STANOVISKO EVROPSKÉ CENTRÁLNÍ BANKY

ze dne 24. března 2022

k návrhu změny nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, pokud jde o požadavky týkající se úvěrového rizika, rizika úvěrové úpravy v ocenění, operačního rizika, tržního rizika a minimální výstupní úrovně

(CON/2022/11)

(2022/C 233/02)

Úvod a právní základ

Evropská centrální banka (ECB) obdržela dne 20. ledna 2022 žádost Evropského parlamentu a dne 21. ledna 2022 žádost Rady Evropské unie o stanovisko k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jde o požadavky týkající se úvěrového rizika, rizika úvěrové úpravy v ocenění, operačního rizika, tržního rizika a minimální výstupní úrovně (1) (dále jen „navrhované změny nařízení o kapitálových požadavcích“).

ECB konstatuje, že navrhované změny nařízení o kapitálových požadavcích úzce souvisejí s jiným návrhem, k němuž ECB obdržela žádost o konzultaci, konkrétně s návrhem směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2013/36/EU, pokud jde o pravomoci dohledu, sankce, pobočky ze třetích zemí a environmentální, sociální a správní rizika, a směrnice 2014/59/EU (2) (dále jen „navrhované změny směrnice o kapitálových požadavcích“).

Pravomoc ECB zaujmout stanovisko je založena na čl. 127 odst. 4 a čl. 282 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie, neboť navrhované změny nařízení o kapitálových požadavcích obsahují ustanovení, která mají vliv na úkoly ECB týkající se obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi, jak je uvedeno v čl. 127 odst. 6 Smlouvy, a na to, jak Evropský systém centrálních bank přispívá k řádnému provádění opatření v oblasti stability finančního systému, jak je uvedeno v čl. 127 odst. 5 Smlouvy. V souladu s čl. 17.5 první větou jednacího řádu Evropské centrální banky přijala toto stanovisko Rada guvernérů.

Obecné připomínky

ECB vítá návrhy Komise, které provádějí zbývající reformy Basel III (3) v EU, posilují jednotný soubor pravidel EU a zlepšují obezřetnostní rámec pro úvěrové instituce v různých oblastech.

ECB zdůrazňuje, že je důležité dokončit reformy Basel III v EU tak, aby byly provedeny včas, v celém rozsahu a přesně. Tyto reformy řeší klíčové nedostatky stávajícího rámce, které byly zjištěny v předchozích analýzách provedených evropskými i mezinárodními orgány i ve vztahu k evropským bankám, a proto jsou tyto reformy nezbytné pro zajištění stability evropského bankovního sektoru.

Včasné provedení reforem Basel III je důležité pro rychlé řešení těchto nedostatků. ECB proto vyzývá legislativní orgány Unie, aby legislativní proces dokončily rychle a bez nepřiměřeně dlouhých prováděcích období. To je důležité pro zajištění toho, aby banky mohly odolat budoucím krizím.

ECB rovněž považuje za důležité, aby standardy Basel III byly provedeny v celém rozsahu. V tomto ohledu ECB oceňuje, že návrh Komise zahrnuje všechny prvky, které byly vypracovány Basilejským výborem pro bankovní dohled a schváleny skupinou guvernérů centrálních bank a vedoucích orgánů dohledu v prosinci 2017.

V neposlední řadě přikládá ECB velký význam tomu, aby reformy Basel III byly provedeny přesně. To je důležité pro finanční stabilitu i pro mezinárodní důvěryhodnost EU. Důsledné provádění těchto reforem má za cíl zdůraznit závazek EU k mezinárodní finanční spolupráci, a přispět tak k podpoře fungování celosvětového finančního systému a důvěry v banky v EU. Přesné provedení zároveň poskytuje nejlepší možnou záruku pro stabilní bankovní systém, zatímco navrhované odchylky a způsoby provedení by v bankovním sektoru ponechaly oblasti nedostatečně řešených rizik. Jak je vysvětleno níže, tato rizika vznikají zejména při navrhovaném obezřetnostním zacházení s expozicemi v oblasti nemovitostí, úvěrovým rizikem z podniků bez ratingu, úvěrovým rizikem protistrany, akciovými expozicemi a operačním rizikem.

Následující oddíly stanoviska obsahují podrobné postoje k hlavním prvkům návrhu a ke zbývajícím rizikům, která by mohla být nedostatečně pokryta, pokud se EU rozhodne odchýlit od standardů Basel III.

Je rovněž důležité, aby obezřetnostní rámec zůstal vhodný pro daný účel tím, že odstraní zjištěné nedostatky a bude držet krok s inovacemi. Nové definice klíčových pojmů podniků pomocných služeb a finančních institucí, které navrhuje Komise, jsou vítány, neboť vyjasňují hranice oblasti působnosti regulace. ECB rovněž vítá mandát Komise podávat zprávy k novému návrhu obezřetnostního zacházení s kryptoaktivy.

ECB rovněž souhlasí s názorem Komise vyjádřeným v důvodové zprávě k návrhu, že příslušným orgánům není třeba udělit dodatečné pravomoci v oblasti dohledu, aby mohly za výjimečných okolností vážného ekonomického narušení omezit rozdělování výnosů úvěrovými institucemi. ECB zároveň podotýká, že během těchto období hospodářských a finančních problémů nemusí být úvěrové instituce ochotny používat své kapitálové rezervy (4). Do budoucna je ECB toho názoru, že je třeba dále zvážit odstranění faktorů, které odrazují od používání kapitálových rezerv.

1.   Zavedení minimální výstupní úrovně

1.1

Důležitým prvkem reforem rámce Basel III je minimální výstupní úroveň. Snižuje neodůvodněnou variabilitu rizikově vážených aktiv mezi institucemi, čímž zlepšuje rovné podmínky a posiluje obezřetnostní rámec. ECB velmi vítá, že Komise při zavádění minimální výstupní úrovně zvolila tzv. přístup s jednotnou kapitálovou strukturou, kdy banky mají pouze jeden způsob měření svých rizikově vážených aktiv (5).

1.2

ECB nicméně konstatuje, že návrh rovněž obsahuje významná přechodná opatření, která v některých konkrétních oblastech vedou k nižším rizikovým vahám, než se předpokládá v basilejských standardech, a to konkrétně, pokud jde o i) expozice v obytných nemovitostech s nízkými ztrátami z minulých let, ii) expozice vůči podnikům bez ratingu a iii) kalibrace úvěrového rizika protistrany souvisejícího s derivátovými expozicemi. ECB se domnívá, že tyto odchylky od standardů Basel III nejsou odůvodněné z hlediska obezřetnostního dohledu a finanční stability a mohou ponechat neřešené oblasti rizik.

1.3

Určité obavy vzbuzuje zejména přechodné zacházení s expozicemi v oblasti obytných nemovitostí. Přechodné opatření by oslabilo funkci pojistky, kterou minimální výstupní úroveň plní ve vztahu k úvěrům na obytné nemovitosti, což je oblast, která může ohrozit finanční stabilitu, jak dokládají nedávné zprávy ESRB (6) i ECB (7). Zadluženost domácností a nadhodnocování obytných nemovitostí se v několika členských státech EU zvyšují, což přispívá ke vzniku zranitelných míst ve střednědobém horizontu a obav z dluhové bubliny na trhu s bydlením. To by mohlo ponechat některým bankám kapitál, který není úměrný potenciálním ztrátám vyplývajícím z naplnění těchto rizik. Přechodné opatření může rovněž vést k další roztříštěnosti na bankovním trhu EU, kdy se v závislosti na tom, jak jsou prováděny v jednotlivých členských státech, mohou na instituce ve vztahu k podobným rizikům vztahovat různé kapitálové požadavky. Vzhledem k těmto obavám se ECB domnívá, že by k takovému preferenčnímu zacházení s obytnými nemovitostmi nemělo docházet. Bude-li tento mechanismus zachován, měl by být přísně dočasný a omezený.

1.4

ECB je dále znepokojena přechodnými ustanoveními týkajícími se podniků bez ratingu. Podle basilejských standardů je poskytování úvěrů těmto podnikům spojeno s vyšší rizikovou váhou, která odráží vyšší nejistotu ohledně jejich skutečné rizikovosti. Snížení rizikové váhy na základě vlastních odhadů rizik banky oslabuje účel minimální výstupní úrovně, kterým je ochrana proti podhodnocování rizik vlastními modely institucí, neboť instituce by se mohly spolehnout na vlastní odhady pravděpodobnosti selhání (PD) pro přiřazení nižší rizikové váhy podnikům. Komise navrhuje podmínit použití rizikové váhy ve výši 65 % odhadovanou roční pravděpodobností selhání, která by mohla dosáhnout až 0,5 %. ECB se domnívá, že toto ustanovení je koncipováno jako příliš široké, neboť by se mohlo vztahovat na podniky s vyšším rizikovým profilem. Vzhledem k souvisejícím rizikům se proto ECB domnívá, že by taková výjimka pro podniky bez ratingu neměla být zavedena. Bude-li tento mechanismus zachován, měl by zůstat přísně dočasný a omezený. V neposlední řadě ECB plně podporuje úsilí o zvýšení pokrytí ratingů mezi evropskými podniky ve střednědobém až dlouhodobém horizontu, což by navíc mohlo významně přispět k projektu unie kapitálových trhů.

1.5

ECB varuje před jakoukoli - ať už dočasnou, či trvalou - změnou v zacházení s úvěrovým rizikem protistrany souvisejícím s derivátovými expozicemi v souvislosti s minimální výstupní úrovní. ECB je znepokojena tím, že jakákoli změna v kalibraci standardizovaného přístupu k měření expozic úvěrového rizika protistrany („SA-CCR“) by ponechala některá obezřetnostní rizika nekrytá a podhodnocovala by objem expozice pro úvěrové riziko protistrany.

1.6

Pokud jde o úroveň uplatňování minimální výstupní úrovně, Komise navrhla, aby byla použita na nejvyšší úrovni konsolidace. V rámci bankovních skupin je to spojeno s mechanismem přerozdělování dopadu vzniklého na nejvyšší úrovni konsolidace mezi mateřským podnikem a dceřinými podniky (8). Tento mechanismus umožňuje bankovním skupinám v EU, které jsou vázány minimální výstupní úrovní, alokovat v rámci skupiny kapitál účinněji ve srovnání s uplatňováním na individuální úrovni, a to při současném zohlednění příslušné rizikovosti přítomnosti skupiny v každém členském státě. Zavedení zvláštních požadavků na minimální výstupní úroveň na subkonsolidované úrovni členského státu však může bankovní skupiny stále motivovat k reorganizaci činností tak, aby minimalizovaly dopad minimální výstupní úrovně na jednotlivé části skupiny způsobem, který by mohl být potenciálně v rozporu se zavedenými organizačními strukturami nebo řádným řízením rizik. Kromě toho by se zmrazilo více kapitálu na místní úrovni, což by bylo v rozporu s cílem umožnit volný pohyb kapitálu v rámci evropských bankovních skupin, který je důležitým předpokladem finanční integrace. Alternativní možností by bylo uplatnit minimální výstupní úroveň jak na nejvyšší konsolidované úrovni v EU, tak na subkonsolidované úrovni členského státu bez mechanismu rozdělování. To by ve srovnání s návrhem Komise zjednodušilo rámec pro banky a zajistilo řádnou kapitalizaci v každém členském státě, ačkoli by tím na této subkonsolidované úrovni rovněž došlo k zablokování kapitálu. Druhou možností by bylo uplatnit minimální výstupní úroveň pouze na nejvyšší úrovni konsolidace, což by bylo spojeno s povinností bank a příslušných orgánů zajistit, aby kapitalizace samostatných subjektů byla přiměřená (9). Tento přístup by byl nejen jednodušší a snížil by roztříštěnost evropského bankovního sektoru, ale také by náležitě odrážel skutečnost, že minimální výstupní úroveň byla nastavena tak, aby snížila nepatřičnou variabilitu rizikově vážených aktiv na úrovni bankovní skupiny, a nikoli na úrovni každého subjektu. ECB upřednostňuje tento posledně uvedený přístup.

1.7

V neposlední řadě ECB konstatuje, že návrh směrnice o kapitálových požadavcích obsahuje ustanovení o interakci mezi minimální výstupní úrovní, požadavky v oblasti dohledu a makroobezřetnostními kapitálovými rezervami. Těmito otázkami se bude zabývat samostatné stanovisko k navrhovaným změnám směrnice o kapitálových požadavcích (10).

2.   Rámec pro úvěrové riziko – standardizovaný přístup

2.1

ECB vítá návrhy na zavedení nového standardizovaného přístupu k úvěrovému riziku, neboť díky němu budou instituce, které se nespoléhají na interní modely, odolnější a jejich kapitálové požadavky budou citlivější na rizika. ECB však se znepokojením konstatuje, že návrh obsahuje rovněž několik nových odchylek od standardů Basel III, zejména pokud jde o i) specializované úvěrové expozice, ii) akciové expozice, iii) retailové expozice a iv) metodiku oceňování kolaterálu u expozic zajištěných nemovitostmi. Kromě toho byly zachovány některé stávající odchylky (např. pro malé a střední podniky a infrastrukturu), které by spolunormotvůrci měli znovu posoudit. ECB se domnívá, že tyto odchylky mohou celkově snížit soudržnost a bezpečnost nového standardizovaného přístupu a ponechat některá rizika nekrytá. To by mohlo banky ponechat bez dostatečného disponibilního kapitálu v případě, že v těchto segmentech trhu dojde k naplnění rizik. Přesněji řečeno, rámec Basel III byl nastaven tak, aby odrážel rizikovost specializovaných úvěrových expozic, a jakákoli změna, jako je vytvoření nové kategorie pro vysoce kvalitní objektové financování nebo změny kritérií pro vysoce kvalitní projektové financování, by mohla ponechat rizika nekrytá, zejména v předprovozní fázi projektů, a snížit tak ochranu bank. Kromě toho by standardizované rizikové váhy neměly být založeny pouze na úsudku institucí bez schválení modelu, pokud jde o to, zda by objektové financování mohlo splňovat kritéria „vysoké kvality“ podobná rozřazovacímu přístupu založenému na interním ratingu („IRB“).

2.2

Akciové expozice jsou přirozeně rizikovější, protože jsou ze své podstaty v případě selhání podřízeny všem ostatním pohledávkám. Návrhy Basel III tuto skutečnost odrážejí tím, že pro akciové expozice vyžadují vyšší kapitálové požadavky. ECB je proto znepokojena odchylkami od této spolehlivé zásady v řadě oblastí, neboť tyto odchylky by mohly banky vystavit větším rizikům v jejich rozvaze. To platí zejména pro i) akciové expozice vůči ostatním členům stejné skupiny – včetně investic do subjektů finančního sektoru, které banky nemusí odečíst od svého kapitálu, ii) institucionální systémy ochrany a iii) dlouhodobé akciové expozice trvající již šest let nebo déle, které mají rovněž dopad na přiměřenost rizikových vah na konsolidované úrovni. To by nejen zafixovalo stávající velmi nízké rizikové váhy, které neodrážejí inherentní rizikovost akciových expozic, ale také by to prodloužilo absenci přiměřené schopnosti absorbovat ztráty v rámci skupiny. Kromě toho iv) se ECB domnívá, že nižší riziková váha pro akciové expozice v rámci legislativních programů by se měla použít, pokud je doplněna basilejským požadavkem na investiční omezen (11)í, který lze zohlednit i při komplexním posouzení těchto programů. Kromě toho v) přechodné ustanovení použitelné na akciové expozice v rámci přístupu IRB vytváří nepřiměřené výhody, neboť banky mohou uplatňovat rizikové váhy, které jsou nejen nižší než ty, které se uplatňují v současnosti, ale přechodně dokonce nižší než ty, které budou nakonec požadovány. ECB proto navrhuje vyhnout se tomuto přechodnému mimořádnému poklesu kapitálových požadavků pro akciové expozice institucí, kterým bylo povoleno používat přístup IRB, pod úroveň, která bude trvale vyžadována v budoucnu (12).

2.3

ECB se domnívá, že nižší riziková váha pro retailové expozice by měla být omezena na fyzické osoby s celkovými expozicemi nižšími než 1 milion EUR, s tím, že by měla být určena zohledněním peněz, které již klienti dluží, a také nevyčerpaných úvěrových linek. Kromě toho by neměla být dále odkládána nezbytná oprava kapitálových požadavků u bezpodmínečně zrušitelných úvěrových linek.

2.4

Návrh Komise rovněž obsahuje některé změny metodik přecenění nemovitostí, které by nebyly v souladu s basilejskými standardy. ECB se domnívá, že veškerá taková přecenění by měla být prováděna náležitě tak, aby řádně odrážela změny v ocenění nemovitého kolaterálu. Použití statistických metod pro oceňování nemovitostí (namísto toho, aby se spoléhalo na kvalifikovaného nezávislého odhadce) by mohlo vyvolat zavádějící pocit jistoty. To by mohlo vést ke strukturálnímu nadhodnocení skutečné hodnoty nejen jednotlivých nemovitostí, ale celého portfolia, které je předmětem přecenění, což zase snižuje odolnost bank vůči přehřátí trhů s nemovitostmi. Zvýšení hodnoty nemovitostí na základě průměrných hodnot z minulosti může rovněž neobezřetně umožnit bankám, aby se i nadále spoléhaly na zvyšování hodnoty nemovitostí, které nemusí být udržitelné. To platí například zcela jasně v současném prostředí zvyšujícího se nadhodnocování. Tyto změny by zvýšily nežádoucí účinky přechodného mechanismu týkajícího se hypotečních úvěrů s nízkým rizikem v souvislosti s minimální výstupní úrovní (jak je uvedeno v odstavci 1.3) a mohly by dále zvětšit zranitelnost bank na trzích s nemovitostmi.

2.5

Rámec Basel III přehodnotil svůj přístup ke specifikům investic do malých a středních podniků a do infrastruktury tím, že na tyto investice uplatňuje rizikové váhy empiricky kalibrované na údaje různých institucí. ECB se proto domnívá, že EU by se měla řídit revidovanou kalibrací.

3.   Operační riziko

3.1

ECB vítá rozhodnutí Komise zavést nový standardizovaný přístup k operačnímu riziku v souladu s rámcem Basel III, jehož cílem je zvýšit srovnatelnost a jednoduchost výpočtu kapitálových požadavků.

3.2

I když ECB uznává, že rámec Basel III nabízí možnost nezohlednit historické ztráty při výpočtu kapitálových požadavků k operačním rizikům, vyjadřuje politování nad tím, že se Komise rozhodla tyto ztráty neuznat. ECB se domnívá, že zohlednění historie ztrát dané instituce by znamenalo větší citlivost na riziko a krytí ztrát u kapitálových požadavků, řešilo by rozdíly v rizikových profilech institucí ve vysoce citlivých otázkách, jako je riziko chování, praní peněz nebo kybernetické incidenty, a poskytlo by institucím větší motivaci ke zlepšení jejich řízení operačního rizika. ECB by proto upřednostnila takové zavedení, kdy je interní multiplikátor ztrát určen historickými ztrátami instituce a bude zaváděn postupně.

3.3

ECB konstatuje, že orgány dohledu jsou již nyní povinny zohlednit kvalitu řízení rizik, včetně historie ztrát, při vymezení rizikového profilu a kapitálových požadavků v rámci „procesu dohledu a hodnocení“ (SREP). V tomto ohledu by měla být užitečnost navrhované úzce vymezené povinnosti orgánů dohledu sledovat alespoň každé tři roky kvalitu shromažďování historických ztrát institucemi posuzována s ohledem na konečné využití těchto historických ztrát v příslušném rámci, a to i s ohledem na skutečnost, že kvalita údajů je pouze jedním z mnoha klíčových aspektů řízení operačního rizika.

4.   Tržní riziko

4.1

Ve svém stanovisku ze dne 8. listopadu 2017 ke změnám unijního rámce kapitálových požadavků pro úvěrové instituce a investiční podniky (13) (14) vyzvala ECB k dostatečně dlouhé prováděcí fázi basilejských standardů týkajících se tržního rizika vyplývajícího ze zásadního přezkumu obchodního portfolia, přičemž rovněž zohlednila další změny basilejských standardů. Vzhledem k tomu, že byla dokončena mezinárodně dohodnutá pravidla, vítá ECB návrh Komise na přeměnu stávajícího zpravodajského požadavku na kapitálové požadavky.

4.2

ECB bere na vědomí, že návrh umožňuje Komisi změnit nastavení kapitálových požadavků podle nového rámce pro tržní riziko a provádění tohoto rámce odložit o další dva roky. To by mohlo umožnit snížení kapitálových požadavků, což by způsobilo odchylku od standardů Basel III. ECB upřednostňuje omezení těchto pravomocí podle stávajícího návrhu. ECB považuje za důležité, aby tyto standardy byly na mezinárodní úrovni uplatňovány jednotně, a vyzývá k důslednému provedení těchto mezinárodně dohodnutých standardů do roku 2025. To je důležité pro to, aby institucím byla dána jasná pravidla a aby byla zajištěna spolehlivost jednotného souboru pravidel EU, přičemž by se zabránilo negativním dopadům na interní prováděcí plány institucí a proces uplatňování a schvalování interních modelů. Bez ohledu na výše uvedené by bylo možné uvažovat o tom, aby v roce 2025 byla k dispozici zpráva Komise o provádění zásadního přezkumu obchodního portfolia v jiných jurisdikcích, která by mohla normotvůrcům Unie sloužit jako základ pro přípravu možných následných kroků k zajištění rovných podmínek na celosvětové úrovni.

4.3

ECB vítá, že návrh Komise jasně stanoví minimální četnost použitelnou v rámci průhledového přístupu v případě, že jsou subjekty kolektivního investování zahrnuty do interních modelů. ECB se zároveň obává, že takové zacházení by mohlo vést k tomu, že některá rizika nebudou do interního modelu zahrnuta, a proto navrhuje doplnit samostatný požadavek na identifikaci, měření a sledování příslušných rizik v případě, že se nepoužívá denní průhledový přístup.

5.   Riziko úvěrové úpravy v ocenění (CVA)

5.1

ECB se znepokojením konstatuje, že návrh Komise nepřehodnocuje stávající výjimky přijaté Unií, a připomíná, že tyto výjimky byly posouzeny jako podstatný nesoulad v předchozím programu hodnocení regulatorní konzistence Basilejského výboru v roce 2014 (15). ECB se domnívá, že tyto odchylky nejsou odůvodněné z obezřetnostního hlediska a instituce vystavují nekrytým rizikům z jejich derivátových transakcí s protistranami, na které se vztahuje výjimka (16).

5.2

ECB nicméně oceňuje úsilí, které Komise vynaložila při řešení problémů vyplývajících z otevřeného zajištění CVA protistran, na něž se vztahuje výjimka EU, tím, že institucím umožňuje, aby tyto protistrany dobrovolně zahrnuly do své regulatorní CVA (17), a stanoví nové požadavky na podávání zpráv pro protistrany, na něž se vztahuje výjimka EU. Zatímco stanovení nových požadavků na podávání zpráv by mohlo pomoci podpořit lepší postupy řízení rizik ze strany institucí, nezlepší jejich obezřetnostní situaci ani nepřimějí k dodržování tržní disciplíny. K dosažení tohoto cíle by měl být zaveden požadavek na zveřejnění. Pokud by se legislativní orgány Unie rozhodly zachovat stávající výjimky, pomohou tyto návrhy poněkud zmírnit negativní dopady těchto výjimek, ačkoli podstatně nesnižují rizika, která tyto expozice představují pro rozvahy bank.

6.   Přístup IRB

6.1

ECB vítá navrhované změny přístupu IRB pro úvěrové riziko podle konečného balíčku Basel III (18), neboť jsou považovány za nezbytné pro zachování citlivosti vůči riziku při současném výrazném omezení prostoru pro neodůvodněnou variabilitu objemu rizikově vážených expozic (RWEA). ECB podporuje návrh neumožnit i) použití pokročilého přístupu IRB („A-IRB“) pro expozice vůči velkým podnikům, expozice vůči úvěrovým institucím, investičním podnikům a finančním institucím považovaným za podniky a ii) použití přístupu IRB pro akciové expozice. ECB rovněž podporuje zavedení minimálních vstupních úrovní pro rizikové parametry, které zajistí minimální úroveň konzervativismu v modelových parametrech a zároveň sníží nepatřičnou variabilitu RWEA.

6.2

ECB kromě toho podporuje další vyjasnění a zlepšení týkající se odhadu PD, ztrátovosti ze selhání (LGD) a úvěrových konverzních faktorů (CCF).

6.3

ECB by nicméně ráda upozornila na některé nesrovnalosti v návrhu, které mohou bránit celkovému správnému provádění požadavků. Aby se snížilo riziko nesprávného výkladu, ECB zejména doporučuje mezi různými články pozměněného nařízení o kapitálových požadavcích dále sladit pojmy používané k identifikaci velikosti podnikových dlužníků, jako jsou „obrat“, „příjmy“ a „prodej“ (19).

6.4

Dále je třeba zajistit soulad mezi definicí selhání a odhadováním a prováděním rizikových parametrů. Zejména pokud jde o provádění přístupu IRB na úrovni kategorie expozic, který zavádí pozměněný článek 148, ECB by ráda zdůraznila, že v případě retailových expozic tato změna umožňuje použít přístup IRB alespoň pro jednu z kategorií expozic uvedených v novém čl. 147 odst. 2 písm. d) bodech i), ii), iii) a iv). Současně v případě retailových expozic ECB konstatuje, že stávající čl. 178 odst. 1 umožňuje institucím uplatňovat definici selhání na úrovni jednotlivé úvěrové facility, a nikoli ve vztahu k celkovým závazkům dlužníka. Pokud je definice selhání pro retailové expozice definována na úrovni dlužníků, ECB v tomto ohledu doporučuje omezit možnost používat přístup IRB buď pro všechny kategorie expozic uvedené v čl. 147 odst. 2 písm. d) bodech i), ii), iii) a iv), nebo pro žádnou z těchto kategorií, aniž je dotčena možnost požádat o trvalé částečné použití za podmínek stanovených v článku 150.

6.5

Pokud jde o nové požadavky na odhady PD, ECB se navíc domnívá, že další upřesnění časového horizontu pro ratingové přiřazování, jak je navrženo v konečných standardech Basel III, by zajistilo odpovídající diferenciaci rizik navzdory nepříznivým ekonomickým podmínkám a zvýšilo srovnatelnost rizikově vážených aktiv mezi institucemi. Kromě toho byly v návrhu zavedeny určité rozdíly mezi požadavky na odhady PD u retailových expozic a požadavky na odhady PD u expozic vůči podnikům a institucím, což může bránit správnému výkladu ze strany institucí. V této souvislosti ECB doporučuje, aby byly požadavky týkající se těchto typů expozic dále sjednoceny.

7.   Zpřístupňování informací a podávání zpráv v rámci pilíře III

7.1

ECB vítá cíl nového integrovaného centra pro zveřejňování informací v rámci pilíře III úvěrovými institucemi, jež spravuje Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) a jež slouží ke snížení zátěže institucí a usnadnění využívání informací z pilíře III všemi zúčastněnými stranami. Orgány dohledu by z centralizovaného místa pro zveřejňování informací měly prospěch, neboť by to usnadnilo jejich úlohu při zajišťování kvality informací v rámci pilíře III. ECB však konstatuje, že návrh uplatňuje různé přístupy, pokud jde o kvantitativní zveřejňování informací malých a nepříliš složitých institucí a větších institucí. V případě malých a nepříliš složitých institucí bude orgán EBA využívat podávání zpráv orgánům dohledu k sestavování odpovídajících kvantitativních zveřejňovaných informací na základě předem definovaného přiřazování informací. U větších institucí by bylo třeba vypracovat nový postup podávání zpráv pro zpřístupňování informací, což by vedlo ke dvojímu vykazování datových bodů, neboť požadavky na údaje v rámci pilíře III se překrývají s podáváním zpráv orgánům dohledu. Orgán EBA poté obdrží tyto nové šablony „v elektronické podobě“ a bude je muset zveřejnit ve stejný den, kdy je obdrží. ECB se domnívá, že přístup malých a nepříliš složitých institucí ke kvantitativnímu zpřístupňování informací by mohl být uplatňován na všechny instituce bez ohledu na jejich velikost a složitost s cílem snížit zpravodajské zatížení všech institucí. ECB rovněž konstatuje, že harmonogram, v němž má orgán EBA zveřejňovat informace z pilíře III na centralizovaném místě, neumožňuje uvést do souladu podávání zpráv orgánům dohledu a zveřejňování informací v rámci pilíře III, což by mohlo vést k další pracovní zátěži pro orgány dohledu a k nejasnostem pro investory a další uživatele informací v rámci pilíře III. Podle stejné logiky by se v zájmu zajištění soudržnosti neměla politika opětovného předkládání zpráv orgánu EBA stanovená v pozměněném článku 434a omezovat na zveřejňování informací, ale měla by se vztahovat i na podávání zpráv orgánům dohledu.

7.2

Kvalitativní zveřejnění a některá kvantitativní zveřejnění (20) navíc nelze odvodit z podávání zpráv orgánům dohledu na základě předem definovaného přiřazování. Tento problém se týká jak malých a nepříliš složitých institucí, tak dalších institucí. Postup předkládání těchto informací orgánu EBA by proto měl být vyjasněn. ECB rovněž předjímá možné obtíže orgánu EBA při agregaci a srovnávání kvalitativních informací kvůli jejich nestrukturované povaze.

7.3

ECB konstatuje, že navrhované změny směrnice o kapitálových požadavcích předpokládají změnu článku 106 směrnice o kapitálových požadavcích s cílem zmocnit příslušné orgány k tomu, aby požadovaly, aby instituce, které nejsou malými a nepříliš složitými institucemi, předkládaly informace orgánu EBA ke zveřejnění na centralizovaných internetových stránkách orgánu EBA. Tato změna směrnice o kapitálových požadavcích by se stala nadbytečnou, pokud by bylo znění nařízení o kapitálových požadavcích změněno způsobem navrženým v odstavci 7.1.

8.   Environmentální a sociální rizika a rizika v oblasti správy a řízení

8.1

Lepší začlenění environmentálních a sociálních rizik a rizik v oblasti správy a řízení („ESG“) do obezřetnostního rámce má zásadní význam pro zvýšení odolnosti bankovního sektoru. Komplexní připomínky ECB k návrhům týkajícím se rizik ESG budou uvedeny ve stanovisku k navrhovaným změnám směrnice o kapitálových požadavcích (21). Pokud jde konkrétně o navrhované změny nařízení o kapitálových požadavcích, ECB vítá návrh Komise zavést harmonizované definice rizik ESG a oceňuje deklarovaný záměr sladit definice s definicemi, které orgán EBA navrhl ve své zprávě o řízení rizik ESG pro úvěrové instituce a investiční podniky a dohledu nad nimi (22) ECB však pozoruje určité rozdíly ve znění navrhovaných definic oproti znění, které používá orgán EBA. Definice orgánu EBA jsou širší a zahrnují veškeré negativní dopady, nikoli pouze ztráty. V důsledku toho věrněji odrážejí povahu rizik ESG, která se projevují mimo jiné strategickým rizikem a rizikem poškození dobré pověsti. Tato rizika mohou například vést k nižším objemům obchodů a ovlivnit udržitelnost a životaschopnost instituce. ECB proto navrhuje upřesnit znění definic s cílem zajistit užší soulad s definicemi navrženými orgánem EBA.

8.2

ECB vítá navrhovanou změnu článku 430, která vyžaduje, aby instituce hlásily své expozice vůči rizikům ESG svým příslušným orgánům. Vzhledem k tomu, že vykazování příslušných kvalitativních a kvantitativních informací o rizicích ESG usnadňuje dohled nad těmito riziky, vyzývá ECB legislativní orgány Unie a orgán EBA, aby zajistily, že navrhovaný požadavek na podávání zpráv bude proveden co nejdříve. ECB konstatuje, že toto podávání zpráv bude podléhat zásadě proporcionality, jak je uvedeno ve 40. bodě odůvodnění navrhovaných změn nařízení o kapitálových požadavcích.

8.3

ECB souhlasí se 40. bodem odůvodnění navrhovaných změn nařízení o kapitálových požadavcích, který uvádí, že expozice vůči rizikům ESG není nutně úměrná velikosti a složitosti instituce. Je proto nezbytné, aby trhy a orgány dohledu získaly odpovídající údaje od všech subjektů vystavených těmto rizikům bez ohledu na jejich velikost. ECB proto důrazně podporuje návrh uplatňovat požadavky na zpřístupňování informací o rizicích ESG podle článku 449a na všechny instituce. ECB podporuje návrh Komise přizpůsobit četnost a podrobnosti požadavků na zpřístupňování velikosti a složitosti institucí, aby byla řádně zohledněna zásada proporcionality. ECB konstatuje, že je důležité zajistit odpovídající soulad mezi požadavky na zpřístupňování informací o rizicích ESG pro instituce a dalšími iniciativami v oblasti zpřístupňování informací (např. směrnicí o podávání zpráv podniků o udržitelnosti) v tom smyslu, že tyto iniciativy by měly umožnit institucím náležitěji posoudit svá rizika a plnit své vlastní povinnosti v oblasti zpřístupňování informací.

8.4

ECB rovněž důrazně podporuje návrh na zkrácení termínu, do kterého musí orgán EBA předložit svou zprávu o obezřetnostním zacházení s expozicemi podléhajícími vlivům environmentálních a/nebo sociálních faktorů podle článku 501c. ECB tuto práci důrazně podporuje a domnívá se, že předložení této zprávy by dále podpořilo příspěvek EU k mezinárodní politické diskusi o těchto otázkách. Konkrétní pozměňovací návrhy k těm ustanovením navrhovaného nařízení o kapitálových požadavcích, která ECB doporučuje změnit, jsou uvedeny v samostatném technickém pracovním dokumentu včetně příslušného odůvodnění. Technický pracovní dokument je k dispozici v anglickém jazyce na internetových stránkách EUR-Lex.

---

(1)  COM(2021) 664 final.

(2)  COM(2021) 663 final.

(3)  Reformy Basel III, známé také jako standardy Basel III, jsou standardy přijaté Basilejským výborem pro bankovní dohled (BCBS). Konsolidované standardy jsou k dispozici na internetových stránkách Banky pro mezinárodní platby na adrese www.bis.org

(4)  Viz stanovisko Evropské centrální banky CON/2020/16 ze dne 20. května 2020 ke změnám obezřetnostního rámce Unie v reakci na pandemii COVID-19 (Úř. věst. C 180, 29.5.2020, s. 4). Všechna stanoviska ECB jsou zveřejněna na internetových stránkách EUR-Lex.

(5)  Další informace o přístupu „s jednotnou kapitálovou strukturou“, pokud jde o kapitálové požadavky založené na riziku, naleznete v otázkách a odpovědích Komise.

(6)  Evropská rada pro systémová rizika, Vulnerabilities in the residential real estate sectors of the EEA countries, únor 2022.

(7)  Evropská centrální banka, Financial Stability Review, November 2021.

(8)  Viz důvodová zpráva Komise.

(9)  V souladu s SCO 10 Basilejských zásad.

(10)  Viz návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2013/36/EU, pokud jde o pravomoci dohledu, sankce, pobočky ze třetích zemí a environmentální, sociální a správní rizika, a směrnice 2014/59/EU.

(11)  Viz CRE 20.59 Basilejských zásad.

(12)  Kapitálové požadavky finančních konglomerátů vedených bankami jsou rovněž ovlivněny ustanoveními bodů iii) a v) v důsledku tzv. dánského kompromisu, podle něhož mohou být investice bank do kapitálových nástrojů vydaných pojišťovnami patřícími do stejného finančního konglomerátu rizikově váženy, a nikoli odečteny.

(13)  Viz poznámka pod čarou 1 v SCO30.5.

(14)  Stanovisko Evropské centrální banky CON/2017/46 ze dne 8. listopadu 2017 ke změnám unijního rámce kapitálových požadavků pro úvěrové instituce a investiční podniky (Úř. věst. C 34, 31.1.2018, s. 5).

(15)  Basilejský výbor pro bankovní dohled (2014) Regulatory Consistency Assessment Programme (RCAP) - Assessment of Basel III regulations - European Union, k dispozici na internetových stránkách Banky pro mezinárodní platby na adrese www.bis.org

(16)  To rovněž zdůraznil Evropský orgán pro bankovnictví (2019) Policy advice on the Basel III reforms on credit valuation adjustment (CVA) and market risk, doporučení CVA2: výjimky z CVA, s. 9, k dispozici na internetových stránkách orgánu EBA na adrese www.eba.europa.eu

(17)  Viz důvodová zpráva Komise.

(18)  Viz zejména Basel III: Finalising post-crisis reforms (bis.org).

(19)  Například v čl. 142 odst. 1 bodě 5a) je pojem „velký podnik“ definován odkazem na metrický „obrat“ („sales“), zatímco v novém čl. 5 odst. 8 je pojem „malý a střední podnik“ definován odkazem na metrický „obrat“ („turnover“).

(20)  Například s odkazem na zveřejnění ESG a IRRBB.

(21)  Viz poznámka pod čarou 10 výše.

(22)  Evropský orgán pro bankovnictví (2021), EBA Report on management and supervision of ESG risks for credit institutions and investment firms (EBA/REP/2021/18), k dispozici na internetových stránkách orgánu EBA na adrese www.eba.europa.eu