SDĚLENÍ KOMISE

Pokyny k přísné ochraně živočišných druhů v zájmu Společenství podle směrnice o stanovištích

(2021/C 496/01)

OBSAH

PŘEDMLUVA

SOUVISLOSTI

ČLÁNEK 12

2.1

Obecné právní úvahy

2.2

Nezbytná opatření pro systém přísné ochrany

2.2.1

Opatření pro vytvoření a účinné provádění systému přísné ochrany

2.2.2

Opatření pro zajištění příznivého stavu ochrany

2.2.3

Opatření týkající se situací uvedených v článku 12

2.2.4

Ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. a) až d) ve vztahu k probíhajícím činnostem

2.3

Zvláštní ustanovení o ochraně podle článku 12

2.3.1

Úmyslný odchyt nebo usmrcování jedinců druhů uvedených v příloze IV a)

2.3.2

Úmyslné vyrušování druhů uvedených v příloze IV a), zejména v obdobích rozmnožování, výchovy mláďat, přezimování a migrace

2.3.3

Úmyslné ničení nebo sběr vajec z volné přírody

2.3.4

Poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku

2.3.5

Držení a chov, doprava a prodej nebo výměna a nabízení za účelem prodeje nebo výměny jedinců odebraných z volné přírody

2.3.6

Systém sledování nahodilého odchytu a usmrcování druhů uvedených v příloze IV a)

ČLÁNEK 16

3.1

Obecné právní úvahy

3.1.1

Povinnost zajistit úplné, jasné a přesné provedení článku 16

3.1.2

Patřičné celkové uplatnění odchylek

3.2

Důkladně kontrolovaný systém povolování odchylek: 3 testy

3.2.1

Prokázání jednoho z důvodů podle čl. 16 odst. 1 písm. a) až e) (test 1)

3.2.2

Neexistence uspokojivé alternativy (test 2)

3.2.3

Dopad odchylky na stav ochrany (test 3)

3.3

Další úvahy

3.3.1

Úloha akčních plánů na ochranu druhů

3.3.2

Posouzení dopadů plánů nebo projektů a ochrana druhů

3.3.3

Úloha kompenzačních opatření

3.3.4

Odchylky uplatněné u více druhů

3.3.5

„Dočasný charakter“: jak přistupovat k osídlení míst, v nichž probíhá realizace rozvoje, druhy uvedenými v příloze IV

3.4

Monitorování a podávání zpráv o odchylkách

3.4.1

Monitorování dopadů odchylek

3.4.2

Povinnosti podávání zpráv o odchylkách podle čl. 16 odst. 2 a čl. 16 odst. 3

PŘÍLOHA I:

ODKAZY NA JUDIKATURU – USTANOVENÍ SMĚRNICE O STANOVIŠTÍCH, KTERÁ SE TÝKAJÍ OCHRANY DRUHŮ

PŘÍLOHA II:

SEZNAM ŽIVOČIŠNÝCH DRUHŮ UVEDENÝCH V PŘÍLOHÁCH II, IV A V SMĚRNICE O STANOVIŠTÍCH (92/43/EHS)

PŘÍLOHA III:

PROVÁDĚNÍ ČLÁNKU 12 SMĚRNICE O STANOVIŠTÍCH –PŘÍKLAD S VLKY

PŘEDMLUVA

Proč vydáváme aktualizované pokyny k přísné ochraně živočišných druhů?

První pokyny k přísné ochraně živočišných druhů v zájmu Společenství podle směrnice o stanovištích (1) byly zveřejněny v roce 2007. Jejich účelem bylo zajistit lepší pochopení ustanovení, která se týkají ochrany druhů a použitých specifických termínů.

V návaznosti na kontrolu účelnosti směrnic EU v oblasti ochrany přírody (v letech 2014–2016) Evropská komise přijala Akční plán pro přírodu, lidi a hospodářství (2), aby prosadila lepší, chytřejší a nákladově úspornější provádění těchto směrnic. První opatření tohoto akčního plánu vyzvalo k aktualizaci těchto pokynů. To bylo považováno za nezbytné s ohledem na nejnovější rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie a také kvůli zajištění lepší soudržnosti s širšími socioekonomickými cíli.

Nynější pokyny jsou výsledkem této revize. Zohledňují praktické zkušenosti získané v průběhu let od zveřejnění první verze pokynů při provádění ustanovení směrnice o stanovištích, která se týkají ochrany druhů.

Účel pokynů

Tyto pokyny se zaměřují na povinnosti vyplývající z článků 12 a 16 směrnice o stanovištích. Ty stanoví systém přísné ochrany živočišných druhů uvedených v příloze IV a) směrnice, přičemž za stanovených podmínek umožňují odchylku od těchto ustanovení. Pokyny jsou založeny zejména na příslušných rozsudcích Soudního dvora Evropské unie a na příkladech systémů ochrany druhů, které fungují v různých členských státech.

Pokyny jsou určeny vnitrostátním, regionálním a místním orgánům, orgánům pro ochranu přírody a jiným organizacím odpovědným za provádění směrnice o stanovištích nebo se na tomto provádění podílejícím a dále zúčastněným stranám. Jejich cílem je pomoci těmto subjektům při navrhování účinných a pragmatických způsobů uplatňování zmíněných ustanovení za současného plného respektování právního rámce. Různé návrhy pokynů byly konzultovány s členskými státy a klíčovými zúčastněnými stranami a jejich připomínky byly vzaty v úvahu.

Omezení pokynů

Tyto pokyny vysvětlují, jak Komise chápe příslušná ustanovení směrnice, ale nejsou samy o sobě legislativní; nevytvářejí nová pravidla, ale poskytují vodítko k uplatňování stávajících pravidel. K závaznému výkladu práva EU je oprávněn pouze Soudní dvůr Evropské unie.

Pokyny, které budou v pravidelných intervalech dále aktualizovány, by měly být chápány s ohledem na jakoukoli judikaturu, která se na toto téma objeví, a rovněž s přihlédnutím ke zkušenostem z provádění článků 12 a 16 v členských státech.

Struktura dokumentu

Pokyny sestávají ze tří hlavních kapitol. Kapitola 1 se zabývá místem, jaké ochrana druhů zaujímá v rámci celkového systému směrnice o stanovištích. Kapitola 2 se podrobněji věnuje příslušným právním ustanovením článku 12 směrnice. Kapitola 3 zkoumá možnosti odchylky podle článku 16.

Na začátku každého oddílu jsou shrnuty (kurzívou) hlavní body vyplývající z těchto analýz. V příloze I jsou uvedeny kompletní odkazy na případy Soudního dvora citované v rámci tohoto textu. Příloha II obsahuje seznam druhů živočichů, na které se vztahují ustanovení o ochraně druhů. Příloha III ukazuje na příkladu vlka, jakým způsobem lze tyto pokyny použít.

1. SOUVISLOSTI

1.1 Ochrana druhů podle směrnice 92/43/EHS

(1-1)

Ustanovení čl. 2 odst. 1 stanoví celkový cíl směrnice o stanovištích, kterým je „přispět k zajištění biologické rozmanitosti prostřednictvím ochrany přírodních stanovišť a volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin na evropském území členských států, na které se vztahuje Smlouva“.

V souladu s čl. 2 odst. 2 je cílem opatření přijímaných na základě této směrnice „zachování nebo obnova příznivého stavu z hlediska ochrany u přírodních stanovišť, druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin v zájmu Společenství“. Podle čl. 2 odst. 3 musí tato opatření „brát v úvahu hospodářské, sociální a kulturní požadavky a regionální a místní charakteristiky“ (3).

Hlavním cílem směrnice o stanovištích je proto zachování nebo obnova všech přírodních stanovišť a druhů v zájmu Společenství ve stavu z hlediska jejich ochrany příznivém. V čl. 1 písm. i) směrnice je definováno, co se rozumí „příznivým stavem druhu z hlediska ochrany“ (4).

(1-2)

Pro dosažení tohoto cíle má směrnice dva hlavní soubory ustanovení. První soubor se týká ochrany přírodních stanovišť a stanovišť druhů (články 3 až 11) a druhý se týká ochrany druhů (články 12 až 16).

(1-3)

Ustanovení o ochraně druhů (články 12 až 16) se vztahují na celý přirozený areál rozšíření druhů v členských státech, a to jak v rámci lokalit sítě Natura 2000, tak i mimo ně. Tato ustanovení doplňují ustanovení, která upravují lokality sítě Natura 2000, jež se zaměřují na ochranu přírodních stanovišť a klíčových oblastí stanovišť chráněných druhů uvedených v příloze II směrnice.

(1-4)

Směrnice je závazná, pokud jde o výsledek, kterého má být dosaženo, ale ponechává členským státům možnost volby, pokud jde o formu a metody dosažení tohoto výsledku. Ustálená judikatura objasňuje, že provedení ve vnitrostátním právu musí být jasné a přesné, věrné a s nezpochybnitelnou závazností (viz rozsudky Soudního dvora ve věcech C-363/85, C-361/88, C-159/99 bod 32, C-415/01 bod 21, C-58/02, C-6/04 body 21, 25 a 26, C-508/04 bod 80).

(1-5)

Výklad a uplatňování ustanovení směrnice by měly rovněž zohlednit zásadu obezřetnosti stanovenou v článku 191 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), jejímž cílem je zajistit vyšší úroveň ochrany životního prostředí preventivně zaměřeným rozhodováním v případě rizika.

(1-6)

Rovněž je důležité zdůraznit, že provádění ustanovení směrnice, která se týkají ochrany druhů, vyžaduje individuální přístup založený na jednotlivých druzích. Členské státy by proto své prováděcí kroky měly vždy vést s ohledem na zamýšlený cíl, dotyčné druhy a okolnosti každého případu.

(1-7)

Je třeba, aby se tato pojetí flexibility a proporcionality nevykládala mylně. Nesnižují povinnosti členských států jednat účinným způsobem, nýbrž spíše poskytují orgánům dostatečný manévrovací prostor k tomu, aby svůj způsob provádění mohly přizpůsobit konkrétním okolnostem (z hlediska stavu ochrany, ale také z hlediska sociálního, hospodářského a kulturního).

(1-8)

Podle Soudního dvora „články 12, 13 a 16 směrnice o stanovištích představují jednotný soubor norem směřujících k zajištění ochrany populací dotyčných druhů, takže jakákoliv výjimka, která by byla neslučitelná s touto směrnicí, by porušovala jak zákazy uvedené v článcích 12 nebo 13 této směrnice, tak pravidlo, podle kterého mohou být výjimky uděleny v souladu s článkem 16 téže směrnice“ (5). Soudní dvůr dále upřesnil, že „články 12 až 14 a čl. 15 písm. a) a b) směrnice představují jednotný soubor norem, které členským státům ukládají povinnost zavést striktní režimy ochrany dotyčných živočišných a rostlinných druhů“ (6). Ať už se při provádění těchto ustanovení uplatní jakýkoli přístup, je potřeba, aby respektoval celkový cíl směrnice, kterým je zajištění biologické rozmanitosti a zachování nebo obnova přírodních stanovišť a druhů v zájmu Společenství v příznivém stavu z hlediska jejich ochrany.

Přirozený areál rozšíření druhů a stanovišť – dynamické pojetí

(1-9)

Přirozený areál rozšíření zhruba popisuje prostorové ohraničení, v němž se stanoviště nebo druh vyskytuje. Není totožný s přesnými lokalitami (skutečně obsazenou oblastí) nebo územím, kde se stanoviště, druh nebo poddruh trvale vyskytují. V jejich přirozeném areálu rozšíření mohou být tyto skutečné lokality nebo území nejednotné nebo nesouvislé (tj. stanoviště a druhy nemusejí být rozloženy rovnoměrně). Pokud se ukáže, že důvod takového rozdělení je přirozený, tedy způsobený ekologickými faktory, neměly by se takto izolované lokality považovat za souvislý přirozený areál rozšíření. Například u alpských druhů mohou být areálem rozšíření Alpy a Pyreneje, ale nikoli nížinné území mezi nimi. Přirozený areál rozšíření však zahrnuje i oblasti, které nejsou trvale využívány: například u stěhovavých druhů spadají do jejich areálu rozšíření všechny suchozemské nebo vodní oblasti, které tyto stěhovavé druhy obývají, dočasně v nich zůstávají nebo je kdykoliv během své obvyklé migrace křižují či přelétávají (7).

(1-10)

Přirozený areál rozšíření není statický, nýbrž dynamický: může se zmenšovat i zvětšovat. Přirozený areál rozšíření může být jedním z aspektů při posuzování podmínek stanoviště nebo druhu. Je-li přirozený areál rozšíření nedostatečně velký na to, aby umožnil dlouhodobou existenci daného stanoviště nebo druhu, členské státy by měly stanovit referenční hodnotu pro areál rozšíření, který by umožnil příznivé podmínky, a měly by o toto usilovat, například podpořit zvětšování stávajícího areálu rozšíření.

(1-11)

Pokud se určitý druh nebo stanoviště samy rozšíří na novou oblast nebo území, nebo pokud byl určitý druh opětovně vysazen do svého původního přirozeného areálu rozšíření (v souladu s pravidly uvedenými v článku 22 směrnice o stanovištích), musí být toto území považováno za součást přirozeného areálu rozšíření. Podobně mohou ke zvětšení přirozeného areálu rozšíření stanovišť nebo druhů přispět obnova či opětovné vytvoření nebo správa oblastí stanovišť a určité zemědělské a lesnické postupy. Jedinci nebo populace volně žijících druhů živočichů, které byly člověkem úmyslně nebo náhodně zavlečeny do míst, kde se nikdy přirozeně nevyskytují, nebo do míst, kde by se v dohledné době přirozeně nerozšířili, by měli být považováni za jedince nebo druhy vyskytující se mimo jejich přirozený areál rozšíření, a tudíž nespadající do oblasti působnosti směrnice.

2. ČLÁNEK 12

Článek 12

1. Členské státy přijmou nezbytná opatření pro vytvoření systému přísné ochrany živočišných druhů uvedených v příloze IV a) v jejich přirozeném areálu rozšíření, který zakazuje:

a)	veškeré formy úmyslného odchytu nebo usmrcování jedinců těchto druhů v přírodě;

b)	úmyslné vyrušování těchto druhů, zejména v období rozmnožování, výchovy mláďat, přezimování a migrace;

c)	úmyslné ničení nebo sběr jejich vajec z volné přírody;

d)	poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku.

2. U těchto druhů členské státy zakáží držení a chov, dopravu a prodej nebo výměnu a nabízení za účelem prodeje nebo výměny jedinců odebraných z volné přírody s výjimkou jedinců, kteří byli z přírody legálně odebráni ještě před prováděním této směrnice.

3. Zákazy uvedené v odst. 1 písm. a) a písm. b) a odstavci 2 platí pro všechna životní stadia živočichů, na něž se vztahuje tento článek.

4. Členské státy zřídí systém sledování nahodilého odchytu a usmrcování druhů živočichů uvedených v příloze IV a). Na základě shromážděných údajů uskuteční členské státy další výzkum nebo přijmou ochranná opatření, aby zajistily, že nahodilý odchyt a usmrcování nebudou mít na příslušný druh významný negativní dopad.

(2-1)

Článek 12 se zabývá ochranou druhů uvedených v příloze IV a). Tento článek se vztahuje na celý přirozený areál rozšíření druhů v rámci EU a jeho cílem je řešit přímé hrozby, kterým tyto druhy čelí, spíše než hrozby, kterým jsou vystavena jejich stanoviště, s výjimkou čl. 12 odst. 1 písm. d).

(2-2)

Příloha IV a) zahrnuje širokou škálu druhů, od velkých obratlovců obývajících rozsáhlá území po malé bezobratlé s velmi malými domovskými areály rozšíření. Některé druhy jsou zároveň uvedeny v příloze II, a proto těží rovněž z opatření zaměřených na ochranu jejich stanovišť ve zvláštních oblastech ochrany (články 3 až 10). Jiné jsou však zařazeny pouze do přílohy IV a), což znamená, že hlavní ustanovení pro dosažení cíle ochrany stanoveného v článku 2 směrnice obsahuje v jejich případě článek 12 (u živočišných druhů) a článek 13 (u rostlinných druhů).

(2-3)

Před podrobným rozvedením ustanovení článku 12 je vhodné připomenout některé obecné právní úvahy, k nimž dospěl Soudní dvůr Evropské unie.

2.1. Obecné právní úvahy

Provedení článku 12 ve vnitrostátním právu musí být úplné, jasné a přesné. Vnitrostátní předpisy musí být dostatečně konkrétní, aby splňovaly požadavky směrnice.

(2-4)

Účinné provádění článku 12 směrnice o stanovištích vyžaduje úplné, jasné a přesné provedení ve vnitrostátním právu členskými státy. Podle ustálené judikatury „ustanovení směrnice musí být provedena s nepopiratelnou závazností a tak konkrétně, určitě a jasně, jak je nezbytné, aby byl splněn požadavek právní jistoty“ (8).

(2-5)

Podle Soudního dvora „provedení směrnice do vnitrostátního práva nevyžaduje nutně formální a doslovné převzetí jejího obsahu do výslovného a zvláštního právního předpisu a k jejímu provedení může postačovat, v závislosti na jejím obsahu, všeobecný právní kontext, pokud tento účinně zajišťuje úplné uplatnění směrnice dostatečně jasným a přesným způsobem“ (9). Soudní dvůr důsledně zaujímá rozhodnutí, že za účelem splnění požadavku právní jistoty by jednotlivci měli mít prospěch z jasné a přesné právní situace, která jim umožní zjistit plný rozsah jejich práv a případně se bránit před vnitrostátními soudy (10).

Různé druhy omezení mohou být v právních předpisech zakotveny v různých formách. Ať už se však použije jakákoli forma, musí být dostatečně jasná, přesná a striktní. Bylo například rozhodnuto, že zákaz používání pesticidů, u nichž je pravděpodobné, že budou mít vážně škodlivé účinky na přírodní rovnováhu, nevyjadřoval dostatečně jasným, přesným a striktním způsobem nutnost zakázat poškozování míst rozmnožování nebo míst odpočinku chráněných živočichů, jak je stanoveno v čl. 12 odst. 1 písm. d) (11).

(2-6)

Všechna ustanovení, která zavádějí rámec přísné ochrany, by se měla týkat konkrétně druhů uvedených v příloze IV a měla by splňovat veškeré požadavky stanovené v článku 12. Význam tohoto přístupu zdůraznil Soudní dvůr (12) ve věci týkající se druhu Caretta caretta (kareta obecná). Na žádost Soudního dvora, aby uvedla platné předpisy v řeckém právním systému, které podle jejího názoru splňují požadavky stanovené v článku 12, „řecká vláda pouze vyjmenovala řadu právních a správních předpisů, aniž by odkazovala na konkrétní ustanovení, která by mohla tyto požadavky splnit.“

Vzhledem k specifickému charakteru článku 12 Soudní dvůr rozhodl, že právní nebo správní předpisy obecné povahy, např. pouhé opakování znění článku 12 ve vnitrostátních právních předpisech, ne vždy splňují požadavky ochrany druhů nebo zaručují účinné provádění článku 12. Formální provedení článku 12 ve vnitrostátních právních předpisech samo o sobě nestačí k zajištění jeho účinnosti. Musí být doplněno dalšími prováděcími předpisy, aby byla zajištěna přísná ochrana založená na zvláštnostech a na specifických problémech a hrozbách, kterým druhy nebo skupiny druhů uvedené v příloze IV čelí.

(2-7)

Při provedení směrnice ve vnitrostátním právu musí členské státy dodržovat význam pojmů a pojetí používaných směrnicí, aby zajistily jednotnost v jejím výkladu a používání (13). To rovněž znamená, že vnitrostátní prováděcí opatření by měla zaručit plné uplatňování směrnice, aniž by se měnily její podmínky, selektivně uplatňovala její ustanovení nebo přidávaly doplňkové podmínky nebo odchylky, které ve směrnici nejsou stanoveny (14).

Jak Soudní dvůr poznamenal, „přesnost provedení nabývá zvláštní důležitosti v takovém případě, jakým je projednávaná věc, kde je správa společného dědictví svěřena pro jejich příslušné území členským státům [...]. Z toho vyplývá, že v rámci směrnice o stanovištích, která stanoví komplexní a technická pravidla v oblasti práva životního prostředí, jsou členské státy zvláště povinny dbát na to, aby jejich právní předpisy určené k zajištění provedení této směrnice byly jasné a přesné“ (15).

Například provedení čl. 12 odst. 1 písm. d), jež zakazuje pouze poškozování nebo ničení míst rozmnožování a míst odpočinku, která jsou „jasně rozpoznatelná“ nebo „dokonale známá a jako taková označená“, nebo jež zakazuje pouze úmyslné poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku (16), se považuje za provedení, které změnilo podstatu čl. 12 odst. 1 písm. d) a omezilo rozsah jeho použití. Toto ustanovení vyžaduje, aby členské státy zakázaly ničení veškerých míst rozmnožování a míst odpočinku, ať už záměrné, či nikoli – a nejen těch, která jsou dobře známá. Rovněž vylučuje osvobození platných právních aktů od zákazu uvedeného v čl. 12 odst. 1 písm. d). Tato forma provedení je proto s čl. 12 odst. 1 písm. d) neslučitelná, neboť nezakazuje ničení veškerých míst rozmnožování a míst odpočinku, ať již záměrné, či jiné.

(2-8)

Kromě toho „v souladu s článkem 189 Smlouvy o fungování EU pouhou správní praxi, která ze své podstaty může být měněna podle libovůle správních orgánů, nelze považovat za řádné splnění povinnosti, kterou členským státům ukládá směrnice" (17). Další soudní řízení toto rozhodnutí posílilo (18). Existenci samotné vnitrostátní judikatury, bez zvláštního právního předpisu, nelze považovat za řádné splnění povinnosti úplného provedení směrnice. Naopak „i když je však použitelná vnitrostátní právní úprava sama o sobě v souladu s právem Společenství, může nesplnění povinnosti vyplývat z existence správní praxe, která toto právo porušuje“ (19).

1 – Judikatura Soudního dvora Evropské unie: věc Caretta caretta (kareta obecná) na ostrově Zakynthos

Rozsudek ve věci Caretta caretta (Komise v. Řecko, věc C-103/00) byl prvním rozsudkem, jenž se týká použití článku 12 směrnice o stanovištích u konkrétního druhu. Nikdy před tím Soudní dvůr nepodal výklad k uplatňování a oblasti působnosti tohoto článku.

Kareta obecná (Caretta caretta) je uvedena v přílohách II a IV směrnice o stanovištích jako druh v zájmu Společenství, který vyžaduje přísnou ochranu. Nejdůležitějším místem rozmnožování této želvy ve Středomoří je zátoka Laganas na ostrově Zakynthos, která je zároveň lokalitou sítě Natura 2000.

V roce 1998 řada nevládních organizací odhalila četné problémy, kterým tento druh na Zakynthosu čelí. Patří mezi ně nekontrolované využívání ostrovních pláží a okolního moře pro činnosti související s cestovním ruchem, nepovolená výstavba budov, používání mopedů na plážích a další činnosti s potenciálně negativními dopady na tyto želvy.

Komise vyzvala řecké orgány, aby poskytly informace o opatřeních přijatých na ochranu tohoto druhu na tomto ostrově. Na základě těchto informací a zjištění, která učinili úředníci Komise při inspekčních návštěvách, bylo podle článku 258 Smlouvy o fungování EU zahájeno řízení o nesplnění povinnosti odůvodněné tím, že Řecko nesplnilo své povinnosti podle čl. 12 odst. 1 písm. b) a d) směrnice o stanovištích. V rámci postupu před zahájením soudního řízení řecké orgány trvaly na tom, že všechna odpovídající opatření k zajištění ochrany těchto želv již byla přijata nebo byla právě v procesu jejich přijetí a provádění.

Po aktualizovaném posouzení Komisí v roce 1999 bylo zjištěno, že situace je i nadále nedostatečně řešena, a věc byla postoupena Soudnímu dvoru. Konkrétně Komise uvedla, že Řecko porušilo čl. 12 odst. 1 písm. b) a d) směrnice o stanovištích, a to zaprvé tím, že nepřijalo právní rámec pro zajištění přísné ochrany druhu Caretta caretta před jakýmkoli úmyslným vyrušováním v období rozmnožování a před jakýmkoli poškozováním nebo ničením míst rozmnožování tohoto druhu, a zadruhé tím, že nepřijalo žádná konkrétní, účinná opatření, která by těmto problémům zabránila.

Dne 30. ledna 2002 přijal Soudní dvůr argumenty Komise a odsoudil Řecko za to, že na ostrově Zakynthos nezavedlo a neprovedlo účinný systém přísné ochrany karety obecné, neboli druhu Caretta caretta. Řecké orgány zejména nepřijaly nezbytná opatření, která by zabránila vyrušování tohoto druhu v období rozmnožování a která by předešla činnostem, jež by mohly způsobit poškození nebo zničení míst jeho rozmnožování.

Po druhém rozhodnutí byla zřízena nová správní rada, která dohlíží na pláže s hnízdy a udržuje kontakty s místními orgány (prefekturou, obcemi, policií, přístavním orgánem, pozemkovým úřadem). S nevládními organizacemi, hospodářskými subjekty a vlastníky půdy byly rovněž podepsány kodexy chování. Po posouzení nových opatření přijatých na ochranu uvedeného druhu dospěla Komise k názoru, že Řecko vyhovělo rozsudku Soudního dvora, a dne 27. června 2007 se rozhodla věc uzavřít.

2.2 Nezbytná opatření pro systém přísné ochrany

(2-9)

Ustanovení čl. 12 odst. 1 směrnice o stanovištích ukládá členským státům povinnost přijmout „nezbytná opatření k vytvoření účinného systému přísné ochrany“ druhů uvedených v příloze IV v jejich přirozeném areálu rozšíření. To vyvolává několik otázek, pokud jde o definici určitých používaných pojmů. Směrnice sice jasně stanoví zákazy, ale už například podrobně nedefinuje, co se rozumí „nezbytnými“ opatřeními nebo „systémem“ přísné ochrany.

(2-10)

Je proto důležité připomenout, že výklad a provádění čl. 12 odst. 1 písm. a) až d) by měly zohledňovat cíl směrnice stanovený v článku 2. Směrnice tedy členským státům při vytváření „systému“ přísné ochrany druhů uvedených v příloze IV poskytuje určitý manévrovací prostor. Tato diskreční pravomoc však podléhá omezením a musí dodržovat řadu minimálních požadavků, jak je podrobněji uvedeno níže.

2.2.1 Opatření pro vytvoření a účinné provádění systému přísné ochrany

Úplné a účinné uplatňování článku 12 vyžaduje: 1) vytvoření soudržného právního rámce pro systém přísné ochrany, 2) konkrétní opatření k jeho účinnému prosazování v praxi a 3) uplatňování souboru soudržných a koordinovaných opatření preventivní povahy.

(2-11)

Úplné a účinné uplatňování článku 12 vyžaduje na jedné straně vytvoření soudržného právního rámce, tj. přijetí zvláštních právních a správních předpisů, které by účinně zakázaly činnosti uvedené v článku 12, a na druhé straně uplatňování konkrétních opatření k prosazování těchto předpisů v praxi za účelem ochrany druhů uvedených v příloze IV. Toto dvojí zabezpečení je pro uplatňování článku 12 zásadní.

Soudní dvůr potvrdil tento přístup ve věcech C-103/00 (týkající se ochrany druhu Caretta caretta na ostrově Zakynthos (20)), C-518/04 (týkající se ochrany druhu Vipera schweizeri na ostrově Milos (21)), C-183/05 (týkající se ochrany několika druhů z přílohy IV v Irsku (22)), C-383/09 (týkající se ochrany druhu Cricetus cricetus ve Francii (23)) a C-504/14 (týkající se ochrany druhu Caretta caretta v oblasti Kyparissie (24)).

(2-12)

Ustanovení čl. 12 odst. 1 tedy vyžaduje vytvoření a zároveň provedení systému přísné ochrany, který účinně zakazuje činnosti v tomto odstavci uvedené. Proto odpovídající systém přísné ochrany druhů uvedených v příloze IV vyžaduje též soubor soudržných a koordinovaných opatření preventivní povahy. To by mělo platit i pro případnou přeshraniční koordinaci mezi sousedními členskými státy, zejména pokud sdílejí stejnou populaci chráněného druhu.

Ve věci týkající se druhu Cricetus cricetus (C-383/09) Soudní dvůr prohlásil, že provedení ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. d) vyžaduje kromě přijetí úplného právního rámce také provedení konkrétních a zvláštních ochranných opatření a přijetí preventivních opatření, která jsou ucelená a zkoordinovaná (25) (viz rovněž věc C-518/04 (26) a věc C-183/05 (27)). Takový systém přísné ochrany proto musí umožnit účinné zamezení poškozování nebo ničení míst rozmnožování či míst odpočinku živočišných druhů uvedených v příloze IV a) směrnice o stanovištích (viz věc C-103/00 (28)).

Ve věci Skydda Skogen (C-473/19 a C-474/19) Soudní dvůr potvrdil, že pro účely dosažení cílů směrnice o stanovištích je vskutku důležité, aby příslušné orgány byly schopny předvídat činnosti, které by byly škodlivé pro druhy chráněné touto směrnicí, a to bez ohledu na to, zda předmět dotčené činnosti spočívá v usmrcování či vyrušování těchto druhů (29).

(2-13)

To vyplývá přímo z pojmu „systém přísné ochrany“ a zohledňuje rovněž potřebu vytvořit vazbu mezi přijatými opatřeními a cíli článku 12 i směrnicí obecně. Tato opatření musí přispět k cíli zachování druhu v dlouhodobém horizontu nebo k obnově jeho populace v jeho stanovišti a musí být účinně prosazována.

Tento výklad vychází z 3. (30) a 15. (31) bodu odůvodnění směrnice, které odkazují na podporu lidských činností a na opatření pro péči jakožto nezbytné kroky pro zachování nebo obnovu druhů ve stavu z hlediska jejich ochrany příznivém. Samotné body odůvodnění sice nemají žádný závazný právní účinek a nikdy nemohou mít přednost před věcnými ustanoveními směrnice, ale jasně vyjadřují její záměr. Takže i když Soudní dvůr nevyužívá preambuli k přímému odůvodnění rozsudku, používá se často jako podpora při výkladu věcných ustanovení sekundárních právních předpisů (32).

(2-14)

Potřeba konkrétních, soudržných a koordinovaných opatření preventivní povahy k tomu, aby byl proveden požadavek přísné ochrany druhů uvedených v příloze IV, nemusí nutně znamenat vytvoření nových struktur nebo povolovacích postupů na vnitrostátní úrovni. Například u projektů, které mohou mít vliv na druhy uvedené v příloze IV, mohou členské státy přizpůsobit stávající postupy plánování tak, aby splňovaly požadavky článku 12. To znamená, že posouzení dopadu na druhy a jejich místa rozmnožování a místa odpočinku lze v členském státě zahrnout do stávajících rozhodovacích procesů na různých úrovních, včetně například rozhodnutí v rámci územního plánování nebo postupů posuzování vlivů plánů a projektů na životní prostředí.

Pokud jde o probíhající činnosti, mohou členské státy jako nástroje k provádění ustanovení článku 12 použít plánovací postupy, předpisy nebo kodexy osvědčených postupů (které musí být dostatečně podrobné a jasné). Jak je však vysvětleno v oddíle 2.3.4, tyto přístupy a nástroje spíše doplňují formální právní ochranu, než že by ji nahrazovaly.

2 – Příklad osvědčeného postupu: francouzské povolování projektů z hlediska jejich vlivu na životní prostředí, posouzení dopadů a přísná ochrana druhů

Od roku 2017 obsahuje francouzský zákon na ochranu životního prostředí (článek L181-1) ustanovení o ekologickém povolení, jehož udělení je vyžadováno u projektů, které mají dopady na životní prostředí (nomenklatura uvádí typy projektů, kterých se to týká). Cílem tohoto povolení je zajistit, aby projekty byly v souladu s příslušnými předpisy v oblasti životního prostředí (týkajícími se vody, environmentálních rizik, biologické rozmanitosti, krajiny atd.), a to včetně ustanovení o přísné ochraně druhů podle směrnice o stanovištích.

V tomto rámci je nutné provést posouzení dopadů založené na ekologických studiích, které může následně pomoci definovat opatření nezbytná k zamezení a snížení dopadů na chráněné druhy. Samozřejmě, že prvořadým cílem je dodržovat zákazy související s chráněnými druhy. Pokud to není možné, a je proto potřeba odchylky od režimu přísné ochrany, musí být provedena důkladná studie, která prokáže splnění podmínek pro udělení výjimky. Případ posuzuje Národní rada pro ochranu přírody. Ekologické povolení lze udělit pouze tehdy, když projekt zcela splňuje všechny příslušné předpisy v oblasti životního prostředí.

Jakmile je projekt schválen, podléhá kontrolám v terénu a správním kontrolám, jejichž účelem je zajistit dodržování podmínek povolení.

2.2.2 Opatření pro zajištění příznivého stavu ochrany

Opatření k přísné ochraně přijatá podle článku 12 musí přispět ke splnění hlavního cíle směrnice, tj. k zachování nebo obnově příznivého stavu ochrany.

(2-15)

Výklad článku 12 musí vzít v úvahu cíl směrnice o stanovištích uvedený v článku 2, který se bez rozdílu vztahuje na stanoviště a druhy uvedené ve všech přílohách. Opatření k přísné ochraně přijatá podle článku 12 by proto měla zajistit zachování nebo obnovu příznivého stavu druhů v zájmu Společenství uvedených v příloze IV z hlediska jejich ochrany nebo by k tomuto zachování či obnově měla přispět.

(2-16)

Článek 12 je navíc nutné vykládat s ohledem na čl. 1 písm. i), které definuje příznivý stav druhu z hlediska ochrany. To znamená, že o opatřeních, která mají být přijata, musí být rozhodnuto na základě konkrétních okolností provázejících jednotlivé situace a s přihlédnutím ke specifičnosti každého druhu. Například charakteristiky druhu, jako je stav jeho ochrany, mohou odůvodnit specifičtější nebo intenzivnější ochranná opatření.

Ve věci Cricetus cricetus (C-383/09, body 37 a 25) Soudní dvůr uvedl, že provedená opatření „nebyla dostatečná k tomu, aby účinně zamezila poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku křečka polního“. Soudní dvůr dospěl k závěru, že „navzdory uplatnění opatření stanovených v plánu na obnovu [křečka polního] (2007–2011) a příslušným závazkům stran dotčených ochranou druhu jsou doposud dosažené biologické výsledky nedostatečné pro ochranu tohoto druhu ve Francii“. Proto „je nutné zásadně a urychleně zlepšit právní úpravu ochrany křečka polního, aby mohlo být v krátké době docíleno biologických výsledků prokazujících obnovu druhu“. To znamená, že systém přísné ochrany se musí přizpůsobit potřebám a stavu ochrany druhů.

3 – Další vodítko: akční plány EU pro vybrané druhy

Od roku 2008 podporuje Evropská komise vypracování několika akčních plánů EU pro vybrané druhy uvedené ve směrnici o stanovištích. Tyto plány mají být použity jako nástroj pro určení opatření k obnově populací těchto druhů v jejich areálu rozšíření v rámci EU a ke stanovení pořadí důležitosti těchto opatření. Poskytují informace o stavu, ekologii, hrozbách a současných ochranných opatřeních u jednotlivých druhů a uvádějí klíčové kroky, které jsou nezbytné ke zlepšení stavu jejich ochrany v členských státech EU a k dosažení souladu s ostatními příslušnými právními předpisy EU. Každý plán je výsledkem rozsáhlého procesu konzultací s jednotlivými odborníky v EU.

—	Akční plán na ochranu ropušky starostlivé v EU

—	Akční plán na ochranu žluťáska barvoměnného v EU

—	Akční plán na ochranu sysla obecného v EU

—	Akční plán EU na ochranu všech druhů netopýrů v Evropské unii (2018–2024)

—	Celoevropský akční plán na ochranu jeseterovitých

Tyto plány by měly členským státům pomoci při ochraně uvedených druhů, i když nejsou právně závaznými dokumenty a nezavazují členské státy nad rámec jejich stávajících právních závazků vyplývajících ze směrnice.

Připravené akční plány jsou k dispozici na adrese: https://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/action_plans/index_en.htm.

4 – Osvědčené postupy: ochrana kantaberského medvěda ve Španělsku

Ve Španělsku žijí tři druhy velkých šelem: rys pardálový (syn. rys iberský) (Lynx pardinus), medvěd hnědý (Ursus arctos) a vlk obecný (Canis lupus). Stejně jako v jiných evropských zemích jsou dva posledně jmenované druhy po celá staletí pronásledovány.

Do poloviny dvacátého století čítala populace medvědů v Kantaberském pohoří pouhých 60–70 jedinců, kteří byli rozděleni do dvou subpopulací. Další malá populace 20–30 jedinců se nacházela v Pyrenejích. V roce 1999 byla přijata španělská strategie pro ochranu kantaberského medvěda a v roce 2019 byla aktualizována. V roce 2007 byla schválena strategie pro medvědí populace v Pyrenejích (ty byly opětovně vysazeny ve francouzských Pyrenejích a několik jedinců bylo vypuštěno i na španělské straně). Tyto strategie mimo jiné obsahují opatření k provedení článku 12 směrnice o stanovištích.

V roce 1992 byl schválen první projekt programu LIFE určený k obnově zmíněných dvou subpopulací v Kantaberském pohoří. Od té doby bylo v celé oblasti rozšíření na severu Pyrenejského poloostrova realizováno 26 projektů zaměřených přímo či nepřímo na medvědy. Většina těchto projektů se uskutečnila v Kantaberském pohoří a Galicii a několik jich bylo umístěno v Pyrenejích. Cílem bylo zlepšit stanoviště, ukončit nezákonný lov, získat podporu a zapojení místních obyvatel a aktérů zvyšováním povědomí, zlepšit konektivitu populací, bojovat proti otravám a podněcovat růst populací.

Díky podpoře ze strany státní a regionální správy i ze strany nevládních organizací měly projekty v Kantaberském pohoří značný úspěch. Postoj obyvatel k medvědovi se rovněž zlepšil a nezákonný lov nyní téměř vymizel. Současná populace se odhaduje na 270–310 medvědů (33) a nadále roste.

2.2.3 Opatření týkající se situací uvedených v článku 12

Opatření, jež mají být přijata podle článku 12, jsou vymezena obsahem zákazů a jiných povinností uvedených v tomto článku. To může zahrnovat přijetí a provádění preventivních opatření, která předjímají a řeší hrozby a rizika, jimž může druh čelit.

(2-17)

Oblast působnosti a druh opatření přijatých k vytvoření systému přísné ochrany jsou vymezeny seznamem zákazů a jiných povinností uvedených v článku 12 (viz též oddíl 2.3 níže). Přijatá opatření se proto musí týkat akcí, které ohrožují samotné druhy (čl. 12 odst. 1 písm. a) až c), čl. 12 odst. 2, čl. 12 odst. 3 a čl. 12 odst. 4) nebo definované prvky jejich stanovišť (čl. 12 odst. 1 písm. d)). Ustanovení čl. 12 odst. 1 samo o sobě ani ve spojení s článkem 2 nezavazuje členské státy, aby přijaly proaktivní opatření k péči o stanoviště (34); vyžaduje pouze opatření, která účinně zamezí všem činnostem uvedeným v čl. 12 odst. 1. Kromě toho, jak stanoví čl. 12 odst. 4, „uskuteční členské státy další výzkum nebo přijmou ochranná opatření, aby zajistily, že nahodilý odchyt a usmrcování nebudou mít na příslušný druh významný negativní dopad“.

(2-18)

Různé druhy uvedené v příloze IV a různé situace mohou vyžadovat různé druhy opatření. Ty se mohou lišit v závislosti na různých ekologických požadavcích druhu a na specifických problémech a hrozbách, kterým druhy nebo skupiny druhů čelí. Stanovení opatření nezbytných k účinnému provádění zákazů podle čl. 12 odst. 1 a k zajištění přísné ochrany druhů je odpovědností vnitrostátních orgánů.

(2-19)

Členské státy jsou tudíž povinny zavést v právních předpisech zákaz (v souladu s čl. 12 odst. 1) a účinně tento zákaz prosazovat a provádět, což v sobě zahrnuje i preventivní opatření (jako je zvyšování povědomí o platných zákazech, monitorování atd.). Ze znění článku 12 a čl. 1 písm. i) a z cíle „zachování“ příznivého stavu ochrany je rovněž zřejmé, že členské státy jsou vázány svými povinnostmi podle článku 12 ještě před tím, než se potvrdí jakékoli snížení počtu druhů nebo než se riziko vymizení chráněných druhů stane skutečností (35). Členské státy by měly přijmout preventivní opatření na ochranu druhů před činnostmi uvedenými v článku 12 i tehdy, když je určitý druh v příznivém stavu z hlediska ochrany a je pravděpodobné, že to tak v dohledné době zůstane.

Soudní dvůr Evropské unie skutečně objasnil, že „provádění režimu ochrany stanoveného v čl. 12 odst. 1 písm. a) až c) směrnice o stanovištích nepodléhá podmínce, aby daná činnost měla nepříznivé účinky na stav dotyčného živočišného druhu z hlediska ochrany“ (36) a že „ochrana poskytovaná tímto ustanovením nepřestává platit pro druhy, u nichž bylo dosaženo příznivého stavu z hlediska ochrany“ (37). Dále ještě uvedl, že „jelikož uplatnění režimu ochrany stanoveného v čl. 12 odst. 1 písm. d) této směrnice není závislé na počtu jedinců dotyčného druhu, nemůže být podřízeno [...] riziku nepříznivých účinků na stav tohoto druhu z hlediska ochrany“ (38).

(2-20)

Tento názor podporují i rozsudky ve věcech C-103/00, C-518/04, C-183/05 a C-383/09, v nichž Soudní dvůr zdůraznil význam preventivního charakteru přijatých opatření (39). Soudní dvůr odmítl argument řecké vlády, že na důkaz absence přísné ochrany druhu Caretta caretta by se nejprve muselo potvrdit snížení počtu hnízd. Podle Soudního dvora „okolnost, že se počet hnízd tohoto druhu za posledních 15 let zřejmě nesnížil, sama o sobě nezpochybňuje toto konstatování“, tj. konstatování o neexistenci systému přísné ochrany druhu Caretta caretta.

Soudní dvůr rozhodl, že provedení článku 12 vyžaduje, aby členské státy nejen přijaly úplný právní rámec, ale také aby v tomto ohledu provedly praktická a konkrétní ochranná opatření, a dále rozhodl, že systém přísné ochrany předpokládá přijetí ucelených a zkoordinovaných opatření preventivního charakteru (40). Takový systém přísné ochrany proto musí umožnit účinné zamezení poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku živočišných druhů uvedených v příloze IV a) směrnice o stanovištích (v tomto smyslu viz věc C-103/00, Komise v. Řecko, Sbírka rozhodnutí 2002, I-1147, bod 39).

(2-21)

Tento přístup je rovněž založen na článku 191 Smlouvy o fungování Evropské unie, podle něhož „politika Unie v oblasti životního prostředí je zaměřena na vysokou úroveň ochrany“ a je založena na zásadách obezřetnosti a prevence. Preventivní opatření předjímají a řeší hrozby a rizika, kterým může druh čelit. U některých druhů by proto preventivní opatření měla být rovněž součástí „nezbytných opatření“ k vytvoření systému přísné ochrany.

5 – Další vodítko: příklady preventivních opatření, která podporují účinné provádění zákazů článku 12 „v praxi“

—	Informační kampaně, které mají mezi širokou veřejností nebo jejími cílenými skupinami (např. vlastníky půdy) zvýšit povědomí o požadavcích na ochranu určitých druhů a míst jejich výskytu, míst rozmnožování a míst odpočinku.

—

Opatření, která zajistí, že příslušné hospodářské činnosti (např. zemědělství, lesnictví nebo rybolov), které mohou mít dopad na druhy uvedené v příloze IV, budou mít na zřeteli důležitost ochrany druhů, aby se zabránilo negativním dopadům určitých postupů při využívání půdy nebo moře. Tato opatření by mohla zahrnovat odbornou přípravu, kodexy chování, pokyny, úpravu lesnických nebo zemědělských plánů nebo postupů rybolovu a osvědčené postupy nebo správní postupy.

—	Aktivní prevence pravděpodobného vyrušování (např. omezení přístupu k netopýřím jeskyním během citlivých období, aby se zabránilo vyrušování nebo vandalismu, úprava nebo omezení zemědělské, lesnické nebo rybářské praxe).

—	Určení zvláště škodlivých činností, které musí podléhat zvláštním povolením nebo místní kontrole.

—	Určení potenciálně škodlivých činností, které je třeba monitorovat.

—	Začlenění požadavků na posouzení dopadů projektů nebo plánů na druhy uvedené v příloze IV a jejich místa rozmnožování a místa odpočinku do procesu posuzování vlivů na životní prostředí a strategického posuzování vlivů na životní prostředí.

—	Inspekce a využívání strážců pro dozor.

—	Příprava vnitrostátních plánů ochrany, které by mohly podrobně stanovit výše uvedená opatření a místním/regionálním orgánům, dotčeným zájmovým skupinám atd. by poskytly praktické pokyny pro účinné provádění těchto ustanovení u konkrétních druhů.

6 – Příklad osvědčeného postupu: vnitrostátní plán ochrany kosatek ve Španělsku

V roce 2017 přijalo Španělsko plán ochrany kosatky dravé (Orcinus Orca) v Gibraltarském průlivu a Cádizském zálivu, dvou místech, kde se tento druh vyskytuje ve španělských vodách. Jedná se o první plán ochrany mořských druhů schválený ve Španělsku. Stav populace kosatek dravých v Gibraltarském průlivu a Cádizském zálivu je ve španělském katalogu ohrožených druhů (CEEA) popsán jako „zranitelný“, ale Španělsko jej ve své nejnovější zprávě podle článku 17 vyhodnotilo jako příznivý. Tento plán obsahuje opatření k omezení hrozeb pro kosatky v této oblasti s cílem zajistit příznivý stav ochrany.

Hlavními hrozbami jsou snížení množství kořisti nadměrným rybolovem, střety s plavidly a akustické a chemické znečištění. Plán proto zahrnuje opatření, jako je zákaz seismického průzkumu ložisek ropy a zemního plynu v určitých zónách, regulace pozorování velryb, snížení intenzity rybolovu s cílem zajistit dostatečné potravinové zdroje pro populaci kosatek, snížení znečištění v oblasti a monitorování populace.

Byly přijaty další právní akty týkající se ochrany kytovců. Královská vyhláška č. 1727/2007 stanoví ochranná opatření pro kytovce, která zahrnují mimo jiné činnosti související s pozorováním velryb. Královská vyhláška č. 699/2018 označuje migrační koridor kytovců ve Středozemním moři jako chráněnou mořskou oblast. Schvaluje rovněž režim preventivní ochrany a navrhuje zařazení tohoto migračního koridoru do seznamu zvláště chráněných oblastí středomořského významu v rámci Barcelonské úmluvy.

Existují rovněž cílené projekty, jako je projekt LIFE IP INTEMARES, který provádí opatření na ochranu kytovců, jako je analýza námořní dopravy a rozšíření kytovců, za účelem snížení úmrtnosti kytovců v důsledku srážek s plavidly ve vodách obklopujících Baleárské ostrovy a Kanárské ostrovy. Kromě toho existují opatření ke kontrole rekreačních aktivit, jejichž součástí je přibližování se ke kytovcům, a opatření na podporu omezení hluku v moři (41).

7 – Osvědčené postupy: ochrana netopýřích jeskyní v Rumunsku

Pohoří Pădurea Craiului, Bihor a Trascău v Rumunsku jsou prošpikována velkolepými podzemními jeskyněmi různých velikostí. Tyto jeskyně jsou domovem významných kolonií rozličných druhů netopýrů, které jsou chráněny podle směrnice o stanovištích. Netopýři jsou velmi zranitelní vůči jakékoliv formě vyrušování, zejména v obdobích hřadování a přezimování.

V zájmu ochrany stávajících kolonií před vyrušováním turisty byl v roce 2010 v rámci programu LIFE (42) zahájen projekt, který měl za cíl uzavřít vstupy do 15 jeskyní, v nichž hnízdí důležité netopýří kolonie (jen v samotné jeskyni Huda lui Papară je to 100 000 netopýrů). U vstupů do jeskyní byly umístěny speciálně navržené mříže či ploty, jež umožnily regulovat přístup lidí a současně netopýrům dovolovaly neomezený průlet.

V jeskyních lze i nadále provozovat prohlídky v malých skupinách s průvodcem, které však musejí dodržovat kodex chování, aby se předešlo vyrušování netopýrů. U vstupů do jeskyní byly rovněž umístěny informační panely, které vysvětlují, proč jsou jeskyně uzavřeny a jaké druhy netopýrů jsou chráněny.

2.2.4 Ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. a) až d) a čl. 12 odst. 4 ve vztahu k probíhajícím činnostem

V případě probíhajících činností, jako je zemědělství, lesnictví nebo rybolov, je úkolem použít ustanovení o ochraně druhů podle článku 12 tak, aby se v prvé řadě předešlo jakýmkoli konfliktům. Potřebu ochrany přírody může potenciálně uspokojit využití nástrojů, jako jsou plánovací nástroje, kodexy chování a praktické informace a pokyny, které zároveň zohlední hospodářské, sociální a kulturní požadavky. Tyto nástroje však musí být doprovázeny právním rámcem, který v případě nesouladu zajistí řádné vymáhání ze strany regulačních orgánů. Pokud jde o neúmyslné vyrušování či nahodilé usmrcování jednotlivých jedinců během probíhajících činností, to je nutno řešit podle čl. 12 odst. 4.

(2-22)

Zatímco uplatňování ochranných pravidel může být jasně svázáno s postupy schvalování projektů (např. u projektů výstavby a infrastruktury), jejich uplatňování v případě opakujících se a rozšířených činností, jako je zemědělství, lesnictví nebo rybolov (43), může představovat složitější problém.

Směrnice se však vztahuje i na tyto činnosti. Soudní dvůr Evropské unie vskutku objasnil, že zákazy uvedené v čl. 12 odst. 1 písm. a) až c) směrnice o stanovištích se mohou vztahovat na takovou činnost, jako je lesnická činnost nebo činnost využívání půdy, jejímž předmětem je zjevně jiný účel než odchyt nebo usmrcování živočišných druhů, jejich vyrušování nebo úmyslné ničení nebo sběr jejich vajec (44). Totéž obdobně platí i pro zákaz uvedený v čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice o stanovištích.

Členské státy proto musí zajistit plnění svých povinností chránit druhy uvedené v příloze IV i v případě probíhajících činností. To nemusí nutně znamenat, že na vnitrostátní úrovni bude potřeba zavést nové struktury nebo povolovací postupy. Členské státy budou mít s největší pravděpodobností zavedeny postupy plánování, předpisy nebo kodexy osvědčených postupů, které by se mohly přizpůsobit tak, aby zahrnovaly ustanovení článku 12. Nicméně nezávisle na přístupu zvoleném pro uplatňování požadavků článku 12 na probíhající činnosti (vytvoření nového mechanismu nebo přizpůsobení stávajících mechanismů) musí členské státy zajistit, aby byly požadavky na přísnou ochranu náležitě splněny. Vzhledem k tomu, že se zemědělství, lesnictví a rybolov v tomto bodě značně liší, je každá z těchto činností dále rozvedena samostatně.

(2-23)

Pokud jde o zemědělství (45), řada členských států se rozhodla přijmout preventivní opatření k zajištění souladu s článkem 12. Mezi ně může spadat například vypracování pokynů a kodexů chování (i když nejsou právně závazné), jež jsou dostatečně podrobné a jasné. Hodí se poznamenat, že základní pravidla zemědělské praxe často zahrnují ochranu určitých krajinných prvků, jako jsou živé ploty, rybníky atd., které mohou být zároveň stanovištěm pro druhy uvedené v příloze IV. Rozsah dotyčných druhů je však velmi široký a členské státy zjistily, že v některých případech je vhodné vypracovat podrobnější pokyny specifické pro jednotlivé druhy.

Směrnice však vyžaduje, aby tyto přístupy a nástroje spíše doplňovaly, a nikoli nahrazovaly formální právní ochranu, tzn. že pokud jsou tyto nástroje (např. kodexy chování, osvědčené postupy) ignorovány nebo nejsou řádně prováděny, musí existovat právní postupy pro účinné prosazování systému přísné ochrany druhů podle článku 12.

(2-24)

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že výskyt chráněných druhů v zemědělské oblasti je často výsledkem tradičních postupů využívání půdy a zemědělské praxe, obvykle prováděných v rozsáhlém měřítku. Pokud postupy využívání půdy jednoznačně podporují stav ochrany zmíněných druhů, je zřejmé, že by se v nich mělo pokračovat. Kromě požadavků podle čl. 12 odst. 1 je třeba v souladu s čl. 12 odst. 4 sledovat a vyhodnocovat nahodilý odchyt nebo usmrcování chráněných druhů živočichů, k nimž může ve spojitosti s těmito probíhajícími činnostmi docházet.

(2-25)

Uplatňování článku 12 v oblasti lesnictví je v některých ohledech složitější z toho důvodu, že existuje větší pravděpodobnost, že stromy, které se mají kácet, mohou být samy o sobě rovněž stanovištěm (místem rozmnožování nebo místem odpočinku) dotčených druhů uvedených v příloze IV. K zvláštním výzvám, pokud jde o ochranu druhů v lesích, přispívají specifické vlastnosti tohoto odvětví, tj. dlouhodobé produkční cykly, a tudíž i potřeba dlouhodobého plánování.

Při hledání postupů udržitelného obhospodařování lesů, které jsou v souladu s požadavky na ochranu, byly v jednotlivých členských státech k řešení této problematiky vyvinuty rozličné přístupy. Stávající přístupy jsou různorodé, od podrobného plánování lesního hospodářství a předběžného schvalování lesních hospodářských plánů, nebo obecných zásad dobré praxe, až po předběžné oznámení návrhů na kácení, které orgánům pro ochranu životního prostředí umožní zasáhnout tam, kde mohou být dotčeny známé populace chráněných druhů.

Stejně jako v případě zemědělských postupů mohou tyto preventivní přístupy zajistit ochranu dotyčných druhů za předpokladu, že jsou účinně sdělovány a prováděny s dobrou vůlí a dostatečnými zdroji. Ekonomické pobídky mohou pomoci podpořit přijetí podobného přístupu, jaký je u systémů certifikace lesů, jenž může vyžadovat dodržování určitých ustanovení o ochraně životního prostředí, včetně zachování biologické rozmanitosti a ochrany druhů. Samozřejmě může být nezbytné přizpůsobit tyto přístupy tak, aby vyhovovaly požadavkům na ochranu druhů uvedených v příloze IV. Tyto přístupy však neposkytují absolutní záruku, s výjimkou případů, kdy je úplné předběžné schválení lesních hospodářských plánů povinné, a proto musí být (jak je uvedeno výše) podpořeny režimem vymahatelné právní ochrany.

(2-26)

Lesnická opatření by byla v souladu s článkem 12 i tehdy, pokud by byla plánována tak, aby v prvé řadě zabránila vzniku jakékoli situace uvedené v článku 12. Vhodný preventivní přístup by mohl předejít konfliktům se zákazy uvedenými v článku 12, pokud by vyloučil jakékoli škodlivé lesnické postupy v období, kdy je druh nejohroženější, např. při rozmnožování. Mimo období rozmnožování by se opatření požadovaná podle článku 12 měla určovat případ od případu na základě ekologických potřeb daného druhu, ideálně v rámci lesních hospodářských plánů (46) a s cílem zabránit jakémukoli poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku.

Soudní dvůr Evropské unie objasnil, že lesnické činnosti by měly být založeny na preventivním přístupu zohledňujícím potřeby ochrany dotyčných druhů a měly by být plánovány a prováděny tak, aby nedošlo k porušení zákazů vyplývajících z čl. 12 odst. 1 písm. a) až c) směrnice o stanovištích, při zohlednění hospodářských, sociálních, kulturních, regionálních a místních požadavků, jak vyplývá z čl. 2 odst. 3 této směrnice (47). Totéž obdobně platí i pro zákaz uvedený v čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice o stanovištích.

8 – Příklad osvědčeného postupu: ochrana netopýrů v lesích v Německu

V roce 2000 Německý svaz pro péči o krajinu (zastřešující organizace, v jejímž rámci spolupracují uživatelé půdy, jako jsou zemědělci a lesníci, a rovněž ochránci přírody a místní politici) provedl výzkumný a vývojový projekt zaměřený na ekologii netopýrů v lesích, jehož se účastnilo 50 odborníků po celé zemi. Výsledky projektu byly transformovány do řady doporučení pro lesní hospodáře, která byla zveřejněna Spolkovou agenturou pro ochranu přírody. Jedno z doporučení se například týká nutnosti poskytnout přirozenému společenství netopýřích druhů dostatečný počet úkrytů a v té souvislosti se doporučuje, aby 120 let starý hospodářský lesní porost poskytoval ve stromech trvale 25 až 30 otvorů na hektar vhodného lesního porostu. To se rovná průměrné hustotě 7 až 10 stromů ke hřadování na hektar.

Od té doby několik spolkových zemí (Bavorsko, Berlín, Sársko, Šlesvicko-Holštýnsko) doporučilo jakožto osvědčený postup rovněž zachování až deseti starých stromů na hektar.

9 – Příklad osvědčeného postupu: ochrana netopýrů ve španělském autonomním společenství Kastilie a León

V letech 1997 až 2000 uskutečnila regionální vláda autonomního společenství Kastilie a León projekt programu LIFE zaměřený na ochranu několika druhů netopýrů (LIFE96 NAT/E/003081). Hlavními výsledky byly soupis a zmapování rozšíření netopýrů v regionu, spolu s úspěšnou instalací 5 000 umělých přístřešků pro lesní netopýry a začleněním ochrany netopýrů do dalších socioekonomických činností. V návaznosti na tento projekt vypracovala regionální vláda dvě příručky: jedna se týká ochrany jednotlivých druhů a druhá obsahuje seznam opatření, která je třeba učinit, aby bylo lesní hospodářství slučitelné s ochranou ptáků a netopýrů spojených s lesy. V roce 2011 byl přijat druhý metodický průvodce plánováním lesního hospodářství v lokalitách sítě Natura 2000.

Příručka „Slučitelné obhospodařování“ obsahuje opatření, jako například:

1.	V lesních oblastech, v nichž nacházejí útočiště druhy lesních netopýrů, musí být ponecháno minimální ochranné pásmo o rozloze 15 ha. To musí zahrnovat skupinu stromů, které si netopýři sami vybrali, a tyto stromy jsou pak chráněny.

2.	Stromy, které by mohly být nebo by se mohly stát potenciálními úkryty netopýrů v oblastech, kde jsou důkazy o přítomnosti těchto druhů, musí být zkoumány, označeny a chráněny.

3.	Před označováním musí být přítomnost jedinců lesních netopýrů ověřena.

4.	Vzhledem k tomu, že pro ochranu netopýrů jsou nejvhodnější převážně listnaté lesy, jakož i skupiny vzrostlých stromů na ploše 10–15 ha, musí se v krajinném měřítku udržovat mozaika lesů a souvisejících stanovišť.

V roce 2015 byl přijat pokyn (ORDER FYM/775/2015), jímž byly schváleny plány ochrany pro všechny lokality sítě Natura 2000 spolu s plány pro jejich typy stanovišť a druhy, a to včetně individualizovaných plánů pro jednotlivé druhy netopýrů (48).

10 – Judikatura Soudního dvora Evropské unie: věc Skydda Skogen – kácení stromů

Spojené věci C-473/19 a C-474/19

Státní správě lesů bylo předloženo oznámení o těžbě dřeva v lesní oblasti na území švédské obce Härryda. Lesní oblast, na kterou se oznámení vztahuje, je přírodním stanovištěm několika chráněných druhů, včetně několika druhů ptáků a skokana ostronosého, Rana arvalis (druhů uvedených v příloze IV a) směrnice o stanovištích). Plánovaná lesní činnost v této oblasti by vedla k vyrušování nebo usmrcování jedinců těchto chráněných druhů.

Státní správa lesů došla k závěru, že budou-li dodrženy pokyny, které vydala, uvedená činnost nebude v rozporu se zákazy stanovenými v článku 12 směrnice o stanovištích, jak jsou provedeny ve švédském nařízení o ochraně druhů. Tři ochranná sdružení neúspěšně žádala, aby prefektura konala ve vztahu k oznámení o těžbě dřeva a stanovisku státní správy lesů, a poté podala žalobu u vnitrostátního soudu.

Vnitrostátní soud rozhodl o přerušení řízení a požádal Soudní dvůr Evropské unie o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích, zejména pak článku 12 směrnice o stanovištích:

—

podstatou jedné otázky bylo, zda mají být pojmy „úmyslné usmrcování/vyrušování/ničení“ uvedené v čl. 12 odst. 1 písm. a) až c) směrnice o stanovištích vykládány v tom smyslu, že je-li účel opatření zjevně jiný než usmrcování nebo vyrušování druhů (například lesnická opatření nebo územní rozvoj), zákazy stanovené v článku 12 se uplatní pouze v případě rizika nepříznivých účinků na stav dotčených druhů z hlediska ochrany.

—

Podstatou jiné otázky bylo, zda pojem „poškozování/ničení“ ve spojitosti s místy rozmnožování živočichů, jak je uvedeno v čl. 12 odst. 1 písm. d), musí být vykládán tak, že zákaz stanovený v tomto ustanovení se uplatní pouze tehdy, je-li pravděpodobné zhoršení stavu dotčeného druhu nebo stavu jeho místní zasažené populace z hlediska ochrany.

Vnitrostátní soud se dále dotázal, zda přísná ochrana stanovená ve směrnicích přestává platit pro druhy, u nichž bylo cíle směrnice o stanovištích (příznivého stavu z hlediska ochrany) již dosaženo.

Pokud jde o výklad článku 12 směrnice o stanovištích, Soudní dvůr Evropské unie odpověděl, že:

—	zákazy stanovené v čl. 12 odst. 1 písm. a) až c) se vztahují na všechna opatření, včetně těch, jejichž účel je zjevně jiný než usmrcování nebo vyrušování živočišných druhů,

—	tyto zákazy platí na úrovni jednotlivých jedinců a nepodléhají podmínce, aby daná činnost představovala riziko nepříznivých účinků na stav dotyčného živočišného druhu z hlediska ochrany,

—	ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. d) o zákazu poškozování nebo ničení míst rozmnožování se použije nezávisle na počtu jedinců dotyčného druhu vyskytujících se v dané oblasti a nemůže být podřízeno riziku nepříznivých účinků na stav tohoto druhu z hlediska ochrany,

—	přísná ochrana druhů podle čl. 12 odst. 1 písm. a) až c) se vztahuje na všechny druhy uvedené v příloze IV bez ohledu na to, zda u nich bylo dosaženo příznivého stavu z hlediska ochrany či nikoli.

(2-27)

Dalším příkladem opakujících se činností je údržba veřejné infrastruktury. Opatření pro údržbu mohou být navržena tak, aby pomohla zachovat a propojit stanoviště pro přísně chráněné druhy, jako je ještěrka obecná (Lacerta agilis) na železničních tratích (např. pečlivou údržbou zeleně u krajnic, kolejového lože a příbřežní vegetace). Členské státy mohou pro tato opatření vypracovat pokyny s osvědčenými postupy, jež pomohou zajistit soulad s požadavky směrnice o stanovištích.

(2-28)

Členské státy mohou rovněž zavést dobrovolná opatření, jako jsou smlouvy o službách v oblasti lesnictví, životního prostředí a klimatu a o ochraně lesů v rámci společné zemědělské politiky, čímž přispějí k provádění ustanovení článku 12. Tato opatření mohou úspěšně kombinovat preventivní přístup s (dobrovolnou) proaktivní péčí o stanoviště. Tato opatření však mohou pouze doplňovat a nikoli nahrazovat formální právní ochranu.

(2-29)

Použití článku 12 na rybolov vyžaduje regulaci rybolovných činností, aby se zabránilo nepříznivým účinkům na přísně chráněné druhy, jako je poškozování jejich míst rozmnožování nebo odpočinku, úmyslný odchyt nebo usmrcování těchto druhů nebo vedlejší úlovek v lovném zařízení. Nezbytná preventivní opatření by se mohla uplatňovat pomocí plánovacích nástrojů, jako jsou plány řízení rybolovu, nebo prostřednictvím licencí k rybolovu, které by zahrnovaly zvláštní podmínky. Pro zajištění odpovídající a účinné ochrany by tato opatření měla vycházet z dobré znalosti rizik, jež představují určité druhy lovných zařízení. Kromě toho by měla být zvláštní pozornost věnována oblastem, kde existuje riziko vzájemného působení, jež vede k náhodným úlovkům.

Vzhledem k tomu, že ochrana biologických mořských zdrojů je výlučnou pravomocí Evropské unie v rámci společné rybářské politiky, musí se nezbytná opatření provádět prostřednictvím tohoto politického rámce. Základní pravidla, která se použijí, jsou stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 (49), které uplatňuje ekosystémový přístup k řízení rybolovu s cílem omezit dopady na životní prostředí a zajistit soulad s právními předpisy v oblasti životního prostředí. K provádění nezbytných preventivních opatření lze použít různé nástroje řízení rybolovu, jako jsou nástroje upravené „nařízením o technických opatřeních“ (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1241 (50)).

V rámci regionalizačního procesu podle uvedeného nařízení musí členské státy předložit Komisi společná doporučení, na jejichž základě Komise přijme akty v přenesené pravomoci obsahující nezbytná opatření. Nezbytná pravidla a preventivní opatření mohou členské státy obecně uplatňovat na rybářská loďstva plující pod jejich vlastní vlajkou. U ostatních loďstev lovících na mořském území členských států je třeba opatření provést prostřednictvím aktů Komise v přenesené pravomoci. Podle nařízení (EU) č. 1380/2013 mohou členské státy za určitých podmínek přijmout mimořádná opatření k odvrácení vážné hrozby pro druhy, která budou platná pro všechna plavidla. Rovněž mohou za určitých podmínek přijmout nediskriminační opatření vztahující se na všechna plavidla ve vodách do 12 námořních mil od základních linií.

Jak vyplývá ze současných poznatků, jedním z hlavních tlaků na chráněné mořské druhy, zejména kytovce, želvy a mořské ptáky, je vedlejší úlovek, a proto je velmi důležité přijmout a provádět účinná preventivní opatření zaměřená na příslušné rybolovné činnosti. K tomuto účelu by se měly použít dostupné mechanismy v rámci společné rybářské politiky, a zejména pak nařízení o technických opatřeních (nařízení (EU) 2019/1241). Preventivní opatření mohou zahrnovat například změny nebo omezení určitých druhů lovných zařízení, prostorovou/časovou regulaci rybolovné činnosti (např. úplný zákaz používání určitých lovných zařízení v oblasti, kde takové zařízení představuje hrozbu pro stav ochrany druhů v této oblasti nebo ohrožení jejich stanovišť) nebo vývoj alternativních zařízení.

11 – Další vodítko: nařízení (EU) 2019/1241

Nařízení (EU) 2019/1241 („nařízení o technických opatřeních“), které vešlo v platnost v roce 2019, stanoví kromě jiných ustanovení přijetí technických opatření k prevenci nebo zmírnění dopadů lovných zařízení na druhy chráněné podle směrnice o stanovištích a na jejich stanoviště. Zejména:

—	zakazuje určité typy lovných zařízení a použití, jako jsou unášené tenatové sítě o délce větší než 2,5 km, které nejsou selektivní a mohou tedy poškodit mořskou faunu a floru,

—

zakazuje odlov, uchovávání na palubě, překládku nebo vykládku druhů ryb nebo měkkýšů uvedených v příloze IV směrnice o stanovištích, s výjimkou případů, kdy jsou povoleny odchylky podle článku 16 uvedené směrnice. Při náhodném ulovení nesmí být jedinec poraněn a musí být neprodleně vypuštěn zpět do moře, s výjimkou případů sloužících k umožnění vědeckého výzkumu náhodně usmrcených jedinců, pokud je tato výjimka udělena v souladu s článkem 16 uvedené směrnice,

—	zakazuje lov, uchovávání na palubě, překládku nebo vykládku mořských savců nebo mořských plazů uvedených v přílohách II a IV směrnice o stanovištích a mořských ptáků, na něž se vztahuje směrnice o ptácích. Jsou-li uloveni, nesmějí být jedinci poraněni a neprodleně se vypouštějí zpět.

Kromě toho může členský stát na základě nejlepšího dostupného vědeckého poradenství zavést pro plavidla plující pod jeho vlajkou zmírňující opatření nebo omezení používání některých zařízení. Tato opatření musí minimalizovat a pokud možno odstranit úlovky chráněných druhů EU. Členské státy informují za účelem kontroly další dotčené členské státy o ustanoveních přijatých podle odstavce 4 tohoto článku. Rovněž veřejnosti zpřístupní příslušné informace týkající se těchto opatření.

V příloze XIII jsou uvedena platná zmírňující opatření, která zahrnují povinné používání aktivních akustických odpuzujících zařízení u plavidel o celkové délce 12 m nebo větší, jež používají určité typy lovných zařízení v konkrétních oblastech vymezených v této příloze. V těchto případech členské státy podniknou nezbytné kroky, aby pomocí vědeckých studií nebo pilotních projektů monitorovaly a posuzovaly účinky akustických odpuzujících zařízení v dotčených rybolovech a oblastech v průběhu času. Členské státy, které mají přímý zájem na řízení, mohou předkládat společná doporučení obsahující nezbytná opatření, kterými se mění, doplňují či zrušují opatření uvedená v příloze XIII nebo kterými se od nich odchyluje a která přijme Komise jako akty v přenesené pravomoci.

Pokud jde o stanoviště chráněných druhů, některé oblasti uvedené v příloze II nařízení jsou pro určitý rybolov uzavřeny. Pokud nejlepší vědecké poradenství doporučuje změnu tohoto seznamu, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s pravidly stanovenými v nařízení.

(2-30)

Celkový závěr, který lze z tohoto oddílu vyvodit, je ten, že probíhající činnosti by se v ideálním případě měly provádět způsobem, který v prvé řadě zabrání vzniku konfliktů s ustanoveními o ochraně druhů. Takový přístup má rovněž tu výhodu, že může potenciálně chránit osobu, která se činnosti účastní (tj. před trestním stíháním), pokud tato osoba dodržuje tato opatření. Pro tento účel lze použít nástroje, jako jsou plánovací nástroje, systémy předběžného souhlasu, kodexy chování a praktické informace nebo pokyny. Tato opatření by měla:

a)	být součástí „nezbytných opatření“, jež jsou podle článku 12 nutná pro „vytvoření a provedení účinného systému přísné ochrany“;

b)	začlenit požadavky na přísnou ochranu;

zajistit, aby veškeré škodlivé činnosti plně zohlednily potřeby dotčených druhů nebo populací z hlediska ochrany a aby byly doprovázeny právním rámcem pro přísnou ochranu, který zajistí odpovídající prosazování ze strany regulačních orgánů v případě nedodržení předpisů (jsou splněny aspekty právní jistoty), a

d)	pomoci definovat vhodné úrovně dohledu (požadované podle článku 11 směrnice) a způsob jejich financování.

2.3 Zvláštní ustanovení o ochraně podle článku 12

2.3.1 Úmyslný odchyt nebo usmrcování jedinců druhů uvedených v příloze IV a)

Ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. a) zakazuje veškeré formy úmyslného odchytu nebo usmrcování jedinců druhů uvedených v příloze IV a) v přírodě. Aby se úmyslnému usmrcování nebo odchytu zabránilo, vyžaduje článek provádění jasných, účinných a dobře monitorovaných opatření. K provádění těchto ustanovení v praxi přispívají kvalitní informace a pokyny od příslušných orgánů. Pojem „úmyslný“ je Soudním dvorem Evropské unie vykládán tak, že překračuje rámec „přímého úmyslu“. „Úmyslné“ činnosti mají být chápány jako činnosti osoby nebo orgánu, která (který) ví, že její (jeho) jednání s největší pravděpodobností povede k protiprávnímu činu vůči druhu, ale má v úmyslu tento protiprávní čin uskutečnit či přinejmenším vědomě přijímá předvídatelné důsledky svého jednání.

(2-31)

Ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. a) zakazuje veškeré formy úmyslného odchytu nebo usmrcování (51) jedinců druhů uvedených v příloze IV a) v přírodě. V souladu s čl. 12 odst. 3 platí tento zákaz pro všechna životní stadia živočichů. Podle čl. 1 písm. m) se „„jedincem“ rozumí živý či mrtvý živočich nebo rostlina z druhů uvedených v příloze IV a V, dále jakákoli část nebo produkt z nich vyrobený, stejně jako jakékoli jiné zboží, u něhož z průvodního dokumentu, obalu nebo značky či označení nebo z jakýchkoli jiných okolností vyplývá, že se jedná o části živočichů nebo rostlin těchto druhů nebo produkt z nich vyrobený“.

(2-32)

Ve věci C-103/00 týkající se druhu Caretta caretta (bod 37) Soudní dvůr poukázal na faktor „úmyslu“, přičemž konstatoval, že: „používání mopedů na plážích, kde karety kladou vejce, bylo zakázáno a byly instalovány cedule s upozorněním na přítomnost želvích hnízd na plážích. Pokud jde o mořskou oblast podél pláží Gerakas a Dafni, ta byla klasifikována jako oblast absolutní ochrany a byla tam vztyčena zvláštní upozornění.“ Navzdory tomu, že veřejnost měla k dispozici informace o potřebě ochrany těchto oblastí, lidé na pláži používali mopedy a v okolním moři se vyskytovala šlapadla a malé čluny (52), kterážto skutečnost podle Soudního dvora znamená pro účely čl. 12 odst. 1 písm. b) úmyslné vyrušování želv v období jejich rozmnožování. Zdá se tedy, že Soudní dvůr vykládá pojem „úmyslné“ ve smyslu „být si vědom důsledků činností, které byly vykonány“ (53).

(2-33)

Ve věci C-221/04 (54) byl Soudní dvůr v odůvodnění svého rozhodnutí konkrétnější. V tomto případě podala Komise žalobu k Soudnímu dvoru, neboť orgány Kastilie a Leónu povolily v různých soukromých oblastech lovu kladení ok se záklopkou, čímž Španělsko nesplnilo ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. a), pokud jde o ochranu vydry říční (Lutra lutra). Soudní dvůr připomněl závěry ve věci Caretta caretta a uvedl, že „pro to, aby byla splněna podmínka úmyslného charakteru uvedená v čl. 12 odst. 1 písm. a) směrnice, musí být prokázáno, že původce jednání zamýšlel odchyt nebo usmrcování jedince chráněného živočišného druhu, nebo byl alespoň s možností takového odchytu nebo usmrcování srozuměn“ (55).

Soudní dvůr toto použil jako „nezbytné kritérium“ a v tomto případě shledal, že sporné povolení se vztahovalo na lov lišek, a proto nebylo samo o sobě zamýšleno k tomu, aby umožňovalo odchyt vyder. Kromě toho Soudní dvůr zdůraznil, že v dotyčné oblasti nebyla přítomnost vyder formálně prokázána a tím pádem nebylo prokázáno ani to, že by španělské orgány věděly, že vydáním sporných povolení k lovu lišek vystavují vydry riziku ohrožení. Soudní dvůr proto dospěl k závěru, že skutečnosti vyžadované k tomu, aby byla splněna podmínka úmyslného charakteru odchytu nebo usmrcování jedince chráněného živočišného druhu, nebyly prokázány (56).

Ve věci C-340/10 Soudní dvůr prohlásil, že Kypr nesplnil své povinnosti podle čl. 12 odst. 1 tím, že toleroval činnosti, které vážně ohrozily ekologické vlastnosti jezera Paralimni, a že nepřijal nezbytná ochranná opatření pro zachování populace druhu Natrix natrix cypriaca (kyperská užovka obojková), a tím, že nepřijal opatření nezbytná pro vytvoření a uplatňování systému přísné ochrany tohoto druhu.

(2-34)

Na základě přístupu Soudního dvora ve věcech C-103/00 a C-221/04 má být „úmyslné“ jednání chápáno jako jednání prováděné osobou, která si je vědoma, že toto jednání povede k odchytu nebo usmrcování druhů uvedených v příloze IV, nebo vědomě přijímá možnost takového protiprávního činu.

Jinými slovy, toto ustanovení se nevztahuje pouze na osobu, která má plně v úmyslu odchytit nebo usmrtit jedince chráněného druhu, nýbrž i na osobu, která je dostatečně informována a která si je vědoma důsledků, k nimž její jednání s největší pravděpodobností povede, a přesto toto jednání, které vede k odchytu nebo usmrcování jedinců, uskuteční (např. jako nechtěný, ale akceptovaný vedlejší účinek) (podmíněný úmysl).

Vnitrostátní orgány by měly za použití všech vhodných prostředků proaktivně šířit informace o výskytu chráněných druhů a o všech stávajících pravidlech pro jejich ochranu. Příkladem jsou cedule na plážích upozorňující na přítomnost želvích hnízd v této oblasti, jak popisuje případ Caretta caretta.

(2-35)

Tato potřeba informací je rovněž velmi důležitá u druhů, které bývají náhodně uloveny během rybolovných činností prováděných v rozporu s pravidly rybolovu. EU přijala určitá pravidla na ochranu kytovců před odlovem a usmrcováním v lovném zařízení. Nařízení (EU) 2019/1241 zakazuje některým plavidlům používat v konkrétních oblastech určité typy lovných zařízení bez současného používání aktivních akustických odpuzujících zařízení, čímž lze předcházet zachycování sviňuch obecných v rybářských sítích (viz též oddíl 2.3.6). V těchto případech musí členské státy nejen zajistit, aby používání akustických odpuzujících zařízení bylo účinně kontrolováno a prosazováno, ale také aby byli rybáři o této povinnosti plně informováni.

12 – Příklad osvědčeného postupu: spolupráce s rybáři pro dosažení obnovy druhu Monachus monachus v Řecku

Tuleň středomořský (Monachus monachus) je prioritním druhem uvedeným v přílohách II a IV směrnice o stanovištích. Řecko v posledních několika desetiletích provozuje program ochrany tohoto druhu. Program zahrnuje opatření na záchranu a zotavování poraněných jedinců, zřízení chráněných oblastí a péči o ně, monitorování, osvětu, vzdělávání v oblasti životního prostředí a vytvoření vhodného právního rámce. Klíčovým prvkem těchto snah o ochranu druhu je spolupráce s rybáři.

Řecká společnost pro studium a ochranu tuleně středomořského (MOm) zavedla řadu opatření zaměřených na zlepšení často konfliktního vztahu mezi rybáři a tuleni. V roce 2009 vypracovala akční plán pro zmírnění vzájemného působení tuleňů středomořských a rybolovu v Řecku, který stanoví řadu legislativních, řídících a technických opatření, jež omezují rizika pro uvedený druh a chrání jeho zdroj potravy. Velmi důležité je, že tato opatření rovněž omezují finanční zátěž rybářů vyplývající ze škod na jejich lovných zařízeních a jejich úlovcích ryb.

V souvislosti s tonáží a hustotou rybářských plavidel, používáním lovných zařízení a dopady na rybolov se prováděl rozsáhlý výzkum potravních preferencí tuleňů v kombinaci s výzkumem určených hotspotů (tj. oblastí s významným výskytem tuleňů středomořských). Do výzkumných prací se zapojily rybářské podniky a další zúčastněné strany, jako je přístavní policie, úřady pro rybolov a majitelé rybích farem. Rybáři také absolvovali školení o tom, jak jednat v případech, kdy se tuleni zapletou do sítí, a ve spolupráci s nimi byly vyzkoušeny experimentální rybolovné metody. Na odvětví rybolovu se zaměřila i cílená komunikační kampaň (57). To vše vedlo k výraznému snížení počtu tuleňů, kteří byli rybáři náhodně odloveni nebo usmrceni, a k trvalému zotavení populace tuleňů středomořských v Řecku.

2.3.2 Úmyslné vyrušování druhů uvedených v příloze IV a), zejména v obdobích rozmnožování, výchovy mláďat, přezimování a migrace

(2-36)

Ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. b) zakazuje úmyslné vyrušování druhů uvedených v příloze IV, zejména v obdobích rozmnožování, výchovy mláďat, přezimování a migrace, kdy jsou druhy zranitelnější (58). V čl. 12 odst. 3 se stanoví, že tento zákaz platí pro všechna životní stadia dotyčných druhů.

2.3.2 a) Úmyslné vyrušování

Jakékoli úmyslné vyrušování, které může ovlivnit šance na přežití, úspěšnost rozmnožování nebo reprodukční schopnost chráněného druhu nebo které vede ke zmenšení oblasti, kterou tento druh obývá, nebo k přemístění či vytlačení tohoto druhu, by mělo být považováno za „vyrušování“ ve smyslu článku 12.

(2-37)

Článek 12 ani článek 1 směrnice o stanovištích neobsahují definici pojmu „vyrušování“ (59). Ustanovení se výslovně neomezuje na „významné“ vyrušování, jak je tomu v případě čl. 6 odst. 2 směrnice, ale oblast působnosti ustanovení musí být vykládána s ohledem na obecný cíl směrnice.

Jak již bylo uvedeno výše, uplatňování režimu ochrany stanoveného v čl. 12 odst. 1 písm. a) až d) směrnice o stanovištích „nepodléhá podmínce, aby daná činnost měla nepříznivé účinky na stav dotyčného živočišného druhu z hlediska ochrany“ (60), a „ochrana poskytovaná tímto ustanovením nepřestává platit pro druhy, u nichž bylo dosaženo příznivého stavu z hlediska ochrany“ (61).

Je zřejmé, že jakákoli činnost, která úmyslně vyrušuje druh v rozsahu, v jakém může ovlivnit jeho šance na přežití, úspěšnost rozmnožování nebo reprodukční schopnost, nebo která vede ke zmenšení oblasti, kterou tento druh obývá, nebo k přemístění či vytlačení tohoto druhu, by měla být považována za „vyrušování“ ve smyslu článku 12.

(2-38)

Vzhledem ke specifickému životnímu cyklu (zejména reprodukční strategii nebo mobilitě) a často složitým sociálním interakcím některých živočichů může mít vyrušování jedinců často dopad na úroveň populace. Tak tomu bývá například při vyrušování březí samice nebo při oddělení matky od mláděte u velkých, déle žijících a vysoce mobilních zvířat s nízkou plodností, jako jsou mořští savci.

(2-39)

Důležitými parametry při posuzování dopadu vyrušování na druh jsou obecně vzato intenzita, doba trvání a četnost opakování tohoto vyrušování. Je třeba vzít v úvahu, že jednotlivé druhy jsou na stejný typ vyrušování různě citlivé nebo na něj reagují různě. Faktory způsobující vyrušování u jednoho druhu nemusí činit totéž u jiného druhu. Lišit se může i citlivost jednotlivých jedinců určitého druhu, a to v závislosti na ročním období nebo určitých obdobích jeho životního cyklu (např. v období rozmnožování).

Ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. b) tuto možnost zohledňuje a zdůrazňuje, že úmyslné vyrušování by mělo být zakázáno, zejména v citlivých obdobích rozmnožování, výchovy mláďat, přezimování a migrace. Rovněž je třeba uvážit, že vyrušování (např. hlukem, zdrojem světla) nemusí vždy nutně vyvolat přímý dopad na fyzickou integritu druhu. Může mít na tento druh i nepřímý nepříznivý účinek (např. tím, že jej přinutí vynaložit velké množství energie na útěk: jsou-li například netopýři vyrušeni během přezimování, zvýší svou tělesnou teplotu a začnou poletovat a v důsledku velké ztráty svých zásob energie pak mají nižší pravděpodobnost, že zimu přežijí).

(2-40)

Proto je nutné uplatňovat individuální přístup. Příslušné orgány musí pečlivě zvážit úroveň vyrušování, která má být považována za škodlivou, s přihlédnutím k specifickým vlastnostem dotyčného druhu a k dané situaci, jak je vysvětleno výše. Například opakované vyrušování kytovců plavidly používanými k jejich pozorování by mohlo vést k významným dopadům na jednotlivé jedince a potažmo mít negativní důsledky pro místní populaci. Na druhé straně by se za vyrušování podle článku 12 neměla považovat ojedinělá vyrušování bez jakéhokoli pravděpodobného nepříznivého dopadu na jednotlivé živočichy nebo místní populaci, jako je například odehnání vlka od ohrady s ovcemi, které má zabránit škodě.

(2-41)

Aby vyrušování spadalo do oblasti působnosti čl. 12 odst. 1 písm. b), musí být zároveň „úmyslné“ (ohledně definice pojmu „úmyslné“ viz oddíl 2.3.1). V již zmíněné věci C-103/00, týkající se druhu Caretta caretta, Soudní dvůr analyzoval každou z rozličných činností provozovaných na plážích, kde se karety rozmnožují, s cílem stanovit příčinnou souvislost mezi těmito činnostmi a vyrušováním tohoto druhu. Především zjistil, že jízda na mopedech na pláži, kde se druh Caretta caretta rozmnožuje, pravděpodobně vedla k jeho vyrušování, a to zejména kvůli obtěžování hlukem, obzvláště v období snášení vajec, sezení na vejcích a líhnutí, a dále když se mláďata karet přesunovala do moře. Hrozbu pro životy a pohodu želv představovala i přítomnost malých plavidel v blízkosti pláží, na nichž se želvy rozmnožují. To postačovalo k tomu, aby Soudní dvůr pro účely čl. 12 odst. 1 písm. b) nahlížel na tyto činnosti jako na úmyslné vyrušování dotčeného druhu v období jeho rozmnožování.

13 – Judikatura Soudního dvora Evropské unie: vyrušování karety obecné (Caretta caretta) v oblasti zálivu Kyparissia

Kareta obecná (Caretta caretta) je uvedena v přílohách II a IV směrnice o stanovištích jako druh vyžadující přísnou ochranu. V jarních a letních měsících funguje Středozemní moře jako líhniště mláďat a je i oblíbeným útočištěm dospělých želv. Nejoblíbenější oblastí pro hnízdění ve Středomoří je Řecko, s počtem více než 3 000 hnízd ročně. Domovem největšího středomořského hnízdiště je zátoka Laganas na ostrově Zakynthos, následovaná zálivem Kyparissia (lokalita sítě Natura 2000 (GR2550005)), který těží z dobře zachovalého systému písečných dun a pobřežního lesa, ale ohrožuje ho nekontrolovaný rozvoj.

Uplatňováním čl. 12 odst. 1 písm. b) a d) s cílem vytvořit a zavést v těchto oblastech účinný systém přísné ochrany karety obecné se zabývaly dvě soudní věci (C-103/00 a C-504/14). Soudní dvůr dospěl k závěru, že Řecko nesplnilo své povinnosti vyplývající z ustanovení směrnice tím, že neprovedlo vhodná opatření, která by zabránila vyrušování tohoto druhu v období rozmnožování a předešla poškozování nebo ničení míst jeho rozmnožování.

Vzhledem k tomu, že zde neexistuje ucelený a soudržný vnitrostátní právní rámec a chybí i schválený plán péče, Soudní dvůr rozhodl, že přísnou ochranu karety obecné a míst jejího rozmnožování nelze zajistit. Nestačí, aby systém přísné ochrany stanovil dílčí soubor jednotlivých opatření, která se obecným způsobem týkají ochrany životního prostředí a nemají konkrétně za cíl zabránit jakémukoli úmyslnému vyrušování dotyčného druhu v období rozmnožování, jakož i jakékoli činnosti, která může způsobit poškozování nebo ničení míst jeho rozmnožování (62).

14 – Další vodítko: řešení dopadů podvodního antropogenního hluku na kytovce

K činnostem, které mohou způsobit vyrušování přísně chráněných mořských druhů, jako jsou kytovci, se řadí lodní doprava nebo pobřežní větrné parky, jež jsou zdrojem nepřetržitého hluku, a dále výstavba, průzkum ložisek ropy a zemního plynu či vojenské operace, které generují impulsní hluk. Důsledky pro kytovce sahají od vyrušování hlukem a zastření zvuku, jehož prostřednictvím se tito živočichové dorozumívají, až po krátkodobé i dlouhodobé poškození sluchu, fyzická poranění a dokonce úhyn. V kombinaci s dalšími účinky stresu, zmatení a paniky to může být pro jednotlivá zvířata i pro celou populaci zničující.

Co se týká lodní dopravy, členské státy mohou zvážit širokou škálu preventivních opatření, včetně snížení rychlosti plavidel nebo přesměrování dopravních tras. Pokud jde o seismické průzkumy využívající vysokotlaká vzduchová děla nebo o příbřežní výstavbu s použitím technologie beranění, tyto činnosti obvykle vyžadují povolení. U těchto plánů a projektů lze proto nezbytná preventivní opatření navrhnout v rámci posouzení vlivů na životní prostředí podle směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí (SEA) a směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA).

Výzvy při definování odpovídajících zmírňujících opatření byly uznány na mezinárodní úrovni a byly přijaty příslušné metodické pokyny, například v rámci dohod ACCOBAMS (63) a ASCOBANS (64), které se zaměřují na kytovce, nebo v souvislosti s Úmluvou o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů, která vedla k vypracování pokynů pro posuzování vlivů na životní prostředí u činností vytvářejících hluk v mořském prostředí. Tyto pokyny poskytují velmi užitečný rámec pro zajištění souladu s pravidly podle směrnice o stanovištích. Jejich uplatňování by však mělo vždy zohledňovat nejnovější vědecké a odborné poznatky v této oblasti a mělo by být založeno na podrobných úvahách o každé konkrétní činnosti a jejích účincích na konkrétní druhy.

15 – Další vodítko v oblasti seismického průzkumu a jeho potenciálního dopadu na mořské savce v Irsku

Irsko vyvinulo silný regulační a řídicí režim pro seismický průzkum s cílem zabránit potenciálně významným dopadům na všechny druhy mořských savců jak v rámci lokalit sítě Natura 2000, tak mimo ně. V roce 2014 ministerstvo pro umění, dědictví a irsky mluvící oblasti vydalo komplexní „Pokyny k řízení rizika pro mořské savce vyplývajícího z antropogenních zdrojů hluku v irských vodách” (Guidance to Manage the Risk to Marine Mammals from Man-made Sound Sources in Irish Waters) (65). Dokument popisuje druhy rizik, která mohou vzniknout (např. v důsledku bagrování, vrtání, beranění, geofyzikálních akustických průzkumů, tryskání), a na vypracovaných příkladech vysvětluje, jak provést posouzení rizik. Na to navazuje popisem regulatorních odpovědí, které by měly být vydány (např. zamítnutí, podmíněný souhlas apod.).

2.3.2 b) Období rozmnožování, výchovy mláďat, přezimování a migrace

Období rozmnožování, výchovy mláďat, přezimování a migrace jsou z hlediska vyrušování považována za zvláště citlivá období. Vzhledem k ekologickým, biologickým a behaviorálním rozdílům mezi jednotlivými druhy lze tato období definovat jedině na individuální bázi ve vztahu ke konkrétnímu druhu.

(2-42)

Období rozmnožování, výchovy mláďat, přezimování a migrace jsou z hlediska vyrušování druhu považována za zvláště citlivá období. Směrnice o stanovištích však neobsahuje žádnou definici těchto pojmů. Příloha IV a) směrnice obsahuje velmi širokou škálu druhů, které se po stránce ekologické, biologické a behaviorální velmi liší, a proto je při definování období rozmnožování, výchovy mláďat, přezimování a migrace (jsou-li v daném případě vůbec relevantní) opět nezbytné použít individuální přístup „založený na jednotlivých druzích“.

(2-43)

Pro účely článku 12 se rozumí:

—

obdobím rozmnožování a výchovy mláďat: období, které může zahrnovat (podle relevance) období námluv, páření, stavění hnízda nebo výběru místa pro kladení vajec či pro porod, období vlastního porodu nebo snůšky vajec nebo produkce potomstva u nepohlavního rozmnožování, zrání vajec a vylíhnutí, a období výchovy mláďat,

—

obdobím přezimování: období, kdy zvíře přestane být aktivní a setrvává ve stavu spánku, stavu nečinnosti nebo odpočinku, obvykle v zimě. Zpravidla je takový stav doprovázen snížením tělesné teploty a zpomalením srdečního rytmu i dýchání. Hibernace umožňuje zvířeti přežít drsné podmínky tím, že při ní zvíře spotřebovává méně energie, než kdyby bylo aktivní (například někteří letouni, hlodavci, obojživelníci nebo plazi),

—	obdobím migrace: období periodického přesunu jedinců z jedné oblasti do druhé, jakožto přirozené součásti jejich životního cyklu, k němuž dochází obvykle v reakci na změny ročního období nebo změny v přísunu potravy.

2.3.3 Úmyslné ničení nebo sběr vajec z volné přírody

(2-44)

Podle čl. 12 odst. 1 písm. c) jsou úmyslné ničení nebo sběr vajec z volné přírody zakázány.

2.3.4 Poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku

(2-45)

Ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. d) je samostatné ustanovení. Na rozdíl od jiných zákazů obsažených v článku 12 se netýká přímo jedinců, ale místo toho se zaměřuje na ochranu důležitých prvků jejich stanovišť, protože zakazuje poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku. Kromě toho, zatímco ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. a), b) a c) používají pojem „úmyslné“, v případě písmene d) tomu tak není.

2.3.4 a) Důsledky skutečnosti, že čl. 12 odst. 1 písm. d) neobsahuje pojem „úmyslné“

Skutečnost, že se pojem „úmyslné“ v čl. 12 odst. 1 písm. d) nepoužívá, zdůrazňuje význam preventivních opatření členských států, jež mají zabránit veškerému pravděpodobnému poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku ze strany lidí. Případy poškození nebo zničení vyvolané přirozenými příčinami (tj. nikoli přímo v důsledku lidské činnosti, ale např. následkem přírodních katastrof) nebo způsobené nepředvídatelnými událostmi do oblasti působnosti čl. 12 odst. 1 písm. d) nespadají.

(2-46)

Podle čl. 12 odst. 1 písm. a) až c) jsou zakázána pouze úmyslná jednání a je třeba jim zabránit, zatímco podle písmene d) se úmyslné jednání jako nezbytná podmínka nevyžaduje (66). Ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. d) vyžaduje, aby byla zakázána veškerá jednání, která vedou k poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku, a to bez ohledu na to, zda jsou úmyslná či nikoli (67).

Soudní dvůr dále potvrdil, že „neomezením zákazu uvedeného v čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice na úmyslná jednání na rozdíl od toho, jak to bylo učiněno ve vztahu k jednáním uvedeným v tomto článku pod písmeny a) až c), ukázal zákonodárce Společenství svou vůli přiznat místům rozmnožování nebo místům odpočinku zvýšenou ochranu proti jednáním způsobujícím jejich poškození nebo zničení. S ohledem na důležitost cílů ochrany biologické rozmanitosti, kterou má za účel uskutečnit směrnice, není vůbec nepřiměřené, že zákaz uvedený v čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice není omezen na úmyslná jednání.“ (68)

(2-47)

V trestním právu se rozlišuje mezi záměrným či úmyslným jednáním a neúmyslným jednáním. Pojem „úmyslné“ se rovněž vztahuje na situace, kdy výsledek jednání není přímo zamýšlen, ale příslušná osoba by měla počítat s důsledky, které by z jejího jednání mohly vzejít. To jasně ukazuje, že při vynechání slova „úmyslné“ z ustanovení písmene d) bylo záměrem zahrnout do oblasti působnosti tohoto ustanovení i neúmyslná jednání, která vedou k poškozování nebo ničení. Tím toto ustanovení nabývá zvláštní rozměr: je nutno účinně zakázat veškerá poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku, tzn. že je takovému poškozování nebo ničení nutno zabránit.

(2-48)

To však neznamená, že jsou podle čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice vyžadována proaktivní opatření pro péči o stanoviště (např. aktivní obhospodařování louky pro motýly). Nicméně pro ochranu míst rozmnožování nebo míst odpočinku před poškozováním nebo ničením není pouhý zákaz v právním textu dostačující a musí být podpořen odpovídajícím donucovacím mechanismem, včetně preventivních opatření. V rámci systému přísné ochrany by členské státy měly předvídat hrozby, které místům přináší lidská činnost, a měly by přijmout opatření k zajištění toho, aby osoby, které se mohou dopustit porušení právních předpisů (ať již úmyslně, či nikoli), byly informovány o platném zákazu a jednaly odpovídajícím způsobem.

(2-49)

Soudní dvůr v první věci týkající se druhu Caretta caretta (69) prohlásil, že přítomnost budov na pláži, kterou tento druh využívá při rozmnožování, může vést k poškození nebo zničení místa rozmnožování ve smyslu čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice (70). Podstatné je, že Soudní dvůr nepožadoval, aby tyto budovy byly „nezákonné“. Hlavním argumentem pro Soudní dvůr byla pouhá skutečnost, že zde byly budovy postaveny a mohly způsobit poškození a zničení. Výstavba budov na pláži klasifikované jako „oblast absolutní ochrany“, a zejména když zde navíc „byla vztyčena zvláštní upozornění“, postačuje k tomu, aby se jednalo o porušení ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. d).

(2-50)

Soudní dvůr rovněž ve věci C-441/17 (týkající se ochrany některých druhů saproxylických brouků uvedených v příloze IV – Buprestis splendens, Cucujus cinnaberinus, Phryganophilus ruficollis a Pytho kolwensis – v Bělověžském pralese v Polsku) (71) objasnil, že zákazy stanovené v článku 12 směrnice o stanovištích se použijí bez ohledu na počet jedinců druhů spadajících pod přísnou ochranu. Nedávno Soudní dvůr zopakoval, že „provádění systému ochrany stanoveného v čl. 12 odst. 1 písm. d) uvedené směrnice není závislé na počtu jedinců dotyčného druhu“ (72). Jinými slovy, skutečnost, že určitý druh může být v daném místě zastoupen ve velkém počtu a jeho přežití v této oblasti není ohroženo, nijak neubírá povinnosti přísné ochrany druhů. Místo toho by tyto skutečnosti měly být zohledněny v rámci procesu udělování výjimek. Platí i opačný scénář, tj. skutečnost, že oblast představuje místo rozmnožování nebo místo odpočinku pouze pro jednoho nebo jen několik jedinců druhu uvedeného v příloze IV a), nezmenšuje povinnost chránit tuto oblast před činnostmi, které by ji mohly poškodit nebo poničit.

(2-51)

Na druhé straně budou existovat situace, kdy dojde k přirozenému zhoršení stavu přírodních stanovišť (včetně přirozené sukcese po ukončení určitého využívání půdy, například zemědělského) nebo k němu dojde v důsledku nepředvídatelných událostí, a pro určité druhy již stanoviště přestane být vhodným místem rozmnožování nebo místem odpočinku. V tomto případě, kdy nebyl spáchán žádný čin, který by vyvolal poškození nebo zničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku, ale došlo k tomu z přirozených příčin, se ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. d) nepoužije (73).

16 – Judikatura Soudního dvora Evropské unie: nesplnění povinnosti zajistit přísnou ochranu některých saproxylických brouků

Součástí lokality sítě Natura 2000 Puszcza Białowieska (PLC 200004 Bělověžský prales) je Bělověžský národní park a hospodářské lesy tří lesních oblastí (Białowieża, Brownsk a Hajnówka). Jedná se o jedny z nejzachovalejších přirozených listnatých a smíšených lesů v Evropě, vyznačujících se velkým množstvím starých stromů a vysokým objemem odumřelého dřeva. Je to jedinečná oblast s vysokou biologickou rozmanitostí a důležitý zdroj vědeckých poznatků, zejména pokud jde o ekologické procesy.

Vzhledem k neustálému šíření lýkožrouta smrkového (způsobenému mimo jiné změnou klimatických podmínek) schválil polský ministr životního prostředí v roce 2016 změnu lesního hospodářského plánu z roku 2012. Tím bylo jen v samotné lesní oblasti Białowieża umožněno téměř ztrojnásobení těžby dřeva v letech 2012 až 2021 a v oblastech vyloučených z hospodářských činností bylo povoleno provádění některých lesních prací, jako je ozdravné kácení nebo umělá regenerace. Následně v roce 2017 přijal generální ředitel Státních lesů pro zmíněné tři lesní oblasti Białowieża, Browsk a Hajnówka rozhodnutí týkající se kácení a odstraňování stromů napadených lýkožroutem smrkovým, a to z důvodů veřejné bezpečnosti a snížení rizika požáru ve všech věkových třídách lesa. Následně byly zahájeny práce na odstranění suchých stromů a stromů napadených lýkožroutem smrkovým z těchto tří lesních oblastí na ploše přibližně 34 000 ha, zatímco lokalita sítě Natura 2000 Puszcza Białowieska zaujímá celkově rozlohu 63 147 hektarů.

Evropská komise byla toho názoru, že polské orgány nezajistily, aby uvedená lesnická opatření neměla nepříznivý účinek na celistvost lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska. Komise proto v červenci 2017 podala k Soudnímu dvoru žalobu s prohlášením, že Polsko nesplnilo své povinnosti podle čl. 6 odst. 3 a čl. 12 odst. 1 písm. a) a d) směrnice o stanovištích. Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 17. dubna 2018 (74) prohlásil, že nebylo řádně provedeno „odpovídající posouzení“ a že polská vláda nesplnila své povinnosti chránit Bělověžský prales. Soudní dvůr dále zdůraznil, že pokud jde o nejvhodnější opatření k zastavení šíření lýkožrouta smrkového, panují v tomto ohledu vědecké spory. V důsledku toho neměly polské orgány zvyšovat těžbu dřeva, neboť neexistovala žádná vědecká jistota, že předmětné aktivní lesnické zásahy nebudou mít trvalé nepříznivé účinky na celistvost Bělověžského pralesa a na chráněné druhy (mimo jiné i saproxylické brouky).

Soudní dvůr rovněž objasnil, že zákazy uvedené v článku 12 směrnice o stanovištích se uplatňují bez ohledu na počet jedinců druhů, na něž se vztahuje režim přísné ochrany. Jinými slovy, skutečnost, že určitý druh může být v daném místě zastoupen ve velkém počtu a jeho přežití v této oblasti není ohroženo, nezprošťuje povinnosti přísné ochrany druhů. Namísto toho by se tato skutečnost měla zohlednit v rámci procesu udělování výjimek.

17 – Příklad osvědčeného postupu: mapa citlivosti ptáků a netopýrů ve vztahu k větrným parkům ve Flandrech (Belgie)

Mapy citlivosti volně žijících živočichů jsou uznávány jako účinný nástroj pro identifikaci oblastí, kde by rozvoj obnovitelné energie mohl ovlivnit citlivá společenstva planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, a proto je třeba se mu vyhnout. S jejich pomocí lze již v rané fázi procesu plánování provést identifikaci oblastí, v nichž se nacházejí ekologická společenstva citlivá na rozvoj větrné energie. Mapy citlivosti volně žijících živočichů slouží zpravidla jako podklady pro rozhodnutí o strategickém plánování během počáteční fáze rozvojového záměru spočívající ve výběru lokality, a proto jsou určeny k uplatnění v krajinném měřítku často s regionálním, národním nebo nadnárodním pokrytím.

Záměrem mapy citlivosti ptáků a netopýrů ve vztahu k větrným parkům ve Flandrech je určit oblasti, kde by umístění větrných turbín mohlo představovat riziko pro ptáky nebo netopýry. Jejím cílem je informovat a řídit další posuzování na úrovni lokality a strategické plánování. Je příkladem mapy citlivosti pro více druhů a ukazuje, jak lze posuzovat nesourodé skupiny pomocí jediného nástroje.

Mapa rozčleňuje daný region do čtyř kategorií vysokého, středního a potenciálního rizika, jakož i do kategorie s nízkým rizikem / kategorie, pro kterou nejsou k dispozici údaje. Její součástí je i mapa zranitelnosti ptáků založená na GIS, která se skládá z několika dílčích map obsahujících informace o důležitých ptačích oblastech a migračních trasách. Tyto mapy citlivosti a přiložené pokyny se často využívají při rozhodování o budování větrných elektráren ve Flandrech. Realizátoři projektů a poradenské společnosti je využívají při strategickém plánování a jako „výchozí bod“ při podrobnějším posuzování projektů na úrovni lokalit. Místní a regionální orgány je využívají za stejným účelem a za účelem kontroly, zda realizátoři projektů a poradenské společnosti odvedli svou práci kvalitně.

Mapa obsahuje rovněž informace o netopýrech, ale liší se od tematických map o ptácích v tom, že je založena na určení vhodného stanoviště (pomocí leteckých fotografií a evidence krajinného pokryvu), které bylo použito jako prediktor výskytu netopýrů. Je však třeba poznamenat, že úroveň dostupných údajů o netopýrech je mnohem nižší, než je tomu u ptáků. Při interpretaci předpovědí citlivosti netopýrů je proto potřeba větší opatrnosti.

Zdroj: The Wildlife Sensitivity Mapping Manual (Příručka pro mapování citlivosti volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin) https://ec.europa.eu/environment/nature/natura2000/management/docs/wildlife%20manual%20final.pdf

2.3.4 b) Určení „míst rozmnožování a míst odpočinku“

Místa rozmnožování a místa odpočinku musí být přísně chráněna, neboť jsou zásadní pro životní cyklus živočichů a jsou životně důležitými prvky celého stanoviště daného druhu. Ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. d) by proto mělo být chápáno tak, že jeho cílem je zabezpečit trvalou ekologickou funkčnost těchto míst a zajistit, aby nadále poskytovala všechny prvky, které živočich potřebuje ke svému odpočinku nebo úspěšnému rozmnožování. Jsou-li tato místa používána pravidelně, pak tato ochrana platí po celý rok.

(2-52)

Vzhledem k cílům směrnice vyžadují místa rozmnožování a místa odpočinku přísnou ochranu, protože jsou klíčová pro životní cyklus živočichů a jsou velmi důležitými prvky celého stanoviště daného druhu (75), které jsou nezbytné k zajištění jeho přežití. Jejich ochrana je přímo spojena se stavem ochrany daného druhu. Ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. d) by proto mělo být chápáno tak, že jeho cílem je zajistit ekologickou funkčnost míst rozmnožování a míst odpočinku. Ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. d) proto stanoví, že tato místa nesmí být lidskou činností poškozována nebo ničena, aby mohla i nadále poskytovat vše potřebné pro odpočinek nebo úspěšné rozmnožování konkrétního živočicha.

(2-53)

Ve svém stanovisku ve věci C-383/09 generální advokátka Juliane Kokott neomezila „místa rozmnožování a místa odpočinku“ jen na doupata křečků, ale rozšířila je i na okolní stanoviště. Soudní dvůr ve svém rozsudku mezi důvody nesplnění povinností podle čl. 12 odst. 1 písm. d) zahrnul nejen přímé ničení doupat křečků, ale též procesy urbanizace a změny struktury plodin v širších oblastech (76).

(2-54)

Z ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. d) tedy vyplývá, že tato místa rozmnožování a místa odpočinku musí být chráněna i tehdy, jsou-li používána pouze příležitostně nebo jsou-li dokonce opuštěna (77), ale existuje u nich přiměřeně velká pravděpodobnost, že se dotyčný druh na tato místa vrátí. Pokud například určitý počet netopýrů každoročně využívá určitou jeskyni k přezimování (protože daný druh má ve zvyku vracet se každý rok do stejného zimního úkrytu), funkčnost této jeskyně jakožto místa přezimování by měla být chráněna i v létě, aby ji netopýři mohli v zimě opětovně použít.

(2-55)

Určení obecných kritérií pro místa rozmnožování a místa odpočinku je obtížné, protože příloha IV a) uvádí druhy z mnoha taxonů s mnoha různými strategiemi životního cyklu. Není možné stanovit pevnou definici „místa rozmnožování“ a „místa odpočinku“, která bude platit pro všechny taxony. Jakýkoli výklad pojmů „místa rozmnožování“ a „místa odpočinku“ musí proto tuto různorodost zohlednit a vyjadřovat jednotlivé převládající podmínky. Následující obecné definice mají za cíl poskytnout v tomto ohledu určité vodítko, přičemž vycházejí z předpokladu, že dotyčná místa lze identifikovat a přiměřeně vymezit. Měly by se používat jako kontrolní seznam prvků s vědomím, že ne všechny tyto prvky budou použitelné pro všechny druhy. U některých druhů se zde mohou rovněž projevit chybějící poznatky. Dvě níže uvedené definice jsou podrobně popsány v samostatných oddílech, i když v praxi se často vzájemně propojují a překrývají, a lze je tedy posuzovat společně.

(2-56)

Pro účely článku 12 by se měly použít následující definice.

– Místa rozmnožování

Rozmnožováním se zde rozumí páření, rození mláďat (včetně kladení vajec) nebo produkce potomstva u nepohlavního rozmnožování. Místem rozmnožování se zde rozumí oblast potřebná ke spáření a porodu a spadá do ní i přilehlé okolí hnízda nebo místa porodu, pokud je na tomto okolí potomstvo závislé. U některých druhů místo rozmnožování zahrnuje i související struktury potřebné pro vyznačení teritoria a jeho obranu. U druhů, které se rozmnožují nepohlavně, je místo rozmnožování definováno jako oblast potřebná k produkci potomstva. Místa rozmnožování, která jsou pravidelně využívána, ať již v průběhu roku, nebo sezónně, musí být chráněna i v období, kdy nejsou obývána.

Místo rozmnožování tak může zahrnovat i oblasti potřebné pro:

námluvy;

páření;

3.	stavění hnízda nebo výběr místa pro kladení vajec nebo pro porod;

4.	místa používaná pro porod nebo kladení vajec nebo produkci potomstva u nepohlavního rozmnožování;

5.	místa zrání vajec a líhnutí;

6.	hnízdiště nebo místa porodu v době, kdy je obývají mláďata závislá na tomto místě, a dále

7.	širší stanoviště, která umožňují úspěšné rozmnožování, a to i tím, že poskytují zdroje potravy.

– Místa odpočinku

Místy odpočinku se zde rozumí oblasti, které poskytují nezbytné podmínky k tomu, aby v nich živočich nebo skupina živočichů přečkali dobu, kdy nejsou aktivní. U druhů ve stadiu polypů je místo odpočinku definováno jako místo přisednutí. K místům odpočinku se řadí i struktury vytvořené živočichy za účelem odpočinku, jako jsou hnízda, doupata nebo úkryty. Místa odpočinku, která se používají pravidelně, ať již v průběhu roku, nebo sezónně, musí být chráněna i v době, kdy nejsou obývána.

Místa odpočinku nezbytná k přežití mohou zahrnovat jednu nebo více struktur a funkcí stanoviště, které jsou potřebné pro:

1.	termoregulační chování, např. u druhu Lacerta agilis (ještěrka obecná);

2.	odpočinek, spánek nebo zotavení, např. úkryty druhu Nyctalus leisleri (netopýr stromový);

3.	úkryt, ochranu nebo útočiště, např. chodbičky druhu Macrothele calpeiana (sklípkanec španělský) a

4.	přezimování, např. zimní úkryty netopýrů a úkryty druhu Muscardinus avellanarius (plšík lískový).

(2-57)

Řádné provádění čl. 12 odst. 1 písm. d) vyžaduje dobrou znalost ekologie (biologie, stanovišť, velikosti populace, rozšíření a dynamiky) a chování druhů (životního cyklu, organizace, interakce v rámci druhu i mezi druhy navzájem).

Příklady míst rozmnožování a míst odpočinku

Místo rozmnožování

Místo odpočinku

Triturus cristatus

(čolek velký)

Ve vodách (rybníku, tůni, jezírku apod.) využívaných k páření mají samci svá teritoria, v nichž se konají námluvy a probíhá páření. Vajíčka jsou kladena jednotlivě na vodních rostlinách, kde zrají po dobu 12–18 dnů. Poté se vylíhnou mladé larvy, které volně plavou.

Tyto vody jsou proto místem rozmnožování.

Během terestrické fáze svého života vyhledává T. cristatus úkryt například pod kameny, mezi kořeny stromů a pod padlými kmeny, kde bývá přes den schovaný. Podobná útočiště využívá v období zimování (v chladných oblastech) nebo letního klidu (v horkých oblastech). Během akvatické fáze života dospělci a larvy využívají jako útočiště podvodní a vodní vegetaci.

T. cristatus se rozšiřuje do sousedních vod. Zdravé populace T. cristatus využívají řadu vodních ploch, mezi nimiž putují a rozptylují se po vhodném, propojujícím suchozemském stanovišti. Jedinci se mohou pohybovat přibližně 1 km od místa rozmnožování.

Místa odpočinku druhu T. cristatus tedy zahrnují vodní plochy, které tento druh obývá, a přilehlé suchozemské stanoviště, kde se vyskytuje během terestrické fáze svého životního cyklu.

Nyctalus

Leisleri

(netopýr stromový)

V období rozmnožování žijí samci odděleně od samic. Na podzim zakládají samci v dutinách stromů „pářicí úkryty“. Páření probíhá na konci podzimu a samice oddalují vlastní oplození až do jara. Mláďata se rodí v mateřském úkrytu a jsou závislá na své matce do doby, než jsou v létě odstavena.

Pářicí úkryty a mateřské úkryty jsou proto místy rozmnožování. Toto úzké použití definice opomíjí úkryty pro přezimování, které v čl. 12 odst. 1 písm. d) spadají pod „místa odpočinku“.

Pro přezimování

Druh N. leisleri lze ve zkratce popsat jako netopýra, který přebývá na stromech a v zimě upadá do zimního spánku. V zimním období nachází úkryt v dutinách stromů, budovách a příležitostně v jeskyních a tunelech, jež poskytují vhodné mikroklima. Využívá rovněž uměle postavené netopýří budky. Úkryty ve stromech se nacházejí v parcích a městských oblastech i v listnatých a jehličnatých lesích. Tyto úkryty musí být umístěny v relativně nerušené poloze, protože jsou-li netopýři vyrušení ze stavu tělesné strnulosti, spotřebují cenné zásoby energie, které nelze v zimě nahradit.

Stejně tak nezbytné pro všechny druhy netopýrů jsou denní úkryty v jejich aktivním období (na jaře), kdy netopýři potřebují relativně nerušené místo, kde se mohou během dne ukrýt před světlem, k čemuž opět poslouží praskliny a štěrbiny ve starých stromech a budovách. V závislosti na jejich umístění může kolonie použít několik letních úkrytů, z nichž ty větší mohou fungovat jako mateřské úkryty pro samice, zatímco samci se v tomto období začínají pohybovat jednotlivě nebo žijí v malých skupinách.

Během migrace

O druhu N. leisleri je známo, že v některých částech svého evropského areálu rozšíření migruje: ve Francii a ve Švýcarsku byly nalezeni zimující jedinci, kteří byli kroužkováni v Německu (viz vnitrostátní zpráva za rok 2003 (78)). Přesné vzorce migrace nejsou známy. Nicméně se zdá, že ostatní populace jsou usedlejší a své mateřské úkryty i zimoviště mívají na stejném místě. Úkryty, které druh N. leisleri využívá k odpočinku během dne a v nichž zimuje, jsou místy odpočinku.

Místo rozmnožování

Místo odpočinku

Maculinea arion

(modrásek černoskvrnný)

K dokončení svého vývoje vyžaduje druh M. arion pro své larvy živnou rostlinu (rodu Thymus) a hostitelské místo se zdrojem potravy (mraveniště druhů Myrmica). Vajíčka jsou kladena do nerozvinutých částí květenství mateřídoušek (Thymus), kde se vyživují a vyvíjejí. V určité fázi larva od rostliny odpadne a láká mravence, aby ji sebral a odnesl do mraveniště. Tam larva pokračuje ve svém vývoji a požírá mravenčí larvy. V mraveništi dochází k zakuklení a začátkem léta se líhnou dospělci.

Místem rozmnožování druhu M. arion je místo s mateřídouškami Thymus v blízkosti místa vylíhnutí dospělců a mraveniště druhů Myrmica, kde se vyvíjejí larvy a probíhá zakuklení.

Tento druh nemá jasně definovaná místa odpočinku, která by se lišila od míst potřebných pro vývoj larvy a zakuklení. Tyto fáze životního cyklu jsou zahrnuty do definice místa rozmnožování v levém sloupci tabulky.

Osmoderma eremita

(páchník hnědý)

Místo odpočinku a místo rozmnožování druhu O. eremita jsou v podstatě totožná.

Tento saproxylický druh tráví většinu svého života v trouchnivějících dutinách starších listnatých stromů, obvykle rodu Quercus. Velká část jedinců neopouští strom, kde se vylíhli. Páření probíhá v trouchu a vejce jsou kladena hluboko do trouchu. Vývoj od vajíčka po dospělého brouka trvá několik let. Kuklení nastává na podzim; dospělci se líhnou koncem jara nebo začátkem léta.

Místem odpočinku druhu O. eremita je řada starých značně vykotlaných listnatých stromů, obvykle rodu Quercus, s tzv. „červeným trouchem“, jejž tento druh využívá.

(2-58)

Příklad druhu Triturus cristatus (viz tabulka výše) ukazuje, že u některých druhů, které mají malé domovské areály rozšíření, se mohou místa rozmnožování a místa odpočinku překrývat. V těchto případech je důležité chránit pro dotyčný druh funkčně životaschopnou a soudržnou oblast, která zahrnuje jak místa jeho odpočinku, tak místa jeho rozmnožování a další oblasti, které jsou považovány za nezbytné pro zachování ekologické funkčnosti místa rozmnožování a/nebo odpočinku. Při vymezování této oblasti by užitečnou roli mohlo zastávat definování „místní“ populace dotyčného druhu.

(2-59)

Je také třeba zvážit, jak v rámci článku 12 zacházet s druhy, které mají rozsáhlý areál rozšíření. Zvláštním problémem, který představují druhy obývající rozsáhlé oblasti, se zabývá již čl. 4 odst. 1 směrnice. Zde může být vhodné omezit definici místa rozmnožování a místa odpočinku na místo, které lze jasně vymezit: například úkryty netopýrů, zimní brlohy medvědů či vydří nory, nebo jiné oblasti, které lze jasně určit jako důležité pro rozmnožování nebo odpočinek.

(2-60)

Ve věci Caretta caretta Soudní dvůr nepodal žádnou obecnou definici míst rozmnožování a míst odpočinku druhů a postupoval individuálně s ohledem na konkrétní případ a konkrétní druh. V dané věci Soudní dvůr zdůraznil význam zátoky Laganas jakožto „oblasti, která je životně důležitá pro rozmnožování chráněného druhu Caretta caretta“ (79). Tato oblast měla přírodní a biologické faktory nezbytné pro rozmnožování tohoto druhu (mořskou oblast a pláže pro hnízdění). Vzhledem k široké škále rozdílů v ekologických vlastnostech druhů je obtížné stanovit obecnou definici „míst rozmnožování“ a „míst odpočinku“. Je třeba vzít v úvahu aktuální poznatky o ekologii a chování druhů.

2.3.4 c) Pojem „poškozování“

Poškozování lze definovat jako fyzické znehodnocování postihující místo rozmnožování nebo místo odpočinku. Na rozdíl od zničení může k znehodnocení docházet pomalu a postupně a současně se tak může snižovat funkčnost příslušného místa. Ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. d) se použije, pokud je možné stanovit jasný příčinný vztah mezi jednou nebo více antropogenními činnostmi a poškozením místa rozmnožování nebo místa odpočinku.

(2-61)

Ani čl. 12 odst. 1 písm. d), ani článek 1 směrnice o stanovištích neobsahují definici pojmu „poškozování“, ačkoli se tento pojem objevuje i v jiných ustanoveních směrnice (např. v čl. 6 odst. 2).

(2-62)

Obecně lze poškozování definovat jako fyzické znehodnocování postihující stanoviště (v tomto případě místo rozmnožování nebo místo odpočinku). Na rozdíl od zničení může znehodnocení probíhat pomalu a postupně snižovat funkčnost místa. Poškozování proto nemusí vést okamžitě ke ztrátě funkčnosti místa. Ovlivňuje však nepříznivě funkčnost z hlediska kvality nebo množství přítomných ekologických prvků a po určité době by mohlo vést i k její úplné ztrátě. Vzhledem k široké škále druhů uvedených v příloze IV a) se posouzení stavu poškození určitého místa rozmnožování nebo místa odpočinku musí provádět individuálně s ohledem na konkrétní případ.

(2-63)

Při pokusu o určení příčin, které vedou ke zhoršení nebo dokonce ztrátě funkčnosti pro rozmnožování a odpočinek, a při snaze těmto příčinám zamezit je důležité stanovit jasný příčinný vztah mezi jednou nebo více antropogenními činnostmi a poškozením nebo zničením místa rozmnožování nebo místa odpočinku. Je zřejmé, že se příčiny poškozování mohou nacházet v rámci dotčeného místa rozmnožování nebo místa odpočinku, nebo vně těchto míst a možná i v určité vzdálenosti od těchto míst. Tyto příčiny a činnosti je pak potřeba regulovat tak, aby se poškozování a ničení zabránilo. Pouze jasný pohled na příčiny umožní příslušným orgánům odpovídajícím způsobem jednat a zamezit dalšímu nebo budoucímu poškozování nebo ničení.

(2-64)

Tolerance činností, které přímo nebo nepřímo znehodnocují nebo poškozují stanoviště chráněných druhů, může tudíž představovat porušení ustanovení čl. 12 odst. 1, jak uznal Soudní dvůr ve věci C-340/10. Soudní dvůr v této věci dospěl k závěru, že nadměrné čerpání vody a jiné škodlivé činnosti v blízkosti jezera Paralimni mohly mít významný negativní dopad na stanoviště kyperské užovky obojkové a na zachování tohoto druhu, zejména v letech sucha. Tím, že Kypr tento druh operace toleroval, nesplnil své povinnosti vyplývající z ustanovení čl. 12 odst. 1.

(2-65)

Pro vymezení limitů toho, co lze považovat za „poškozování“, je nezbytné provést analýzu čl. 12 odst. 1 písm. d) jako celku. Účelem článku 12 je zavést systém přísné ochrany druhů uvedených v příloze IV a). Výslovná ochrana míst rozmnožování a míst odpočinku stanovená vedle ochrany druhů jako takových, bez vymezení pojmu „úmyslné“, ukazuje význam, který směrnice těmto místům přikládá. Tato zvláštní ochrana před poškozováním nebo ničením míst rozmnožování a míst odpočinku je zcela evidentně spojena se základní funkcí těchto míst, která musí i nadále poskytovat všechny prvky, jež daný živočich (nebo skupina živočichů) potřebuje k rozmnožování nebo odpočinku.

(2-66)

Příklady činností, které mohou vést k poškozování ve smyslu čl. 12 odst. 1 písm. d):

—	vyplnění/zasypání částí míst páření čolka velkého (Triturus cristatus) nebo jiných přísně chráněných obojživelníků, čímž se sníží (celkově) funkce těchto míst jakožto míst rozmnožování,

—	zhoršení funkce částí doupěte křečka jakožto místa rozmnožování a odpočinku způsobené hlubokou orbou,

—	inženýrské práce v úseku řeky, která je místem odpočinku a rozmnožování jesetera velkého (Acipenser sturio) nebo jiných přísně chráněných ryb,

—	odvodňování půdy nebo jiné činnosti způsobující změny v hydrologii, které vážně ohrožují ekologické vlastnosti stanoviště a ovlivňují populaci poddruhu Natrix natrix cypriaca (kyperské užovky obojkové, viz oddíl 2.33),

—	kácení/odstraňování odumřelých nebo odumírajících stromů, které představují důležitá stanoviště pro některé druhy saproxylických brouků přísně chráněných podle přílohy IV (80) (Buprestis splendens, Cucujus cinnaberinus, Phryganophilus ruficollis a Pytho kolwensis),

—	výstavba domů, rekreačních středisek, silnic a jiných infrastruktur, jakož i lehké znečištění nebo rybolovné činnosti v oblastech rozmnožování karety obecné (Caretta caretta) nebo v jejich blízkosti (81).

18 – Příklad osvědčeného postupu: strategický program na ochranu jeseterů v Dunaji

Jeseteři tvoří důležitou součást přírodního dědictví povodí Dunaje a Černého moře. Slouží jako vynikající ukazatel dobré kvality vody a přírodních stanovišť. V současnosti jsou čtyři ze šesti druhů kriticky ohroženy, jeden je považován za zranitelný a jeden je vyhynulý. Všechny jsou nyní chráněny podle směrnice o stanovištích.

V červnu 2011 stanovila strategie EU pro dunajský region jako jeden ze svých cílů (cíl PA6) „zajistit do roku 2020 životaschopné populace dunajských druhů jeseterů a jiných původních druhů ryb“. O rok později, v lednu 2012, byla zřízena pracovní skupina pro dunajské jesetery, která měla určit, jak společně pracovat na splnění tohoto cíle. Ve skupině se sdružili odborníci na jesetery, zástupci nevládních organizací a představitelé Mezinárodní komise pro ochranu Dunaje, strategie pro Dunaj a vlád jednotlivých zemí.

Jedním z prvních kroků pracovní skupiny bylo vypracování programu Jeseter 2020, který má sloužit jako rámec pro společná opatření. Od vlád, činitelů s rozhodovací pravomocí, místních komunit, zúčastněných stran, vědců a nevládních organizací vyžaduje provádění programu plné nasazení a komplexní vzájemnou spolupráci.

Jedním ze zřejmých nástrojů k prosazení opatření navržených v rámci programu Jeseter 2020 je plán povodí Dunaje a jeho společný program opatření. Druhý návrh plánu povodí Dunaje, aktualizovaný v roce 2015, stanoví jako jednu z vizí a cílů správy, „aby antropogenní překážky a narušení přírodních stanovišť již nebránily tahu a tření ryb a aby jeseterovité druhy a další uvedené tažné druhy ryb měly přístup do řečiště Dunaje a jeho příslušných přítoků. Jeseterovité druhy a další uvedené tažné druhy ryb musí být v povodí Dunaje zastoupeny a mít soběstačné populace v souladu se svým historickým rozšířením“.

Mezi stanovená opatření, která je nutno provést za účelem dosažení tohoto cíle správy povodí, patří:

—	určení počtu a umístění zařízení pro umožnění tahu ryb a dalších opatření k dosažení/zlepšení spojitosti toku řek, která budou v každé zemi realizována do roku 2021,

—	specifikace umístění a rozsahu opatření pro zlepšení morfologie řeky prostřednictvím obnovy, ochrany a vylepšení, jež každá země provede do roku 2021,

—	nevytváření nových překážek tahu ryb ve formě nových infrastrukturních projektů, přičemž součástí nevyhnutelných nových překážek musí být nezbytná zmírňující opatření, jako jsou zařízení umožňující tah ryb nebo jiná vhodná opatření začleněná již v návrhu projektu,

—	zaplnění mezer ve znalostech týkajících se možností migrace jeseterů a jiných uvedených tažných druhů ryb proti proudu a po proudu přes přehrady Železná vrata I a II, včetně průzkumů stanovišť,

—	pokud budou výsledky těchto zkoumání příznivé, měla by být realizována příslušná opatření a uskutečněna studie proveditelnosti pro přehradu Gabčíkovo a horní Dunaj.

Podle plánu povodí Dunaje bude do roku 2021 v povodí vybudováno 140 zařízení umožňujících tah ryb (od přijetí prvního plánu povodí Dunaje již bylo 120 těchto zařízení vybudováno). Tato zařízení by měla zajistit tah všech druhů ryb včetně jeseterů a všech věkových tříd, a to za využití nejlepších dostupných metod. Dalších přibližně 330 opatření k obnově spojitosti toku řeky má být uskutečněno po roce 2021 (podle čl. 4 odst. 4 rámcové směrnice o vodě). http://www.dstf.eu

2.3.4 d) Opatření k zajištění trvalé ekologické funkčnosti míst rozmnožování nebo míst odpočinku

Opatření, která zajišťují trvalou ekologickou funkčnost místa rozmnožování nebo místa odpočinku v případě projektů a činností s možným dopadem na tato místa, musí mít charakter zmírňujících opatření (tj. opatření, která minimalizují nebo dokonce odstraňují negativní dopad). Mohou rovněž zahrnovat opatření, která aktivně zlepšují nebo spravují určité místo rozmnožování nebo místo odpočinku takovým způsobem, že toto místo nikdy netrpí snížením nebo ztrátou ekologické funkčnosti. Dokud je tato podmínka splněna a příslušné orgány tyto postupy kontrolují a sledují, není nutné hledat oporu v článku 16.

(2-67)

Opatření prováděná k zajištění trvalé ekologické funkčnosti (dále jen „opatření TEF“) jsou preventivní opatření zaměřená na minimalizaci nebo dokonce odstranění negativního dopadu činnosti na místa rozmnožování nebo místa odpočinku chráněných druhů. Mohou však také jít nad rámec tohoto opatření a zahrnovat opatření, která aktivně zlepšují určité místo rozmnožování nebo místo odpočinku tak, aby nikdy netrpělo snížením nebo ztrátou ekologické funkčnosti. To může zahrnovat například rozšíření lokality nebo vytvoření nových stanovišť v místě rozmnožování nebo místě odpočinku, nebo v přímém funkčním vztahu k těmto místům, za účelem zachování jejich funkčnosti. Zachování nebo zlepšení ekologické funkčnosti spojené s těmito opatřeními by se v případě daného druhu muselo samozřejmě jasně prokázat.

(2-68)

Tato opatření lze použít pouze v situacích, kdy je zaveden režim povolování nebo plánování s formálními postupy a kdy jsou příslušné orgány schopny posoudit, zda jsou opatření přijatá k zachování funkčnosti lokality z hlediska „rozmnožování“ nebo „odpočinku“ dostatečná. Opatření TEF mohou být jednou z možností i v případě, kdy by určitá činnost mohla ovlivnit pouze části místa rozmnožování nebo místa odpočinku. Zůstane-li místo rozmnožování nebo místo odpočinku díky opatřením TEF i nadále přinejmenším stejně velké (nebo se zvětší) a zachová si stejnou kvalitu pro daný druh (nebo se tato kvalita zlepší), pak nedojde k žádnému zhoršení funkce, kvality nebo celistvosti tohoto místa. Je důležité, aby byla zachována trvalá ekologická funkčnost tohoto místa nebo aby se tato funkčnost zlepšovala. Proto je důležité sledovat účinnost opatření TEF.

(2-69)

Pokud navrhovaná opatření (např. předložená v rámci projektu) nezaručují trvalou ekologickou funkčnost lokality, neměla by se v souladu se zásadou obezřetnosti považovat za opatření ve smyslu čl. 12 odst. 1 písm. d). Má-li být ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. d) dodrženo, musí existovat vysoký stupeň jistoty, že opatření jsou dostatečná k tomu, aby zabránila jakémukoli poškozování nebo ničení, a za účelem tohoto zabránění by tato opatření měla být účinně zavedena ve vhodnou dobu a ve vhodné formě. Posouzení pravděpodobnosti úspěchu musí být provedeno na základě objektivních informací a s ohledem na vlastnosti a specifické podmínky životního prostředí dané lokality.

(2–70)

Vhodná opatření TEF, která zajistí, že nedojde ke zhoršení funkce, kvality nebo celistvosti lokality, budou mít celkově pozitivní dopad na ochranu dotyčných druhů.

(2-71)

Opatření TEF by mohla být nedílnou součástí specifikací činnosti nebo projektu; aby byla v souladu s čl. 12 odst. 1 písm. d), mohla by být rovněž součástí preventivních opatření v rámci systému přísné ochrany.

(2-72)

Jak vyplývá z definice míst rozmnožování a míst odpočinku (viz oddíl 2.3.4 b)), výše uvedený přístup se jeví jako zvláště důležitý v případě živočichů s malým domovským areálem rozšíření, v němž jsou místa rozmnožování nebo místa odpočinku omezena na „funkční jednotky“ (tj. používá se širší přístup). Zde je třeba zdůraznit, že členský stát musí být ve své definici míst rozmnožování a míst odpočinku daného druhu konzistentní, a tím pádem musí být konzistentní i při zajišťování ochrany tohoto druhu na celém jeho území.

(2-73)

V přísném slova smyslu se opatření TEF liší od kompenzačních opatření (včetně kompenzačních opatření podle čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích). Kompenzační opatření mají za cíl kompenzovat specifické nepříznivé účinky na určitý druh, a tudíž už sama naznačují, že dochází nebo již došlo k poškozování nebo ničení místa rozmnožování nebo místa odpočinku. U opatření TEF tomu tak není, neboť ta zajišťují, aby trvalá ekologická funkčnost místa rozmnožování nebo místa odpočinku zůstala po provedení činnosti zcela neporušená (kvantitativně i kvalitativně). Pokud dochází k poškozování nebo ničení místa rozmnožování nebo místa odpočinku, je vždy nezbytné udělení odchylky podle článku 16, za předpokladu, že jsou splněny podmínky v tomto článku stanovené. Použitím kompenzačních opatření při uplatnění odchylek podle článku 16 se zabývá oddíl 3.2.3 b).

2.3.5 Držení a chov, doprava a prodej nebo výměna a nabízení za účelem prodeje nebo výměny jedinců odebraných z volné přírody

Zákazy uvedené v čl. 12 odst. 2 platí pro všechna životní stadia druhů uvedených v příloze IV a).

(2-74)

Pokud jde o druhy uvedené v příloze IV a), ustanovení čl. 12 odst. 2 uvádí, že: „členské státy zakáží držení a chov, dopravu a prodej nebo výměnu a nabízení za účelem prodeje nebo výměny jedinců odebraných z volné přírody s výjimkou jedinců, kteří byli z přírody legálně odebráni ještě před prováděním této směrnice.“ Ustanovení čl. 12 odst. 3 stanoví, že zákazy uvedené v čl. 12 odst. 1 písm. a) a b) a čl. 12 odst. 2 platí pro všechna životní stadia druhů uvedených v příloze IV a).

2.3.6 Systém sledování nahodilého odchytu a usmrcování druhů uvedených v příloze IV a)

Ustanovení čl. 12 odst. 4 vyžaduje od členských států, aby zřídily systém sledování nahodilého odchytu a usmrcování a aby uskutečnily další výzkum nebo přijaly ochranná opatření k zajištění toho, že nahodilý odchyt a usmrcování nebudou mít na příslušný druh významný negativní dopad.

(2-75)

Ustanovení čl. 12 odst. 4 vyžaduje od členských států, aby zřídily systém sledování nahodilého odchytu a usmrcování druhů živočichů uvedených v příloze IV a). Systém sledování musí být dostatečně robustní, aby byl schopen získat spolehlivé údaje o dopadu všech činností, které by mohly u dotyčných druhů představovat riziko nahodilého odchytu a usmrcování. Shromážděné informace musí umožnit spolehlivý odhad nahodilých odchytů a usmrcování, který v kombinaci s výsledky sledování stavu dotčených druhů z hlediska ochrany může vést k informovanému rozhodnutí o případné potřebě ochranných opatření, která zajistí, že uvedené činnosti nebudou mít na dotčený druh významný negativní dopad.

Příkladem může být monitorování vedlejších úlovků kytovců nebo mořských želv v lovném zařízení nebo jejich úhynu v důsledku střetů s plavidly, monitorování usmrcených netopýrů v blízkosti větrných elektráren či monitorování usmrcení na silnicích (např. obojživelníků během jarních migrací). Ve věci C-308/08 se Soudní dvůr zabýval otázkou provádění čl. 12 odst. 4 ve vztahu k rysovi pardálovému (iberskému) (Lynx pardinus) v Andalusii a poukázal přitom na existenci systému sledování nahodilého usmrcování rysa iberského v souvislosti se silniční dopravou (viz rámeček níže).

19 – Příklad osvědčeného postupu: modernizace cesty vedoucí přes území rysa iberského

Rys iberský (Lynx pardinus) je nejohroženějším druhem kočkovitých šelem na světě. Pro svou potravu loví téměř výhradně králíka divokého a tyto zúžené ekologické požadavky jej činí ještě zranitelnějším. Rysa iberského ohrožuje tato kombinace hrozeb: zmenšení potravinové základny (během let postihly populace králíků epidemie, jako je myxomatóza a hemoragické onemocnění), srážky s vozidly (v důsledku fragmentace jejich stanoviště mnoha silnicemi a polními cestami), ztráta a znehodnocení stanoviště (další rozvoj infrastruktury, jako jsou silnice, přehrady, železnice a další lidské činnosti) a nezákonné zabíjení (tento druh byl historicky považován za atraktivní loveckou trofej i za škodnou). Na přelomu 21. století se rys iberský ocitl na pokraji vyhynutí, kdy přežívalo už jen okolo 100 jedinců ve dvou oddělených subpopulacích v Andalusii (Španělsko) a v částech Portugalska. Do roku 2019 se jejich počet zvýšil na více než 600 dospělých jedinců v osmi subpopulacích s rostoucí konektivitou.

Evropská unie v rámci programu LIFE významně podpořila obnovu tohoto druhu a v posledním desetiletí se stav jeho populace výrazně zlepšil. V rámci projektu LIFE Iberlince (82) vypracovaly španělské orgány celou řadu opatření zaměřených na zlepšení konektivity mezi různými jádry populace a na snížení úmrtnosti rysa iberského v důsledku střetů s vozidly o 30 %. Opatření prováděná v tomto ohledu zahrnovala výstavbu a úpravu přechodů pro zvířata, cílené oplocení, značení a stanovení omezení rychlosti. Partnerem tohoto projektu LIFE s cílem podpořit provádění opatření ke snížení nebezpečí srážky se stalo španělské ministerstvo veřejných prací a dopravy, které je příslušným orgánem pro bezpečnost silničního provozu. Je možné, že pro zajištění vhodného řešení problému nahodilého usmrcování v důsledků střetů s vozidly a dalších příčin nepřirozeného úhynu a pro zabránění významným dopadům na populaci rysa iberského bude potřeba vyvinout další úsilí a přijmout další opatření.

20 – Příklad osvědčeného postupu: projekt LIFE SAFE-CROSSING – prevence střetů vozidel se zvířaty

Cílem projektu LIFE SAFE-CROSSING (projekt programu LIFE pro bezpečné přecházení silnic zvířaty) je zavést opatření ke snížení dopadu silnic na některé prioritní druhy ve čtyřech evropských zemích: medvěda hnědého apeninského (Ursus arctos marsicanus) a vlka obecného (Canis lupus) v Itálii, rysa iberského (Lynx pardinus) ve Španělsku a medvěda hnědého (Ursus arctos) v Řecku a Rumunsku.

Tyto druhy jsou vážně ohroženy silniční infrastrukturou, a to jak přímou úmrtností, tak bariérovým účinkem. Abychom tyto účinky zmírnili, spolehneme se na zkušenosti získané v předchozím projektu v rámci programu LIFE, nazvaném LIFE STRADE, během něhož byl na 17 místech ve střední Itálii úspěšně zaveden inovativní nástroj pro prevenci střetů vozidel se zvířaty. Bylo také zjištěno, že jednou z hlavních příčin těchto dopravních nehod je nízká úroveň povědomí a pozornosti řidičů, pokud jde o riziko kolize s volně žijícími živočichy.

Projekt LIFE SAFE-CROSSING se proto zaměřuje na tyto cíle:

—	předvést využití inovativních systémů prevence střetů vozidel se zvířaty,

—	snížit riziko střetů vozidel s cílovým druhem,

—	zlepšit konektivitu a usnadnit přesuny cílových populací,

—	v oblastech zahrnutých do projektu zvýšit pozornost řidičů, pokud jde o nebezpečí kolize s cílovými druhy.

Na projektu se podílí 13 partnerů: nevládní organizace, soukromé společnosti a veřejné subjekty. Účast provincie Terni zajistí přenos odborných znalostí z projektu LIFE STRADE do nových oblastí.

Oblast LIFE SAFE-CROSSING zahrnuje 29 lokalit sítě Natura 2000 (lokalit významných pro Společenství). Snížením přímé úmrtnosti a fragmentace, kterou mají na svědomí silnice, přispěje projekt ke zlepšení biologické rozmanitosti v rámci lokalit sítě Natura 2000, jakož i ke zlepšení konektivity těchto lokalit. Standardizace metod a postupů spolu s osvětovou činností podpoří převzetí a zavedení osvědčených postupů v ostatních oblastech. A na závěr lze říci, že intenzivní úsilí o zvyšování povědomí během trvání projektu rovněž rozšíří znalosti místních komunit a turistů o síti Natura 2000.

https://life.safe-crossing.eu/

(http://www.lifestrade.it/index.php/en/) (LIFE11BIO/IT/072)

(2-76)

Systematické sledování nahodilého odchytu a usmrcování a shromažďování spolehlivých údajů o těchto událostech je základním předpokladem pro provádění účinných ochranných opatření. Například pokud jde o vedlejší úlovky v lovném zařízení, systém sledování se může opírat o údaje shromážděné členskými státy v rámci shromažďování údajů o rybolovu. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1004 (83) stanoví pravidla pro shromažďování, správu a využívání biologických, environmentálních, technických a socioekonomických údajů týkajících se odvětví rybolovu, čímž přispívá k cílům společné rybářské politiky a právních předpisů v oblasti životního prostředí. Velký potenciál mají moderní technologie kontroly, jako jsou nástroje dálkového elektronického sledování, jejichž součástí jsou televizní kamery a senzory s uzavřeným okruhem. Nedávný vývoj v oblasti umělé inteligence může usnadnit automatické přezkoumávání velkých objemů dat získaných z dálkového elektronického sledování. Tyto kontrolní nástroje nabízejí orgánům nákladově efektivní a životaschopné prostředky ke sledování a doložení náhodných úlovků citlivých druhů. Využívají se rostoucí měrou po celém světě jako řešení různých problémů spojených s kontrolou rybolovu, v případech, kdy je pro shromažďování údajů a pro účely kontroly a prosazování předpisů nutné nákladově efektivní průběžné sledování.

Členské státy jsou povinny vypracovat národní pracovní plány v souladu s víceletým programem EU pro shromažďování údajů. Víceletý program EU na období 2020–2021 byl přijat rozhodnutím Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/910 (84) a prováděcím rozhodnutím Komise (EU) 2019/909 (85). Program zahrnuje povinnost shromažďovat údaje o náhodných úlovcích veškerých ptáků, savců, plazů a ryb chráněných právními předpisy Evropské unie a mezinárodními dohodami. Údaje musí být shromažďovány u všech druhů rybolovu a plavidel, během vědeckých pozorovatelských výjezdů na rybářských lodích nebo rybáři samotnými prostřednictvím lodních deníků.

Pokud údaje shromážděné během pozorovatelských výjezdů neposkytují dostatečné poznatky o náhodných úlovcích pro potřeby koncového uživatele, musí členské státy zavést jiné metodiky, například použití dálkového elektronického sledování kamerami, které na plavidlech zaznamenávají vytahování lovného zařízení a úlovku. Metody a kvalita shromažďování údajů musí být přiměřené s ohledem na zamýšlené účely a měly by dodržovat osvědčené postupy a příslušné metodiky, které doporučují příslušné vědecké subjekty. Pro spolehlivý odhad vedlejšího úlovku by údaje měly obsáhnout dostatečný podíl loďstva. Shromažďování údajů o náhodných úlovcích chráněných a citlivých druhů podle příslušných nařízení a směrnic a provádění odpovídajících ochranných opatření vyžaduje úzkou meziodvětvovou a interinstitucionální spolupráci, prosazování pravidel a dostatečnou podporu směrem k rybářům i od nich.

(2-77)

U druhů s rozsáhlým areálem rozšíření, jako jsou kytovci, kteří se pohybují ve vodách členských států, je nezbytná spolupráce s ostatními zeměmi, na jejichž území se přirozený areál tohoto druhu nachází, neboť sledování a opatření se týkají rybářských plavidel z různých zemí. Je proto užitečné zdůraznit, že povinnosti podle článku 12 jsou sdílenou odpovědností členských států. Tento názor je podpořen formulací výše uvedených ustanovení a nadnárodním cílem směrnice, která má chránit druhy a stanoviště zájmu Společenství v celém jejich přirozeném areálu rozšíření, jakož i povinností loajální spolupráce podle Smlouvy o Evropské unii. Proto platí, že i když hlavní odpovědnost za provádění článku 12 má členský stát, na jehož území se daný druh vyskytuje, ostatní členské státy musí spolupracovat, pakliže je tato spolupráce nezbytná pro splnění jejich právních povinností. To platí jak pro sledování, tak pro provádění ochranných opatření.

(2-78)

Na základě údajů shromážděných prostřednictvím systému sledování musí členské státy uskutečnit další výzkum nebo přijmout ochranná opatření, aby zajistily, že nahodilý odchyt a usmrcování nebudou mít na příslušný druh významný negativní dopad. Je proto rovněž nezbytné mít spolehlivé informace o populaci, areálu rozšíření a stavu příslušného druhu z hlediska ochrany, což vyžaduje plné provádění sledování podle článku 11 směrnice.

(2-79)

Ačkoli čl. 12 odst. 4 nedefinuje pojem „významný negativní dopad“ (86), lze pochopit, že jeho vymezení si žádá podrobné zkoumání účinku nahodilého odchytu a usmrcování na stav subpopulací a populací druhu a potažmo na dosažení nebo zachování jeho příznivého stavu z hlediska ochrany. Význam dopadu je třeba posuzovat případ od případu s ohledem na životní cyklus daného druhu, závažnost a trvání negativního dopadu a stav ochrany a směr vývoje tohoto druhu. Dopad lze například považovat za významný, pokud je druh v nepříznivém stavu z hlediska ochrany a v důsledku nahodilého odchytu a usmrcování dojde k dalšímu poklesu jeho počtu, a to zejména v případě, že to ovlivňuje budoucí vyhlídky na obnovu. Dopad by měl být rovněž posouzen jako významný, pokud je nahodile odchycen a usmrcován pravidelný a velký počet živočichů, což by mohlo mít vliv na subpopulaci nebo místní populaci dotčeného druhu. V případě nedostatku údajů o stavu ochrany a/nebo skutečné úrovni nahodilého odchytu a usmrcování by se měla použít zásada obezřetnosti.

(2-80)

Další činností, která může být příčinou náhodných usmrcení přísně chráněných mořských druhů, je námořní doprava, zejména v důsledku střetů živočichů s plavidly (srážek s loděmi). Členské státy by mohly zvážit širokou škálu preventivních opatření, včetně snížení rychlosti plavidel nebo přesměrování dopravy. Tato opatření je obvykle nutno provádět podle pravidel Mezinárodní námořní organizace (IMO). V závislosti na rozsahu navrhovaných opatření a jejich dopadu na běžnou námořní dopravu a podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES (87) může být nutné, aby EU tato opatření předložila Mezinárodní námořní organizaci ke schválení.

(2-81)

Některé vojenské činnosti, zejména používání aktivních sonarů v mořském prostředí nebo ukládání či likvidace nevybuchlé munice, by mohly způsobit usmrcení citlivých druhů, jako jsou kytovci. Vojenské činnosti nejsou vyňaty z ustanovení článku 12, a proto různé námořní síly členských států vytvořily politické iniciativy týkající se používání vojenského sonaru, které zohledňují potřebu minimalizovat potenciální dopady na životní prostředí. Například lze vymezit bezpečnostní zóny, v nichž je používání těchto sonarů omezeno. Tato opatření by se měla provádět za současného dodržování stávajících mezinárodních právních předpisů, které jsou regulovány zejména v rámci Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu, včetně zvláštních ustanovení týkajících se zvláštních práv a povinností vztahujících se na válečná plavidla.

3. ČLÁNEK 16

Článek 16

Neexistuje-li žádné jiné uspokojivé řešení a za podmínky, že populace příslušného druhu přetrvávají navzdory udělené odchylce ve svém přirozeném areálu rozšíření bez negativního ovlivnění v dobrém stavu z hlediska jejich ochrany, mohou se členské státy odchýlit od ustanovení článků 12, 13, 14 a čl. 15 písm. a) a b):

a)	v zájmu ochrany volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a ochrany přírodních stanovišť;

b)	v zájmu prevence závažných škod, zejména na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu, vodách a ostatních typech majetku;

c)	v zájmu zdraví lidí a veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a s nesporně příznivými důsledky pro životní prostředí;

d)	pro účely výzkumu a vzdělání, opětovného osídlení určitého území populací druhu nebo vysazení v původním areálu druhu a chovu a pěstování nezbytných pro tyto účely, včetně umělého rozmnožování rostlin;

e)	aby za přísně kontrolovaných podmínek v omezeném rozsahu a na základě výběru povolily odebírání nebo držení omezeného a příslušnými státními orgány stanoveného počtu jedinců určitých druhů uvedených v příloze IV.

2.	Členské státy předloží Komisi každé dva roky zprávu o odchylkách podle odstavce 1 v úpravě stanovené výborem. Komise vydá své stanovisko k těmto odchylkám nejdéle do 12 měsíců po obdržení zprávy a uvědomí o něm výbor.

Zpráva musí uvést: a) druhy, které jsou předmětem odchylek, a důvod odchylky včetně povahy rizika, s případným odkazem na odmítnuté alternativy a použité vědecké údaje; b) prostředky, zařízení nebo metody povolené pro odchyt nebo usmrcování druhů živočichů a důvody pro jejich použití; c) kdy a kde se takové odchylky povolují; d) orgány oprávněné vyhlásit a kontrolovat, zda byly stanovené podmínky dodrženy, a rozhodovat o tom, jaké prostředky, zařízení nebo metody mohou být použity, v rámci jakých omezení a kterými institucemi, a jaké osoby byly pověřeny realizací opatření; e) použitá kontrolní opatření a získané výsledky.

(3-1)

Článek 16 směrnice stanoví možnost odchylek, včetně odchylek od systému přísné ochrany živočišných druhů vytvořeného v souladu s článkem 12.

(3-2)

Pro odchylky od omezení a zákazů stanovených v článku 12 poskytuje článek 16 omezený prostor. Odchylky musí být nejen odůvodněné vzhledem k celkovému cíli směrnice, ale musí rovněž splňovat tři zvláštní podmínky (viz oddíl 3.2).

(3-3)

Nedodržení kterékoliv z těchto podmínek činí odchylku neplatnou. Orgány členských států proto musí před povolením odchylky pečlivě přezkoumat všechny obecné i zvláštní požadavky.

3.1 Obecné právní úvahy

3.1.1 Povinnost zajistit úplné, jasné a přesné provedení článku 16

Článek 16 musí být proveden plně, formálně a s nezpochybnitelnou závazností. Kritéria, která mají být splněna před povolením odchylky, musí být uvedena ve zvláštních vnitrostátních předpisech. Vnitrostátní prováděcí opatření musí zaručit plné uplatňování článku 16, aniž by měnila jeho podmínky, selektivně uplatňovala jeho ustanovení nebo přidávala druhy odchylek, které směrnice neupravuje. Samotné správní předpisy nejsou dostačující.

(3-4)

Provedení článku 16 ve vnitrostátním právu musí zaručit provádění ustanovení o odchylkách příslušnými orgány. Připomínáme, že směrnice je závazná, pokud jde o výsledek, kterého má být dosaženo, ale ponechává členským státům možnost volby, jak tohoto výsledku dosáhnout. Soudní dvůr však pro tento manévrovací prostor stanovil určité meze. Vnitrostátní provedení systému odchylek podle článku 16 proto musí splňovat všechny základní právní zásady práva EU a řadu požadavků, jak je vysvětleno níže.

(3-5)

Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie (88) „provedení směrnice ve vnitrostátním právu nemusí nutně vyžadovat, aby její ustanovení byla formálně a doslovně začleněna do výslovného, zvláštního právního předpisu. V závislosti na obsahu směrnice může být pro tento účel přiměřený i obecný právní rámec, pokud skutečně zaručuje plné uplatňování směrnice dostatečně jasným a přesným způsobem .“ Samotná správní ustanovení, která mohou být ze své podstaty měněna orgány a která nejsou odpovídajícím způsobem zveřejněna, nelze považovat za řádné plnění povinností členského státu vyplývajících ze Smlouvy o fungování Evropské unie a ze směrnice (89).

(3-6)

Uplatnění požadavků podle článku 16 v praxi proto není náhradou formálního provedení ve vnitrostátním právu. Ve věci C-46/11 Soudní dvůr potvrdil, že správné provedení ustanovení směrnice nemůže samo o sobě poskytnout jasnost a přesnost nezbytnou pro splnění zásady právní jistoty. Kromě toho samotné správní postupy nelze považovat za provádění povinnosti členských států provést směrnici ve vnitrostátním (90) právu.

(3-7)

Ustanovení směrnic musí být navíc provedena s nezpochybnitelnou závazností, jakož i specifičností, přesností a jasností nezbytnými k tomu, aby bylo vyhověno požadavku právní jistoty (91). Soudní dvůr ve věci C-339/87 výslovně uvedl, že „kritéria, která musí členské státy splnit, aby se mohly odchýlit od zákazů stanovených ve směrnici, musí být uvedena ve zvláštních vnitrostátních předpisech, neboť přesnost provedení nabývá zvláštní důležitosti v takovém případě, kde je správa společného dědictví svěřena pro jejich příslušné území členským státům“. Ve svém rozsudku ze dne 20. října 2005 Soudní dvůr uplatnil tuto judikaturu na směrnici o stanovištích a konstatoval, že „v rámci směrnice o stanovištích, která stanoví komplexní a technická pravidla v oblasti práva životního prostředí, jsou členské státy zvláště povinny dbát na to, aby jejich právní předpisy určené k zajištění provedení této směrnice byly jasné a přesné“ (92).

(3-8)

Jak rozhodl Soudní dvůr v souvislosti s článkem 16 směrnice o stanovištích, podmínky, za kterých se členské státy mohou odchýlit od zákazů uvedených v této směrnici, musí být jednoznačně převzaty v ustanoveních vnitrostátního práva. Přitom musí být článek 16 směrnice o stanovištích vykládán restriktivně, neboť přesně definuje okolnosti, za kterých se mohou členské státy odchýlit od článků 12 až 15 směrnice (93). Soudní dvůr tento postoj zopakoval ve věci C-46/11 (94).

(3-9)

Při provádění článku 16 ve vnitrostátním právu musí členské státy dodržovat význam pojmů a pojetí používaných směrnicí, aby byla zajištěna jednotnost výkladu i uplatňování (95) . Z toho rovněž vyplývá, že vnitrostátní prováděcí opatření musí zajistit plné uplatňování směrnice, aniž by se měnily její podmínky a aniž by byly přidány dodatečné podmínky nebo odchylky, které směrnice neupravuje. (96) Například ve věci C-6/04 (97) Soudní dvůr shledal, že výjimka povolující jednání, která vedou k usmrcování chráněných druhů a k znehodnocování nebo zničení jejich míst rozmnožování a odpočinku, pokud jsou tato jednání legální a nelze se jim rozumně vyhnout, „je v rozporu jak s duchem a účelem směrnice o stanovištích, tak se zněním článku 16 této směrnice“.

Ve věci C-183/05 (98) Soudní dvůr rozhodl, že režim odchylek podle irských právních předpisů (čl. 23 odst. 7 písm. b) zákona o volně žijících živočiších a planě rostoucích rostlinách (Wildlife Act)) není v souladu s články 12 a 16 směrnice. Podle irských právních předpisů neúmyslné narušení nebo zničení míst rozmnožování nebo odpočinku volně žijících druhů není protiprávním jednáním. Podle Soudního dvora toto ustanovení nejenže nesplňuje požadavky čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice, jenž zakazuje tato jednání, ať již úmyslná či nikoli, ale rovněž přesahuje rámec toho, co je stanoveno v článku 16 směrnice, neboť směrnice taxativně stanoví podmínky, za kterých lze odchylky povolit.

(3-10)

Vnitrostátní předpisy musí zajistit, aby všechny podmínky stanovené v článku 16 byly přísně a důkladně provedeny, aniž by se selektivně uplatňovala pouze některá ustanovení. Ve věci C-98/03 (99) Soudní dvůr shledal, že německé právo (čl. 43 odst. 4 spolkového zákona o ochraně přírody) není slučitelné s článkem 16, protože odchylky nepodřizuje všem podmínkám stanoveným v uvedeném článku.

Ve věci C-508/04 (100) Soudní dvůr upřesnil, že „vnitrostátní ustanovení, která váží povolení výjimek ze zákazů stanovených články 12 až 14 a čl. 15 písm. a) a b) směrnice nikoli na všechna kritéria a podmínky uvedené v jejím článku 16, ale neúplným způsobem na některé jejich prvky, nemohou představovat režim, který je v souladu s posledně uvedeným článkem“. Ve věci C-46/11 Soudní dvůr shledal, že polské právo není slučitelné s článkem 16, jelikož nepodřizuje odchylky všem kritériím a podmínkám stanoveným v uvedeném článku.

3.1.2 Patřičné celkové uplatnění odchylek

Odchylky podle článku 16 musí být poslední možností. Ustanovení o odchylkách musí být vykládána úzce: musí zahrnovat přesné požadavky a konkrétní situace. Je na členských státech, aby zajistily, že kombinovaný účinek všech odchylek vydaných na jejich území nevyvolá dopady, které jsou v rozporu s cíli směrnice.

(3-11)

Povolení odchylek podle článku 16 musí být poslední možností (101). Vnitrostátní orgány odpovědné za povolování odchylek musí vzít v úvahu, že odchylky musí být vykládány a prováděny restriktivně, aby se zabránilo narušení celkového cíle a klíčových ustanovení směrnice (102). Ve věci C-6/04, Soudní dvůr objasnil, že tato zásada platí i v souvislosti s článkem 16 (103). Ve věci C-674/17, Soudní dvůr rozhodl, že „výjimka založená na čl. 16 odst. 1 směrnice o přírodních stanovištích musí být totiž použita konkrétně a jednotlivě, aby reagovala na přesně vymezené požadavky a specifické situace“ (104).

(3-12)

Pokud jde o opatření, která mají být přijata podle článku 12 směrnice o stanovištích, byla zdůrazněna potřeba provádět vhodná a účinná opatření dostatečným a ověřitelným způsobem. Stejný přístup lze uplatnit i v případě režimu odchylek. Při správném používání zajistí, že povolení odchylek nebude v rozporu s cílem směrnice (105). Ve věci C-6/04, Soudní dvůr poznamenal, že „články 12, 13 a 16 směrnice o stanovištích představují jednotný soubor norem směřujících k zajištění ochrany populací dotyčných druhů, takže jakákoliv výjimka, která by byla neslučitelná s touto směrnicí, by porušovala jak zákazy uvedené v článcích 12 nebo 13 této směrnice, tak pravidlo, podle kterého mohou být výjimky uděleny v souladu s článkem 16 téže směrnice“.

Obecně platí, že závažnost kterékoli z podmínek nebo „zkoušek“ se zvýší se závažností možného dopadu odchylky na druh nebo populaci.

(3-13)

Udělení výjimky předem předpokládá, že příslušné vnitrostátní orgány zajistily splnění všech podmínek stanovených v článku 16. Členské státy musí rovněž zajistit, aby kumulativní účinky odchylek nevyvolaly dopady, které by byly v rozporu s cíli článku 12 a směrnice jako celku (106).

(3–14)

Proto se využívání odchylek často nejlépe řídí v rámci vnitrostátního rámce ochrany s cílem zajistit, aby kumulativní dopady odchylek u konkrétního druhu nenarušovaly zachování příznivého stavu tohoto druhu z hlediska jeho ochrany na vnitrostátní a/nebo biogeografické úrovni v rámci členského státu. V každém případě musí mít členské státy přehled o odchylkách a dohlížet na jejich využívání na vnitrostátní úrovni (a v případě potřeby musí mít u přeshraničních populací rovněž širší přehled, který přesahuje hranice). To může v závislosti na organizační struktuře v členském státě vyžadovat, aby regionální nebo místní orgány pohlížely na účinky odchylek i mimo jejich vlastní území.

Příklad toho, jak může vnitrostátní orgán koncipovat využívání odchylek povolených na jeho území, lze nalézt ve věci C-342/05. V tomto případě Soudní dvůr objasňuje, že „okolnost, podle které rozhodnutí, kterými se udělují povolení k lovu vlka, rovněž podléhají nejvyššímu regionálnímu omezení počtu jedinců, kteří mohou být usmrceni v každé oblasti ochrany volně žijících živočichů, nemůže být považována za porušení čl. 16 odst. 1 směrnice o ochraně přírodních stanovišť. Tento limit, který je stanoven podle množství jedinců, kteří mohou být odstraněni, aniž by příslušný druh byl ohrožen, je totiž [...] pouze rámcem, ve kterém mohou oblasti ochrany volně žijících živočichů vydávat povolení k lovu, pokud jsou krom toho splněny podmínky uvedené v čl. 16 odst. 1 směrnice o ochraně přírodních stanovišť“ (107). Jinými slovy, je možné stanovit maximální počet jedinců, kteří mohou být usmrceni (aby se zabránilo negativnímu dopadu na stav ochrany), ale tím není odstraněna nezbytnost splnění všech podmínek uvedených v čl. 16 odst. 1 u jednotlivých odchylek.

3.2 Důkladně kontrolovaný systém povolování odchylek: tři testy

(3-15)

Článek 16 stanoví tři testy, které musí být před povolením odchylky splněny:

prokázání jednoho nebo více důvodů uvedených v čl. 16 odst. 1 písm. a) až d) nebo důvodu umožnit za přísně kontrolovaných podmínek v omezeném rozsahu a na základě výběru odebírání nebo držení omezeného a příslušnými státními orgány stanoveného počtu jedinců určitých druhů uvedených v příloze IV (viz písm. e));

2)	neexistence žádného jiného uspokojivého řešení a dále

3)	jistota, že odchylka nemá negativní vliv na zachování populací v příznivém stavu z hlediska ochrany.

Třetí test odráží zastřešující cíl směrnice o stanovištích, kterým je přispívat k biologické rozmanitosti prostřednictvím ochrany přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (čl. 2 odst. 1). Cílem přijímaných opatření je zachování nebo obnova příznivého stavu z hlediska ochrany u přírodních stanovišť, druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Opatření musí rovněž brát v úvahu hospodářské, sociální a kulturní požadavky a regionální a místní charakteristiky (čl. 2 odst. 2 a 3).

Dříve než se přikročí k druhému a třetímu testu, musí uplatnění odchylky vyhovět prvnímu testu. Z praktického hlediska nemá příliš smysl zkoumat otázku uspokojivých alternativních řešení a dopadu na stav ochrany, pokud příslušná činnost nesplňuje ustanovení čl. 16 odst. 1 písm. a) až e).

(3-16)

Členské státy však musí zajistit, aby byly splněny všechny tři testy. Důkazní břemeno spočívá na příslušných orgánech, které musí prokázat, že každá z odchylek splňuje veškeré testy, jak vysvětlil Soudní dvůr ve věci C-342/05: „Vzhledem k tomu, že čl. 16 odst. 1 stanoví režim výjimky, která musí být vykládána striktně a ukládat, pro každou výjimku, orgánu, který o ní rozhoduje, důkazní břemeno, že požadované podmínky existují, mají členské státy povinnost zabezpečit, že jakýkoliv zásah mající dopad na chráněné druhy je povolen pouze na základě rozhodnutí obsahujících přesné a náležité odůvodnění, jež odkazuje na důvody, podmínky a požadavky stanovené v čl. 16 odst. 1 směrnice o ochraně přírodních stanovišť“ (108).

3.2.1 TEST 1: prokázání jednoho nebo více důvodů uvedených v čl. 16 odst. 1 písm. a) až d) nebo důvodu umožnit za přísně kontrolovaných podmínek v omezeném rozsahu a na základě výběru odebírání nebo držení omezeného a příslušnými státními orgány stanoveného počtu jedinců určitých druhů uvedených v příloze IV (čl. 16 odst. 1 písm. e))

Při posuzování případu z hlediska uplatnění odchylky by vnitrostátní orgány měly zvážit, zda je tato odchylka odůvodněna jedním z důvodů uvedených v čl. 16 odst. 1 písm. a) až d) nebo písm. e). Aby bylo možné zjistit, zda je odchylka vhodná, je na příslušný důvod a jeho závažnost nutno pohlížet i v zájmu chráněných druhů v dané konkrétní situaci.

(3-17)

Odchylky jsou povoleny, protože existuje zvláštní problém nebo situace, které je třeba řešit. Odchylky musí vycházet z jedné nebo více možností uvedených v čl. 16 odst. 1 písm. a), b), c), d) a e). Zvláštní odchylky, které nejsou odůvodněny žádným z těchto důvodů nebo žádnou z těchto možností, jsou v rozporu jak s duchem a účelem směrnice o stanovištích, tak se zněním článku 16 (109).

Ve věci C-508/04 (110) Soudní dvůr shledal, že rakouské právní předpisy nejsou v souladu s čl. 16 odst. 1 směrnice, částečně proto, že důvody pro udělení výjimky (tj. obchodní činnost zemědělské nebo lesnické povahy, výroba nápojů a výstavba zařízení), jak jsou upraveny v rakouských právních předpisech, nespadají pod žádný z důvodů, resp. pod žádnou možnost, které jsou taxativně vyjmenovány v čl. 16 odst. 1 směrnice.

(3-18)

Při udělování výjimek musí být sledovaný cíl jasně a konkrétně podložen a vnitrostátní orgán musí na základě spolehlivých vědeckých údajů prokázat, že tyto výjimky mohou dosáhnout tohoto cíle, musí odůvodnit volbu důvodu/možnosti podle čl. 16 odst. 1 písm. a) až e) a ověřit, zda jsou příslušné zvláštní podmínky splněny (111).

a) V zájmu ochrany volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a ochrany přírodních stanovišť

(3-19)

Prvním důvodem pro povolení odchylky je ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a ochrana přírodních stanovišť. Ustanovení čl. 16 odst. 1 písm. a) nespecifikuje ani druh fauny, flóry nebo přírodních stanovišť, který pod toto ustanovení spadá, ani druh ohrožení. Vzhledem k obecnému cíli směrnice je pravděpodobnější, že se tento důvod účinně zaměří na snížení negativního dopadu daného druhu na zranitelné, vzácné, ohrožené nebo endemické druhy a přírodní stanoviště (například ty, které jsou uvedeny v přílohách směrnice o stanovištích). Bylo by neobvyklé upřednostnit zájmy druhu, který je běžný a prospívající, před zájmy druhu, který splňuje kritéria čl. 1 písm. g) směrnice.

(3-20)

Příslušný orgán by měl důkladně přezkoumat, zda přínos ochrany určitého stanoviště nebo druhu v zájmu Společenství může odůvodnit dopad na jiný druh v zájmu Společenství, například v případě, kdy by určitý druh, který bývá kořistí určitého druhu masožravých živočichů, mohl být místně a v jednotlivých případech tímto druhem ohrožen (112). Dříve než příslušný orgán zváží povolení odchylky za účelem ochrany druhu, který slouží jako kořist jinému druhu, měl by posoudit a řešit všechny další možné hrozby (např. zhoršení stavu stanoviště, nadměrný lov, vyrušování, konkurence domácích druhů). Předmětem posouzení by mělo být porovnání stavu ochrany u druhu, na nějž se vztahuje možná odchylka, oproti stavu ochrany u dotčeného druhu „fauny, flóry a stanovišť“, a dále dlouhodobý dopad na dotčenou populaci (dotčené populace), dlouhodobou účinnost snižování hrozby atd. Posouzení by se mělo řídit zásadou proporcionality: způsobené nevýhody nesmí být nepřiměřené sledovaným cílům.

b) V zájmu prevence závažných škod, zejména na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu, vodách a ostatních typech majetku

(3-21)

Druhým důvodem pro povolení odchylky je prevence závažných škod, zejména na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu, vodách a ostatních typech majetku. Tato odchylka zohledňuje hospodářské zájmy, a jak je uvedeno, škody, kterým je třeba zabránit, musí být závažné. Výčet však není vyčerpávající; může se vztahovat i na jiné typy majetku. Závažná škoda se týká konkrétních zájmů, tj. vede nebo by mohla vést mimo jiné k přímé nebo nepřímé hospodářské a/nebo finanční ztrátě, ztrátě hodnoty nemovitosti nebo ztrátě výrobního materiálu.

(3-22)

Jak však zdůraznil Soudní dvůr ve svém rozsudku ve věci C-46/11, ustanovení čl. 16 odst. 1 písm. b) neumožňuje orgánům odchýlit se od zákazů stanovených v článku 12 pouze na základě skutečnosti, že dodržování těchto zákazů nutí ke změně zemědělských či lesnických činností nebo činností chovu ryb. V rozsudku ve věci C-46/11 Soudní dvůr uvedl, že čl. 16 odst. 1 písm. b) nepovoluje odchylku od zákazů stanovených v článku 12 z pouhého důvodu, že by dodržování těchto zákazů neumožnilo využívání technologií běžně používaných v zemědělství, lesnictví nebo chovu ryb (113).

(3-23)

V rozsudku, který se týkal srovnatelného postupu pro udělování odchylek podle článku 9 směrnice o ptácích (2009/147/ES), Soudní dvůr konstatoval, že tato směrnice není určena k tomu, aby zabránila drobným škodám, ale pouze závažným škodám, tj. takovým, které překročí určitou míru (114). Z toho vyplývá, že pouhá obtíž a běžná obchodní rizika nemohou představovat oprávněné důvody pro udělení výjimek. Hodnocení, zda škodu považovat za závažnou, by se mělo provádět případ od případu, když problém nastane.

(3-24)

Soudní dvůr upřesnil, že „čl. 16 odst. 1 směrnice o ochraně přírodních stanovišť nevyžaduje, aby před přijetím výjimečných opatření vznikly závažné škody“ (115). Jelikož cílem tohoto ustanovení je zabránit závažným škodám, není nutné, aby k závažné škodě již došlo; dostatečná je pravděpodobnost, že závažná škoda nastane. Avšak pouhé riziko, že by mohlo dojít ke škodě, není dostačující; pravděpodobnost, že dojde ke škodě, musí být vysoká, a stejně tak musí být veliký rozsah této škody. Vysoká pravděpodobnost závažných škod musí být prokázána dostatečnými důkazy. Musí existovat také dostatečné důkazy o tom, že riziko závažných škod lze z velké části přičíst druhům, na něž se výjimka vztahuje, a že je velká pravděpodobnost, že nebudou-li přijata opatření, bude to mít za následek závažné škody. Dosavadní zkušenosti by vysokou pravděpodobnost výskytu škod měly prokázat.

(3-25)

Při povolování odchylek musí být členské státy schopny prokázat, že jakákoli regulační metoda použitá v rámci odchylky je v prevenci nebo omezování závažných škod účinná a trvalá, např. že je zaměřená konkrétně na místo a dobu, kde a kdy ke škodám dochází nebo kde a kdy je pravděpodobné, že k nim dojde, a že je zacílena na jedince, kteří tyto škody způsobují, atd. Ve věci C-342/05 (116) Soudní dvůr shledal, že Finsko nesplnilo své povinnosti podle čl. 12 odst. 1 a čl. 16 odst. 1 písm. b) směrnice o stanovištích tím, že povolilo lov vlka na preventivní bázi, aniž by prokázalo, že tento lov by zabránil závažným škodám ve smyslu čl. 16 odst. 1 písm. b). Z toho vyplývá, že odchylky by se měly soustředit jen na nezbytný rozsah působnosti, třeba i jen na jednotlivé jedince (např. jediného problémového medvěda).

(3-26)

Odchylky v zájmu prevence závažných škod se povolují zejména v případě druhů, které mají významný dopad na různá odvětví, jako jsou velcí masožravci, bobr evropský (Castor fiber) a v menší míře i vydra říční (Lutra lutra). To jsou aktuální příklady druhů, jejichž přítomnost a rozšíření mohou vést k řadě konfliktů se zájmy lidí v různých členských státech. Pro zmírnění těchto konfliktů a v zájmu rozvíjení kultury soužití může být nutné vypracovat komplexní strategie ochrany a pokud možno uzpůsobit lidské zvyklosti, které konflikty podněcují. Rovněž může být potřeba vypracovat plány, místně přizpůsobené vlastnostem specifickým pro daný druh a dotčené činnosti, které mohou zahrnovat odchylky v souladu s čl. 16 odst. 1 písm. b).

(3-27)

Evropská komise podporuje četné projekty a iniciativy programu LIFE, které na základě osvědčených postupů vypracovávají pokyny k řešení konfliktů týkajících se chráněných druhů (např. Platforma EU pro soužití lidí a velkých šelem (117) popsaná v rámečku níže). V několika členských státech byly na vnitrostátní nebo regionální úrovni vydány pokyny specifické pro konkrétní druhy (118). Má-li plán usilovat o výjimku, je vhodné prozkoumat opatření, postupy a nástroje navržené v těchto pokynech nebo vyzkoušené jinde, aby bylo možné najít nejlepší řešení přizpůsobená místním podmínkám, která by omezila škody a konflikty, a to v souladu se zásadou proporcionality.

21 – Příklad osvědčeného postupu: Platforma EU pro soužití lidí a velkých šelem

Čtyři druhy velkých šelem, medvěd hnědý (Ursus arctos), vlk obecný (Canis lupus), rys ostrovid (Lynx lynx) a rosomáci (Gulo gulo), patří do skupiny druhů, která představuje největší výzvu z hlediska ochrany na úrovni EU. Je tomu tak proto, že mají velké areály rozšíření, které se rozprostírají přes regionální i státní hranice, a potenciálně se dostávají do konfliktu s lidskými hospodářskými činnostmi, jako je chov hospodářského zvířectva. Problém dále komplikuje skutečnost, že jednotlivé populace mají různé stavy zachování, různé režimy ochrany a řízení a různá socioekonomická nastavení.

Platforma EU pro soužití lidí a velkých šelem, kterou Evropská komise podporuje od jejího vzniku v roce 2014, je seskupením organizací zastupujících různé zájmové skupiny, které se dohodly na společné misi: „podporovat způsoby a prostředky, kterými by se minimalizovaly konflikty mezi zájmy člověka a přítomností druhů velkých šelem a pokud možno byla nalezena řešení těchto konfliktů, na základě nepředpojaté a konstruktivní výměny poznatků a spolupráce, jež budou probíhat ve vzájemné úctě“. Zástupci různých zájmových skupin, včetně lovců, vlastníků půdy, chovatelů sobů a nevládních organizací působících v oblasti ochrany přírody, se účastní společných setkání.

Platforma shromažďuje informace a osvědčené postupy z různých členských států a propaguje výsledky na svých internetových stránkách a prostřednictvím svých informačních kanálů. Dlouholetou součástí práce platformy je prosazování a podpora přijímání opatření k prevenci škod prostřednictvím financování rozvoje venkova z fondů EU a shromažďování a hodnocení případových studií.

Dosavadní nabyté zkušenosti jsou popsány v komunikačním plánu platformy. Největší úspěch mají společné činnosti, protože jakmile zúčastněné strany cítí, že mohou představit své zájmy, je snazší řadu těchto stran zapojit. Účast mezinárodních zástupců z platformy a Evropské komise na regionálních akcích pomáhá jak z hlediska předmětných témat, tak z hlediska účastníků a jejich pocitu, že jejich obavám naslouchá širší skupina. Po akcích jsou zpravidla dohodnuta společná prohlášení, která udají směr budoucím akcím a umožňují jim navázat na předchozí činnost (119).

22 – Příklad osvědčeného postupu: řízení ochrany bobra evropského ve Francii

Bobr evropský je ve Francii přísně chráněným druhem a jeho stav z hlediska ochrany se zlepšuje. V některých oblastech však bobři způsobují škody na lesním hospodářství tím, že ohlodávají lesní porost a stavěním hrází zaplavují zalesněné plochy.

Poté, co se tyto škody pravidelně opakovaly, dotčené osoby a organizace požádaly vnitrostátní orgány o povolení odchylek od přísné ochrany tohoto druhu. Pokračující konflikt by mohl podnítit nezákonné usmrcování jedinců nebo nekontrolované zásahy na stanovištích tohoto druhu (ničení hrází), což by v některých oblastech mohlo ovlivnit zachování populací. Pro nalezení uspokojivého řešení, které by bylo v souladu se stavem ochrany tohoto druhu a jeho symbolickým významem, byly uděleny výjimky pro přesun jedinců do jiných oblastí v situacích, kdy je to nezbytné a kdy jiná opatření přijatá na podporu soužití s tímto druhem nedostačují. Provedení této operace však není snadné a v nové oblasti vyžaduje vstřícný přístup tamních zúčastněných stran, které se mohou rovněž obávat budoucích dopadů způsobených tímto druhem.

Vzhledem k této situaci Národní úřad pro myslivost a volně žijící zvěř (ONCFS – Office national de la chasse et de la faune sauvage) zřídil oborovou síť, která se zabývá bobry a do níž jsou zapojeni odborníci, jejichž úkolem je rozvíjet znalosti o tomto druhu a v praxi poskytovat pomoc osobám, jimž bobři působí škody. Získané zkušenosti jsou v současné době sepisovány do pokynů obsahujících osvědčené postupy, jež mají zabránit poškozování zalesněných ploch a sladit údržbu ekologické funkčnosti stanoviště tohoto druhu s potřebou prevence povodní.

Opatření, jejichž cílem je omezit konflikty, se postupně rozvíjejí a jejich účinnost musí být proto dlouhodobě posuzována. Tato opatření jsou různorodá a zahrnují technická řešení, jako jsou instalace systémů, které bobrům zabraňují v hrabání, „bobří potrubí“ pro odvod vody mimo hráze, zařízení pro regulaci průtoku vody, mechanická ochrana stromů a plodin pomocí rukávců, ohrady nebo elektrické ploty, jakož i použití odchylek pro odstraňování, přemísťování nebo narušování hrází atd. Tato opatření se přijímají případ od případu.

Ve větším měřítku jsou sestavovány místní plány řízení s diferencovanými oblastmi konání v závislosti na riziku a souvisejících preventivních, zmírňujících a kompenzačních opatřeních. To může zahrnovat vytváření přírodních oblastí, kde obnova bobřích stanovišť a bobří hráze mohou vést ke vzniku mokřadů. Opatření pro řízení zahrnují rovněž monitorování tohoto druhu a jeho dopadu, jakož i komunikační a informační činnosti.

c) V zájmu zdraví lidí a veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a s nesporně příznivými důsledky pro životní prostředí

(3-28)

Třetím možným důvodem pro povolení odchylky jsou „naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu“. Tento pojem není ve směrnici definován, ale v ustanovení tohoto písmene jsou uvedeny důvody veřejného zájmu, jako je veřejné zdraví a veřejná bezpečnost. Patří sem i jiné blíže neurčené důvody, jako jsou důvody sociálního nebo ekonomického charakteru, důvody, které mají příznivé důsledky pro životní prostředí, atd. (tento výčet není vyčerpávající).

(3-29)

V jiných oblastech práva EU, kde se objevují podobné pojmy, například v oblasti volného pohybu zboží, Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že převažující požadavky nebo veřejný zájem odůvodňují vnitrostátní opatření, která zásadu volného pohybu omezují. V této souvislosti Soudní dvůr za tyto převažující požadavky uznává veřejné zdraví, ochranu životního prostředí a prosazování legitimních cílů hospodářské a sociální politiky.

(3-30)

Tentýž pojem je rovněž uveden v čl. 6 odst. 4 směrnice. Soudní dvůr dosud nevydal žádnou judikaturu, jak tento specifický pojem vykládat, ale lze mít za to, že prokázání převažujících hledisek u plánu nebo projektu by mělo být stejně tak použitelné u odchylek. K vysvětlení tohoto pojmu může napomoci analýza Komise obsažená v jejích pokynech k článku 6 (120).

(3-31)

Zaprvé, z formulace jasně vyplývá, že cíle směrnice v oblasti ochrany mohou být vyváženy pouze veřejnými zájmy, prosazovanými buď veřejnými, nebo soukromými subjekty. Projekty, které jsou zcela v zájmu společností nebo jednotlivců, se proto za projekty ve veřejném zájmu obvykle nepovažují.

(3-32)

Zadruhé je třeba zdůraznit „převažující“ povahu tohoto veřejného zájmu. To znamená, že ne každá forma veřejného zájmu sociálního nebo ekonomického charakteru je dostačující, zvláště pokud se porovnává se zvláštní důležitostí zájmů chráněných dotyčnou směrnicí. Zde je potřeba zájmy pečlivě vyvážit. Lze rovněž důvodně předpokládat, že ve většině případů bude veřejný zájem pravděpodobně převažovat pouze v případě, že se jedná o dlouhodobý zájem: krátkodobé zájmy, které přinášejí pouze krátkodobé výhody, nedostačují k tomu, aby převážily dlouhodobý zájem na ochraně druhů.

(3-33)

Příslušný orgán musí případ od případu důkladně přezkoumat „převažující“ povahu veřejného zájmu a nalézt vhodnou rovnováhu s celkovým veřejným zájmem na dosažení cílů směrnice. Podobně jako v případě ustanovení čl. 16 odst. 1 písm. b) se zdá rozumné zohlednit, že použití odchylek podle čl. 16 odst. 1 písm. c) není podmíněno tím, aby škody na lidském zdraví nebo bezpečnosti nastaly ještě před přijetím opatření, na něž se odchylky vztahují. Při použití této odchylky však členské státy musí být schopny prokázat, s dostatečnými důkazy, souvislost mezi odchylkou a uvedenými cíli převažujícího veřejného zájmu.

(3-34)

Plány nebo projekty, které se týkají lokalit sítě Natura 2000, mohou na základě převažujících veřejných zájmů vyžadovat povolení odchylek pro určité druhy, aniž tím jsou dotčeny podmínky uvedené v čl. 6 odst. 3 až 4. Preventivní, zmírňující a kompenzační opatření stanovená v článku 6 by proto měla zohlednit i druhy dotčené těmito odchylkami. Pro sladění a zefektivnění postupů podle článku 16 s posuzováním podle článku 6 je v případech, kdy je to relevantní, vhodné zefektivnit též ověřování podmínek pro povolení odchylek (neexistence uspokojivých alternativních řešení a absence negativních dopadů na druhy) v rámci odpovídajícího posouzení.

23 – Osvědčené postupy uplatňované při povolování odchylek podle čl. 16 odst. 1 písm. c)

Jak vyplývá z přehledu zpráv členských států o odchylkách, „jiné naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu“, uvedené v čl. 16 odst. 1 písm. c), jsou v mnoha zemích jedněmi z nejpoužívanějších důvodů pro povolení odchylky. Tyto odchylky jsou obvykle spojeny se stavebními pracemi, často v rámci rozvojových projektů nebo plánů. Povolené činnosti často vedou k vyrušování druhů, poškozování nebo ničení míst odpočinku nebo míst rozmnožování a někdy i k usmrcování jedinců. Tyto odchylky jsou ve většině případů „vícedruhové“ a často zasahují netopýry, obojživelníky a plazy, jakož i hmyz a různé savce.

Členské státy před povolením těchto odchylek stanovují rozličná opatření, která se mají uplatňovat jak během provádění odchylek, tak i po něm. Opatření zahrnují:

—	vypracování studie proveditelnosti u všech alternativních možností, která zváží dopad na jiné druhy nebo stanoviště, jakož i jiné ekologické/sociální/ekonomické aspekty,

—	posouzení vlivu činnosti na druhy, a to jak v průběhu prací, tak po jejich ukončení,

—	opatření k minimalizaci negativních dopadů (časový rozvrh práce, dohled ekologů atd.),

—	opatření ke zvýšení přitažlivosti lokality a její přístupnosti pro druhy po ukončení prací,

—	zajištění přechodných úkrytů v případě, že stanoviště je dočasně nedostupné,

—	kompenzační opatření, jako je náhradní lokalita poblíž oblasti realizace projektu ještě před zahájením prací nebo v rámci nového rozvoje po jeho dokončení,

—	sledování změn ve využívání lokality a reakce zasažené populace na přijatá opatření,

—	kontrolní systém pro monitorování provádění odchylky, který má zajistit splnění všech podmínek,

—	průzkum stavu dotčených druhů z hlediska ochrany v jejich přirozeném areálu rozšíření,

—	použití postupů ve zvláštních pokynech pro provádění prací.

Některá z těchto opatření jsou nezbytná k zajištění toho, aby odchylky nepoškozovaly stav populací dotčených druhů z hlediska jejich ochrany. Jiná přesahují rámec požadavků, protože mohou rovněž aktivně zlepšit počáteční podmínky lokality nebo vytvořit nová, širší nebo vhodnější stanoviště.

Tato opatření jsou podobná opatřením, s nimiž se počítá v postupech posuzování podle čl. 6 odst. 3 a čl. 6 odst. 4. Pokud jsou odchylky podle čl. 16 odst. 1 písm. c) spojeny s projekty nebo plány, na něž se vztahuje článek 6 (například odchylky pro zničení stanovišť druhů uvedených v příloze II/IV v rámci lokality sítě Natura 2000), je možné provést posouzení podle kritérií uvedených v článku 16 a stanovit další opatření v rámci odpovídajícího posouzení. Tento přístup šetří čas a zamezuje nákladům na dvojí posuzování a zároveň zajišťuje soudržnost při plnění požadavků článku 6 i 16 a přináší komplexnější výsledek, pokud jde o plnění cílů ochrany.

d) Pro účely výzkumu a vzdělání, opětovného osídlení určitého území populací druhu nebo vysazení v původním areálu druhu a chovu a pěstování nezbytných pro tyto účely, včetně umělého rozmnožování rostlin

(3-35)

Tyto odchylky by například mohly zahrnovat označení určitých jedinců druhu pro výzkumné účely (např. pomocí obojků s rádiovým vysílačem) zaměřené na lepší porozumění jejich chování, nebo pro ochranné projekty, jejichž cílem je opětovné vysazení druhů. Samozřejmě, že i výzkumné projekty musí zvážit alternativní metody. Pokud je například součástí výzkumu usmrcení jedince, mělo by se podporovat využívání těl a vzorků z jedinců usmrcených z jiných důvodů (121). Je rovněž nutné prokázat, že účel tohoto výzkumu převažuje nad zájmy přísné ochrany dotčených druhů.

(3-36)

Sběr vajec, odchyt a chov v zajetí, přemístění atd., to vše lze povolit za účelem doplňování stavu narušených populací, zvýšení jejich genetické rozmanitosti nebo opětovného vysazení druhu. Ovšem ačkoli je cílem těchto odchylek zachování druhů, mohly by mít několik potenciálních negativních dopadů, které souvisejí s ekologickými, sociálními a ekonomickými aspekty a úvahami o dobrých životních podmínkách zvířat. Při povolování odchylek tohoto typu je proto vhodné použít nejlepší dostupné údaje, mechanismy, nástroje (Guidelines for Reintroductions and Other Conservation Translocations (Pokyny pro opětovné vysazení a jiná ochranná přemístění) vydané organizací IUCN (122)) a příslušné zkušenosti specifické pro jednotlivé druhy, aby se zvýšila šance na úspěch a předešlo se možným rizikům pro opětovně vysazené druhy či jiné druhy.

Je-li druh, který má opětovně osídlit určité území nebo má být opětovně vysazen ve svém původním areálu, uveden v příloze IV a příloze II směrnice o stanovištích a cílové oblasti se nacházejí mimo síť Natura 2000, orgány by měly rovněž vyhodnotit možnost/potřebu vyhlásit hlavní oblasti rozmnožování a krmení populací opětovně osídlujících nebo vysazených druhů jako lokality sítě Natura 2000, a to zejména v případě prioritních druhů. Kromě toho je nutným předpokladem, že možné alternativy k opětovnému vysazení nebo přemístění byly již dříve posouzeny jako méně účinné nebo se již dříve ukázalo, že nejsou proveditelné jako prostředek k dosažení specifických a jasně definovaných cílů ochrany, k nimž opětovné vysazení nebo přemístění směřuje.

e) Aby za přísně kontrolovaných podmínek v omezeném rozsahu a na základě výběru povolily odebírání nebo držení omezeného a příslušnými státními orgány stanoveného počtu jedinců určitých druhů uvedených v příloze IV

(3-37)

Pátým a posledním důvodem pro povolení odchylky je odběr nebo držení jedinců druhů uvedených v příloze IV, a to za přísně kontrolovaných podmínek, v omezeném rozsahu a na základě výběru.

(3-38)

Na rozdíl od čl. 16 odst. 1 písm. a) až d) nestanoví čl. 16 odst. 1 písm. e) blíže cíl, k němuž má použití odchylky vést. Nicméně i tak musí být při použití čl. 16 odst. 1 písm. e) cíl uveden a musí být plně odůvodněn. Tento cíl musí být rovněž v souladu s celkovými cíli směrnice. Soudní dvůr ve věci C-674/17 objasnil, že „cíle, které jsou uplatněny na podporu výjimky, musí být v rozhodnutí o výjimce jasně, přesně [...] definovány“. Soudní dvůr je rovněž toho názoru, že výjimka založená na čl. 16 odst. 1 směrnice o stanovištích „musí být totiž použita konkrétně a jednotlivě, aby reagovala na přesně vymezené požadavky a specifické situace“ (123). Je proto zřejmé, že pro udělení výjimky musí existovat konkrétní cíl.

(3-39)

Ve věci C-674/17 (124) Soudní dvůr rozhodl, že „cíl výjimky založené na čl. 16 odst. 1 písm. e) směrnice o přírodních stanovištích nelze v zásadě zaměňovat s cíli výjimek na základě čl. 16 odst. 1 písm. a) až d) této směrnice, takže prvně uvedené ustanovení může sloužit jako základ pro povolení výjimky pouze v případech, kdy druhá z těchto ustanovení nejsou relevantní“, a že „čl. 16 odst. 1 písm. e) směrnice o přírodních stanovištích nemůže tedy představovat obecný právní základ pro povolení výjimek z čl. 12 odst. 1 této směrnice, neboť jinak by zbavil ostatní hypotézy čl. 16 odst. 1 uvedené směrnice a uvedený systém přísné ochrany užitečného účinku“.

Ustanovení čl. 16 odst. 1 písm. e) proto není obecným právním základem pro poskytnutí odchylek, nýbrž lze jej uplatnit pouze tehdy, pokud cíle, jež odchylka sleduje, nespadají do oblasti působnosti čl. 16 odst. 1 písm. a) až d). Jinak by ustanovení čl. 16 odst. 1 písm. a) až d) a systém přísné ochrany ztratily svůj užitečný účinek. V tomto konkrétním případě se Soudní dvůr Evropské unie výslovně zabýval problémem nezákonného lovu chráněných druhů, který považuje za hlavní výzvu, pokud jde o ochranu ohrožených druhů. Soudní dvůr uznal, že boj proti nezákonnému lovu může být v zásadě uváděn jako způsob přispívající k zachování nebo obnově příznivého stavu dotyčného druhu z hlediska ochrany, a tudíž jako cíl, který spadá pod čl. 16 odst. 1 písm. e) směrnice o stanovištích (125).

(3-40)

Z rozsudku ve věci C-674/17 vyplývá, že ustanovení čl. 16 odst. 1 písm. e) neomezuje rozsah cílů, které lze odchylkou oprávněně sledovat. Kromě boje proti nezákonnému lovu mohou použití čl. 16 odst. 1 písm. e) odůvodnit i jiné důvody za předpokladu, že cíl této odchylky je v souladu s celkovým cílem směrnice, kterým je zachování a obnova příznivého stavu dotyčných druhů z hlediska ochrany.

Soudní dvůr však ve věci C-674/17 rovněž rozhodl, že „je na vnitrostátním orgánu, aby na základě spolehlivých vědeckých poznatků, a to případně i srovnávacích údajů o důsledcích lovu za účelem regulace, prokázal předpoklad, že povolení lovu za účelem regulace stavu populace vlka povede skutečně ke snížení nelegálního lovu, a to v takovém rozsahu, že bude mít na stav populace vlků z hlediska ochrany zřetelný pozitivní vliv, přičemž je třeba zohlednit počet plánovaných výjimek a nejnovější odhady počtu nelegálních odstřelů“ (126).

Soudní dvůr rovněž zdůraznil, že „je třeba mít za to, že pouhá existence takové protiprávní činnosti, jako je pytláctví, nebo obtíže, na které naráží provádění jeho kontroly, nemohou postačovat k tomu, aby se členský stát zprostil povinnosti zajistit ochranu druhů chráněných podle přílohy IV směrnice o přírodních stanovištích. V takové situaci musí naopak upřednostnit přísnou a účinnou kontrolu nad touto protiprávní činností na straně jedné a použití prostředků, které nezahrnují nedodržování zákazů uložených v článcích 12 až 14, jakož i čl. 15 písm. a) a b) této směrnice, na straně druhé.“ (127)

(3-41)

I když je prokázáno, že odchylka je založena na legitimním cíli, který splňuje výše uvedené podmínky, může být povolena pouze tehdy, pokud splňuje i řadu dalších kritérií, tj. musí se týkat pouze omezeného počtu jedinců daného druhu, musí se uplatňovat na základě výběru a v omezeném rozsahu a musí se provádět za přísně kontrolovaných podmínek (128). V následujícím textu je každé z těchto kritérií analyzováno.

– Omezený počet jedinců

(3-42)

Jedná se o relativní kritérium, které je nutno porovnat s populační úrovní druhu a jeho roční mírou reprodukce a úmrtnosti a které je přímo spojeno se stavem tohoto druhu z hlediska ochrany (129). Pro počet jedinců, které lze odebrat/držet, je proto nezbytné stanovit prahovou hodnotu. Ve věci C-674/17, Soudní dvůr EU objasnil, že tento počet závisí na velikosti populace daného druhu, jeho stavu z hlediska ochrany a jeho biologických vlastnostech.„Omezený počet“ je potřeba stanovit v rámci odpovědnosti příslušného vnitrostátního orgánu na základě spolehlivých vědeckých informací zahrnujících zeměpisné, klimatické, environmentální a biologické údaje a s ohledem na míru reprodukce a celkovou roční úmrtnost z přirozených příčin, ale také s ohledem na ztráty způsobené jinými příčinami, jako jsou nehody či jiné odchylky (např. podle čl. 16 odst. 1 písm. b)), a ztráty, k nimž se řadí jedinci, kteří „zmizeli“.

Počet odebraných živočichů musí rovněž být do té míry omezený, aby s sebou nenesl riziko významného negativního dopadu na strukturu dotyčné populace, i když by sám o sobě neměl negativní vliv na zachování populací dotyčných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany (130). „Omezený počet jedinců“ musí být jasně uveden v rozhodnutích o výjimkách (131). Tento limit by měl být stanoven na úrovni populace; to vyžaduje koordinaci mezi všemi správními jednotkami, které v rámci své působnosti dotčenou populaci sdílejí. V případě obratlovců s velkým areálem rozšíření a s přeshraničními populacemi, jako jsou velké šelmy, musí členské státy, které takovou populaci sdílejí, koordinovat své kroky tak, aby v otázce, co lze považovat za omezený počet pro účely povolení odchylek, mohly zaujmout společný postoj.

(3-43)

Odchylky by neměly být povoleny, pokud existuje riziko, že daná odchylka by mohla mít významný negativní dopad na zachování dotyčné místní populace z kvantitativního nebo kvalitativního hlediska (např. z hlediska struktury populace) (viz též oddíl 3.2.3). Vzhledem k tomu, že všechny odchylky musí v každém případě splňovat přesnou podmínku čl. 16 odst. 1, totiž že „populace příslušného druhu přetrvávají navzdory udělené odchylce ve svém přirozeném areálu rozšíření bez negativního ovlivnění v dobrém stavu z hlediska jejich ochrany“, výslovný odkaz na „omezený počet“ v čl. 16 odst. 1 písm. e) naznačuje, že normotvůrce zamýšlel větší míru omezení.

(3-44)

Pojem „omezený počet“ u přísně chráněných druhů je mnohem restriktivnější než „maximální udržitelná kvóta“ nebo „optimální udržitelný výnos“ u druhů podléhajících řízenému lovu a uvedených v příloze V směrnice. Podmínka „omezeného počtu“ je v souladu s mírou ochrany, kterou směrnice požaduje u druhů, jež nelze využívat. Tato podmínka je přísnější než obecná podmínka pro udělení odchylky, která je zaměřena na zajištění zachování populací dotčených druhů v příznivém stavu z hlediska ochrany. Je proto restriktivnější než „udržitelné“ použití vyžadované u druhů uvedených v příloze V podle článku 14, které zajišťuje, že jejich využívání je slučitelné se zachováním druhu v příznivém stavu z hlediska ochrany (132).

(3-45)

Prahová hodnota pro „omezený počet“ by měla být stanovena na základě kritérií specifických pro jednotlivé druhy, neboť závisí na jejich individuálních ekologických požadavcích. Mezi tato kritéria může patřit územní rozsah rozšíření, fragmentace stanovišť a krajiny, dostupnost kořisti, sociální organizace druhů, modely a úrovně ohrožení, včetně chorob, znečištění a znečišťujících látek, úmrtnosti z nezákonných a nahodilých příčin, a změny klimatu. V každém případě platí, že strop „omezeného počtu“„musí být určen na základě přesných vědeckých údajů“ (133).

– Za přísně kontrolovaných podmínek v omezeném rozsahu a na základě výběru

(3-46)

Tento požadavek jasně ukazuje, že normotvůrce EU měl v úmyslu stanovit významná omezení. Zásada přísně kontrolovaných podmínek rovněž znamená, že jakékoli použití tohoto druhu odchylky musí zahrnovat jasná povolení, která se musí vztahovat na konkrétní jedince nebo skupiny jedinců, místa, časy a množství. Pojem „v omezeném rozsahu“ tento výklad podporuje. Zároveň to naznačuje, že prosazení odchylek a zajištění dodržování předpisů vyžaduje přísné územní, časové a osobní kontroly.

(3-47)

Zásada provádění výběru zase znamená, že dotyčná činnost musí být ve svém účinku zcela konkrétní a musí se zaměřit na určité jedince jednoho druhu, nebo dokonce na jedno pohlaví nebo věkovou třídu tohoto druhu (např. pouze na dospělé samce) s vyloučením všech ostatních. Tento přístup je podpořen specifikací v čl. 16 odst. 1 písm. e), která uvádí, že odebírání nebo držení musí být omezeno na „jedince určitých druhů“. Z toho rovněž vyplývá, že určité technické aspekty použité metody by měly prokazatelně vykazovat schopnost výběru.

Ve věci C-674/17 Soudní dvůr tuto stránku zdůraznil rozhodnutím: „Pokud jde dále o podmínky selektivity a omezení odebrání nebo držení některých jedinců druhů, je třeba mít za to, že ukládají, aby se výjimka vztahovala na počet jedinců určených co nejúžeji, nejspecifičtěji a nejvhodněji z hlediska cíle sledovaného dotčenou výjimkou. S ohledem na velikost populace dotčeného druhu, stavu jeho ochrany a jeho biologických vlastností může být nezbytné, aby byla výjimka omezena nejen na dotyčný druh či na typy nebo skupiny jedinců tohoto druhu, ale rovněž na jedince určené jednotlivě“ (134).

Totéž rozhodnutí objasnilo pojem „za přísně kontrolovaných podmínek“ v tom smyslu, že tento požadavek: „zejména vyžaduje, aby tyto podmínky, jakož i způsob, jakým je jejich dodržování zajišťováno, umožňovaly zaručit selektivní a omezený charakter odebrání nebo držení jedinců příslušného druhu. U každé z výjimek založených na tomto ustanovení se tedy musí příslušný vnitrostátní orgán před jejím povolením ujistit, že byly dodrženy podmínky v tomto ustanovení uvedené, a sledovat její dopad a posteriori . Vnitrostátní právní úprava musí totiž zaručovat, že legalita rozhodnutí povolujících výjimky na základě tohoto ustanovení a způsob, jakým jsou tato rozhodnutí prováděna, včetně dodržování podmínek, které se týkají zejména míst, dat, množství a typů uvedených jedinců, která tato rozhodnutí doplňují, budou kontrolovány účinným způsobem a včas.“ (135)

(3-48)

Podmínka „na základě výběru“ odráží ustanovení čl. 15 písm. a), jež zakazuje použití nevýběrových prostředků pro odchyt a usmrcování uvedených v příloze VI a) při odebírání, odchytu nebo usmrcování druhů uvedených v příloze IV a) v rámci udělených odchylek. Pokud se použijí odchylky podle čl. 16 odst. 1 písm. e), metoda použitá pro odchyt nebo lovení musí být selektivní.

24 – Judikatura Soudního dvora Evropské unie: Věc Tapiola. Použití odchylek na lov vlků pro účely regulace stavu populace – věc C-674/17

Souvislosti:

V roce 2015 přijalo finské ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství nový vnitrostátní plán péče o populace vlků ve Finsku, jehož cílem bylo založit a udržet populaci vlků v příznivém stavu z hlediska ochrany. Plán nastínil údaje, které ukazují, že za určitých okolností společnost akceptuje nezákonný lov vlků, a naznačil potenciální vztah mezi pytláctvím a značnými rozdíly v nedávných počtech vlků.

Na základě těchto zjištění bylo v plánu konstatováno, že má-li být dosaženo jeho cílů a má-li se zabránit nezákonnému zabíjení vlků, je nutné zohlednit potřeby lidí žijících a pracujících na území výskytu vlků a obhájit použití povolení výjimky, která by se týkala jednotlivých zvířat způsobujících škody. Tato povolení výjimky se musela vztahovat na oblasti, v nichž se nachází velký počet vlků, a nemohla překročit orgány stanovený maximální počet zvířat, která lze odebrat (53 jedinců ročně v období 2016–2018 vně oblasti péče o soby).

V prosinci 2015 vydal finský úřad pro volně žijící živočichy dvě povolení k usmrcení až sedmi vlků v oblasti Pohjois-Savo s doporučením, aby se držitelé povolení zaměřili na mladé jedince nebo jedince, kteří způsobují škodu, a nikoli na dominantní samce. Tapiola, finské sdružení na ochranu životního prostředí, toto rozhodnutí napadlo a předalo věc Nejvyššímu správnímu soudu Finska. Ten se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru Evropské unie předběžné otázky ohledně výkladu ustanovení čl. 16 odst. 1 písm. e).

Otázka č. 1: Umožňuje znění čl. 16 odst. 1 písm. e), jehož účelem je bojovat proti pytláctví, povolit na základě žádostí od jednotlivých lovců výjimky k tzv. „lovu za účelem regulace populace zvěře“ pro určitou vymezenou oblast?

Soudní dvůr Evropské unie připomíná, že použití čl. 16 odst. 1 představuje výjimku z režimu ochrany druhů podle směrnice, a proto musí být vykládáno restriktivně. Odchylky jsou možné pouze tehdy, pokud bylo prokázáno, že neexistuje jiné uspokojivé řešení a že odchylka nemá nepříznivý vliv na zachování populací druhů v příznivém stavu z hlediska ochrany v jejich přirozeném areálu rozšíření.

Ustanovení čl. 16 odst. 1 písm. e) lze použít pouze tehdy, pokud důvody pro udělení výjimky podle čl. 16 odst. 1 písm. a) až d) nejsou relevantní. V tomto případě Soudní dvůr konstatuje, že z obsahu rozhodnutí o povolení výjimky a z plánu péče o vlky vyplývá, že pytláctví představuje významnou výzvu, pokud jde o zachování nebo obnovu příznivého stavu vlka z hlediska jeho ochrany v jeho přirozeném areálu rozšíření. Z toho v podstatě vyplývá, že lze-li prokázat, že tyto výjimky skutečně pomohou v boji proti pytláctví, pak to lze považovat za relevantní cíl, na který se vztahuje čl. 16 odst. 1 písm. e).

Před povolením výjimky podle čl. 16 odst. 1 písm. e) však musí být vnitrostátní orgán schopen prokázat na základě přesných vědeckých údajů, že tyto výjimky mohou skutečně omezit nezákonné usmrcování, a to v takovém rozsahu, že budou mít na stav populace vlků z hlediska ochrany zřetelný pozitivní vliv. V tomto případě žádné takové vědecké důkazy nebyly předloženy.

Kromě toho musí příslušné vnitrostátní orgány prokázat, že s ohledem na nejlepší relevantní vědeckotechnické poznatky, jakož i z hlediska okolností souvisejících s dotčenou zvláštní situací neexistuje žádné jiné uspokojivé řešení umožňující dosažení sledovaného cíle. Finský úřad pro volně žijící živočichy to neprokázal.

Soudní dvůr nakonec zdůraznil, že pouhá existence protiprávní činnosti, jako je pytláctví, nebo obtíže, na které naráží provádění jeho kontroly, nemohou postačovat k tomu, aby se členský stát zprostil povinnosti zajistit ochranu druhů. V takové situaci musí členský stát naopak upřednostnit přísnou a účinnou kontrolu nad touto protiprávní činností a uplatnit metody, které zajistí plné dodržování zákazů uložených v článcích 12 až 14.

Otázka č. 2: Jak je třeba při povolování výjimek pro určitou vymezenou oblast posuzovat podmínku uvedenou v čl. 16 odst. 1 směrnice, která se týká stavu druhů z hlediska ochrany?

Soudní dvůr konstatuje, že posouzení dopadu výjimky na úrovni území místní populace se jeví jako obecně nezbytné za účelem určení jejího vlivu na stav příslušné populace z hlediska ochrany v širším měřítku. Kromě toho stav populace z hlediska ochrany na celostátní nebo biogeografické úrovni závisí rovněž na kumulovaném dopadu jednotlivých výjimek, které se dotýkají místních oblastí. Takovou výjimku tedy nelze povolit bez posouzení stavu populací dotčeného druhu z hlediska ochrany, jakož i dopadu, který by zamýšlená výjimka mohla na tento stav mít na místní úrovni, jakož i na úrovni území tohoto členského státu, nebo případně na úrovni území tohoto členského státu, nebo případně na úrovni příslušné biogeografické oblasti, a pokud je to možné, na přeshraniční úrovni.

V zásadě plán péče, který stanoví maximální počet jedinců, které lze v daném mysliveckém roce na vnitrostátním území usmrtit, by mohl zaručit, že kumulovaný roční účinek individuálních výjimek nepoškodí zachování nebo obnovu populací příslušného druhu ve stavu příznivém z hlediska ochrany. Je-li však tento počet nastaven příliš vysoko, tato podmínka nebude samozřejmě dodržena.

V tomto případě bylo na základě povolených výjimek v mysliveckém roce 2015–2016 usmrceno přes 14 % z celkové finské populace vlků (43 nebo 44 jedinců z celkového počtu 275 až 310 vlků), a to včetně mnoha reprodukujících se jedinců. K tomu je navíc nutno přičíst dalších přibližně 30 vlků, kteří byli každoročně usmrceni nezákonným způsobem (jak uvádí odhad v plánu péče). A jak se zdá, tyto výjimky celkově zvýšily usmrcování vlků, což mělo na vlčí populaci zřetelný negativní vliv.

Pokud jde o dopad nepříznivého stavu určitého druhu z hlediska ochrany na možnost povolit výjimky na základě čl. 16 odst. 1, Soudní dvůr připomíná, že udělení takových výjimek je možné pouze výjimečně, pokud je náležitě prokázáno, že nemohou zhoršit nepříznivý stav uvedených populací z hlediska jejich ochrany nebo zabránit jejich navrácení do příznivého stavu. Takové výjimky by proto musely být pro příslušný druh neutrální. (Rozsudek Komise v. Finsko, C-342/05, EU:C:2007:341, bod 29.)

Jak však Soudní dvůr zdůraznil, v souladu se zásadou předběžné opatrnosti platí, že pokud po posouzení nejlepších existujících vědeckých údajů přetrvává nejistota stran otázky, zda taková výjimka bude či nebude mít negativní vliv na zachování nebo obnovu populací druhu ohroženého vyhynutím v příznivém stavu z hlediska ochrany, musí členský stát upustit od přijetí či uplatňování výjimky.

3.2.2 TEST 2: Neexistence uspokojivé alternativy

Druhým hlediskem je, zda existuje uspokojivá alternativa odchylky, tj. zda problém, kterému orgán čelí, lze vyřešit jiným způsobem než povolením odchylky.

(3-49)

Podle čl. 16 odst. 1 musí mít členské státy před použitím odchylky jistotu, že neexistuje jiné uspokojivé řešení. Jedná se o zastřešující podmínku, která se vztahuje na všechny odchylky. Provedení nezbytných srovnání a vyhodnocení alternativních řešení je v pravomoci příslušných vnitrostátních orgánů. Tato diskreční pravomoc však podléhá několika omezením.

(3-50)

Na základě judikatury Soudního dvora týkající se srovnatelného ustanovení článku 9 směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (136), zejména ve věci C-10/96, lze mít za to, že analýza, která má prověřit, že neexistuje „žádné jiné uspokojivé řešení“, sestává ze tří částí: Jaký problém nebo konkrétní situaci je potřeba řešit? Existují nějaká jiná řešení? Pokud ano, vyřeší tento problém nebo konkrétní situaci, kvůli nimž je požadována odchylka? Následující poznámky vycházejí z judikatury Soudního dvora Evropské unie týkající se srovnatelného ustanovení o odchylkách v článku 9 směrnice o ptácích a lze je použít analogicky k článku 16.

(3-51)

Analýza prověřující, zda „neexistuje jiné uspokojivé řešení“, předpokládá, že existuje konkrétní problém nebo situace, které je potřeba řešit. Příslušné vnitrostátní orgány se vyzývají, aby tento problém nebo situaci vyřešily tak, že z možných alternativních řešení vyberou to nejvhodnější, které kromě řešení problému/situace zajistí nejlepší ochranu druhů. Pro zajištění přísné ochrany druhů se alternativní řešení musí posuzovat z hlediska zákazů uvedených v článku 12. Mohou například zahrnovat alternativní umístění projektů, různý rozsah nebo různé návrhy rozvoje, nebo alternativní činnosti, procesy či metody.

Například při posuzování existence „jiných uspokojivých řešení“, která by mohla být alternativou k opatřením podle čl. 16 odst. 1 písm. b), jejichž cílem je zabránit závažným škodám na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu, vodách a ostatních typech majetku, je nutno nejprve použít nebo přinejmenším vážně přezkoumat preventivní prostředky, které nevedou k usmrcení a které jsou slučitelné s článkem 12. Uspokojivou alternativou k použití odchylek podle čl. 16 odst. 1 písm. b) mohou být ve většině případů preventivní opatření, která zabraňují škodám na úrodě nebo dobytku (například použití vhodných plotů, zařízení pro odstrašování volně žijících živočichů, ovčáčtí psi, pastevectví nebo změny v postupech chovu hospodářských zvířat, jakož i podpora zlepšení podmínek stanoviště nebo stavu populací, které slouží jako kořist pro dotčené druhy). Další preventivní opatření, jako je šíření vědeckých informací za účelem omezení konfliktu (například o metodách chovu nebo lidském chování), mohou být součástí uspokojivých alternativ k regulaci, která v rámci odchylek podle čl. 16 odst. 1 písm. b) a čl. 16 odst. 1 písm. c) využívá prostředky k usmrcování zvířat.

(3-52)

Při zjišťování, zda pro konkrétní situaci existuje jiné uspokojivé řešení, je třeba zvážit všechny ekologické, ekonomické a sociální výhody a nevýhody, což pro tento konkrétní případ pomůže určit optimální alternativu. Tato analýza kladů a záporů by měla posoudit potenciální negativní dopady možných řešení, jakož i možnosti a nástroje pro vyloučení nebo minimalizaci jakýchkoli nepříznivých účinků. Čistý výsledek, pokud jde o řešení problému za současné prevence či minimalizace vedlejších účinků, by se pak měl porovnat s účinky odchylky, přičemž je potřeba mít na paměti celkový cíl směrnice.

(3-53)

Připomínáme, že při povolování odchylek musí příslušné vnitrostátní orgány zjistit, zda s ohledem zejména na nejlepší relevantní vědeckotechnické poznatky, jakož i z hlediska okolností souvisejících s dotčenou zvláštní situací neexistuje žádné jiné uspokojivé řešení umožňující dosažení sledovaného cíle, v jehož rámci by zároveň byly dodrženy zákazy stanovené ve směrnici o stanovištích (137).

(3-54)

Například ve věci C-674/17 Soudní dvůr Evropské unie dospěl k závěru, že pouhá existence protiprávní činnosti, jako je pytláctví, nebo obtíže, na které naráží provádění jeho kontroly, nepostačují k tomu, aby se členský stát zprostil povinnosti zajistit ochranu druhů chráněných podle přílohy IV směrnice o stanovištích. V takové situaci musí upřednostnit přísnou a účinnou kontrolu nad touto protiprávní činností a přijetí opatření, která jsou v souladu se zákazy stanovenými v článcích 12 až 14 a v čl. 15 písm. a) a b) uvedené směrnice (138).

(3-55)

Použití odchylky lze, za předpokladu, že jsou splněny i ostatní podmínky, odůvodnit pouze tehdy, je-li dostatečně prokázáno, že potenciální alternativy nejsou uspokojivé, a to buď proto, že nedokáží konkrétní problém vyřešit, nebo protože jsou technicky neproveditelné.

Je-li však opatření částečně uspokojivé a i když problém dostatečně neřeší, stále jej může omezit nebo zmírnit, mělo by provedení tohoto opatření být první volbou. Odchylky pro zásah, který spočívá v usmrcování, lze odůvodnit pouze u zbytkového problému, a to tehdy, není-li možné použít jiné metody, a za podmínky, že jsou tyto odchylky úměrné problému, který přetrvává i po přijetí opatření, která nejsou založena na usmrcování.

(3-56)

Proces zjišťování, zda je jiná alternativa neuspokojivá, by měl vycházet z dobře zdokumentovaného posouzení všech přijatelných dostupných možností, provedeného na základě nejlepších dostupných informací a údajů a zahrnujícího mimo jiné hledisko účinnosti těchto možností. Posouzení alternativ musí být vyvážené s ohledem na celkový cíl zachování nebo obnovení příznivého stavu dotyčných druhů v zájmu Společenství z hlediska jejich ochrany (musí proto brát v úvahu stav ochrany, dopad dodatečného nahodilého nebo nezákonného odebírání jedinců a vyhlídky dotčené populace). Posouzení může rovněž zohlednit přiměřenost nákladů. Při analýze alternativních řešení však ekonomické náklady nemohou být jediným určujícím faktorem. Zejména platí, že uspokojivá alternativní řešení nelze odmítnout již na samém počátku z důvodu, že by byla příliš nákladná (139).

(3-57)

V každém případě musí být povolení odchylky podle článku 16 až posledním řešením (140). Základní společnou vlastností jakéhokoli systému odchylek je, že musí být podřízen ostatním požadavkům stanoveným směrnicí v zájmu ochrany.

(3-58)

Stejný přístup platí pro výklad pojmu „uspokojivé“. Vzhledem k výjimečné povaze režimu odchylky a povinnosti členských států pomáhat EU při plnění jejích úkolů, jak vyplývá z ustanovení čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, je odchylka odůvodněna pouze objektivním prokázáním toho, že neexistuje žádné jiné uspokojivé řešení (141).

(3-59)

Generální advokátka ve věci C-342/05 objasnila zásadu proporcionality, podle níž (142)„nemůže být opatření provedeno, pokud může být cíle dosaženo méně invazivními prostředky, tedy jiným uspokojivým řešením ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice“. „Uspokojivé však řešení není jen tehdy, pokud jím bude dosaženo cílů výjimky, ale rovněž pokud způsobené nevýhody výjimky by byly v nepoměru k dosahovaným cílům a pokud by jiné řešení zajišťovalo přiměřený vztah.“

(3-60)

Určení, zda je alternativa v dané konkrétní situaci uspokojivá, musí být založeno na objektivně ověřitelných faktorech, jako jsou vědecké a technické aspekty. Vzhledem k výjimečné povaze režimu odchylky je odchylka odůvodněna pouze objektivním prokázáním důvodů, na jejichž základě nelze přijmout jiná prima facie uspokojivá řešení (143). Členské státy mají omezenou diskreční pravomoc, a pokud existuje jiné řešení, jakékoli argumenty, které tvrdí, že toto řešení není uspokojivé, musí být přesvědčivé. Rozsudek ve věci C-182/02 ukazuje přísný přístup Soudního dvora k odchylkám podle směrnice o ptácích. Aby zjistil, zda existuje uspokojivé řešení, Soudní dvůr posoudil „potřebu“ i „účel“ odchylky (144).

Toto rozhodnutí potvrzuje význam prokázání, že existují přesvědčivé důvody, které odchylku odůvodňují (145). Jiné řešení nelze považovat za neuspokojivé jenom z důvodu, že by subjektům, v jejichž prospěch je tato odchylka určena, způsobilo větší nesnáze nebo by je nutilo ke změně chování. V tomto ohledu se ukázalo, že argumenty založené na „silně zakotvené tradici“ nebo „historické a kulturní tradici“ loveckých praktik nedostačují k tomu, aby odůvodnily potřebu odchylky od ustanovení směrnice o ptácích (146). Stejná logika se vztahuje na odchylky podle směrnice o stanovištích.

(3-61)

Kromě toho musí být řešení, které je nakonec vybráno, a to i v případě, že zahrnuje odchylku, objektivně omezeno na rozsah, který je k vyřešení konkrétního problému nebo situace nezbytný (147). To znamená, že odchylky se musí omezit na určitý čas, místo, počet dotčených jedinců, konkrétní dotčené jedince, oprávněné osoby atd. Potřeba omezit odchylku na rozsah nezbytný k vyřešení problému byla znovu potvrzena ve věci C-10/96 týkající se srovnatelného ustanovení článku 9 směrnice o ptácích (148). Podle Soudního dvora musí být počet jedinců, na něž se odchylka vztahuje, „omezen na takové množství, které je prokázáno jako objektivně nutné pro vyřešení těchto problémů“. Tento limit se liší od „omezeného počtu“ uvedeného v čl. 16 odst. 1 písm. e), který při použití této konkrétní odchylky představuje celkový „strop“ (149).

3.2.3 TEST 3: Dopad odchylky na stav ochrany

V souladu s harmonizovaným rámcem pro podávání zpráv dohodnutým pro účely článku 17 směrnice se celkový stav druhu v členském státě z hlediska ochrany hodnotí v jednotlivých členských státech na biogeografické úrovni. Pro posouzení dopadu konkrétní odchylky by se však toto hodnocení mělo provést na nižší úrovni (např. na úrovni lokality nebo populace), aby odráželo konkrétní souvislosti, k nimž se tato odchylka váže.

(3-62)

Podle ustanovení čl. 16 odst. 1 musí být splněna podmínka, že „populace příslušného druhu přetrvávají navzdory udělené odchylce ve svém přirozeném areálu rozšíření bez negativního ovlivnění v dobrém stavu z hlediska jejich ochrany“. Provádění tohoto ustanovení by mělo zahrnovat dvoustupňové hodnocení: zaprvé, posouzení stavu konkrétních populací určitého druhu z hlediska ochrany v jejich přirozeném areálu rozšíření v dotyčném členském státě (a možná i za hranicemi státu, pokud jsou tyto populace rozšířeny do sousedních zemí), a za druhé, hodnocení dopadu odchylky na stav dotčené konkrétní populace nebo dotčených konkrétních populací z hlediska ochrany. V zájmu jasnosti je zde „populace“ definována jako skupina jedinců stejného druhu, kteří ve stejnou dobu žijí ve vymezené zeměpisné oblasti a kteří se (potenciálně) v rámci této skupiny rozmnožují (tj. sdílejí společný genofond) (150).

3.2.3 a) Rozsah posouzení

(3-63)

Pak je zde otázka, jaká úroveň by se měla použít při hodnocení, zda je dopad odchylky negativní, neutrální nebo by mohl být pozitivní pro stav druhu z hlediska ochrany. Podle ustanovení čl. 1 písm. i) musí stav druhu z hlediska ochrany být v konečném důsledku posuzován v celém jeho areálu rozšíření. V diskusích s Výborem pro ochranu přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin bylo dohodnuto, že pro účely podávání zpráv podle článku 17 (v souvislosti s článkem 11) by měl být stav ochrany hodnocen v každém členském státě na biogeografické úrovni. To by nakonec umožnilo agregovat informace pro celé biogeografické oblasti v celé EU. Stav druhů z hlediska ochrany v dané biogeografické oblasti v členském státě je proto při posuzování odchylky vysoce relevantní informací.

(3-64)

Ve většině případů se však posouzení dopadu konkrétní odchylky bude muset provést na nižší úrovni, než je biogeografická oblast, aby bylo z ekologického hlediska smysluplné. Vhodnou úrovní by mohla být (místní) populace. Tento výklad potvrzuje znění článku 16, který se zmiňuje o „populacích příslušného druhu“.

Tento přístup se samozřejmě musí přizpůsobit dotyčnému druhu: kumulativní účinky usmrcování jedinců velkých šelem s rozsáhlým areálem rozšíření bude vyžadovat hodnocení na úrovni populace (případně i na přeshraniční úrovni (151)), zatímco dopad zničení místa rozmnožování v poměrně fragmentovaném stanovišti obojživelníků se může lépe hodnotit na individuálním místě nebo na úrovni metapopulace (152).

Podle ustálené judikatury musí být odchylky použity konkrétně a jednotlivě, aby reagovaly na přesně vymezené požadavky a specifické situace (153). Z toho vyplývá, že posouzení na nižších úrovních jsou obvykle nezbytná, neboť odchylky se musí zabývat konkrétními problémy a poskytovat odpovídající řešení. Odchylky se proto musí povolit ve vztahu ke konkrétnímu místu, protože jejich primární dopad je na místní úrovni. Posouzení na nižší úrovni je pak nutné porovnat se stavem ve větším měřítku (např. biogeografickém, přeshraničním nebo celostátním), aby bylo možné získat úplný obraz o situaci.

Ve svém rozhodnutí ve věci C-674/17 týkající se odchylek pro regulaci vlků se Soudní dvůr Evropské unie těmito úvahami řídí a uvádí, že před povolením výjimek musí vnitrostátní orgány posoudit stav příslušné populace z hlediska ochrany a dopad zamýšlených odchylek na místní úrovni i na úrovni území členského státu, nebo případně na úrovni příslušné biogeografické oblasti, pokud hranice tohoto členského státu protínají hranice více biogeografických oblastí nebo i pokud to vyžaduje přirozený areál rozšíření druhu a je to možné, na přeshraniční úrovni. Soudní dvůr Evropské unie objasnil, že: „posouzení dopadu výjimky na úrovni území místní populace se jeví jako obecně nezbytné za účelem určení jejího vlivu na stav příslušné populace z hlediska ochrany v širším měřítku. […] budou důsledky takové výjimky obecně pociťovány v první řadě v místní oblasti, jíž se tato výjimka týká. […] stav populace z hlediska ochrany na celostátní nebo biogeografické úrovni závisí rovněž na kumulovaném dopadu jednotlivých výjimek, které se dotýkají místních oblastí“ (154). „Takovou výjimku tedy nelze povolit bez posouzení stavu populací dotčeného druhu z hlediska ochrany, jakož i dopadu, který by zamýšlená výjimka mohla na tento stav mít na místní úrovni, jakož i na úrovni území tohoto členského státu, nebo případně na úrovni území tohoto členského státu, nebo případně na úrovni příslušné biogeografické oblasti, pokud hranice tohoto členského státu protínají více biogeografických oblastí, nebo i pokud to vyžaduje přirozený areál rozšíření druhu a je to možné, na přeshraniční úrovni“ (155). Avšak „nelze při tomto posouzení zohlednit část přirozeného areálu rozšíření dotyčné populace, která se vztahuje na některé části území třetího státu, který není vázán povinnostmi přísné ochrany druhů v zájmu Unie“ (156).

(3-65)

Pokud je orgán, který odchylky povoluje, na úrovni nižší než vnitrostátní (např. regionální správa), je nezbytné koordinovat a mít přehled a dohled nad udělováním výjimek na úrovni členských států (a na úrovni přesahující hranice států v případě přeshraničních populací), aby se zabránilo riziku, že souhrn odchylek bude mít za následek nepříznivé účinky na stav populací dotčených druhů z hlediska ochrany v jejich (vnitrostátním) přirozeném areálu rozšíření (viz též oddíl 3.1.2).

3.2.3 b) Odchylky a dopad na stav ochrany

Čistý výsledek odchylky by měl být pro stav ochrany druhu z hlediska jeho ochrany neutrální nebo pozitivní. Kompenzační opatření lze za určitých okolností použít například ke kompenzaci dopadu odchylky týkající se míst rozmnožování a míst odpočinku, ale nelze jimi nahradit nebo snížit potřebu splnit všechny tři testy. Plány ochrany druhů nejsou povinné, ale jsou doporučeny, neboť pomáhají zajistit, aby byly odchylky udělovány v souladu s cíli směrnice.

(3-66)

Jak je uvedeno v příslušné judikatuře Soudního dvora Evropské unie (157), „podle čl. 16 odst. 1 směrnice je [...] příznivý stav uvedených populací z hlediska jejich ochrany v jejich přirozeném areálu rozšíření nezbytnou podmínkou pro udělení výjimek, které stanoví“. Povolování odchylek u druhů v nepříznivém stavu z hlediska jejich ochrany ani použití kompenzačních opatření směrnice výslovně nestanoví. Je-li však ustanovení čl. 16 odst. 1 vykládáno a prováděno způsobem, který klade důraz na dosažení celkového cíle, tj. příznivého stavu ochrany, lze oba pojmy začlenit do výkladu za předpokladu, že dosažení tohoto cíle není nikterak ohroženo.

(3-67)

Příznivý stav populací dotčených druhů z hlediska jejich ochrany v jejich přirozeném areálu rozšíření je v zásadě nezbytnou podmínkou pro udělení výjimky (158). Nicméně ve věci C-342/05, kdy bylo zjištěno, že stav ochrany vlka ve Finsku nebyl příznivý, Soudní dvůr dospěl k závěru (159), že udělení výjimek pro usmrcování jedinců vlka je možné „výjimečně“ a „pokud je náležitě prokázáno, že nemohou zhoršit nepříznivý stav uvedených populací z hlediska jejich ochrany nebo zabránit jejich navrácení do příznivého stavu“. Usmrcení omezeného počtu jedinců by mohlo mít zanedbatelný vliv na cíl stanovený v čl. 16 odst. 1 směrnice o stanovištích, tj. na zachování nebo obnovu populace vlků v jejím přirozeném areálu rozšíření v příznivém stavu z hlediska její ochrany. Taková odchylka by proto mohla být pro příslušný druh neutrální. Není-li tedy stav dotyčného druhu z hlediska jeho ochrany příznivý, může být výjimka udělena pouze tehdy, je-li odůvodněna jako výjimka povolená za výjimečných okolností a jedině nedojde-li ke zhoršení uvedeného stavu ochrany a jeho obnova do příznivého stavu není znemožněna (neutrální účinek), a současně za předpokladu, že jsou rovněž splněny všechny ostatní podmínky stanovené v článku 16. Ve věci C-342/05 Soudní dvůr shledal, že příslušné vnitrostátní orgány ve skutečnosti udělily výjimky, „aniž by vycházely z posouzení stavu druhu z hlediska jeho ochrany, aniž by poskytly přesné a náležité odůvodnění, pokud jde o neexistenci jiného uspokojivého řešení, a aniž by přesně identifikovaly vlky způsobující závažné škody, kteří mohou být usmrceni“. Soudní dvůr dále uvedl, že taková rozhodnutí o odchylce, „která se jednak nezakládají na posouzení dopadu usmrcení vlků, která povolují, na zachování tohoto druhu ve svém přirozeném areálu rozšíření v příznivém stavu, a která jednak neobsahují přesné a náležité odůvodnění, pokud jde o neexistenci jiného uspokojivého řešení, jsou tedy v rozporu s čl. 16 odst. 1 směrnice o ochraně přírodních stanovišť“ (160). Ve věci C-674/17 Soudní dvůr Evropské unie zdůraznil, že výše uvedené posouzení dopadu zamýšlených výjimek na příznivý stav ochrany musí být provedeno s ohledem na zásadu předběžné opatrnosti. (161) Jinými slovy, „pokud po posouzení nejlepších existujících vědeckých údajů přetrvává nejistota stran otázky, zda taková výjimka bude či nebude mít negativní vliv na zachování nebo obnovu populací druhu ohroženého vyhynutím v příznivém stavu z hlediska ochrany, musí členský stát upustit od přijetí či uplatňování výjimky“ (162).

Podobný přístup by měl být uplatněn i tehdy, pokud stav příslušného druhu z hlediska jeho ochrany není znám. V tomto případě by nebylo možné zjistit dopad odchylky na stav ochrany, takže odchylku by nebylo možné povolit.

(3-68)

Je očividné, že čím méně je stav ochrany a jeho vývoj příznivý, tím méně je pravděpodobné, že by odchylka mohla být odůvodněna, ledaže by se jednalo o extrémně výjimečné okolnosti.

Je také zřejmé, že tento přístup k odchylkám se nejlépe uplatňuje v jasném a propracovaném rámci s opatřeními na ochranu druhů. Opět platí (stejně jako v případě ochranných opatření), že hlavním hlediskem při posouzení a odůvodnění použití odchylek je stav druhu z hlediska jeho ochrany. Je proto důležité nejen zvážit současný stav ochrany, ale také přezkoumat, jak se tento stav mění.

(3-69)

Co se týká současného stavu dotčených druhů z hlediska jejich ochrany, situace a podmínky místní populace druhu v určité zeměpisné oblasti se mohou značně lišit od celkového stavu ochrany populací v biogeografické oblasti v členském státě (nebo dokonce v přirozeném areálu rozšíření). Proto by měl být stav ochrany na všech úrovních znám a řádně posouzen ještě před rozhodováním o vydání výjimky.

(3-70)

Nelze udělit žádnou takovou odchylku, která má na jakékoli úrovni u určitého druhu negativní vliv na stav jeho ochrany nebo na dosažení příznivého stavu jeho ochrany. Jinými slovy, je-li pravděpodobné, že odchylka bude mít výrazně negativní dopad na dotčenou populaci (nebo na vyhlídky této populace) nebo dokonce na místní populaci v členském státě, příslušný orgán by ji neměl povolit. Čistý výsledek odchylky by měl být pro příslušné populace daného druhu neutrální nebo pozitivní.

(3-71)

Nejsou-li údaje dostatečně robustní a spolehlivé na to, aby prokázaly, že stav ochrany je příznivý, a/nebo aby zajistily, že odchylka nebude mít na stav ochrany nepříznivý vliv, měla by se uplatnit zásada předběžné opatrnosti (vyžadující, aby cíle ochrany byly v případě nejistoty rozhodující) a neměly by být povoleny žádné odchylky. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie ve věci C-674/17, „je třeba rovněž zdůraznit, že v souladu se zásadou předběžné opatrnosti zakotvenou v čl. 191 odst. 2 SFEU platí, že pokud po posouzení nejlepších existujících vědeckých údajů přetrvává nejistota stran otázky, zda taková výjimka bude či nebude mít negativní vliv na zachování nebo obnovu populací druhu ohroženého vyhynutím v příznivém stavu z hlediska ochrany, musí členský stát upustit od přijetí či uplatňování výjimky.“ (163)

(3-72)

Pokud se situace a podmínky druhů v různých zeměpisných úrovních liší, mělo by se posouzení nejprve zaměřit na místní úroveň populace, a poté na dopad odchylky na populaci v biogeografické oblasti, přičemž by se měl zohlednit rovněž kumulativní účinek jiných odchylek pro stejné druhy v této biogeografické oblasti.

3.3 Další úvahy

(3-73)

Při posuzování, zda by odchylka mohla mít negativní vliv na zachování populací druhů v příznivém stavu z hlediska jejich ochrany, je třeba vzít v úvahu zejména tyto faktory:

a)	zda jsou stanovena, prováděna a účinně vymáhána nezbytná (vhodná, účinná a ověřitelná) opatření, která pro určitý druh v členském státě zajistí jeho přísnou ochranu a dosažení příznivého stavu z hlediska jeho ochrany;

b)	zda odchylka nepůsobí proti těmto nezbytným opatřením, nečiní je neúčinnými nebo je „nevynuluje“;

c)	zda jsou dopady (včetně kumulativních účinků) odchylek pečlivě monitorovány a vyvozují se z nich ponaučení do budoucna.

3.3.1 Úloha akčních plánů na ochranu druhů

(3-74)

Jedním ze způsobů, jak zajistit vhodné využití odchylek jako součásti systému přísné ochrany, může být vypracování a provádění komplexních akčních plánů pro druhy nebo plánů ochrany/péče, a to i přesto, že tyto plány nejsou podle směrnice vyžadovány. Cílem těchto plánů by měla být ochrana druhů a obnova nebo zachování jejich příznivého stavu z hlediska ochrany. Měly by zahrnovat nejen nezbytná opatření podle článku 12, ale také opatření na podporu nebo obnovu životaschopnosti populace, jejího přirozeného areálu rozšíření a stanovišť druhů. Tyto plány by pak mohly poskytnout užitečný základ a prováděcí rámec pro povolování odchylek za předpokladu, že tyto odchylky budou i nadále povolovány případ od případu, budou splněny všechny ostatní podmínky uvedené v článku 16 a bude prokázáno, že daná odchylka nemá negativní dopad na zachování populací dotčených druhů ve stavu z hlediska jejich ochrany příznivém.

(3-75)

Například odchylky, které mají zabránit vážným škodám na úrodě nebo majetku, mohou být při řešení problému z dlouhodobého hlediska méně účinné, pokud se provádějí nezávisle na jiných opatřeních týkajících se daného druhu. Jsou-li však doprovázeny řadou dalších opatření (jako jsou opatření, která nevedou k usmrcování, preventivní opatření, pobídky, kompenzace atd.), prováděných v rámci plánu ochrany určitého druhu nebo plánu péče o tento druh, jakožto součásti systému přísné ochrany, v takovém případě by tyto odchylky mohly nabýt mnohem vyšší účinnosti. Za těchto podmínek by mohl plán ochrany druhu nebo plán péče o druh, pokud by byl řádně prováděn, poskytnout vhodný rámec pro udělování odchylek v souladu s cíli směrnice. Tyto plány by se samozřejmě musely pravidelně aktualizovat s ohledem na prohloubené znalosti a výsledky monitorování.

(3-76)

Aby byl stanoven vhodný rámec pro udělování odchylek, měly by být plány ochrany druhů a plány péče o druhy založeny na spolehlivých a aktualizovaných vědeckých informacích o stavu a vývoji populace druhů a jejich hlavním cílem by mělo být zachování nebo obnova příznivého stavu druhů z hlediska jejich ochrany (plány by měly blíže určit podmínky, jež mají být pro dosažení tohoto cíle splněny). Tyto plány by měly zahrnovat důkladné a komplexní posouzení všech relevantních hrozeb a tlaků na druhy, jakož i analýzu stávajících úrovní úmrtnosti, ať už z přirozených příčin, nebo v důsledku působení antropogenních faktorů, jako je nezákonný lov (pytláctví) nebo nahodilý odchyt a usmrcování.

(3-77)

Na základě nejlepších stávajících informací a spolehlivých vědeckých hodnocení a systémů sledování by pak plány ochrany druhů či plány péče o druhy mohly stanovit ucelenou řadu opatření, která je potřeba provést a monitorovat za účelem dosažení nebo zachování příznivého stavu dotčené populace z hlediska její ochrany. Pouze za těchto okolností by uvedené plány mohly představovat vhodný rámec pro udělování odchylek, s jehož pomocí by se zase mohl zjednodušit postup pro povolování jednotlivých zvláštních odchylek za předpokladu, že budou splněny i všechny nezbytné podmínky stanovené v článku 16.

3.3.2. Posouzení dopadů plánů nebo projektů a ochrana druhů

(3-78)

Konkrétní ustanovení a postupy podle článku 16 je potřeba dodržovat také v případě plánu nebo projektu, který by mohl mít vliv na chráněné druhy v EU a který podléhá postupům posuzování podle čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích nebo podle směrnice EIA či směrnice SEA. V tomto případě lze postupy posuzování dopadů prováděné u plánů a projektů použít k posouzení dopadu na požadavky uvedené v článku 12 a k ověření, zda jsou splněny podmínky pro odchylku podle článku 16.

To připadá v úvahu například tehdy, je-li pravděpodobné, že výstavba a/nebo provoz projektu bude mít za následek poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku nebo vyrušování jakýchkoli druhů uvedených v příloze IV a), které se v oblasti projektu vyskytují.

Za těchto okolností je nezbytné posoudit:

—	zda se v oblasti projektu vyskytuje některý z druhů uvedených v příloze IV a) směrnice o stanovištích,

—	zda se v oblasti projektu nachází jakékoli místo rozmnožování nebo místo odpočinku druhů uvedených v příloze IV a) směrnice o stanovištích,

—	zda bude některý z těchto druhů a/nebo některé z jejich míst rozmnožování nebo míst odpočinku „podléhat dopadu“ (usmrcení, vyrušování, poškození atd.) výstavby a/nebo provozu projektu, a pokud ano,

—	zda jsou splněny požadavky stanovené v článku 16.

(3-79)

Teprve až po provedení těchto kontrol lze odchylku podle článku 16 povolit a projekt v souladu s právními předpisy uskutečnit (po obdržení schválení rozvojového záměru). Pokud se například v oblasti nachází místo rozmnožování určitého druhu uvedeného v příloze IV a), které bude zničeno výstavbou nebo provozem projektu, pak by povolení takového projektu, aniž by byla udělena odchylka podle článku 16 a aniž by byly splněny podmínky pro její udělení, představovalo porušení článku 12.

(3-80)

Je-li pravděpodobné, že projekty budou mít významný vliv na lokality sítě Natura 2000, a to buď jednotlivě, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty, musí se tyto projekty podrobit odpovídajícímu posouzení podle čl. 6 odst. 3 směrnice, v jehož rámci by se rovněž provedly kontroly podle výše uvedeného seznamu a případně se na ně navázalo.

U projektů, na které se ustanovení čl. 6 odst. 3 nevztahuje, protože u nich není pravděpodobné, že by měly významný vliv na lokality sítě Natura 2000, ať už jednotlivě, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty, mohou členské státy přizpůsobit stávající postupy tak, aby splňovaly požadavky článků 12 a 16. To znamená, že kontroly uvedené v seznamu výše lze zahrnout do hodnocení, která jsou součástí rozhodovacích procesů na různých úrovních v členském státě, včetně rozhodnutí o územním plánování nebo postupů posuzování vlivu na životní prostředí u programů, plánů a projektů.

Základním účelem je správně a rychle určit dopady projektu, včetně dopadu na chráněné druhy uvedené v příloze IV a) směrnice o stanovištích a na jejich stanoviště, a to ještě před realizací projektu. K tomu je možné využít postup EIA.

(3-81)

Koordinace právních postupů může předejít právním komplikacím. V ideálním případě se po obdržení žádosti o povolení projektu, který spadá do oblasti působnosti směrnice EIA, zahájí proces posuzování vlivů na životní prostředí (alespoň fáze předběžného šetření), aby bylo možné určit všechny možné dopady. Proto lze neprodleně určit potřebu odchylky a posoudit, zda lze splnit požadavky článku 16 směrnice o stanovištích. Pokud ano, mohl by být uvedený záměr schválen spolu s odchylkou. Je-li v důsledku zjištění EIA potřeba projekt upravit, může být odchylka založena na upraveném projektu.

V ideálním případě bude posuzování vlivů na životní prostředí prováděné na základě žádosti o jediné povolení zahrnovat všechny relevantní dopady na životní prostředí (včetně dopadu na druhy uvedené v příloze IV a) směrnice o stanovištích a jejich místa rozmnožování nebo místa odpočinku), které lze v rámci udělování tohoto povolení řešit. To lze například provést stanovením podmínek, které zmírní negativní dopady, a/nebo udělením odchylek od určitých právních zákazů, jsou-li splněny podmínky pro povolení odchylek.

(3-82)

Ačkoli podle článků 12 a 16 směrnice o stanovištích není povinné provádět výše uvedené kontroly v rámci odpovídajícího posouzení podle čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích nebo jako součást postupu EIA, je to nejlepší způsob, jak zajistit dodržování ustanovení článků 12 a 16 směrnice o stanovištích. Postup posuzování vlivů na životní prostředí může určit dopad na druhy uvedené v příloze IV směrnice o stanovištích související s projektem, jakož i potenciální důsledky projektu z hlediska porušení některého ze zákazů uvedených v článku 12 směrnice o stanovištích. Provedení posouzení dopadů, včetně vícenásobných konzultací, které jsou vyžadovány před povolením odchylky a rozvojového záměru, je nejlepší cestou vpřed, neboť usnadňuje koordinaci při rozhodování.

3.3.3. Úloha kompenzačních opatření (odchylky od ustanovení článku 12 odst. 1 písm. d))

(3-83)

Pro odůvodněné odchylky, jmenovitě od ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. d), tj. v případě, kdy dochází k poškozování nebo ničení míst rozmnožování a míst odpočinku, lze uvažovat o kompenzačních opatřeních. V závislosti na biologii, ekologii a chování druhů mohou tato opatření u některých druhů fungovat dobře a u jiných nikoliv.

Na rozdíl od zmírňujících opatření jsou kompenzační opatření nezávislá na činnosti, která poškozování nebo ničení místa rozmnožování nebo místa odpočinku způsobuje. Tato opatření mají kompenzovat konkrétní negativní účinky na místo rozmnožování nebo místo odpočinku, což v žádném případě nemá nepříznivý dopad na stav příslušného druhu z hlediska jeho ochrany. V ideálním případě by kompenzační opatření měla odpovídat negativním účinkům na dané místo rozmnožování nebo místo odpočinku a měla by být zavedena a být účinná před tím, než tento negativní účinek nastane.

(3-84)

V článku 16 nejsou kompenzační opatření uvedena, a proto nejsou povinná. Nemohou rovněž odůvodnit nebo kompenzovat porušení článku 12, ale mohou být jedním z prvků, které mají zajistit splnění požadavku podle čl. 16 odst. 1, že neexistuje žádný negativní dopad na stav zachování dotyčných druhů.

V ideálním případě kompenzační opatření:

i)	v konkrétní situaci (na úrovni místní populace) kompenzují negativní dopad dané činnosti na místa rozmnožování a místa odpočinku příslušných druhů;

ii)	mají dobrou šanci na úspěch a jsou založena na osvědčených postupech;

iii)	zlepšují vyhlídky druhu na dosažení příznivého stavu z hlediska jeho ochrany;

iv)	jsou účinná ještě před okamžikem nebo nejpozději v okamžiku, kdy začne docházek k poškozování nebo ničení místa rozmnožování nebo místa odpočinku.

(3-85)

Takto provedená kompenzační opatření by mohla zaručit, že nedojde k celkovému nepříznivému účinku na místa rozmnožování a místa odpočinku, a to ani na úrovni populace, ani na biogeografické úrovni. Tím však není nahrazena ani snížena potřeba, aby odchylky podle článku 16 vyhověly výše uvedeným třem testům. To znamená, že zavedení režimu kompenzací nemůže sloužit k tomu, aby se tím obešla potřeba udělení odchylky a nutnost vyhovět všem třem testům popsaným v oddíle 3.2.

3.3.4. Odchylky uplatněné u více druhů

(3-86)

Některé projekty (např. velké infrastrukturní projekty ve veřejném zájmu, jako jsou dopravní sítě) mohou mít vliv na řadu druhů uvedených v příloze IV. V těchto případech by měl být posouzen dopad na každý z dotčených druhů a na základě těchto informací by měl být vytvořen přehled o celkovém dopadu, aby bylo možné vybrat nejlepší řešení. Řešení musí rovněž vyhovět všem třem testům. Nestačí jen uvést počet potenciálně zasažených druhů, aniž by se dále přikročilo k posouzení rozsahu problémů a nalezení způsobů, jak se jim vyhnout.

3.3.5. „Dočasný charakter: jak přistupovat k osídlení míst, v nichž probíhá realizace rozvoje, druhy uvedenými v příloze IV

(3-87)

Nastanou okolnosti, kdy již povolené činnosti v oblasti územního rozvoje (například výstavba nové infrastruktury, jako jsou silnice, domy atd. nebo probíhající těžební činnosti) povedou k vytvoření příznivých nových stanovišť, která osídlí druhy uvedené v příloze IV směrnice. K takovým typickým přírodním prvkům, například v těžebních lokalitách, by se mohly řadit nové tůně či jezírka (přinášející užitek obojživelníkům a vážkám), otevřené prostranství, plochy pokryté pískem a štěrkem (přitahující hmyz a ptáky), pionýrské travinné porosty (přitahující hmyz a ptáky), svahy ze sypkého materiálu (přinášející užitek ptákům a včelám samotářkám) a vytvoření míst, která poskytují úkryt (pro plazy, obojživelníky, a hmyz).

Vzhledem k tomu, že režim přísné ochrany podle článku 12 nerozlišuje mezi dočasným (např. do 5–10 let) nebo trvalým, uměle nebo přirozeně vytvořeným prostředím, je nutné mít za to, že chráněné druhy živočichů nebo rostlin uvedené v příloze IV, které začínají osídlovat nové místo v důsledku povolených činností spojených s územním rozvojem, rovněž zcela spadají do oblasti působnosti ustanovení o ochraně podle článku 12.

(3-88)

Uplatnění režimu přísné ochrany podle článku 12 na tyto případy může představovat významnou výzvu pro realizátory projektů a vlastníky pozemků, kteří by, vzhledem k povaze své práce a možnosti v ní v souladu s příslušným povolením pokračovat, mohli potřebovat, aby se tato „dočasná“ stanoviště odstranila. Odstranění stanovišť, ať už během přípravné, provozní nebo vyřazovací fáze projektu, vyžaduje udělení odchylky podle čl. 16 odst. 1 za předpokladu, že jsou splněny příslušné podmínky (viz níže).

Bez právní jistoty, že dotyčná oblast může být oprávněně využívána k povolenému plánovanému účelu, se může stát, že vlastníci pozemků nebo realizátoři projektů budou chtít v mezidobí, kdy se příslušný pozemek aktivně nevyužívá, zabránit vniknutí chráněných druhů (například použitím pesticidů nebo orby), aby předešli další zátěži či omezením souvisejícím s přítomností chráněných druhů, které se původně na jejich pozemku nevyskytovaly. To by mohlo představovat ztracenou příležitost, neboť jakákoli další dočasná stanoviště, která by jinak v dotčené oblasti neprospívala, mohou za určitých podmínek pozitivně přispět k cílům směrnice.

(3-89)

Pro zajištění této právní jistoty, která zároveň motivuje k tomu, aby bylo umožněno vytvoření nebo zachování dočasných přírodních lokalit, mohou realizátoři projektu požádat o výjimku podle článku 16 v rané fázi procesu plánování, tedy v době, kdy chráněné druhy dané místo ještě neosídlily, ale kdy lze již s určitou mírou jistoty očekávat, že se tak stane (může tomu tak být například v situaci, kdy je dotyčný druh již přítomen v okolních oblastech). Tato forma předběžné odchylky by umožnila následné odstranění dočasných přírodních prvků v souladu s potřebami rozvoje projektu. Právní normy pro tyto odchylky však nemohou být podřízeny normám pro odchylky týkající se chráněných druhů a jejich stanovišť, které se v daném místě již vyskytují, a i nadále platí, že musí splňovat všechny podmínky stanovené v článku 16. To mimo jiné znamená, že odchylky udělené před skutečným usazením osídlujícího druhu nebo jeho stanoviště musí jasně a přesně specifikovat cíle, o jejichž dosažení se touto odchylkou usiluje (164).

(3-90)

Proto je důležité, aby žádosti o povolení odchylky podle článku 16 předcházel úplný přezkum a soupis stavu v terénu, jehož účelem je odhalit veškeré chráněné druhy, a to nejen v oblasti projektu, ale i v sousedních oblastech. Tím se zajistí, že budou identifikovány všechny „předvídatelné“ druhy uvedené v příloze IV, jakož i jejich početnost a pravděpodobnost, že osídlí projektovou oblast. Rozhodnutí podle článku 16 pak lze použít pro stanovení podmínek pro zachování trvalé ekologické funkčnosti stanoviště příslušného druhu v případě, že bude toto nově osídlené stanoviště v oblasti projektu nutno odstranit pro účely povoleného projektu nebo povolené činnosti. To by mohlo zahrnovat například vytvoření a ochranu podobných stanovišť mimo projektovou oblast a přemístění druhů z projektové oblasti do těchto stanovišť, podpořené dlouhodobým monitorováním. Stejně jako u všech odchylek je rovněž nutné ověřit a zaznamenat správné provedení.

(3-91)

Odchylky, které se zabývají situacemi dočasného charakteru, jak je popsáno výše, vyžadují objektivní odůvodnění, a to na základě jednoho z důvodů uvedených v čl. 16 odst. 1. Jednou z možností je založit odchylku na důvodech uvedených v čl. 16 odst. 1 písm. a), které odůvodňují odchylku „v zájmu ochrany volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a ochrany přírodních stanovišť“. Znění tohoto ustanovení se neomezuje na odchylky, jež jsou uděleny za účelem ochrany rostlinných nebo živočišných druhů před jinými konkurenčními chráněnými druhy. Uvedené znění lze vykládat tak, že má rovněž umožnit výjimku z režimu přísné ochrany určitého druhu v jeho vlastním zájmu. Formulace „v zájmu“ použitá v tomto ustanovení naznačuje, že odchylka musí dotyčnému druhu poskytnout přidanou hodnotu. To by znamenalo, že čl. 16 odst. 1 písm. a) je použitelný, lze-li prokázat, že pro dotyčný druh existuje zřetelný přínos, jehož bylo možno docílit pouze tím, že byla v prvé řadě povolena odchylka.

(3-92)

Čl. 16 odst. 1 písm. c) stanoví možnost udělit odchylku „v zájmu zdraví lidí a veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a s nesporně příznivými důsledky pro životní prostředí“. Odkaz na „nesporně příznivé důsledky pro životní prostředí“ lze vykládat podobným způsobem jako výše uvedený odkaz na „zájem ochrany volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a ochrany přírodních stanovišť“, který je obsažen v čl. 16 odst. 1 písm. a), tj. že předpokládá, že by odchylka od režimu přísné ochrany určitého druhu mohla být udělena i v jeho vlastním zájmu. Přidaná hodnota by však v tomto případě musela být „nesporná“, což nastavuje vyšší práh, než jaký vyplývá z ustanovení čl. 16 odst. 1 písm. a).

(3-93)

Možnost použití odchylek pro dočasné přírodní lokality by měla být pečlivě řešena již ve fázi plánování projektu a měla by zahrnovat podrobné vědecké posouzení toho, kde všude se chráněné druhy mohou usadit v různých fázích projektu. V rámci fáze plánování by se mělo posoudit, jak lze druhy, které již osídlily dočasná stanoviště, během projektu i po jeho dokončení v co možná největší míře zachovat, např. zavedením vhodných zmírňujících opatření a podporou přemístění.

(3-94)

Rozhodnutí o odchylce však musí stále splňovat všechna ostatní kritéria stanovená v článku 16 (neexistence jiných řešení, žádný negativní vliv na stav ochrany) a mělo by předem stanovit povinnosti přísného dohledu a monitorování (165). Ty zajistí, aby vývoj dočasné lokality odpovídal předpokládanému přílivu/výskytu chráněných druhů v této lokalitě. Tato monitorovací činnost by rovněž poskytla důkazy potřebné k podání žádosti o dodatečnou odchylku, která by řešila jakékoli nové výskyty, jež nebyly od počátku očekávány.

25 – Příklad osvědčeného postupu: projekt „LIFE v lomech“ v Belgii: dynamická péče o biologickou rozmanitost v prostředí aktivních lomů

Cílem projektu „LIFE v lomech“ [LIFE14 NAT/BE/000364] je vyvinout metody pro optimalizaci potenciálu oblastí těžby nerostných surovin z hlediska biologické rozmanitosti. V rámci plánů péče o biologickou rozmanitost zaměřených na prostředí lomů tento projekt zkoumal vědecké a právní přístupy na podporu dočasných stanovišť (např. dočasných tůní/jezírek nebo písečných břehů) vytvořených těžební činností a současně na ní závislých, které mohou poskytovat útočiště chráněným druhům (jako je např. břehule říční, ještěrka zední a jiné druhy ještěrek, ropucha krátkonohá nebo řasy typické pro prostředí, které je chudé na živiny). Tuto dynamickou péči o biologickou rozmanitost podporující stávající a/nebo nové druhy a sladěnou s těžební činností v lomech (jak se stávající tak i dodatečnou přechodnou činností) lze kombinovat s očekávanými opatřeními na obnovu trvalých stanovišť během těžebního období a po něm, aby se po dokončení projektu maximalizovaly stabilní ekosystémy bohaté na biologickou rozmanitost (dodatečný trvalý charakter) (166).

3.4. Monitorování a podávání zpráv o odchylkách

Příslušné vnitrostátní orgány musí nejen zajistit, aby byly před povolením odchylky splněny všechny podmínky režimu udělování odchylek (tj. aby byly splněny uvedené tři testy), ale musí rovněž monitorovat dopad této odchylky (a účinnost veškerých kompenzačních opatření) po jejím provedení. Zprávy o odchylkách by měly být úplné a měly by obsahovat informace, které Komisi umožní zhodnotit, zda byl režim odchylky podle článku 16 správně použit.

3.4.1. Monitorování dopadů odchylek

(3-95)

Příslušné vnitrostátní orgány musí nejen zajistit, aby byly před udělením odchylky splněny všechny podmínky režimu udělování odchylek, ale musí rovněž monitorovat dopad odchylek (a účinnost případných kompenzačních opatření) po jejich provedení (167). Ustanovení čl. 16 odst. 3 písm. e) vyžaduje, aby zprávy členských států o odchylkách uváděly „použitá kontrolní opatření a získané výsledky“. To znamená, že členské státy musí dohlížet na provádění udělených odchylek a monitorovat je.

Monitorování dopadu odchylek je rovněž nutné k tomu, aby se s podporou vědecky podložených důkazů ověřilo, zda byly odchylky správně provedeny a zda dosáhly svého cíle, a v případě potřeby se přijala nápravná opatření. Tím by mělo být zajištěno odhalení jakéhokoli neúmyslného rizika nebo újmy, které druhům přivodí provedení odchylky. Vhodné použití systému udělování odchylek vyžaduje správné nastavení rámcových podmínek, aby bylo zajištěno, že dotyčný přístup nepovede k nežádoucím účinkům. Klíčem k dosažení tohoto cíle je monitorování.

(3-96)

Po provedení odchylek musí vnitrostátní orgány rovněž sledovat kumulativní dopad všech odchylek povolených na území státu na jednotlivé druhy, na něž se tyto odchylky vztahují, bez ohledu na důvody, pro které byly povoleny, a výsledky tohoto sledování by měly potvrdit počáteční posouzení, že uvedené odchylky nemají negativní vliv na zachování populací druhů v příznivém stavu z hlediska jejich ochrany. Výsledky tohoto sledování by měly být samozřejmě zohledněny při všech budoucích rozhodováních o povolení odchylek.

(3-97)

Toto sledování by mohlo být i předmětem obecné povinnosti dohledu podle článku 11 směrnice. Bylo by rozumné, aby byl tento dohled citlivý na účinky (včetně kumulativních účinků a účinků kompenzačních opatření) odchylek prováděných u druhů, pro něž jsou odchylky opakovaně udělovány nebo které jsou v nepříznivém stavu z hlediska jejich ochrany (a přesto jsou, ve výjimečných případech, předmětem odchylek). Bylo by rovněž rozumné, aby tento dohled zahrnoval sledování dalších faktorů, které mohou mít negativní dopad na stav druhů z hlediska jejich ochrany (jako je nezákonné usmrcování). Tyto údaje lze použít při posuzování stavu ochrany druhu.

3.4.2. Povinnosti podávání zpráv o odchylkách podle čl. 16 odst. 2 a čl. 16 odst. 3

(3-98)

Odchylky musí rovněž splňovat formální podmínky stanovené v čl. 16 odst. 2 a 3. Jak se vyjádřil Soudní dvůr ve věci C-118/94 (případ směrnice o ptácích), tyto formální podmínky mají „omezit výjimky na nezbytně nutný rozsah a umožnit Komisi dohled nad jejich prováděním“.

(3-99)

Členské státy se nemusejí před uplatněním odchylek radit s Komisí, ale mají povinnost předkládat Komisi každé dva roky zprávu o provádění článku 16. Přesný obsah těchto zpráv není v čl. 16 odst. 2 vymezen. Je však zřejmé, že předložené informace musí být úplné, věcné a musí zahrnovat všechny podrobnosti stanovené v čl. 16 odst. 3. Na základě informací uvedených ve zprávách o odchylkách musí být Komise schopna dohlížet v členských státech na uplatňování článku 16 a kontrolovat slučitelnost tohoto uplatňování se směrnicí. V případech, kdy Komise dojde k závěru, že použití odchylek porušuje požadavky směrnice, má právo zahájit vůči dotyčnému členskému státu řízení o nesplnění povinnosti.

(3-100)

Stávající formát pro podávání zpráv o odchylkách rovněž zahrnuje všechny oznamovací povinnosti podle článku 9 Úmluvy o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva) (168) a jeho cílem je zlepšit účinnost a použitelnost podávání zpráv na všech úrovních (regionální, vnitrostátní, EU). Komise a členské státy v současné době používají nový formát podávání zpráv a nový nástroj IT, nazvaný Habitats and Birds Directives Derogation System+ (HaBiDeS+) (Systém pro podávání zpráv o odchylkách podle směrnice o stanovištích a směrnice o ptácích) (169).

(3-101)

Nový formát zahrnuje formální podmínky stanovené v čl. 16 odst. 3, které je třeba splnit a uvést v každé udělené odchylce, jakož i další informace (např. podrobnosti užitečné pro další porozumění příslušnému důvodu, prostředkům a metodám, důkazy o zvláštních požadavcích podle čl. 16 odst. 1 písm. e), odkazy na zamítnuté alternativy, důkazy o tom, že odchylka nemá negativní vliv na stav populace z hlediska její ochrany), které přispívají k pochopení odůvodnění příslušných orgánů při uplatňování systému odchylek podle článku 16.

(1) Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7).

(2) Více informací naleznete zde: http://ec.europa.eu/environment/nature/legislation/fitness_check/action_plan/index_en.htm.

(3) Ustanovení čl. 2 odst. 3 se odráží například v článku 16, který stanoví možnost odchylky od režimu přísné ochrany druhů, mimo jiné z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru. Ustanovení čl. 2 odst. 3 však nestanoví další právní základ pro odchylku od závazných ustanovení této směrnice. Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 7. listopadu 2000, First Corporate Shipping, věc C-371/98, ECLI:EU:C:2000:600, bod 25, v souvislosti s výběrem lokalit sítě Natura 2000 podle čl. 4 odst. 1.

(4) Viz též „Reporting under Article 17 of the Habitats Directive - Explanatory Notes and Guidelines for the period 2013–2018“ (Podávání zpráv podle článku 17 směrnice o stanovištích – vysvětlivky a pokyny pro období 2013–2018), s. 7, https://cdr.eionet.europa.eu/help/habitats_art17.

(5) Rozsudek Soudního dvora ze dne 20. října 2005, Komise v. Spojené království, věc C-6/04, ECLI:EU:C:2005:626, bod 112, a dále rozsudek Soudního dvora ze dne 10. ledna 2006, Komise v. Německo, věc C-98/03, ECLI:EU:C:2006:3, bod 66.

(6) Rozsudek ze dne 10. května 2007, Komise v. Rakouská republika, věc C-508/04, ECLI:EU:C:2007:274, bod 109.

(7) Viz též článek 1 Bonnské úmluvy.

(8) Viz zejména rozsudek Soudního dvora ze dne 20. října 2005, Komise v. Spojené království, věc C-6/04, bod 27, ale rovněž tyto rozsudky Soudního dvora: ze dne 30. května 1991, Komise v. Německo, věc C-57/89, ECLI:EU:C:1991:89, body 18 a 24; ze dne 19. září 1996, Komise v. Řecko, věc C-236/95, ECLI:EU:C:1996:341, bod 13; ze dne 19. května 1999, Komise v. Francie, věc C-225/97, ECLI:EU:C:1999:252, bod 37; ze dne 10. května 2001, Komise v. Nizozemsko, věc C-144/99, ECLI:EU:C:2001:257, bod 21; ze dne 17. května 2001, Komise v. Itálie, věc C-159/99, ECLI:EU:C:2001:278, bod 32.

(9) Například: Komise v. Spojené království, věc C-6/04, bod 21.

(10) Pro tento účel viz věc 29/84, Komise ν. Německo, ECLI:EU:C:1985:229, bod 23; věc 363/85, Komise ν. Itálie, ECLI:EU:C:1987:196, bod 7; a dále C-57/89, Komise ν. Německo, ECLI:EU:C:1991:225, bod 18.

(11) Věc C-98/03, Komise v. Německo, body 67–68.

(12) Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 30. ledna 2002, Komise v. Řecko, věc C-103/00, ECLI:EU:C:2002:60, bod 29.

(13) Například rozsudek Soudního dvora ze dne 28. března 1990, trestní řízení proti G. Vessoso a G. Zanetti, spojené věci C-206/88 a C-207/88, ECLI:EU:C:1990:145.

(14) Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. února 2003, Komise v. Lucembursko, věc C-75/01, ECLI:EU:C:2003:95, bod 28.

(15) Viz například Komise v. Spojené království, věc C-6/04, body 25–26 a Komise v. Německo, věc C-98/03, body 59–60.

(16) Viz též Komise v. Spojené království, věc C-6/04, bod 79.

(17) Například: rozsudek Soudního dvora ze dne 23. února 1988, Komise v. Itálie, věc C-429/85, ECLI:EU:C:1988:83, bod 12; rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1999, Komise v. Itálie, věc C-315/98, ECLI:EU:C:1999:551, bod 10; rozsudek Soudního dvora ze dne 13. února 2003, Komise v. Lucembursko, věc C-75/01, ECLI:EU:C:2003:95, bod 28.

(18) Komise v. Rakousko, věc C-508/04, bod 80; rozsudek Soudního dvora ze dne 15. března 2012, Komise v. Polsko, věc C-46/11, ECLI:EU:C:2012:146, bod 28.

(19) Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. června 2007, Komise v. Finsko, věc C-342/05, ECLI:EU:C:2007:341, bod 22.

(20) Komise v. Řecko, věc C-103/00. Viz též rozsudek Soudního dvora ze dne 17. ledna 1991, Komise v. Itálie, C-157/89, ECLI:EU:C:1991:22, bod 14, který se týká článku 7 směrnice 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků.

(21) Rozsudek Soudního dvora ze dne 16. března 2006, Komise v. Řecko, věc C-518/04, ECLI:EU:C:2006:183.

(22) Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. ledna 2007, Komise v. Irsko, věc C-183/05, ECLI:EU:C:2007:14.

(23) Rozsudek Soudního dvora ze dne 9. června 2011, Komise v. Francie, věc C-383/09, ECLI:EU:C:2011:369.

(24) Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. listopadu 2016, Komise v. Řecko, věc C-504/14, ECLI:EU:C:2016:847.

(25) Komise v. Francie, věc C-383/09, body 19 a 20.

(26) Komise v. Řecko, věc C-518/04, bod 16.

(27) Komise v. Irsko, věc C-183/05, body 29 a 30.

(28) Komise v. Řecko, věc C-103/00, bod 39.

(29) Věci C-473/19 a C-474/19, bod 76.

(30) „Vzhledem k tomu, [...] že zachování biologické rozmanitosti může v určitých případech vyžadovat udržování nebo přímo podporu určitých lidských činností.“

(31) „Vzhledem k tomu, že pro některé druhy rostlin a živočichů je třeba vytvořit obecný systém ochrany na doplnění směrnice 79/409/EHS; že by měla být provedena opatření pro péči o některé druhy, pokud je to nutné vzhledem ke stavu jejich ochrany, a to včetně zákazu určitých metod odchytu nebo usmrcování, přičemž za určitých podmínek mohou být přípustné odchylky.“

(32) Například Komise v. Německo, věc C-57/89.

(33) Další informace naleznete zde:

Vnitrostátní strategie pro ochranu medvěda hnědého v Kantaberském pohoří: https://www.miteco.gob.es/es/biodiversidad/publicaciones/pbl-fauna-flora-estrategias-oso-cantabrico.aspx

Vnitrostátní strategie pro ochranu medvěda hnědého v Pyrenejích: https://www.miteco.gob.es/es/biodiversidad/temas/conservacion-de-especies/especies-proteccion-especial/ce-proteccion-estr-oso-pirineos.aspx

(34) Je-li ovšem dotčený druh zároveň uveden v příloze II směrnice, pak mohou být v souladu s čl. 6 odst. 1 vyžadována aktivní opatření v oblasti péče o konkrétní lokalitu sítě Natura 2000.

(35) Viz zejména bod 43 stanoviska generální advokátky a bod 31 rozsudku Soudního dvora ve věci Caretta caretta, C-504/14, a bod 21 rozsudku Soudního dvora ve věci Vipera schweizeri, C-518/04.

(36) Věci C-473/19 a C-474/19, bod 57

(37) Věci C-473/19 a C-474/19, bod 78.

(38) Věci C-473/19 a C-474/19, bod 84.

(39) Toto rozhodnutí bylo již uplatněno v rozsudku Soudního dvora ze dne 2. srpna 1993, Komise v. Španělsko, věc C-355/90, ECLI:EU:C:1993:331, bod 15.

(40) Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. března 2012, Komise v. Kypr, C-340/10, ECLI:EU:C:2012:143, body 60 a 61.

(41) Další informace naleznete zde:

Estrategias marinas. [Strategie pro mořské oblasti]

http://www.miteco.gob.es/es/costas/temas/proteccion-medio-marino/estrategias-marinas/

LIFE IP INTEMARES: https://fundacion-biodiversidad.es/es/biodiversidad-marina-y-litoral/proyectos-propios/life-ip-paf-intemares Sociedad Española de cetáceos [Španělská společnost pro kytovce] https://cetaceos.com/

(42) http://www.batlife.ro/

(43) Tato kapitola se dopodrobna zabývá zemědělstvím, lesnictvím a rybolovem, neboť se jedná o široce provozované činnosti. Jakkoli se však úroveň zákonné kontroly nad probíhajícími činnostmi může lišit, na zásady uvedené v této kapitole by se mělo pohlížet tak, že se obecně vztahují i na jiné probíhající činnosti (např. udržování dopravních tras, akvakulturu, těžbu surovin, cestovní ruch, údržbu atd.).

(44) Věci C-473/19 a C-474/19, bod 53.

(45) Co se týká vztahu mezi zemědělstvím a ochranou životního prostředí, reforma společné zemědělské politiky (SZP) z roku 2003 má význam ve dvou klíčových aspektech. Zaprvé narušila vazbu mezi dotacemi EU a produktivitou zemědělské půdy. Od té doby většina zemědělců obdrží jednotnou platbu, která již nesouvisí s jejich produktivitou. Pobídka pro zemědělce ke zvýšení produktivity je vymezena čistě ekonomickými hledisky, která vycházejí z tržních cen. Zadruhé, podmínkou pro příjem jednotných plateb a jakýchkoli jiných podpor v rámci SZP je dodržování řady povinných požadavků na hospodaření, včetně pravidel EU pro veřejné zdraví a zdraví zvířat a rostlin, dobré životní podmínky zvířat a životní prostředí v EU, jakož i dodržování souboru základních pravidel zemědělské praxe (dobrý zemědělský a environmentální stav – DZES). Podle jednoho z těchto pravidel – DZES 7 – musí zemědělci zajistit zachování krajinných prvků, jako jsou zdi, živé ploty, pahorky, vodní toky a stromy, což přinese řetězový užitek pro biologickou rozmanitost (viz https://ec.europa.eu/info/food-farming-fisheries/key-policies/common-agricultural-policy_cs). Viz též hodnocení ekologizace Evropskou komisí, zveřejněné v prosinci 2017 (https://ec.europa.eu/agriculture/evaluation/market-and-income-reports/greening-of-direct-payments_en), a zpráva Evropského účetního dvora Greening: a more complex income support scheme, not yet environmentally effective (Ekologizace: komplexnější režim podpory příjmu, který zatím není účinný z hlediska životního prostředí), zveřejněná v prosinci 2017 (https://www.eca.europa.eu/en/Pages/NewsItem.aspx?nid=9338).

(46) Spojené věci C-473/19 a C-474/19 - Föreningen Skydda Skogen – ohledně uplatnění článku 12 v lesnických opatřeních.

(47) Věci C-473/19 a C-474/19, bod 77.

(48) Projekt programu LIFE. Quirópteros/Castilla León – Priority actions to protect bats in Castilla y León Communitary interesting zones (Prioritní opatření k ochraně netopýrů v oblastech zájmu autonomního společenství Kastilie a León) (LIFE96 NAT/E/003081)

http://ec.europa.eu/environment/life/project/Projects/index.cfm?fuseaction=search.dspPage&n_proj_id=424.

(49) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice, o změně nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 a (ES) č. 639/2004 a rozhodnutí Rady 2004/585/ES (Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 22).

(50) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1241 ze dne 20. června 2019 o zachování rybolovných zdrojů a ochraně mořských ekosystémů pomocí technických opatření, o změně nařízení Rady (ES) č. 1967/2006, (ES) č. 1224/2009 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013, (EU) 2016/1139, (EU) 2018/973, (EU) 2019/472 a (EU) 2019/1022 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 894/97, (ES) č. 850/98, (ES) č. 2549/2000, (ES) č. 254/2002, (ES) č. 812/2004 a (ES) č. 2187/2005 (Úř. věst. L 198, 25.7.2019, s. 105).

(51) Ve svém rozsudku ze dne 18. května 2006 (Komise v. Španělsko, věc C-221/04, ECLI:EU:C:2006:329, bod 69) Soudní dvůr objasnil, že ze znění jednotlivých jazykových verzí vyplývá, že „úmyslný“ charakter se vztahuje současně k odchytu a usmrcování chráněných živočišných druhů.

(52) Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr zdůraznil skutečnost, že jak jízda na mopedech, tak přítomnost malých plavidel nebyly ojedinělými událostmi, z praktického hlediska se zdá, že pro prokázání existence úmyslného vyrušování byl rozhodující opakovaný charakter těchto porušení zákazů.

(53) Viz bod 118 stanoviska generální advokátky ve věci C-6/04.

(54) Komise v. Španělsko, věc C-221/04.

(55) Komise v. Španělsko, věc C-221/04, bod 71.

(56) Komise v. Španělsko, věc C-221/04, body 72 až 74.

(57) LIFE MOFI:

https://webgate.ec.europa.eu/life/publicWebsite/project/details/2592

Action Plan for the mitigation of the negative effects of monk seal-fisheries interactions in Greece — summary report in English (Akční plán pro zmírnění negativních dopadů vzájemného působení tuleňů středomořských a rybolovu) (https://www.monachus-guardian.org/library/mom09a.pdf)

National Strategy and Action Plan for the Conservation of the Mediterranean Monk Seal in Greece, 2009–2015 (Vnitrostátní strategie a akční plán na ochranu tuleně středomořského v Řecku, 2009–2015)

(https://www.monachus-guardian.org/library/notarb09b.pdf www.mom.gr)

(58) Ve věci Komise v. Lucembursko, C-75/01, body 53 až 54, Soudní dvůr prohlásil, že Lucembursko nezajistilo úplné a kompletní provedení čl. 12 odst. 1 písm. b), neboť nebylo zakázáno úmyslné vyrušování druhů v období migrace.

(59) Pokyny k článku 6 však obsahují některé užitečné informace o tomto pojmu v souvislosti se stanovišti. Viz Péče o lokality Natura 2000: ustanovení článku 6 směrnice o „stanovištích“ 92/43/EHS (https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52019XC0125(07)).

(60) Věci C-473/19 a C-474/19, body 57 a 84.

(61) Věci C-473/19 a C-474/19, bod 78.

(62) Zdroje: https://rm.coe.int/threats-to-marine-turtles-in-thines-kiparissias-greece-complainant-rep/168073e91b

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-504/14: http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=cs&num=C-504/14

(63) https://accobams.org/

(64) https://www.ascobans.org/

(65) https://www.npws.ie/sites/default/files/general/Underwater%20sound%20guidance_Jan%202014.pdf

(66) Za zmínku stojí, že tento bod představuje jeden z rozdílů mezi směrnicí o stanovištích a Bernskou úmluvou. Zatímco tato konkrétní část článku 12 postrádá slovo „úmyslné“, tento pojem se objevuje ve srovnatelném znění článku 6 Bernské úmluvy.

(67) Ve svém rozsudku ze dne 20. října 2005, Komise v. Spojené království, věc C-6/04, Sb. rozh. s. 9017, bod 79, Soudní dvůr konstatoval, že „tím, že [Spojené království] zakázalo pouze úmyslné znehodnocování nebo ničení míst pro rozmnožování nebo míst odpočinku dotyčných druhů, právní předpisy použitelné v Gibraltaru nesplňují požadavky uvedeného čl. 12 odst. 1 písm. d)“. Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 11. ledna 2007 (Komise v. Irsko, věc C-183/05, dosud nezveřejněná ve Sb. rozh., bod 47) uplatnil stejný přístup, když konstatoval, že: „čl. 23 odst. 7 písm. b) Wildlife Act tím, že stanoví, že není protiprávním jednáním neúmyslné narušení nebo zničení míst rozmnožování nebo odpočinku volně žijících druhů, nesplňuje požadavky čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice 92/43, jenž zakazuje tato jednání, ať již úmyslná či nikoli“.

(68) Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 10. ledna 2006, Komise v. Německo, věc C-98/03, Sb. rozh. s. 53, bod 55.

(69) Komise v. Řecko, věc C-103/00.

(70) Podle bodu 38 rozsudku „není pochyb o tom, že přítomnost budov na pláži, která slouží pro rozmnožování, jako je pláž Dafni, může vést k poškozování nebo ničení místa rozmnožování ve smyslu čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice“.

(71) Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. dubna 2018, Komise v. Polsko, věc C-441/17, ECLI:EU:C:2018:255.

(72) Věci C-473/19 a C-474/19, bod 84.

(73) Vhodným nástrojem pro řešení situace, kdy je zhoršení stavu způsobeno přirozeným procesem nebo nepředvídatelnými událostmi, je ustanovení čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích, které se však vztahuje pouze na lokality sítě Natura 2000. Ve svém rozsudku ze dne 20. října 2005 (Komise v. Spojené království, věc C-6/04, Sb. rozh. s. 9017, bod 34) Soudní dvůr uvedl, že „k provedení čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích může být nutné přijmout jak opatření určená k předejití vnějších škod a vyrušování způsobených člověkem, tak i opatření směřující k zastavení přirozeného vývoje, který může způsobit zhoršení stavu ochrany druhů a přírodních stanovišť ve zvláštní oblasti ochrany.“

(74) Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. dubna 2018, Komise v. Polsko, věc C-441/17, ECLI:EU:C:2018:255.

(75) V čl. 1 písm. f) je „stanoviště druhu“ definováno pouze jako „prostředí definované specifickými abiotickými a biotickými faktory, ve kterém druh žije v kterékoli fázi svého biologického cyklu“.

(76) Rozsudek Soudního dvora ze dne 9. června 2011, Komise v. Francie, věc C-383/09, ECLI:EU:C:2011:369.

(77) V projednávané věci C-477/19 Soudní dvůr EU rozhodne o tom, zda pojem „místo odpočinku“ ve smyslu čl. 12 odst. 1 písm. d) směrnice o stanovištích má být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje rovněž mezitím opuštěná bývalá místa odpočinku.

(78) http://www.eurobats.org/sites/default/files/documents/pdf/National_Reports/Inf.MoP7_.20-National%20Implementation%20Report%20of%20Germany.pdf

(79) Komise v. Řecko, věc C-103/00, bod 27.

(80) Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. dubna 2018, Komise v. Polsko, věc C-441/17, ECLI:EU:C:2018:255, body 233–236.

(81) Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. listopadu 2016, Komise v. Řecko, věc C-504/14, ECLI:EU:C:2016:847, body 160 a 114.

(82) http://www.iberlince.eu/index.php/esp/

(83) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1004 ze dne 17. května 2017 o vytvoření rámce Unie pro shromažďování, správu a využívání údajů v odvětví rybolovu a pro podporu vědeckého poradenství pro společnou rybářskou politiku a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 199/2008 (Úř. věst. L 157, 20.6.2017, s. 1)https://op.europa.eu/cs/publication-detail/-/publication/dd3dc59f-557f-11e7-a5ca-01aa75ed71a1.

(84) Rozhodnutí Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/910 ze dne 13. března 2019, kterým se zavádí víceletý program Unie pro shromažďování, správu a využívání biologických, environmentálních, technických a sociálně ekonomických údajů v odvětví rybolovu a akvakultury (Úř. věst. L 145, 4.6.2019, s. 27).

(85) Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/909 ze dne 18. února 2019, kterým se stanoví seznam povinných výzkumných šetření a prahové hodnoty pro účely víceletého programu Unie pro shromažďování a správu údajů v odvětví rybolovu a akvakultury (Úř. věst. L 145, 4.6.2019, s. 21).

(86) Ustanovení čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích uvádí pojem „významný vliv“. Pokyny na toto téma jsou k dispozici na adrese https://ec.europa.eu/environment/nature/natura2000/management/docs/art6/CS_art_6_guide_jun_2019.pdf.

(87) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES ze dne 27. června 2002, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel a kterou se zrušuje směrnice Rady 93/75/EHS (Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 10).

(88) Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 28. února 1991, Komise v. Německo, věc 131/88, ECLI:EU:C:1991:87.

(89) Viz například Komise v. Itálie, věc C-315/98, bod 10.

(90) Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. března 2012, Komise v. Polsko, věc C-46/11, ECLI:EU:C:2012:146, body 28 a 56.

Viz též stanovisko generální advokátky ze dne 11. ledna 2007, věc C-508/04, bod 31.

(91) Viz zejména tyto rozsudky Soudního dvora: Komise v. Německo, věc C-59/89, body 18 a 24; Komise v. Francie, věc C-225/97, bod 37; ze dne 17. května 2001, Komise v. Itálie, věc C-159/99, bod 32; Komise v. Lucembursko, věc C-75/01, body 28, 87 až 88; Komise v. Spojené království, věc C-6/04, bod 27.

(92) Komise v. Spojené království, věc C-6/04, body 25 až 26.

(93) Komise v. Rakousko, věc C-508/04, bod 110.

Stanovisko generální advokátky ze dne 11. ledna 2007, věc C-508/04, bod 53.

(94) Komise v. Polsko, věc C-46/11, bod 29.

(95) Například spojené věci C-206/88 a 207/88 – Vessoso a Zanetti.

(96) Komise v. Lucembursko, věc C-75/01, bod 28.

(97) Komise v. Spojené království, věc C-6/04, body 109 až 113.

(98) Komise v. Irsko, věc C-183/05, body 47 až 49.

(99) Komise v. Německo, věc C-98/03, body 57 až 62.

(100) Komise v. Rakousko, věc C-508/04, bod 111.

(101) Viz bod 33 stanoviska generálního advokáta ve věci C-10/96.

(102) Viz tyto rozsudky Soudního dvora v souvislosti s odchylkami podle směrnice o ptácích: rozsudek ze dne 8. července 1987, Komise v. Italská republika, věc 262/85, ECLI:EU:C:1987:340; rozsudek ze dne 7. března 1996, WWF Italy v. Regione Veneto, věc C-118/94, ECLI:EU:C:1996:86; rozsudek ze dne 12. prosince 1996, Ligue royale belge pour la protection des oiseaux and Société d’études ornithologiques v. Région Wallonne, věc C-10/96, ECLI:EU:C:1996:504.

(103) Komise v. Spojené království, věc C-6/04, bod 111.

Viz též Komise v. Rakousko, věc C-508/04, bod 110, v souvislosti se srovnatelným ustanovením o odchylkách podle článku 9 směrnice 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků.

(104) Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. října 2019, věc C-674/17, Tapiola, ECLI:EU:C:2019:851, bod 41.

(105) Komise v. Spojené království, věc C-6/04, bod 112.

(106) Věc 674/17, bod 59.

(107) Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. června 2007, Komise v. Finsko, věc C-342/05, ECLI:EU:C:2007:341, bod 45.

(108) Komise v. Finsko, věc C-342/05, bod 25.

(109) Viz též Komise v. Spojené království, věc C-6/04, bod 109 až 113.

(110) Komise v. Rakousko, věc C-508/04, body 120 a 128.

(111) Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. října 2019, věc C-674/17.

(112) Kojola, I., Huitu, O., Toppinen, K., Heikura, K., Heikkinen, S. and Ronkainen, S. (2004). „Predation on European forest reindeer (Rangifer tarandus) by wolves (Canis lupus) in Finland“ (Sobi jako kořist vlků ve Finsku), Journal of Zoology, ročník 263 č. 3, Londýn, 2004, s. 229–236.

(113) Komise v. Polsko, věc C-46/11, bod 31.

(114) Rozsudek Soudního dvora ze dne 8. července 1987, Komise v. Belgie, věc C-247/85, ECLI:EU:C:1987:339, bod 56. „Cílem tohoto ustanovení směrnice není zabránit hrozbě menších škod. Skutečnost, že pro tuto odchylku od obecného systému ochrany je požadován určitý stupeň škody, odpovídá stupni ochrany, o který směrnice usiluje.“

(115) Komise v. Finsko, věc C-342/05, bod 40.

(116) Komise v. Finsko, věc C-342/05, body 41 až 44 a bod 47.

(117) http://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/coexistence_platform.htm

(118) Viz například pokyny pro řízení ochrany bobra v Bavorsku, vydané Bavorským ministerstvem životního prostředí: Bayerisches Staatsministerium für Umwelt und Verbraucherschutz, 2016, „Richtlinien zum Bibermanagement“,

https://www.stmuv.bayern.de/service/recht/naturschutz/doc/bibermanagement_2016/richtlinien_bibermanagement_2016.pdf

(119) Další informace naleznete zde:

Platforma EU (2014), Souhlas s účastí v platformě EU o soužití lidí a velkých šelem: https://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/pdf/CS_Agreement.pdf

Platforma EU (2018a), Komunikační plán, verze 2:

https://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/pdf/2014_LC%20Platform%20Communication%20Plan%20v2.pdf

Webové stránky platformy EU (2018b),

https://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/coexistence_platform.htm

(120) Sdělení Komise C/2018/7621 final, v Bruselu dne 21. listopadu 2018, Péče o lokality Natura 2000: ustanovení článku 6 směrnice o „stanovištích“ 92/43/EHS,

https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1548663172672&uri=CELEX:52019XC0125(07)

(121) Viz též Linnell J., V. Salvatori & L. Boitani (2008), Guidelines for population level management plans for large carnivores in Europe (Pokyny pro plány řízení na úrovni populací u velkých šelem v Evropě), zpráva, kterou pro Evropskou komisi připravila Iniciativa pro Evropu týkající se velkých šelem (Large Carnivore Initiative for Europe).

(122) Viz: https://portals.iucn.org/library/efiles/documents/2013-009.pdf

(123) Věc C-674/17, bod 41.

(124) Věc C-674/17, body 34 až 37.

(125) Věc C-674/17, bod 43.

(126) Věc C-674/17, bod 45.

(127) Věc C-674/17, bod 48.

(128) Věc C-674/17, bod 35.

(129) Ve věci týkající se srovnatelného ustanovení článku 9 směrnice 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků (rozsudek ze dne 27. dubna 1988, Komise v. Francie, věc C-252/85, ECLI:EU:C:1988:202) Soudní dvůr uvedl, že: „z ustanovení článku 2 ve spojení s 11. bodem odůvodnění směrnice je zřejmé, že kritérium malého množství není absolutním kritériem, ale spíše se váže k zachování úrovně celkové populace a stavu reprodukce dotčeného druhu.“

(130) Věc C-674/17, bod 72. Viz též rozsudky ze dne 8. června 2006, WWF Italia a jiní, C-60/05, EU:C:2006:378, body 25 a 29, a ze dne 21. června 2018, Komise v. Malta, C-557/15, EU:C:2018:477, bod 62, v souvislosti s článkem 9 směrnice 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků.

(131) Věc C-674/17, bod 70 až 72.

(132) To je rovněž v souladu s naznačením definice „malého množství“ v pokynech pro lov podle směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků. Podle těchto pokynů musí být „malé množství“ mnohem nižší než počty typické pro lov ptáků podle článku 7 a ještě nižší u druhů, které nemají být loveny.

(133) Rozsudek Soudního dvora ze dne 8. června 2006, WWF Italia a jiní, věc C-60/05, ECLI:EU:C:2006:378.

(134) Věc C-674/17, bod 73.

(135) Věc C-674/17, bod 74.

(136) Ligue royale belge pour la protection des oiseaux ASBL and Société d’études ornithologiques AVES ASBL v Région Wallonne, věc C-10/96; rozsudek Soudního dvora ze dne 16. října 2003, Ligue pour la protection des oiseaux and Others v Premier ministre and Ministre de l'Aménagement du territoire et de l'Environnement, věc C-182/02, ECLI:EU:C:2003:558.

(137) Věc C-674/17, bod 51.

(138) Věc C-674/17, bod 48.

(139) Viz zásada proporcionality v souvislosti s článkem 6 ve sdělení Komise C/2018/7621 final, Péče o lokality Natura 2000: ustanovení článku 6 směrnice o „stanovištích“ 92/43/EHS, s. 57.

https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1548663172672&uri=CELEX:52019XC0125(07)

(140) Viz bod 33 stanoviska generálního advokáta ve věci C-10/96.

(141) Podle stanoviska generálního advokáta ve věci C-10/96 tento pojem „může být vykládán jako řešení, které řeší konkrétní problém, jemuž vnitrostátní orgány čelí, a které zároveň co nejvíce respektuje zákazy stanovené ve směrnici; výjimka může být povolena pouze v případě, že nelze přijmout žádné jiné řešení, které nezahrnuje nerespektování těchto zákazů.“

(142) Viz body 24 až 27 stanoviska generální advokátky ve věci C-342/05.

(143) Viz též bod 39 stanoviska generálního advokáta ve věci C-10/96.

(144) Ligue pour la protection des oiseaux and Others v Premier ministre and Ministre de l'Aménagement du territoire et de l'Environnement, věc C-182/02, bod 16.

(145) Viz též rozsudek Soudního dvora ze dne 15. prosince 2005, Komise v. Finsko, věc C-344/03, ECLI:EU:C:2005:770, body 18–46.

(146) Rozsudek Soudního dvora ze dne 9. prosince 2004, Komise v. Španělsko, věc C-79/03, ECLI:EU:C:2004:782, bod 27. Viz též stanovisko generálního advokáta ze dne 7. listopadu 1996 ve věci C-10/96, ECLI:EU:C:1996:430, bod 36: „Článek 9 připouští odchylku, jen „pokud neexistuje jiné uspokojivé řešení“, a nikoli z důvodu, že by použití zákazu pouze způsobilo určité nesnáze dotčeným osobám nebo by od nich vyžadovalo změnu jejich návyků“. „Vzhledem k povaze ochrany životního prostředí mohou být určité kategorie osob povinny změnit své chování ve snaze o všeobecné blaho; v tomto případě to znamená, v návaznosti na ustanovení směrnice, zrušení postupu „tenderie“ nebo „odchytu ptáků pro zábavní účely.“„Skutečnost, že by takové činnosti mohly být „převzaté od předků“ nebo by mohly být součástí „historické a kulturní tradice“, nepostačuje k odůvodnění odchylky od této směrnice.“

(147) Viz body 21–22 a 26–27 rozsudku.

(148) Ligue royale belge pour la protection des oiseaux ASBL and Société d'études ornithologiques AVES ASBL v Région Wallonne, věc C-10/96.

(149) V souladu s odstavcem 3.4.12 Pokynů k lovu podle směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků.

(150) Ohledně definice pojmů „areál rozšíření“ a „populace“ viz též „Reporting under Article 17 of the Habitats Directive - Explanatory Notes and Guidelines“ (Podávání zpráv podle článku 17 směrnice o stanovištích – Vysvětlující poznámky a pokyny) pro období 2013–2018, s. 29 a dále. https://cdr.eionet.europa.eu/help/habitats_art17

(151) Pokud jde o druhy s přeshraničními populacemi nebo druhy, které migrují přes hranice EU, měl by se v případech, kdy je to možné nebo proveditelné, zohlednit celkový přirozený areál rozšíření těchto druhů.

(152) Metapopulace se skládá ze skupiny prostorově oddělených populací stejného druhu, které se na určité úrovni navzájem ovlivňují. Pojem „metapopulace“ poprvé použil Richard Levins v roce 1969, když popisoval model populační dynamiky hmyzích škůdců v zemědělských oblastech, ale jinak se ponejvíce používá u druhů v přirozeně nebo uměle fragmentovaných stanovištích.

(153) Viz zejména: Komise v. Belgie, věc 247/85, bod 7; rozsudek Soudního dvora ze dne 8. července 1987, Komise v. Itálie, věc C-262/85, bod 7; WWF Italy v. Regione Veneto, věc C-118/94, bod 21; věc C-674/17, bod 41.

(154) Věc C-674/17, bod 59.

(155) Věc C-674/17, bod 61.

(156) Věc C-674/17, bod 60.

(157) Viz zejména: rozsudek Soudního dvora ze dne 10. května 2007, Komise v. Rakousko, věc C-508/04, bod 115, a dále rozsudek Soudního dvora ze dne 14. června 2007, Komise v. Finsko, věc C-342/05, bod 28.

(158) Viz zejména: Komise v. Rakousko, věc C-508/04, bod 115, a dále Komise v. Finsko, věc C-342/05, bod 28.

(159) Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. června 2007, Komise v. Finsko, věc C-342/05, ECLI:EU:C:2007:341, bod 29.

(160) Věc C-342/05, body 30 až 31.

(161) Věc C-674/17, body 68 až 69.

(162) Věc C-674/17, bod 66.

(163) Věc C-674/17, bod 66.

(164) Věc C-674/17, bod 41.

(165) Viz například nizozemský model: Staatscourant (2015): BeleidslijnTijdelijkeNatuur (návrh ze dne 11. června 2015) – č. 209016. https://zoek.officielebekendmakingen.nl/stcrt-2015-29016.html

(166) Další informace naleznete na internetových stránkách tohoto projektu LIFE: https://www.lifeinquarries.eu

(167) Viz též rozsudek Soudního dvora ze dne 26. ledna 2012, Komise v. Polsko, věc C-192/11, ECLI:EU:C:2012:44, body 65 a 67, týkající se srovnatelného ustanovení čl. 9 odst. 2 písm. e) směrnice 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků.

(168) V rámci současného ujednání mezi Evropskou komisí a sekretariátem Bernské úmluvy shromažďuje Evropská unie informace o všech odchylkách, které členské státy EU oznámily za dané vykazované období, a předává je sekretariátu Bernské úmluvy.

(169) Nástroj HaBiDeS+ je přístupný online na adrese: https://webforms.eionet.europa.eu/

PŘÍLOHA II

Seznam živočišných druhů uvedených v přílohách II, IV a V směrnice o stanovištích (92/43/EHS)

Prohlášení o vyloučení odpovědnosti:

Následující tabulka je konsolidovanou tabulkou, kterou vypracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Je určena pouze k poskytnutí přehledu. Nepřijímáme žádnou odpovědnost za její obsah. Právně závaznými verzemi příloh jsou ty, které jsou oficiálně zveřejněny v příslušných právních aktech. Nejnovější verze těchto příloh, z nichž tabulka vychází, jsou zveřejněny ve „směrnici Rady 2013/17/EU ze dne 13. května 2013, kterou se v důsledku přistoupení Chorvatské republiky upravují některé směrnice v oblasti životního prostředí“ (1).

Druhy uvedené v této příloze jsou označeny:

—	jménem druhu nebo poddruhu (tučně a kurzívou), nebo

—	souborem všech druhů náležejících k vyššímu taxonu nebo jeho určité části. Zkratka „spp.“ za názvem čeledi nebo rodu se používá k označení všech druhů patřících do příslušné čeledi nebo rodu.

Hvězdička (*) před jménem druhu označuje prioritní druh z přílohy II (přílohy VI a V nerozlišují mezi prioritními a neprioritními druhy).

V tabulce jsou sloučeny tyto přílohy:

PŘÍLOHA II: DRUHY ŽIVOČICHŮ A ROSTLIN V ZÁJMU SPOLEČENSTVÍ, JEJICHŽ OCHRANA VYŽADUJE VYHLÁŠENÍ ZVLÁŠTNÍCH OBLASTÍ OCHRANY

PŘÍLOHA IV: DRUHY V ZÁJMU SPOLEČENSTVÍ, KTERÉ VYŽADUJÍ PŘÍSNOU OCHRANU

PŘÍLOHA V: DRUHY ŽIVOČICHŮ A ROSTLIN V ZÁJMU SPOLEČENSTVÍ, JEJICHŽ ODEBRÁNÍ Z VOLNÉ PŘÍRODY A VYUŽÍVÁNÍ MŮŽE BÝT PŘEDMĚTEM URČITÝCH OPATŘENÍ NA JEJICH OBHOSPODAŘOVÁNÍ

Název druhu	Příloha			Zeměpisná omezení
	II	IV	V
ŽIVOČICHOVÉ
OBRATLOVCI
SAVCI
INSECTIVORA
Erinaceidae
Erinaceus algirus		X
Soricidae
Crocidura canariensis		X
Crocidura sicula		X
Talpidae
Galemys pyrenaicus	X	X

CHIROPTERA
Microchiroptera
Rhinolophidae
Rhinolophus blasii	X	X
Rhinolophus euryale	X	X
Rhinolophus ferrumequinum	X	X
Rhinolophus hipposideros	X	X
Rhinolophus mehelyi	X	X
Vespertilionidae
Barbastella barbastellus	X	X
Miniopterus schrebersi	X	X
Myotis bechsteini	X	X
Myotis blythii	X	X
Myotis capaccinii	X	X
Myotis dasycneme	X	X
Myotis emarginatus	X	X
Myotis myotis	X	X
Všechny ostatní druhy podřádu Microchiroptera		X
Megachiroptera
Pteropodidae
Rousettus aegiptiacus	X	X

RODENTIA
Gliridae
Všechny druhy kromě Glis glis a Eliomys quercinus		X
Myomimus roachi	X	X
Sciuridae
* Marmota marmota latirostris	X	X
* Pteromys volans (Sciuropterus russicus)	X	X
Spermophilus citellus (Citellus citellus)	X	X
* Spermophilus suslicus (Citellus suslicus)	X	X
Sciurus anomalus		X
Castoridae
Castor fiber	X	X	X	Příloha II: s výjimkou estonských, lotyšských, litevských, finských a švédských populací Příloha IV: s výjimkou estonských, lotyšských, litevských, polských, finských a švédských populací Příloha V: finské, švédské, lotyšské, litevské, estonské a polské populace
Cricetidae
Cricetus cricetus		X	X	Příloha IV: s výjimkou maďarských populací Příloha V: Maďarské populace
Mesocricetus newtoni	X	X
Microtidae
Dinaromys bogdanovi	X	X
Microtus cabrerae	X	X
* Microtus oeconomus arenicola	X	X
* Microtus oeconomus mehelyi	X	X
Microtus tatricus	X	X
Zapodidae
Sicista betulina		X
Sicista subtilis	X	X
Hystricidae
Hystrix cristata		X

CARNIVORA
Canidae
* Alopex lagopus	X	X
Canis aureus			X
* Canis lupus	X	X	X	Příloha II: s výjimkou estonské populace; řeckých populací: pouze populace jižně od 39. rovnoběžky; španělských populací: pouze populace jižně od Duera; lotyšských, litevských a finských populací Příloha IV: s výjimkou řeckých populací severně od 39. rovnoběžky; estonských populací, španělských populací severně od Duera; lotyšských, litevských, polských, slovenských, bulharských populací a finských populací uvnitř oblasti péče o soby ve smyslu paragrafu 2 finského zákona č. 848/90 ze dne 14. září 1990 o péči o soby Příloha V: Španělské populace severně od Duera, řecké populace severně od 39. rovnoběžky, finské populace uvnitř oblasti péče o soby ve smyslu paragrafu 2 finského zákona č. 848/90 ze dne 14. září 1990 o péči o soby, bulharské, lotyšské, litevské, estonské, polské a slovenské populace
Ursidae
* Ursus arctos	X	X		Příloha II: s výjimkou estonských, finských a švédských populací
Mustelidae
* Gulo gulo	X
Lutra lutra	X	X
Martes martes			X
Mustela eversmanii	X	X
Mustela putorius			X
* Mustela lutreola	X	X
Vormela peregusna	X	X
Felidae
Felis silvestris		X
Lynx lynx	X	X	X	Příloha II: s výjimkou estonských, lotyšských a finských populací Příloha IV: s výjimkou estonské populace Příloha V: estonská populace
* Lynx pardinus	X	X
Phocidae
Halichoerus grypus	X		X
* Monachus monachus	X	X
Phoca hispida bottnica	X		X
* Phoca hispida saimensis	X	X
Phoca vitulina	X		X
Všechny ostatní druhy čeledi Phocidae			X
Viverridae
Genetta genetta			X
Herpestes ichneumon			X

DUPLICIDENTATA
Leporidae
Lepus timidus			X

ARTIODACTYLA
Cervidae
* Cervus elaphus corsicanus	X	X
Rangifer tarandus fennicus	X
Bovidae
* Bison bonasus	X	X
Capra aegagrus (přirozené populace)	X	X
Capra ibex			X
Capra pyrenaica (s výjimkou Capra pyrenaica pyrenaica)			X
* Capra pyrenaica pyrenaica	X	X
Ovis gmelini musimon (Ovis ammon musimon) (přirozené populace – Korsika a Sardinie)	X	X
Ovis orientalis ophion (Ovis gmelini ophion)	X	X
* Rupicapra pyrenaica ornata (Rupicapra rupicapra ornata)	X	X
Rupicapra rupicapra (s výjimkou Rupicapra rupicapra balcanica, Rupicapra rupicapra ornata a Rupicapra rupicapra tatrica)			X
Rupicapra rupicapra balcanica	X	X
* Rupicapra rupicapra tatrica	X	X

CETACEA
Phocoena phocoena	X	X
Tursiops truncatus	X	X
Všechny ostatní druhy infrařádu Cetacea		X

PLAZI
CHELONIA (TESTUDINES)
Testudinidae
Testudo graeca	X	X
Testudo hermanni	X	X
Testudo marginata	X	X
Cheloniidae
* Caretta caretta	X	X
* Chelonia mydas	X	X
Lepidochelys kempii		X
Eretmochelys imbricata		X
Dermochelyidae
Dermochelys coriacea		X
Emydidae
Emys orbicularis	X	X
Mauremys caspica	X	X
Mauremys leprosa	X	X

SAURIA
Lacertidae
Algyroides fitzingeri		X
Algyroides marchi		X
Algyroides moreoticus		X
Algyroides nigropunctatus		X
Dalmatolacertaoxycephala		X
Dinarolacerta mosorensis	X	X
Gallotia atlantica		X
Gallotia galloti		X
Gallotia galloti insulanagae	X	X
* Gallotia simonyi	X	X
Gallotia stehlini		X
Lacerta agilis		X
Lacerta bedriagae		X
Lacerta bonnali (Lacerta monticola)	X	X
Lacerta monticola	X	X
Lacerta danfordi		X
Lacerta dugesi		X
Lacerta graeca		X
Lacerta horvathi		X
Lacerta schreiberi	X	X
Lacerta trilineata		X
Lacerta viridis		X
Lacerta vivipara pannonica		X
Ophisops elegans		X
Podarcis erhardii		X
Podarcis fifolensis		X
Podarcis hispanica atrata		X
Podarcis lilfordi	X	X
Podarcis melisellensis		X
Podarcis milensis		X
Podarcis muralis		X
Podarcis peloponnesiaca		X
Podarcis pityusensis	X	X
Podarcis sicula		X
Podarcis taurica		X
Podarcis tiliguerta		X
Podarcis wagleriana		X
Scincidae
Ablepharus kitaibelli		X
Chalcides bedriagai		X
Chalcides ocellatus		X
Chalcides sexlineatus		X
Chalcides simonyi (Chalcides occidentalis)	X	X
Chalcides viridianus		X
Ophiomorus punctatissimus		X
Gekkonidae
Cyrtopodion kotschyi		X
Phyllodactylus europaeus	X	X
Tarentola angustimentalis		X
Tarentola boettgeri		X
Tarentola delalandii		X
Tarentola gomerensis		X
Agamidae
Stellio stellio		X
Chamaeleontidae
Chamaeleo chamaeleon		X
Anguidae
Ophisaurus apodus		X

OPHIDA (SERPENTES)
Colubridae
Coluber caspius		X
* Coluber cypriensis	X	X
Coluber hippocrepis		X
Coluber jugularis		X
Coluber laurenti		X
Coluber najadum		X
Coluber nummifer		X
Coluber viridiflavus		X
Coronella austriaca		X
Eirenis modesta		X
Elaphe longissima		X
Elaphe quatuorlineata	X	X
Elaphe situla	X	X
Natrix natrix cetti		X
Natrix natrix corsa		X
* Natrix natrix cypriaca	X	X
Natrix tessellata		X
Telescopus falax		X
Viperidae
Vipera ammodytes		X
* Macrovipera schweizeri (Vipera lebetina schweizeri)	X	X
Vipera seoanni		X		Příloha IV: kromě španělských populací
Vipera ursinii (s výjimkou Vipera ursinii rakosiensis a Vipera ursinii macrops)	X	X
* Vipera ursinii macrops	X	X
* Vipera ursinii rakosiensis	X	X
Vipera xanthina		X
Boidae
Eryx jaculus		X

OBOJŽIVELNÍCI
CAUDATA
Salamandridae
Chioglossa lusitanica	X	X
Euproctus asper		X
Euproctus montanus		X
Euproctus platycephalus		X
Mertensiella luschani (Salamandra luschani)	X	X
Salamandra atra		X
* Salamandra aurorae (Salamandra atra aurorae)	X	X
Salamandra lanzai		X
Salamandrina terdigitata	X	X
Triturus carnifex (Triturus cristatus carnifex)	X	X
Triturus cristatus (Triturus cristatus cristatus)	X	X
Triturus dobrogicus (Triturus cristatus dobrogicus)	X
Triturus italicus		X
Triturus karelinii (Triturus cristatus karelinii)	X	X
Triturus marmoratus		X
Triturus montandoni	X	X
Triturus vulgaris ampelensis	X	X
Proteidae
* Proteus anguinus	X	X
Plethodontidae
Hydromantes (Speleomantes) ambrosii	X	X
Hydromantes (Speleomantes) flavus	X	X
Hydromantes (Speleomantes) genei	X	X
Hydromantes (Speleomantes) imperialis	X	X
Hydromantes (Speleomantes) strinatii	X	X
Hydromantes (Speleomantes) supramontis	X	X

ANURA
Discoglosidae
Alytes cisternasii		X
* Alytes muletensis	X	X
Alytes obstetricans		X
Bombina bombina	X	X
Bombina variegata	X	X
Discoglossus galganoi (včetně Discoglossus « jeanneae »)	X	X
Discoglossus montalentii	X	X
Discoglossus pictus		X
Discoglossus sardus	X	X
Ranidae
Rana arvalis		X
Rana dalmatina		X
Rana esculenta			X
Rana graeca		X
Rana iberica		X
Rana italica		X
Rana latastei	X	X
Rana lessonae		X
Rana perezi			X
Rana ridibunda			X
Rana temporaria			X
Pelobatidae
Pelobates cultripes		X
Pelobates fuscus		X
* Pelobates fuscus insubricus	X	X
Pelobates syriacus		X
Bufonidae
Bufo calamita		X
Bufo viridis		X
Hylidae
Hyla arborea		X
Hyla meridionalis		X
Hyla sarda		X

RYBY
PETROMYZONIFORMES
Petromyzonidae
Eudontomyzon spp.	X
Lampetra fluviatilis	X		X	Příloha II: s výjimkou finských a švédských populací
Lampetra planeri	X			Příloha II: s výjimkou estonských, finských a švédských populací
Lethenteron zanandreai	X		X
Petromyzon marinus	X			Příloha II: s výjimkou švédských populací

ACIPENSERIFORMES
Acipenseridae
* Acipenser naccarii	X	X
* Acipenser sturio	X	X
Všechny ostatní druhy čeledi Acipenseridae			X

CLUPEIFORMES
Clupeidae
Alosa spp.	X		X

SALMONIFORMES
Salmonidae/Coregonidae
Coregonus spp. (s výjimkou Coregonus oxyrhynchus – anadromní populace v určitých oblastech Severního moře)			X
* Coregonus oxyrhynchus (anadromní populace v určitých oblastech Severního moře)	X	X
Hucho hucho (přirozené populace)	X		X
Salmo macrostigma	X
Salmo marmoratus	X
Salmo salar (pouze ve sladkých vodách)	X		X	Příloha II: s výjimkou finských populací
Salmothymus obtusirostris	X
Thymallus thymallus			X
Umbridae
Umbra krameri	X

CYPRINIFORMES
Cyprinidae
Alburnus albidus (Alburnus vulturius)	X
Anaecypris hispanica	X	X
Aspius aspius	X		X	Příloha II: s výjimkou finských populací
Aulopyge huegelii	X
Barbus spp.			X
Barbus comiza	X		X
Barbus meridionalis	X		X
Barbus plebejus	X		X
Chalcalburnus chalcoides	X
Chondrostoma genei	X
Chondrostoma knerii	X
Chondrostoma lusitanicum	X
Chondrostoma phoxinus	X
Chondrostoma polylepis (včetně C. willkommi)	X
Chondrostoma soetta	X
Chondrostoma toxostoma	X
Gobio albipinnatus	X
Gobio kessleri	X
Gobio uranoscopus	X
Iberocypris palaciosi	X
* Ladigesocypris ghigii	X
Leuciscus lucumonis	X
Leuciscus souffia	X
Pelecus cultratus	X		X
Phoxinellus spp.	X
* Phoxinus percnurus	X	X
Rhodeus sericeus amarus	X
Rutilus alburnoides	X
Rutilus arcasii	X
Rutilus frisii meidingeri	X		X
Rutilus lemmingii	X
Rutilus pigus	X		X
Rutilus rubilio	X
Rutilus macrolepidotus	X
Scardinius graecus	X
Squalius microlepis	X
Squalius svallize	X
Cobitidae
Cobitis elongata	X
Cobitis taenia	X			Příloha II: s výjimkou finských populací
Cobitis trichonica	X
Misgurnus fossilis	X
Sabanejewia aurata	X
Sabanejewia larvata (Cobitis larvata a Cobitis conspersa)	X

SILURIFORMES
Siluridae
Silurus aristotelis	X		X

ATHERINIFORMES
Cyprinodontidae
Aphanius iberus	X
Aphanius fasciatus	X
* Valencia hispanica	X	X
* Valencia letourneuxi (Valencia hispanica)	X

PERCIFORMES
Percidae
Gymnocephalus baloni	X	X
Gymnocephalus schraetzer	X		X
* Romanichthys valsanicola	X	X
Zingel spp. (s výjimkou Zingel asper a Zingel zingel)	X
Zingel asper	X	X
Zingel zingel	X		X
Gobiidae
Knipowitschia croatica	X
Knipowitschia (Padogobius) panizzae	X
Padogobius nigricans	X
Pomatoschistus canestrini	X

SCORPAENIFORMES
Cottidae
Cottus gobio	X			Příloha II: s výjimkou finských populací
Cottus petiti	X
BEZOBRATLÍ
ANNELIDA
HIRUDINOIDEA – ARHYNCHOBDELLAE
Hirudinidae
Hirudo medicinalis							X

ČLENOVCI
CRUSTACEA
Decapoda
Astacus astacus							X
Austropotamobius pallipes					X		X
* Austropotamobius torrentium					X		X
Scyllarides latus							X
Isopoda
* Armadillidium ghardalamensis					X	X

INSECTA
Coleoptera
Agathidium pulchellum					X
Bolbelasmus unicornis					X	X
Boros schneideri					X
Buprestis splendens					X	X
Carabus hampei					X	X
Carabus hungaricus					X	X
* Carabus menetriesi pacholei					X
* Carabus olympiae					X	X
Carabus variolosus					X	X
Carabus zawadszkii					X	X
Cerambyx cerdo					X	X
Corticaria planula					X
Cucujus cinnaberinus					X	X
Dorcadion fulvum cervae					X	X
Duvalius gebhardti					X	X
Duvalius hungaricus					X	X
Dytiscus latissimus					X	X
Graphoderus bilineatus					X	X
Leptodirus hochenwarti					X	X
Limoniscus violaceus					X
Lucanus cervus					X
Macroplea pubipennis					X
Mesosa myops					X
Morimus funereus					X
* Osmoderma eremita					X	X
Oxyporus mannerheimii					X
Pilemia tigrina					X	X
* Phryganophilus ruficollis					X	X
Probaticus subrugosus					X	X
Pytho kolwensis					X	X
* Pseudogaurotina excellens					X	X
Pseudoseriscius cameroni					X	X
Pytho kolwensis					X	X
Rhysodes sulcatus					X
* Rosalia alpina					X	X
Stephanopachys linearis					X
Stephanopachys substriatus					X
Xyletinus tremulicola					X
Hemiptera
Aradus angularis					X
Lepidoptera
Agriades glandon aquilo					X
Apatura metis						X
Arytrura musculus					X	X
* Callimorpha (Euplagia, Panaxia) quadripunctaria					X
Catopta thrips					X	X
Chondrosoma fiduciarium					X	X
Clossiana improba					X
Coenonympha hero						X
Coenonympha oedippus					X	X
Colias myrmidone					X	X
Cucullia mixta					X	X
Dioszeghyana schmidtii					X	X
Erannis ankeraria					X	X
Erebia calcaria					X	X
Erebia christi					X	X
Erebia medusa polaris					X
Erebia sudetica						X
Eriogaster catax					X	X
Euphydryas (Eurodryas, Hypodryas) aurinia					X
Fabriciana elisa						X
Glyphipterix loricatella					X	X
Gortyna borelii lunata					X	X
Graellsia isabellae					X		X
Hesperia comma catena					X
Hypodryas maturna					X	X
Hyles hippophaes						X
Leptidea morsei					X	X
Lignyoptera fumidaria					X	X
Lopinga achine						X
Lycaena dispar					X	X
Lycaena helle					X	X
Maculinea arion						X
Maculinea nausithous					X	X
Maculinea teleius					X	X
Melanargia arge					X	X
* Nymphalis vaualbum					X	X
Papilio alexanor						X
Papilio hospiton					X	X
Parnassius apollo						X
Parnassius mnemosyne						X
Phyllometra culminaria					X	X
Plebicula golgus					X	X
Polymixis rufocincta isolata					X	X
Polyommatus eroides					X	X
Proterebia afra dalmata					X	X
Proserpinus proserpina						X
Pseudophilotes bavius					X	X
Xestia borealis					X
Xestia brunneopicta					X
* Xylomoia strix					X	X
Zerynthia polyxena						X
Mantodea
Apteromantis aptera					X	X
Odonata
Aeshna viridis						X
Coenagrion hylas					X
Coenagrion mercuriale					X
Coenagrion ornatum					X
Cordulegaster heros					X	X
Cordulegaster trinacriae					X	X
Gomphus graslinii					X	X
Leucorrhina albifrons						X
Leucorrhina caudalis						X
Leucorrhinia pectoralis					X	X
Lindenia tetraphylla					X	X
Macromia splendens					X	X
Ophiogomphus cecilia					X	X
Oxygastra curtisii					X	X
Stylurus flavipes						X
Sympecma braueri						X
Orthoptera
Baetica ustulata					X	X
Brachytrupes megacephalus					X	X
Isophya costata					X	X
Isophya harzi					X	X
Isophya stysi					X	X
Myrmecophilus baronii					X	X
Odontopodisma rubripes					X	X
Paracaloptenus caloptenoides					X	X
Pholidoptera transsylvanica					X	X
Saga pedo						X
Stenobothrus (Stenobothrodes) eurasius					X	X

ARACHNIDA
Araneae
Macrothele calpeiana						X
Pseudoscorpiones
Anthrenochernes stellae					X

COELENTERATA
Cnidaria
Corallium rubrum							X

MĚKKÝŠI
GASTROPODA
Anisus vorticulus					X	X
Caseolus calculus					X	X
Caseolus commixta					X	X
Caseolus sphaerula					X	X
Chilostoma banaticum					X	X
Discula leacockiana					X	X
Discula tabellata					X	X
Discula testudinalis						X
Discula turricula						X
Discus defloratus						X
Discus guerinianus					X	X
Elona quimperiana					X	X
Geomalacus maculosus					X	X
Geomitra moniziana					X	X
Gibbula nivosa					X	X
* Helicopsis striata austriaca					X
Helix pomatia							X
Hygromia kovacsi					X	X
Idiomela (Helix) subplicata					X	X
Lampedusa imitatrix					X	X
* Lampedusa melitensis					X	X
Leiostyla abbreviata					X	X
Leiostyla cassida					X	X
Leiostyla corneocostata					X	X
Leiostyla gibba					X	X
Leiostyla lamellosa					X	X
* Paladilhia hungarica					X	X
Patella feruginea						X
Sadleriana pannonica					X	X
Theodoxus prevostianus						X
Theodoxus transversalis					X	X
Vertigo angustio					X
Vertigo genesii					X
Vertigo geyeri					X
Vertigo moulinsiana					X

BIVALVIA
Anisomyaria
Lithophaga lithophaga						X
Pinna nobilis						X
Unionoida
Margaritifera auricularia						X
Margaritifera durrovensis (Margaritifera margaritifera)					X		X
Margaritifera margaritifera					X		X
Microcondylaea compressa							X
Unio crassus					X	X
Unio elongatulus							X
Dreissenidae
Congeria kusceri					X	X

ECHINODERMATA
Echinoidea
Centrostephanus longispinus						X

(1) https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:01992L0043-20130701

PŘÍLOHA III

Provádění článku 12 směrnice o stanovištích: příklad s vlky

1. Souvislosti – úvod

Vlk náleží k původní evropské fauně a je nedílnou součástí naší biologické rozmanitosti a přírodního dědictví. Jako špičkový predátor zastupuje důležitou ekologickou roli a přispívá ke zdraví a fungování ekosystémů. Zejména pomáhá regulovat hustotu druhů, které loví (1) (typicky spárkatá zvěř, jako je srnec obecný, jelen evropský a prase divoké, ale také kamzík a los, v závislosti na oblasti), a zlepšuje jejich zdraví prostřednictvím selektivní predace. Vlk se dříve vyskytoval po celé kontinentální Evropě, ale do první poloviny 20. století byl ve většině regionů a zemí vyhlazen.

Zpráva o stavu přírody za rok 2020 (2), vycházející z údajů oznámených členskými státy potvrzuje, že populace vlků se v EU obecně zotavují (jsou stabilní nebo rostou) a opětovně osídlují části svého historického areálu, i když příznivého stavu ochrany dosáhly zatím jen v některých členských státech (3). V oblasti ochrany přírody je návrat vlka významným úspěchem (4), jejž bylo možno docílit právní ochranou, příznivějším přístupem veřejnosti, jakož i obnovou druhů, které jsou pro vlka kořistí (např. jelena a prasete divokého), a obnovou lesního porostu (po opuštění půdy ve venkovských oblastech).

Zároveň je návrat vlka do regionů, kde se po celá desetiletí či déle nevyskytoval, pro členské státy významnou výzvou, neboť tento druh je často spojován s různými typy konfliktů a u dotčených venkovských komunit může vyvolávat silné společenské protesty a reakce.

Podobně jako ostatní velké šelmy, i vlci mají velmi vysoké nároky, pokud jde o rozlohu oblasti, v níž se pohybují: jedinci a smečky využívají pro své teritorium statisíce km2. V důsledku toho se vyskytují ve velmi řídkých hustotách a jejich populace se obvykle rozprostřou do značně rozsáhlých oblastí, které obvykle překračují mnoho správních hranic, a to jak v rámci zemí, tak mezistátně. Z biologického hlediska se proto doporučuje, aby opatření na ochranu a péči byla v maximální možné míře koordinovaná a sladěná. Tím je zdůrazněna potřeba přeshraniční spolupráce, například uplatňováním konzistentních a koordinovaných přístupů na úrovni populace vlků. Další vodítko poskytují Pokyny pro plány péče o populace velkých šelem v Evropě (Guidelines for population level management plans of large carnivores in Europe), vypracované pro Evropskou komisi (Linnell a kol., 2008) (5).

Vlk je uveden v příloze IV směrnice o stanovištích u většiny členských států a regionů, a proto se na něj vztahují ustanovení o přísné ochraně podle článku 12 uvedené směrnice, včetně zákazu veškerých forem úmyslného odchytu nebo usmrcování jedinců v přírodě.

U některých členských států a regionů je vlk uveden v příloze V jako druh „jehož odebrání z volné přírody a využívání může být předmětem určitých opatření na jeho obhospodařování“. U většiny členských států a regionů je vlk zařazen rovněž do přílohy II jako prioritní druh, který vyžaduje vyhlášení zvláštních oblastí ochrany (SAC) a vhodná ochranná opatření. Tabulka 1 ukazuje, které populace jsou uvedeny v jednotlivých zmíněných přílohách směrnice o stanovištích.

Tabulka

Zařazení vlka v přílohách směrnice o stanovištích

Příloha II (potřeba vyhlásit SAC): * Canis lupus (s výjimkou estonských, lotyšských, litevských a finských populací, řeckých populací severně od 39. rovnoběžky a španělských populací severně od Duera)

Příloha IV (přísná ochrana): Canis lupus (s výjimkou estonských, bulharských, lotyšských, litevských, polských a slovenských populací, řeckých populací severně od 39. rovnoběžky, španělských populací severně od Duera a finských populací uvnitř oblasti péče o soby ve smyslu paragrafu 2 finského zákona č. 848/90 ze dne 14. září 1990 o péči o soby)

Příloha V (je umožněna regulace druhu): Canis lupus (španělské populace severně od Duera, řecké populace severně od 39. rovnoběžky, finské populace uvnitř oblasti péče o soby ve smyslu paragrafu 2 finského zákona č. 848/90 ze dne 14. září 1990 o péči o soby, bulharské, lotyšské, litevské, estonské, polské a slovenské populace)’.

Jak je uvedeno výše, v mnoha členských státech a regionech nebylo u vlka zatím dosaženo příznivého stavu z hlediska jeho ochrany (6).

Studie provedená v roce 2018 pro Evropský parlament (7) posoudila na základě kritérií červeného seznamu IUCN riziko vyhynutí u jednotlivých populací vlků. Z devíti (především přeshraničních) populací vlků byly tři vyhodnoceny jako „nejméně znepokojivé“, tři „téměř ohrožené“ a tři „zranitelné“. Jedna vlčí populace (iberská populace v pohoří Sierra Morena ve Španělsku) vyhynula. Autoři studie také upozornili na obtíže při harmonizaci výsledků monitorování z důvodu rozdílů v monitorovacích technikách a přístupech (různé způsoby sčítání nebo různá sledovací období), uvádění různých stavů populace (průměrných v. maximálních a minimálních), chybějících hlášení v některých zemích navzdory tomu, že se v nich tento druh vyskytuje, rozdílů v kvalitě údajů atd. (8).

Ačkoli se zdá, že se několik vlčích populací obnovuje a rozšiřuje po celé Evropě, tento druh stále čelí různým hrozbám a problémům v oblasti ochrany, zejména pytláctví (které je často neodhaleno, ale má pravděpodobně velký podíl na celkové úmrtnosti). Konkrétní hrozby pro jednotlivé populace vlků a možná opatření k jejich řešení jsou popsány ve zprávě financované Evropskou komisí Klíčová opatření pro populace velkých šelem v Evropě (Key actions for Large Carnivore populations in Europe) (Boitani a kol., 2015 (9)).

2. Právní požadavky na ochranu jednotlivých vlků

Vlk je přísně chráněn ve všech oblastech podle přílohy IV směrnice o stanovištích. Vzhledem k tomu, že cílem směrnice je dosáhnout u druhů, které jsou v ní uvedeny, příznivého stavu z hlediska jejich ochrany. Ochrana, kterou článek 12 směrnice o stanovištích poskytuje populacím druhů uvedených v této příloze, má preventivní charakter a od členských států vyžaduje, aby předcházely situacím, které by mohly mít negativní dopad na daný druh.

Formální provedení článku 12 ve vnitrostátním právu musí být doplněno dalšími prováděcími opatřeními k zajištění přísné ochrany, a to na základě specifických problémů a hrozeb, kterým vlk v daném kontextu čelí. Nejenže je nutno zakázat jednání uvedená v článku 12, ale orgány musí rovněž přijmout veškerá opatření nezbytná k zajištění toho, aby tyto zákazy nebyly v praxi porušovány. To například znamená, že orgány jsou povinny přijmout veškerá opatření nezbytná k zabránění (nezákonnému) usmrcování vlků a k ochraně oblastí, které slouží jako místa odpočinku nebo rozmnožování, jako jsou jejich doupata a místa jejich „schůzek“.

Podle Soudního dvora Evropské unie ustanovení čl. 12 odst. 1 směrnice o stanovištích „neukládá členským státům pouze přijetí úplného právního rámce, ale také provedení konkrétních a zvláštních ochranných opatření“ a vzhledem k tomu toto ustanovení rovněž předpokládá „přijetí preventivních ucelených a zkoordinovaných opatření“ (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. ledna 2007, Komise v. Irsko, věc C-183/05). Tento přístup byl potvrzen rozsudkem Soudního dvora ze dne 10. října 2019 (rozhodnutí o předběžné otázce ve věci C-674/17): „K dodržení tohoto ustanovení musí členské státy nejen přijmout úplný právní rámec, ale také provést konkrétní a zvláštní ochranná opatření. Systém přísné ochrany proto předpokládá přijetí preventivních ucelených a zkoordinovaných opatření. Takový systém přísné ochrany musí tedy umožnit, aby bylo účinně zabráněno úmyslnému odchytu nebo usmrcování jedinců těchto druhů v přírodě a poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku živočišných druhů uvedených v příloze IV a) směrnice o přírodních stanovištích“.

Jedním z příkladů opatření, která účinně prosazují ustanovení o ochraně druhů, je vytvoření výkonných protipytláckých týmů vybavených psy vycvičenými na vyhledávání jedů. Pytláctví, nástrahy a jedovaté návnady jsou na mnoha místech pro vlky skutečně vážnou hrozbou. Otrava představuje obzvláště závažný problém, protože postihuje i jiné druhy, zejména dravce. Ve snaze o řešení tohoto problému přispělo několik projektů v jižní a východní Evropě (ve Španělsku, Itálii, Portugalsku, Řecku, Bulharsku a Rumunsku) financovaných z programu LIFE (10) k zavedení konkrétních opatření, která účinně podporují režim přísné ochrany druhů, jako je např. zřízení jednotek, které za pomoci psů vyhledávají a odstraňují nastražené jedy, školení pracovníků (strážců parků, lesní stráže, oblastní policie, veterinářů) a budování kapacit v rámci veřejných orgánů, a dále se tyto projekty podílely na osvětové činnosti zaměřené na chovatele hospodářských zvířat, myslivce a lovce, provozovatele cestovního ruchu, školáky a širokou veřejnost.

Účinný rámec pro provádění ustanovení o přísné ochraně u populací vlků uvedených v příloze IV mohou, jsou-li stanoveny v souladu s článkem 12 a řádně prováděny, představovat plány ochrany vlků nebo plány péče o vlky, které vytvoří komplexní systém koexistence, jenž se zaměří na zajištění příznivého stavu ochrany a zároveň řešení konfliktů s lidskou činností.

Tyto plány mohou zahrnovat opatření, jako jsou: i) podpora preventivních opatření (prostřednictvím investičních podpor, informací, vzdělávání a technické pomoci); ii) kompenzace hospodářských škod způsobených vlky; iii) zdokonalení monitorovací a znalostní základny týkající se příslušné populace vlků; iv) monitorování, hodnocení a zlepšování účinnosti opatření na ochranu hospodářských zvířat; v) podpora zapojení zúčastněných stran a dialogu s nimi a mezi nimi (např. prostřednictvím specializovaných platforem); vi) zlepšení úsilí o vymáhání práva v boji proti nezákonnému usmrcování vlků; vii) ochrana stanovišť a zlepšení podmínek pro získání potravy (např. v případě potřeby obnovením populací volně žijících druhů, které jsou kořistí vlků); viii) rozvoj možností ekoturistiky spojených s vlky; ix) propagace/marketing zemědělských produktů pocházejících z oblastí s výskytem vlků a x) informování, vzdělávání a osvěta. Uplatněním odchylek v souladu s podmínkami stanovenými ve směrnici mohou plány příslušným orgánům umožnit i omezené použití regulace odstřelem za účelem odstranění některých vlčích jedinců. Je však třeba poznamenat, že plány, které uplatňují adaptivní řízení lovu (jako například u lovných druhů uvedených v příloze V směrnice o stanovištích), by nebyly v souladu s ustanoveními o přísné ochraně, která se vztahují na druhy uvedené v příloze IV.

Tyto plány by měly být vypracovány na základě nejlepších dostupných informací o stavu a vývoji tohoto druhu z hlediska jeho ochrany, jakož i o všech relevantních hrozbách a tlacích. Účast nebo konzultace všech příslušných zúčastněných stran, zejména těch, které jsou tímto druhem nebo zamýšlenými opatřeními na jeho ochranu dotčeny, je zásadní pro začlenění všech relevantních aspektů plánů a pro podporu širokého společenského přijetí.

Příklad zapojení zúčastněných stran v plánu péče

Chorvatský plán péče o populaci vlka v letech 2010–2015 (chorvatské ministerstvo kultury, 2010) byl výsledkem dvouletého procesu, který zapojil zástupce všech zájmových skupin (příslušná ministerstva, členy Výboru pro sledování populací velkých šelem, vědce, lesníky, nevládní sdružení atd.). Tento podrobný akční plán nastiňuje opatření, která by Chorvatsko mělo provést, aby zajistilo zachování své vlčí populace v co nejharmoničtějším soužití s lidmi.

Plány na ochranu vlků a péči o jejich populace proto mohou poskytnout vhodnou strukturu pro posouzení a řešení všech relevantních problémů a konfliktů, které ohrožují populace vlků, s cílem dosáhnout příznivého stavu ochrany.

Mohou se tedy týkat i otázek, jako je hybridizace vlků se psy, která je hlášena u všech devíti evropských populací vlků a v 21 evropských zemích (11). V některých lokalitách to představuje hlavní hrozbu pro zachování vlků (12) a k řešení tohoto problému může být zapotřebí zvláštních preventivních, proaktivních a reaktivních opatření, jak je uvedeno v doporučení č. 173 (2014 (13)) přijatém na základě Bernské úmluvy (Rada Evropy, 2014). Jelikož je však hybridizace vlka se psem složitou otázkou, důrazně se doporučuje, aby byl na vnitrostátní úrovni a na úrovni populace vypracován jasně stanovený plán péče s využitím nejnovějších a spolehlivých praktických, laboratorních a statistických postupů (viz rámeček).

Kříženci vlka a psa

Ke křížení mezi vlky a jejich domestikovanou formou, psy, pravděpodobně docházelo opakovaně v celé historii domestikace psa a v několika částech areálu rozšíření vlka k němu v různé intenzitě dochází i nadále. Jakožto druh antropogenní hybridizace není křížení mezi vlkem a psem přirozeným evolučním procesem, kde by hybridy měly podléhat ochranným opatřením. Hybridizace vlka se psem naopak představuje hrozbu pro genetickou integritu populací vlků, a je tedy problémem, který vzbuzuje velké obavy, pokud jde o zachování tohoto druhu, a který by se měl řešit prostřednictvím odpovídajících plánů péče a vhodných nástrojů.

V Evropě byla hybridizace zjištěna v několika zemích, např. v Norsku, Lotyšsku, Estonsku, Bulharsku, Itálii, Španělsku, Portugalsku, Německu, Řecku, Slovinsku a Srbsku. Upozorňujeme však, že odhady introgrese genů psů do populace volně žijících vlků vycházejí z různých přístupů a souvisejících experimentálních postupů. Zatímco v několika případech vedlo křížení pouze k jednomu nebo několika vrhům hybridů v omezených oblastech, v jiných případech bylo zjištěno, že je introgrese psích genů do populace volně žijících vlků rozšířena na značně velkém území, a to v různé míře (od 5,6 % v Galicii ve Španělsku až po více než 60 % v provincii Grosseto v Itálii). Podobně vysoké míry introgrese byly zjištěny v severních Apeninách, zatímco v alpské populaci vlků (sahající od Francie po středovýchodní Alpy) byly hybridy nalezeny jen ve vzácných případech. Jinde však hlášená míra hybridizace dosahuje přibližně 5–10 % (Leonard a kol. 2011). K hybridizaci dochází především mezi samci psa a samicemi vlka. Vzácně se mohou vyskytnout i opačné případy. V důsledku vysokého počtu volně se pohybujících psů z různých oblastí, zejména ve středomořských regionech, vznikají četné příležitosti k setkávání vlků se psy. Ačkoli poznatky o ekologii hybridů volně žijících vlků a psů jsou nedostatečné, není prokázáno, že by tyto hybridy snižovaly individuální zdatnost, rozšíření, úspěšnost rozmnožování, schopnost uzpůsobit chování nebo životaschopnost populace.

Řízení hybridizace vlka a psa je pro vládní orgány hlavolamem, neboť představuje několik vážných problémů.

a) Taxonomické postavení hybridu

Psi se vyvinuli z vlků jejich domestikací a oba patří ke stejnému taxonu, druhu Canis lupus. Psi jsou někdy klasifikováni jako forma Canis lupus f. familiaris. Není pochyb o tom, že hybridy si zachovávají název Canis lupus.

b) Právní postavení hybridů

Na rozdíl od psů, jejichž přežití je obvykle závislé na lidské péči a zdrojích, hybridy, podobně jako jiná volně žijící zvířata, mají nezávislý a životaschopný život. Mnohé vnitrostátní právní předpisy by je proto považovaly za rovnocenné volně žijícím živočichům a uplatňovaly na ně stejná pravidla. Pokud by hybridy byly považovány za rovnocenné psům, spadaly by do působnosti vnitrostátních právních předpisů o domácích zvířatech. V každém případě se jeví jako vhodné, aby hybridy vlka a psa získaly „stejné právní postavení jako mají vlci vůči lovcům a veřejnosti, čímž by se uzavřela potenciální právní mezera umožňující neregulované usmrcování vlků“ (Prohlášení o podpoře politiky týkající se hybridizace, které vypracovala Iniciativa pro Evropu týkající se velkých šelem (Large Carnivore Initiative for Europe) a které je přílohou Pokynů pro plány péče o populace velkých šelem v Evropě (Guidelines for population level management plans of large carnivores) (Linnell a kol., 2008)). Samozřejmě, že pokud by se hybridy považovaly za právně nechráněné vnitrostátními právními předpisy, mohlo by to vést ke zvýšenému náhodnému usmrcování vlků, jelikož je obtížné rozeznat hybridy od geneticky „čistých“ vlků pouze na základě morfologických znaků. Toto nechráněné postavení hybridů by mohlo posloužit jako zástěrka pro zabíjení skutečných vlků a vedle nahodilého usmrcování by tak mohlo docházet i k úmyslnému usmrcování. Řídící orgány se vyzývají, aby zajistily, že hybridy budou do jejich vnitrostátních právních předpisů jasně a jednoznačně zahrnuty buď jako volně žijící živočichové, nebo domácí zvířata.

c) Možnosti řešení

Nejvhodnější odezva v oblasti řízení bude záviset na celkové odhadované úrovni introgrese a na tom, zda se introgrese omezuje jen na určité ohraničené oblasti a několik vrhů nebo je rozšířena na velkém území a/nebo vede k velkému množství vrhů. Omezená introgrese například nemusí být vážnou hrozbou, pokud zůstane po generace stabilní. Značná a rozšířená hybridizace (hybridní roj) může být neřešitelná, ale i tak může být stále žádoucí snížit pokračující a budoucí přísun domestikovaných genů do populace vlků. Vysokou, ale lokalizovanou prevalenci lze stále upravit cílenými opatřeními k zastavení reprodukce hybridů (buď fyzickým odstraněním, nebo sterilizací). Ačkoli bylo vzneseno několik námitek ohledně obtížnosti a účinnosti odstraňování hybridů za účelem potlačení rozšířené introgrese na nízkou úroveň, tento zásah je potenciálně užitečný v situacích, kdy hybridizace není rozšířená a použití zásahu je podloženo aplikovaným výzkumem, sledováním a rámcem pro adaptivní řízení.

Rozsah nástrojů řízení je široký a užitečnost každého nástroje závisí na cílech. Důrazně se doporučuje, aby se problém hybridizace řešil prostřednictvím speciálního plánu na vnitrostátní úrovni, případně na úrovni populace, kde jsou cíle, postupy a kritéria plně popsány a odůvodněny. Bude nutné určit a popsat řadu preventivních, proaktivních a reaktivních opatření. Plán bude pravděpodobně obsahovat ustanovení ukládající:

1)	zavést mezinárodní spolupráci, která zapojí všechny genetické laboratoře, aby se dohodly na společném přístupu k definování prahových hodnot a postupů pro identifikaci hybridů a sdílely alelové frekvence referenčních populací;

2)	schválit soubor metodických pokynů pro studium a sledování šíření a prevalence hybridizace a genetické introgrese psů do populace vlků;

3)	definovat oblasti, pro něž je v závislosti na úrovních a modelech hybridní prevalence vhodné použít různé nástroje řízení, od žádného zásahu po aktivní odstranění hybridních jedinců. Na oblasti řízení a zvolená opatření by nakonec mohl mít vliv i sociální kontext;

zřídit pohotovostní týmy (a postupy), které by podle potřeby zodpovídaly za odstraňování hybridů vlka a psa z volné přírody nebo za jejich odchyt, sterilizaci a zpětné vypuštění. Doporučení Bernské úmluvy č. 173 (2014) je plně schváleno Evropskou komisí a uvádí mimo jiné, že: „je v zájmu účinné ochrany vlka zajistit, aby bylo odstraňování jakýchkoli zjištěných hybridů vlka a psa prováděno výhradně vládou řízeným způsobem“. Toho lze zřejmě dosáhnout pouze začleněním zákazu usmrcování hybridů do vnitrostátních právních předpisů a udělením výjimky vládním organizacím nebo jejich určeným zástupcům. Doporučení vyzývá smluvní strany, aby: „zajistily, aby se státem kontrolované odstraňování hybridů vlka a psa uskutečnilo až poté, co je vládní úředníci a/nebo orgány pověřené vládami za tímto účelem a/nebo výzkumní pracovníci potvrdí jako hybridy vykazující příslušné genetické a/nebo morfologické znaky. Odstranění by měly provádět pouze subjekty pověřené k tomu příslušnými orgány a zároveň by mělo být zajištěno, že toto odstranění nenaruší stav vlků z hlediska jejich ochrany.“„přijaly nezbytná opatření k zabránění toho, aby byli vlci úmyslně nebo omylem usmrceni jako hybridy vlka a psa. Tím není dotčeno pečlivé, vládou kontrolované odstraňování zjištěných hybridů vlka a psa z volné přírody prováděné subjekty pověřenými k tomu příslušnými orgány“;

schválit vnitrostátní plán kontroly volně se pohybujících psů (volně žijících, toulavých nebo vlastněných lidmi, kteří je nechají volně pobíhat) a zakázat držení vlků a hybridů vlka a psa jako domácích zvířat. Zavést osvětové kampaně na podporu kontroly volně žijících a volně se pohybujících psů v areálech rozšíření vlků.

3. Konflikt spojený s vlkem

Vlk je historicky spojen s několika typy socioekonomického konfliktu s lidmi. V minulosti vedly tyto konflikty k vyhlazování nebo výraznému snížení populací vlka ve velké části jeho evropského areálu rozšíření. V mnoha oblastech toto pronásledování spolu s vysokou mírou pytláctví stále přetrvává. Dnes jsou hlavními konflikty:

—

Napadání dobytka. Napadání hospodářských zvířat se týká především ovcí. Autoři Linnell a Cretois (2018) uvádějí, že v období 2012–2016 usmrtili vlci v EU každoročně v průměru 19 500 ovcí (upozorňujeme, že ve výpočtu chyběly údaje za Polsko, Rumunsko, Španělsko, Bulharsko, Rakousko a části Itálie). Toto číslo je v současné době nejlepším dostupným ukazatelem predačního dopadu vlků v EU.

Zatímco hlavními oběťmi vlčích útoků jsou ovce, ostatní druhy hospodářských zvířat (kozy, skot, koně) a částečně domestikovaní sobi bývají rovněž zasaženi, ale v menší míře. Napadání je velmi variabilní a do značné míry závisí na typu systému chovu hospodářských zvířat, druhu řízení a úrovni dozoru, tzn. zda jsou zvířata zavřena – zejména v noci, nebo jsou pod dohledem pastevců. Například ve Francii (80 vlčích smeček) bylo v roce 2019 uloveno a kompenzováno přibližně 11 000 kusů ovcí, skotu a koz (Dreal 2019 (14)), zatímco v Německu (128 vlčích smeček) se ve stejném roce toto číslo pohybovalo pod 3 000 kusy (DBBW 2019 (15)) a ve Švédsku (31 vlčích smeček) bylo v roce 2018 uloveno pouze 161 ovcí (Viltskadestatistik 2018, SLU (16)).

Linnell a Cretois (2018) poukazují na potíže se shromažďováním konzistentních a spolehlivých údajů z celé Evropy o napadání hospodářských zvířat vlky. Dobytek může pojít nebo zmizet z různých příčin a ne vždy lze jeho úhyn spojovat s velkými šelmami. Kvalita podávání zpráv zemědělci a chovateli dobytka do značné míry závisí na systému poskytování náhrad. Například na úrovni (úplné nebo částečné) přidělené náhrady, na délce a obtížích souvisejícího správního procesu a na tom, zda se provádějí kontroly na místě, aby se ověřilo, zda bylo napadení skutečně způsobeno velkými šelmami. Vlci mohou také občas útočit na psy a usmrcovat je. Děje se tak například ve Švédsku nebo Finsku při honu na losy, když se pustí psi na volno ve vlčích teritoriích. Ztráta jak hospodářských zvířat, tak psů má kromě přímých a nepřímých ekonomických ztrát také značný emocionální dopad. Zatímco celkový dopad predace vlkem na odvětví chovu hospodářských zvířat v EU je zanedbatelný, predace nechráněných pasoucích se ovcí vlkem by mohla být na úrovni jednotlivých farem významná a příslušným hospodářským subjektům v odvětví, které je už tak zasaženo řadou socioekonomických tlaků, přináší další tlak a zátěž.

—

Vnímané riziko pro lidi. Vlci nevidí člověka jako možnou kořist, ale spíše jako hrozbu, které je třeba se vyhnout. Zatímco v minulosti byly hlášeny smrtelné útoky vlka na člověka (často spojené s jedinci, kteří měli vzteklinu nebo kteří byli krmeni lidmi, provokováni, zraněni nebo chyceni do pasti), skutečné riziko vlčích útoků na člověka je v současných evropských environmentálních a sociálních podmínkách považováno za mimořádně nízké. (Linnell a kol., 2002; Linnell a Alleau, 2016 (17); KORA, 2016; Linnell a kol., 2021). Navzdory tomu se mnozí lidé vlků stále obávají, zejména v zemích a regionech, které tento druh opětovně osídlil, nebo v oblastech, kde se vlci dříve obvykle nevyskytovali, ale nyní jsou vzhledem ke svým rostoucím počtům více na očích. Byly hlášeny případy, kdy se vlci přibližovali k lidem a chovali se neobvykle („troufalí“ nebo „nebojácní“ vlci). K tomu došlo zejména tehdy, když byli přilákáni potravou nebo nebo když byli přítomni psi (Reinhardt 2018). Pokud jde o hybridy vlka a psa, neexistují žádné důkazy o tom, že jsou odvážnější nebo nebezpečnější než vlci, ale v některých oblastech Evropy je strach z hybridů rovněž specifickým problémem. Tyto názory a postoje je nutno důkladně uvážit a vážně se jimi zabývat. Je vhodné, ale často ne zcela dostačující, podporovat vzdělávací aktivity, poskytovat pravdivé informace a uvádět na pravou míru falešné zprávy pomocí kontroly faktů (jak ji provádějí některé místní nebo regionální orgány nebo jak je prováděna v rámci projektů LIFE). Kromě toho musí být jasně řečeno, že v nepravděpodobném případě objektivního nebezpečí, které vyvolá například vlk nakažený vzteklinou nebo agresivní vlk či vlk, který je nalákán potravou nebo je uvyklý, je cílené odstranění dotyčného vlka v souladu se směrnicí o stanovištích zcela legitimní (viz odstavec v kapitole 6 níže, který pojednává o odchylkách podle čl. 16 odst. 1 písm. c)).

—

Dopad na druhy spárkaté zvěře. Vlci a myslivci/lovci mohou někdy pronásledovat stejnou kořist, tj. spárkatou zvěř. Když se velké šelmy navrací, lovci se často obávají, že konkurence ovlivní jejich činnost, což může vyvolat velký konflikt. Vliv vlčí predace na počty i chování spárkaté zvěře je poměrně proměnlivý a složitý, v závislosti na druhu a místním kontextu. Obecně lze říci, že vlci každoročně odstraňují jen malé procento spárkaté zvěře – mnohem méně než lovci – a nezdá se, že by měli negativní dopad na současný (obecně rostoucí) vývoj populací spárkaté zvěře v Evropě (18) (Bassi, E. a kol. 2020; Gtowaciflski, Z. a Profus, P. 1997). V každém případě, na rozdíl od predace na domácích hospodářských zvířatech, nelze predaci původní, volně žijící šelmou na spárkaté zvěři zabránit nebo zmírnit, protože je součástí přirozených procesů, které má politika v oblasti biologické rozmanitosti za cíl obnovit a zachovat. To představuje pro evropské lovce velkou výzvu, neboť při plánování lovu a stanovení kvót pro spárkatou zvěř je nutno návrat velkých šelem zohlednit. A konečně je potřeba uznat přínos vlků k regulaci hustoty spárkaté zvěře (Ripple, W.J. and Beschta, R.L., 2012) vzhledem k souvisejícímu užitku, jako je snížení škod na lesních porostech a zemědělských plodinách (19).

—

Konflikty hodnot (konkurenční vize evropské krajiny). Konflikty spojené s vlky nespočívají vždy jen v přímém hospodářském dopadu na některé venkovské zúčastněné strany. Vlci mají výrazně symbolickou roli u řady širších problémů a konflikty často odrážejí hlubší sociální rozdíly (např. mezi venkovskými a městskými oblastmi, mezi moderními a tradičními hodnotami nebo mezi různými společenskými a ekonomickými třídami) (Linnell, 2013). Vlci často vyvolávají zásadní debatu o budoucím směřování evropské krajiny (Linnell, 2014) mezi různými segmenty společnosti s protichůdnými názory a představami o tom, jak by se příroda a krajina měla chránit, využívat nebo obhospodařovat (20). Tím je vysvětleno, proč jen zřídka existuje jasný vztah mezi rozsahem přímého ekonomického dopadu velkých šelem a úrovní sociálního konfliktu, který to vytváří (Linnell a Cretois, 2018).

4. Opatření ke zlepšení soužití lidí a vlků

Od chvíle, kdy byla přijata směrnice o stanovištích, Komise podporuje přístup soužití, jehož cílem je obnovit příznivý stav populací velkých šelem z hlediska jejich ochrany a zároveň řešit a omezit konflikty s legitimními lidskými činnostmi ve snaze sdílet multifunkční krajinu. Program LIFE dosud financoval více než 40 projektů spojených s ochranou vlků a koexistencí s nimi, jež pomohly nalézt a vyzkoušet osvědčené postupy pro dosažení těchto cílů (21).

Množství příkladů společného soužití a případových studií objevila Platforma EU pro soužití lidí a velkých šelem – skupina organizací zastupujících různé zájmové skupiny, které se dohodly na společné misi na podporu řešení koexistence (22). Uvedené případové studie jsou zařazeny do pěti kategorií: 1) poskytování poradenství / zvyšování povědomí; 2) poskytování praktické podpory; 3) porozumění názorům; 4) inovativní financování a 5) monitorování (23) (EU LC Platform, 2019).

Studie z roku 2018, kterou si vyžádal Evropský parlament (24), představila doporučení a příklady praktických opatření zavedených v několika členských státech v zájmu soužití s vlky a ostatními velkými šelmami.

Na evropské úrovni proto existuje široká základna pro sdílení poznatků a cenných zkušeností. Níže jsou popsány nejběžnější přístupy k omezení konfliktů.

– Kompenzační platby

Častým přístupem ke snížení hospodářského dopadu škod způsobených vlkem a zvýšení tolerance vůči chráněným druhům jsou kompenzační platby, které se používají v mnoha zemích EU. Kompenzační platby mohou být často vhodným opatřením, ale měly by u nich být jasně stanoveny kvalifikační podmínky a zváženy různé faktory. To zahrnuje kontrolu, zda jsou ztráty hospodářských zvířat skutečně způsobeny predací vlky, a zajištění toho, aby kompenzace byla spravedlivá a byla neprodleně vyplacena oprávněnému příjemci.

V mnoha zemích si zemědělci stěžují, že získat odškodnění je složité a nákladné nebo že platby jsou opožděné či nedostatečné. Kompenzační platby jsou obvykle financovány vnitrostátními nebo regionálními vládami v souladu s příslušnými pravidly EU pro státní podporu (25) (která umožňují 100% náhradu přímých i nepřímých nákladů). K tomu, aby problémy koexistence vyřešily, však samotné náhrady škod leckdy nestačí, neboť neomezují případy napadání ani jiné konflikty. Kromě toho nejsou kompenzační platby často dlouhodobě udržitelné, pokud nejsou vhodně kombinovány s jinými opatřeními.

– Inovační opatření a technická pomoc

Preventivní opatření jsou základní složkou komplexního systému koexistence. Získané zkušenosti (např. z projektů LIFE a programů rozvoje venkova) ukazují význam a účinnost různých opatření na ochranu hospodářských zvířat, jako jsou různé druhy oplocení, dohled pastevců, ovčáčtí psi, shánění a zavírání dobytka na noc a vizuální nebo akustická odpuzující zařízení (Fernández-Gil a kol. 2018, viz též Carnivore Damage Prevention News (Novinky v oblasti prevence škod způsobených šelmami) (CDP news, 2018)). Zejména přítomnost pastevců může podstatně zvýšit účinnost opatření na ochranu hospodářských zvířat a je sama o sobě odstrašujícím prostředkem proti predaci. Zpráva vypracovaná Platformou EU pro soužití lidí a velkých šelem ukazuje úspěšné zkušenosti a osvědčené postupy (Hovardas a kol., 2017). Preventivní opatření je potřeba ušít na míru a přizpůsobit specifickým regionálním charakteristikám (včetně druhu hospodářských zvířat, velikosti stáda, topografie atd.).

Účinnost těchto opatření silně závisí na jejich řádném provádění příslušnými hospodáři a na dostupnosti dostatečných zdrojů a technického poradenství na podporu jejich zavádění v praxi (např. van Eeden a kol. 2018). Žádné samostatné opatření nemůže být 100% úspěšné, ale odpovídající technická řešení (často používaná v kombinaci) mohou ztráty na hospodářských zvířatech způsobené predátory výrazně snížit. Příslušné orgány a zúčastněné strany musí preventivní opatření navrhovat pečlivě, aby byla vhodná pro různé situace. Musí je také řádně provádět (včetně údržby), sledovat jejich účinnost a činit veškeré potřebné úpravy. Školení, informace, následná opatření a technická pomoc pro dotčené hospodáře jsou klíčové a mělo by se jim dostat odpovídající veřejné podpory, včetně té, která umožní zachování systémů prevence a zvládání další pracovní zátěže.

– Informace a zvyšování povědomí

Užitečným opatřením ke zmírnění konfliktů může být poskytování faktických informací o vlcích a možnostech minimalizace dopadů (EU LC Platform, 2019). Například informační zpravodaj Carnivore Damage Prevention News (26), který podporují různé projekty LIFE, pomáhá šířit informace o ochraně hospodářských zvířat v EU i na mezinárodní úrovni. Italské internetové stránky „Chraňte svůj dobytek“ (Proteggi il tuo bestiame, 2019) poskytují podrobné poradenství ohledně opatření na ochranu hospodářských zvířat, jakož i různých režimů financování dostupných v italských regionech. Internetové stránky španělského ministerstva pro ekologickou transformaci obsahují katalog prospěšných preventivních opatření, která mohou zabránit interakcím chráněných druhů se zemědělstvím a chovem hospodářských zvířat (27).

Další příklad tohoto přístupu, zaměřený konkrétně na loveckou komunitu, představuje projekt LIFE Wolfalps, který v rámci své činnosti sdílí údaje a informace o populační dynamice druhů spárkaté zvěře v Alpách a o účincích návratu vlka na jeho kořist a na loveckou činnost (28). Širší přístup nabízí kontaktní kancelář „Vlci v Sasku“ (Kontaktbüro Wölfe in Sachsen, 2019) a kompetenční centrum pro problematiku vlků v Sasku-Anhaltsku, kde je na místě k dispozici několik zaměstnanců, kteří poskytují vzdělávací materiály, organizují výlety a reagují na otázky a obavy lidí.

– Monitorování

Monitorování populací velkých šelem je klíčové pro poskytování přesných informací, pochopení populační dynamiky potřebné k zajištění jejich přežití, přizpůsobení postupů řízení měnícím se situacím a plnění povinností podle směrnice o stanovištích. Je to také velmi náročný úkol vzhledem k tomu, že se provádí na velkém zeměpisném území, často překračujícím mezinárodní hranice, a vzhledem k řídkému výskytu a plachosti velkých šelem (LCIE, Zpráva o podpoře politiky, použito jako příloha Linnellem a kol. 2008). Všechna rozhodnutí o řízení (včetně rozhodnutí o odchylkách) by měla být založena na spolehlivých údajích o příslušné populaci vlků. Monitorování by se mělo vztahovat i na provádění všech preventivních opatření (jejich přijímání, výsledky, účinnost) a zjištění jedinců, kteří napadli dobytek, aby se rozlišilo mezi vlky a psy (např. Echegaray a Vilà, 2010; Sundqvist a kol., 2008) a posoudilo se, zda je zapotřebí úprav nebo zlepšení systému.

Vzhledem k tomu, že velmi častým konfliktem po celé Evropě je neshoda ohledně velikosti a stavu populace šelem, může být přínosné zapojit do monitorování zúčastněné strany (včetně lovců), což napomůže nejen ke zvýšení počtu osob shromažďujících údaje, ale také ke zlepšení vztahů se zúčastněnými stranami a omezení konfliktů.

Spolehlivé údaje získané monitorováním jsou nezbytné pro přijetí odpovídajících rozhodnutí o ochraně a regulaci vlků. Klíčový význam proto mají investice do odpovídajícího systému monitorování, který může poskytnout přesné a aktuální poznatky o populaci vlků v dané oblasti. Za dobrý příklad lze považovat francouzský systém monitorování (29).

Příklady zapojení zúčastněných stran do monitorování

Pilotní akce na Slovensku, podpořená Komisí, zapojila do vědecky podloženého sčítání vlků širokou škálu zúčastněných stran (ekology, lesníky, pracovníky v chráněných oblastech a myslivce). Ty byly odpovědné za odběr vzorků vlčího trusu a moči ve zkoumané oblasti. Jejich zapojení, spolu s využitím technicky pokročilé analýzy, vedlo k větší shodě, pokud jde o velikost místní vlčí populace (Rigg a kol., 2014).

Dalším příkladem je Síť pozorovatelů velkých šelem ve Finsku – skupina přibližně 2 100 aktivních dobrovolníků navržených místními mysliveckými sdruženími. Tato síť vyškolených pozorovatelů, zejména místních myslivců a lovců, je odpovědná za ověřování veřejností hlášených pozorování stop a jiných známek přítomnosti velkých šelem. Dobrovolníci zaznamenají údaje z pozorování do vnitrostátní databáze „TASSU“ (finsky „tlapka“), kterou spravuje institut Luke (Výzkumný ústav přírodních zdrojů ve Finsku). Databáze se používá např. k vytváření celostátních a regionálních odhadů populací velkých šelem a využívají ji zástupci mysliveckých spolků a správci zvěře. Síť, databáze a jejich správa se neustále vyvíjejí a přizpůsobují, aby pomohly vybudovat vzájemnou důvěru a spolupráci mezi různými institucemi a skupinami zúčastněných stran při sdílení, využívání a přístupu k údajům o těchto citlivých druzích. Například projekt LIFE BOREALWOLF, který probíhá v letech 2019 až 2025, má za cíl posílit Síť pozorovatelů velkých šelem tím, že poskytuje další vzdělávání současným dobrovolníkům a najímá nové, kteří nejsou lovci.

Podobně je tomu ve Švédsku a Norsku, které zřídily Skandobs – skandinávský systém sledování velkých šelem zaměřený na rysy, rosomáky, medvědy hnědé a vlky. Do této databáze může každý zaznamenat své sledování stop a jiných známek přítomnosti nebo pozorování velkých šelem ve Skandinávii. Četnější podávání zpráv o sledování pomůže rozšířit znalosti o výskytu a rozšíření těchto druhů. Sledování zaznamenaná v databázi jsou dostupná všem uživatelům systému. Sledování lze rovněž sdílet pomocí mobilní aplikace Skandobs (uživatelé si ji mohou stáhnout z internetových obchodů App Store nebo Google Play a jejím prostřednictvím podávat zprávy o přítomnosti predátora nebo jeho stop přímo z terénu). Databáze se aktualizuje každých 15 minut. Spravuje ji společnost Rovdata, nezávislá část norského Institutu pro výzkum přírody (NINA).

– Dialog se zúčastněnými stranami a jejich zapojení

Vzhledem ke kulturní a sociální povaze konfliktu spojeného s vlky jsou participační procesy vnímány jako procesy, které mají významný potenciál ke zmírnění konfliktů, zejména zvýšením důvěry mezi zúčastněnými stranami (Young a kol. 2016). Příkladem tohoto přístupu je Platforma EU pro soužití lidí a velkých šelem (viz případová studie č. 9 v příloze IV pokynů). Tyto přístupy se používají také na regionální a vnitrostátní úrovni. Vnitrostátní platformy zřídilo mnoho členských států. Vytvoření regionálních platforem podporují rovněž orgány EU prostřednictvím pilotního projektu v Itálii, Rumunsku, Španělsku, Francii, Německu a Švédsku (Regional LC Platforms, 2019). Spolupráci a sdílení informací mezi hlavními oblastmi četného výskytu šelem v Evropě podporuje i projekt LIFE EUROLARGECARNIVORES (2019).

Dalším pozitivním příkladem zapojení zúčastněných stran je Grupo Campo Grande (GCG). Jedná se o španělský celostátní „think tank“ složený z lidí z různých prostředí a organizací, kteří jsou zapojeni do konfliktu mezi extenzivním chovem dobytka a iberským vlkem. Tuto skupinu vytvořila nadace Fundación Entretantos v roce 2016 jako součást iniciativy pro společenský smír, která se zaměřila na řešení konfliktu spojeného s problematikou koexistence iberských vlků a extenzivního chovu dobytka. Účastníci podepsali společné prohlášení a spolupracují na tom, aby ostatní motivovali k následování jejich přístupu (GCG, 2018).

– Regulace usmrcováním/odstřelem vlků

Historicky se regulace usmrcováním/odstřelem vlků široce využívá k odstraňování vlků a veškerých souvisejících dopadů a konfliktů, které tento druh vyvolává. Tyto praktiky vedly k vyhlazení vlků ve většině jejich původního evropského areálu rozšíření. I dnes ještě určité metody a úrovně regulace usmrcováním používá několik evropských zemí, které tvrdí, že jejich záměrem je předcházet ztrátám na hospodářských zvířatech nebo je snižovat, a dále zlepšit toleranci lidí vůči vlkovi, přičemž mezi těmito zeměmi jsou i některé členské státy, v nichž je tento druh zařazen do přílohy IV směrnice (tedy se na ně vztahuje režim přísné ochrany).

V rámci současné politiky a souvisejících právních předpisů však regulace usmrcováním/odstřelem vlků nemůže být jediným nebo hlavním prostředkem k řešení konfliktů spojených s ochranou vlků a jiných chráněných velkých šelem v multifunkční evropské krajině. Použití odchylek k povolení regulace usmrcováním je možným a legitimním nástrojem a členské státy mohou zvážit jeho použití jako doplněk k dalším výše uvedeným opatřením pro řešení konfliktů a zároveň při tom musí dodržovat všechny podmínky uvedené v čl. 16 odst. 1 směrnice o stanovištích (viz kapitola 5).

Zdá se, že neexistují žádné spolehlivé důkazy o účinnosti používání regulace usmrcováním, pokud jde o snížení predace na hospodářských zvířatech. Podle některých studií se zdá, že regulace usmrcováním/odstřelem je méně účinná než opatření na ochranu hospodářských zvířat (van Eeden a kol., 2018, Santiago-Avila a kol., 2018) a ve skutečnosti by mohla vést ke zvýšení predace na hospodářských zvířatech a zintenzivnění konfliktů z toho plynoucích (Wielgus a Peebles, 2014; Fernández-Gil a kol., 2016), přičemž možnou příčinou je narušení struktur vlčích smeček po provedených odstřelech.

Kromě toho je používání regulace usmrcováním/odstřelem chráněných druhů, na rozdíl od dříve uvedených opatření, jež nezahrnují usmrcování, považováno ochranářskými odborníky za kontroverzní nástroj (Lute a kol., 2018) a je stále více zpochybňováno velkou částí společnosti (30). Vzhledem k této skutečnosti, jakož i k empirickým důkazům není jasné, zda odstřel vlků vede ke zvýšení nebo snížení společenského konfliktu.

Závěrem lze říci, že opatření, která nejsou založena na usmrcování, včetně opatření na obhospodařování a ochranu dobytka, se pro účely snížení rizik a konfliktů spojených s predací na hospodářských zvířatech jeví jako účinnější, udržitelnější, právně méně napadnutelná a přijatelnější (většinou lidí).

Příslušné orgány v členských státech by při rozhodování o svých řídících opatřeních a jejich provádění měly tato hlediska brát v úvahu.

Komplexní plány ochrany vlka a péče o něj

Nejlepším přístupem by bylo, kdyby členské státy spojily několik výše uvedených opatření na podporu správné úrovně soužití a přizpůsobily je místní situaci. Jejich komplexní a konzistentní plány ochrany vlka a péče o něj by měly rovněž využívat všech dostupných nástrojů a zdrojů financování. Tyto plány (ideálně přeshraniční plány v případě sousedících členských států, které sdílejí stejnou populaci vlků (Linnell a kol., 2008)), by řešily všechny relevantní hrozby, konflikty, příležitosti a potřeby související s vlkem v dotčeném členském státě. To by byl nejlepší způsob, jak dosáhnout příznivého stavu ochrany vlka v celém jeho přirozeném areálu rozšíření a jak tento stav dále udržet a zároveň zajistit nezbytnou pružnost v oblasti péče, v mezích stanovených směrnicí, a zachovat nebo zlepšit přijetí vlka veřejností („sociální únosnost“).

5. Financování opatření k soužití

Podporu pro řešení konfliktů spojených s ochranou vlků lze poskytnout z fondů EU, zejména z programu LIFE a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a z vnitrostátních fondů (státní podpory).

—

Program LIFE může na základě každoročních výzev k předkládání soutěžních návrhů financovat předváděcí činnosti a testování inovativních řešení v oblastech: opatření na ochranu klimatu; posouzení rizika predace, zavedení systémů kompenzace škod a školení místních strážců a veterinářů o metodikách posuzování škod na hospodářských zvířatech. Program LIFE může rovněž financovat cílené komunikační a informační aktivity zaměřené na řešení konfliktů mezi člověkem a vlkem. Upozorňujeme, že program LIFE nefinancuje opakující se činnost v oblasti péče.

—

EZFRV může podpořit preventivní opatření, jako je nákup ochranných oplocení nebo pasteveckých psů (což lze, jakožto nevýrobní investice, financovat až do výše 100 %). Dodatečné pracovní náklady chovatelů vynaložené na kontrolu a udržování nebo přemístění ochranného plotu, jakož i náklady na krmivo pro pastevecké psy a jejich veterinární ošetření lze pokrýt agroenvironmentálně-klimatickými platbami. V několika členských státech (např. v Řecku, Bulharsku, Slovinsku, Itálii a Francii) se EZFRV využívá k financování opatření na ochranu hospodářských zvířat, jako jsou dodatečné náklady na pastevectví, oplocení a pastevecké psy. Platforma EU pro soužití lidí a velkých šelem (viz níže) připravila přehled o tom, kde se programy rozvoje venkova v současné době využívají a kde by se mohly využívat v budoucnu (Marsden a kol. 2016) (31). Preventivní opatření a systémy pastevectví by mohla podpořit i budoucí společná zemědělská politika prostřednictvím nových ekologických režimů (32).

—	Nástroj EFRR Interreg může podporovat projekty zaměřené na zlepšení přeshraniční spolupráce v oblasti ochrany velkých šelem a péče o ně, například v souvislosti s propojením stanovišť, převáděním poznatků, prevencí škod na hospodářských zvířatech a dalšími opatřeními v oblasti soužití (33).

—

Vnitrostátní financování (státní podpora) může poskytnout podporu až do výše 100 % na preventivní opatření, pro obnovu zničeného zemědělského potenciálu, jako je pořízení nových kusů dobytka nahrazujících kusy, které byly usmrceny vlky, na náhradu škod způsobených vlky, jako jsou usmrcená zvířata a materiální škody na majetku hospodářství nebo veterinární náklady a náklady spojené s hledáním pohřešovaných zvířat (34).

V rámci členského státu (a ideálně na přeshraniční úrovni v případě členských států, které sdílejí stejnou populaci vlků) je k financování a podpoře opatření na snížení konfliktů souvisejících s vlkem potřeba přistupovat komplexně.

Členské státy by měly zohlednit hlavní otázky ochrany a konfliktu s vlky ve svých akčních rámcích stanovujících priority (PAF), v nichž určí související priority a finanční potřeby a stanoví, jak je hodlají splnit. Aktualizovaný formát PAF (35) obsahuje oddíl (E.3.2.), který se týká speciálně prioritních opatření a souvisejících nákladů na prevenci, zmírňování nebo náhrady škod způsobených druhy chráněnými podle směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích.

Kromě toho se po celé Evropě využívá řada inovativnějších způsobů financování a podpory soužití.

Příklady inovativního financování

Originálním a úspěšným příkladem inovativního financování soužití je švédská iniciativa „výkonnostní platby za ochranu“, která se týká rosomáků. Dává přednost platbám, které jsou navázány na úspěšné rozmnožování rosomáků, před náhradami za ztrátu sobů. Platby závisejí na počtu zdokumentovaných reprodukcí rosomáků v příslušném okrese, bez ohledu na úroveň predace. V průběhu pěti let po zavedení programu byl pozorován růst populace rosomáků. Počet registrovaných reprodukcí se zvýšil z 57 v roce 2002 na 125 v roce 2012, přičemž se uvedená populace rozšířila do dříve neosídlených oblastí (Persson, 2015).

Dalším úspěšným novátorským systémem financování je program Golden Eagle, který odměňuje komunitu sámských pastevců sobů ve finském Laponsku za úspěšné budování hnízd a teritorií pro orla skalního (Evropská komise, 2017). Od roku 1998, kdy finská vláda tento program zavedla, se podle zpráv postoje pastevců vůči orlům skalním dramaticky změnily a tento druh je nyní vnímán spíše jako zdroj než jako škůdce.

Ke zlepšení přijímání vlků a jejich soužití s dotčenými venkovskými komunitami mohou napomoci i příjmy a pracovní příležitosti, jež vytváří ekoturistika založená na vztahu k přírodě. Ve Španělsku se region ležící severozápadně od Zamory (konkrétně „Sierra de la Culebra“) stal důležitou oblastí cestovního ruchu zaměřeného na pozorování vlků, jenž představuje významný ekonomický přínos a každoročně přitahuje tisíce návštěvníků. U těchto iniciativ v oblasti cestovního ruchu se musí dbát na to, aby nebyly na překážku ochraně vlka (např. je potřeba zamezit vyrušování a zajistit, aby se turisté vyhýbali místům s vlčími doupaty). Měl by být rovněž zohledněn dopad na ostatní skupiny zúčastněných stran (např. tak, že se velké šelmy nebudou lákat do oblastí s dobytkem nebo se nebude přispívat k situaci, kdy si velcí masožravci spojují člověka s potravou).

V italském Piedmontu vyvinuli jinou možnost (v rámci projektu LIFE WOLFALPS). Vytvořili místní označení („Terre di lupi“ = „Země vlků“) a zavedli několik iniciativ na podporu prodeje sýrů a jiných produktů od chovatelů, kteří jsou dotčeni přítomností vlků, a na provádění preventivních opatření k zajištění jejich soužití.

Vítězem ceny Natura 2000 v kategorii „socioekonomický přínos“ se v roce 2020 stal projekt „Pro-Biodiversidad: pastevci jako ochránci biologické rozmanitosti v síti Natura 2000“. Ten ukázal, jak mohou zemědělci a ochránci přírody spolupracovat na tom, aby ochrana přírody přinášela místním komunitám zdroje a výhody, a nikoli problémy. Velká část pohoří Picos de Europa nese ekonomické důsledky opouštění venkova a trpí ztrátou pastvin, ztrátou zdrojů potravy pro mrchožrouty a nebezpečím požárů. Nadace Fundación para la Conservación del Quebrantahuesos se rozhodla tento problém vyřešit vytvořením speciální certifikační značky pro-Biodiversidad (neboli „ve prospěch biologické rozmanitosti“), která má pomoci podporovat odvětví extenzivního chovu ovcí, zastavit opouštění venkova a zlepšit podmínky pro biologickou rozmanitost. Prostřednictvím tohoto programu se platí vyšší cena za skopové maso produkované chovateli, kteří koexistují s vlky.

6. Článek 16: odchylky od přísné ochrany populací vlka uvedených v příloze IV

Obecně platí, že veškeré populace vlka uvedené v příloze IV směrnice o stanovištích jsou přísně chráněny a v jejich přirozeném areálu rozšíření nesmí docházet k úmyslnému odchytu, usmrcování nebo vyrušování jedinců. Kromě toho se nesmí poškozovat ani ničit místa jejich rozmnožování a odpočinku. Tato ochrana se vztahuje jak na území lokalit sítě Natura 2000, tak mimo ně.

Za určitých výjimečných okolností však může být odůvodněné umožnit odchyt nebo usmrcení některých jednotlivých vlků. Například má-li se zabránit značné predaci na hospodářských zvířatech nebo pokud se vlci opatří obojkem s vysílačem pro účely výzkumu, monitorování a péči o druh nebo pokud je potřeba odstranit jedince navyklé na získávání potravy lovem hospodářských zvířat nebo jedince se ztrátou plachosti či potenciálně nebezpečné.

Článek 16 směrnice o stanovištích poskytuje nezbytnou pružnost pro řešení výše uvedených situací tím, že členským státům umožňuje přijmout odchylky od obecných ustanovení o přísné ochraně a provádět výše uvedené činnosti (následující odstavce by měly být chápány ve spojení s částí III těchto pokynů).

Podmínky pro udělení odchylky

Článek 16 stanoví tři předpoklady, které musí být před povolením odchylky splněny. Příslušné vnitrostátní orgány musí prokázat:

—	přítomnost jednoho (nebo více) z důvodů uvedených v čl. 16 odst. 1 písm. a) až e) a podložit jej (je) dostatečnými důkazy,

—	neexistenci jiného uspokojivého řešení (tj. zda lze problém vyřešit způsobem, který nezahrnuje odchylku, tedy použitím nástrojů, které nespočívají v usmrcování),

—	neexistenci negativních dopadů odchylky na zachování populací dotčených druhů s příznivým statusem zachování jejich přirozeného rozsahu.

Uplatnění těchto požadavků je zde názorně předvedeno na případu vlka. Je důležité připomenout, že je odpovědností příslušných vnitrostátních orgánů, aby tato ustanovení provedly, řádným odůvodněním a prokázáním, že jsou splněny všechny podmínky podle čl. 16 odst. 1. Stejně tak je především na vnitrostátních soudních orgánech, aby ověřily a zajistily dodržování požadavků v konkrétních souvislostech a konkrétních případech.

1) Prokázání jednoho nebo více důvodů uvedených v čl. 16 odst. 1 písm. a) až e)

Důvody uvedené v čl. 16 odst. 1 jsou:

a)	„v zájmu ochrany volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a ochrany přírodních stanovišť“;

b)	„v zájmu prevence závažných škod, zejména na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu, vodách a ostatních typech majetku“;

c)	„v zájmu zdraví lidí a veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a s nesporně příznivými důsledky pro životní prostředí“;

d)	„pro účely výzkumu a vzdělání, opětovného osídlení určitého území populací druhu nebo vysazení v původním areálu druhu a chovu a pěstování nezbytných pro tyto účely, včetně umělého rozmnožování rostlin“;

e)	„aby za přísně kontrolovaných podmínek v omezeném rozsahu a na základě výběru povolily odebírání nebo držení omezeného a příslušnými státními orgány stanoveného počtu jedinců určitých druhů uvedených v příloze IV“.

Příklady odůvodnění odchylky pro vlky:

—

Odůvodnění podle písm. a) se pravděpodobně použije jen zřídka. Lze se na ně odvolat například tehdy, je-li ohrožený druh volně žijícího živočicha, který bývá kořistí, ohrožen predací vlkem. Je však třeba připomenout, že predace původního druhu jiným původním druhem je přirozeným procesem a nedílnou součástí fungování ekosystému. Kromě toho by před zvážením jakékoli odchylky měly být zjištěny a účinně řešeny další hrozby nebo omezující faktory pro druhy volně žijících živočichů, které slouží jako kořist (např. poškozování stanoviště, vyrušování lidmi, nadměrný lov, konkurence domestikovaných druhů atd.).

—

Odůvodnění podle písm. b): v případě vlků se odchylky používané členskými státy často snaží předcházet vážným škodám na hospodářských zvířatech. Cílem tohoto ustanovení je vážným škodám předejít, a tudíž nevyžaduje, aby ke škodě došlo. Je však potřeba prokázat pravděpodobnost vážné škody nad rámec běžného obchodního rizika a musí rovněž existovat dostatečné důkazy, které by odůvodnily, že jakákoli metoda regulace usmrcováním použitá v rámci odchylky je v prevenci nebo omezení vážné škody účinná, přiměřená a udržitelná. Toto odůvodnění by se mohlo použít za účelem odstranění vlků, kteří budou pravděpodobně ve velké míře napadat hospodářská zvířata, a to navzdory přiměřenému používání vhodných preventivních opatření (jako jsou například elektrické ohradníky odolné proti jejich překonání vlkem a pastevečtí psi).

—

Odůvodnění podle písm. c), které se týká zdraví lidí a veřejné bezpečnosti nebo jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního nebo ekonomického charakteru a s nesporně příznivými důsledky pro životní prostředí, může například ospravedlnit použití odpuzovacích metod k odehnání nebo odstranění vlků, kteří jsou uvyklí na určitou potravu, nebojácných vlků, kteří přivykli k lidem a vytrvale se k nim přibližují, nebo jiných jedinců či vlčích smeček, kteří vykazují nežádoucí a nebezpečné chování.

Příklady opatření v zájmu zdraví lidí a veřejné bezpečnosti

Německé Dokumentační a poradenské středisko spolkové vlády pro otázku vlků (Beratungsstelle des Bundes zum Thema Wolf (DBBW)) schválilo pokyny, které mají vnitrostátním řídícím orgánům pomoci s řešením problémů spojených s nebojácnými nebo neobvykle se chovajícími vlky (Reinhardt a kol., 2018). Tyto pokyny ve svém prvním kroku pomáhají orgánům rozeznat, zda se vlk skutečně chová neobvykle. Pokud to vypadá, že vlka opravdu lidé nebo psi přitahují, doporučuje se v závislosti na závažnosti zaznamenaných událostí uplatnit postupný přístup, který začíná odstraněním lákadel (např. potravin) a odrazováním vlka pomocí negativních stimulů a v nejvážnějších případech se stupňuje až po odstranění vlka (usmrcením nebo jiným způsobem).

Vědečtí odborníci z LCIE (Large Carnivore Initiative for Europe – Iniciativa pro Evropu týkající se velkých šelem: specializovaná skupina Komise pro přežití druhů v rámci IUCN) vypracovali prohlášení o politice v oblasti zacházení s nebojácnými vlky, které vychází z podobných principů a popisuje doporučená opatření pro různé typy chování vlků, jakož i priority z hlediska výzkumu (LCIE, 2019).

Posouzení chování vlka a rizika, které může představovat pro bezpečnost lidí, s doporučením opatření (LCIE, 2019)
Chování	Posouzení	Doporučená opatření
Vlk se v noci pohybuje v blízkosti sídel.	Žádné nebezpečí.	Není potřeba opatření.
Vlk se ve dne pohybuje v dohledu sídel nebo roztroušených obydlí.	Žádné nebezpečí.	Není potřeba opatření.
Vlk po spatření vozidel nebo lidí ihned neuteče. Zastaví se a pozoruje,	Žádné nebezpečí.	Není potřeba opatření.
Vlk je po několik dní spatřován ve vzdálenosti menší než 30 m od obydlených domů (vícero případů během dlouhého období).	Vyžaduje pozornost. Možný problém s navyknutím nebo pozitivním stimulem („odměňováním“).	Analyzujte situaci. Hledejte lákadla, a pokud nějaká naleznete, odstraňte je. Uvažujte o odrazování negativním stimulem (cvičení „potrestáním“).
Vlk opakovaně dovoluje lidem, aby se k němu přiblížili na vzdálenost menší než 30 m.	Vyžaduje pozornost. Naznačuje silnou navyklost. Možný problém s pozitivním stimulem („odměňováním“).	Analyzujte situaci. Uvažujte o odrazování negativním stimulem (cvičení „potrestáním“).
Vlk se sám opakovaně přibližuje k lidem na vzdálenost méně než 30 m. Zdá se, že o lidi jeví zájem.	Vyžaduje pozornost / kritická situace. Chování podmíněné pozitivním stimulem a silná navyklost mohou vést k rostoucí nebojácnosti. Riziko poranění.	Uvažujte o odrazování negativním stimulem (cvičení „potrestáním“). Není-li přiměřené odrazování negativním stimulem úspěšné nebo proveditelné, vlka odstraňte.
Vlk bez vyprovokování útočí nebo poraní člověka.	Vlk je nebezpečný.	Odstranění.

—

Odůvodnění podle písm. d), které se týká výzkumu, vzdělání, opětovného osídlení určitého území populací druhu nebo vysazení v původním areálu druhu, lze použít například k povolení dočasného odchytu vlků, aby jim bylo možné nasadit obojky s vysílačem pro účely výzkumu či monitorování nebo aby se z důvodu ochrany mohli přemístit do jiné oblasti.

Příklad odchytu vlků pro výzkum a monitorování

V roce 2018 Komise prostřednictvím výměny dopisů souhlasila s německými orgány, že nařízení Rady (EHS) č. 3254/91 (36) o zákazu používání nášlapných pastí lze za určitých podmínek vykládat tak, že z oblasti působnosti zákazu uvedeného nařízení vylučuje používání „měkkých“ nášlapných pastí, tzv. soft-catch traps. Tyto pasti mají čelisti opatřené pryžovými chrániči (namísto ocelových zubů), aby se minimalizovalo riziko poranění zvířat při jejich zachycení. Jsou považovány za nejlepší dostupné prostředky k odchytu živých vlků za účelem monitorování a výzkumu, protože mají větší úspěšnost a nižší pravděpodobnost, že způsobí zranění.

Komise se domnívá, že pokud se ukáže, že „měkké“ nášlapné pasti jsou nezbytné pro vědecký výzkum nebo monitorování zaměřené na zlepšení stavu příslušného druhu z hlediska jeho ochrany, bylo by zahrnutí těchto pastí do oblasti působnosti zákazu stanoveného nařízením (EHS) č. 3254/91 v rozporu s jeho cílem ochrany. O použití „měkkých“ nášlapných pastí by se proto dalo uvažovat pouze tehdy, je-li to pro účely ochrany a pokud: i) neexistuje jiné uspokojivé řešení; ii) neexistuje žádný negativní dopad na příznivý stav dotyčného druhu z hlediska jeho ochrany a iii) jsou přijata veškerá preventivní opatření k tomu, aby nedošlo k poranění zvířete a jeho stres byl snížen na minimum.

V praxi to znamená, že tyto „měkké“ nášlapné pasti by měly být vybaveny vysílačem, který by informoval odpovědné orgány, jakmile je zvíře chycené. Nejpozději do 30 minut po obdržení této informace by příslušné orgány měly zasáhnout, aby se doba, po kterou je zvíře vystaveno stresu, co nejvíce zkrátila a předešlo se zranění, které by si zvíře mohlo samo způsobit. Zvíře musí být uspáno profesionálním veterinárním lékařem, vybaveno vysílačem a poté okamžitě vypuštěno zpět do volné přírody.

Jak je vysvětleno v oddíle 3.2.1, odchylky podle čl. 16 odst. 1 písm. e) lze výjimečně použít za účelem odebírání nebo držení určitých jedinců vlků, přičemž musí být dodrženo několik dalších přísných podmínek. Soudní dvůr Evropské unie ve věci C-674/17 potvrdil, že pojem „odebírání“ musí být chápán v tom smyslu, že zahrnuje jak odchyt, tak usmrcování jedinců (37).

Cíl odchylky na základě čl. 16 odst. 1 písm. e) nelze v zásadě zaměňovat s cílem odchylky vycházející z ustanovení čl. 16 odst. 1 písm. a) až d) směrnice, takže prvně uvedené ustanovení může sloužit jako základ pro povolení odchylky jedině tehdy, pokud druhá z těchto ustanovení nejsou relevantní (38). Spadá-li cíl odchylky pod některé z ustanovení čl. 16 odst. 1 písm. a) až d), musí být odchylky založeny na jednom (nebo několika) z těchto ustanovení. Odchylky a důvody pro jejich použití musí být transparentní. Pokud je například hlavním účelem předejít vážným škodám na dobytku nebo majetku, mělo by se použít ustanovení písmene b). Pokud se vlk navyklý na přítomnost lidí chová nebezpečně, použije se ustanovení písmene c). Ustanovení písmene e) proto není žádným univerzálním ustanovením o odchytu, které by se mělo použít pro jakýkoli případ usmrcování.

Co se týká jakékoli odchylky podle článku 16, vnitrostátní rozhodnutí, která povolují usmrcování na základě ustanovení písmene e), by se měla vydávat pro výjimečné, konkrétní a jasné účely, které jsou v souladu s cíli směrnice (článek 2) a jsou odpovídajícím způsobem odůvodněné.

Ve věci C-674/17 Soudní dvůr uznal, že boj proti nezákonnému lovu vlků (pytláctví) by mohl být v zásadě cílem výjimky vydané podle čl. 16 odst. 1 písm. e) za předpokladu, že přispívá k zachování nebo obnově příznivého stavu dotčeného druhu z hlediska jeho ochrany v jeho přirozeném areálu rozšíření. V tomto případě musí vnitrostátní povolovací orgán odůvodnit odchylku spolehlivými vědeckými důkazy, včetně srovnávacích prvků důsledků takové odchylky na stav ochrany druhu. Je-li cílem odchylky boj proti pytláctví, musí orgán rovněž vzít v úvahu nejnovější odhady úrovně pytláctví a úmrtnosti založené na všech udělených odchylkách. Tyto odchylky udělené pro boj proti pytláctví by proto měly být schopny snížit úmrtnost dotčené populace v důsledku pytláctví do takové míry, že by na velikost populace vlků měly celkově zřetelný pozitivní vliv.

Kromě toho musí odchylky založené na čl. 16 odst. 1 písm. e) ve srovnání s odchylkami uvedenými v čl. 16 odst. 1 písm. a) až d) splňovat dodatečné omezující podmínky. Použití této odchylky je povoleno za přísně kontrolovaných podmínek s jasnými oprávněními, která se týkají určitých míst, časů a množství a vyžadují přísné územní, časové a osobní kontroly k zajištění účinného prosazování. Kromě toho se musí provádět pouze na základě výběru, v omezeném rozsahu a měla by se týkat omezeného počtu jedinců.

Pokud jde o výběr, odchylka se musí týkat jedinců, kteří jsou určeni co nejpřesnějším a nejvhodnějším způsobem s ohledem na cíl sledovaný touto odchylkou. Proto, jak bylo zdůrazněno Soudním dvorem ve věci C-674/17, může být nezbytné omezit výjimku nejen na dotyčný druh či na typy nebo skupiny jedinců tohoto druhu, ale rovněž na jedince určené jednotlivě (39).

Co se týká „omezeného počtu“, bude toto číslo v každém případě záviset na úrovni populace (počtu jedinců), jejího stavu ochrany a jejích biologických vlastnostech. „Omezený počet“ je nutno stanovit na základě spolehlivých vědeckých údajů o zeměpisných, klimatických, environmentálních a biologických faktorech, jakož i o míře reprodukce a celkové roční úmrtnosti z přirozených příčin. Tento počet musí být jasně uveden v rozhodnutích o odchylkách.

2) Neexistence uspokojivé alternativy

Druhou podmínkou je, že „neexistuje žádné jiné uspokojivé řešení“. To znamená, že první volbou by měly být preventivní metody a metody, které nevedou k usmrcování (odchylka je až poslední možností). Alternativní řešení budou záviset na dané situaci a konkrétních cílech zvažované odchylky a měla by brát v úvahu nejlepší poznatky a zkušenosti dostupné pro jednotlivé situace.

Například v případě škod na dobytku je před povolením odchylek nezbytné upřednostnit alternativy, které nezahrnují usmrcování, a správně zavést vhodná a přiměřená preventivní opatření s cílem snížit rizika napadání, jako je dohled zajištěný pastevci, používání pasteveckých psů, ochrana dobytka ohrazením nebo alternativní péče o dobytek (např. kontrola telení/bahnění). Pokud byla taková alternativní opatření provedena a ukázala se jako neúčinná nebo pouze částečně účinná, nebo pokud tento druh alternativních opatření nelze v konkrétním případě provést, pak teprve smí být povoleny odchylky pro vyřešení (zbývajícího) problému.

V případě nebojácných a/nebo nezvykle se chovajících vlků či vlků uvyklých na určitou potravu by se jako první možnost mělo zvážit odstranění konkrétních příčin (např. lákadel v podobě potravin v důsledku špatného zacházení s odpadem) a odrazování negativním stimulem s cílem vlky odehnat a pokusit se změnit jejich chování, aby se nepřibližovali k lidem (např. pomocí různých druhů odpuzovacích prostředků nebo nástrojů, které nevedou k usmrcení) (Reinhardt a kol., 2018). Pokud byla taková alternativní řešení zvážena a ukáže se, že v daném konkrétním případě nejsou uspokojivá nebo proveditelná, lze odchylku udělit.

Co se týká výše uvedených odchylek zaměřených na omezení pytláctví, Soudní dvůr Evropské unie (ve věci C-674/17, body 48, 49, 50) objasnil, že pouhá existence protiprávní činnosti, jako je pytláctví, nebo obtíže, na které naráží provádění jeho kontroly, nemohou postačovat k tomu, aby se členský stát zprostil své povinnosti zajistit ochranu druhů chráněných podle přílohy IV směrnice o stanovištích. V takové situaci musí členský stát naopak upřednostnit přísnou a účinnou kontrolu nad touto protiprávní činností a použít metody, které respektují zákazy stanovené v článcích 12 až 14 a v čl. 15 písm. a) a b) směrnice. Na podporu svého případu odchylky by měl členský stát poskytnout jasné a dostatečné odůvodnění neexistence uspokojivé alternativy k dosažení cílů tím, že se odkáže na neexistenci jakéhokoli jiného uspokojivého řešení nebo na příslušné technické, právní a vědecké zprávy.

3) Zachování populace v příznivém stavu z hlediska její ochrany

Třetí podmínkou je ujištění, „že populace příslušného druhu přetrvávají navzdory udělené odchylce ve svém přirozeném areálu rozšíření bez negativního ovlivnění v dobrém stavu z hlediska jejich ochrany“.

Podle ustanovení čl. 1 písm. i) směrnice o stanovištích se „stavem druhu z hlediska ochrany“ rozumí souhrn vlivů působících na příslušný druh, které mohou ovlivnit jeho dlouhodobé rozšíření a početnost jeho populací na území členských států. Stav druhu z hlediska ochrany je příznivý, pokud i) se populace „dlouhodobě udržuje jako životaschopný prvek svého přírodního stanoviště“, ii) „přirozený areál rozšíření druhu není a pravděpodobně nebude v dohledné budoucnosti omezen“ a iii) „existují a pravděpodobně budou v dohledné době i nadále existovat dostatečně velká stanoviště k dlouhodobému zachování jeho populací“. Další informace lze nalézt v pokynech pro podávání zpráv podle článku 17 směrnice o stanovištích.

Splnění této podmínky (tj. že populace příslušného druhu přetrvávají navzdory udělené odchylce ve svém přirozeném areálu rozšíření bez negativního ovlivnění v dobrém stavu z hlediska jejich ochrany) vyžaduje posouzení možného účinku odchylky na dotčenou populaci i na její stav z hlediska ochrany na území členského státu.

Rozhodnutí o použití odchylek a posouzení možných účinků odchylek na stav dotčené populace z hlediska její ochrany musí vycházet z přesných poznatků o dotčené populaci vlků a trendech jejího vývoje. Dodatečné a kumulativní účinky odchylek by měly být rovněž řádně posouzeny s ohledem na jakékoli jiné přímé nebo nepřímé negativní dopady lidské činnosti (včetně nahodilých a nezákonných usmrcování). To je nezbytné k zajištění toho, aby rozhodnutí nemělo negativní vliv na stav populace z hlediska její ochrany.

Ve věci C-674/17 (body 57 až 61) Soudní dvůr Evropské unie zdůraznil, že výjimka podle čl. 16 odst. 1 musí být založena na kritériích, která zajišťují dlouhodobé zachování dynamiky a sociální stability dotyčných druhů. Kumulativní demografické a geografické dopady všech odchylek na dotčenou populaci by proto měly být řádně posouzeny v kombinaci s jakoukoli jinou přirozenou nebo antropogenní úmrtností.

Hodnocení se provádí „na místní úrovni, jakož i na úrovni území dotčeného členského státu nebo případně na úrovni území příslušné biogeografické oblasti, pokud hranice tohoto členského státu protínají více biogeografických oblastí, nebo i pokud to vyžaduje přirozený areál rozšíření druhu a je to možné, na přeshraniční úrovni“. To by však nemělo zohledňovat „část přirozeného areálu rozšíření dotyčné populace, která se vztahuje na některé části území třetího státu, který není vázán povinnostmi přísné ochrany druhů v zájmu Unie“.

Ve věci C-342/05 Soudní dvůr rozhodl, že výjimky týkající se populací, jejichž stav z hlediska ochrany je nepříznivý, lze povolit „výjimečně“, „pokud je náležitě prokázáno, že nemohou zhoršit nepříznivý stav uvedených populací z hlediska jejich ochrany nebo zabránit jejich navrácení do příznivého stavu“. Soudní dvůr dospěl k závěru, že „nemůže být vyloučeno, že by usmrcení omezeného počtu jedinců nemělo dopad na cíl stanovený v čl. 16 odst. 1 směrnice o ochraně přírodních stanovišť, spočívající v zachování populace vlků v jejím přirozeném areálu rozšíření v příznivém stavu z hlediska její ochrany. Taková odchylka by tedy byla pro příslušný druh neutrální“.

Tento přístup byl potvrzen Soudním dvorem ve věci C-674/17 (body 66 až 69) s dodatečným odkazem na zásadu předběžné opatrnosti: „stran dopadu nepříznivého stavu určitého druhu z hlediska ochrany na možnost povolit výjimky na základě čl. 16 odst. 1 směrnice o přírodních stanovištích již Soudní dvůr rozhodl, že udělení takových výjimek je možné pouze výjimečně, pokud je náležitě prokázáno, že nemohou zhoršit nepříznivý stav uvedených populací z hlediska jejich ochrany nebo zabránit jejich navrácení do příznivého stavu“. Nicméně platí, „že pokud po posouzení nejlepších existujících vědeckých údajů přetrvává nejistota stran otázky, zda taková výjimka bude či nebude mít negativní vliv na zachování nebo obnovu populací druhu ohroženého vyhynutím v příznivém stavu z hlediska ochrany, musí členský stát upustit od přijetí či uplatňování výjimky“.

Odchylky pro usmrcení velmi malého počtu jedinců lze proto povolit případ od případu, i když stav druhu z hlediska jeho ochrany není (zatím) příznivý, pokud je odchylka z hlediska stavu ochrany tohoto druhu neutrální, tj. pokud neohrožuje dosažení cíle obnovy a udržení populace vlka ve stavu z hlediska jeho ochrany příznivém v jeho přirozeném areálu rozšíření. Odchylka proto nesmí mít celkově zřetelný negativní dopad na populační dynamiku, přirozený areál rozšíření, strukturu a zdraví populace (včetně genetických aspektů) ani na potřeby konektivity dotčené populace vlků.

Z toho vyplývá, že čím méně příznivý je stav a vývoj z hlediska ochrany, tím méně pravděpodobné je, že tato třetí podmínka může být splněna a že udělení odchylek bude odůvodněné, ledaže by se jednalo o extrémně výjimečné okolnosti. Stav a vývoj druhu z hlediska jeho ochrany (na biogeografické úrovni a na úrovni populace), podložený přesnými poznatky a údaji, je proto klíčovým aspektem pro posouzení, zda je třetí podmínka splněna.

Odchylky a úloha plánů zaměřených na druhy a jejich příznivý stav z hlediska ochrany

Vhodný a komplexní plán ochrany vlka a péče o něj může poskytnout dobrý celkový rámec pro provádění všech nezbytných nástrojů a opatření, včetně možného využití odchylek. V případech, kdy jsou tyto plány řádně prováděny, s prokázanými výsledky ohledně příznivého stavu ochrany, poskytuje článek 16 směrnice o stanovištích požadovanou flexibilitu prostřednictvím použití odchylek.

Odchylky od přísné ochrany vlků mohou být lépe odůvodněny, pokud je v členském státě zaveden a řádně prováděn komplexní soubor vhodných, účinných a ověřitelných opatření k zajištění účinné ochrany a k dosažení nebo zachování příznivého stavu tohoto druhu z hlediska jeho ochrany.

Tak tomu může být, jsou-li splněny tyto podmínky:

—	Pro vlka existuje vhodný plán jeho ochrany a obnovy, který je plně a správně prováděn a dobře sledován a jehož cílem je zajistit příznivý stav ochrany a řešit socioekonomické konflikty.

—	Plán je založen na nejlepších dostupných vědeckých údajích a na spolehlivém systému pro monitorování populace vlků.

—	Jsou prováděna veškerá nezbytná preventivní a kompenzační opatření.

—	Jsou prováděna vhodná opatření pro účinný boj proti pytláctví (jako je trestní stíhání, prosazování a zvyšování povědomí) a pro řešení jakýchkoli jiných faktorů úmrtnosti způsobených člověkem (jako jsou usmrcení v důsledku střetu s vozidly).

—	Všechny ostatní hrozby pro ochranu vlka v dotčené oblasti jsou úspěšně řešeny (např. hybridizace).

—	Ostatní příčiny úmrtnosti pasoucího se dobytka (např. volně pobíhající psi) jsou řádně řešeny.

—

Cíle a podmínky pro udělení odchylek jsou jasně stanoveny a odůvodněny dostatečnými vědeckými důkazy. Je prokázáno, že nejsou k dispozici žádná jiná uspokojivá řešení a že metoda spočívající v usmrcování použitá v rámci odchylky je jediným způsobem, jak v souladu s příslušnými právními předpisy zabránit vážné škodě nebo ji omezit nebo jak dosáhnout jiných cílů odchylek. Odchylky se posuzují a rozhoduje se o nich případ od případu.

—	Zamýšlená odchylka nemá negativní vliv na stav populace z hlediska její ochrany, a to jak na úrovni místní populace, tak v přirozeném areálu rozšíření druhu.

POUŽITÁ LITERATURA:

Andersen, R., Linnell, J. D. C. a Solberg, E. J. (2006). The future role of large carnivores on terrestrial trophic interactions: the northern temperate view. Large herbivore ecology, ecosystem dynamics and conservation: 413–448. Danell, K., Bergström, R., Duncan, P. a Pastor, J. (Eds.). Cambridge: Cambridge University Press.

Barkham, P. Denmark Gets Its First Wild Wolf Pack in 200 Years, THE GUARDIAN, 4. května 2017. http://www.theguardian.com/environment/2017/may/04/denmark-gets-its-first-wild-wolf-pack-in-200-years

Bassi, E., Gazzola, A., Bongi, P., Scandura, M., Apollonio, M. (2020). Relative impact of human harvest and wolf predation on two ungulate species in Central Italy. In: Ecological Research sv. 35, č. 4. https://esj-journals.onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/1440-1703.12130

Bath, A. J. a Majic, A. (2001). Human dimensions in wolf management in Croatia: understanding attitudes and beliefs of residents in Gorski kotar, Lika and Dalmatia towards wolves and wolf management. Large Carnivore Initiative for Europe. www.lcie.org

Boffey, D. Pioneering Wolf Becomes First Sighted in Belgium for a Century, THE GUARDIAN, 22. ledna 2018, http://www.theguardian.com/environment/2018/jan/22/pioneering-female-becomes-first-wolf-in-belgium-in-a-century

Boitani, L. (2003). Wolf conservation and recovery. Wolves: behavior, ecology, and conservation: 317–340. Mech, L. D. a Boitani, L. (Eds.). Chicago: University of Chicago Press.

Boitani, L. et al (2015). Key actions for Large Carnivore populations in Europe. Institute of Applied Ecology (Řím, Itálie). Zpráva pro GŘ pro životní prostředí, Evropská komise, Brusel. https://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/pdf/key_actions_large_carnivores_2015.pdf

Breitenmoser, U., Breitenmoser-Würsten, C., Carbyn, L. N. a Funk, S. M. (2001). Assessment of carnivore reintroductions. Carnivore conservation: 241–281. Gittleman, J. L., Funk, S. M., Macdonald, D. W. a Wayne, R. K. (Eds.). Cambridge: Cambridge University Press.

Breitenmoser, U. (1998). Large predators in the Alps: the fall and rise of man's competitors. Biological Conservation 83(3): 279–289.

Carpio, Antonio & Acevedo, Pelayo a Apollonio, Marco. (2020). Wild ungulate overabundance in Europe: contexts, causes, monitoring and management recommendations. Mammal Review. 51. 10.1111/mam.12221.

https://onlinelibrary.wiley.com/doi/epdf/10.1111/mam.12221

CDP News (2018) Carnivore Damage Prevention News (Novinky v oblasti prevence škod způsobených šelmami): http://www.medwolf.eu/index.php/cdpnews.html;

http://www.protectiondestroupeaux.ch/en/cdpnews/

Chapron, G., Kaczensky, P., Linnell, J., von Arx, M. et al. (2014). Recovery of large carnivores in Europe’s modern human-dominated landscapes, Science, 19. prosince 2014: sv. 346, č. 6216, s. 1517–1519.

Rada Evropy (2014) Doporučení č. 173 (2014) o hybridizaci mezi vlkem obecným (Canis lupus) a psem domácím (Canis lupus familiaris). https://rm.coe.int/0900001680746351

Soudní dvůr Evropské unie (2007). Věc C-342/05. Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 14. června 2007. Komise Evropských společenství proti Finské republice. Nesplnění povinnosti státem – směrnice 92/43/EHS – Ochrana přírodních stanovišť – Volně žijící živočichové a planě rostoucí rostliny – Lov vlka.

Chorvatské ministerstvo kultury (2010) Plán řízení populace vlka v Chorvatské republice na období 2010–2015. http://www.life-vuk.hr/eng/wolf-management-plan/wolf-management-plan-in-croatia/wolf-management-plan-in-the-republic-of-croatia-for-the-period-2010%E2%80%932015-837.html

Decker, D. J., Brown, T. L. a Siemer, W. F. (2001). Human dimensions of wildlife management in North America. Bethesda, Maryland, USA: The Wildlife Society.

DREAL (2018). Webové stránky Direction regionale de l’Environnement, de l’Amènagement et du Logement : Données surs les dommages. http://www.auvergne-rhone-alpes.developpement-durable.gouv.fr/protocole-dommages-a3854.html

DBBW (2018). Webové stránky Dokumentations- und Beratungsstelle des Bundes zum Thema Wolf (DBBW). https://www.dbb-wolf.de/

Decker, D. J., Brown, T. L. a Siemer, W. F. (2001). Human dimensions of wildlife management in North America. Bethesda, Maryland, USA: The Wildlife Society.

Echegaray, J. a Vila, C. (2010). Noninvasive monitoring of wolves at the edge of their distribution and the cost of their conservation. Biological Conservation, 13 (2): 157–161.

Evropská komise (2017) Systém ochrany orla skalního – Finsko, Zemědělstvím k biologické rozmanitosti – Zemědělsko-ekologické systémy založené na výsledcích, webové stránky Evropské komise. http://ec.europa.eu/environment/nature/rbaps/fiche/golden-eagle-conservation-scheme-finland_en.htm

EU LC Platform (2019) EU Platform on Coexistence between people and large carnivores, case studies (Platforma EU pro soužití lidí a velkých šelem, případové studie). http://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/case_studies.htm

Fernández-Gil, A., Naves, J., Ordiz, A., Quevedo, M., Revilla, E., Delibes, M. (2016) Conflict Misleads Large Carnivore Management and Conservation: Brown Bears and Wolves in Spain. PLoS ONE 11(3): e0151541 https://doi.org/10.1371/journal.pone.0151541

Fernández-Gil, A., Cadete da Rocha Pereira, D., Dias Ferreira Pinto, S. M., Di Silvestre, I. (2018) Large Carnivore Management Plans of Protection: Best Practices in EU Member States. http://www.europarl.europa.eu/thinktank/en/document.html?reference=IPOL_STU(2018)596844

GCG (2018) Grupo Campo Grande para la coexistencia del lobo y la ganaderia extensiva: Declaration of the Campo Grande Group toward the coexistence of the iberian wolf and extensive stock-raising. http://www.entretantos.org/wp-content/uploads/2018/08/DeclaracionGCG_v3_eng.pdf

Gtowaciflski, Z. a Profus, P. (1997). Potential impact of wolves Canis lupus on prey populations in Eastern Poland. In: Biological Conservation, 80 (1997) 99–106.

Hovardas, T., Marsden, K., Psaroudas, S., Mertzanis, Y., Brandt, K. (2017) Case studies for coexistence: examples of good practice in sup-porting coexistence between people and large carnivores. http://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/pdf/144_case%20studies%20analysis%20report.pdf

Kojola, I., Helle, P., Heikkinen, S. (2011) Susikannan viimeaikaiset muutokset Suomessa eri aineistojen valossa, Suomen Riista 65: http://jukuri.luke.fi/handle/10024/530616

Kojola, I., Huitu, O., Toppinen, K., Heikura, K., Heikkinen, S. and Ronkainen, S. (2004). Predation on European forest reindeer (Rangifer tarandus) by wolves (Canis lupus) in Finland. Journal of Zoology, Londýn 263(3): 229–236.

KORA (2016) Wolves living in proximity to humans. https://www.kora.ch/fileadmin/file_sharing/5_Bibliothek/52_KORA_Publikationen/520_KORA_Berichte/KORA_Bericht_76_Wolves_living_in_proximity_to_humans.pdf

Kontaktbüro Wölfe in Sachsen (2019) Webové stránky Kontaktbüro Wölfe in Sachsen. https://www.wolf-sachsen.de/en/wolfsregion/the-contact-office

LCIE (2018) Webové stránky iniciativy Large Carnivore Initiative for Europe. http://www.lcie.org/Large-carnivores/Wolf-

LCIE (2019) policy support statements of the Large Carnivore Initiative for Europe (LCIE): Management of bold wolves.

https://lciepub.nina.no/pdf/636870453845842163_PPS_bold%20wolves.pdf

Leonard, J. A., Echegaray, J., Randi, E. a Vilà, C. (2014). Impact of hybridization on the conservation of wild canids. s. 170–184. In: Gompper, M. E. (Ed). Free ranging dogs and wildlife conservation. Oxford University Press, Oxford, Spojené království. 312 s.

Liberg, O., Chapron, G., Wabakken, P., Pedersen, H., Hobbs, N., Sand, H. (2011) Shoot, shovel and shut up. Proceedings of the Royal Society B: sv. 279, č. 1730. https://doi.org/10.1098/rspb.2011.1275

LIFE DINALP BEAR (2016) Non-consumptive use of brown bears in tourism: guidelines for responsible practices. http://dinalpbear.eu/wp-content/uploads/Odgovorno-opazovanje-medvedov-v-severnih-Dinaridih_EN_web.pdf

LIFE EUROLARGECARNIVORES (2019) LIFE EUROLARGECARNIVORES: Improving coexistence with large carnivores. https://www.eurolargecarnivores.eu/en/

Linnell, J. D. C. a Alleau, J. (2016) Predators That Kill Humans: Myth, Reality, Context and the Politics of Wolf Attacks on People. Problematic Wildlife, DOI: 10.1007/978-3-319-22246-2_17: https://www.researchgate.net/publication/301267098_Predators_That_Kill_Humans_Myth_Reality_Context_and_the_Politics_of_Wolf_Attacks_on_People

Linnell, J. et al. (2002). The fear of wolves: A review of wolf attacks on humans. NINA Oppdragsmelding 731: 1-65 Trondheim, leden 2002. https://mobil.wwf.de/fileadmin/fm-wwf/Publikationen-PDF/2002.Review.wolf.attacks.pdf

Linnell, J. D. C., Brøseth, H., Solberg, E. J. a Brainerd, S. M. (2005). The origins of the southern Scandinavian wolf population: potential for natural immigration in relation to dispersal distances, geography and Baltic ice. Wildlife Biology 11: 383–391.

Linnell, J. D. C., Nilsen, E. B., Lande, U. S., Herfindal, I., Odden, J., Skogen, K., Andersen, R. a Breitenmoser, U. (2005). Zoning as a means of mitigating conflicts with large carnivores: principles and reality. In: People & Wildlife: conflict or co-existence? s. 162–175. Woodroffe, R., Thirgood, S. a Rabinowitz, A. (Eds.). Cambridge: Cambridge University Press.

Linnell, J. D. C., Odeen J., Smith, M. E., Aanes, R. a Swenson, J. E. (1999) Large carnivores that kill livestock: do. ‘problem individuals’ really exist? Wildlife Society Bulletin 1999, 27(3):698–705.

Linnell, J. D. C., Promberger, C., Boitani, L., Swenson, J. E., Breitenmoser, U. a Andersen, R. (2005). The linkage between conservation strategies for large carnivores and biodiversity: the view from the ‘half-full’ forests of Europe. In: Carnivorous animals and biodiversity: does conserving one save the other?: s. 381–398. Ray, J. C., Redford, K. H., Steneck, R. S. a Berger, J. (Eds.). Washington: Island Press.

Linnell, J., Salvatori, V. a Boitani, L. (2008). Guidelines for population level management plans for large carnivores in Europe (Pokyny pro plány řízení na úrovni populací u velkých šelem v Evropě), Zpráva iniciativy Large Carnivore Initiative for Europe vypracovaná pro Evropskou komisi (smlouva 070501/2005/424162/MAR/B2). http://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/pdf/guidelines_for_population_level_management.pdf

Linnell, J. (2013). From conflict to coexistence: insights from multi-disciplinary research into the relationships between people, large carnivores and institutions (smlouva č. 070307/2012/629085/SER/B3). John D. C. Linnell Norwegian Institute for Nature Research (NINA), PO Box 5685 Sluppen, NO-7485 Trondheim, NORSKO. 2013. http://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/pdf/task_4_conflict_coexistence.pdf

Linnell, J. (2014) The symbolic wolf: Competing visions of the European landscapes. LCIE blog: http://www.lcie.org/Blog/ArtMID/6987/ArticleID/65/The-symbolic-wolf-Competing-visions-of-the-European-landscapes

Linnell, J. (2016). First wolf reproduction in Austria since 19th century. http://www.lcie.org/Blog/ArtMID/6987/ArticleID/87/First-wolf-reproduction-in-Austria-since-19th-century

Linnell, J. D. C. a Cretois, B. (2018). Výzkum pro výbor AGRI – The revival of wolves and other large predators and its impact on farmers and their livelihood in rural regions of Europe, Evropský parlament, Tematická sekce Strukturální politika a politika soudržnosti, Brusel. http://www.europarl.europa.eu/thinktank/en/document.html?reference=IPOL_STU%282018%29617488

Linnell, J. D. C., Kovtun, E. a Rouart, I. (2021). Wolf attacks on humans: an update for 2002–2020. NINA Report 1944 Norwegian Institute for Nature Research. https://brage.nina.no/nina-xmlui/bitstream/handle/11250/2729772/ninarapport1944.pdf?sequence=1&isAllowed=y

Lute, M. L., Carter N. H., López-Bao J. V., Linnell, J. D. C. (2018). Conservation professionals agree on challenges to coexisting with large carnivores but not on solutions. Biological Conservation, sv. 218, 2018, s. 223–232. https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0006320717316166

Marsden, K., Hovardas, T., Spyros Psaroudas, S., Mertzanis, Y., Callisto, Baatz, U. (2016). EU Platform on Large Carnivores: Supporting good practice for coexistence – presentation of examples and analysis of support through the EAFRD. Sekretariát platformy pro GŘ pro životní prostředí Evropské komise, č. smlouvy 07.0202/2015/713809/SER/ENV/B.3. http://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/pdf/160906_LC%20Platform-case%20studies%20and%20RD.pdf

Marucco, F., Boitani, L.(2012). Wolf population monitoring and livestock depredation preventive measures in Europe. Hystrix 23(1): 1–4. doi:10.4404/hystrix-23.1-6364.

MTES, MAA (2018) Francouzský národní akční plán na období 2018–2023 týkající se vlků a chovu dobytka. http://www.auvergne-rhone-alpes.developpement-durable.gouv.fr/IMG/pdf/nap_wolf_and_stock-rearing_activities_2018-2023.pdf

Mykrä, S., Pohja-Mykrä, M., Vuorisalo, T. (2017) Hunters’ attitudes matter: diverging bear and wolf population trajectories in Finland in the late nineteenth century and today. European Journal of Wildlife Research. https://link.springer.com/article/10.1007/s10344-017-1134-1

Odden, J., Linnell, J. D. C., Moa, P. F., Herfindal, I., Kvam, T. a Andersen, R. (2002). Lynx depredation on domestic sheep in Norway. Journal of Wildlife Management 66(1): 98–105.

Persson, J., Rauset, G. R., Chapron, G. Paying for an Endangered Predator Leads to Population Recovery. Conservation Letters 8(5) Poprvé zveřejněno: 30. března 2015. https://doi.org/10.1111/conl.12171

Pohja-Mykrä, M. (2016) Felony or act of justice? – Illegal killing of large carnivores as defiance of authorities. Journal of Rural Studies, 44, 46–54. https://doi.org/10.1016/j.jrurstud.2016.01.003

Proteggi il tuo bestiame (2019) Webové stránky Proteggi il tuo bestiame. http://www.protezionebestiame.it/

Regionální platformy pro velké šelmy (2019) Webové stránky regionálních platforem pro lidi a velké šelmy. http://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/regional_platforms.htm

Reinhardt et al. (2018). Konzept im Umgang mit Wölfen, die sich Menschen gegenüber auffällig verhalten – Empfehlungen der DBBW –BfN Skript 502. https://www.bfn.de/fileadmin/BfN/service/Dokumente/skripten/Skript502.pdf

Podávání zpráv podle článku 17 směrnice o stanovištích. Vysvětlivky a pokyny pro období 2013–2018. Konečná verze – květen 2017. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) a Evropské tematické středisko biologické rozmanitost (ETC/BD). http://cdr.eionet.europa.eu/help/habitats_art17. Rigg, R., Finďo, S., Wechselberger, M., Gorman, M., Sillero-Zubiri, C., MacDonald, D. (2011). Mitigating carnivore-livestock conflict in Europe: lessons from Slovakia 2011. Oryx, 45(2): 272–280. doi: 10.1017/S0030605310000074.

Rigg, R., Skrbinšek, T., Linnell, J. (2014) Engaging stakeholders in wildlife monitoring a pilot study of wolves in Slovakia using non-invasive genetic sampling. http://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/pdf/pa_slovakia_finalreport.pdf

Ripple, W. J. a Beschta, R. L. (2012). Large predators limit herbivore densities in northern forest ecosystems. European Journal of Wildlife Research sv. 58, s. 733–742 (2012). https://link.springer.com/article/10.1007/s10344-012-0623-5

Salvatori, V. (Ed.) (2012). Large carnivore conservation and Management in Europe: the contribution of EC co-funded LIFE projects. Istituto di Ecologia Applicata, Via B. Eustachio 10. 00161 Řím, ITÁLIE. 2013. http://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/pdf/task_2_life_and_lc.pdf

Salvatori, V., Godinho, R., Braschi, C., Boitani, L., Ciucci, P. (2019). High levels of recent wolf x dog introgressive hybridization in agricultural landscapes of central Italy. European Journal of Wildlife Research, 65, 73–87. doi.org/10.1007/s10344-019-1313-3.

Santiago-Avila F. J., Cornman A. M., Treves A. (2018) Killing wolves to prevent predation on livestock may protect one farm but harm neighbours. PLoS ONE 13(1): e0189729 https://doi.org/10.1371/journal.pone.0189729

Skogen, K., Haaland, H., Brainerd, S. a Hustad, H. (2003). Local views on large carnivores and their management: a study in four municipalities [Lokale syn på rovvilt og rovviltforvaltning. En undersøkelse i fire kommuner: Aurskog-Høland, Lesja, Lierne og Porsanger]. Norwegian Institute for Nature Research Fagrapport 070: 1–30.

Skogen, K. a Krange, O. (2003). A wolf at the gate: The anti-carnivore alliance and the symbolic construction of community. Sociologia Ruralis 43(3): 309–325.

Sundqvist, A. K., Ellegren, H. a Vilà, C. (2008). Wolf or dog? Genetic identification of predator from saliva collected around bite wounds on prey. Conservation Genetics, 9 (5): 1275–1279.

Tasch, B. (2017). First Official Proof of Wolf in Luxembourg Since 1893, LUXEMBOURG TIMES, 1. září 2017. http://luxtimes.lu/archives/1112-first-official-proof-of-wolf-in-luxembourg-since-1893

Trouwborst, A. a Fleurke, F. M. (2018). Killing Wolves Legally – Exploring the Scope for Lethal Wolf Management under European Nature Conservation Law. Journal of International Wildlife Law and Policy, v tisku.

van Eeden, L. M., Eklund, A., Miller, J. R. B., López-Bao, J. V., Chapron, G., Cejtin, M. R., Crowther, M. S., Dickman, C. R., Frank, J., Krofel, M., Macdonald, D. W., McManus, J., Meyer, T. K., Middleton, A. D., Newsome, T. M., Ripple, W. J., Ritchie, E. G., Schmitz, O. J., Stoner, K. J., Tourani, M., Treves, A. (2018) Carnivore conservation needs evidence-based livestock protection. PLoS Biol. 18. září;16(9):e2005577. doi. 10.1371/journal.pbio.2005577.

Wielgus R. B., Peebles K. A. (2014) Effects of Wolf Mortality on Livestock Depredations. PLoS ONE 9(12): e113505 https://doi.org/10.1371/journal.pone.0113505

Young, J. C., Searle, K., Butler, A., Simmons, P., Watt, A. D., Jordan, A. (2016). The role of trust in the resolution of conservation conflicts, Biological Conservation, sv. 195, 196–202.

Platforma EU pro velké šelmy:

http://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/coexistence_platform.htm

Regionální platforma pro velké šelmy

http://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/regional_platforms.htm

(1) https://link.springer.com/article/10.1007/s10344-012-0623-5

(2) https://www.eea.europa.eu/publications/state-of-nature-in-the-eu-2020

(3) V souladu s článkem 17 směrnice o stanovištích Rumunsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko a Itálie oznámily, že ve všech jejich biogeografických oblastech je vlk z hlediska jeho ochrany v příznivém stavu.

(4) https://science.sciencemag.org/content/346/6216/1517

(5) https://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/promoting_management.htm

(6) https://nature-art17.eionet.europa.eu/article17/species/summary/?period=5&group=Mammals&subject=Canis+lupus&region

(7) https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2018/617488/IPOL_STU(2018)617488_EN.pdf

(8) Červený seznam ohrožených druhů podle IUCN v roce 2018: https://www.iucnredlist.org/species/3746/144226239. Jiné nedávné údaje uvádějí mírně odlišné počty než výše uvedená studie, a to u iberských populací a populací středozápadní oblasti Alp a oblasti Karélie.

(9) https://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/pdf/key_actions_large_carnivores_2015.pdf

(10) LIFE09 NAT/ES/000533 INNOVATION AGAINST POISON; LIFE Antidoto LIFE07 NAT/IT/000436; LIFE PLUTO LIFE13 NAT/IT/000311; LIFE WOLFALPS LIFE12/NAT/IT/000807; WOLFLIFE (LIFE13 NAT/RO/000205).

(11) Salvatori, V. a kol. (2020), European agreements for nature conservation need to explicitly address wolf-dog hybridisation (Evropské dohody o potřebě ochrany přírody se musí výslovně zabývat hybridizací vlka se psem). https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S000632071931674X

(12) Salvatori, V. a kol. (2019).

(13) https://rm.coe.int/0900001680746351

(14) http://www.auvergne-rhone-alpes.developpement-durable.gouv.fr/IMG/pdf/20200327bilandommages2019_especes.pdf

(15) https://www.dbb-wolf.de/Wolfsvorkommen/territorien/karte-der-territorien

(16) https://www.slu.se/globalassets/ew/org/centrb/vsc/vsc-dokument/vsc-publikationer/rapporter/viltskadestatistikrapporter/viltskadestatistik-2018-1-webb.pdf

(17) „I když je potřeba uznat, že pravděpodobnost útoků vlka na lidi je vyšší než nula, […] v současné době se v Evropě vyskytuje více než 12 000 vlků a v Severní Americe více než 50 000 vlků, z nichž mnozí žijí v blízkosti milionů lidí, a přesto v posledních desetiletích nacházíme důkazy jen pro hrstku útoků.“: Predators That Kill Humans: Myth, Reality, Context and the Politics of Wolf Attacks on People (Predátoři, kteří zabíjejí lidi: mýtus, realita, souvislosti a politika v otázce útoků vlka na člověka) https://www.researchgate.net/publication/301267098

(18) Viz například množství spárkaté zvěře lovené v posledních letech ve Francii. http://www.oncfs.gouv.fr/Tableaux-de-chasse-ru599/-Grands-ongules-Tableaux-de-chasse-nationaux-news467

(19) Viz též Carpio a kol. (2020), Wild ungulate overabundance in Europe: contexts, causes, monitoring and management recommendations (Přemnožení spárkaté zvěře v Evropě: souvislosti, příčiny, doporučení pro monitorování a řízení).

(20) Například konflikty mezi pohledy na tradiční produkční krajinu, krajinu s historickou hodnotou, rekreační krajinu, přírodní chráněnou krajinu nebo multifunkční krajinu. Nebo konflikty a napětí související s posunem od ubývajícího tradičního (a venkovského) životního stylu k modernímu (a městskému) životnímu stylu.

https://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/pdf/task_4_conflict_coexistence.pdf

https://www.lcie.org/Blog/ArtMID/6987/ArticleID/65/The-symbolic-wolf-Competing-visions-of-the-European-landscapes

(21) https://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/promoting_best_practices.htm

(22) https://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/coexistence_platform.htm

(23) https://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/case_studies.htm

(24) https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2018/596844/IPOL_STU(2018)596844_EN.pdf

(25) https://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/pdf/Briefing%20note%20state%20aid_EU%20Platform.pdf

(26) http://www.protectiondestroupeaux.ch/en/cdpnews/

(27) https://www.miteco.gob.es/es/biodiversidad/temas/conservacion-de-especies/especies-silvestres/ce-silvestres-interacciones.aspx

(28) http://ex.lifewolfalps.eu/wp-content/uploads/2014/05/LWA_brochure-E3_168x240_5mm-abbondanzaBassa.pdf

(29) https://www.loupfrance.fr/suivi-du-loup/situation-du-loup-en-france/

(30) Průzkumy veřejného mínění provedené společností Savanta ComRes v roce 2020 v šesti členských státech ukazují, že většina lidí je proti usmrcování vlků, a to i když vlci napadají hospodářská zvířata. https://www.eurogroupforanimals.org/news/new-poll-shows-eu-citizens-stand-wolves

(31) https://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/case_studies_sub_rural_development_programmes.htm

(32) https://ec.europa.eu/info/sites/info/files/food-farming-fisheries/key_policies/documents/factsheet-agri-practices-under-ecoscheme_en.pdf

(33) Viz např. projekt „Carnivora Dinarica“, na němž spolupracují Slovinsko a Chorvatsko: https://www.carnivoradinarica.eu/en/. Další informace o projektech Interreg zaměřených na biologickou rozmanitost: https://ec.europa.eu/environment/nature/natura2000/financing/docs/Interreg%20Natura2000.pdf

(34) https://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/carnivores/pdf/Briefing%20note%20state%20aid_EU%20Platform.pdf

(35) https://ec.europa.eu/environment/nature/natura2000/financing/docs/PAF%20CZ.docx

(36) Nařízení Rady (EHS) č. 3254/91 ze dne 4. listopadu 1991 o zákazu používání nášlapných pastí ve Společenství a dovozu kožešin a zboží z určitých volně žijících živočichů ze zemí, kde jsou tito živočichové odchytáváni pomocí nášlapných pastí nebo jiných metod odchytu, které nesplňují mezinárodní normy humánního odchytu do pastí (Úř. věst. L 308, 9.11.1991, s. 1).

(37) Bod 32.

(38) Viz věc C-674/17, bod 37: „Cíl výjimky založené na čl. 16 odst. 1 písm. e) směrnice o přírodních stanovištích nelze v zásadě zaměňovat s cíli výjimek na základě čl. 16 odst. 1 písm. a) až d) této směrnice, takže prvně uvedené ustanovení může sloužit jako základ pro povolení výjimky pouze v případech, kdy druhá z těchto ustanovení nejsou relevantní“.

(39) Věc C-674/17, bod 73.