Stanovisko Evropského výboru regionů Vytvoření prostředí příznivého pro sociální ekonomiku – místní a regionální perspektiva

(2023/C 157/05)

Zpravodaj: Ricardo RIO (PT/ELS), starosta města Braga

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ (VR),

1.

podporuje akční plán pro sociální ekonomiku (2021), který vypracovala Evropská komise, a domnívá se, že bylo velmi důležité zabývat se zásadními výzvami tohoto odvětví;

2.

uvědomuje si meziodvětvovou povahu sociální ekonomiky a skutečnost, že v různých zemích zahrnuje různé druhy subjektů a má různé významy. Orgány veřejné správy, zejména na místní a regionální úrovni, čelí významným výzvám, což ztěžuje vypracování účinného přístupu; z tohoto důvodu zdůrazňuje přidanou hodnotu zapojení Evropského výboru regionů do dialogů a spolupráce v oblasti sociální ekonomiky s Evropskou komisí a dalšími příslušnými zúčastněnými stranami;

3.

vítá akční plán pro sociální ekonomiku i to, že Komise ve svém pracovním programu na rok 2023 oznámila následný návrh na doporučení Rady ohledně vytvoření rámcových podmínek pro sociální ekonomiku. Toto stanovisko je příspěvkem VR a místních a regionálních orgánů k těmto iniciativám a zohledňuje klíčovou úlohu místních a regionálních orgánů při podpoře organizací sociální ekonomiky na daných územích;

4.

zdůrazňuje, že v důsledku probíhající klimatické krize, pandemie COVID-19, ruské agrese vůči Ukrajině a současné rekordní míry inflace se spravedlivý přechod k odolnějšímu a udržitelnějšímu hospodářství stal ještě neodkladnějším a že v této souvislosti vzrostl zájem o sociální ekonomiku vzhledem k potřebě podporovat politiky a nové modely udržitelného a trvalého rozvoje; Jinými slovy je nezbytné modernizovat nejen podpůrné politiky, ale také různé sociální a regulační politiky;

5.

poukazuje na to, že je načase sociální ekonomiku více zviditelnit a získat o ní nové údaje, a to i na místní a regionální úrovni, a propagovat tyto údaje, osvědčené postupy a existující iniciativy mezi novými cílovými skupinami, včetně mladých lidí;

6.

navrhuje vytvoření formálního střediska pro sledování sociální ekonomiky v Evropě, které by mohlo zapojit různé zúčastněné strany, monitorovat vývoj odvětví sociální ekonomiky a navrhovat iniciativy ke zlepšení rámce rozvoje organizací sociální ekonomiky, které se podílejí na společném vytváření veřejné politiky na celostátní, regionální a místní úrovni;

7.

zdůrazňuje význam dynamických ekosystémů sociální ekonomiky, které mohou stavět na podpůrných právních rámcích a politikách v oblasti financování, zdanění a zadávání veřejných zakázek, ale také význam vytvoření institucionálního uspořádání, které by zahrnovalo přístup založený na subsidiaritě mezi evropskou, státní, regionální a místní úrovní správy;

8.

vyzývá orgány EU, členské státy a místní a regionální orgány, aby vypracovaly společný plán na podporu sociální ekonomiky, který by vizi subsidiarity promítl do praxe;

9.

zdůrazňuje prioritní investice do budování institucionálních kapacit i do vzdělávání lidských zdrojů s cílem posílit přizpůsobivost a odolnost tohoto odvětví;

10.

podporuje posílení vzdělávacích a komunikačních kampaní o podnikání v oblasti sociální ekonomiky, které by měly informovat také o financování a podpoře ze strany EU, jež jsou tomuto odvětví k dispozici. Mělo by se tak dít ve spolupráci se všemi úrovněmi správy a relevantními zúčastněnými stranami;

11.

požaduje, aby byla vytvořena „operativní koncepce“ sociální ekonomiky, která by respektovala rozmanité systémy, které již existují, a zahrnovala všechny podniky splňující určitá organizační a provozní kritéria, tak aby nebyly vyloučeny z klíčové podpory pro rozvoj tohoto odvětví. To by umožnilo větší soudržnost a sbližování politik na evropské, vnitrostátní a regionální úrovni a usnadnilo by to vzájemné uznávání modelu sociální ekonomiky (schopnost přeshraničního působení) a jeho zviditelnění;

Sociální ekonomika v Evropě a v členských státech

12.

zdůrazňuje, že je třeba se zabývat tím, že existují rozdílné definice a právní rámce a rovněž metody sběru údajů, což znesnadňuje jakékoli srovnání váhy a přínosu tohoto odvětví v jednotlivých zemích a regionech;

13.

opětovně vybízí Evropskou komisi, „aby vytvořila evropský právní rámec pro sociální ekonomiku, který poskytne […] společnou definici a uspořádání a […] zahrnutí podniků splňujících určitá organizační a provozní kritéria“ (1), tak aby nebyly vyloučeny z klíčové podpory pro rozvoj tohoto odvětví;

14.

naléhavě vyzývá vnitrostátní, regionální a místní orgány, aby lépe naplnily potenciál stávajících pravidel týkajících se zvláštních ustanovení pro služby obecného hospodářského zájmu a v příslušných případech v plné míře využívaly možnosti uznat činnost subjektů sociální ekonomiky vykonávající hospodářskou činnost jako poskytování služeb obecného hospodářského zájmu. Žádá rovněž, aby byl využit potenciál subjektů sociální ekonomiky týkající se rozvoje a zlepšování veřejných služeb, a to formou jejich zapojení do řízení těchto služeb;

15.

uznává pozitivní účinek Iniciativy EU pro sociální podnikání a na ni navazujících činností týkajících se regulačního a institucionálního prostředí pro fungování sociální ekonomiky a sociálních podniků, obává se však, že je třeba dále rozvíjet jednotná a jednoznačná kontaktní místa ve veřejné správě;

16.

vyzývá všechny úrovně správy, aby vytvořily dlouhodobé a dobře financované strategie na podporu sociální ekonomiky, a to v rámci dialogu s tímto odvětvím a v souladu s akčním plánem EU pro sociální ekonomiku a její definicí sociální ekonomiky;

17.

zdůrazňuje, že je třeba vytvořit neformálnější a jednodušší podpůrné systémy pro sociální ekonomiku, neboť tyto systémy – pokud existují – jsou často vysoce formalizované a kladou na organizace sociální ekonomiky nadměrnou administrativní zátěž;

18.

považuje za osvědčený postup, aby členské státy oficiálně zavedly termín sociální ekonomika do veřejného jazyka a přijaly definici, která by odrážela hlavní hodnoty a zásady vyjádřené v definici EU;

19.

žádá, aby byli jmenováni „národní a regionální velvyslanci“ pro sociální ekonomiku s cílem podpořit toto odvětví. V rámci sociální ekonomiky je třeba usnadnit experimentování, provádění pilotních projektů a budování kapacit;

20.

zdůrazňuje úlohu sociálního podnikání a potřebu podporovat jej jako cennou alternativu k ziskovému i neziskovému podnikání a zdůrazňuje úlohu a užitečnost tohoto podnikání při posilování sociální soudržnosti ve znevýhodněných a méně rozvinutých oblastech a rovněž vzhledem ke značnému dopadu, jaký mají tyto struktury v oblasti boje pro vylidňování a odchodu obyvatel z venkova, a při plnění úkolů obecného zájmu, zejména pokud jde o veřejnou podporu;

21.

zasazuje se o provádění strategií, které by posilovaly kapacity organizací sociální ekonomiky pro digitální a ekologickou transformaci a poskytovaly jim podporu prostřednictvím zdrojů a dovedností, aby se tyto organizace mohly transformovat a zlepšit svou výkonnost;

Vytvoření vhodného rámce pro sociální ekonomiku

22.

zdůrazňuje, že je naléhavě nutné zavést moderní a účinné politiky a právní rámce v oblasti sociální ekonomiky, které usnadní přístup k finančním prostředkům a trhům, aby se dosáhlo vzestupné konvergence mezi regiony a členskými státy, a že je třeba mobilizovat veřejné a soukromé financování přizpůsobené potřebám sociální ekonomiky. V této souvislosti zdůrazňuje, že je zapotřebí vytvořit rámce, které by tomuto odvětví umožňovaly rozvíjet přeshraniční spolupráci a internacionalizaci. Proto VR vítá oznámení Komise, že v roce 2023 bude předložena legislativní iniciativa týkající se statutu evropských přeshraničních sdružení a neziskových organizací;

23.

upozorňuje na další překážky, které subjektům sociální ekonomiky brání působit na jednotném trhu v nadnárodním měřítku a které vyplývají z rozmanitosti – a někdy i neexistence – komplexních právních rámců pokrývajících všechny právní formy v rámci sociální ekonomiky, jako jsou družstva, podniky majoritně vlastněné zaměstnanci, vzájemné společnosti, spolky, nadace a sociální podniky;

24.

konstatuje, že sociální ekonomika má průřezovou povahu a měla by být zohledňována v několika oblastech. Dobrým příkladem tohoto mnohostranného přístupu jsou politiky týkající se vnitřního trhu a politiky v oblasti podnikání, kde lze malým a středním podnikům a začínajícím podnikům pomoci růst a expandovat, a tím vytvářet pracovní místa a přispívat k partnerství a spolupráci v rámci hospodářství EU a posilovat jeho konkurenceschopnost;

25.

vyzývá k integraci různých statutů nebo označení, které existují v členských státech a charakterizují podniky, jež usilují o dosahování zisku a zároveň mají pozitivní sociální a environmentální dopad, do více či méně homogenního statutu na evropské úrovni;

26.

uznává, že je třeba zlepšit údaje týkající se sociální ekonomiky, a navrhuje, aby EU zavedla vhodné ukazatele pro hodnocení investic do sociální ekonomiky;

27.

zdůrazňuje, že orgány veřejné správy a příjemci by mohli lépe využívat stávajících možností, které nabízí flexibilita v oblasti státní podpory pro sociální ekonomiku;

28.

vyzývá k podpoře aliancí a společných pracovních procesů mezi třetím sektorem, veřejným sektorem a soukromým sektorem s cílem řešit sociální, hospodářské, vzdělávací, environmentální a ekologické výzvy formou poskytování dovedností, zdrojů a know-how pro dosažení společného cíle;

Osvědčené postupy týkající se úlohy místních a regionálních samospráv

29.

konstatuje, že subjekty sociální ekonomiky jsou silně zakotveny na místní úrovni, v důsledku čehož mají značný potenciál, pokud jde o posilování soudržnosti území a snižování rozdílů na jedné straně a pro zajištění jeho hospodářské obnovy na straně druhé, a vyzývá celostátní orgány, aby místním a regionálním subjektům umožnily využívat na podporu rozvoje sociální ekonomiky na jejich území prostředky, které nejlépe odpovídají místním podmínkám. Zdůrazňuje proto, že města a regiony by měly mít k dispozici dostupné, transparentní, srovnatelné a stabilní systémy financování sociální ekonomiky;

30.

domnívá se, že místní a regionální orgány by měly mít koordinační funkci a vytvářet regionální platformy pro setkávání nebo externí struktury pro spolupráci v oblasti sociální ekonomiky. Konkrétně by měly napomáhat vytváření struktur na podporu vzniku a konsolidace sociální ekonomiky na daném území, tvořených subjekty veřejného a soukromého sektoru. Měly by tyto subjekty koordinovat, a to zejména pokud jde o vzdělávací instituce, které na daném území působí a které usilují o jeho hospodářský rozvoj a sociální soudržnost. V rámci této činnosti by měly rovněž koordinovat tvorbu regionální a komunální politiky v této oblasti a zkušenosti s ní;

31.

požaduje větší zapojení organizací sociální ekonomiky do rozhodování o ekonomických otázkách na místní úrovni. Místní a regionální orgány by měly vypracovat postupy a normy pro společensky odpovědné zadávání veřejných zakázek, přičemž by měly věnovat dostatečnou pozornost hospodářským subjektům, které představují hledisko sociálního začleňování, a otázkám životního prostředí;

32.

navrhuje, aby byly institucionalizovány regionální mechanismy pro dialog a podporu mezi regionálními a místními samosprávami a sítěmi sociální ekonomiky s cílem směrovat finanční příležitosti, vytvářet příležitosti k budování kapacit a lépe podporovat subjekty z praxe. Domnívá se, že za tímto účelem by měl každý členský stát mít ministerstva/útvary/agentury s vymezenou odpovědností za rozvoj sociální ekonomiky a s jasným mandátem zabývat se souvisejícími tématy;

33.

žádá, aby byly vytvářeny příležitosti ke vzdělávání a budování kapacit pro hospodářské a sociální subjekty na místní a regionální úrovni, díky nimž by tyto subjekty mohly pozměnit a rozšířit svůj obchodní model a nasměrovat jej k větší odolnosti, nezávislosti a atraktivitě profesí v sociální ekonomice. Vyzývá proto k začlenění specializované odborné přípravy v oblasti sociálního podnikání do různých fází formálního vzdělávání, odborné přípravy, studijních plánů na univerzitách a všech vzdělávacích cyklů;

34.

zdůrazňuje význam trvalé a posílené koordinace mezi místní a regionální úrovní samosprávy v oblasti sociální ekonomiky a sociálních podniků, a to jak v rámci jednoho členského státu, tak v celé EU;

35.

navrhuje přístup spočívající v mentorování prostřednictvím partnerství mezi územními celky, které již mají zkušenosti s tvorbou místních a regionálních ekosystémů sociální ekonomiky a souvisejících právních rámců, a územními celky, která žádné takové zkušenosti nemají nebo jich mají méně;

36.

zasazuje se o neustálý rozvoj znalostí a koordinaci kroků v oblasti sociální ekonomiky a sociálních podniků mezi obcemi a regiony i v rámci členských států. Tuto spolupráci by mohly podpořit národní strategie – mimo jiné prostřednictvím propagace souvisejících opatření v rámci stávajících sítí místních orgánů a regionů existujících na celostátní úrovni;

37.

hájí názor, že sociální podnikání by mělo mít svou úlohu při usnadňování přechodu hospodářství na ekonomicky, sociálně a environmentálně udržitelnější model. Za tímto účelem musí místní a regionální orgány zajistit prostředky, jimiž zvýší atraktivitu a uznání sociální ekonomiky, například prostřednictvím rozsáhlých komunikačních kampaní, posílením přístupu subjektů sociální ekonomiky k veřejným zakázkám a skrze cílenou finanční podporu;

38.

vyzývá k zavedení oficiálního titulu Evropské hlavní město sociální ekonomiky;

39.

souhlasí s tím, že je třeba zajistit, aby opatření EU zohledňovala místní a regionální hlediska, aby bylo rovněž zajištěno šíření informací o úspěšných pilotních iniciativách a také osvědčených postupů subjektů sociální ekonomiky v rámci vládních doporučení a aby byla prostřednictvím sítí sociální ekonomiky a komunikace s veřejností propagována jejich replikace. Toho by mohlo být dosaženo prostřednictvím speciální nové platformy pro sociální ekonomiku, za aktivní účasti Evropského výboru regionů a ve spolupráci se všemi příslušnými zúčastněnými stranami;

40.

navrhuje zlepšit přístup místních a regionálních samospráv k informacím o evropských fondech a programech, jako jsou evropské strukturální a investiční fondy, posílit vazby mezi EU a místní/regionální úrovní a zlepšit povědomí o úloze odvětví sociální ekonomiky v místních a regionálních komunitách;

Lepší financování, zdanění a přístup na trhy

41.

vítá návrh Komise na zřízení portálu EU pro sociální ekonomiku, který by obsahoval přehled veřejných politik a finančních prostředků pro toto odvětví, a její návrh na zvýšení dostupnosti veřejných finančních prostředků;

42.

označuje nedostatečný přístup k financování za jednu z hlavních překážek, které brání prosperitě sociálního podnikání. Je proto důležité podporovat synergie mezi nástroji financování a pokračovat v mobilizaci soukromých finančních prostředků, „trpělivého“ kapitálu a poradenské podpory přizpůsobených potřebám sociálních podniků a organizací sociální ekonomiky;

43.

vyzývá k tomu, aby byl prozkoumán potenciál sociální ekonomiky v oblastech odborné přípravy, univerzitního studia a všech vzdělávacích cyklů, jakož i aktivních politik zaměstnanosti a rozvoje dovedností a kompetencí. Komise by tak měla podporovat přístup pracovníků sociální ekonomiky k odborné přípravě a celoživotnímu učení v oblastech, jako je digitalizace, participativní vedení, odolnost a ekologická transformace, a tím je motivovat ke vstupu na pracovní trh podniků sociální ekonomiky či k setrvání na tomto pracovním trhu;

44.

domnívá se, že kromě zelené taxonomie, která má podpořit provádění Zelené dohody pro Evropu, by měla Komise co nejdříve předložit také návrh na zavedení taxonomie sociální. Sociální taxonomie by potenciálním investorům a podnikům poskytla jasné vodítko ohledně toho, co lze chápat jako „sociální investice“. Neexistence sociální taxonomie v současné době brzdí případné soukromé investice do sociální ekonomiky;

45.

navrhuje omezit překážky bránící subjektům sociální ekonomiky v přístupu k vnitrostátním fondům a fondům EU a lépe se přizpůsobit místní realitě. Například programy finanční podpory EU a jednotlivých států by měly být přizpůsobeny konkrétním územním potřebám a souvislostem a měly by být rovněž bezpečným a předvídatelným systémem financování sociálních služeb směřujícího od ústřední úrovně k místním orgánům. Dobrým příkladem jsou fondy pro sociální inovace, které byly podporovány v rámci posledního evropského rozpočtu, což napomohlo vzniku nových sociálních projektů ve všech členských státech;

46.

bere na vědomí pokrok v rámci politiky soudržnosti, který přinesl nástroj NextGenerationEU, pokud jde o sociální ekonomiku a nové příležitosti. Potřeba, aby města a regiony měly k těmto prostředkům přímý přístup, je však nadále aktuální;

47.

zdůrazňuje, že je třeba na úrovni EU a členských států vytvořit fiskální rámec pro sociální ekonomiku, který by řešil nekalou hospodářskou soutěž spojenou se skutečností, že subjekty sociální ekonomiky spoléhají především na své vlastní finanční prostředky;

48.

vyzývá členské státy, aby mobilizovaly zdroje v rámci unijního financování, mimo jiné z Nástroje pro oživení a odolnost, a aby s pomocí Programu InvestEU zřídily „záruční fond pro malé a střední subjekty sociální ekonomiky“;

49.

podporuje daňovou politiku, která uznává funkce, jež jsou v obecném zájmu. Jde například o: zavedení skutečných daňových řešení, která podpoří odvětví sociální ekonomiky (úlevy, osvobození od daně, a to jak u daně z příjmu, tak u DPH), zvýšení finančních výhod plynoucích z postavení subjektu sociální ekonomiky nebo sociálního podniku (jak přímo pro subjekty sociální ekonomiky, tak pro osoby/podniky, které využívají jejich služeb nebo od nich nakupují určité zboží). VR proto žádá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost daňovým ustanovením určeným subjektům sociální ekonomiky v rámci legislativní iniciativy Podnikání v Evropě: rámec pro zdanění příjmů (BEFIT);

50.

domnívá se, že je naléhavě nutné zavést fiskální opatření přínosná pro odvětví sociální ekonomiky a zaručit lepší fiskální výhody (sociální zabezpečení, daň z příjmu fyzických osob) při zaměstnávání osob ve zranitelné situaci či ohrožených zranitelností, přičemž zvláštní podporu je třeba zajistit podnikatelským modelům, které zaměstnávají především tyto osoby (zvláštní střediska zaměstnanosti a integrační sociální podniky);

51.

podporuje podmínky týkající se vyhrazení a standardizace, jež mají zajišťovat přístup na trh práce pro dospělé osoby s nějakým druhem kognitivní poruchy: současná úprava (kvóta vyhrazení činí 2 %) není dostačující a v mnoha případech není dodržována. V této souvislosti by se měly vést cílené informační kampaně;

52.

domnívá se, že je zvláště zapotřebí vytvořit lepší a jednoduchou právní úpravu, která by sociálním podnikům umožnila přístup k úvěrům;

53.

vyzývá k přijetí politik podporujících sociálně odpovědné zadávání veřejných zakázek a zahrnutí sociálních požadavků do zadávacích řízení jako prostředku, který napomůže rozvoji odvětví sociální ekonomiky;

54.

žádá, aby byl subjektům sociální ekonomiky usnadněn přístup k veřejným zakázkám – s využitím možností, které již poskytuje evropská směrnice o zadávání veřejných zakázek – a aby bylo podporováno budování kapacit, a to jak co se týče úředníků veřejné zprávy, tak pokud jde o subjekty sociální ekonomiky;

55.

požaduje jasnější pravidla týkající se státní podpory pro subjekty sociální ekonomiky a jejich odlišení od jiných druhů podniků. Stejně tak by se k sociální ekonomice mělo přistupovat odlišně, pokud jde o slučitelnost státní podpory s jednotným trhem, v souvislosti s použitím čl. 87 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství. Je důležité, aby existoval zvláštní režim státní podpory pro subjekty a podniky sociální ekonomiky, které působí v sociálním sektoru, pro případy, kdy působí tam, kde dochází k selhání trhu. Například ve Francii existuje spořicí fond, který se přeměňuje na investice do sociální ekonomiky (10 %). Ve Francii existuje rovněž speciální označení pro vysoce inovativní, ekologické podniky, které plní sociální funkci. To investorům zaručuje daňové výhody, neboť se jedná o podniky s nižší ziskovostí;

56.

zastává myšlenku, že evropský právní rámec musí umožnit uznaným sociálním podnikům přístup na evropské veřejné trhy, aniž by byly vystaveny konkurenčnímu boji s běžnými podniky, neboť uspokojují sociální potřeby nebo plní úkoly veřejné služby, k čemuž mají pověření vlády. To by mohlo být přínosem pro orgány veřejné správy, které zavedou právní rámec pro sociální ekonomiku zahrnující systém schvalování a financování.

---

(1)  Úř. věst. C 440, 29.10.2021, s. 62.