Zdanění energetických produktů a elektřiny je v Unii upraveno směrnicí Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny 1 (dále jen „směrnice o zdanění energie“ nebo „směrnice“).

Podle čl. 19 odst. 1 směrnice může Rada kromě ustanovení uvedených zejména v článcích 5, 15 a 17 jednomyslně na návrh Komise povolit kterémukoli členskému státu, aby zavedl další osvobození od daně nebo snížení daně z důvodu některé zvláštní politiky.

Itálie požádala o povolení uplatňovat sníženou sazbu na dodávky pobřežní elektřiny plavidlům v kotvištích přístavů vybavených elektrickými zařízeními o jmenovitém instalovaném výkonu vyšším než 35 kW, a to po dobu šesti let. Cílem tohoto návrhu je udělit zmíněné povolení na základě požadované odchylky platné po dobu šesti let od 18. října.

Italské orgány informovaly Komisi dopisem ze dne 14. září 2020 o svém záměru uplatnit toto opatření. Dne 12. května 2021 byly předány doplňkové informace.

Itálie žádá o povolení uplatňovat sníženou sazbu daně ve výši 0,50 EUR/MWh, která se rovná minimální sazbě daně z elektřiny pro obchodní účely stanovené ve směrnici, na dodávku pobřežní elektřiny plavidlům v kotvištích přístavů vybavených elektrickými zařízeními o jmenovitém instalovaném výkonu vyšším než 35 kW.

Požadovaná doba platnosti je šest let, což je v rámci maximální doby povolené podle článku 19 směrnice o zdanění energie.

Požadovaným opatřením hodlá Itálie poskytnout pobídku k využívání pobřežní elektřiny, jež se považuje za méně znečišťující alternativu k výrobě elektřiny na palubě plavidel v kotvištích přístavů. Jak je uvedeno v žádosti, snížená sazba daně z elektřiny pro příjemce bude ve výši 0,50 EUR/MWh. Jedná se o minimální sazbu za elektřinu, jak je uvedeno v čl. 10 odst. 1 a tabulce C přílohy I směrnice. Vzhledem k degresivní struktuře daně z energie bude relativní výhoda vyšší pro provozovatele (a uživatele) zařízení s relativně nízkou spotřebou.

Na druhé straně, podle čl. 14 odst. 1 písm. c) směrnice o zdanění energie jsou členské státy povinny osvobodit od daně energetické produkty používané pro výrobu elektřiny a elektřinu vyrobenou na palubě lodí v kotvištích přístavů. Osvobození se může uplatňovat rovněž v případě energetických produktů používaných k výrobě elektřiny a elektřiny vyráběné na palubě lodí pro plavbu po vnitrozemských vodních cestách podle čl. 15 odst. 1 písm. f) směrnice. Itálie potvrdila provedení tohoto dobrovolného osvobození do svých právních předpisů.

Jak je uvedeno v žádosti, elektrifikace přístavních hrází není v současné době v Itálii rozšířená, a proto by uplatnění snížené daně nemělo mít v krátkodobém horizontu finanční dopady. Italské orgány nemohly předem odhadnout počet příjemců opatření, a nemohly proto poskytnout roční rozpočtové výdaje.

Italské orgány uvedly, že snížení daně se vztahuje na všechna plavidla kotvící v přístavu vybavená elektrickým zařízením o jmenovitém instalovaném výkonu vyšším než 35 kW jiná než soukromá rekreační plavidla, což znamená, že snížení daně mohou využít všechny lodě, které se podílejí na obchodní plavbě bez ohledu na velikost nebo vlajku.

Důvod, proč byl rozsah působnosti dotčeného opatření omezen na plavidla vybavená elektrickými systémy s jmenovitým instalovaným výkonem vyšším než 35 kW, úzce souvisí se sledovaným environmentálním cílem. Italské orgány předpokládají, že plavidla s elektrickými systémy s nízkým jmenovitým výkonem by se během kotvení v přístavech zpravidla rozhodly využívat elektřinu dodávanou přímo pozemními zařízeními plavidlům v kotvištích přístavů (dále jen „pobřežní elektřina“), a nikoli elektřinu ze samostatných elektrických generátorů prostřednictvím vlastních spalovacích motorů. Proto plavidla s jmenovitým výkonem menším než 35 kW v kotvištích přístavů nepřispívají ke znečištění. Důvodem pro to, aby se dotčené daňové opatření vztahovalo na plavidla s většími elektrickými systémy, které obvykle udržují v provozu vlastní elektrické generátory na fosilní paliva, je motivovat je k tomu, aby během kotvení využívaly elektřinu dodávanou pobřežními zařízeními.

Nižší sazbou daně chce Itálie příslušné hospodářské subjekty pobízet k rozvoji a využívání pobřežní elektřiny, aby se snížilo znečišťování ovzduší způsobené spalováním fosilních paliv na plavidlech v kotvištích, jakož i emise CO2. Uplatňování snížené sazby daně by posílilo konkurenceschopnost pobřežní elektřiny oproti spalování ropných paliv na palubě, které je od daně osvobozeno.

Zdanění elektřiny se řídí směrnicí o zdanění energie 2003/96/ES, zejména článkem 10. V čl. 14 odst. 1 písm. c) je stanoveno povinné osvobození od daně u energetických produktů pro plavbu a u elektřiny vyráběné na palubě plavidel. Články 5, 15 a 17 stanoví možnost členských států uplatňovat rozlišené sazby daně, včetně osvobození od daně a jejího snížení, na určitá použití elektřiny. Tato ustanovení však explicitně nestanoví snížení daně u pobřežní elektřiny.

V čl. 19 odst. 1 prvním pododstavci směrnice se uvádí:

Kromě ustanovení předchozích článků, zejména článků 5, 15 a 17, může Rada jednomyslně na návrh Komise povolit kterémukoli členskému státu, aby zavedl další osvobození od daně nebo snížení z důvodů některé zvláštní politiky.

Prostřednictvím dotyčného snížení daně sledují italské orgány cíl spočívající v podpoře způsobu uspokojování energetických potřeb lodí v kotvištích přístavů, který je méně škodlivý pro životní prostředí, což by mělo zlepšit kvalitu místního ovzduší a snížit hladinu hluku. Komise již využívání pobřežní elektřiny jakožto alternativy k výrobě elektřiny na palubě plavidel v kotvištích doporučila, a příslušné výhody pro životní prostředí tak uznala 2 . Příjemcům by se na základě směrnice o zdanění energie účtovala minimální unijní daňová sazba na elektřinu ve výši 0,50 EUR/MWh, což může přispět ke stanoveným cílům politiky.

Možnost zavedení příznivého daňového zacházení s pobřežní elektřinou lze podle článku 19 směrnice zvažovat, neboť jeho účelem je umožnit členským státům, aby zavedly další osvobození od daně nebo snížení z důvodů některé zvláštní politiky.

Itálie požádala, aby se opatření používalo po maximální délku období podle čl. 19 odst. 2 směrnice (tj. šest let). Doba uplatňování odchylky by měla být v zásadě dostatečně dlouhá, aby provozovatele přístavů a poskytovatele elektřiny neodradila od nových či pokračujících potřebných investic do zařízení pro pobřežní elektřinu. Toto období poskytne maximální možnou míru právní jistoty i provozovatelům lodí, kteří si musí naplánovat investice do palubního zařízení.

Pravidla státní podpory

Snížená sazba daně ve výši 0,50 EUR/MWh, kterou hodlají zavést italské orgány, je rovna minimální unijní úrovni zdanění pro obchodní účely podle článku 10 směrnice 2003/96/ES.

Zdá se, že opatření tedy spadá pod článek 44 nařízení Komise č. 651/2014/EU (obecné nařízení o blokových výjimkách), ve kterém jsou stanoveny podmínky, za nichž může být podpora v podobě úlev na ekologických daních podle směrnice 2003/96/ES vyňata z oznamovací povinnosti v rámci pravidel pro státní podporu. V této fázi však nelze určit, zda jsou splněny všechny podmínky stanovené v uvedeném nařízení, a návrh prováděcího nařízení Rady nepředjímá povinnost členského státu zajistit soulad s pravidly státní podpory, v případě vyňaté podpory zejména podle nařízení Komise (EU) č. 651/2014 4 .

Politika v oblasti životního prostředí a změny klimatu

Požadované opatření se týká především politiky EU v oblasti životního prostředí a změny klimatu. Jelikož pomůže omezit spalování ropných paliv na palubách plavidel v přístavech, přispěje k plnění cíle spočívajícího ve zlepšení kvality místního ovzduší. Článek 13 směrnice 2008/50/ES o kvalitě vnějšího ovzduší 5 členským státům ukládá zajistit, aby hodnoty některých látek znečišťujících ovzduší nepřekračovaly limitní hodnoty a aby byly dodržovány cílové hodnoty a další normy kvality ovzduší stanovené v uvedené směrnici. Po členských státech se tedy vyžaduje, aby v příslušných případech hledaly řešení problémů, jako jsou emise z lodí v kotvištích přístavů, a lze předpokládat, že v přístavech s těmito problémy je používání pobřežní elektřiny podporováno jako součást celkové strategie pro kvalitu ovzduší. Používání pobřežní elektřiny se rovněž podporuje podle směrnice (EU) 2016/802 6 , která upravuje obsah síry v lodních palivech. Přispělo by to rovněž ke splnění požadavků týkajících se ukládání dusíku podle směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Italské orgány v tomto ohledu očekávají, že místní emise se díky používání pobřežní elektřiny sníží.

Opatření by podpořilo využívání pobřežní elektřiny s cílem přispět k udržitelným přístavům a udržitelné lodní dopravě. Opatření je v souladu s politickými ambicemi EU. Zavádění pobřežní elektřiny v evropských přístavech je jedním z navrhovaných opatření k dosažení ambiciózních cílů stanovených v Zelené dohodě pro Evropu.

Opatření také pravděpodobně povede ke snížení emisí CO2, protože skladba zdrojů elektrické energie z pobřežní rozvodné sítě je vzhledem k vyšší účinnosti systému a rozdílu v používaných vstupních palivech méně uhlíkově náročná než elektřina vyráběná na palubě spalováním ropných paliv.

Energetická politika

Opatření je v souladu se směrnicí 2014/94/EU o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva 7 , která se týká problematiky instalace zařízení pro pobřežní elektřinu v přístavech, kde je po takových zařízeních poptávka a náklady nejsou s ohledem na přínosy, včetně přínosů pro životní prostředí, nepřiměřené. Bylo též uznáno jako cíl společného zájmu pro poskytování státní podpory podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU 8 .

Zde je třeba připomenout, že významným důvodem nepříznivého soutěžního postavení pobřežní elektřiny je skutečnost, že její alternativa, tj. elektřina vyráběná na palubě plavidel v době, kdy se nacházejí v námořních přístavech, je v současnosti od daně zcela osvobozena: od daně jsou osvobozena nejen ropná paliva spalovaná pro výrobu elektřiny, což odpovídá běžné situaci podle čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/96/ES, ale i samotná elektřina vyráběná na palubě plavidel (viz čl. 14 odst. 1 písm. c) směrnice 2003/96/ES). Ačkoliv posledně uvedenou výjimku lze stěží pokládat za opatření, které je v souladu s environmentálními cíli Unie, je odrazem praktických aspektů. Zdanění elektřiny vyráběné na palubě by totiž vyžadovalo prohlášení majitele lodi (který je často usazen ve třetí zemi) nebo jejího provozovatele o množství spotřebované elektřiny. V prohlášení by musel být navíc uveden podíl elektřiny spotřebované v teritoriálních vodách členského státu, v němž má být daň uhrazena. To by znamenalo obrovskou administrativní zátěž pro majitele lodí, kteří by museli takováto prohlášení vydávat pro každý členský stát, jehož teritoriálních vod se to týká. Totéž platí pro vnitrozemskou plavbu a volitelný daňový režim stanovený v čl. 15 odst. 1 písm. f) směrnice (ve skutečnosti uplatňovaný Itálií). Za této situace může být odůvodněné nepenalizovat méně znečišťující alternativu v podobě pobřežní elektřiny tím, že se Itálii povolí uplatňovat nižší sazbu daně.

Dopravní politika

Toto opatření je v souladu s doporučením Komise 2006/339/ES o podpoře využívání pobřežní elektrické energie loděmi v kotvištích přístavů Unie 9 a se sdělením Komise „Strategické cíle a doporučení pro politiku EU v oblasti námořní dopravy“ 10 .

Vnitřní trh a spravedlivá hospodářská soutěž

Z hlediska vnitřního trhu a spravedlivé hospodářské soutěže dané opatření pouze omezuje narušení daňového režimu, které v současnosti existuje mezi oběma konkurenčními zdroji elektřiny pro lodě v kotvištích, tj. mezi výrobou elektřiny na palubě a pobřežní elektřinou, a které je způsobeno osvobozením lodních ropných paliv od daně.

Pokud jde o hospodářskou soutěž mezi provozovateli plavidel, je třeba nejprve uvést, že podle italských orgánů nejsou v kotvištích přístavů žádná plavidla vybavená elektrickými zařízeními o jmenovitém instalovaném výkonu vyšším než 35 kW, která využívají pobřežní elektřinu. K významnému narušení hospodářské soutěže by proto mohlo dojít pouze mezi plavidly, která by využila požadované opatření tím, že by přešla na pobřežní elektřinu, a ostatními plavidly, jež budou nadále používat výrobu elektřiny na palubě. Přestože přesné odhady nákladů závisí v rozhodující míře na vývoji cen ropy a jejich vypracování je proto velmi obtížné, z posledních dostupných analýz celkově vyplývá, že ani úplné osvobození od daně by ve většině případů nesnížilo provozní náklady na pobřežní elektřinu pod úroveň nákladů na výrobu elektřiny na palubě 11 , a v žádném případě by proto pro provozovatele plavidel používající pobřežní elektřinu nepředstavovalo významnou soutěžní výhodu oproti provozovatelům využívajícím výrobu elektřiny na palubě. V daném případě lze významné narušení výše uvedeného druhu očekávat o to méně, jelikož Itálie dodrží minimální úroveň zdanění stanovenou ve směrnici 2003/96/ES.

Kromě toho, jak již bylo uvedeno, provozovatelé lodí, kteří využívají pobřežní elektřinu zdaněnou na minimální úrovni podle směrnice 2003/96/ES, v zásadě nezískávají hospodářskou výhodu oproti provozovatelům, kteří vyrábějí svou vlastní elektřinu na palubě, protože tato elektřina je osvobozena od daně. Náhrada elektřiny z vlastní výroby za pobřežní elektřinu zdaněnou použitelnou minimální sazbou by podle italských orgánů nevedla k celkovému výraznému nákladovému zvýhodnění 12 .

Kromě toho přístup k pobřežní elektřině bude k dispozici pro dotčená plavidla bez ohledu na jejich vlajku, aniž by to vedlo k výhodnějšímu daňovému režimu pro vnitrostátní hospodářské subjekty vůči jejich konkurentům z jiných členských států EU.

Co se týká hospodářské soutěže mezi přístavy, lze očekávat, že případný dopad na obchod mezi členskými státy, jenž by mohl vzniknout, pokud by plavidla kvůli možnosti spotřebovávat pobřežní elektřinu se sníženou sazbou daně změnila své trasy, bude zanedbatelný. V situaci, kdy (jak bylo uvedeno výše) se navzdory snížení daně používání pobřežní elektřiny přinejmenším v krátkodobém horizontu pravděpodobně nestane hospodárnějším než výroba elektřiny na palubě, je nepravděpodobné i to, že by uvedené snížení daně u pobřežní elektřiny významně narušilo hospodářskou soutěž mezi přístavy tím, že plavidla přiměje ke změně trasy podle dostupnosti této možnosti.

Omezení uplatňování snížené sazby daně na dodávky pobřežní elektřiny o minimálním napětí 380 V by mohlo být považováno za narušení trhu. Podle italských orgánů však není komerčním plavidlům dodávána pobřežní elektřina o napětí menším než 380 V, elektřina o tomto napětí se dodává pouze malým rekreačním plavidlům.

Pokud nedojde k významným změnám stávajícího rámce a situace, je vzhledem k časovému rámci, po který se navrhuje povolit uplatňování snížené sazby daně, nepravděpodobné, že se analýza provedená v předchozích odstavcích změní před datem skončení platnosti opatření.

Článek 19 směrnice Rady 2003/96/ES.

Oblast nepřímých daní, na niž se vztahuje článek 113 Smlouvy o fungování EU, nespadá sama o sobě do výlučné pravomoci Evropské unie ve smyslu článku 3 uvedené smlouvy.

Podle článku 19 směrnice 2003/96/ES však zavedení dalšího osvobození od daně nebo snížení daně ve smyslu uvedeného ustanovení může členskému státu v rámci sekundárního práva na základě výlučné pravomoci povolit pouze Rada. Členské státy tedy nemohou Radu nahradit. V důsledku toho se zásada subsidiarity na toto prováděcí rozhodnutí nevztahuje. Protože tento akt nepředstavuje návrh legislativního aktu, neměl by být navíc podle Protokolu č. 2 připojeného ke Smlouvám předán vnitrostátním parlamentům pro přezkum dodržování zásady subsidiarity.

Návrh je v souladu se zásadou proporcionality. Snížení daně nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení uvedeného cíle.

Navrhovaným nástrojem je prováděcí rozhodnutí Rady. Článek 19 směrnice 2003/96/ES stanoví pouze tento druh opatření.

Opatření nevyžaduje hodnocení platných právních předpisů.

Tento návrh vychází z žádosti podané Itálií a týká se pouze tohoto členského státu.

Nebylo třeba využít externích odborných konzultací.

Tento návrh se týká povolení pro jeden členský stát na základě jeho žádosti a nevyžaduje posouzení dopadů.

Z informací poskytnutých Itálií vyplývá, že opatření nebude mít v krátkodobém horizontu žádný dopad na daňové příjmy. Jak bylo uvedeno výše, italské orgány nemohly odhadnout počet příjemců. Daňová sazba pro pobřežní elektřinu bude stále vyšší než minimální úroveň zdanění stanovená ve směrnici 2003/96/ES. Itálie očekává, že opatření bude mít pozitivní dopad na dosažení cílů v oblasti ochrany životního prostředí a povede zejména ke snížení emisí a zlepšení kvality místního ovzduší v přístavních městech.

Opatření nestanoví zjednodušení. Vychází ze žádosti, kterou podala Itálie, a týká se pouze tohoto členského státu.

Opatření nemá žádný dopad na základní práva.

Tímto opatřením nevzniká Unii žádná finanční ani administrativní zátěž. Návrh proto nemá žádné důsledky pro rozpočet Unie.

Prováděcí plán není zapotřebí. Tento návrh se týká povolení k snížení daně pro jeden členský stát na základě jeho žádosti. Je navržen na omezené období. Použije se daňová sazba, která se bude rovnat minimální úrovni zdanění stanovené směrnicí o zdanění energie. Opatření může být vyhodnoceno v případě žádosti o prodloužení po uplynutí platnosti.

Tento návrh nevyžaduje informativní dokumenty o provádění.

Článek 1 stanoví, že Itálie bude moci uplatňovat sníženou sazbu daně na elektřinu dodávanou přímo plavidlům zakotveným v italských přístavech (dále jen „pobřežní elektřina“), s výjimkou soukromých rekreačních plavidel. Daňová sazba nesmí být nižší než 0,50 EUR za MWh, což je minimální úroveň zdanění elektřiny pro obchodní účely stanovená směrnicí. Elektřinu za sníženou sazbu nebude možné dodávat soukromým rekreačním plavidlům ve smyslu čl. 14 odst. 1 písm. c) druhém pododstavci směrnice 2003/96/ES.

Článek 2 stanoví, že požadované povolení se uděluje na dobu šesti let, od 18. října 2021 do 17. října 2027, což je maximální lhůta povolená směrnicí.