i)

již existují a v různých evropských zemích jsou právně upraveny, což z nich činí bezpečný nástroj pro mikropodniky a malé a střední podniky;

ii)

ve srovnání se sofistikovanějšími alternativami, jako jsou dluhopisy nebo akcie, se jedná o pružné dlouhodobé řešení, jež je snadno proveditelné a je vhodné pro podniky všech velikostí;

iii)

jde o produkt, jejž mohou využívat rodinné podniky, které tvoří 60 % firem v EU a které si obvykle přejí nad svou společností udržet kontrolu.

i)

Závislost malých a středních podniků na bankách je v eurozóně stále vysoká, na bankách závisí 70 % vnějšího financování – oproti 40 % v USA (8).

ii)

63 % velkých firem uvádí, že pro fixní investice používají fondy, oproti 38 % malých a středních podniků a pouze 28 % mikropodniků (9).

i)

odstranit výše uvedený deficit finančních prostředků v oblasti dlouhodobého financování s cílem posílit rozvahy podniků a podpořit investice;

ii)

poskytnout rodinným podnikům nástroj na podporu jejich dlouhodobých investic, aniž by se musely vzdát kontroly nad svými podniky, neboť dle různých studií jsou tyto podniky ochotny rozdělovat podíl na zisku a/nebo emitovat hybridní nástroje (10);

iii)

být v souladu s postupy hlavních poskytovatelů finančních služeb (komerčních bank, správců aktiv, veřejného sektoru), tak aby ho mohla využít většina podniků;

iv)

pomoci přilákat institucionální investory, jako jsou pojišťovny a penzijní fondy, na něž se vztahuje nařízení o strukturovaných retailových investičních produktech a pojistných produktech s investiční složkou (11), kteří spravují úspory a jsou klíčovými hráči při směrování většího množství aktiv do reálné ekonomiky.

i)

emise dluhopisů jsou využívány především podniky s vysokou tržní kapitalizací a pro velké emise. Jsou složité a nákladné. Kupříkladu navzdory tomu, že používání podnikových dluhopisů v posledních letech značně vzrostlo, existuje celkem pouze 2 000 aktivních emitentů, a to zejména větších společností (12);

ii)

soukromé konvertibilní dluhopisy mají hlavní výhodu v tom, že jsou velmi flexibilní, pokud jde o strukturu, neboť se jedná o soukromou smlouvu. To však rovněž znamená nízkou úroveň bezpečnosti pro menší podniky, jež mají obvykle nižší finanční gramotnost, a vysoké transakční náklady. Využívají je především sofistikovaní poskytovatelé rizikového kapitálu;

iii)

v případě režimů dvojích akcií se emitují dvě kategorie akcií, kdy s jednou z nich jsou spojena omezená hlasovací práva nebo tato práva chybí, a současně je poskytován kapitál. Ačkoli v některých členských státech je tento nástroj povolen (13) (např. v severských státech, Polsku, Portugalsku a Itálii), v mnoha jiných zemích (jako je Německo, Francie či Španělsko) povolen není, a jeho rozsáhlé zavádění by mohlo být dosti obtížné, neboť tento nástroj je vždy třeba významně uzpůsobit danému podniku, který akcie vydává;

iv)

hybridní úvěry jsou dluhové nástroje, které jsou hluboce podřízené a zaměřené na dlouhodobý horizont (obvykle zahrnující odkladné lhůty). Jedná se o nástroj, který je právně upraven v rámci řady jurisdikcí a který podnikům poskytuje větší jistotu a činí proces pružnějším, neboť produkt se nevytváří pro každou operaci zvlášť. Kromě toho podniky nepenalizuje z hlediska zadluženosti, neboť v rámci platebního rozkazu se řadí na poslední místo před vlastním kapitálem.

i)

představují dlouhodobé řešení, které je snadno proveditelné a které mikropodnikům a malým a středním podnikům poskytuje větší ochranu než dluhopisy nebo akcie;

ii)

mikropodnikům a malým a středním podnikům zajišťují, že nedojde k oslabení nebo ztrátě kontroly, a zároveň poskytují výhody související s náklady, jako je daňová odpočitatelnost nebo nižší emisní náklady;

iii)

věřitelům nabízí atraktivní návratnost, aniž by bylo nutné zapojovat jejich držitele do podnikových rozhodnutí;

iv)

participativní úvěry, které jsou jedním z typů hybridních úvěrů, již existují a jsou právně upraveny v mnoha evropských zemích, například ve Španělsku (préstamos participativos), Francii (prêts participatifs), Německu (Partiarisches Darlehen) nebo nově v Portugalsku (empréstimos participativos) (14);

i)

ve Francii existuje program podřízeného dluhu podporovaný státem (pod názvem Relance), o objemu 12,7 miliardy EUR, který je určen 10 000 zejména malých a středních podniků a který využívá participativní úvěry a podřízené dluhopisy. Tento program je distribuován bankami a financován institucionálními investory;

ii)

ve Španělsku existuje fond o objemu 1 miliardy EUR určený na rekapitalizaci podniků postižených pandemií COVID-19, přičemž se musí jednat o malé a střední podniky a společnosti se střední tržní kapitalizací, které sice mají potíže v souvislosti s platební schopností, ale jsou životaschopné. Fond nabízí participativní úvěry;

iii)

rovněž ve Španělsku existuje již patnáctým rokem fond na podporu produktivních průmyslových investic (600 milionů EUR ročně), jehož celkový objem dosahuje 9 miliard EUR a který je financován z veřejných zdrojů. Nabízí běžné dluhové nástroje, participativní úvěry a kapitálové nástroje a jeho cílovou skupinou jsou společnosti s průmyslovými investičními projekty;

iv)

ve Valencii vytvořila regionální rozvojová banka Instituto Valenciano de Finanzas několik programů financování, které využívají participativní úvěr k podpoře malých a středních podniků a strategických společností se střední tržní kapitalizací, které mají investiční projekt, a to v celkovém objemu 400 milionů EUR ročně;

v)

Nizozemsko vytvořilo program podpory nabízející podřízené úvěry pro malé a střední podniky, v celkovém objemu 400 milionů EUR.

i)

pokud jde o výpočet poměru dluhu ke kapitálu, nezvyšuje zadluženost ani nemá nadměrný dopad z hlediska poměru dluhu ke kapitálu. Například ve Francii článek 313–14 měnového a finančního zákona (Code monétaire et financier) stanoví, že „participativní úvěry se pro účely posouzení finanční situace společností, kterým jsou udělovány, považují za vlastní kapitál“;

ii)

pro účely snížení kapitálu – tak je tomu například v případě španělského nařízení, které uvádí, že participativní úvěry jsou zahrnuty do výpočtu vlastního kapitálu pro účely snížení kapitálu a rušení společností a že předčasné splacení nebo amortizace participativních úvěrů mohou být provedeny pouze tehdy, pokud poté následuje navýšení kapitálu o stejnou částku (16);

iii)

v případě platební neschopnosti by tento hybridní úvěr měl mít podřízený status a měl by se řadit za běžné pohledávky nebo běžné věřitele, a před akcionáře. Pokud by dluh nebyl uspořádán tímto způsobem, pravděpodobně by to ohrozilo schopnost podniků získávat dluhový kapitál z tradičních zdrojů. Jedním z cílů akčního plánu pro unii kapitálových trhů je dosáhnout větší konvergence mezi insolvenčními režimy jednotlivých členských států.