prostředcích, jakož i význam přístupu k pluralitním informacím, jakožto klíčových pilířů demokracie; je znepokojen očerňujícími kampaněmi a zneužíváním soudních sporů proti aktérům zasazujícím se o zapojení veřejnosti, včetně neziskových organizací, v několika členských státech ze strany volených úředních osob, veřejných orgánů nebo subjektů pod veřejnou kontrolou, jakož i soukromých osob a subjektů; zdůrazňuje skutečnost, že Parlament přijal dne 11. listopadu 2021 usnesení o strategických žalobách proti účasti veřejnosti (8);

24.

trvá na tom, že právní rámec bude ku prospěchu evropské občanské společnosti pouze tehdy, pokud budou moci neziskové organizace využívat přiměřené a snadno dostupné financování jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni; poukazuje na to, že veřejné i soukromé financování neziskových organizací je důležité, neboť tyto organizace mají omezenější přístup k příjmům ze ziskových činností; v této souvislosti zdůrazňuje existenci programu Občané, rovnost, práva a hodnoty, který je zaměřen mimo jiné na neziskové organizace; poukazuje na to, že podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (9) mají granty Unie zahrnovat spolufinancování, které může být poskytnuto ve formě kapitálu, příjmu vytvořeného danou akcí nebo pracovním programem nebo finančních či věcných příspěvků třetích stran; domnívá se, že zejména v případě neziskových organizací s velmi omezenými finančními zdroji by se měl přehodnotit limit pro požadavek na vlastní kapitál a jako takové by měly být započítány i nepeněžní příspěvky, a to pod podmínkou, že by takové zacházení nenarušilo hospodářskou soutěž při přístupu k financování; upozorňuje, že prostředky Unie, které mají organizace občanské společnosti k dispozici, často vyžadují spolufinancování, což znamená, že příjemce musí získat část požadovaných prostředků z jiných zdrojů; poukazuje na to, že požadavek příliš vysokého podílu vlastních zdrojů by neziskové organizace poškodil, protože by nemusely být schopny tento podíl získat, což by vedlo k vyloučení některých organizací; proto se domnívá, že je třeba přehodnotit limit pro podíl spolufinancování a zohlednit různé prostředky, které lze peněžně vyjádřit, jako je čas dobrovolníků nebo věcné příspěvky;

25.

upozorňuje, že je důležité, aby neziskové organizace poskytovaly veřejnosti relevantní informace; dále upozorňuje na skutečnost, že transparentnost financování je třeba považovat za veřejný zájem, pokud mají neziskové organizace významný vliv na veřejný život a veřejnou diskusi;

26.

domnívá se, že zavedení statusu evropských sdružení poskytne celostátním i místním organizacím příležitost k užšímu zapojení do evropských záležitostí, k vzájemnému učení a přeshraničním výměnám a podpoří je v přístupu k financování na úrovni Unie; vyzývá Komisi a členské státy, aby subjektům občanské společnosti zpřístupnily odpovídající finanční prostředky, zvýšily jejich dostupnost a dále zjednodušily postupy, které usnadní přístup k finančním prostředkům pro subjekty občanské společnosti, včetně malých a místních organizací;

27.

dále se domnívá, že navrhované právní předpisy je třeba doplnit opatřeními na podporu pravidelného, smysluplného a strukturovaného dialogu s občanskou společností a zastupitelskými organizacemi v souladu s článkem 11 Smlouvy o EU; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby posoudila možnost vytvoření účastnického statusu pro veřejně prospěšné organizace na úrovni Unie;

28.

zdůrazňuje, že svévolná a politicky motivovaná diskriminace na základě cílů a činností neziskových organizací nebo na základě zdrojů financování brání svobodě sdružování, a ohrožuje tak svobodu projevu;

Uznávání sdružení, neziskových organizací a veřejně prospěšných činností v celé Unii

29.

uznává, že v právních předpisech na vnitrostátní úrovni a v právních tradicích členských států existují různé přístupy k definování nebo uznávání členských a nečlenských neziskových organizací a k definování, uznávání a udělování statusu veřejné prospěšnosti; zdůrazňuje, že navzdory těmto rozdílům panuje shoda na tom, že jsou zapotřebí evropské minimální normy a že je třeba zajistit, aby neziskové organizace měly možnost získat právní subjektivitu;

30.

vyzývá Komisi, aby uznala a podporovala veřejně prospěšné činnosti neziskových organizací harmonizací veřejně prospěšného statusu v rámci Unie; zdůrazňuje, že vnitrostátní právní předpisy a správní postupy upravující neziskové organizace, včetně jejich zakládání, registrace, operací, financování, finančního a daňového zacházení nebo opatření daňových úlev, ale i jejich přeshraničních činností, by neměly diskriminovat na základě místa usazení organizace a neměly by z žádného důvodu diskriminovat ani žádnou skupinu či jednotlivce;

31.

vyzývá Komisi, aby zvážila přijetí návrhu, který by usnadnil vzájemné uznávání veřejně prospěšných organizací osvobozených od daně, včetně dobročinných organizací, v každém členském státě, pokud jsou pro daňové účely uznány jako veřejně prospěšné organizace osvobozené od daně v jednom z členských států;

32.

zdůrazňuje, že regulace statusu a minimálních norem pro neziskové organizace na úrovni Unie může přispět k vytvoření rovných podmínek, a tím usnadnit dokončení vnitřního trhu;

33.

naléhavě vyzývá Komisi, aby vypracovala specializovanou komplexní strategii pro posílení občanské společnosti v Unii, včetně zavedení opatření k usnadnění činnosti neziskových organizací na všech úrovních;

34.

žádá Komisi, aby na základě článku 352 Smlouvy o fungování EU a s ohledem na doporučení uvedená v tomto usnesení a v části I jeho přílohy předložila návrh nařízení, kterým se zřizuje status evropského sdružení;

35.

žádá Komisi, aby na základě článku 114 Smlouvy o fungování EU a s ohledem na doporučení uvedená v tomto usnesení a v části II jeho přílohy předložila návrh směrnice o minimálních normách pro neziskové organizace v Unii, která stanovením minimálních norem vytvoří rovné podmínky pro neziskové organizace, a umožní tak občanské společnosti požívat svobod a základních práv a přispívat k posilování evropské demokracie;

36.

žádá Komisi, aby náležitým způsobem použila výsledky srovnávací analýzy provedené podle odstavce 11 k doplnění návrhu nařízení obsaženého v části I přílohy tohoto nařízení a návrhu směrnice obsaženého v části II přílohy tohoto nařízení spolu se seznamem vnitrostátních forem organizací, na něž by se měl vztahovat čl. 3 odst. 2 návrhu obsaženého v části I přílohy a článek 1 návrhu obsaženého v části II přílohy;

o o

37.

pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení a doporučení uvedená v příloze Komisi a Radě.

(1) Legislativní usnesení obsahující stanovisko Evropského parlamentu k návrhu nařízení Rady (EHS) o statutu evropského sdružení, který předložila Komise (Úř. věst. C 42, 15.2.1993, s. 89).

(2) Návrh nařízení Rady (EHS) o statutu evropského sdružení předložený Komisí (COM(1991)0273 – SYN 386).

(3) Úř. věst. C 99, 13.4.1987, s. 205.

(4) Úř. věst. C 395, 29.9.2021, s. 2.

(5) Úř. věst. C 199 E, 7.7.2012, s. 187.

(6) Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. října 2005, Ouranio Toxo a další v. Řecko, č. 74989/01, ECLI:CE:ECHR:2005:1020JUD007498901.

(7) Rozsudek Soudního dvora ze dne 18. června 2020, Komise v. Maďarsko, C-78/18, ECLI:EU:C:2020:476, bod 113.

(8) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. listopadu 2021 o posílení demokracie a svobody a plurality sdělovacích prostředků v EU: nevhodné využívání občanskoprávních a trestněprávních žalob k umlčení novinářů, nevládních organizací a občanské společnosti (2021/2036(INI)).

(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014, (EU) č. 283/2014, a rozhodnutí č. 541/2014/EU a o zrušení nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1).

PŘÍLOHA K USNESENÍ

DOPORUČENÍ TÝKAJÍCÍ SE OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

ČÁST I

Návrh

NAŘÍZENÍ RADY

o statutu evropského sdružení

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 352 této smlouvy,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Přeshraniční projekty a další formy spolupráce, do nichž je zapojena občanská společnost, rozhodujícím způsobem přispívají k dosažení cílů Unie, včetně prosazování jejích hodnot, a k rozvoji mnoha různých činností nadnárodního významu, které jsou prospěšné pro obecný zájem v mnoha oblastech.

(2)	Evropská přeshraniční spolupráce mezi občany a zájmovými sdruženími má zásadní význam pro vytvoření společné evropské občanské společnosti, která je důležitým prvkem evropské demokracie a evropské integrace v souladu s články 11 a 15 Smlouvy o Evropské unii.

(3)	V rámci plnění svých cílů hraje mnoho sdružení významnou úlohu v hospodářství a rozvoji vnitřního trhu tím, že se běžně zapojují do hospodářské činnosti.

(4)	Cílem směrnice Evropského parlamentu a Rady…/… (dále jen „směrnice o minimálních normách“) je sblížení právních předpisů členských států s cílem zajistit minimální normy a příznivé prostředí, které neziskovým organizacím usnadní jejich práci.

(5)

Sdružení naši společnost stmelují. Hrají klíčovou úlohu při poskytování pomoci a podpory jednotlivcům, zejména osobám čelícím vyloučení a dikriminaci, a posilování jejich postavení k tomu, aby se aktivně podíleli na demokratickém životě Unie, a mohou hrát zásadní úlohu v procesu vytváření politik Unie.

(6)	Unie by měla sdružením, jako organizační formě obecně uznávané ve všech členských státech, poskytnout vhodný právní nástroj schopný podporovat jejich nadnárodní a přehraniční činnosti a rovněž přispívat k občanskému dialogu na úrovni Unie.

(7)	Zavedení formy organizace na úrovni Unie by všem sdružením usnadnilo plnění jejich přeshraničních cílů a provádění činností na vnitřním trhu.

(8)

Neziskové organizace jsou před diskriminačními či neodůvodněnými omezeními přístupu ke zdrojům a volného pohybu kapitálu v rámci Unie chráněny článkem 63 Smlouvy o fungování EU a články 7, 8 a 12 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). To se týká rovněž možnosti hledat, zabezpečit a využívat zdroje domácího i zahraničního původu, což je zásadní pro existenci a fungování jakéhokoli právního subjektu. V souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. června 2020 ve věci C-78/18, Komise v. Maďarsko (1), by omezení měla být ukládána pouze za účelem dosažení legitimních cílů, například v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti nebo veřejného pořádku, a měla by být přiměřená cíli ochrany těchto zájmů a k dosažení požadovaného cíle by měly být využívány co nejméně rušivé prostředky. To se týká mimo jiné omezení vyplývajících z předpisů pro boj proti praní peněz a financování terorismu, které jsou uplatňovány v souladu se zásadami nezbytnosti a proporcionality, zejména s ohledem na povinnosti týkající se posuzování rizik podle mezinárodního práva a práva Unie. Členské státy proto nemohou uplatňovat nepřiměřená, příliš obtěžující nebo rušivá opatření, včetně požadavků na podávání zpráv, které pro organizace představují nadměrnou nebo nákladnou zátěž.

(9)

Fyzické a právnické osoby mohou zakládat evropské společnosti na základě nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 (2), evropské družstevní společnosti na základě nařízení Rady (ES) č. 1435/2003 (3) a evropské strany na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1141/2014 (4). Žádný z těchto nástrojů však neobsahuje ustanovení, které by sdružením umožňovalo přeshraniční spolupráci.

(10)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 (5) umožňuje zakládání evropských seskupení pro územní spolupráci (ESÚS). Tato seskupení jsou zakládána převážně státními nebo místními orgány nebo jinými veřejnoprávními subjekty. Nařízení se tedy nevztahuje na nevládní subjekty občanské společnosti a občany.

(11)	Evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS) ve smyslu nařízení (EHS) č. 2137/85 (6) umožňuje provádět společně určité činnosti, současně však zachovává samostatnost svých členů; EHZS však neodpovídá specifickým potřebám sdružení občanské společnosti.

(12)	Je proto nezbytné, aby byl na úrovni Unie stanoven vhodný harmonizovaný regulační rámec a pravidla, které umožní zakládání evropských sdružení s vlastní právní subjektivitou a jimiž se bude řídit přeshraniční zakládání a fungování těchto sdružení.

(13)

Politické strany a odborové svazy a stejně tak církve a další náboženská společenství a filozofické nebo nekonfesní organizace by měly být z oblasti působnosti tohoto nařízení vyloučeny, neboť Unie nemá dostatečné pravomoci k regulaci jejich postavení a těmto subjektům je přiznáván zvláštní status v rámci vnitrostátního práva. Z těchto důvodů by se s nimi mělo zacházet jinak než s jinými sdruženími, která takové postavení nemají, jako jsou náboženské dobročinné neziskové organizace nebo organizace bojující proti diskriminaci, a to i na trhu práce.

(14)	Tímto nařízením by neměla být dotčena práva pracovníků a odborů, včetně stávajících práv a ochrany v souvislosti s insolvenčními a restrukturalizačními postupy, fúzemi, převody podniků a s ohledem na informace a mzdy. Zaměstnavatelé by měli plnit své povinnosti bez ohledu na formu své činnosti.

(15)

Je důležité zajistit koordinaci na úrovni Unie, zabránit roztříštěnosti a podpořit harmonizovaný přístup k uplatňování tohoto nařízení v celé Unii. V tomto ohledu by toto nařízení mělo stanovit jmenování Rady evropských sdružení, která by působila v rámci Komise anebo příslušných orgánů, institucí a jiných subjektů Unie nebo by byla na ně navázána.

(16)	Rada evropských sdružení by měla v souladu s článkem 2 nařízení Rady (ES) č. 168/2007 (7) zvát na svá zasedání zástupce Agentury pro základní práva, pokud se na nich bude jednat o svobodě sdružování nebo svobody projevu.

(17)	Toto nařízení by mělo zavést konkrétní lhůty pro správní postupy, a to i pokud jde o registraci a proces udělování veřejně prospěšného statusu. Při posuzování provádění a uplatňování tohoto nařízení by se Komise měla zabývat zejména tím, jak jsou tyto lhůty uplatňovány v praxi.

(18)

Pro účely ověření požadavků stanovených v článku 6 mohou vnitrostátní orgány pro sdružení požádat o jména a adresy zakládajících členů. Totožnost zakladatelů a členů neziskových organizací, kteří jsou fyzickými osobami, může představovat citlivý údaj, a členské státy by proto měly zajistit, aby žádným požadavkem, jenž vede ke zpracování těchto údajů, nebylo dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (8) (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), a obzvláště článek 9 uvedeného nařízení.

(19)

Evropská sdružení si mohou přát rozlišovat mezi různými kategoriemi členů s cílem udělit hlasovací práva pouze řádným členům, přičemž by uznávala přidružené členy, kteří cíle sdružení podporují, aniž by měli hlasovací práva, nebo čestné členy osvobozené od povinnosti platit členský příspěvek, avšak s hlasovacím právem. Kategorizace členů by neměla vést k neodůvodněné diskriminaci, zejména na základě státní příslušnosti.

(20)	Vzhledem k tomu, že oblast působnosti tohoto nařízení je omezena na nezisková sdružení, Smlouva o fungování EU neposkytuje žádný jiný právní základ než ten, který je stanoven v článku 352.

(21)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zavedení evropského sdružení, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jich, z výše uvedených důvodů, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Kapitola I

Předmět a obecná ustanovení

Článek 1

Předmět

1. Toto nařízení stanoví podmínky a postupy pro zakládání, řízení, registraci a regulaci právnických osob ve formě evropského sdružení.

2. Evropské sdružení je nezávislý a samosprávný přeshraniční subjekt trvale usazený na území Unie na základě dobrovolné dohody uzavřené mezi fyzickými nebo právnickými osobami za společným neziskovým účelem.

3. Evropské sdružení si může svobodně stanovit své cíle a činnosti nezbytné k jejich plnění.

4. Evropské sdružení sleduje cíle, které respektují a podporují prosazování cílů a hodnot, na nichž je Unie založena, stanovených v článcích 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii.

5. Evropské sdružení je založeno na členství a může svobodně určovat strukturu svého členství. Může například stanovit zvláštní požadavky na členy na základě přiměřených a objektivních kritérií, přičemž musí být dodržena zásada nediskriminace.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se použijí následující definice:

„neziskovým“ se rozumí to, že hlavním cílem není vytvářet zisk, ačkoli vykonávání hospodářské činnosti je možné. Je-li zisk vytvořen neziskovou organizací, je investován do organizace za účelem plnění jejích cílů a není rozdělován mezi členy, zakladatele ani jiné soukromé subjekty. Přiznání statusu veřejné prospěšnosti podle článku 21 není nezbytnou podmínkou pro to, aby byl charakter organizace považován za neziskový. Je-li však status veřejné prospěšnosti přiznán, považuje se účel organizace za neziskový;

„nezávislým“ se ve vztahu ke sdružení rozumí to, že nepodléhá nepatřičným zásahům státu a není součástí vládní ani správní struktury. V tomto ohledu nesmí ani získání veřejného financování, ani účast v poradním orgánu vlády bránit tomu, aby bylo sdružení považováno za nezávislé, pokud tímto financováním či touto účastí není dotčena nezávislost jeho fungování a rozhodování;

c)	„samosprávným“ se ve vztahu ke sdružení rozumí, že má institucionální strukturu, která mu umožňuje vykonávat všechny své vnitřní a vnější organizační funkce a umožňuje nezávisle přijímat zásadní rozhodnutí;

d)	„veřejnou prospěšností“ se rozumí přínos pro blaho společnosti nebo její části, tedy přispívání k obecnému zájmu společnosti;

„přeshraničním“ se ve vztahu ke sdružení rozumí, že sleduje cíl nadnárodní nebo přeshraniční spolupráce v rámci Evropské unie nebo že jeho zakládající členové pocházejí alespoň ze dvou členských států, což znamená, že jsou občany nebo rezidenty členského státu, pokud jsou fyzickými osobami, nebo mají v členském státě sídlo, pokud jsou právnickými osobami;

„členem“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která dobrovolně a úmyslně požádala o členství ve sdružení, aby podpořila jeho cíle a činnosti, a jež byla do sdružení přijata na základě jeho stanov. Vznikne-li sdružení v důsledku přeměny nebo fúze, lze uplatnit nevyvratitelnou domněnku souhlasu se členstvím.

Článek 3

Pravidla platná pro evropská sdružení

1. Evropská sdružení se řídí tímto nařízením a svými stanovami. V záležitostech, které nejsou upraveny tímto nařízením, se evropské sdružení řídí právem členského státu, v němž má evropské sdružení své sídlo.

2. Členské státy určí způsobem, který je v souladu s ustanoveními a cíli tohoto nařízení, právní subjekt nebo kategorii právnických osob, s nimiž je evropské sdružení považováno za srovnatelné pro účely určení rozhodného práva podle odstavce 1.

Článek 4

Vnitrostátní orgán pro sdružení

1. Členské státy určí nezávislý veřejný orgán (dále jen „vnitrostátní orgán pro sdružení“) a informují o tom Radu pro evropská sdružení uvedenou v článku 5 a Komisi. Vnitrostátní orgán pro sdružení odpovídá za registraci evropských sdružení v souladu s článkem 10 a za sledování uplatňování tohoto nařízení v plném souladu se základními právy a svobodami evropských sdružení stanovenými ve Smlouvách a v Listině.

2. Každý vnitrostátní orgán pro sdružení přispívá k jednotnému uplatňování tohoto nařízení v celé Unii. Za tímto účelem vnitrostátní orgány pro sdružení vzájemně spolupracují, a to i v rámci Rady pro evropská sdružení v souladu s články 5 a 22.

Článek 5

Rada pro evropská sdružení

1. Zřizuje se Rada pro evropská sdružení.

2. Radě pro evropská sdružení je nápomocen sekretariát.

3. Rada pro evropská sdružení se skládá z jednoho zástupce každého vnitrostátního orgánu pro sdružení a ze tří zástupců Komise.

4. Rada pro evropská sdružení jedná při plnění svých úkolů a výkonu svých pravomocí nezávisle.

5. V zájmu zajištění jednotného uplatňování tohoto nařízení Rada pro evropská sdružení:

a)	ve spolupráci s Komisí a vnitrostátními orgány pro sdružení vypracovává společné formuláře nebo jiné nástroje na podporu elektronické registrace evropských sdružení v souladu s článkem 10;

b)	zřídí a spravuje digitální databázi evropských sdružení na úrovni Unie jako nástroj pro informační a statistické účely, jakož i pro podporu strukturovaného občanského dialogu o záležitostech Unie;

c)	zpracovává oznámení o zápisu do rejstříku, zániku a další příslušná rozhodnutí týkající se evropských sdružení za účelem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, jak je stanoveno v tomto nařízení;

d)	posuzuje přiměřenost určení srovnatelných právních subjektů členskými státy podle čl. 3 odst. 2;

e)	přijímá stížnosti týkající se uplatňování tohoto nařízení, přezkoumává je a přijímá následná opatření, aniž jsou dotčeny úkoly vnitrostátních orgánů pro sdružení;

f)	rozhoduje o odvoláních, v případě potřeby prostřednictvím svého odvolacího výboru v souladu s články 10 a 11;

g)	posuzuje veškeré otázky týkající se uplatňování tohoto nařízení a konzultuje dotčené strany a příslušné zúčastněné strany a odborníky z vlastního podnětu nebo na žádost jednoho ze svých členů nebo Komise,

h)	vydává pokyny a doporučení a určuje osvědčené postupy pro vnitrostátní orgány pro sdružení a evropská sdružení s cílem zajistit jednotné uplatňování tohoto nařízení;

poskytuje z vlastního podnětu nebo na žádost jednoho ze svých členů nebo Komise a po konzultaci s dotčenými stranami, příslušnými zúčastněnými stranami a odborníky svá stanoviska a poradenství Komisi ve všech otázkách týkajících se evropských sdružení nebo opatření vyplývajících ze směrnice o minimálních normách;

poskytuje stanoviska a poradenství Komisi ohledně strukturálních a operačních fondů zaměřených na financování občanské společnosti, organizace občanského dialogu a ochrany a prosazování práv a hodnot Unie zakotvených v Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU a v Listině v zájmu zachování a dalšího rozvoje otevřených, na právech založených, demokratických, rovných a inkluzivních společností fungujících podle zásad právního státu;

k)	podporuje spolupráci a účinnou dvoustrannou a vícestrannou výměnu informací a osvědčených postupů mezi vnitrostátními orgány pro sdružení;

l)	podporuje společné programy odborné přípravy a usnadňuje výměny zaměstnanců mezi vnitrostátními orgány pro sdružení;

6. Rada pro evropská sdružení je odpovědná Evropskému parlamentu a Radě a každoročně podává zprávu o své činnosti Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.

7. Jednání Rady pro evropská sdružení a jejích členů se řídí nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 (9).

8. Rada pro evropská sdružení přijme svůj jednací řád a sama si stanovuje své pracovní postupy.

9. Rada pro evropská sdružení může na svá zasedání zvát zástupce příslušných evropských agentur a nezávislé odborníky, zejména z akademické obce a občanské společnosti, a vést s nimi pravidelné konzultace.

Kapitola II

Založení a registrace

Článek 6

Založení

1. Evropské sdružení vzniká:

a)	na základě dohody nejméně tří zakládajících členů; zakládající členové pocházejí alespoň ze dvou členských států, což znamená, že jsou občany nebo rezidenty členského státu, pokud jsou fyzickými osobami, nebo mají v členském státě sídlo, pokud jsou právnickými osobami; nebo

b)	v důsledku přeměny stávajícího subjektu, který byl založen podle práva některého členského státu a který splňuje tytéž podmínky jako v písm. a) a má sídlo v Unii, na evropské sdružení; nebo

c)	v důsledku sloučení alespoň dvou stávajících evropských sdružení; nebo

d)	v důsledku sloučení alespoň jednoho stávajícího evropského sdružení a alespoň jednoho subjektu z kategorií uvedených v čl. 3 odst. 2; nebo

e)	v důsledku sloučení alespoň dvou subjektů určených podle čl. 3 odst. 2, zřízených podle práva členských států a majících sídlo v Unii, za předpokladu, že dohromady mají tyto subjekty alespoň tři členy a že tito členové pocházejí alespoň ze dvou různých členských států.

2. Členský stát může stanovit, že subjekt, který patří mezi subjekty určené podle čl. 3 odst. 2 a jehož sídlo se nenachází v Unii, se může podílet na založení evropského sdružení pod podmínkou, že je tento subjekt založen podle práva členského státu, který má v tomto členském státě sídlo a má na tento členský stát prokazatelnou a trvalou hospodářskou, společenskou nebo kulturní vazbu.

3. Založení evropského sdružení se provádí písemnou dohodou mezi všemi zakládajícími členy nebo písemným zápisem dokumentujícím ustavující schůzi a podepsaným všemi zakládajícími členy s náležitým ověřením, pokud toto ověření vyžaduje pro založení sdružení vnitrostátní právo.

4. Odchod jednoho ze zakládajících členů z evropského sdružení neznamená automaticky jeho zánik nebo zrušení, pokud toto sdružení i nadále vykonává svou činnost na základě dohody mezi osobami, jejichž počet musí dosáhnout nejméně počtu uvedeného v odst.1 písm. a).

5. Založení evropského sdružení ani jakýkoli proces restrukturalizace se nesmí využívat k oslabení práv zaměstnanců nebo odborů nebo pracovních podmínek. V souladu s platnými kolektivními smlouvami a vnitrostátními právními předpisy a právními předpisy Unie musí být nadále plněny povinnosti týkající se zaměstnanců a věřitelů a zaměstnanci, dobrovolníci, odbory a zástupci zaměstnanců musí být řádně informováni a konzultováni. V příslušných případech musí být dodržovány a zachovávány kolektivní smlouvy a práva na zastoupení zaměstnanců ve správních orgánech.

Článek 7

Členství

Evropská sdružení mohou rozlišovat mezi řádnými členy a ostatními kategoriemi členů. Stanovy evropského sdružení stanoví práva a povinnosti všech těchto kategorií členů, zejména pokud jde o jejich hlasovací právo.

Článek 8

Stanovy

1. Zakládající členové vypracují a podepíší stanovy evropského sdružení v době jeho založení nebo na jeho ustavující schůzi.

2. Stanovy obsahují alespoň tyto údaje a informace týkající se evropského sdružení:

a)	jeho název, před nímž, nebo za nímž je uvedena zkratka „EA“,

b)	přesné stanovení jeho cílů, jeho neziskové povahy a případně popis cílů jeho veřejné prospěšnosti,

c)	adresu jeho sídla;

d)	jeho aktiva v čase jeho založení,

e)	název a adresu sídla zakládajících členů, pokud se jedná o právnické osoby,

f)	podmínky a postupy pro přijetí, vyloučení a odstoupení jeho členů,

g)	práva a povinnosti jeho členů a případně jednotlivé kategorie členů, a práva a povinnosti členů v každé kategorii,

h)	ustanovení upravující počet členů jeho správní rady, její složení, jmenování a odvolání, podmínky pro zahájení řízení jménem sdružení proti členům správní rady, jejích pravomocích a odpovědnosti, a to včetně pravomocí k zastupování při jednáních se třetími stranami,

i)	ustanovení upravující fungování, pravomoci a povinnosti jeho valné hromady, jak je uvedeno v článku 16, včetně požadavků týkajících se většiny a usnášeníschopnosti,

j)	ustanovení týkající se práv a povinností členů, včetně hlasovacích práv a práv předkládat návrhy;

k)	důvody a postupy pro jeho dobrovolné rozpuštění;

l)	jeho výslovný závazek respektovat hodnoty Unie zakotvené v článku 2 Smlouvy o EU,

m)	zda disponuje zakládajícím kapitálem, a pokud ano, jaká je výše tohoto kapitálu;

n)	informace o tom, jak často je svolávána jeho valná hromada, a

o)	datum přijetí stanov a postup pro jejich změnu;

Článek 9

Sídlo

1. Sídlo evropského sdružení se nachází na území Unie v místě uvedeném v jeho stanovách. Sídlo se nachází v místě, kde má evropské sdružení svou ústřední správu nebo hlavní místo výkonu činnosti v Unii.

2. V případě vytvoření evropského sdružení přeměnou v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. b) členové rozhodnou, zda má sídlo evropského sdružení zůstat v členském státě, kde byl registrován původní subjekt, nebo se má přestěhovat do jiného členského státu.

3. V případě vytvoření evropského sdružení sloučením v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. c), d) nebo e) členové rozhodnou, v kterém z členských států, v nichž jsou slučující se subjekty registrovány, se má sídlo evropského sdružení nacházet.

Článek 10

Registrace

1. Zakládající členové evropského sdružení do 30 dnů ode dne založení evropského sdružení podle ustanovení čl. 6 odst. 3 předloží žádost o registraci vnitrostátnímu orgánu pro sdružení.

2. Po ověření, zda žadatelé splňují požadavky stanovené v tomto nařízení, přijme vnitrostátní orgán pro sdružení rozhodnutí o registraci evropského sdružení do 30 dnů od obdržení žádosti.

3. Členský stát neukládá žádné další registrační požadavky nad rámec těch, které jsou stanoveny v tomto nařízení.

4. Pokud vnitrostátní orgán pro sdružení žádost schválí, zapíše evropské sdružení do příslušného vnitrostátního rejstříku a do 15 dnů sdělí své rozhodnutí Radě pro evropská sdružení, která dané evropské sdružení zařadí do digitální databáze evropských sdružení zřízené podle čl. 5 odst. 5 písm. b). Ve stejné lhůtě sdělí vnitrostátní orgán pro sdružení své rozhodnutí rovněž Úřadu pro publikace Evropské unie, který poté zajistí, aby informace byly neprodleně zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie.

5. Pokud ve lhůtě 30 dnů od podání žádosti o registraci byla tato žádost zamítnuta, nebo o ní nebylo rozhodnuto, může se žadatel do 15 dnů od přijetí zamítavého rozhodnutí nebo marného uplynutí 30-ti denní lhůty pro přijetí rozhodnutí obrátit na odvolací výbor zřízený dle článku 11.

Odvolací výbor rozhodne o žádosti o registraci do 30 dnů od podání odvolání.

Pokud odvolací výbor žádost o registraci schválí nebo nevydá rozhodnutí do 30 dnů, zaregistruje vnitrostátní orgán sdružení do 15 dnů od tohoto rozhodnutí nebo marného uplynutí lhůty.

Každé rozhodnutí o zamítnutí žádosti o registraci se sděluje žadatelům a obsahuje řádně vysvětlené důvody zamítnutí.

6. Po zapsání do příslušného vnitrostátního rejstříku v souladu s odstavcem 4 nabude registrace evropského sdružení účinnosti na celém území Unie.

7. Registrace se provádí prostřednictvím jednotných registračních formulářů nebo dalších nástrojů uvedených v článku 5. Postup registrace probíhá elektronicky, v přístupném formátu a umožňuje žadatelům používat úřední jazyk nebo jeden z úředních jazyků členského státu, v němž má dané evropské sdružení své sídlo. Registrační poplatky nesmí být vyšší než poplatky platné pro subjekty uvedené v čl. 3 odst. 2 a nesmí překročit správní náklady nebo představovat nepřiměřenou finanční zátěž, přičemž je dodržena zásada proporcionality. Vnitrostátní orgány pro sdružení umožní i registraci neelektronickými prostředky.

8. Po obdržení žádosti evropského sdružení o přiznání statusu veřejné prospěšnosti posoudí tuto žádost vnitrostátní orgán pro sdružení z hlediska požadavků stanovených v tomto nařízení. Vnitrostátní orgán pro sdružení neukládá žádné požadavky nad rámec těch, které jsou stanoveny v tomto nařízení.

9. Vnitrostátní orgán pro sdružení přijme do 15 dnů od obdržení žádosti o přiznání statusu veřejné prospěšnosti závazné rozhodnutí. Tuto lhůtu lze v řádně odůvodněných případech prodloužit o 15 dní, pokud posouzení žádosti vyžaduje hlubší přezkum nebo stanovisko Rady pro evropská sdružení. Vnitrostátní orgán pro sdružení neprodleně informuje evropské sdružení o délce a důvodech prodloužení počátečního patnáctidenního období.

10. Pokud vnitrostátní orgán pro sdružení žádost o přiznání statusu veřejné prospěšnosti schválí, zapíše toto rozhodnutí do příslušného vnitrostátního rejstříku a do 15 dnů sdělí své rozhodnutí Radě pro evropská sdružení, která status veřejné prospěšnosti daného evropského sdružení zapíše do digitální databáze evropských sdružení zřízené podle čl. 5 odst. 5 písm. b). Ve stejné lhůtě sdělí vnitrostátní orgán pro sdružení své rozhodnutí rovněž Úřadu pro publikace Evropské unie, který poté zajistí, aby informace byly neprodleně zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie.

11. Po zapsání do příslušného vnitrostátního rejstříku v souladu s odstavcem 10 nabude rozhodnutí přijaté ohledně statusu veřejné prospěšnosti účinnosti na celém území Unie.

12. Pokud byla žádost o přiznání statusu veřejné prospěšnosti zamítnuta nebo o ní nebylo rozhodnuto ve lhůtě uvedené v odstavci 9, může žadatel do 15 dnů od obdržení zamítavého rozhodnutí podat odvolání k odvolacímu výboru nebo po marném uplynutí lhůty pro přijetí rozhodnutí postoupit žádost odvolacímu výboru zřízenému podle článku 11.

Odvolací výbor rozhodne do 15 dnů od podání odvolání nebo postoupení žádosti, v řádně odůvodněných případech, do 30 dnů.

Pokud odvolací výbor žádost o přiznání statusu veřejné prospěšnosti schválí nebo nevydá rozhodnutí ve lhůtě uvedené v prvním pododstavci, přizná vnitrostátní orgán pro sdružení status veřejné prospěšnosti do 15 dnů od tohoto rozhodnutí nebo marného uplynutí lhůty.

Každé rozhodnutí o zamítnutí žádosti o registraci se sděluje žadatelům a obsahuje řádně vysvětlené důvody zamítnutí.

13. Zakládající členové evropského sdružení se mohou rozhodnout podat současně žádost o registraci a o přiznání veřejně prospěšného statusu; v takovém případě se rozhodnutí v obou záležitostech vyřizuje společně a platí delší lhůty.

Článek 11

Odvolací výbor

1. Do […] měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost] zřídí Rada pro evropská sdružení odvolací výbor složený z jednoho zástupce každého členského státu a jednoho zástupce Komise. Zástupce Komise výboru předsedá.

2. Sekretariát pro Radu evropských sdružení zajišťuje Komise.

3. Odvolací výbor svolává jeho předseda a jeho rozhodnutí jsou přijímána nadpoloviční většinou jeho členů.

Článek 12

Přemístění sídla

1. Sídlo evropského sdružení lze přemístit do jiného členského státu v souladu s tímto článkem. Členské státy zaručí, aby převodu aktiv a dokumentů evropského sdružení, jež přemísťuje své sídlo do jiného členského státu, nebránily žádné překážky. Toto přemístění nevede k jiným změnám stanov evropského sdružení, než jak je uvedeno v tomto článku, ani ke zrušení evropského sdružení ani k vytvoření nové právnické osoby a toto přemístění nemá vliv na žádná práva ani povinnosti existující před převodem vyjma těch, které jsou s přemístěním neoddělitelně spjaty.

2. Správní rada evropského sdružení vypracuje návrh přemístění, který zveřejní v souladu s vnitrostátními pravidly členského státu, v němž se sídlo nachází.

3. Návrh přemístění vypracovaný podle odstavce 2 zahrnuje následující informace:

a)	zamýšlené sídlo a navrhovaný název v novém členském státě,

b)	název a adresu v původním členském státě,

c)	navrhované změny stanov, případně včetně nového názvu evropského sdružení;

d)	navrhovaný harmonogram přemístění a

e)	očekávané právní a ekonomické důsledky přemístění.

4. Rozhodnutí o přemístění se přijme nejdříve dva měsíce po zveřejnění návrhu. Rozhodnutí o přemístění se řídí podmínkami stanovenými pro změnu stanov evropského sdružení.

5. Věřitelé a držitelé dalších práv vůči evropskému sdružení, která pocházejí z doby před zveřejněním návrhu přemístění, mají právo požadovat, aby jim evropské sdružení poskytlo odpovídající záruky. Poskytnutí těchto záruk se řídí vnitrostátním právem členského státu, v němž mělo evropské sdružení sídlo před přemístěním. Členské státy mohou platnost tohoto ustanovení rozšířit i na dluhy, které evropskému sdružení vznikly u veřejných subjektů před datem přemístění.

6. Řádné splnění všech úkonů a formalit požadovaných před přemístěním potvrdí osvědčení vydané příslušným orgánem v členském státě, v němž má evropské sdružení sídlo.

7. Nová registrace nebude provedena, dokud není předloženo osvědčení uvedené v odstavci 8. Přemístění sídla evropského sdružení a související změny jeho stanov nabývají účinku dnem, ke kterému je toto přemístění registrováno podle článku 10.

8. Členský stát může odmítnout přemístění sídla evropských sdružení, která mají toto sídlo na jeho území, na základě formální námitky předložené určeným příslušným orgánem ve lhůtě dvou měsíců uvedené v odstavci 6. Tato námitka může být podána a odůvodněna pouze na základě důvodů veřejné bezpečnosti a musí být sdělena vnitrostátnímu orgánu pro sdružení cílového členského státu a Radě pro evropská sdružení.

9. Je-li přemístění sídla podle odstavce 8 zamítnuto, může se evropské sdružení do 15 dnů od obdržení zamítavého rozhodnutí odvolat k odvolacímu výboru zřízenému podle článku 11. Odvolací výbor rozhodne do 15 dnů, nebo v řádně odůvodněných případech, kdy posouzení žádosti vyžaduje hlubší přezkum, do 30 dnů.

10. Pokud odvolací výbor přemístění schválí nebo tak neučiní ve lhůtě uvedené v odstavci 11, schválí vnitrostátní orgán pro sdružení v příslušných členských státech přemístění do 15 dnů od tohoto rozhodnutí nebo od marného uplynutí lhůty.

Každé rozhodnutí o zamítnutí přemístění se sděluje žadatelům a obsahuje řádně vysvětlené důvody, které k tomuto rozhodnutí vedly.

11. Pokud přemístění sídla již nabylo právní moci, sdělí vnitrostátní orgán pro sdružení členského státu, v němž mělo evropské sdružení své sídlo před přemístěním, tuto informaci do 15 dnů vnitrostátnímu orgánu pro sdružení členského státu, do nějž má evropské sdružení v úmyslu své sídlo přemístit, a Radě pro evropská sdružení. Nejpozději 15 dnů po obdržení těchto informací zapíše vnitrostátní orgán pro sdružení daného členského státu toto evropské sdružení do příslušného vnitrostátního rejstříku. Rada pro evropská sdružení zajistí zveřejnění informací o daném přemístění v elektronickém rejstříku evropských sdružení i v Úředním věstníku Evropské unie nejpozději do 15 dnů poté, co obdrží sdělení od členského státu, v němž mělo evropské sdružení své sídlo před přemístěním. Přemístění sídla evropského sdružení nabývá účinku a lze se jej dovolávat vůči třetím osobám ode dne, kdy je evropské sdružení zapsáno do vnitrostátního rejstříku členského státu, v němž má své nové sídlo.

12. Evropské sdružení, které se nachází v řízení o ukončení činnosti, zrušení, likvidaci, platební neschopnosti, pozastavení plateb a podobně, své sídlo přemisťovat nesmí.

Článek 13

Právní subjektivita

1. Evropské sdružení získává právní subjektivitu ve všech členských státech dnem, kdy je zapsáno jako evropské sdružení v příslušném vnitrostátním rejstříku.

2. Po oznámení o registraci do doby, než je zapsáno do příslušného vnitrostátního rejstříku, smí evropské sdružení vykonávat svá práva jakožto právnická osoba, pokud jako součást svého názvu použije výraz „nově zakládané evropské sdružení“, a v souladu s vnitrostátními pravidly o předběžném dohledu uplatňovanými na domácí sdružení v členském státě, v němž má evropské sdružení sídlo v době svého zakládání. Pokud byly před získáním právní subjektivity učiněny kroky jménem tohoto evropského sdružení a evropské sdružení nepřevezme závazky vyplývající z těchto úkonů, pak za tyto úkony společně a nerozdílně odpovídají fyzické či právnické osoby, které je přijaly, pokud není stanoveno jinak v platných vnitrostátních předpisech členského státu, v němž má evropské sdružení sídlo v době svého zakládání.

3. Od … [datum vstupu tohoto nařízení v platnost] mohou označení „evropské sdružení“ ve svém názvu používat pouze evropská sdružení založená a registrovaná v souladu s tímto nařízením, v úředním jazyce nebo úředních jazycích členského státu, v němž mají své sídlo. Mohou tak učinit po zapsání do příslušného vnitrostátního rejstříku podle čl. 10 odst. 4.

4. Jakožto právnické osoby mají evropská sdružení schopnost vykonávat vlastním jménem pravomoci a práva a přijímat povinnosti, které jsou k plnění jejich cílů nezbytné, za stejných podmínek jako právnické osoby uvedené v čl. 3 odst. 2 a založené v souladu s právem členského státu, v němž má evropské sdružení své sídlo.

5. Získáním právní subjektivity evropské sdružení získává způsobilost k následujícím právům a právním úkonům:

a)	uzavírat smlouvy a vykonávat další právní úkony, včetně nabývání movitého a nemovitého majetku,

b)	získávat finanční prostředky na podporu svých neziskových činností;

c)	přijímat dary a dědictví,

d)	zaměstnávat pracovníky,

e)	vystupovat před soudem a

f)	mít přístup k finančním službám.

Článek 14

Správa a orgány

1. Evropské sdružení si může volně určit svou vnitřní řídicí strukturu a správu ve svých stanovách, aniž tím jsou dotčena ustanovení tohoto nařízení. Tyto struktury a správa musí být v každém případě v souladu s demokratickými zásadami a základními hodnotami Unie.

2. Evropské sdružení je řízeno alespoň dvěma orgány: správní radou a valnou hromadou.

3. Správní rada nebo valná hromada mohou zřídit další řídicí orgány v souladu s podmínkami a postupy uvedenými v tomto nařízení a ve stanovách evropského sdružení.

Článek 15

Správní rada

1. Správní rada řídí evropské sdružení v souladu se zájmy tohoto sdružení a s jeho cíli, jak je uvedeno ve stanovách evropského sdružení.

2. Správní radu jmenuje valná hromada v souladu se stanovami. Informace o složení správní rady se poskytnou vnitrostátnímu orgánu pro sdružení do 6 měsíců ode dne jejího zvolení. Vnitrostátní orgán pro sdružení o tom informuje Radu pro evropská sdružení. Veškeré změny ve složení správní rady se oznamují stejným způsobem. I tyto informace evropské sdružení zveřejní.

3. Žádná osoba se nemůže stát členem správní rady ani jí nemohou být svěřeny pravomoci nebo odpovědnost za řízení či zastupování podle odstavce 6 níže, pokud je tato osoba vyloučena z práce ve správní radě nebo jiném podobném řídicím či dohledovém orgánu právnické osoby na základě:

a)	unijních nebo vnitrostátních právních předpisů, které se na tuto osobu vztahují,

b)	unijních nebo vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na právnické osoby určené podle čl. 3 odst. 2 v členských státech, v nichž má evropské sdružení své sídlo, nebo

c)	soudního nebo správního rozhodnutí vydaného nebo uznaného členským státem.

4. V rámci funkcí, které jsou jim svěřeny tímto nařízením a stanovami evropského sdružení, mají všichni členové správní rady stejná práva a povinnosti.

5. Správní rada může přenést řídicí pravomoci nebo odpovědnost na výbory složené z jednoho nebo více členů evropského sdružení. Podmínky pro výkon tohoto přenesení pravomocí stanoví buď stanovy, nebo valná hromada.

6. Správní rada může pořádat řádná a mimořádná zasedání. Během svých řádných zasedání se správní rada schází v intervalech uvedených ve stanovách evropského sdružení, nejméně však dvakrát ročně, aby projednala účetní závěrku, činnosti a předvídatelné výhledy v projektech evropského sdružení.

7. Jednou ročně správní rada vypracuje zprávu o účetní závěrce a činnostech evropského sdružení, kterou předá vnitrostátnímu orgánu pro sdružení a Radě pro evropská sdružení. Tuto výroční zprávu také evropské sdružení zveřejní.

8. Aniž je dotčen čl. 22 odst. 2 ve vztahu k subjektům uvedeným v čl. 3 odst. 2, sestaví správní rada jednou ročně finanční výkaz k účtům evropského sdružení, který bude obsahovat údaje o příjmech z hospodářských činností, finančních prostředcích, jako jsou úvěry a bankovní půjčky, dary nebo nekompenzované příjmy hotovosti nebo majetku během předchozího kalendářního roku, jakož i odhad rozpočtu na následující rozpočtový rok. V souladu s vnitrostátním právem mohou členské státy požadovat, aby správní rada poskytla finanční výkaz příslušnému orgánu a členům sdružení. V takovém případě mohou členové požádat správní radu o poskytnutí dalších informací, a to i pokud jde o zdroje financování. Členové tak mohou učinit pouze tehdy, je-li to po přezkoumání ročního finančního výkazu nezbytné pro účely transparentnosti a odpovědnosti a za podmínky zachování zásady přiměřenosti. Evropské sdružení má proto povinnost vést za tímto účelem úplné a přesné záznamy všech finančních transakcí, jak je uvedeno v čl. 23 odst. 1.

9. Členové správní rady mají pravomoc zastupovat evropské sdružení v jednáních se třetími stranami a soudních řízeních, a to v rámci omezení a za podmínek uvedených ve stanovách. Pokud je pravomoc zastupovat evropské sdružení v jednáních se třetími stranami svěřena dvěma nebo více členům, vykonávají ji tyto osoby společně.

10. Jakékoliv úkony, které členové správní rady jménem evropského sdružení vykonají, jsou pro evropské sdružení vůči třetím stranám závazné, pokud nepřekračují pravomoci svěřené správní radě příslušnými právními předpisy nebo pravomoci zákonně udělené správní radě stanovami evropského sdružení.

Článek 16

Valná hromada

1. Všeobecná schůze evropského sdružení, na níž se schází všichni členové, se označuje jako valná hromada.

2. Správní rada svolává valnou hromadu v souladu se stanovami evropského sdružení.

3. Členové jsou o konání valné hromady informováni nejpozději 15 dnů před datem konání valné hromady.

4. Správní rada může valnou hromadu svolat kdykoliv, buď z vlastního podnětu, nebo na žádost alespoň jedné čtvrtiny členů. Stanovy mohou určit nižší hranici.

5. Valná hromada se může konat za fyzické, distanční nebo kombinované účasti členů, aniž by to mělo vliv na legitimitu valné hromady nebo na platnost přijatých rozhodnutí. Pokud většina členů sdružení nenavrhne jinou formu, rozhoduje o tom, který ze tří formátů se použije pro každou valnou hromadu, správní rada.

6. V žádosti o svolání valné hromady musí být uvedeny důvody pro její svolání a body programu.

7. Každý člen má právo na to, aby v souladu s pravidly uvedenými ve stanovách obdržel informace a přístup k dokumentům, a to před každou valnou hromadou.

8. Každý člen má právo se valné hromady zúčastnit, hovořit na ní a předkládat návrhy.

9. Právo členů hlasovat a předkládat návrhy na valné hromadě se vykonává v souladu se stanovami evropského sdružení, podle čl. 8 odst. 2 písm. j).

10. Členové mohou před schůzí valné hromady určit jiného člena, který je bude na valné hromadě zastupovat, v souladu s postupem, který určí stanovy evropského sdružení. Jeden člen nesmí zastupovat více než dva jiné členy.

11. Není-li stanoveno jinak, přijímají se rozhodnutí valné hromady o běžných záležitostech zpravidla většinou hlasů přítomných nebo zastoupených členů. Hlasy se rozdělují v souladu s pravidly uvedenými ve stanovách evropského sdružení.

Článek 17

Pobočky sdružení a vedoucí členové

1. Evropské sdružení může mít regionální pobočky. Tyto pobočky nemají vlastní právní subjektivitu, ale mohou pořádat a řídit činnosti jménem sdružení, s výhradou požadavků uvedených v jejich stanovách.

2. Správní rada evropského sdružení může jmenovat pobočky nebo členy, kteří jsou právnickými osobami, jako vedoucí aktéry při provádění a uskutečňování projektů evropského sdružení. Členské státy umožní pobočkám nebo členům, aby jako vedoucí aktéři evropského sdružení uskutečňovali projekty v rámci jejich jurisdikce.

Článek 18

Změny stanov

1. Veškeré změny stanov evropského sdružení se projednají na valné hromadě svolané pro tento účel.

2. Členové jsou o valných hromadách, na kterých se má diskutovat a rozhodovat o navrhovaných změnách stanov evropského sdružení, informováni alespoň třicet kalendářních dnů před datem valné hromady. Oznámení o valné hromadě zahrnuje i dané návrhy.

3. Valná hromada má pravomoc provádět změny stanov, pokud je přítomna nebo zastoupena alespoň polovina členů evropského sdružení plus jeden.

4. Změny stanov evropského sdružení jsou přijaty, pokud pro ně hlasují alespoň dvě třetiny přítomných či zastoupených členů valné hromady.

5. Změny uvedeného účelu evropského sdružení jsou přijaty, pokud pro ně hlasují alespoň tři čtvrtiny přítomných či zastoupených členů valné hromady.

6. Znění přijatých stanov je do šesti měsíců ode dne jejich přijetí zpřístupněno vnitrostátnímu orgánu pro sdružení, který o tom informuje Radu pro evropská sdružení. Evropské sdružení tyto informace zveřejní a sdělí je Radě pro evropská sdružení, aby mohly být začleněny do evropské databáze uvedené v čl. 5 odst. 5 písm. b).

Kapitola III

Ustanovení ohledně zacházení s evropskými sdruženími v členských státech

Článek 19

Zásada zákazu diskriminace

1. Jakékoliv diskriminační zacházení s evropskými sdruženími je zakázáno.

2. S evropským sdružením se zachází stejně jako s rovnocennými vnitrostátními subjekty určenými podle čl. 3 odst. 2.

Článek 20

Status veřejné prospěšnosti

1. Evropským sdružením může být přiznán status veřejné prospěšnosti, pokud jsou splněny tyto kumulativní podmínky:

účel a činnost organizace sleduje veřejně prospěšný cíl, který slouží blahu společnosti nebo její části, a je tudíž prospěšný veřejnému zájmu, s výjimkou případů, kdy tento účel a tato činnost jsou systematicky a přímo zaměřeny na to, aby byly ku prospěchu struktuře určité politické strany. Za účely, které jsou zaměřeny na veřejně prospěšný cíl, se považují mimo jiné tyto:

i)	umění, kultura nebo ochrana historických památek;

ii)	ochrana životního prostředí a změna klimatu;

iii)	prosazování a ochrana základních práv a hodnot Unie, včetně demokracie, právního státu a odstranění veškeré diskriminace na základě pohlaví, rasy, etnického původu, náboženského vyznání, zdravotního postižení, sexuální orientace nebo jakýchkoli jiných důvodů;

iv)	sociální spravedlnost, sociální začleňování a předcházení chudobě či pomoci chudým;

v)	humanitární pomoc, včetně pomoci při katastrofách;

vi)	rozvojová pomoc a rozvojová spolupráce;

vii)	ochrana zranitelných skupin obyvatelstva, včetně dětí, starších osob, osob se zdravotním postižením, osob žádajících o mezinárodní ochranu nebo osob požívajících mezinárodní ochrany a osob bez domova, a poskytování pomoci a podpory těmto skupinám;

viii)

ochrana zvířat;

ix)	věda, výzkum a inovace;

x)	vzdělávání a odborná příprava a zapojení mládeže;

xi)	podpora a ochrana zdraví a dobrých životních podmínek, včetně poskytování lékařské péče;

xii)	ochrana spotřebitele a

xiii)

rekreační sporty a jejich podpora;

b)	veškerý přebytek z veškeré hospodářské nebo jiné výdělečné činnosti vytvořený organizací se použije výhradně na podporu veřejně prospěšných cílů organizace;

c)	v případě zrušení organizace zaručují zákonná ochranná opatření, že veškerá aktiva budou i nadále sloužit veřejně prospěšným cílům; a

d)	členové řídících struktur organizace, kteří nejsou jejími zaměstnanci, nemají nárok na odměnu nad rámec přiměřené náhrady výdajů.

2. Evropská sdružení mají právo požádat vnitrostátní orgán pro sdružení v členském státě, v němž mají své sídlo, o uznání jakožto organizace přispívající k veřejné prospěšnosti v souladu s požadavky uvedenými v odstavci 1.

3. Vnitrostátní orgán pro sdružení rozhodne o žádosti o přiznání statusu veřejné prospěšnosti na základě postupu uvedeného v čl. 10 odst. 8 a 9.

4. S evropským sdružením, kterému byl přiznán status veřejné prospěšnosti, zacházejí členské státy stejně jako s právnickými osobami, kterým byl přiznán odpovídající status v rámci jejich jurisdikce.

Článek 21

Zásada národního zacházení

Na evropská sdružení se vztahují ustanovení vnitrostátního práva, která jsou platná pro právnické osoby určené podle čl. 3 odst. 2 v členském státě, v němž má evropské sdružení své sídlo.

Článek 22

Zásada nesvévolného zacházení

Členské státy neuplatňují na evropská sdružení odlišné zacházení, které je založeno výhradně na tom, jak je politicky žádoucí jejich účel, oblast činnosti nebo zdroje financování.

Kapitola IV

Financování a podávání zpráv

Článek 23

Získávání finančních prostředků a volné užívání aktiv

1. Evropská sdružení mohou žádat o jakékoli zdroje, včetně finančních, věcných a materiálních, přijímat je, zbavovat se jich nebo je darovat a vyžádat si a přijímat lidské zdroje, a to od jakéhokoli zdroje nebo jakémukoli zdroji, ať už od veřejných orgánů, soukromých osob nebo soukromých subjektů, v kterémkoliv členském státě a ve třetích zemích.

2. Na evropská sdružení se vztahují ustanovení unijního a platného vnitrostátního práva týkající se zdanění, cel, cizích měn, praní peněz a financování terorismu a také předpisy upravující financování voleb a politických stran platné pro právnické osoby určené podle čl. 3 odst. 2 v členském státě, v němž mají sídlo.

3. Na evropská sdružení se vztahuje v souladu s vnitrostátními právními předpisy povinnost podávat zprávy a zveřejňovat informace, včetně informací o složení správní rady, ustanoveních stanov, financování a finančních výkazech, pokud takové povinnosti odpovídají cíli obecného zájmu, kterým je zajistit, aby evropská sdružení fungovala transparentně a byla odpovědná a za předpokladu, že jsou tato opatření potřebná a přiměřená.

Dodržování povinností uvedených v prvním pododstavci nesmí vést k tomu, že by se na evropská sdružení vztahovala přísnější pravidla, než jsou pravidla platná pro rovnocenné vnitrostátní subjekty určené podle čl. 3 odst. 2 a pro ziskové subjekty. Tyto povinnosti podávat zprávy a zveřejňovat informace nesmí vést k rozdílnému zacházení nebo omezení práv a povinností evropského sdružení bez ohledu na účel nebo zdroje financování.

Článek 24

Účetnictví a audity

1. Evropská sdružení vedou úplné a přesné záznamy všech finančních transakcí.

2. Evropská sdružení alespoň jednou ročně vypracují:

a)	roční účetní závěrku,

b)	případně konsolidovanou účetní závěrku,

c)	rozpočtový odhad pro nadcházející rozpočtový rok a

d)	výroční zprávu o činnosti.

Správní rada předá výroční zprávu o činnosti a finanční výkaz vnitrostátnímu orgánu pro sdružení podle čl. 14 odst. 7 a 8.

3. Výroční zpráva o činnosti obsahuje přinejmenším:

a)	informace o činnosti evropského sdružení v příslušném roce,

b)	případně informace o předvídatelných výhledech, a

c)	popis způsobu, jak byl v předchozím roce prosazován veřejně prospěšný účel, pokud byl evropskému sdružení přiznán odpovídající status.

4. Roční účetní závěrky evropských sdružení, a případně jejich konsolidované účetní závěrky, jsou ověřovány auditem v souladu s ustanoveními platnými pro právnické osoby určené podle čl. 3 odst. 2 v členském státě, v němž má dotčené evropské sdružení své sídlo. Tento audit se provádí nejméně jednou za čtyři roky, nikoli však častěji než jednou za dva roky.

5. Zpráva z auditu uvedeného v odstavci 4 se zveřejní tak, jak je stanoveno právními předpisy členského státu, v němž má evropské sdružení své sídlo.

6. Orgány členského státu nepožadují po evropských sdruženích, aby poskytly přístup k informacím o svých členech, kteří jsou fyzickými osobami, leda že by to bylo nutné pro účely veřejného vyšetřování trestných činů, za něž lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejvýše jeden rok, a to na základě rozhodnutí nezávislého soudu.

7. Vnitrostátní orgán pro sdružení předkládá pololetní přehled s příslušnými informacemi o všech auditech uvedených v odstavci 4 Radě pro evropská sdružení, která zajistí zveřejnění zprávy v Úředním věstníku Evropské unie a na svých internetových stránkách.

8. Pravidla týkající se účetnictví a auditů vztahující se na evropská sdružení nemohou být méně příznivá než pravidla vztahující se na podniky v rámci uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES (10) nebo směrnice 2013/34/EU (11).

9. Tento článek se použije, aniž by byla dotčena příznivější odpovídající vnitrostátní ustanovení, která platí v členském státě sídla.

Kapitola V

Spolupráce s členskými státy a odpovědnost

Článek 25

Spolupráce s členskými státy

1. Vnitrostátní orgán pro sdružení registrujícího členského státu včas konzultuje s vnitrostátními orgány pro sdružení jiných členských států veškeré podstatné otázky týkající se zákonnosti a odpovědnosti dotčeného evropského sdružení a informuje o tom Radu pro evropská sdružení.

2. Nestanoví-li toto nařízení jinak, předávají vnitrostátní orgány pro sdružení každoročně přehled veškerých relevantních informací o rozhodnutích týkajících se evropských sdružení na území jejich členského státu. Přehled obsahuje i seznam případů, kdy bylo proti evropským sdružením zahájeno trestní vyšetřování, včetně případů, kdy bylo požadováno zveřejnění informací o členech podle čl. 24 odst. 6.

3. Jestliže se Rada pro evropská sdružení domnívá, že vnitrostátní orgán pro sdružení nedodržel toto nařízení, předá všechny relevantní informace Komisi. Komise tyto informace posoudí a přijme příslušná opatření.

4. Evropská sdružení mají k dispozici účinné opravné prostředky, aby mohla napadnout rozhodnutí přijatá vnitrostátním orgánem pro sdružení, včetně možnosti dosáhnout soudního přezkumu těchto rozhodnutí.

Článek 26

Odpovědnost evropských sdružení a členů jejich správních rad

1. Odpovědnost evropských sdružení se řídí ustanoveními, která se vztahují na právnické osoby určené podle čl. 3 odst. 2 v členském státě, v němž má evropské sdružení své sídlo.

2. Členové správní rady evropského sdružení nesou společnou a nerozdílnou odpovědnost za ztrátu nebo škodu, kterou evropské sdružení utrpí v důsledku porušení povinností spojených s jejich funkcí. Odpovědnost za ztrátu nebo škodu, kterou utrpělo evropské sdružení, však není společná a nerozdílná, pokud se prokáže, že k ní došlo v důsledku porušení zvláštních povinností, které jsou spojeny pouze s funkcí určitého konkrétního člena.

3. Podmínky pro zahájení řízení proti členům správní rady jménem evropského sdružení určí stanovy.

Kapitola VI

Zrušení, platební neschopnost, likvidace

Článek 27

Dobrovolné zrušení

1. Evropské sdružení lze dobrovolně zrušit:

a)	rozhodnutím správní rady podle ustanovení stanov evropského sdružení se souhlasem valné hromady, nebo

b)	rozhodnutím valné hromady. Valná hromada může takové rozhodnutí zrušit dříve, než zrušení nebo likvidace evropského sdružení nabude účinku.

2. Evropské sdružení informuje vnitrostátní orgány pro sdružení o svém dobrovolném rozhodnutí o zrušení podle odstavce 1 nejpozději 15 dnů od přijetí takového rozhodnutí.

3. Vnitrostátní orgán pro sdružení vymaže evropské sdružení ihned z příslušného vnitrostátního registru a o jeho zrušení informuje Radu pro evropská sdružení a Úřad pro publikace Evropské unie podle odstavce 1 nejpozději 15 dnů poté, co se o zrušení dozvěděl. Úřad pro evropská sdružení ihned po obdržení této informace zveřejní oznámení o zrušení evropského sdružení v Úředním věstníku Evropské unie a provede výmaz evropského sdružení z digitální databáze Unie a Úřad pro publikace zveřejní oznámení o zrušení evropského sdružení v Úředním věstníku Evropské unie.

4. Zrušení evropského sdružení nabývá v celé Unii účinku dnem výmazu sdružení z příslušného vnitrostátního registru.

Článek 28

Nucené zrušení

1. Evropské sdružení může být zrušeno pouze pravomocným rozhodnutím příslušného soudu členského státu, v němž evropské sdružení má nebo naposledy mělo své sídlo, pokud:

a)	sídlo evropského sdružení má být nebo bylo přemístěno mimo území Unie;

b)	již nejsou splněny podmínky pro založení evropského sdružení stanovené v tomto nařízení, nebo

c)	činnost evropského sdružení již dále není slučitelná s cíli a hodnotami Unie nebo představuje závažné ohrožení veřejné bezpečnosti.

2. Je-li rozhodnutí o zrušení přijato podle odst. 1 písm. a) nebo b), Úřad pro evropská sdružení poskytne evropskému sdružení přiměřenou lhůtu, aby mohlo napravit situaci předtím, než rozhodnutí nabude účinku.

3. Žadatelé mají přístup k účinným opravným prostředkům, aby se mohli odvolat proti rozhodnutí o zrušení u příslušných odvolacích soudů.

4. Ihned a nejpozději 15 dnů poté, co rozhodnutí nabude právní moci, vymaže vnitrostátní orgán pro sdružení evropské sdružení z příslušného vnitrostátního registru a o nuceném zrušení evropského sdružení informuje Radu pro evropská sdružení a Úřad pro publikace Evropské unie. Rada pro evropská sdružení ihned po obdržení této informace odstraní evropského sdružení z digitální databáze Unie a Úřad pro publikace zveřejní oznámení o zrušení evropského sdružení v Úředním věstníku Evropské unie.

5. Zrušení evropského sdružení nabývá v celé Unii účinku dnem výmazu sdružení z příslušného vnitrostátního registru.

Článek 29

Likvidace a platební neschopnost

1. Zrušení evropského sdružení má za následek jeho likvidaci. Tato likvidace se řídí právem rozhodným pro právnické osoby určené podle čl. 3 odst. 2 v členském státě, v němž má evropské sdružení své sídlo.

2. Evropské sdružení si zachová způsobilost ve smyslu článku 13 až do skončení likvidace.

Článek 30

Přezkum a hodnocení

Do … [pět let po vstupu tohoto nařízení v platnost] předloží Komise Radě a Evropskému parlamentu zprávu o uplatňování tohoto nařízení a případně i návrhy na jeho změny.

Kapitola VII

Článek 31

Závěrečná ustanovení

Toto nařízení vstupuje v platnost […] dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

ČÁST II

Návrh

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o společných minimálních normách pro neziskové organizace v Unii (směrnice o minimálních normách)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Svoboda sdružování je základním právem, které je uznáno Smlouvou o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), Smlouvou o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a ústavami členských států, má zásadní význam pro fungování demokracie a je základní podmínkou pro to, aby mohli jednotlivci uplatňovat další základní práva, včetně práva na svobodu projevu.

(2)	Neziskové organizace jako takové požívají ochrany určitých práv, včetně práv základních, na základě příslušné judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) a Evropského soudu pro lidská práva.

(3)	Neziskové organizace zásadním způsobem přispívají k plnění cílů, které jsou ve veřejném zájmu, i k plnění cílů Unie, a to mimo jiné tím, že podporují aktivní účast na hospodářských, demokratických a společenských aktivitách naší společnosti.

(4)	Neziskové organizace se dnes při plnění svých cílů plně podílejí na fungování našich hospodářství a rozvoji vnitřního trhu, mimo jiné tím, že se zapojují do různých činností národního i nadnárodního významu a běžně vyvíjejí hospodářské aktivity.

(5)

Neziskové organizace jsou zejména klíčovou hnací silou rozvoje třetího sektoru, který podle odhadů představuje přibližně 13 % pracovní síly v celé Evropě, jak vyplývá z výsledků projektu „Přínos třetího sektoru pro socioekonomický rozvoj Evropy“, jenž byl realizován v období 2014–2017 a jehož koordinace se ujal Institut pro sociální výzkum (ISF) v Oslu (12).

(6)	Neziskové organizace jsou významným aktérem při vytváření a provádění politik Unie na podporu vnitřního trhu, což dokládá jejich zapojení do různých odborných skupin, jako je fórum na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového řetězce.

(7)

Zprávy, včetně zpráv Agentury EU pro základní práva, poukazují na četné překážky vyplývající z vnitrostátních právních a správních předpisů upravujících zakládání, registraci, fungování, financování a přeshraniční činnost neziskových organizací, které ovlivňují schopnost právnických nebo fyzických osob nebo skupin těchto osob bez ohledu na jejich státní příslušnost zakládat, zaregistrovat nebo provozovat neziskové organizace v celé Unii.

(8)

Evropský hospodářský a sociální výbor vyzval členské státy, aby vytvořily příznivé prostředí pro filantropii v souladu se svobodami a základními právy Unie na podporu filantropické a občanské aktivity, soukromých darů na veřejně prospěšné účely a zakládání filantropických organizací (13). Proto je důležité posilovat doplňkovost mezi prací veřejných institucí a filantropických organizací a zajistit, aby vnitrostátní právní předpisy a politika Unie usnadňovaly poskytování darů ze soukromých zdrojů v zájmu obecného blaha, a to prostřednictvím volného toku kapitálu ve spojení se zásadou nediskriminace a rovného daňového zacházení s evropskými filantropickými organizacemi, pokud jde o využití potenciálu přeshraničních darů a investic v zájmu obecného blaha.

(9)	Navzdory tomu, že v Unii roste počet přeshraničních sdružení a neziskových organizací, v současné době neexistuje harmonizovaný celoevropský legislativní rámec, který by jim umožňoval řádně fungovat a organizovat se na přeshraniční úrovni.

(10)	Vzhledem k významu neziskových organizací je nezbytné, aby právní předpisy členských států jejich zakládání a činnost účinně usnadňovaly a chránily.

(11)

V doporučení CM/Rec(2007)14 Výboru ministrů Rady Evropy o právním statusu nevládních organizací v Evropě již členské státy uznaly úlohu neziskových organizací, zejména nevládních organizací, jako zásadního prvku, kterým občanská společnost přispívá k transparentnosti a odpovědnosti demokratické vlády, a stanovily minimální standardy, které je třeba dodržovat, pokud jde o zakládání, řízení a obecnou činnost těchto organizací.

(12)

Společné pokyny týkající se svobody sdružování (CDL-AD(2014)046), které přijala Evropská komise pro demokracii prostřednictvím práva (Benátská komise) a Úřad OBSE pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR), poskytují zákonodárcům vodítko, jak provést mezinárodní lidskoprávní normy týkající se svobody sdružování ve vnitrostátních právních předpisech.

(13)

Na úrovni Unie je nezbytné vycházet v souladu se svobodou sdružování a volným tokem kapitálu ze stávajících norem pro neziskové organizace, jejichž cílem je zajistit jednotnou úroveň ochrany a rovné podmínky pro všechny neziskové organizace usazené v Unii, aby mohlo být vytvořeno příznivé prostředí, v němž mohou takové organizace bez problémů přispívat k fungování vnitřního trhu.

(14)	Tato směrnice by měla sbližovat právní předpisy členských států, pokud jde o některé aspekty zakládání, registrace, působení, financování, podávání zpráv a přeshraniční činnosti neziskových organizací.

(15)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny předpisy členských států týkající se zdanění neziskových organizací usazených, registrovaných nebo působících na jejich území. Při provádění ustanovení této směrnice ve svých vnitrostátních právních předpisech by členské státy měly dbát na to, aby v oblasti daňového práva nezaváděly ani neuplatňovaly ustanovení, která mají dopad na registraci, působení, financování a přeshraniční aktivity neziskových organizací způsobem, který obchází literu nebo ducha pravidel stanovených v této směrnici.

(16)

Touto směrnicí by nemělo být dotčeno trestní právo členských států. Při provedení ustanovení této směrnice ve svých právních předpisech by členské státy měly dbát na to, aby nezaváděly ani neuplatňovaly ustanovení trestního práva, která konkrétně upravují nebo ovlivňují registraci, fungování, financování a přeshraniční aktivity neziskových organizací způsobem, který obchází literu nebo ducha pravidel stanovených v této směrnici.

(17)

Tato směrnice by se měla vztahovat na neziskové organizace usazené v Unii a zamýšlené jako dobrovolná sdružení fyzických nebo právnických osob a na organizace, které nejsou založeny na členství a jejichž prostředky jsou určeny na konkrétní cíl, jako jsou například nadace, které byly zřízeny na dobu neurčitou, sledují prvořadý cíl, jímž není dosahování zisku, a jsou nezávislé a samosprávné. Skutečnost, že určité organizaci není přiznána právní subjektivita, by ji neměla vyloučit z ochrany stanovené v této směrnici.

(18)	Při určování toho, zda je organizace neziskové povahy v souladu s touto směrnicí, se přímí příjemci organizací, jejichž cílem je poskytovat služby péče jednotlivcům se specifickými sociálními potřebami nebo zdravotním stavem, nepovažují za soukromé osoby.

(19)	Politické strany by měly být vyloučeny z oblasti působnosti této směrnice, jelikož se jejich činnost netýká pouze sledování společných zájmů a cílů a rozvoje společné činnosti, ale je zaměřena na kolektivní získání a uplatňování politické moci.

(20)

Z oblasti působnosti této směrnice by měly být vyloučeny odborové svazy a sdružení odborových svazů. Toto vyloučení by členské státy neměly využívat k ospravedlnění omezení výsad a práv odborů uznaných vnitrostátními, unijními nebo mezinárodními právními předpisy nebo nástroji v oblasti lidských práv, zejména Evropskou sociální chartou Rady Evropy a příslušnými úmluvami a doporučeními Mezinárodní organizace práce a související judikaturou.

(21)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny pravomoci členských států, pokud jde o status náboženských, filozofických a nekonfesních organizací podle článku 17 Smlouvy o fungování EU. V tomto ohledu by organizace, které sledují především náboženský, filozofický a nekonfesní cíl, jako jsou církve, náboženská nebo jiná než náboženská společenství, měly být z uplatňování této směrnice vyloučeny. Členské státy by toho však neměly využívat k tomu, aby z oblasti působnosti této směrnice vyloučily jiné organizace, jejichž hodnoty a cíle se opírají o náboženské, filozofické nebo nekonfesní přesvědčení, jako jsou náboženské charitativní neziskové organizace.

(22)

Mělo by se předpokládat, že osoby, které jsou nebo byly přímo zapojeny do neziskové organizace, jako jsou jejich zakladatelé, ředitelé, zaměstnanci, ale také všechny osoby, které jsou zapojeny do řízení týkajících se činnosti neziskové organizace, mají oprávněný zájem na přístupu k mechanismu pro podávání a vyřizování stížností a k opravným prostředkům ve správním a soudním řízení. Totéž by se mělo rovněž předpokládat u příjemců, kteří využívají činnosti neziskové organizace, při čemž tito příjemci nemusí být členy, ale využívají nebo využívali služby nebo podléhají či podléhali rozhodnutím této organizace, která měla vliv na jejich každodenní život, jako jsou např. pacienti nebo osoby pobývající v pečovatelských či azylových zařízeních provozovaných neziskovými organizacemi, nebo příjemci charitativních darů, jako je strava či šatstvo.

(23)

Vnitrostátní instituce pro lidská práva jsou nezávislé instituce zřízené zákonem a v souladu s pařížskými zásadami, které byly přijaty Valným shromážděním Organizace spojených národů v roce 1993, a jejich účelem je chránit a podporovat lidská práva na vnitrostátní úrovni v souladu s mezinárodními lidskoprávními normami a standardy.

(24)

Svobodné právo neziskových organizací na určení cílů a činnosti se odvíjí od mezinárodních a regionálních norem v oblasti lidských práv. Z toho rovněž vyplývá, že tyto organizace mohou svobodně určovat rozsah své činnosti ať už místní, regionální, celostátní nebo mezinárodní a stát se členy jiných organizací, federací a konfederací.

(25)

Informace o totožnosti zakladatelů a členů neziskových organizací, kteří jsou fyzickými osobami, mohou být citlivé. Členské státy by proto měly zajistit, aby žádným požadavkem, jenž vede ke zpracování těchto údajů, nebylo dotčeno nařízení (EU) 2016/679 Evropského parlamentu a Rady (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (14) a obzvláště článek 9 tohoto nařízení.

(26)

Každý člověk by měl mít možnost svobodně se rozhodnout, zda se stane členem neziskové organizace, či nikoli, a organizace by měly mít možnost svobodně si stanovit svá pravidla členství, s jedinou podmínkou spočívající v uplatňování zásady nediskriminace. Členství v neziskové organizaci by nemělo být důvodem pro uplatnění sankcí nebo omezujících opatření, ledaže by to bylo důsledkem prosazování trestního práva.

(27)	Pravidla týkající se neziskových organizací by měla být v souladu se zásadou nediskriminace. To zahrnuje povinnost členských států zajistit, aby žádná osoba nebo skupina osob, která si přeje vytvořit sdružení, nebyla nepřiměřeně zvýhodněna nebo znevýhodněna ve vztahu k jiné osobě nebo skupině osob.

(28)

Provádění pravidel týkajících se neziskových organizací by mělo být úkolem regulačních orgánů, které jednají nestranně, nezávisle a včas v souladu s právem na řádnou správu. Rozhodnutí a akty mající vliv na výkon práv a povinností neziskových organizací by měly být předmětem nezávislého přezkumu, a to i ze strany soudu.

(29)

Pro zajištění příznivého prostředí pro činnost neziskových organizací v celé Unii a pro zvýšení transparentnosti odvětví a důvěry v něj je nezbytné zjednodušení a zmírnění byrokratických a regulačních požadavků, respektování samosprávného charakteru neziskových organizací, zajištění toho, aby tyto požadavky nebyly příliš zatěžující, zjednodušení pravidel pro zakládání, registraci a zrušení registrace organizací a modernizace souvisejících postupů a systémů. Za tímto účelem by v této směrnici měly být stanoveny obecné povinnosti, pokud jde o zjednodušení správních pravidel, a konkrétní povinnosti, pokud jde o některé aspekty regulačního rámce.

(30)	Neziskové organizace, které přispívají k veřejnému prospěchu, hrají obzvláště důležitou úlohu, a proto by jim mělo být ve všech členských státech poskytnuto příznivé zacházení za jednotných podmínek.

(31)	V souladu se zásadou nezbytnosti a přiměřenosti omezení práva na sdružování by zákaz a rušení neziskových organizací měly být vždy krajním opatřením a nikdy by neměly být důsledkem méně závažných porušení, která lze napravit.

(32)	Měl by být stanoven soubor pravidel pro rovné zacházení, přeshraniční přemístění sídla a fúze, pokud jde o neziskové organizace, s cílem usnadnit mobilitu neziskových organizací v celé Unii.

(33)	Svoboda sdružování představuje základní právo, a ačkoli právní předpisy členských států nemusí uznávat sdružení, která nebyla zřízena formálně, nemělo by to mít vliv na právo těchto sdružení existovat a působit na jejich území.

(34)	Neziskové organizace mají právo existovat a být aktivní v souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech a Listinou, a to i v případě, že jejich registrace byla svévolně zamítnuta orgány členského státu, v němž jsou usazeny.

(35)

Neziskové organizace by měly mít možnost vyhledávat, přijímat a využívat k provádění své činnosti finanční, materiální a lidské zdroje, ať už domácí, zahraniční nebo mezinárodní. Neziskové organizace v celé Unii uvedly, že je stále obtížnější získat přístup ke zdrojům včetně veřejného financování, a ve stále větším počtu členských států panují obavy, pokud jde o přiměřenost zavádění přísných pravidel pro přístup neziskových organizací k financování ze zahraničí. Mimoto filantropické organizace uvedly, že v některých případech mají potíže s poskytováním darů nebo grantů. Je proto nezbytné stanovit zásady a normy pro financování neziskových organizací, a to i pokud jde o přístup k soukromým zdrojům a veřejnému financování a jejich využívání, provádění hospodářské činnosti a zákaz neodůvodněného omezování přeshraničního financování v souladu s pravidly volného pohybu kapitálu stanovenými ve Smlouvách.

(36)

Neziskové organizace chrání před diskriminačními, zbytečnými a neodůvodněnými omezeními přístupu ke zdrojům a volného pohybu kapitálu v rámci Unie článek 63 Smlouva o fungování EU a články 7, 8 a 12 Listiny. To se týká rovněž možnosti hledat, zabezpečit a využívat zdroje domácího i zahraničního původu, což je zásadní pro existenci a fungování jakéhokoli právního subjektu. V souladu s rozsudkem Soudního dvora ze dne 18. června 2020 ve věci C-78/18, Evropská komise v. Maďarsko (15), mohou být omezení uložena pouze v zájmu veřejné politiky nebo veřejné bezpečnosti, měla by být přiměřená cíli ochrany těchto zájmů a k dosažení požadovaného cíle by měly být využívány co nejméně rušivé prostředky. To se týká mimo jiné omezení vyplývajících z předpisů pro boj proti praní peněz a financování terorismu, které jsou uplatňovány v souladu se zásadami nezbytnosti a proporcionality, zejména s ohledem na povinnosti týkající se posuzování rizik podle mezinárodního práva a práva Unie. Členské státy by proto neměly uplatňovat nepřiměřená, příliš invazivní či rušivá opatření, včetně požadavků na podávání zpráv, které pro organizace představují nadměrnou nebo nákladnou zátěž. S cílem reagovat na veřejný zájem na zajištění transparentnosti, zejména pokud jde o organizace, které mají vliv na veřejný život a veřejnou diskusi, by neziskové organizace měly podléhat povinnostem podávat zprávy a zveřejňovat informace o svých zástupcích a členech svých řídících orgánů, o ustanoveních stanov a financování. Tyto povinnosti v souvislosti s podáváním zpráv a zveřejňováním informací by neměly vést k žádnému omezení práv a povinností neziskových organizací.

(37)

Soudní dvůr ve své judikatuře uznává uplatnění zásady volného pohybu kapitálu na cíle, které jsou ve veřejném zájmu, a základní svobody zakotvené v Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU vyložil jako svobody, pro něž je nutné, aby se na dárce a veřejně prospěšné organizace v Unii vztahovala zásada nediskriminace, a to i pokud jde o daňové zacházení s veřejně prospěšnými subjekty a jejich dárci (16). Proto v případech, kdy vnitrostátní právní předpisy i nadále diskriminují neziskové organizace nebo jim ukládají nákladné a zatěžující postupy, jsou tyto předpisy v rozporu s právem Unie.

(38)

Neziskové organizace a jejich členové by měli plně požívat práva na soukromí a důvěrnost. Na neziskové organizace se již vztahuje ochrana, kterou poskytují pravidla Unie a jednotlivých členských států v souvislosti se zpracováním osobních údajů, měly by však být stanoveny i minimální záruky, zejména pokud jde o důvěrnost informací o členství v neziskových organizacích a zveřejňování důvěrných a citlivých informací. Členské státy by měly zakázat veškeré formy sledování neziskových organizací mimo rámec trestního práva.

(39)

S neziskovými organizacemi by mělo být včas a smysluplně konzultováno zavádění, přezkum a provádění veškerých právních předpisů, politik a postupů, které ovlivňují jejich činnost, a to i pokud jde o provedení a uplatňování ustanovení této směrnice. Za tímto účelem by měl být na všech vládních úrovních navázán pravidelný a transparentní občanský dialog.

(40)	Touto směrnicí nejsou dotčena práva pracovníků, včetně stávajících práv, která souvisejí s platební neschopností a se mzdami. Zaměstnavatelé musí plnit své povinnosti bez ohledu na formu své činnosti.

(41)

Tato směrnice stanoví minimální normy a členské státy by měly mít možnost zavést nebo zachovat ustanovení, která jsou pro neziskové organizace příznivější, pokud tato ustanovení nejsou v rozporu s povinnostmi vyplývajícími z této směrnice. Provedení této směrnice ve vnitrostátním právu by nemělo za žádných okolností představovat důvod ke snížení úrovně ochrany, která je neziskovým organizacím v oblastech, na něž se tato směrnice vztahuje, již nyní přiznána podle vnitrostátního práva.

(42)

Podle čl. 26 odst. 2 Smlouvy o fungování EU zahrnuje vnitřní trh prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží a služeb. Neziskové organizace stále více přispívají k rozvoji vnitřního trhu, mimo jiné tím, že se zapojují do přeshraničních a nadnárodních činností. Vhodným právním základem pro přijetí opatření nezbytných k vytvoření a fungování vnitřního trhu je proto článek 114 Smlouvy o fungování EU.

(43)

Tato směrnice ctí, podporuje a chrání základní práva a zásady, které jsou pro Unii a její členské státy závazné podle článku 6 Smlouvy o EU, jak je uznává zejména Listina. Tato směrnice má konkrétně provést článek 12 Listiny, který se týká práva na svobodu sdružování, a článek 11 Listiny, který se týká práva na svobodu projevu a informací, jež je třeba vykládat ve světle odpovídajících ustanovení Evropské úmluvy o lidských právech. Je proto nezbytné, aby ustanovení této směrnice byla prováděna a uplatňována v souladu s povinností usnadňovat a nepřiměřeně neomezovat výkon práv na svobodu sdružování a svobodu projevu a informací a zajistit plné dodržování dalších základních práv a zásad, mimo jiné práva na ochranu osobních údajů, svobody podnikání, práva na nediskriminaci, práva na řádnou správu, práva na účinnou právní ochranu a práva na obhajobu;

(44)

Jelikož cílů této směrnice, totiž stanovení minimálních norem pro neziskové organizace, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, avšak může jich být, z důvodu rozsahu a účinků této směrnice, lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Kapitola I

Obecná ustanovení

Článek 1

Účel

Cílem této směrnice je stanovit společný soubor opatření pro neziskové organizace usazené v Unii s cílem vytvořit příznivé prostředí, v němž mohou tyto organizace přispívat k fungování vnitřního trhu. Směrnice usiluje o sblížení právních a správních předpisů členských států, pokud jde o některé aspekty cílů a činností, registrace, provozu, financování, oznamovací povinnosti a přeshraničních aktivit neziskových organizací.

Článek 2

Oblast působnosti

1. Tato směrnice se vztahuje na neziskové organizace usazené v Unii.

2. Podle této směrnice se termínem „nezisková organizace“ rozumí dobrovolná a trvalá sdružení fyzických nebo právnických osob se společným zájmem, činností nebo účelem a také organizace, které nejsou založeny na členství a jejichž prostředky jsou určeny na konkrétní cíl, jako jsou například nadace, které bez ohledu na formu zřízení těchto sdružení či organizací:

a)	sledují prvořadý cíl, kterým není dosažení zisku, což znamená, že pokud z činnosti organizace plynou nějaké zisky, nemohou být jako takové rozděleny mezi její členy, zakladatele nebo jiné soukromé subjekty, ale musí být investovány do plnění jejích cílů;

jsou nezávislé v tom smyslu, že nejsou součástí vládní nebo správní struktury a nepodléhají žádným nepatřičným zásahům státu či obchodním zájmům. Veřejné financování nesmí bránit tomu, aby byla organizace považována za nezávislou, není-li dotčena samostatnost fungování a rozhodování dané organizace;

c)	jsou samosprávné v tom smyslu, že daná organizace má institucionální strukturu, která jí umožňuje plně vykonávat její vnitřní a vnější organizační funkce a činit zásadní rozhodnutí nezávisle a bez nepatřičných zásahů státu nebo jiných vnějších aktérů.

3. Tato směrnice se vztahuje na neziskové organizace, které splňují kritéria stanovená v odstavci 2, bez ohledu na to, zda jsou založeny na členství, či nikoli, a bez ohledu na to, zda jsou registrované nebo mají právní subjektivitu podle práva členského státu, v němž mají sídlo.

4. Z oblasti působnosti této směrnice jsou vyňaty politické strany.

5. Z oblasti působnosti této směrnice jsou vyňaty odborové svazy a sdružení odborových svazů.

6. Z oblasti působnosti této směrnice jsou vyňaty organizace, které sledují především náboženský, filozofický a nekonfesní cíl. Toto vynětí z působnosti se však nevztahuje na jiné organizace, které takovýto specifický cíl nesledují, ale jejich hodnoty a cíle jsou inspirovány náboženským, filozofickým nebo nekonfesním přesvědčením.

Článek 3

Vztah k jiným ustanovením práva Unie

1. Členské státy uplatňují ustanovení této směrnice v souladu s pravidly Smluv týkajícími se svobody usazování a volného pohybu služeb a s příslušnými akty Unie upravujícími výkon těchto práv, včetně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES (17) o službách na vnitřním trhu.

2. Touto směrnicí není dotčeno unijní ani vnitrostátní právo v oblasti ochrany osobních údajů, zejména nařízení (EU) 2016/679 a odpovídající vnitrostátní předpisy.

Kapitola II

Obecné povinnosti

Článek 4

Minimální standardy

1. Členské státy zajistí, aby neziskové organizace usazené v Unii požívaly minimálních záruk stanovených v této směrnici.

2. Omezení minimálních záruk stanovených v této směrnici mohou být zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a přiměřená z hlediska plnění cílů obecného zájmu, které uznává právo Unie, nebo z hlediska potřeby ochrany práv a svobod druhých.

3. Touto směrnicí není dotčeno právo členských států zavést nebo zachovat ustanovení, která jsou pro neziskové organizace příznivější, pokud tato ustanovení nejsou v rozporu s povinnostmi vyplývajícími z této směrnice.

Článek 5

Nediskriminace

1. Členské státy zajistí, aby jejich právní předpisy a správní postupy upravující neziskové organizace, včetně jejich zakládání, registrace, provozu, financování, finančního a daňového zacházení nebo opatření daňových úlev a přeshraničních činností, nediskriminovaly na základě místa usazení dané neziskové organizace.

2. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní právní a správní předpisy či postupy upravující neziskové organizace, včetně co se týče jejich zakládání, registrace, provozu, financování a přeshraničních činností, nediskriminovaly žádnou skupinu nebo jednotlivce z důvodů, jako je věk, narození, barva pleti, pohlaví, sexuální orientace, genderová identita, zdravotní stav, status z hlediska přistěhovalectví nebo pobytu, jazyk, národnostní, etnický nebo sociální původ, politické nebo jiné názory, tělesné nebo duševní postižení, majetek, rasa, náboženské vyznání nebo přesvědčení nebo jiný status.

Článek 6

Zjednodušení správních předpisů

1. Členské státy v nejvyšší možné míře zjednoduší vnitrostátní právní a správní předpisy či postupy upravující zakládání, registraci, provoz, financování, oznamovací povinnosti a přeshraniční činnosti neziskových organizací s cílem zajistit ochranu svobody sdružování na všech úrovních a odstranit veškeré překážky a neodůvodněnou diskriminaci, které ovlivňují schopnost právnických nebo fyzických osob nebo skupin těchto osob, bez ohledu na jejich státní příslušnost, založit, zaregistrovat nebo provozovat na území členského státu neziskovou organizaci, například umožněním přístupu k bankovním a finančním službám a také zaručením bezpečných cest pro přeshraniční dary a alokace aktiv nadací v rámci Unie i mimo ni.

2. Členské státy zajistí, aby neziskové organizace usazené, registrované nebo působící na jejich území měly přístup k systémům elektronické identifikace pro účely provádění správních postupů v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (18) (nařízení eIDAS).

Článek 7

Právo na řádnou správu

1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby uplatňování vnitrostátních právních a správních předpisů a postupů upravujících zakládání, registraci, provoz, financování, oznamovací povinnosti a přeshraniční činnosti neziskových organizací usazených, registrovaných nebo působících na jejich území prováděl určený regulační orgán, jehož pravomoci a funkce jsou jasně vymezeny zákonem a vykonávány v souladu s právem na řádnou správu, a to i pokud jde o právo každého na to, aby jeho záležitosti byly řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě.

2. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby neziskové organizace, u nichž bylo zjištěno, že porušují vnitrostátní právní a správní předpisy a postupy upravující zakládání, registraci, provoz, financování, oznamovací povinnosti a přeshraniční činnosti neziskových organizací, byly o údajném porušení náležitě informovány a měly dostatek příležitostí k nápravě porušení správních předpisů.

3. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby předpisy a postupy týkající se dohledu a dozoru nad neziskovými organizacemi byly stanoveny zákonem a byly přiměřené legitimním cílům, které sledují. To zahrnuje zajištění toho, aby tyto předpisy a postupy nebyly zpravidla přísnější než předpisy a postupy platné pro soukromé podniky a aby jejich provádění nezasahovalo do interního řízení neziskových organizací a nevedlo k nepřiměřené administrativní nebo finanční zátěži pro dotčené organizace.

4. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby dohled nad neziskovými organizacemi a jejich registraci vykonávaly určené dozorové orgány, jejichž pravomoci a funkce jsou jasně vymezeny zákonem a vykonávány nezávisle v souladu s právem na řádnou správu, a to i pokud jde o důvody možných inspekcí a auditů, postupy, dobu trvání a rozsah inspekcí a auditů a pravomoci kontrolorů a auditorů.

5. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby veřejnost měla k dispozici komplexní a snadno dostupné a srozumitelné informace o vnitrostátních právních a správních předpisech a postupech upravujících zakládání, registraci, provoz, financování, oznamovací povinností a přeshraniční činnosti neziskových organizací usazených, registrovaných nebo působících na jejich území, jakož i o pravomocích, postupech a fungování příslušných regulačních a dozorových orgánů.

Článek 8

Právo na účinnou právní ochranu

1. Členské státy zajistí, aby všechny osoby s oprávněným zájmem týkajícím se zakládání, registrace, provozu, financování, oznamovacích povinností a přeshraničních činností neziskových organizací usazených, registrovaných nebo působících na území členského státu měly přístup k účinným mechanismům vyřizování stížností u příslušného nezávislého orgánu, jako je veřejný ochránce práv nebo vnitrostátní instituce pro lidská práva, s cílem vyžádat si pomoc při prosazování svých práv a aby měly přístup k účinným správním a soudním opravným prostředkům za účelem přezkumu aktů nebo rozhodnutí ovlivňujících výkon jejich práv a povinností. Tyto osoby zahrnují neziskové organizace, jejich zakladatele, ředitele, zaměstnance a příjemce činností neziskových organizací.

2. Členské státy zajistí, aby odvolání proti rozhodnutí zakázat nebo zrušit neziskovou organizaci, pozastavit její činnost či zmrazit její aktiva nebo napadení tohoto rozhodnutí mělo zpravidla odkladný účinek u takového rozhodnutí, ledaže by tento odkladný účinek bránil prosazování ustanovení trestního práva.

3. Členské státy přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění toho, aby neziskové organizace s právní subjektivitou mohly být účastníky řízení u vnitrostátních soudů, včetně možnosti předkládat v případě potřeby svědectví třetích stran v soudních řízeních.

4. Členské státy zajistí, aby neziskové organizace, které nemají právní subjektivitu, mohly být za účelem přístupu k právní ochraně podle tohoto článku zastoupeny u příslušných vnitrostátních orgánů a soudů určenými jednotlivci.

Kapitola III

Regulační rámec

Článek 9

Cíle a činnosti

1. Členské státy zajistí, aby svoboda neziskových organizací působících na jejich území určovat své cíle a provádět činnosti nezbytné pro sledování těchto cílů mohla být omezena pouze z výjimečných důvodů veřejné bezpečnosti. Odstraní veškeré překážky nebo omezení bránící neziskovým organizacím sledovat tyto cíle a provádět tyto činnosti.

2. Členské státy zajistí, aby neziskové organizace na jejich území mohly svobodně stanovit rozsah své činnosti, ať už na místní, regionální, celostátní nebo mezinárodní úrovni.

3. Členské státy zajistí, aby žádné formality týkající se založení a činnosti neziskové organizace na jejich území, jak je stanoveno ve vnitrostátních právních a správních předpisech a postupech, nepředstavovaly nepřiměřenou finanční a administrativní zátěž. V případě organizací, které nejsou založeny na členství, to zahrnuje možnost zákonně založit tyto organizace darem nebo odkazem.

4. Členské státy zajistí, aby se neziskové organizace na jejich území mohly stát členy jiné neziskové organizace, federace nebo konfederace usazené nebo registrované na jejich území nebo na území jiného členského státu, a zajistí také, aby toto členství nevedlo k žádnému znevýhodnění dotyčné organizace.

Článek 10

Členství

1. Členské státy zajistí, aby kterákoli fyzická či právnická osoba mohla požádat o členství, pokud je to možné s ohledem na právní formu, v neziskové organizaci usazené, registrované nebo působící na jejich území v souladu se stanovami této organizace a aby mohla svobodně vykonávat členská práva s výhradou stanov dané organizace a regulačních omezení.

2. Členské státy zajistí, aby nebyly uplatňovány žádné pokuty nebo omezující opatření v důsledku členství v neziskové organizaci usazené, registrované nebo působící na jejich území v souladu s vnitrostátními právními a správními předpisy a postupy, s výjimkou případů, kdy tyto důsledky vyplývají z prosazování ustanovení trestního práva.

3. Členské státy zajistí, aby neziskové organizace usazené, registrované nebo působící na jejich území mohly svobodně rozhodovat o složení svého členství. To může zahrnovat stanovení zvláštních požadavků na členy na základě přiměřených a objektivních kritérií.

Článek 11

Stanovy

1. Členské státy zajistí, aby neziskové organizace usazené, registrované nebo působící na jejich území mohly svobodně přijímat vlastní stanovy a pravidla, včetně pravidel upravujících jejich vnitřní řídící strukturu a jmenování jejich správní rady a zástupců.

2. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní právní a správní předpisy a postupy týkající se stanov neziskových organizací nevyžadovaly, aby neziskové organizace ve svých stanovách poskytovaly jiné informace než:

a)	název a adresu organizace (sídlo);

b)	cíle a činnosti organizace;

c)	pravidla řízení organizace, pravomoci jejích řídících orgánů a případně určení osob, které jsou způsobilé jednat jejím jménem;

d)	práva a povinnosti členů organizace;

e)	datum přijetí stanov a název a adresu sídla zakládajících členů, pokud jsou právnickými osobami;

f)	postup pro změnu stanov a

g)	postupy pro zrušení organizace nebo její sloučení s jinou neziskovou organizací.

3. Od neziskových organizací se může požadovat, aby ve svých stanovách nebo prostřednictvím výročních zpráv zveřejnily další informace o svém provozu, fungování, členech svých řídících orgánů, svých zástupcích a svém financování, splňuje-li to cíle obecného zájmu, s ohledem na cíle a činnosti organizace.

Článek 12

Právní subjektivita

1. Členské státy zajistí, aby se nezisková organizace na jejich území mohla svobodně rozhodnout, zda získá právní subjektivitu, bez ohledu na skutečnost, že členské státy mohou stanovit, které formy organizace mají právní subjektivitu.

2. Pokud nezisková organizace získala právní subjektivitu, členské státy zajistí, aby právní subjektivitu této organizace bylo možné jasně odlišit od právní subjektivity jejích členů, zakladatelů nebo jiných právnických osob spojených s touto organizací.

3. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby registrace, je-li vyžadována, nebo dokončení zřizovacího aktu postačovaly k tomu, aby neziskové organizace získaly právní subjektivitu.

4. Členské státy zajistí, aby předchozí povolení nebylo nikdy podmínkou pro získání právní subjektivity neziskovou organizací a pro výkon příslušné způsobilosti k právním úkonům.

5. Členské státy zajistí, aby se skupiny fyzických nebo právnických osob, které spolupracují a které neusilovaly o získání právní subjektivity, nepovažovaly za neziskovou organizaci s právní subjektivitou výhradně za účelem toho, aby byly podřízeny vnitrostátním právním a správním předpisům a postupům, a byla tak regulována nebo ovlivňována jejich činnost, financování a přeshraniční aktivity, ledaže existují důvody domnívat se, že nezisková organizace je podle vnitrostátního práva zločinnou organizací.

Článek 13

Registrace

1. Členské státy zajistí, aby formální registrace nebyla podmínkou nebo překážkou založení nebo činnosti neziskových organizací usazených nebo působících na jejich území.

2. Členské státy zajistí, aby postupy pro registraci neziskových organizací na jejich území byly přístupné, uživatelsky vstřícné a transparentní.

3. Členské státy zajistí, aby formality vztahující se na registraci neziskových organizací usazených na jejich území podle vnitrostátních právních a správních předpisů a postupů nepředstavovaly nepřiměřenou administrativní zátěž. To zahrnuje stanovení mechanismu tichého souhlasu, který se použije do 30 dnů od podání žádosti o registraci, a upuštění od zavedení požadavků na opětovnou registraci a její obnovení.

4. Členské státy zajistí, aby poplatky za registraci neziskových organizací nepřekročily administrativní náklady s ní spojené a nepředstavovaly v žádném případě nepřiměřenou finanční zátěž, s výhradou zásady proporcionality.

5. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby neziskové organizace usazené na jejich území mohly být registrovány elektronickými prostředky, a zároveň zajistí, aby registrace byla možná i za použití jiných než elektronických prostředků.

6. Členské státy zajistí, aby osobní přítomnost u soudu nebo jiného příslušného vnitrostátního orgánu za účelem registrace neziskové organizace byla vyžadována pouze tehdy, je-li to nezbytné ke zjištění totožnosti žadatele.

7. Členské státy zajistí, aby žadatelé, kteří mají bydliště nebo sídlo v jiném členském státě a kteří se musí dostavit k soudu nebo jinému příslušnému vnitrostátnímu orgánu za účelem registrace neziskové organizace, tak mohli učinit u příslušného soudu nebo jiného příslušného orgánu členského státu, v němž mají bydliště, a aby byla tato přítomnost považována za dostatečnou pro účely registrace v registrujícím členském státě.

8. Členské státy vedou databázi registrovaných neziskových organizací, která je přístupná veřejnosti, včetně statistických informací o počtu přijatých a zamítnutých žádostí s náležitým ohledem na zásady ochrany údajů a právo na soukromí.

Článek 14

Status veřejné prospěšnosti

1. Členské státy zajistí, aby nezisková organizace usazená nebo registrovaná v členském státě Unie mohla požádat o uznání toho, že přispívá k veřejné prospěšnosti, a aby jí byl udělen odpovídající status, jak je stanoveno vnitrostátními právními a správními předpisy a postupy, výhradně na základě jejího deklarovaného nebo věcného účelu, struktury a činností souvisejících s územím členského státu, který status přiznává.

2. Členské státy přijmou vnitrostátní právní a správní předpisy a postupy nezbytné k tomu, aby byly neziskové organizace uznány za organizace přispívající k veřejné prospěšnosti a aby jim byl přiznán odpovídající status, jsou-li splněny tyto kumulativní podmínky:

účel a skutečné činnosti organizace sledují veřejně prospěšný cíl, který slouží blahu společnosti nebo její části, a je tudíž prospěšný veřejnému zájmu, s výjimkou případů, kdy jsou systematicky a přímo zaměřeny na to, aby byly ku prospěchu struktuře určité politické strany. Za účely, které jsou zaměřeny na veřejně prospěšný cíl, se považují mimo jiné tyto:

i)	umění, kultura nebo ochrana historických památek;

ii)	ochrana životního prostředí a změna klimatu;

iii)	prosazování a ochrana základních práv a hodnot Unie, včetně demokracie, právního státu, odstranění veškeré diskriminace na základě pohlaví, rasy, etnického původu, náboženského vyznání, zdravotního postižení, sexuální orientace nebo jakýchkoli jiných důvodů;

iv)	sociální spravedlnost, sociální začleňování a předcházení chudobě či pomoc chudým;

v)	humanitární pomoc, včetně pomoci při katastrofách;

vi)	rozvojová pomoc a rozvojová spolupráce;

vii)	ochrana zranitelných skupin obyvatelstva, včetně dětí, starších osob, osob se zdravotním postižením, osob žádajících o mezinárodní ochranu nebo osob požívajících mezinárodní ochrany a osob bez domova, a poskytování pomoci a podpory těmto skupinám;

viii)

ochrana zvířat;

ix)	věda, výzkum a inovace;

x)	vzdělávání a odborná příprava a zapojení mládeže;

xi)	podpora a ochrana zdraví a dobrých životních podmínek, včetně poskytování lékařské péče;

xii)	ochrana spotřebitele;

xiii)

rekreační sporty a jejich podpora;

b)	přebytek z veškeré hospodářské nebo jiné výdělečné činnosti vytvořený neziskovou organizací se použije výhradně na podporu veřejně prospěšných cílů organizace;

c)	v případě zrušení neziskové organizace zaručují zákonná ochranná opatření, že veškerá její aktiva budou i nadále sloužit veřejně prospěšným cílům;

d)	členové řídících struktur organizace, kteří nejsou jejími zaměstnanci, nemají nárok na odměnu nad rámec přiměřené náhrady výdajů.

3. Členské státy zajistí, aby status neziskové organizace, která je uznána jako organizace přispívající k veřejné prospěšnosti a získala odpovídající status podle vnitrostátních právních a správních předpisů a postupů, mohl být odejmut pouze tehdy, pokud příslušný regulační orgán předložil dostatečné důkazy o tom, že dotyčná nezisková organizace již nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 2.

Článek 15

Zrušení, zákaz a rozpuštění

1. Členské státy zajistí, aby nezisková organizace mohla být zrušena pouze rozhodnutím jejích členů nebo rozhodnutím soudu.

2. Členské státy zajistí, aby nedobrovolné zrušení, zákaz nebo rozpuštění neziskové organizace mohly být pouze důsledkem takových porušení vnitrostátních právních předpisů, která nelze napravit.

3. Členské státy zajistí, aby nedobrovolné zrušení, zákaz a rozpuštění neziskové organizace mohly být pouze důsledkem úpadku, dlouhotrvající nečinnosti nebo závažného porušení povinností, které je v rozporu s veřejnou bezpečností, jak je uznává právo Unie.

4. Členské státy zajistí, aby jednotlivé protiprávní jednání zakladatelů, ředitelů, zaměstnanců nebo členů neziskové organizace, pokud nejednají jménem organizace, nemělo zpravidla za následek nedobrovolné zrušení, zákaz a rozpuštění organizace.

5. Ochrana stanovená v tomto článku se vztahuje rovněž na pozastavení činnosti neziskové organizace, pokud toto pozastavení může mít za následek zmrazení činnosti organizace, které je obdobné jejímu rozpuštění.

Kapitola IV

Rovné zacházení a mobilita

Článek 16

Rovné zacházení

1. Členské státy zajistí, aby s neziskovými organizacemi působícími v jejich jurisdikci, které byly usazeny nebo registrovány v jiném členském státě, bylo zacházeno stejně jako s neziskovými organizacemi usazenými nebo registrovanými v jejich jurisdikci, a to i pokud jde o přístup ke službám, jako jsou bankovní služby, udělování povolení a případně finanční a daňové zacházení v souladu s platnými vnitrostátními právními a správními předpisy a postupy, jakož i přístup k financování činností vykonávaných v jurisdikci dotyčného členského státu nebo pro veřejné dobro v tomto členském státě.

2. Pro účely odstavce 1 členské státy od neziskových organizací, které byly usazeny nebo registrovány v jiném členském státě, ale působí v jejich jurisdikci, nevyžadují jiný důkaz než doklad o usazení nebo registraci jako nezisková organizace v jiném členském státě.

Článek 17

Zásada nesvévolného zacházení

Členské státy zajistí, aby vnitrostátní předpisy upravující neziskové organizace usazené, registrované nebo působící na jejich území nevedly k neodůvodněné diskriminaci založené výhradně na politické vhodnosti účelu organizace, její oblasti činnosti nebo zdrojích financování.

Článek 18

Přeshraniční mobilita a kontinuita

1. Členské státy odstraní veškeré překážky, které neziskovým organizacím usazeným nebo registrovaným v jiném členském státě brání ve výkonu práva na svobodu usazování, volný pohyb služeb a volný pohyb kapitálu na jeho území. Tímto není dotčena výsada členských států požadovat pro účely udělení formálního statusu neziskové organizaci, aby tato organizace získala právní subjektivitu nebo byla zapsána do vnitrostátního rejstříku v souladu s právem členského státu, v němž je usazena nebo hodlá působit.

2. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby nezisková organizace registrovaná v jiném členském státě měla právo:

a)	přesunout své sídlo na jeho území, aniž by bylo nutné založit organizaci nebo se právně ustavit jako nová právnická osoba;

b)	mít přístup ke zjednodušenému registračnímu postupu, který bude uznávat informace a dokumentaci, které již nezisková organizace poskytla členskému státu, v němž byla předtím registrována.

Článek 19

Přeshraniční přeměna a sloučení

1. Členské státy zajistí, aby se nezisková organizace usazená nebo registrovaná v jejich jurisdikci mohla přeměnit na jinou neziskovou organizaci usazenou nebo registrovanou v jiném členském státě nebo se s ní sloučit, aniž by takové sloučení nebo přeměna vedly k nedobrovolnému zrušení, zákazu nebo rozpuštění této organizace nebo k pozastavení její činnosti.

2. Členské státy zajistí, aby v případě přeměny nebo sloučení podle odstavce 1 mohla nezisková organizace, která prochází přeměnou nebo sloučením, zřídit kancelář nebo vykonávat činnost v členském státě určení.

3. Členské státy stanoví právní formu, kterou má přeměněná nebo sloučená organizace mít, na základě zásady rovnocennosti.

4. Členské státy zajistí, aby v případě, že nezisková organizace, která vznikne přeměnou nebo sloučením podle odstavce 1, nedodržuje podmínky a požadavky stanovené vnitrostátními právními a správními předpisy a postupy hostitelského členského státu, byla této neziskové organizaci poskytnuta přiměřená lhůta k přijetí nezbytných opatření k nápravě jejího postavení.

5. Členské státy zajistí, aby přeshraniční přeměny ani sloučení neměly za následek poškození práv zaměstnanců nebo odborových organizací či pracovních podmínek. Zajistí, aby v souladu s platnými kolektivními smlouvami a unijními a vnitrostátními právními předpisy byly povinnosti zaměstnavatelů týkající se zaměstnanců a věřitelů nadále plněny a aby zaměstnanci, dobrovolníci, odbory a zástupci zaměstnanců byli řádně informováni a konzultováni. V příslušných případech musí být dodržovány a zachovávány kolektivní smlouvy a práva na zastoupení zaměstnanců ve správních orgánech.

Kapitola V

Financování

Článek 20

Získávání finančních prostředků a volné užívání aktiv

1. Členské státy odstraní veškeré překážky, které neziskovým organizacím usazeným, registrovaným nebo působícím na jejich území brání v tom, aby mohly žádat o jakékoli zdroje, včetně finančních, věcných a materiálních, přijímat je, nakládat s nimi nebo je darovat a vyžádat si a přijímat lidské zdroje, a to od jakéhokoli zdroje, ať už od veřejných orgánů, soukromých osob nebo soukromých subjektů, včetně domácích, zahraničních nebo mezinárodních subjektů, a jakémukoli zdroji.

2. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní právní a správní předpisy a postupy nevedly k rozdílnému zacházení s neziskovými organizacemi na základě jejich zdrojů nebo určení financování.

3. Členské státy zajistí, aby neziskové organizace měly právo vlastnit majetek a aktiva a volně s nimi nakládat v souladu s vnitrostátními právními předpisy vztahujícími se na obdobné subjekty v jejich jurisdikci.

4. Členské státy minimalizují administrativní zátěž v souvislosti s přeshraniční alokací aktiv a umožní neziskovým organizacím generovat zisky pro reinvestice do charitativních projektů.

Článek 21

Financování z veřejných prostředků

1. Členské státy zajistí, aby veřejné finanční prostředky byly zpřístupněny a přidělovány neziskovým organizacím prostřednictvím jasných, transparentních a nediskriminačních postupů.

2. Odstavec 1 se použije rovněž na finanční prostředky Unie vyplácené členskými státy v rámci sdíleného řízení, s výhradou ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1060 (19).

Článek 22

Přeshraniční financování

1. V souladu s pravidly Unie o volném pohybu kapitálu členské státy zajistí, aby neziskové organizace usazené, registrované nebo působící na jejich území nebyly znevýhodněny v důsledku toho, že žádají o finanční prostředky od fyzických nebo právnických osob s pobytem či sídlem v Unii nebo v EHP, ale mimo jejich území, nebo od nich tyto prostředky přijímají.

2. V souladu s pravidly Unie o volném pohybu kapitálu členské státy zajistí, aby fyzické nebo právnické osoby nebyly znevýhodněny v důsledku toho, že poskytují finanční prostředky neziskovým organizacím usazeným, registrovaným nebo působícím mimo jejich území.

Článek 23

Hospodářská činnost

Členské státy zajistí, aby neziskové organizace usazené, registrované nebo působící na jejich území měly možnost vykonávat jakoukoli zákonnou hospodářskou, podnikatelskou nebo obchodní činnost za předpokladu, že tato činnost přímo či nepřímo podporuje jejich neziskové cíle, s výhradou požadavků na udílení licencí nebo regulačních požadavků obecně použitelných na dotyčnou činnost v souladu s vnitrostátními právními a správními předpisy a postupy.

Článek 24

Podávání zpráv a transparentnost financování

1. Členské státy zajistí, aby povinnosti týkající se podávání zpráv a transparentnosti, které se vztahují na neziskové organizace podle vnitrostátních právních a správních předpisů a postupů, nebyly zbytečně zatěžující a byly přiměřené velikosti organizace a rozsahu jejích činností s přihlédnutím k hodnotě jejích aktiv a příjmů.

2. Pro účely odstavce 1 přijmou členské státy opatření nezbytná k zajištění toho, aby povinnosti týkající se podávání zpráv a transparentnosti, které se vztahují na neziskové organizace podle vnitrostátních právních a správních předpisů a postupů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, včetně těch, které provádějí unijní a mezinárodní závazky, vycházely z cíleného a aktuálního posouzení rizik daného odvětví a dotčených organizací a nevedly k nepřiměřeným požadavkům nebo nepatřičnému omezení přístupu neziskových organizací k finančním službám.

3. Podle čl. 11 odst. 3 neziskové organizace každoročně podávají zprávu o účetnictví neziskových organizací a tyto zprávy se zveřejňují. Tyto zprávy obsahují informace o finančních prostředcích přijatých v předchozím kalendářním roce, informace o původu a hodnotě finančních prostředků, úvěrů, bankovních půjček a darů nebo bezúplatného přijetí peněžních prostředků či majetku.

4. Členské státy zajistí, aby povinnosti týkající se podávání zpráv a transparentnosti, které se vztahují na neziskové organizace podle vnitrostátních právních a správních předpisů a postupů, nevedly k rozdílnému zacházení s těmito organizacemi nebo k jiným omezením jejich práv či povinností na základě zdrojů financování organizací, jejich cílů nebo jejich činností.

Kapitola VI

Důvěrnost

Článek 25

Důvěrnost členství

1. Je-li nezisková organizace založena na členství, přijmou členské státy opatření nezbytná k zajištění toho, aby informace týkající se členů mohly zůstat důvěrné.

2. Členské státy zajistí, aby k informacím týkajícím se členství neziskové organizace, pokud jde o členy, kteří jsou fyzickými osobami, měl přístup příslušný orgán pouze tehdy, je-li tento přístup nezbytný pro účely vyšetřování trestných činů, za něž lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 1 rok, a to na základě rozhodnutí nezávislého soudu.

Článek 26

Důvěrné a citlivé informace

1. Členské státy zajistí, aby vnitrostátní právní a správní předpisy a postupy nevedly k tomu, že by neziskové organizace usazené, registrované nebo působící na jejich území musely zveřejňovat důvěrné a citlivé informace, jako jsou osobní údaje týkající se zaměstnanců, dobrovolníků, členů, zakladatelů či dárců organizace.

2. Členské státy zajistí, aby neziskové organizace usazené, registrované nebo působící na jejich území měly přístup k účinným opravným prostředkům s cílem zabránit neoprávněnému získání, použití nebo zveřejnění důvěrných či citlivých informací, kterými disponují, nebo dosáhnout nápravy ve věci tohoto jednání.

3. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby se ochrana před neoprávněným získáním, použitím nebo zveřejněním důvěrných či citlivých informací neziskových organizací podle tohoto článku uplatňovala v souvislosti s inspekcemi, audity a veškerými dalšími činnostmi dohledu prováděnými příslušnými orgány.

Článek 27

Dozor

Členské státy zajistí, aby neziskové organizace nebyly předmětem neodůvodněného a nepřiměřeného dozoru, zejména pokud jde o jejich působení či komunikaci, nebo působení a komunikaci zakladatelů dané organizace, členů jejích řídících struktur, jiných členů, zaměstnanců, dobrovolníků, dárců nebo jiných soukromých subjektů, které jsou s nimi spojeny, není-li to odůvodněno veřejnou bezpečností.

Kapitola VII

Závěrečná ustanovení

Článek 28

Příznivější zacházení a ustanovení o zákazu snížení úrovně právní ochrany

1. Členské státy mohou zavést nebo zachovat ustanovení, která poskytují příznivější zacházení pro neziskové organizace usazené, registrované nebo působící na jejich území, než je stanoveno v této směrnici.

2. Provádění této směrnice nesmí být důvodem pro snížení úrovně ochrany již poskytované vnitrostátním, unijním nebo mezinárodním právem, a to i pokud jde o základní práva, v oblastech, na které se vztahuje tato směrnice.

Článek 29

Provedení

1. Členské státy do … [1 roku od data vstupu této směrnice v platnost] přijmou a zveřejní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2. Členské státy vedou včas, transparentně a smysluplně konzultace s neziskovými organizacemi, které jsou již usazeny, registrovány nebo působí na jejich území, ohledně provedení a uplatňování ustanovení této směrnice.

Článek 30

Podávání zpráv, hodnocení a přezkum

1. Členské státy poskytují Komisi veškeré relevantní informace o provádění a uplatňování této směrnice. Na základě poskytnutých informací předloží Komise nejpozději do tří let od uplynutí lhůty pro provedení této směrnice Evropskému parlamentu a Radě zprávu o jejím provádění a uplatňování.

2. Komise nejpozději do tří let od uplynutí lhůty pro provedení této směrnice a s přihlédnutím ke své zprávě předložené podle odstavce 1 předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, v níž posoudí dopad vnitrostátních právních předpisů provádějících tuto směrnici. Ve zprávě bude vyhodnoceno fungování této směrnice a zvážena potřeba dalších opatření, včetně případných změn za účelem další harmonizace vnitrostátních právních předpisů vztahujících se na neziskové organizace.

3. Komise zprávy uvedené ve výše uvedených odstavcích 1 a 2 zveřejní a zajistí, aby byly snadno přístupné.

Článek 31

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(1) Rozsudek Soudního dvora ze dne 18. června 2020, Evropská komise v. Maďarsko, C-78/18, ECLI:EU:C:2020:476.

(2) Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti (SE) (Úř. věst. L 294, 10.11.2001, s. 1).

(3) Nařízení Rady (ES) č. 1435/2003 ze dne 22. července 2003 o statutu Evropské družstevní společnosti (SCE) (Úř. věst. L 207, 18.8.2003, s. 1).

(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 1141/2014 ze dne 22. října 2014 o statusu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací (Úř. věst. L 317, 4.11.2014, s. 1).

(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 ze dne 5. července 2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) (Úř. věst. L 210, 31.7.2006, s. 19).

(6) Nařízení Rady (EHS) č. 2137/85 ze dne 25. července 1985 o evropském hospodářském zájmovém sdružení (EHZS) (Úř. věst. L 199, 31.7.1985, s. 1).

(7) Nařízení Rady (ES) č. 168/2007 ze dne 15. února 2007, kterým se zřizuje Agentura Evropské unie pro základní práva (Úř. věst. L 53, 22.2.2007, s. 1).

(8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.)

(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, 31.5.2001, s. 43.)

(10) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek, o změně směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS a o zrušení směrnice Rady 84/253/EHS (Úř. věst. L 157, 9.6.2006, s. 87).

(11) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS Text s významem pro EHP (Úř. věst. L 182, 29.6.2013, s. 19).

(12) https://cordis.europa.eu/project/id/613034/reporting.

(13) Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru, Evropská filantropie: nevyužitý potenciál, SOC/611.

(14) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1.)

(15) Rozsudek Soudního dvora ze dne 18. června 2020, Evropská komise v. Maďarsko, C-78/18, ECLI:EU:C:2020:476.

(16) Stauffer: C-386/04 Centro di Musicologia Walter Stauffer v. Finanzamt München für Körperschaften, [2006] ECR I-8203; Hein-Persche: C-318/07 Hein Persche v. Finanzamt Lüdenscheid [2009] ECR I-359 a Missionswerk: C-25/10 Missionswerk WernerHeukelbach eV v. Belgie [2011] 2 C.M.L.R. 35.

(17) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36).

(18) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 73).

(19) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1060 ze dne 24. června 2021 o společných ustanoveních pro Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond plus, Fond soudržnosti, Fond pro spravedlivou transformaci a Evropský námořní, rybářský a akvakulturní fond a o finančních pravidlech pro tyto fondy a pro Azylový, migrační a integrační fond, Fond pro vnitřní bezpečnost a Nástroj pro finanční podporu správy hranic a vízové politiky (Úř. věst. L 231, 30.6.2021, s. 159).