P9_TA(2021)0073

Náležitá péče a odpovědnost podniků

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. března 2021 obsahující doporučení Komisi k náležité péči a odpovědnosti podniků (2020/2129(INL))

(2021/C 474/02)

Evropský parlament,

—	s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—	s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky (1) (dále jen „nařízení o dřevu“),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS (2) (dále jen „směrnice o účetnictví“),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/95/EU ze dne 22. října 2014, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými podniky a skupinami (3) (dále jen „směrnice o vykazování nefinančních informací“),

—

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/821 ze dne 17. května 2017, kterým se stanoví povinnosti náležité péče v dodavatelském řetězci pro unijní dovozce cínu, tantalu a wolframu, jejich rud a zlata pocházejících z oblastí postižených konfliktem a vysoce rizikových oblastí (4) (dále jen „nařízení o konfliktních minerálech“),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/828 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice 2007/36/ES, pokud jde o podporu dlouhodobého zapojení akcionářů (5) (dále jen „směrnice o právech akcionářů“),

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznámí porušení práva Unie (6) (dále jen „směrnice o oznamovatelích“),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2088 ze dne 27. listopadu 2019 o zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb (7) (dále jen „nařízení o zveřejňování informací“),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 ze dne 18. června 2020 o zřízení rámce pro usnadnění udržitelných investic a o změně nařízení (EU) 2019/2088 (8) (dále jen „nařízení o taxonomii“),

—	s ohledem na akční plán EU: Financování udržitelného růstu (9),

—	s ohledem na Zelenou dohodu pro Evropu (10),

—	s ohledem na pokyny Komise pro vykazování nefinančních informací (metodika vykazování nefinančních informací) (11) a na pokyny Komise pro vykazování nefinančních informací: Dodatek o vykazování informací souvisejících se změnou klimatu (12),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 o odpovědnosti podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích (13), ze dne 27. dubna 2017 o stěžejní iniciativě EU pro oděvní průmysl (14) a ze dne 29. května 2018 o udržitelných financích (15),

—	s ohledem na Pařížskou dohodu přijatou dne 12. prosince 2015 (dále jen „Pařížská dohoda“),

—	s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 přijatou v roce 2015, zejména na 17 cílů udržitelného rozvoje,

—	s ohledem na rámcový program OSN pro obchod a lidská práva „Chránit, respektovat a napravovat“ z roku 2008,

—	s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv z roku 2011 (16),

—	s ohledem na pokyny OECD pro nadnárodní společnosti (17),

—	s ohledem na pokyny OECD pro náležitou péči na podporu odpovědného chování podniků (18),

—	s ohledem na pokyny OECD pro náležitou péči v zodpovědných dodavatelských řetězcích v oděvním a obuvnickém průmyslu (19),

—	s ohledem na pokyny OECD pro náležitou péči v zodpovědných dodavatelských řetězcích nerostných surovin z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí (20),

—	s ohledem na pokyny OECD/FAO pro odpovědné zemědělské dodavatelské řetězce (21),

—	s ohledem na pokyny OECD pro náležitou péči na podporu odpovědného podnikání určené institucionálním investorům (22),

—	s ohledem na pokyny OECD pro náležitou péči na podporu odpovědného korporátního poskytování půjček a upisování cenných papírů (23),

—	s ohledem na deklaraci MOP z roku 1998 o základních principech a právech v práci a na následná opatření (24),

—	s ohledem na tripartitní deklaraci MOP z roku 2017 o principech týkajících se nadnárodních společností a sociální politiky (25),

—	s ohledem na brožuru OSN nazvanou „Genderové rozměry obecných zásad v oblasti podnikání a lidských práv“ („Gender Dimensions of the Guiding Principles on Business and Human Rights“) (26),

—	s ohledem na francouzský zákon č. 2017-399 o povinnosti obezřetnosti mateřských společností a objednávajících podniků (27),

—	s ohledem na nizozemský zákon o zavedení povinnosti péče s cílem zabránit dodávkám zboží a služeb, které byly vyprodukovány s využitím dětské práce (28),

—	s ohledem na doporučení Výboru ministrů členským státům CM/Rec(2016)3 o lidských právech a podnikání, které Výbor ministrů přijal dne 2. března 2016,

—	s ohledem na studii generálního ředitelství pro vnější politiky Unie z února 2019 nazvanou „Přístup k opravným prostředkům pro oběti porušování lidských práv ze strany podniků ve třetích zemích“ („Access to legal remedies for victims of corporate human rights abuses in third countries“) (29),

—

s ohledem na publikace typu „Briefing“ generálního ředitelství pro vnější politiky Unie z června 2020 nazvané „Právní předpisy EU v oblasti náležité péče: Monitorování, prosazování a přístup obětí ke spravedlnosti“ („EU Human Rights Due Diligence Legislation: Monitoring, Enforcement and Access to Justice for Victims“) (30) a „Podstatné prvky potenciální právní úpravy týkající se náležité péče v oblasti lidských práv“ („Substantive Elements of Potential Legislation on Human Rights Due Diligence“),

—	s ohledem na studii vypracovanou pro Evropskou komisi nazvanou „Požadavky náležité péče v dodavatelském řetězci“ („Due Diligence requirements through the supply chain“) (31),

—	s ohledem na studii vypracovanou pro Evropskou komisi nazvanou „Povinnosti vedoucích pracovníků a udržitelná správa a řízení společností“ („Directors’ duties and sustainable corporate governance“) (32),

—	s ohledem na práva dětí a obchodní zásady vypracované fondem UNICEF, globálním paktem OSN a aliancí Zachraňte děti (33),

—	s ohledem na akční plán Komise pro unii kapitálových trhů (COM(2020)0590),

—	s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru nazvané „Povinnost náležité péče“,

—	s ohledem na články 47 a 54 jednacího řádu,

—	s ohledem na stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro rozvoj,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro právní záležitosti (A9-0018/2021),

vzhledem k tomu, že podle článků 3 a 21 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) má Unie ve vztazích s okolním světem zastávat a podporovat své hodnoty a zásady, zejména právní stát a dodržování a ochranu lidských práv, a přispívat k udržitelnému rozvoji této planety, solidaritě, volnému a spravedlivému obchodování a k přísnému dodržování a rozvoji mezinárodního práva; vzhledem k tomu, že Unie má konkrétně podporovat udržitelný rozvoj v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti životního prostředí v rozvojových zemích, přičemž jejím hlavním cílem je vymýcení chudoby; vzhledem k tomu, že Unie má tyto zásady a cíle zachovávat a sledovat při vypracovávání a provádění vnějších aspektů svých ostatních politik;

B.	vzhledem k tomu, že čl. 208 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) stanoví, že Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země;

vzhledem k tomu, že globalizace hospodářské činnosti zhoršila nepříznivé dopady obchodní činnosti na lidská práva, včetně sociálních a pracovních práv, na životní prostředí a na řádnou správu států; vzhledem k tomu, že k porušování lidských práv často dochází na úrovni prvovýroby, zejména při získávání surovin a výrobě produktů;

D.	vzhledem k tomu, že Listina se vztahuje na všechny právní předpisy Unie a na vnitrostátní orgány při provádění unijního práva v Unii i ve třetích zemích;

E.	vzhledem k tomu, že bude-li náležitá péče prováděna komplexně, budou mít v dlouhodobém horizontu podniky z lepšího obchodního chování prospěch, přičemž je nutné zaměřit se více na prevenci než na nápravu škod;

vzhledem k tomu, že jelikož se očekává, že by budoucí právní předpisy týkající se náležité péče a odpovědnosti evropských podniků měly extrateritoriální dopady, tyto právní předpisy by se také dotkly sociálního, ekonomického a environmentálního rozvoje rozvojových zemí a jejich vyhlídek na splnění cílů udržitelného rozvoje; vzhledem k tomu, že tento výrazný vliv by mohl přispět k dosažení cílů politiky Unie týkajících se rozvoje;

vzhledem k tomu, že podniky by měly dodržovat lidská práva, včetně mezinárodních závazných práv a základních práv zakotvených v Listině, chránit životní prostředí a dbát na řádnou správu a neměly by mít na tyto oblasti žádné nepříznivé dopady, ani k nim přispívat; vzhledem k tomu, že náležitá péče by měla být založena na zásadě „neškodit“; vzhledem k tomu, že v článku 21 Smlouvy o EU je Unii uložena povinnost podporovat a prohlubovat univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, které jsou chráněny Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“) a Listinou, s cílem zajistit udržitelný rozvoj a soudržnost mezi její vnější činností a dalšími politikami; vzhledem k tomu, že Rada Evropské unie uznala, že dodržování lidských práv podniky v rámci podnikových činností a dodavatelských řetězců je důležité pro dosažení cílů udržitelného rozvoje OSN;

H.	vzhledem k tomu, že demokracie, která chrání lidská práva a základní svobody, je jedinou formou vlády, která je slučitelná s udržitelným rozvojem; vzhledem k tomu, že korupce a nedostatečná transparentnost výrazně podrývají lidská práva;

vzhledem k tomu, že právo na účinné opravné prostředky a právo na spravedlivý proces jsou základními lidskými právy zakotvenými v článku 8 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 2 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a v článcích 6 a 13 EÚLP a článku 47 Listiny; vzhledem k tomu, že Unie by měla v rámci svého závazku prosazovat, chránit a dodržovat lidská práva na celém světě napomoci k prosazování práv obětí porušování lidských práv v souvislosti s podnikáním, která představují trestné činy ve třetích zemích, v souladu se směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU (34) a 2012/29/EU (35);

vzhledem k tomu, že korupce v rámci soudního řízení může mít zničující účinek na řádný výkon soudní moci a na její integritu a ze své podstaty porušuje právo na spravedlivý proces, právo na řádný proces a právo na účinnou nápravu; vzhledem k tomu, že korupce může vést k systematickému porušování lidských práv v podnikovém prostředí, například tím, že brání jednotlivcům v přístupu ke zboží a službám, které jsou státy povinny poskytovat, aby plnily své závazky v oblasti lidských práv, či zvyšuje ceny tohoto zboží a služeb, podporuje neoprávněné získávání nebo zabírání pozemků podniky, usnadňuje praní peněz nebo vede k udělování nezákonných licencí či koncesí podnikům v těžebním odvětví;

vzhledem k tomu, že krize způsobená onemocněním COVID-19 odhalila některé závažné nedostatky globálních hodnotových řetězců a snadnost, s jakou mohou některé podniky přesunout, a to jak přímo, tak nepřímo, nepříznivé dopady své hospodářské činnosti do jiných jurisdikcí, zejména mimo Unii, aniž by za to nesly odpovědnost; vzhledem k tomu, že Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) prokázala, že podniky, které podnikají aktivní kroky k řešení rizik spojených s krizí způsobenou onemocněním COVID-19 způsobem, jenž zmírňuje nepříznivé dopady na pracovníky a dodavatelské řetězce, získávají větší dlouhodobou hodnotu a odolnost, v krátkodobém výhledu zvyšují svou životaschopnost a ve střednědobém až dlouhodobém výhledu zlepšují své šance na oživení;

vzhledem k tomu, že je nutné vyzdvihnout význam svobody slova a svobody sdružování a pokojného shromažďování, včetně práva na založení odborů a vstupování do nich a práva na kolektivní vyjednávání a akce, jakož i práva na spravedlivou odměnu a na důstojné pracovní podmínky, mimo jiné na ochranu zdraví a bezpečnosti na pracovišti;

vzhledem k tomu, že podle statistik MOP je na celém světě přibližně 25 milionů obětí nucené práce a 152 milionů obětí dětské práce, 2,78 milionu osob za rok zemře v důsledku nemocí souvisejících s výkonem povolání a 374 milionů osob za rok utrpí pracovní úraz bez smrtelných následků; vzhledem k tomu, že MOP vypracovala několik úmluv na ochranu pracovníků, avšak jejich prosazování je stále nedostatečné, zejména pokud jde o trhy práce v rozvojových zemích;

vzhledem k tomu, že přetrvává vykořisťování a ponižování lidí prostřednictvím nucené práce a otrockých praktik se dotýká milionů osob a v roce 2019 z něj v celosvětovém měřítku měly prospěch určité podniky, ať již veřejné, nebo soukromé; vzhledem k tomu, že nepřijatelná a obzvláště znepokojivá je situace přibližně 152 milionů dětí zneužívaných k dětské práci, z nichž 72 milionů pracuje v nebezpečných podmínkách a mnoho je nuceno pracovat pod hrozbou násilí, vydírání nebo jiných protiprávních prostředků; vzhledem k tomu, že podniky mají zvláštní odpovědnost především za ochranu dětí a za předcházení jakékoli formě dětské práce;

vzhledem k tomu, že základní pracovní, sociální a hospodářská práva jsou zakotvena v několika mezinárodních smlouvách a úmluvách o lidských právech, včetně Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, základních pracovních norem MOP a Evropské sociální charty a taktéž Listiny; vzhledem k tomu, že právo na práci, svobodnou volbu zaměstnání a na odměnu, jež zaměstnancům a jejich rodinám zajišťuje živobytí odpovídající lidské důstojnosti, jsou základními lidskými právy zakotvenými v článku 23 Všeobecné deklarace lidských práv; vzhledem k tomu, že v rostoucím počtu zemí, zejména ve vývozních zpracovatelských zónách, budí i nadále závažné obavy nedostatečná inspekce práce ze strany státu, omezené právo na nápravu, nepřiměřeně dlouhá pracovní doba, mzdy na úrovni chudoby, rozdíly v odměňování žen a mužů a jiné formy diskriminace;

P.	vzhledem k tomu, že pracovní skupina OSN pro podnikání a lidská práva upozornila na diferencovaný a nepřiměřený dopad obchodních aktivit na ženy a dívky a uvedla, že náležitá péče v oblasti lidských práv by měla zahrnovat skutečné i potenciální dopady na práva žen;

vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva a životní prostředí uvedl, že právo na život, zdraví, potraviny, vodu a rozvoj a také právo na bezpečné, čisté, zdravé a udržitelné životní prostředí jsou nezbytným předpokladem plného požívání lidských práv; vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodaj rovněž zdůraznil, že plné požívání lidských práv je podrýváno úbytkem biologické rozmanitosti a že státy by měly regulovat škody, kterých se na biologické rozmanitosti dopouštějí soukromé subjekty i vládní instituce; vzhledem k tomu, že Valné shromáždění OSN uznalo ve své rezoluci 64/292 právo na bezpečnou a čistou pitnou vodu a hygienu za jedno z lidských práv; vzhledem k tomu, že by tato práva měla být zahrnuta do jakýchkoli případných právních předpisů;

R.	vzhledem k tomu, že podniky mají obecně omezené povědomí o dopadu svých činností a dodavatelských řetězců na práva dětí i o tom, že tyto dopady mohou mít pro děti potenciálně život měnící důsledky;

vzhledem k tomu, že podle vysokého komisaře OSN pro lidská práva a Rady OSN pro lidská práva má změna klimatu nepříznivý dopad na plné a účinné uplatňování lidských práv; vzhledem k tomu, že státy mají povinnost dodržovat lidská práva při řešení negativních dopadů změny klimatu; vzhledem k tomu, že veškeré právní předpisy týkající se náležité péče podniků musí být v souladu s Pařížskou dohodou;

vzhledem k tomu, že systémová korupce porušuje zásady transparentnosti, odpovědnosti a zákazu diskriminace, což má závažné důsledky pro účinné uplatňování lidských práv; vzhledem k tomu, že Úmluva OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích a Úmluva OSN proti korupci ukládají členským státům povinnost zavádět účinné postupy zaměřené na předcházení korupci; vzhledem k tomu, že ustanovení Úmluvy OSN proti korupci by měla být součástí povinností náležité péče v právních předpisech;

vzhledem k tomu, že tato znepokojivá situace upozornila na skutečnost, že je naléhavě nutné přimět podniky k zodpovědnějšímu chování a k větší vnímavosti vůči nepříznivým dopadům, které způsobují, k nimž přispívají nebo s nimiž jsou přímo spojeny, jakož i k větší odpovědnosti za tyto dopady, a vyvolala diskusi o tom, jak toho dosáhnout, přičemž zdůraznila, že je zapotřebí, aby k těmto otázkám existoval přiměřený a harmonizovaný celounijní přístup, který je rovněž nezbytný pro dosažení cílů udržitelného rozvoje OSN;

V.	vzhledem k tomu, že podle vysokého komisaře OSN pro lidská práva je mnoho obránců lidských práv v ohrožení, neboť vyjadřují znepokojení nad nepříznivými dopady obchodních činností na lidská práva;

vzhledem k tomu, že tato diskuse vedla mimo jiné k přijetí rámců a norem pro náležitou péči v rámci OSN, Rady Evropy, OECD a MOP; vzhledem ale k tomu, že tyto normy jsou dobrovolné, a jejich uplatňování je proto omezené; vzhledem k tomu, že na těchto rámcích a normách by měly postupně a konstruktivně stavět právní předpisy Unie; vzhledem k tomu, že by Unie a členské státy měly podporovat probíhající jednání o vytvoření právně závazného nástroje OSN týkajícího se nadnárodních korporací a dalších podniků ve vztahu k lidským právům a angažovat se v nich a Rada by měla udělit Komisi mandát, který by jí umožnil, aby se do probíhajících jednání aktivně zapojila;

X.	vzhledem k tomu, že podle studie Komise v současnosti uplatňuje náležitou péči v oblasti životního prostředí a lidských práv pouze 37 % dotázaných podniků;

vzhledem k tomu, že některé členské státy, jako je Francie a Nizozemsko, přijaly právní předpisy za účelem posílení odpovědnosti podniků a zavedly povinné rámce náležité péče; vzhledem k tomu, že další členské státy v současnosti zvažují přijetí takových právních předpisů, včetně Německa, Rakouska, Švédska, Finska, Dánska a Lucemburska; vzhledem k tomu, že neexistence společného přístupu na úrovni Unie v této věci může vést k menší právní jistotě, pokud jde o obchodní výsady, a k nerovnováze ve spravedlivé hospodářské soutěži, což by následně znevýhodňovalo podniky, které jsou aktivní v sociálních a environmentálních záležitostech; vzhledem k tomu, že neexistence harmonizovaných právních předpisů týkajících se náležité péče podniků ohrožuje rovné podmínky pro podniky působící v Unii;

vzhledem k tomu, že Unie již přijala právní předpisy týkající se náležité péče pro konkrétní odvětví, jako je např. nařízení o konfliktních minerálech, nařízení o dřevu, nařízení o prosazování práva, správě a obchodu v oblasti lesnictví (FLEGT) a nařízení proti mučení; vzhledem k tomu, že se tyto právní předpisy staly měřítkem pro cílené závazné právní předpisy týkající se náležité péče v dodavatelských řetězcích; vzhledem k tomu, že by budoucí právní předpisy Unie měly podporovat podniky při řízení a plnění jejich povinností a být plně v souladu se všemi stávajícími povinnostmi v oblasti náležité péče a podávání zpráv v jednotlivých odvětvích, jako je směrnice o vykazování nefinančních informací, a s příslušnými vnitrostátními právními předpisy, aby se předešlo duplikacím;

AA.

vzhledem k tomu, že Komise navrhla vypracovat v rámci nového akčního plánu pro oběhové hospodářství komplexní strategii pro oděvní průmysl, jež by po zahrnutí jednotného souboru norem týkajících se náležité péče a sociální odpovědnosti mohla být dalším příkladem začlenění podrobnějšího přístupu ke konkrétnímu odvětví; vzhledem k tomu, že by Komise měla navrhnout další odvětvové právní předpisy Unie týkající se povinné náležité péče, například pro odvětví komodit, které představují riziko pro lesy a ekosystémy, a pro oděvní průmysl;

domnívá se, že dobrovolné normy v oblasti náležité péče mají svá omezení a nedosáhly významného pokroku, pokud jde o prevenci poškozování lidských práv a životního prostředí a umožňování přístupu ke spravedlnosti; domnívá se, že by Unie měla bezodkladně přijmout závazné požadavky pro podniky, aby zjišťovaly, posuzovaly, ukončily, zmírňovaly, sledovaly, sdělovaly, řešily a napravovaly potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu ve svých hodnotových řetězcích, předcházely jim a nesly za ně odpovědnost; je přesvědčen o tom, že by tento krok byl přínosný pro zúčastněné strany i pro podniky, pokud jde o harmonizaci, právní jistotu, rovné podmínky a zmírňování nespravedlivých konkurenčních výhod třetích zemí, jež plynou z nižších standardů ochrany i ze sociálního a environmentálního dumpingu v oblasti mezinárodního obchodu; zdůrazňuje, že by tento krok rovněž zlepšil pověst podniků v Unii i pověst Unie coby tvůrce norem; vyzdvihuje prokazatelné přínosy pro podniky, které mají zavedeny účinné postupy odpovědného podnikání, mezi něž patří lepší řízení rizik, nižší náklady na kapitál, celková lepší finanční výkonnost a větší konkurenceschopnost; je přesvědčen, že náležitá péče zvyšuje jistotu a transparentnost, pokud jde o dodavatelské postupy podniků nakupujících v zemích, jež nejsou součástí Unie, a pomůže chránit zájmy spotřebitelů tím, že zajistí kvalitu a spolehlivost výrobků, a měla by vést k odpovědnějším nákupním postupům i dlouhodobým vztahům podniků s dodavateli; zdůrazňuje, že by tento rámec měl být založen na povinnosti podniků přijímat veškerá přiměřená a úměrná opatření a vynakládat úsilí v rámci jejich možností;

zdůrazňuje, že zatímco podniky jsou povinny dodržovat lidská práva a respektovat životní prostředí, je odpovědností států a vlád lidská práva a životní prostředí chránit a tato odpovědnost by neměla být přenášena na soukromé subjekty; připomíná, že náležitá péče je v první řadě preventivním mechanismem a že podniky by měly mít především povinnost přijímat veškerá přiměřená a úměrná opatření a vynakládat úsilí v rámci svých možností, aby identifikovaly potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady a přijímaly politiky a opatření k jejich nápravě;

vyzývá Komisi, aby do svých činností v rámci vnější politiky, včetně obchodních a investičních dohod, vždy zahrnovala ustanovení a diskuze o ochraně lidských práv;

žádá Komisi, aby provedla důkladný přezkum podniků se sídlem v Sin-ťiangu, které vyvážejí produkty do Unie, s cílem odhalit potenciální porušování lidských práv, zejména v souvislosti s represemi vůči Ujgurům;

připomíná, že plné požívání lidských práv, včetně práva na život, zdraví, potraviny a vodu, závisí na zachování biologické rozmanitosti, která je základem ekosystémových služeb, s nimiž jsou dobré životní podmínky lidí neoddělitelně spjaty;

konstatuje, že malé a střední podniky se kvůli pandemii COVID-19 nacházejí v obtížné situaci; je přesvědčen, že klíčovými cíli Unie je poskytovat jim podporu a vytvářet příznivé tržní prostředí;

zdůrazňuje, že porušování lidských práv a sociálních a environmentálních norem může být důsledkem vlastní činnosti podniku nebo důsledkem činnosti jeho obchodních partnerů, nad nimiž má kontrolu a které se nacházejí v jeho hodnotovém řetězci; podtrhuje proto, že by náležitá péče měla zahrnovat celý hodnotový řetězec, její součástí by však měl být rovněž postup stanovení priorit; připomíná, že všechna lidská práva jsou univerzální, nedělitelná, vzájemně provázaná a na sobě závislá a měla by být prosazována a dodržována spravedlivým, nestranným a nediskriminačním způsobem;

požaduje posílení sledovatelnosti dodavatelských řetězců, jež bude vycházet z pravidel původu uvedených v celním kodexu Unie; konstatuje, že politika Unie v oblasti lidských práv a budoucí požadavky na náležitou péči podniků, jež budou přijaty v důsledku legislativního návrhu Komise, by měly být zohledňovány při provádění obchodní politiky Unie, mimo jiné v souvislosti s ratifikací obchodních a investičních dohod, a měly by se vztahovat na obchod se všemi obchodními partnery, nikoli jen s těmi, s nimiž Unie uzavřela dohodu o volném obchodu; zdůrazňuje, že obchodní nástroje Unie by měly zahrnovat silné mechanismy vymáhání, jako je odnětí preferenčního přístupu v případě nedodržení předpisů;

domnívá se, že oblast působnosti jakéhokoli budoucího povinného rámce Unie týkajícího se náležité péče by měla být široká a zahrnovat všechny velké podniky, které se řídí právem některého členského státu nebo jsou usazeny na území Unie, včetně podniků poskytujících finanční produkty a služby, bez ohledu na jejich odvětví činnosti a na to, zda se jedná o podniky ve veřejném vlastnictví nebo ovládané veřejnými orgány, jakož i všechny kótované malé a střední podniky a vysoce rizikové malé a střední podniky; domnívá se, že tento rámec by měl zahrnovat i podniky, které jsou usazeny mimo Unii, ale působí na vnitřním trhu;

10.

je přesvědčen, že dodržování povinností náležité péče by mělo být podmínkou pro přístup na vnitřní trh a že hospodářské subjekty by měly mít povinnost prostřednictvím náležité péče vytvořit a předložit důkazy o tom, že produkty, které uvádějí na vnitřní trh, jsou v souladu s kritérii v oblasti životního prostředí a lidských práv stanovenými v budoucích právních předpisech upravujících náležitou péči; vyzývá k přijetí doplňkových opatření, jako je zákaz dovozu výrobků spojených se závažným porušováním lidských práv, jako je nucená práce nebo dětská práce; zdůrazňuje, že je důležité začlenit cíl boje proti nucené práci a dětské práci do kapitol o obchodu a udržitelném rozvoji v obchodních dohodách Unie;

11.

domnívá se, že některé podniky, a zvláště kótované malé a střední podniky a vysoce rizikové malé a střední podniky mohou vyžadovat méně rozsáhlé a formalizované postupy náležité péče a že přiměřený přístup by měl mimo jiné zohledňovat odvětví činnosti, velikost podniku, závažnost a pravděpodobnost rizik týkajících se dodržování lidských práv, správy a životního prostředí spojených s jeho operacemi a s kontextem jeho činnosti, včetně geografického kontextu, jeho podnikatelský model, jeho postavení v hodnotových řetězcích a povahu jeho výrobků a služeb; požaduje, aby byla podnikům v Unii, zejména malým a středním podnikům, poskytována zvláštní technická pomoc, aby mohly plnit požadavky náležité péče;

12.

zdůrazňuje, že strategie náležité péče by měly být v souladu s cíli udržitelného rozvoje a s cíli politiky Unie v oblasti lidských práv a životního prostředí, včetně Zelené dohody pro Evropu, se závazkem snížit emise skleníkových plynů nejméně o 55 % do roku 2030 a s mezinárodní politikou Unie, zejména s Úmluvou o biologické rozmanitosti a s Pařížskou dohodou a jejími cíli udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 oC oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a usilovat o omezení nárůstu teploty na 1,5 oC oproti hodnotám před průmyslovou revolucí; vyzývá Komisi, aby za smysluplné účasti příslušných orgánů, institucí a jiných subjektů Unie vypracovala soubor pokynů pro náležitou péči, včetně pokynů pro jednotlivá odvětví, které vysvětlí, jakým způsobem dodržovat stávající a budoucí unijní a mezinárodní právní nástroje a dobrovolné rámce náležité péče, včetně soudržných metodik a jasných metrik pro měření dopadů a pokroku, v oblasti lidských práv, životního prostředí a řádné správy; opakuje, že tyto pokyny by byly užitečné zejména pro malé a střední podniky;

13.

konstatuje, že režimy oborové certifikace nabízejí malým a středním podnikům příležitosti k účinnému sdružování a sdílení povinností; zdůrazňuje však, že spoléhání se na režimy oborové certifikace nevylučuje možnost, že podnik porušuje povinnosti náležité péče nebo že má nést odpovědnost v souladu s vnitrostátním právem; konstatuje, že režimy oborové certifikace musí být posuzovány, uznávány a kontrolovány Komisí;

14.

vyzývá Komisi, aby v budoucích právních předpisech ctila zásadu soudržnosti politik ve prospěch rozvoje zakotvenou v článku 208 Smlouvy o fungování EU; zdůrazňuje, že je důležité minimalizovat možné rozpory a budovat synergii s politikou rozvojové spolupráce ve prospěch rozvojových zemí a zvýšit účinnost rozvojové spolupráce; domnívá se, že z praktického hlediska to znamená aktivně zapojit Generální ředitelství Komise pro mezinárodní spolupráci a rozvoj do probíhající legislativní činnosti a provést důkladné posouzení dopadu relevantních budoucích právních předpisů Unie na rozvojové země z hospodářského a sociálního hlediska a z hlediska lidských práv a životního prostředí v souladu s pokyny pro zlepšování právní úpravy (36) a nástrojem č. 34 ze souboru nástrojů pro zlepšování právní úpravy (37); konstatuje, že výsledky tohoto posouzení by měly sloužit jako podklad pro budoucí legislativní návrh;

15.

zdůrazňuje, že doplňkovost a koordinace s politikami, nástroji a subjekty rozvojové spolupráce je rozhodující, a že by proto budoucí právní předpisy Unie měly obsahovat některá ustanovení v tomto ohledu;

16.

zdůrazňuje, že povinnosti náležité péče by měly být pečlivě navrženy tak, aby představovaly průběžný a dynamický proces a ne pouhé formální zaškrtávání políček a že strategie náležité péče by měly být v souladu s dynamickou povahou nepříznivých dopadů; domnívá se, že tyto strategie by se měly vztahovat na každý skutečný nebo potenciální nepříznivý dopad na lidská práva, životní prostředí nebo řádnou správu, ačkoli závažnost a pravděpodobnost nepříznivého dopadu je třeba zvážit v rámci postupu stanovování priorit; domnívá se, že v souladu se zásadou proporcionality je důležité co nejvíce sladit stávající nástroje a rámce; zdůrazňuje, že je třeba, aby Komise provedla důkladné posouzení dopadů s cílem určit typy potenciálních nebo skutečných nepříznivých dopadů, prozkoumat důsledky pro rovné podmínky na evropské i celosvětové úrovni, včetně administrativní zátěže podniků a pozitivních důsledků pro lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, a navrhnout pravidla, která posílí konkurenceschopnost, ochranu zúčastněných stran a životního prostředí a budou funkční a použitelná na všechny subjekty na vnitřním trhu, včetně vysoce rizikových a kótovaných malých a středních podniků; zdůrazňuje, že posouzení dopadů by mělo rovněž zohlednit důsledky této budoucí směrnice, pokud jde o změny v globálních hodnotových řetězcích ve vztahu k dotčeným jednotlivcům a podnikům a o komparativní výhody rozvojových partnerských zemí;

17.

zdůrazňuje, že klíčovým prvkem právních předpisů o povinné náležité péči jsou komplexní požadavky na transparentnost; konstatuje, že lepší informace a transparentnost poskytují dodavatelům a výrobcům lepší kontrolu z hlediska dohledu a pochopení jejich dodavatelských řetězců, zlepšují kapacitu zúčastněných stran a spotřebitelů v oblasti monitorování a zvyšují důvěru veřejnosti ve výrobu; v této souvislosti zdůrazňuje, že budoucí právní předpisy týkající se náležité péče by měly vzít v úvahu digitální řešení s cílem usnadnit přístup veřejnosti k informacím a minimalizovat byrokratickou zátěž;

18.

konstatuje, že náležitá péče také vyžaduje měření účinnosti procesů a opatření prostřednictvím vhodných auditů a sdělování výsledků včetně pravidelného vypracovávání veřejných hodnotících zpráv o postupech náležité péče podniků a jejich výsledků ve standardizovaném formátu založeném na přiměřeném a soudržném rámci pro podávání zpráv; doporučuje, aby byly tyto zprávy snadno dostupné a přístupné, zejména pro osoby, jichž se týkají nebo mohou týkat; konstatuje, že požadavky na zveřejňování by měly zohledňovat politiku hospodářské soutěže a legitimní zájem podniků chránit své know-how a neměly by vést k nepřiměřeným překážkám nebo finanční zátěži pro podniky;

19.

zdůrazňuje, že účinná náležitá péče vyžaduje, aby podniky vedly v dobré víře účinné, smysluplné a informované diskuse s příslušnými zúčastněnými stranami; zdůrazňuje, že rámec Unie pro náležitou péči by měl zajistit, že se do zavedení a provádění strategie náležité péče zapojí odbory a zástupci zaměstnanců, a to na vnitrostátní, unijní a celosvětové úrovni; zdůrazňuje, že postupy pro zapojení zúčastněných stran musí zajistit bezpečnost a ochranu jejich fyzické a právní integrity;

20.

zdůrazňuje, že spolupráce s obchodními partnery v duchu vzájemnosti je důležitá pro zajištění toho, aby úsilí v oblasti náležité péče vedlo ke změnám; zdůrazňuje význam doprovodných opatření a projektů pro usnadnění provádění dohod Unie o volném obchodu a vyzývá k silné provázanosti těchto opatření a horizontálních právních předpisů týkajících se náležité péče; požaduje tudíž, aby finanční nástroje, jako je tzv. pomoc na podporu obchodu, byly používány k prosazování a podpoře přijetí odpovědného chování podniků v partnerských zemích, včetně technické podpory pro odbornou přípravu v oblasti náležité péče, mechanismů sledovatelnosti a začlenění reforem motivovaných vývozem v partnerských zemích; v tomto ohledu zdůrazňuje, že je třeba podporovat řádnou správu;

21.

požaduje, aby obchodní nástroje byly propojeny se sledováním toho, jak jsou uplatňovány budoucí právní předpisy týkající se náležité péče unijními podniky působícími mimo EU, a to i prostřednictvím pořádání smysluplných výměn názorů s nositeli práv, místními komunitami, obchodními komorami, vnitrostátními lidskoprávními institucemi, subjekty občanské společnosti a odbory a prostřednictvím jejich podpory, a aby do tohoto sledování byly aktivně zapojeny delegace Unie; vyzývá Komisi, aby spolupracovala s obchodními komorami členských států a vnitrostátními lidskoprávními institucemi při poskytování on-line nástrojů a informací na podporu provádění budoucích právních předpisů v oblasti náležité péče;

22.

konstatuje, že koordinace na odvětvové úrovni by mohla zvýšit soudržnost a účinnost úsilí v rámci náležité péče, umožnit sdílení osvědčených postupů a přispět k dosažení rovných podmínek;

23.

domnívá se, že za účelem vymáhání náležité péče by členské státy měly zřídit nebo určit vnitrostátní orgány, které budou sdílet osvědčené postupy, provádět šetření a dohlížet na sankce a ukládat je, a to s přihlédnutím k závažnosti a opakované povaze porušení; zdůrazňuje, že těmto orgánům by měly být poskytnuty dostatečné zdroje a pravomoci, aby mohly plnit své poslání; domnívá se, že Komise by měla zřídit evropskou síť náležité péče, která bude společně s příslušnými vnitrostátními orgány odpovědná za koordinaci a sbližování postupů regulace, šetření, vymáhání a dohledu a za sdílení informací a bude sledovat výkonnost příslušných vnitrostátních orgánů; domnívá se, že členské státy a Komise by měly zajistit, aby podniky zveřejňovaly své strategie náležité péče na veřejně přístupné a centralizované platformě pod dohledem příslušných vnitrostátních orgánů;

24.

zdůrazňuje, že klíčovým prvkem právních předpisů o povinné náležité péči jsou komplexní požadavky na transparentnost; konstatuje, že lepší informace a transparentnost poskytují dodavatelům a výrobcům lepší kontrolu a pochopení jejich dodavatelských řetězců a zvyšují důvěru veřejnosti ve výrobu; v této souvislosti zdůrazňuje, že budoucí právní předpisy v oblasti náležité péče by se měly zaměřit na digitální řešení, aby se minimalizovala byrokratická zátěž, a vyzývá Komisi, aby prozkoumala nová technologická řešení podporující zavedení a zlepšení sledovatelnosti v globálních dodavatelských řetězcích; připomíná, že k tomuto cíli může přispět udržitelná technologie blockchain;

25.

domnívá se, že mechanismus řešení stížností na úrovni podniku může zajistit účinnou a včasnou pomoc za předpokladu, že bude legitimní, přístupný, předvídatelný, spravedlivý, transparentní a v souladu s lidskými právy, bude založen na zapojení a dialogu a bude chránit před odplatou; domnívá se, že takovéto soukromé mechanismy musí být řádně formulovány soudními mechanismy, aby byla zaručena co nejvyšší ochrana základních práv, včetně práva na spravedlivý proces; zdůrazňuje, že tyto mechanismy by nikdy neměly oslabovat právo oběti podat stížnost u příslušných orgánů nebo usilovat o spravedlnost u soudu; navrhuje, aby soudní orgány měly možnost jednat na základě stížností třetích stran podaných bezpečnými a přístupnými prostředky bez hrozby odvetných opatření;

26.

vítá oznámení, že návrh Komise bude zahrnovat režim odpovědnosti, a domnívá se, že s cílem umožnit poškozeným získat účinnou právní ochranu, by měly podniky nést odpovědnost v souladu s vnitrostátním právem za újmu, kterou způsobily jimi ovládané podniky nebo k nimž přispěly jednáním nebo opomenutím, pokud se tyto jimi ovládané podniky dopustily porušení lidských práv nebo způsobily škodu na životním prostředí, ledaže podnik může prokázat, že jednal s náležitou péčí v souladu se svými povinnostmi náležité péče a přijal veškerá přiměřená opatření, aby této újmě zabránil; zdůrazňuje, že časová omezení a obtížný přístup k důkazům, jakož i nerovné postavení žen a mužů, zranitelnost a marginalizace, mohou představovat zásadní praktické a procesní překážky, pokud jde o přístup k účinné právní ochraně, jimž mohou čelit oběti porušování lidských práv ve třetích zemích; zdůrazňuje význam účinného přístupu k právní ochraně bez obav z odvety a zajištěného genderově citlivým způsobem, i pro osoby ve zranitelném postavení, jak je zakotven v článku 13 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením; připomíná, že článek 47 Listiny požaduje, aby členské státy poskytovaly právní pomoc osobám, které nemají dostatečné prostředky, pokud je to nezbytné k zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti;

27.

konstatuje, že sledovatelnost podniků v hodnotovém řetězci může být složitá; vyzývá Komisi, aby vyhodnotila a navrhla nástroje s cílem pomoci podnikům se sledovatelností jejich hodnotových řetězců; zdůrazňuje, že digitální technologie by mohly podnikům pomoci s náležitou péčí v hodnotovém řetězci a mohly by snížit náklady; domnívá se, že inovační cíl Unie by měl být spojen s podporou lidských práv a udržitelné správy v rámci budoucích požadavků náležité péče;

28.

domnívá se, že provádění náležité péče by nemělo podniky automaticky zbavovat odpovědnosti za škodu, kterou způsobily nebo k níž přispěly; domnívá se však také, že zavedení důkladného a účinného postupu náležité péče může podnikům pomoci zabránit vzniku škody; domnívá se, že právní předpisy týkající se náležité péče by se měly použít, aniž jsou dotčeny jiné platné rámce odpovědnosti za subdodávky, vysílání nebo dodavatelský řetězec zavedené na vnitrostátní, evropské a mezinárodní úrovni, včetně společné a nerozdílné odpovědnosti v subdodavatelských řetězcích;

29.

zdůrazňuje, že oběti nepříznivých dopadů způsobených činností podniku často nejsou dostatečně chráněny právními předpisy země, v níž byla škoda způsobena; v tomto ohledu se domnívá, že příslušná ustanovení této budoucí směrnice by měla být považována za imperativní ustanovení v souladu s článkem 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) (38);

30.

vyzývá Komisi, aby navrhla mandát k vyjednávání pro Unii, aby se konstruktivně zapojila do jednání o mezinárodním právně závazném nástroji OSN, který by v mezinárodním právu v oblasti lidských práv reguloval činnost nadnárodních korporací a dalších podniků;

31.

doporučuje, aby podpora Komise v oblasti právního státu, řádné správy a přístupu ke spravedlnosti ve třetích zemích upřednostňovala budování kapacit místních orgánů v oblastech, jichž se budou případně týkat budoucí právní předpisy;

32.

žádá Komisi, aby bez zbytečného odkladu předložila legislativní návrh týkající se povinné náležité péče v rámci dodavatelského řetězce v souladu s doporučeními uvedenými v příloze tohoto usnesení; domnívá se, že aniž jsou dotčeny podrobné aspekty budoucího legislativního návrhu, jako právní základ návrhu by měl být zvolen článek 50, čl. 83 odst. 2 a článek 114 Smlouvy o fungování EU;

33.

domnívá se, že požadovaný návrh nemá finanční dopady na souhrnný rozpočet Unie;

34.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a doporučení uvedená v příloze Komisi, Radě a vládám a vnitrostátním parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 23.

(2) Úř. věst. L 182, 29.6.2013, s. 19.

(3) Úř. věst. L 330, 15.11.2014, s. 1.

(4) Úř. věst. L 130, 19.5.2017, s. 1.

(5) Úř. věst. L 132, 20.5.2017, s. 1.

(6) Úř. věst. L 305, 26.11.2019, s. 17.

(7) Úř. věst. L 317, 9.12.2019, s. 1.

(8) Úř. věst. L 198, 22.6.2020, s. 13.

(9) COM(2018)0097 final.

(10) COM(2019)0640 final.

(11) Úř. věst. C 215, 5.7.2017, s. 1.

(12) Úř. věst. C 209, 20.6.2019, s. 1.

(13) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 125.

(14) Úř. věst. C 298, 23.8.2018, s. 100.

(15) Úř. věst. C 76, 9.3.2020, s. 23.

(16) https://www.ohchr.org/documents/publications/guidingprinciplesbusinesshr_en.pdf.

(17) http://mneguidelines.oecd.org/guidelines.

(18) https://www.oecd.org/investment/due-diligence-guidance-for-responsible-business-conduct.htm.

(19) http://www.oecd.org/industry/inv/mne/responsible-supply-chains-textile-garment-sector.htm.

(20) https://www.oecd.org/corporate/oecd-due-diligence-guidance-for-responsible-supply-chains-of-minerals-from-conflict-affected-and-high-risk-areas-9789264252479-en.htm.

(21) https://www.oecd.org/daf/inv/investment-policy/rbc-agriculture-supply-chains.htm.

(22) https://www.oecd.org/investment/due-diligence-guidance-for-responsible-business-conduct.htm.

(23) https://www.oecd.org/investment/due-diligence-for-responsible-corporate-lending-and-securities-underwriting.htm#:~:text=Due%20Diligence%20for%20Responsible%20Corporate%20Lending%20and%20Securities%20Underwriting%20provides,risks%20associated%20with%20their%20clients.

(24) https://www.ilo.org/declaration/thedeclaration/textdeclaration/lang--en/index.htm.

(25) https://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---ed_emp/---emp_ent/---multi/documents/publication/wcms_094386.pdf.

(26) https://www.ohchr.org/Documents/Issues/Business/Gender_Booklet_Final.pdf.

(27) Loi no 2017-399 du 27 mars 2017 relative au devoir de vigilance des sociétés mères et des entreprises donneuses d'ordre, JORF no 0074 du 28 mars 2017.

(28) Wet van 24 oktober 2019 n. 401 houdende de invoering van een zorgplicht ter voorkoming van de levering van goederen en diensten die met behulp van kinderarbeid tot stand zijn gekomen (Wet zorgplicht kinderarbeid).

(29) Tematická sekce EP pro vnější vztahy, PE 603.475 – únor 2019.

(30) Tematická sekce EP pro vnější vztahy, PE 603.505 – červen 2020.

(31) Generální ředitelství pro spravedlnost a spotřebitele, leden 2020.

(32) Generální ředitelství pro spravedlnost a spotřebitele, červenec 2020.

(33) http://childrenandbusiness.org/

(34) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV (Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1).

(35) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012 , kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57).

(36) SWD(2017)0350.

(37) https://ec.europa.eu/info/files/better-regulation-toolbox-34_en

(38) Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40.

PŘÍLOHA K USNESENÍ:

DOPORUČENÍ K OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

DOPORUČENÍ PRO VYPRACOVÁNÍ SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY O NÁLEŽITÉ PÉČI A ODPOVĚDNOSTI PODNIKŮ

ZNĚNÍ POŽADOVANÉHO NÁVRHU

Směrnice Evropského parlamentu a Rady o náležité péči a odpovědnosti podniků

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 50, čl. 83 odst. 2 a článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

Povědomí o odpovědnosti podniků s ohledem na nepříznivý dopad jejich hodnotových řetězců na lidská práva se dostalo do popředí zájmu v devadesátých letech minulého století, kdy nové postupy offshoringu v oblasti výroby oděvů a obuvi upozornily na špatné pracovní podmínky, jimž čelí mnozí pracovníci v globálních hodnotových řetězcích, včetně dětí. Současně pronikala řada ropných, plynárenských, těžebních a potravinářských podniků do stále odlehlejších oblastí a často vytlačovala původní obyvatelstvo bez náležité konzultace nebo kompenzace.

V souvislosti s narůstajícími důkazy o porušování lidských práv a znehodnocování životního prostředí vzrůstaly obavy o to, jak zajistit, aby podniky dodržovaly lidská práva a aby byl obětem zaručen přístup ke spravedlnosti, zejména pokud hodnotové řetězce některých podniků zasahovaly do zemí se slabými právními systémy a nedostatečnou vymahatelností práva, a jak je v souladu s vnitrostátním právem pohnat k odpovědnosti za způsobené škody nebo za škody, k nimž přispěly. V této souvislosti Rada OSN pro lidská práva v roce 2008 jednomyslně uvítala rámec nazvaný „Chránit, respektovat a napravovat“. Tento rámec spočívá na třech pilířích: povinnost států zabraňovat porušování lidských práv třetími stranami, včetně podniků, prostřednictvím vhodných politik, předpisů a soudních rozhodnutí; odpovědnost podniků za dodržování lidských práv, což znamená jednat s náležitou péčí s cílem zabránit porušování práv jiných osob a řešit nepříznivé dopady, které nastanou, a větší přístup obětí k účinné nápravě, jak soudní, tak mimosoudní.

Následně schválila Rada OSN pro lidská práva v roce 2011 „Obecné zásady v oblasti podnikání a lidských práv“. V těchto obecných zásadách OSN byl zaveden první globální standard pro „náležitou péči“, a podniky tak získaly nezávazný rámec k tomu, aby mohly svou odpovědnost za dodržování lidských práv uvést do praxe. Poté vypracovaly normy pro náležitou péči i další mezinárodní organizace, přičemž tyto normy vycházely z obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv. Na náležitou péči často odkazují pokyny Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) pro nadnárodní společnosti z roku 2011 a OECD také vypracovala instrukce, které podnikům pomáhají uplatňovat náležitou péči v konkrétních odvětvích a dodavatelských řetězcích. V roce 2016 přijal Výbor ministrů Rady Evropy doporučení členským státům ohledně lidských práv a podnikání, v němž vyzývá členské státy Rady Evropy, aby přijaly legislativní a další opatření, která zajistí, aby porušování lidských práv v hodnotovém řetězci podniku vedlo k občanskoprávní, správní a trestní odpovědnosti u evropských soudů. V roce 2018 přijala OECD pokyny pro náležitou péči na podporu odpovědného chování podniků. Podobně Mezinárodní organizace práce (MOP) přijala v roce 2017 Tripartitní deklaraci o principech týkajících se nadnárodních společností a sociální politiky, která povzbuzuje podniky, aby zavedly mechanismy náležité péče s cílem zjišťovat, předcházet a zmírnit skutečné i potenciální nepříznivé dopady své podnikatelské činnosti na mezinárodně uznávaná lidská práva a nést odpovědnost za to, jakým způsobem je řeší. Práva dětí a obchodní zásady z roku 2012, které vypracoval globální pakt OSN, aliance Zachraňte děti a UNICEF identifikují klíčové aspekty práv dětí v souvislosti s negativními dopady podnikání a UNICEF vypracoval řadu dokumentů s pokyny, jejichž účelem je podpora povinnosti náležité péče v podnicích a podpora dětí. Obecná připomínka č. 16 Výboru OSN pro práva dítěte z roku 2013 předkládá komplexní škálu závazků států, pokud jde o dopad podnikatelského sektoru na práva dětí, včetně situace, kdy státy ukládají podnikům povinnost náležité péče týkající se práv dětí.

Podniky tak mají v současné době k dispozici značný počet mezinárodních nástrojů náležité péče, které jim mohou při plnění jejich odpovědnosti za dodržování lidských práv pomoci. Význam těchto nástrojů pro podniky, které berou své povinnosti v oblasti dodržování lidských práv vážně, je sice nepopiratelný, ale jejich dobrovolná povaha může snižovat jejich účinnost a již se ukázalo, že mají malý účinek, protože náležitou péči v oblasti lidských práv ve vztahu ke své hospodářské činnosti a svým obchodním partnerům dobrovolně uplatňuje pouze omezený počet podniků. Tuto situaci ještě zhoršuje nadměrný důraz mnoha podniků na maximalizaci krátkodobého zisku.

Stávající mezinárodní nástroje pro náležitou péči neposkytovaly obětem negativních dopadů na lidská práva a životní prostředí přístup ke spravedlnosti a právní ochraně kvůli jejich mimosoudní a dobrovolné povaze. Primární povinnost chránit lidská práva a zajistit přístup ke spravedlnosti mají státy a nedostatek veřejných soudních mechanismů, které by pohnaly podniky k odpovědnosti za škody, k nimž dochází v jejich hodnotových řetězcích, by neměl a nemůže být odpovídajícím způsobem kompenzován vytvořením soukromých provozních mechanismů pro řešení stížností. Vzhledem k tomu, že tyto mechanismy jsou užitečné, pokud jde o poskytování pomoci při mimořádných událostech a rychlé náhrady za malé škody, měly by být přísně regulovány orgány veřejné moci a neměly by ohrožovat právo obětí na přístup ke spravedlnosti a právo na spravedlivý proces před veřejnými soudy.

Unie přijala povinné rámce náležité péče ve velice specifických oblastech, aby bojovala proti odvětvím, které poškozují zájmy Unie nebo jejích členských států, jako je financování terorismu nebo odlesňování. V roce 2010 přijala Unie nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 (2), které hospodářským subjektům uvádějícím na vnitřní trh dřevo a dřevařské výrobky ukládá požadavky náležité péče a obchodníkům v dodavatelském řetězci povinnost poskytovat základní informace o svých dodavatelích a odběratelích s cílem zlepšit sledovatelnost dřeva a dřevařských výrobků. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/821 (3) zřizuje systém Unie pro náležitou péči v dodavatelském řetězci s cílem omezit možnosti ozbrojených skupin, teroristických skupin nebo bezpečnostních sil podílet se na obchodu s cínem, tantalem, wolframem, jejich rudami a zlatem.

Odlišný obecnější a doplňkový přístup založený na transparentnosti a udržitelnosti přijala směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/95/EU (4), která podnikům s více než 500 zaměstnanci ukládá povinnost podávat zprávy o politikách, které uplatňují v environmentálních, sociálních a zaměstnaneckých záležitostech, v oblasti boje proti korupci a úplatkářství a dodržování lidských práv, včetně náležité péče.

V některých členských státech vedla potřeba přimět podniky, aby lépe reagovaly na aspekty lidských práv a na obavy týkající se životního prostředí a řádné správy, k přijetí vnitrostátních právních předpisů v oblasti náležité péče. V Nizozemsku ukládá zákon o náležité péči v souvislosti s dětskou prací podnikům působícím na nizozemském trhu povinnost, aby prošetřily, zda existuje důvodné podezření, že dodané zboží nebo služby byly vyrobeny s využitím dětské práce, a v případě důvodného podezření aby přijaly a prováděly akční plán. Ve Francii platí zákon o povinnosti obezřetnosti mateřských společností a objednávajících podniků, který některým velkým společnostem ukládá povinnost přijetí, zveřejnění a provádění plánu náležité péče s cílem zjišťovat rizika v oblasti lidských práv, zdraví a bezpečnosti a životního prostředí, která podnik, jeho dceřiné společnosti, subdodavatelé nebo dodavatelé způsobují, a předcházet jim. Francouzský zákon stanoví správní odpovědnost za nedodržení povinností týkajících se náležité péče a občanskoprávní odpovědnost podniku poskytnout náhradu za způsobené škody. V mnoha jiných členských státech probíhá diskuse o zavedení povinných požadavků náležité péče pro podniky a některé členské státy v současnosti zvažují přijetí takových právních předpisů, včetně Německa, Švédska, Rakouska, Finska, Dánska a Lucemburska.

V roce 2016 vyjádřilo osm vnitrostátních parlamentů podporu „iniciativě zelené karty“, v níž vyzvalo Komisi, aby navrhla právní předpisy k zajištění odpovědnosti podniků za porušování lidských práv, přičemž se jednalo o parlamenty Estonska, Litvy, Slovenska a Portugalska, poslaneckou sněmovnu Nizozemska, senát Italské republiky, Národní shromáždění ve Francii a Sněmovnu lordů Spojeného království.

10.

Nedostatečná harmonizace právních předpisů může mít negativní dopad na svobodu usazování. Další harmonizace je proto nezbytná k tomu, aby se zabránilo vytváření nespravedlivých konkurenčních výhod. V zájmu vytvoření rovných podmínek hospodářské soutěže je důležité, aby se pravidla vztahovala na všechny podniky – z Unie i ze zemí mimo Unii –, které působí na vnitřním trhu.

11.

Mezi právními a správními předpisy členských států, které se týkají náležité péče a které se vztahují na podniky v Unii, existují značné rozdíly, a to včetně občanskoprávní odpovědnosti. Je proto nezbytné zabránit budoucím překážkám obchodu vyplývajícím z rozdílného vývoje těchto vnitrostátních právních předpisů.

12.

Za účelem zajištění rovných podmínek by měla být odpovědnost podniků za dodržování lidských práv podle mezinárodních norem transformována na právní povinnost na úrovni Unie. Koordinací záruk na ochranu lidských práv, životního prostředí a řádné správy by tato směrnice měla zajistit, že všechny velké podniky a vysoce rizikové a kótované malé a střední podniky z Unie a ze zemí mimo Unii působící na vnitřním trhu budou podléhat harmonizovaným povinnostem náležité péče, což zabrání roztříštěnosti právních předpisů a zlepší fungování tohoto trhu.

13.

Zavedení povinných požadavků náležité péče na úrovni Unie by bylo přínosné pro podniky z hlediska harmonizace, právní jistoty a zajištění rovných podmínek, a poskytlo by podnikům, na něž se budou uvedené požadavky vztahovat, konkurenční výhodu, neboť společnosti od podniků stále častěji požadují, aby se staly etičtějšími a udržitelnějšími. Tato směrnice by tím, že stanoví unijní normu náležité péče, mohla přispět k vytvoření celosvětové normy pro odpovědné chování podniků.

14.

Cílem této směrnice je předcházet potenciálním či skutečným nepříznivým dopadům na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu v hodnotovém řetězci a tyto dopady zmírňovat a zároveň zajistit, aby za ně podniky nesly odpovědnost a aby každý, kdo v tomto ohledu utrpěl škodu, mohl účinně uplatnit právo na spravedlivý proces před soudem a právo na právní ochranu v souladu s vnitrostátním právem.

15.

Cílem této směrnice není nahradit již platné odvětvové právní předpisy Unie týkající se náležité péče ani bránit zavádění dalších odvětvových právních předpisů Unie. Směrnice by se tudíž měla uplatnit, aniž jsou dotčeny další požadavky náležité péče stanovené v odvětvových právních předpisech Unie, zejména v nařízení (EU) č. 995/2010 a (EU) 2017/821, ledaže by požadavky náležité péče podle této směrnice stanovily důkladnější náležitou péči s ohledem na lidská práva, životní prostředí nebo řádnou správu.

16.

Provádění této směrnice by v žádném případě nemělo sloužit jako odůvodnění snížení obecné úrovně ochrany lidských práv nebo životního prostředí. Zejména by nemělo ovlivnit jiné platné rámce odpovědnosti za subdodávky, vysílání nebo dodavatelské řetězce zavedené na vnitrostátní, unijní nebo mezinárodní úrovni. Skutečnost, že podnik splnil své povinnosti náležité péče podle této směrnice, by jej nemělo zbavit povinností podle jiných rámců odpovědnosti ani tyto povinnosti oslabovat, a proto by žádné soudní řízení, které proti němu bylo zahájeno na základě jiných rámců odpovědnosti, nemělo být kvůli této okolnosti zamítnuto.

17.

Směrnice by se měla vztahovat na všechny velké podniky, které se řídí právem členského státu, jsou usazeny na území Unie nebo působí na vnitřním trhu bez ohledu na to, zda se jedná o podniky v soukromém, nebo státním vlastnictví a v jakém hospodářském odvětví působí, včetně finančního sektoru. Tato směrnice by se rovněž měla vztahovat na kótované a vysoce rizikové malé a střední podniky (*1).

18.

Do procesu náležité péče je zakomponována proporcionalita, neboť tento proces závisí na závažnosti a pravděpodobnosti nepříznivých dopadů, které může podnik způsobit, k nimž může přispět nebo s nimiž může mít přímou spojitost, na odvětví jeho činnosti, velikosti podniku, charakteru a kontextu jeho činnosti, včetně těch geografických, na jeho obchodním modelu, postavení v hodnotovém řetězci a na charakteru jeho produktů a služeb. Velký podnik, jehož všichni přímí obchodní partneři mají sídlo v Unii, nebo malý či střední podnik, který po provedení posouzení rizik dospěje k závěru, že v rámci svých obchodních vztahů nezjistil žádné potenciální či skutečné nepříznivé dopady, by mohl v tomto smyslu zveřejnit prohlášení, včetně posouzení rizik obsahující příslušné údaje, informace a metodiku, které by mělo být v každém případě přezkoumáno, jestliže dojde ke změně provozních činností, obchodních partnerů nebo provozních podmínek podniku.

19.

V případě podniků vlastněných nebo ovládaných státem by plnění povinností náležité péče mělo zahrnovat požadavek, aby zadávaly služby podnikům, které splňují povinnosti náležité péče. Členské státy jsou vyzývány, aby neposkytovaly státní podporu, mimo jiné prostřednictvím státní pomoci, veřejných zakázek, exportních úvěrových agentur ani státem garantovaných půjček, podnikům, které nesplňují cíle této směrnice.

20.

Pro účely této směrnice by náležitá péče měla být chápána jako povinnost podniku přijmout veškerá přiměřená a úměrná opatření a vynaložit úsilí v rámci jeho možností k zabránění nepříznivým dopadům na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu v jejich hodnotových řetězcích a tyto dopady řešit, pokud k nim dojde. V praxi představuje náležitá péče postup, který určitý podnik zavedl s cílem zjišťovat, posuzovat, zmírňovat, ukončit, sledovat, sdělovat, řešit a napravovat potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady na lidská práva, včetně sociálních, odborových a pracovních práv, na životní prostředí, včetně přispívání ke změně klimatu, a na řádnou správu v rámci své vlastní provozní činnosti a obchodních vztahů v hodnotovém řetězci, a aby těmto nepříznivým dopadům předcházel a nesl za ně odpovědnost. Podniky, na něž se vztahuje tato směrnice, by neměly přenášet povinnosti náležité péče na dodavatele.

21.

V příloze xx je uveden seznam typů nepříznivých dopadů na lidská práva v souvislosti s podnikáním. Pokud jsou relevantní pro podniky, měla by Komise do této přílohy zahrnout nepříznivé dopady na lidská práva formulovaná v mezinárodních úmluvách o lidských právech, které jsou závazné pro Unii nebo její členské státy, v Mezinárodní listině lidských práv, mezinárodním humanitárním právu, v nástrojích OSN v oblasti lidských práv týkajících se práv osob, které patří k obzvláště zranitelným skupinám nebo komunitám, a v zásadách týkajících se základních práv stanovených v Deklaraci MOP o základních principech a právech v práci, jakož i nepříznivé dopady na práva uznaná v úmluvě MOP o svobodě sdružování a účinném uznávání práva na kolektivní vyjednávání, v úmluvě MOP o odstranění všech forem nucené nebo povinné práce, úmluvě MOP o účinném zrušení dětské práce a úmluvě MOP o odstranění diskriminace v zaměstnání a povolání. Dále zahrnují mimo jiné nepříznivé dopady ve vztahu k jiným právům uznaným v Tripartitní deklaraci o principech týkajících se nadnárodních společností a sociální politiky a v řadě úmluv MOP, které se týkají svobody sdružování, kolektivního vyjednávání, minimálního věku, bezpečnosti a zdraví při práci a stejné odměny, a k právům uznaným v Úmluvě o právech dítěte, Africké chartě lidských práv a práv národů, Americké úmluvě o lidských právech, Evropské úmluvě o lidských právech, Evropské sociální chartě, Listině základních práv Evropské unie a vnitrostátních ústavách a právních předpisech, jimiž se uznávají nebo provádějí lidská práva. Komise by měla zajistit, aby uvedené typy dopadů byly přiměřené a dosažitelné.

22.

Nepříznivé dopady v oblasti životního prostředí jsou často úzce propojeny s nepříznivými dopady na lidská práva. Zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva a životní prostředí uvedl, že nezbytnými předpoklady plného požívání lidských práv jsou práva na život, zdraví, potraviny, vodu a rozvoj a také právo na bezpečné, čisté, zdravé a udržitelné životní prostředí. Valné shromáždění OSN kromě toho uznalo ve své rezoluci 64/292 právo na bezpečnou a čistou pitnou vodu a hygienu za jedno z lidských práv. Pandemie COVID-19 poukázala nejen na důležitost bezpečného a zdravého pracovní prostředí, ale také toho, aby podniky zajistily, že jejich hodnotové řetězce nebudou způsobovat zdravotní rizika ani k nim nebudou přispívat. Proto by se tato směrnice měla na uvedená práva vztahovat.

23.

V příloze xxx je stanoven seznam typů nepříznivých dopadů souvisejících s podnikáním na životní prostředí, jak dočasných, tak i trvalých, které se týkají podniků. Tyto dopady by měly mimo jiné zahrnovat vznik odpadů, difúzní znečištění a emise skleníkových plynů, které vedou ke globálnímu oteplování o více než 1,5 oC ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí, odlesňování a veškeré další dopady na klima, ovzduší, půdu a kvalitu vody, udržitelné využívání přírodních zdrojů, biologickou rozmanitost a ekosystémy. Komise by měla zajistit, aby uvedené typy dopadů byly přiměřené a dosažitelné. S cílem přispět k vnitřní soudržnosti právních předpisů Unie a poskytnout právní jistotu musí být seznam vypracován v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 (5).

24.

V příloze xxxx je stanoven seznam typů nepříznivých dopadů souvisejících s podnikáním, které se týkají podniků, na řádnou správu. K nim by měl patřit nesoulad s pokyny OECD pro nadnárodní společnosti, VII. kapitolou týkající se boje proti podplácení, vyžadování úplatků a vydírání a zásadami Úmluvy OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích, stejně jako případy korupce a úplatkářství v situacích, kdy podnik uplatňuje nepřípustné ovlivňování nebo poskytuje nepatřičné finanční výhody veřejným činitelům za účelem získání výsad nebo nespravedlivého příznivého zacházení v rozporu s právními předpisy, včetně situací, kdy podnik nepatřičně zasahuje do místního politického dění, poskytuje nezákonné příspěvky na kampaně nebo nedodržuje platné daňové předpisy. Komise by měla zajistit, aby uvedené typy dopadů byly přiměřené a dosažitelné.

25.

Nepříznivé dopady v oblasti lidských práv, životního prostředí a řádné správy nejsou genderově neutrální. Podniky by měly být vybízeny k tomu, aby do svých postupů náležité péče začlenily i genderové hledisko. Příslušné pokyny jsou uvedeny v brožuře OSN nazvané Genderové rozměry obecných zásad v oblasti podnikání a lidských práv.

26.

V oblastech postižených konflikty mohou být potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady na lidská práva, životní prostředí a správu specifické a naléhavější. V tomto ohledu by měly podniky působící v oblastech postižených konflikty provádět vhodnou náležitou péči v oblasti lidských práv, životního prostředí a správy, dodržovat své závazky v oblasti mezinárodního humanitárního práva a odkazovat na stávající mezinárodní normy a pokyny, včetně ženevských úmluv a jejich dodatkových protokolů.

27.

Členské státy jsou nabádány, aby sledovaly podniky ve svých jurisdikcích, které jsou činné či mají obchodní vztahy v oblastech postižených konflikty, a přijaly nezbytná opatření k ochraně lidských práv, životního prostředí a řádné správy v souladu se svými právními povinnostmi a s řádným ohledem na konkrétní a naléhavá rizika v těchto oblastech.

28.

Podnikání má vliv na celé spektrum práv definovaných v Úmluvě OSN o právech dítěte a dalších příslušných mezinárodních normách. Dětství je jedinečnou dobou fyzického, duševního, emočního a spirituálního vývoje a porušování práv dětí, jako je například vystavení násilí nebo zneužívání, dětská práce, nevhodný marketing nebo nebezpečné výrobky či rizika pro životní prostředí, mohou mít celoživotní, nevratné a dokonce mezigenerační důsledky. Mechanismy náležité péče a odpovědnosti podniků, které jsou navrženy tak, že není věnována náležitá pozornost dětem, by mohly být neúčinné při ochraně jejich práv.

29.

Porušování lidských práv a sociálních, environmentálních a klimatických norem ze strany podniků nebo nepříznivé dopady na tato práva normy mohou být důsledkem jejich vlastních činností nebo činností subjektů, s nimiž udržují obchodní vztahy, zejména dodavatelů, subdodavatelů a podniků, do nichž se investovalo. Aby byly povinnosti podniků v oblasti náležité péče účinné, měly by se týkat celého hodnotového řetězce a zároveň se řídit přístupem založeným na posouzení rizik a stanovit strategii založenou na prioritách na základě zásady 17 obecných zásad OSN. Sledování všech podniků zapojených do hodnotového řetězce však může být složité. Komise by měla vyhodnotit a navrhnout nástroje s cílem pomoci podnikům se sledovatelností jejich hodnotových řetězců. To by mohlo zahrnovat inovativní informační technologie, např. technologie blockchain, jež umožňují sledování všech údajů a jejichž rozvoj by měl být podporován, aby se minimalizovaly administrativní náklady a zabránilo se propouštění v podnicích, které provádějí náležitou péči.

30.

Náležitá péče je v první řadě preventivním mechanismem, který ukládá podnikům, aby přijaly veškerá přiměřená opatření a vynaložily úsilí v rámci svých možností s cílem zjišťovat a posuzovat potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady a přijmout politiky a opatření k jejich ukončení, prevenci, zmírňování, sledování, sdělování, řešení a nápravě a k zajištění toho, že ponesou odpovědnost za to, jak tyto dopady řeší. Podniky by měly mít povinnost vypracovat dokument, v němž veřejně informují, s řádným ohledem na obchodní tajemství, o své strategii náležité péče s uvedením každé z těchto fází. Tato strategie náležité péče by měla být řádně začleněna do celkové obchodní strategie podniku. Měla by být hodnocena každoročně a přezkoumána, kdykoli je to na základě tohoto hodnocení považováno za nutné.

31.

Podniky, které nezveřejňují žádná prohlášení o rizicích, by neměly být osvobozeny od případných kontrol nebo šetření ze strany příslušných orgánů členských států s cílem zajistit, aby splnily povinnosti stanovené v této směrnici, a mohou nést odpovědnost v souladu a vnitrostátními právními předpisy.

32.	Podniky by měly zřídit vnitřní proces mapování hodnotového řetězce, který by jim ukládal povinnost vynaložit veškeré přiměřené úsilí s cílem určení svých obchodních vztahů ve svých hodnotových řetězcích.

33.

Důvěrné obchodí informace jsou podle této směrnice veškeré informace, které splňují požadavky na „obchodní tajemství“ v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 (6), tj. informace, které jsou tajné v tom smyslu, že nejsou jako celek nebo v přesném uspořádání a souhrnu jejich částí obecně známy nebo běžně dostupné osobám v kruzích, které se dotčeným druhem informací běžně zabývají, že tím, že jsou tajné, mají komerční hodnotu a že osoba, která jimi oprávněně disponuje, podnikla za daných okolností odpovídající kroky, aby je udržela v tajnosti;

34.

Náležitá péče by neměla být prováděna jako „formální plnění povinnosti“, ale měla by spočívat v průběžném procesu a posuzování rizik a dopadů, která jsou dynamická a mohou se změnit v důsledku nových obchodních vztahů nebo vývoje na kontextuální úrovni. Podniky by proto měly své strategie náležité péče průběžně sledovat a odpovídajícím způsobem upravovat. Tyto strategie by se měly pokud možno vztahovat na každý skutečný nebo potenciální nepříznivý dopad, ačkoli je třeba zvážit povahu a kontext jejich provozní činnosti, a to i z geografického hlediska, a závažnost a pravděpodobnost nepříznivého dopadu, pokud je vyžadováno stanovení priorit. Systémy certifikace třetích stran mohou doplňovat strategie náležité péče za předpokladu, že jsou přiměřené z hlediska rozsahu a splňují odpovídající úroveň transparentnosti, nestrannosti, přístupnosti a spolehlivosti. Certifikace třetích stran by však neměla být důvodem k tomu, aby byla odůvodněna odchylka od povinností stanovených v této směrnici, ani by neměla nijak ovlivňovat potenciální odpovědnost podniku.

35.

Aby mohla být dceřiná společnost považována za plnící povinnost zřídit strategii náležité péče, je-li tato dceřiná společnost zahrnuta do strategie náležité péče své mateřské společnosti, měla by tuto skutečnost jasně uvést ve své výroční zprávě. Tento požadavek je nezbytný k zajištění toho, aby veřejnost byla transparentně informována s cílem umožnit příslušným vnitrostátním orgánům provádět vhodná šetření. Dceřiná společnost by měla zajistit, aby mateřská společnost disponovala dostatečnými relevantními informacemi za účelem provedení náležité péče jejím jménem.

36.	Vhodná četnost ověřování v určitém časovém období označená slovem „pravidelně“ by měla být určena v závislosti na pravděpodobnosti a závažnosti nepříznivých dopadů. Čím pravděpodobnější a závažnější dopady, tím pravidelněji by mělo být ověřování souladu uskutečňováno.

37.

Podniky by se měly nejprve po konzultaci se zúčastněnými stranami snažit zaměřit na potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu a řešit je. Podnik, který má pákový efekt k prevenci nebo zmírnění tohoto nepříznivého dopadu, by jej měl vykonávat. Podnik, který si přeje zvýšit pákový efekt, by mohl například nabídnout budování kapacit nebo jiné pobídky přidruženému subjektu nebo spolupracovat s jinými subjekty. Nelze-li předejít nepříznivému dopadu nebo jej zmírnit a pákový efekt nelze zvýšit, mohlo by být krajním řešením rozhodnutí odstoupit od dodavatele nebo jiného obchodního vztahu s tím, že by toto rozhodnutí mělo být přijato odpovědným způsobem.

38.

Řádná náležitá péče vyžaduje účinné a smysluplné konzultace se všemi příslušnými zúčastněnými stranami, a zejména náležité zapojení odborů. Konzultace se zúčastněnými stranami a jejich zapojení mohou podnikům pomoci přesněji zjišťovat potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady a vypracovat účinnější strategii náležité péče. Tato směrnice proto vyžaduje diskusi se zúčastněnými stranami a jejich zapojení do všech fází procesu náležité péče. Tato diskuse a zapojení mohou dát navíc prostor těm, kteří mají silný zájem na dlouhodobé udržitelnosti podniku. Zapojení zúčastněných stran by mohlo pomoci zlepšit dlouhodobou výkonnost a ziskovost podniků, neboť jejich zvýšená udržitelnost by měla kladné agregované hospodářské dopady.

39.

Při vedení diskusí se zúčastněnými stranami podle této směrnice by podniky měly zajistit, aby v případě, že zúčastněné strany jsou původní obyvatelé, byly tyto diskuse vedeny v souladu se standardy mezinárodně zakotvených lidských práv, jako je Deklarace OSN o právech původních obyvatel (7), včetně svobodného, předchozího a informovaného souhlasu a práva původních obyvatel na sebeurčení.

40.

Zúčastněnými stranami jsou míněny osoby, jejichž práva a zájmy mohou být ovlivněny rozhodnutími podniku. Tento pojem proto zahrnuje pracovníky, místní společenství, děti, původní obyvatele, sdružení občanů a akcionáře, stejně jako organizace, jejichž statutárním účelem je zajistit dodržování lidských a sociálních práv, norem v oblasti klimatu, životního prostředí a řádné správy, jako jsou odbory či organizace občanské společnosti.

41.

Aby se zabránilo riziku, že v procesu náležité péče zůstanou některé hlasy zúčastněných stran nevyslyšeny nebo marginalizovány, měla by tato směrnice příslušným zúčastněným stranám zaručovat právo na bezpečné a smysluplné diskuse, pokud jde o strategii náležité péče podniku, a zajišťovat odpovídající zapojení odborů nebo zástupců pracovníků.

42.

Příslušné informace o strategii náležité péče by měly být sdělovány potenciálně dotčeným zúčastněným stranám, a to na jejich žádost a způsobem odpovídajícím kontextu těchto zúčastněných stran, například s přihlédnutím k úřednímu jazyku země, z níž zúčastněné strany pochází, jejich úrovni gramotnosti a přístupu k internetu. Aktivní zveřejňování celé strategie náležité péče způsobem odpovídajícím kontextu zúčastněných stran by však nemělo být pro podniky povinné a požadavek na sdělování příslušných informací by měl být úměrný povaze, kontextu a velikosti podniku.

43.

Postupy pro vyjadřování pochybností by měly zajistit, aby byla chráněna anonymita a důvěrnost těchto pochybností, případně v souladu s vnitrostátním právem, jakož i bezpečnost a fyzická i právní integrita všech stěžovatelů, včetně obránců lidských práv a ochránců životního prostředí. V případě, že se tyto postupy týkají oznamovatelů, měly by být v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 (8).

44.

Podniky by měly mít povinnost vynaložit veškeré přiměřené úsilí v rámci svých možností ke zjišťování svých dodavatelů a subdodavatelů a zpřístupnění příslušných informací veřejnosti, s řádným ohledem na obchodní tajemství. Aby byla náležitá péče plně účinná, neměla by se omezovat jen na následné a předcházející subjekty prvního stupně v rámci dodavatelského řetězce, ale měla by zahrnovat ty, které by podnik mohl během procesu náležité péče označit za subjekty představující významná rizika. Tato směrnice by však měla zohlednit skutečnost, že ne všechny podniky mají stejné zdroje nebo schopnosti ke zjišťování všech svých dodavatelů a subdodavatelů, a proto by se tato povinnost měla řídit zásadami přiměřenosti a proporcionality, což by si podniky neměly v žádném případě vykládat jako záminku k nedodržení povinnosti vynaložit v tomto ohledu veškeré nezbytné úsilí.

45.	S cílem zakotvit řádnou péči do kultury a struktury podniku by členové správních, řídících a kontrolních orgánů podniku měli být odpovědní za přijetí a provádění jeho strategií udržitelnosti a řádné péče.

46.

Koordinace úsilí podniků v oblasti náležité péče a dobrovolné akce v oblasti spolupráce na odvětvové nebo meziodvětvové úrovni by mohly posílit soudržnost a účinnost strategií v oblasti náležité péče. Za tímto účelem by členské státy mohly podpořit přijímání akčních plánů pro náležitou péči na odvětvové nebo meziodvětvové úrovni. Zúčastněné strany by se měly podílet na přípravě těchto plánů. Vypracování takových kolektivních opatření by v žádném případě nemělo podnik zbavit jeho individuální odpovědnosti za to, že bude provádět náležitou péči a ponese odpovědnost za škodu, kterou způsobí nebo k níž přispěje, v souladu s vnitrostátním právem.

47.

Aby byl rámec náležité péče účinný, měl zahrnovat mechanismy pro stížnosti na úrovni podniků nebo odvětví, a za účelem zajištění účinnosti těchto mechanismů by podniky měly při jejich sestavování přijmout rozhodnutí zohledňující postoj zúčastněných stran. Tyto mechanismy by měly zúčastněným stranám dát možnost upozorňovat na rozumné pochybnosti a měly by fungovat jako systém včasného varování před riziky a mediační systém. Tyto mechanismy by měly být legitimní, dostupné, předvídatelné, spravedlivé, transparentní, slučitelné s právy, zdrojem neustálého učení a měly by být založeny na zapojení a dialogu. Mechanismy pro stížnosti by měly být oprávněny předkládat návrhy na to, jakým způsobem by mohl podnik řešit potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady. Měly by mít rovněž schopny navrhnout odpovídající nápravu, jakmile prostřednictvím mediace zjistí, že podnik způsobil nepříznivý dopad nebo k němu přispěl.

48.	Mechanismy pro stížnosti by neměly členské státy zbavovat jejich primární povinnosti chránit lidská práva a poskytovat přístup ke spravedlnosti a opravným prostředkům.

49.

Členské státy by měly určit jeden nebo více vnitrostátních orgánů, které budou monitorovat řádné provádění povinností náležité péče ze strany podniků a zajišťovat řádné prosazování této směrnice. Tyto vnitrostátní orgány by měly být nezávislé a měly by mít odpovídající pravomoci a zdroje k plnění svých úkolů. Měly by být oprávněny provádět z vlastního podnětu nebo na základě opodstatněných a důvodných pochybností zúčastněných stran a třetích stran vhodné kontroly a ukládat účinné, přiměřené a odrazující správní sankce s přihlédnutím k závažnosti a opakované povaze porušení předpisů s cílem zajistit, že podniky budou plnit povinnosti stanovené vnitrostátními právními předpisy; na úrovni Unie by Komise měla zřídit evropskou síť náležité péče příslušných orgánů s cílem zajistit spolupráci.

50.	Komise a členské státy jsou podporovány v tom, aby stanovily správní pokuty srovnatelné s pokutami stanovenými stávajícími právními předpisy v oblasti hospodářské soutěže a ochrany údajů.

51.	Vnitrostátní orgány jsou vyzývány, aby spolupracovaly s vnitrostátními kontaktními místy OECD, která jsou v jejich zemi, a vnitrostátními organizacemi pro lidská práva, jež jsou dostupné v jejich zemi, a sdílely s nimi informace.

52.

V souladu s obecnými zásadami OSN v oblasti podnikání a lidských práv by uplatňování náležité péče nemělo podniky samo o sobě zprošťovat odpovědnosti za porušování lidských práv nebo škody na životním prostředí nebo za přispívání k těmto škodám. Zavedení důkladného a odpovídajícího postupu náležité péče však může podnikům pomoci zabránit vzniku škody.

53.	Při zavádění režimu odpovědnosti by měly členské státy zajistit vyvratitelnou domněnku vyžadující určitou úroveň důkazů. Důkazní břemeno by bylo přesunuto od oběti k podniku, který by musel dokázat, že neměl kontrolu nad obchodním subjektem, který se podílel na porušování lidských práv.

54.

Promlčecí lhůty by měly být považovány za rozumné a přiměřené, pokud neomezují právo obětí na přístup ke spravedlnosti, s řádným ohledem na praktické problémy, kterým případní stěžovatelé čelí. Oběti porušování lidských práv a nepříznivého dopadu na životní prostředí a správu by měly mít na podání žaloby dostatek času, přičemž by se měla zohlednit jejich zeměpisná poloha, prostředky a celková obtížnost podání přípustné žaloby u soudů Unie.

55.

Právo na účinnou právní ochranu je mezinárodně uznávaným lidským právem, které je zakotveno v článku 8 Všeobecné deklarace lidských práv a v čl. 2 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a je rovněž jedním ze základních práv Unie (článek 47 Listiny). Jak připomněly obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, mají státy povinnost zajistit prostřednictvím soudních, správních, legislativních nebo jiných vhodných prostředků, aby osoby, u nichž došlo k porušení lidských práv v souvislosti s podnikáním, měly přístup k účinné právní ochraně. Tato směrnice proto konkrétně připomíná tuto povinnost s odkazem na základní zásady a pokyny Organizace spojených národů týkající se práva na nápravu a odškodnění pro oběti hrubého porušování mezinárodních právních předpisů v oblasti lidských práv a vážného porušování mezinárodního humanitárního práva.

56.	Velké podniky jsou podporovány v tom, aby zřídily poradní výbory, jejichž úkolem bude poskytovat poradenství řídícím orgánům podniků v otázkách náležité péče a k jejichž členům budou patřit i zúčastněné strany.

57.	Odbory by měly mít k uplatnění svých práv v souvislosti s řádnou péčí nezbytné zdroje, mimo jiné za účelem navázání vztahů s odbory a pracovníky v podnicích, s nimiž má hlavní podnik obchodní vztahy.

58.

Členské státy by měly použít stávající režimy odpovědnosti, případně zavést další právní předpisy, které zajistí, aby podniky mohly nést v souladu s vnitrostátními právními předpisy odpovědnost za veškeré škody způsobené nepříznivými dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, které ony samy nebo subjekty, které kontrolují, zapříčinily nebo k nimž přispěly jednáním nebo opomenutím, ledaže podnik může prokázat, že jednal s náležitou péčí v souladu s touto směrnicí s cílem předejít takové škodě nebo že by k takové škodě došlo i v případě, že by byla uskutečněna veškerá náležitá péče.

59.

S cílem zajistit jasnost a jistotu a soudržnost praxe podniků, měla by Komise po konzultaci s členskými státy a OECD a za pomoci některých zvláštních agentur, zejména Agentury Evropské unie pro základní práva, Evropské agentury pro životní prostředí a Výkonné agentury pro malé a střední podniky, připravit příslušné pokyny. Existuje řada pokynů týkajících se náležité péče vypracovaných mezinárodními organizacemi, které by mohly Komisi sloužit jako podklad při přípravě pokynů podle této směrnice konkrétně pro podniky Unie. Tato směrnice by měla usilovat o úplnou harmonizaci norem mezi členskými státy. Kromě obecných pokynů, které by měly být vodítkem pro všechny podniky a zejména malé a střední podniky při uplatňování náležité péče v rámci jejich provozních činností, by Komise měla počítat s vypracováním pokynů pro jednotlivá odvětví a vyhotovit pravidelně aktualizovaný seznam informativních přehledů o jednotlivých zemích s cílem pomoci podnikům posoudit potenciální a skutečné nepříznivé dopady jejich podnikatelské činnosti na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu v dané oblasti. V těchto informačních přehledech by měly být uvedeny zejména úmluvy a smlouvy, mimo jiné úmluvy a smlouvy uvedené v přílohách xx, xxx a xxxx této směrnice, které daná země ratifikovala.

60.

S cílem aktualizovat typy nepříznivých dopadů by Komise měla být zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny příloh xx, xxx a xxxx této směrnice. Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (9). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

61.

Jelikož cílů této směrnice nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, ale může jich být z důvodu rozsahu a účinků tohoto opatření lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět a cíle

1. Cílem této směrnice je zajistit, aby podniky působící na vnitřním trhu, na něž se vztahuje, plnily své povinnosti v oblasti dodržování lidských práv, ochrany životního prostředí a řádné správy a aby v rámci své vlastní činnosti nebo činnosti přímo související s jejich provozem, výrobky nebo službami prostřednictvím obchodního vztahu nebo ve svých hodnotových řetězcích nevytvářely potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, nepřispívaly k nim, předcházely jim a zmírňovaly je.

2. Tato směrnice stanoví povinnosti podniků, na něž se vztahuje, v oblasti náležité péče v hodnotovém řetězci, zejména povinnost přijímat veškerá přiměřená opatření a vynakládat úsilí v rámci svých možností k tomu, aby v jejich hodnotových řetězcích nedocházelo k nepříznivým dopadům na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, a aby byly takové dopady řádně řešeny, pokud by k nim došlo. Uplatňování náležité péče vyžaduje, aby podniky zjišťovaly a posuzovaly potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, které mohou svou vlastní činností, činností svých hodnotových řetězců a obchodních partnerů způsobovat, předcházely jim, ukončovaly je, zmírňovaly, sledovaly, sdělovaly, nesly za ně odpovědnost, řešily je a napravovaly. Tyto požadavky náležité péče jsou zaměřeny na zlepšení fungování vnitřního trhu díky koordinaci záruk na ochranu lidských práv, životního prostředí a řádné správy.

3. Cílem této směrnice je dále zajistit, aby podniky nesly odpovědnost v souladu s vnitrostátním právem a ručily za nepříznivé dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, které způsobují nebo k nimž přispívají ve svém hodnotovém řetězci, a jejím cílem je rovněž zajistit přístup obětí k právním prostředkům.

4. Směrnice se použije, aniž jsou dotčeny další požadavky náležité péče stanovené v odvětvových právních předpisech Unie, zejména v nařízení (EU) č. 995/2010 a nařízení (EU) 2017/821, ledaže požadavky náležité péče podle této směrnice stanoví přísnější požadavky na náležitou péči s ohledem na lidská práva, životní prostředí nebo řádnou správu.

5. Provádění směrnice v žádném případě neslouží jako odůvodnění snížení obecné úrovně ochrany lidských práv nebo životního prostředí. Zejména se použije, aniž jsou dotčeny jiné platné rámce odpovědnosti za subdodávky, vysílání pracovníků nebo systémy odpovědnosti v hodnotových řetězcích existující na vnitrostátní, unijní a mezinárodní úrovni.

Článek 2

Oblast působnosti

1. Tato směrnice se vztahuje na velké podniky, které se řídí právem členského státu nebo jsou usazeny na území Unie.

2. Tato směrnice se rovněž vztahuje na veškeré kótované malé a střední podniky, jakož i na vysoce rizikové malé a střední podniky.

3. Tato směrnice se rovněž vztahuje na velké podniky, kótované malé a střední podniky a malé a střední podniky působící ve vysoce rizikových odvětvích, které se řídí právem třetí země a nejsou usazeny na území Unie, pokud prodávají zboží nebo poskytují služby na vnitřním trhu. Tyto podniky plní požadavky náležité péče stanovené v této směrnici a provedené v právu členského státu, v němž působí, a vztahují se na ně sankce a režimy odpovědnosti stanovené touto směrnicí a provedené v právu členského státu, v němž působí.

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

(1)

„zúčastněnými stranami“ jednotlivci a skupiny jednotlivců, jejichž práva nebo zájmy mohou být dotčeny potenciálními nebo skutečnými nepříznivými dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, které způsobuje podnik nebo jeho obchodní partneři. Patří k nim i organizace, jejichž statutárním účelem je obrana lidských práv, včetně sociálních a pracovních práv, životního prostředí a řádné správy. Ty mohou zahrnovat pracovníky a jejich zástupce, místní společenství, děti, původní obyvatelstvo, občanská sdružení, odbory, organizace občanské společnosti a akcionáře podniků,

(2)	„obchodními partnery“ dceřiné společnosti a obchodní vztahy podniku v celém jeho hodnotovém řetězci, včetně dodavatelů a subdodavatelů, které jsou přímo spojeny s obchodními činnostmi, výrobky nebo službami tohoto podniku,

(3)	„dodavatelem“ jakýkoli podnik, který v rámci obchodního vztahu poskytuje nějaký výrobek, část výrobku nebo službu jinému podniku, ať už přímo, nebo nepřímo,

(4)	„subdodavatelem“ veškeří obchodní partneři, jež pro podnik zajišťují službu nebo činnosti, které přispívají k výkonu provozních činností podniku,

(5)

„hodnotovým řetězcem“ veškeré činnosti, operace, obchodní partneři a investiční řetězce podniku, včetně subjektů, s nimiž má podnik v dřívějších i pozdějších fázích hodnotových řetězců přímé nebo nepřímé obchodní vztahy, které buď:

a)	dodávají výrobky nebo části výrobků nebo poskytují služby, jež přispívají k vlastním výrobkům nebo službám podniku, nebo

b)	přijímají výrobky nebo služby od podniku,

(6)

„potenciálním nebo skutečným nepříznivým dopadem na lidská práva“ jakýkoli potenciální nebo skutečný nepříznivý dopad, který může narušit plné požívání lidských práv jednotlivci nebo skupinami jednotlivců ve vztahu k lidským právům, včetně sociálních práv, práv pracovníků a odborových práv, jak jsou vymezena v příloze xx této směrnice. Tato příloha je pravidelně přezkoumávána a je v souladu s cíli Unie v oblasti lidských práv. Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 17 akty v přenesené pravomoci, pokud jde o změnu seznamu uvedeného v příloze xx.

(7)

„potenciálním nebo skutečným nepříznivým dopadem na životní prostředí“ jakékoli porušení mezinárodně uznávaných a unijních environmentálních norem, jak jsou vymezeny v příloze xxx této směrnice. Tato směrnice je pravidelně přezkoumávána a je v souladu s cíli Unie v oblasti ochrany životního prostředí a zmírňování změny klimatu. Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 17 akty v přenesené pravomoci, pokud jde o změnu seznamu uvedeného v příloze xx.

(8)

„potenciálním nebo skutečným nepříznivým dopadem na řádnou správu“ jakýkoli potenciální nebo skutečný nepříznivý dopad na řádnou správu země, regionu nebo území, jak je vymezen v příloze xxxx této směrnice. Tato příloha je pravidelně přezkoumávána a je v souladu s cíli Unie v oblasti řádné správy. Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 17 akty v přenesené pravomoci, pokud jde o změnu seznamu uvedeného v příloze xx.

(9)

„kontrolou“ možnost podniku uplatňovat rozhodující vliv na jiný podnik, zejména vlastnictvím nebo právem užívat celý majetek tohoto jiného podniku nebo jeho část nebo právy či smlouvami nebo jakýmikoli jinými prostředky s ohledem na veškeré skutečnosti, které mají rozhodující vliv na složení, hlasování nebo rozhodování rozhodovacích orgánů podniku,

(10)

výrazem „přispívat k“ skutečnost, že činnosti podniku mají v kombinaci s činnostmi dalších subjektů dopad nebo způsobují, že jiný subjekt má nepříznivý dopad, nebo k tomu napomáhají či podněcují. Musí se jednat o podstatný příspěvek, což znamená, že menší a zanedbatelné příspěvky jsou vyloučeny. Posuzování podstatné povahy příspěvku a toho, zda činnosti podniku mohly způsobit, že jiný subjekt způsobil nepříznivý dopad, nebo k tomu napomáhat či podněcovat, může vyžadovat posouzení více faktorů.

Zohledněny mohou být tyto faktory:

—	do jaké míry může podnik podněcovat nebo motivovat jiné subjekty k činnosti, která má nepříznivý dopad, tj. do jaké míry dotyčná činnost zvýšila riziko vzniku dopadu,

—	do jaké míry podnik mohl nebo měl vědět o nepříznivém dopadu nebo potenciálním nepříznivém dopadu, tj. míra předvídatelnosti,

—	do jaké míry činnost podniku ve skutečnosti zmírnila nepříznivý dopad nebo snížila riziko vzniku takového dopadu.

Pouhá existence obchodního vztahu nebo činností, které vytvářejí obecné podmínky, jež dávají vzniknout nepříznivým dopadům, sama od sebe nepředstavuje vztah ve smyslu příspěvku. Dotyčná činnost by měla podstatně zvýšit riziko nepříznivého dopadu.

Článek 4

Strategie náležité péče

1. Členské státy přijmou ustanovení k tomu, aby podniky uplatňovaly náležitou péči, pokud jde rizika v oblasti lidských práv, životního prostředí a řádné správy a řízení spojená s jejich provozními činnostmi a obchodními vztahy.

2. Podniky využívají všech jim dostupných prostředků k tomu, aby na základě metodiky monitorování rizik, která přihlíží k pravděpodobnosti, závažnosti a naléhavosti potenciálních nebo skutečných dopadů na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, průběžně zjišťovaly a vyhodnocovaly, jakou povahu a kontext mají jejich činnosti, včetně kontextu zeměpisného, a zda jejich činnosti a obchodní vztahy způsobují některé z těchto potenciálních nebo skutečných nepříznivých dopadů nebo k nim přispívají či jsou s nimi v přímém vztahu.

3. Pokud velký podnik, jehož přímí obchodní partneři mají sídlo v Unii, nebo malý či střední podnik dospěje v souladu s odstavcem 2 k závěru, že nezpůsobuje žádné potenciální ani skutečné dopady na lidská práva, životní prostředí či řádnou správu, nepřispívá k nim a není s nimi v přímém vztahu, zveřejní o této skutečnosti prohlášení, v němž uvede své posouzení rizik obsahující všechny relevantní údaje, informace a metodiku, jež vedly k tomu závěru. Závěr, že se nesetkal s žádnými nepříznivými dopady na lidská práva, životní prostředí nebo řádnou správu, může podnik učinit zejména tehdy, pokud při zjišťování dopadů a posouzení rizik konstatoval, že všichni jeho přímí dodavatelé uplatňují náležitou péči v souladu s touto směrnicí. Toto prohlášení je nutné podrobit revizi, pokud se objeví nová rizika nebo pokud podnik vstoupí do nových obchodních vztahů, které mohou být spojeny s určitými riziky.

4. Pokud podnik dospěje v souladu s odstavci 2 a 3 k závěru, že nezpůsobuje žádné potenciální ani skutečné dopady na lidská práva, životní prostředí či řádnou správu, nepřispívá k nim a není s nimi v přímém vztahu, vypracuje a účinně uplatní strategii náležité péče. V rámci své strategie náležité péče podniky:

uvedou potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu zjištěné a vyhodnocené v souladu odstavcem 2, které mohou být přítomny v jeho činnostech a obchodních vztazích, dále uvedou u těchto dopadů stupeň jejich závažnosti, pravděpodobnosti a naléhavosti a uvedou relevantní údaje, informace a metodiku, jež k těmto závěrům vedly;

ii)

zmapují svůj hodnotový řetězec a zveřejní relevantní informace o svém obchodním řetězci, přičemž náležitě zohlední požadavky na důvěrnost obchodních informací; informace o hodnotovém řetězci mohou obsahovat jména, místa, druhy dodávaných produktů a poskytovaných služeb a jiné relevantní informace o dceřiných podnicích, dodavatelích a obchodních partnerech v hodnotovém řetězci;

iii)	přijmou veškerá přiměřená opatření s cílem ukončit potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, předcházet jim nebo je zmírnit;

iv)

v souladu s článkem 17 obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv vypracují strategii stanovení priorit pro případy, kdy nejsou schopny všechny potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady řešit současně. Podniky zváží míru závažnosti, pravděpodobnosti a naléhavosti různých potenciálních nebo skutečných nepříznivých dopadů na lidská práva, životní prostředí řádnou správu, povahu a kontext svých činností, včetně kontextu zeměpisného, rozsah rizik, jejich rozšíření a to, do jaké míry může být újma nenapravitelná, a v případě potřeby uplatní při řešení těchto rizik postup stanovení priorit.

5. Podniky zajistí, aby jejich obchodní strategie a postupy byly v souladu s jejich strategií náležité péče. Ve svých strategiích náležité péče uvedou podniky příslušná vysvětlení.

6. Má se za to, že dceřiné společnosti podniku splňují povinnost vypracovat strategii náležité péče, pokud je jejich mateřská společnost zahrne do své strategie náležité péče.

7. Podniky provádějí náležitou péči v rámci hodnotového řetězce, která je přiměřená a úměrná závažnosti a pravděpodobnosti jejich potenciálních nebo skutečných nepříznivých dopadů a jejich konkrétní situaci, zejména odvětví, v němž působí, velikosti a délce dodavatelského řetězce, velikosti podniku a jeho kapacity, zdrojů a vlivu.

8. Podniky zajistí, aby jejich obchodní partneři zavedli a uplatňovali účinné postupy v oblasti lidských práv, životního prostředí a řádné správy, které budou v souladu s jejich strategií náležité péče, mimo jiné prostřednictvím rámcových dohod, ustanovení smluv, etických kodexů a certifikovaných nezávislých auditů. Podniky zajistí, aby při nákupu zboží a služeb nezpůsobovaly potenciální ani skutečné nepříznivé dopady na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu.

9. Podniky pravidelně ověřují, zda jejich subdodavatelé a dodavatelé plní své povinnosti podle odstavce 8.

Článek 5

Zapojení zúčastněných stran

1. Členské státy zajistí, aby podniky při vytváření a provádění své strategie náležité péče v dobré víře prováděly účinné, smysluplné a informované konzultace se zúčastněnými stranami, a to způsobem, který odpovídá jejich velikosti a povaze a kontextu jejich činnosti. Členské státy zejména zaručí, aby odbory na příslušné úrovni, včetně úrovně odvětvové, celostátní, evropské a celosvětové, a zástupci zaměstnanců měli právo podílet se v dobré víře na vytváření a provádění strategie náležité péče ve svém podniku. Podniky mohou dávat přednost diskusím se zúčastněnými stranami, které jsou nepříznivým dopadem postiženy nejvíce. Podniky vedou diskuse s odbory a zástupci zaměstnanců a zajišťují jejich zapojení způsobem odpovídajícím jejich velikosti a povaze a kontextu jejich činností.

2. Členské státy zajistí, aby zúčastněné strany byly oprávněny vyžadovat od podniku, aby s nimi jednal o potenciálních nebo skutečných nepříznivých dopadech na lidská práva, životní prostředí nebo řádnou správu, které se jich dotýkají ve smyslu odstavce 1.

3. Podniky zajistí, aby dotčené nebo potenciálně dotčené zúčastněné strany nebyly v důsledku účasti na konzultacích uvedených v odstavci 1 vystaveny žádnému riziku.

4. Podniky informují zástupce zaměstnanců o strategiích řádné péče, k nimž zástupci zaměstnanců musí přispívat, a o jejich provádění, v souladu se směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES (10) a 2009/38/ES (11) a se směrnicí Rady 2001/86/ES (12). Dále je nutné zejména dodržovat právo kolektivně vyjednávat uznávané zejména úmluvami MOP č. 87, 98 a 154, Evropskou úmluvou Rady Evropy o lidských právech a Evropskou sociální chartou a rozhodnutími Výboru MOP pro svobodu sdružování, Výboru odborníků pro uplatňování úmluv a doporučení (CEACR) a Evropského výboru Rady Evropy pro sociální práva (ECSR).

Článek 6

Zveřejňování strategie náležité péče a informování o ní

1. Členské státy zajistí, s náležitým ohledem na důvěrnost obchodních informací, aby podniky byly povinny zveřejňovat aktuální znění svých strategií náležité péče nebo prohlášení obsahující posouzení rizik uvedené v čl. 4 odst. 3, a to bezplatně, zejména na svých internetových stránkách.

2. Podniky informují o svých strategiích náležité péče zástupce zaměstnanců, odbory, obchodní partnery a na žádost rovněž jeden z příslušných vnitrostátních orgánů určených podle článku 12.

Podniky sdělují relevantní informace o strategiích náležité péče potenciálně dotčeným zúčastněným stranám, a to na jejich žádost a způsobem odpovídajícím kontextu těchto zúčastněných stran, například s přihlédnutím k úřednímu jazyku země, z níž zúčastněné strany pochází.

3. Členské státy a Komise zajišťují, aby podniky ukládaly své strategie náležité péče nebo prohlášení obsahující posouzení rizik uvedené v čl. 4 odst. 3 na centrální evropskou platformu, nad níž vykonávají dohled vnitrostátní příslušné orgány. Tato platforma by mohla být jednotným evropským přístupovým bodem, který Komise uvedla ve svém nedávném akčním plánu pro unii kapitálových trhů (COM(2020)0590). Pro účely ukládání strategií náležité péče na centrální evropskou platformu poskytne Komise standardizovanou šablonu.

Článek 7

Uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti

Touto směrnicí nejsou dotčeny povinnosti, které některým podnikům ukládá směrnice 2013/34/EU, tj. zahrnout do zprávy o řízení podniku přehled nefinančních informací včetně popisu politik, které podnik sleduje, přinejmenším v oblasti životního prostředí a sociálních a zaměstnaneckých záležitostí, ve vztahu k dodržování lidských práv, boji proti korupci a úplatkářství a uplatňovaným postupům náležité péče.

Článek 8

Hodnocení a přezkum strategie náležité péče

1. Podniky posuzují nejméně jednou ročně účinnost a vhodnost svých strategií náležité péče a jejich provádění a podrobují je revizi, pokud z posouzení vyplyne její nutnost.

2. Posuzování strategií náležité péče a jejich revize probíhá na základě diskusí se zúčastněnými stranami a za účasti odborů a zástupců zaměstnanců, a to stejným způsobem jako v případě vypracovávání strategie náležité péče podle článku 4.

Článek 9

Mechanismy pro stížnosti

1. Podniky zavedou mechanismus pro stížnosti, který bude sloužit jako systém včasného varování v zájmu zvyšování povědomí o rizicích a současně jako systém pro mediaci, který všem zúčastněným stranám umožní vyjadřovat přiměřené obavy ohledně potenciálních nebo skutečných nepříznivých dopadů v oblasti lidských práv, životního prostředí nebo řádné správy. Členské státy zajistí, aby podniky mohly takový mechanismus vytvořit prostřednictvím dohod o spolupráci s jinými podniky nebo organizacemi, účastí na mechanismech sdružujících více zúčastněných stran nebo přistoupením ke globální rámcové dohodě.

2. Mechanismy pro stížnosti musí být legitimní, přístupné, předvídatelné, bezpečné, spravedlivé, transparentní, slučitelné s právy a přizpůsobitelné, jak je stanoveno v kritériích účinnosti pro mimosoudní mechanismy pro stížnosti v zásadě 31 obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv a ve všeobecném komentáři Výboru OSN pro práva dítěte č. 16. Tyto mechanismy poskytují možnost vyjadřovat obavy buď anonymně, nebo důvěrně, podle toho, co předepisuje vnitrostátní právo.

3. Mechanismus pro stížnosti zajistí, aby se zúčastněným stranám vždy dostalo včas účinné odpovědi, a to jak v případě varování, tak i pokud vyjadřují obavy.

4. Podniky oznamují přiměřené obavy vyjádřené prostřednictvím svých mechanismů pro stížnosti, stejně jako úsilí o nápravu, a pravidelně podávají zprávy o pokroku, jehož bylo v těchto případech dosaženo. Veškeré informace se zveřejňují tak, aby nebyla ohrožena bezpečnost zúčastněných stran, mimo jiné zveřejněním jejich totožnosti.

5. Mechanismy pro stížnosti jsou oprávněny předložit podniku návrhy, jakým způsobem by měl potenciální nebo skutečné nepříznivé dopady řešit.

6. Při vývoji mechanismů pro stížnosti přijímají podniky rozhodnutí na základě informací poskytnutých zúčastněnými stranami.

7. Možností využít mechanismu pro stížnosti není dotčena možnost domáhat se nápravy soudní cestou.

Článek 10

Mimosoudní opravné prostředky

1. Členské státy zajistí, aby podnik, který zjistil, že způsobil nepříznivý dopad nebo k němu přispěl, byl povinen zajistit nápravu nebo poskytnout součinnost v procesu nápravy. Pokud podnik zjistí, že je v přímém vztahu k nepříznivému dopadu na lidská práva, životní prostředí nebo řádnou správu, je povinen poskytnout součinnost v procesu nápravy.

2. Náprava může být navržena jako výsledek mediace prostřednictvím mechanismu pro stížnosti uvedeného v článku 9.

3. Náprava se určí po konzultaci s dotčenými zúčastněnými stranami a může mít podobu: finančního nebo nefinančního odškodnění, obnovení původního stavu, veřejné omluvy, vrácení majetku rehabilitace nebo příspěvku k vyšetřování.

4. Podniky jsou povinny zamezit dodatečné škodě tím, že poskytnou záruky, že se daná škoda již nebude opakovat.

5. Členské státy zajistí, aby navržení nápravy ze strany podniku nebránilo dotčeným zúčastněným stranám v zahájení občanskoprávního řízení v souladu s vnitrostátním právem. Zejména nesmí platit požadavek, že oběti musí před podáním žaloby usilovat o nápravu mimosoudní cestou, a probíhající řízení v rámci mechanismu pro stížnosti nesmí být bránit obětem v přístupu k soudní nápravě. Soudy jsou povinny rozhodnutí mechanismu pro stížnosti náležitě zohledňovat, avšak nejsou pro ně závazná.

Článek 11

Odvětvové akční plány pro náležitou péči

1. Členské státy mohou vytvářet pobídky pro přijímání dobrovolných odvětvových nebo meziodvětvových plánů náležité péče na vnitrostátní nebo unijní úrovni, jejichž cílem je koordinovat podnikové strategie náležité péče.

Podniky podílející se na odvětvových nebo meziodvětvových akčních plánech náležité péče nejsou osvobozeny od povinností stanovených touto směrnicí.

2. Členské státy zajistí, aby zúčastněné strany, zejména odbory, zástupci zaměstnanců a organizace občanské společnosti, měly právo podílet se vytváření odvětvových plánů náležité péče, aniž je dotčena povinnost každého podniku splnit požadavek stanovený v článku 5.

3. Odvětvové akční plány náležité péče mohou stanovit společný mechanismus pro stížnosti vztahující se na podniky spadající do jejich působnosti. Mechanismus pro stížnosti musí být v souladu s článkem 9 této směrnice.

4. Při vývoji odvětvových mechanismů pro stížnosti se vychází z informací poskytnutých zúčastněnými stranami.

Článek 12

Dohled

1. Každý členský stát určí jeden nebo více vnitrostátních příslušných orgánů odpovědných za dohled nad uplatňováním této směrnice ve vnitrostátním právu a za šíření osvědčených postupů náležité péče.

2. Členské státy zajistí, aby příslušné vnitrostátní orgány určené v souladu s odstavcem 1 byly nezávislé a měly k dispozici nezbytné lidské, technické a finanční zdroje, prostory, infrastrukturu a odborné znalosti pro účinné plnění svých úkolů.

3. Členské státy oznámí Komisi název a adresu příslušných orgánů do … [datum provedení směrnice ve vnitrostátním právu]. Členské státy informují Komisi o veškerých změnách v názvech a adresách příslušných orgánů.

4. Komise zveřejní seznam příslušných orgánů, mimo jiné na internetu. Komise tento seznam pravidelně aktualizuje.

Článek 13

Šetření týkající se podniků

1. Příslušné orgány členských států uvedené v článku 14 musí být oprávněny provádět šetření za účelem ověření, zda podniky plní povinnosti uvedené v této směrnici, včetně podniků, které uvedly, že se nesetkaly s žádným potenciálním nebo skutečným nepříznivým dopadem na lidská práva, životní prostředí nebo řádnou správu. Příslušné orgány jsou oprávněny provádět kontroly podniků a provádět dotazování mezi dotčenými nebo potenciálně dotčenými zúčastněnými stranami nebo jejich zástupci. Tyto kontroly mohou zahrnovat posouzení strategie náležité péče podniku, posouzení fungování mechanismu pro stížnosti a kontrol na místě.

Podniky poskytují veškerou nezbytnou pomoc, aby příslušným orgánům usnadnily provádění těchto šetření.

2. Šetření uvedená v odstavci 1 se provádějí buď na základě posouzení rizik, nebo tehdy, má-li příslušný orgán k dispozici relevantní informace o tom, že podnik porušil povinnosti stanovené touto směrnicí, mimo jiné na základě odůvodněných a přiměřených obav vyjádřených třetí stranou.

3. Komise a příslušné orgány členských států uvedené v článku 12 usnadňují podávání informací o odůvodněných a přiměřených obavách třetími stranami podle odstavce 2 tohoto článku, například pomocí harmonizovaných formulářů pro podávání stížností. Komise a příslušné orgány zajišťují, aby stěžovatel měl právo požadovat, aby jím vyjádřené obavy byly důvěrné nebo anonymní, v souladu s vnitrostátním právem. Příslušné orgány členských států uvedené v článku 12 zajistí, aby tento formulář bylo rovněž možné vyplňovat elektronicky.

4. Příslušný orgán informuje stěžovatele v přiměřené lhůtě o vývoji a postupu a výsledku šetření, zejména pokud je zapotřebí další šetření nebo koordinace s jiným orgánem dozoru.

5. Zjistí-li příslušný orgán na základě opatření přijatých podle odstavce 1, že nebyly dodrženy požadavky této směrnice, poskytne dotčenému podniku přiměřenou lhůtu k přijetí nápravných opatření, pokud jsou taková opatření možná.

6. Členské státy zajistí, aby v případě, že by nedodržení této směrnice vedlo přímo k nenapravitelné újmě, bylo možné dotčenému podniku nařídit, aby přijal předběžná opatření, nebo mu v souladu se zásadou proporcionality nařídit, aby dočasně pozastavil svou činnost. V případě podniků působících na vnitřním trhu, které se řídí právem třetí země, může dočasné pozastavení činnosti znamenat zákaz působení na vnitřním trhu.

7. Členské státy stanoví sankce podle článku 18 pro podniky, které ve stanovené lhůtě nepřijaly nápravná opatření. Příslušné vnitrostátní orgány jsou oprávněny ukládat správní pokuty.

8. Členské státy zajistí, aby příslušné vnitrostátní orgány vedly záznamy o šetřeních uvedených v odstavci 1, přičemž uvedou zejména jejich povahu a výsledek a zaznamenávají rovněž oznámení o nápravných opatřeních vydaná podle odstavce 5. Příslušné orgány zveřejňují výroční zprávu o činnosti, která s ohledem na důvěrnost obchodních informací uvádí nejzávažnější případy nedodržení požadavků této směrnice a způsob jejich řešení.

Článek 14

Obecné pokyny

1. Za účelem zajištění jasnosti a jistoty pro podniky, jakož i zajištění soudržnosti jejich postupů, Komise po konzultaci s členskými státy a OECD a s přispěním Agentury Evropské unie pro základní práva, Evropské agentury pro životní prostředí a Výkonné agentury pro malé a střední podniky zveřejní obecné nezávazné pokyny pro podniky ohledně způsobu, jak nejlépe plnit povinnosti náležité péče stanovené v této směrnici. Tyto pokyny musí obsahovat praktický návod, jak uplatňovat zásady přiměřenosti a prioritizace na povinnosti náležité péče v závislosti na velikosti podniku a odvětví, v němž působí, s ohledem na různé druhy dopadu, různá odvětví a různé zeměpisné oblasti. Pokyny budou k dispozici nejpozději … [18 měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost].

2. Komise může po konzultaci s členskými státy a OECD a s přispěním Agentury Evropské unie pro základní práva, Evropské agentury pro životní prostředí a Výkonné agentury pro malé a střední podniky vypracovat zvláštní nezávazné pokyny pro podniky působící v určitých odvětvích.

3. Při přípravě nezávazných pokynů uvedených v odstavcích 1 a 2 se náležitě zohlední obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, tripartitní deklarace MOP o zásadách pro nadnárodní společnosti a sociální politiku, pokyny OECD pro náležitou péči na podporu odpovědného chování podniků, pokyny OECD pro nadnárodní společnosti, pokyny OECD pro zodpovědné dodavatelské řetězce nerostných surovin, pokyny OECD pro náležitou péči v zodpovědných dodavatelských řetězcích v oděvním a obuvnickém průmyslu, pokyny OECD pro odpovědné podnikání pro institucionální investory, pokyny OECD pro náležitou péči na podporu odpovědného korporátního poskytování půjček a upisování cenných papírů a pokyny OECD/FAO pro odpovědné zemědělské dodavatelské řetězce, všeobecný komentář č. 16 Výboru OSN pro práva dítěte ke státním závazkům týkajícím se dopadu podnikatelského sektoru na práva dětí a práva dítěte a obchodní zásady vypracované fondem UNICEF. Komise pravidelně přezkoumává relevantnost těchto pokynů a upravuje je podle nových osvědčených postupů.

4. Evropská komise pravidelně aktualizuje a zveřejňuje informační přehledy o jednotlivých zemích s cílem poskytnout aktuální informace o mezinárodních úmluvách a smlouvách ratifikovaných jednotlivými obchodními partnery Unie. Komise shromažďuje a zveřejňuje obchodní a celní údaje o původu surovin a meziproduktů a konečných produktů a zveřejňuje informace o potenciálních nebo skutečných nepříznivých dopadech na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, které jsou spojeny s určitými zeměmi nebo regiony, určitými odvětvími nebo jejich částmi a určitými produkty.

Článek 15

Zvláštní opatření na podporu malých a středních podniků a mikropodniků

1. Členské státy zajistí, aby byl k dispozici zvláštní portál pro malé a střední podniky a mikropodniky, kde budou tyto podniky moci získávat pokyny, další podporu a informace o tom, jak nejlépe plnit své povinnosti náležité péče.

2. Malé a střední podniky a mikropodniky jsou způsobilé pro získání finanční podpory za účelem plnění svých povinností náležité péče v rámci programů Unie na podporu malých a středních podniků a mikropodniků.

Článek 16

Spolupráce na úrovni Unie

1. Komise zřídí evropskou síť náležité péče příslušných orgánů s cílem zajistit, společně s příslušnými vnitrostátními orgány uvedenými v článku 12, koordinaci a sbližování postupů v oblasti regulace, šetření a dohledu, sdílení informací a monitorování výkonnosti příslušných vnitrostátních orgánů.

Vnitrostátní příslušné orgány spolupracují za účelem vymáhání dodržování povinností stanovených touto směrnicí.

2. Komise, jíž je nápomocna Agentura Evropské unie pro základní práva, Evropská agentura pro životní prostředí a Výkonná agentura pro malé a střední podniky, na základě informací poskytnutých příslušnými vnitrostátními orgány a ve spolupráci s dalšími odborníky z veřejného sektoru a zúčastněnými stranami každoročně zveřejní srovnávací přehled v oblasti náležité péče.

Článek 17

Výkon přenesené pravomoci

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 3 je svěřena Komisi na dobu pěti let od … [datum vstupu tohoto nařízení v platnost].

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 3 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu datu, které je v něm upřesněno. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4. Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5. Jakmile přijme akt v přenesené pravomoci, oznámí to Komise současně Evropskému parlamentu a Radě.

6. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 3 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o tři měsíce.

Článek 18

Sankce

1. Členské státy stanoví přiměřené sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých v souladu s touto směrnicí a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující a zohledňují závažnost porušení a to, zda k porušování došlo opakovaně.

2. Příslušné vnitrostátní orgány mohou zejména ukládat přiměřené pokuty vypočtené na základě obratu podniku, dočasně nebo na dobu neurčitou vyloučit podniky ze zadávání veřejných zakázek, ze státní podpory, z režimů veřejné podpory, včetně režimů závislých na vývozních úvěrových agenturách a půjčkách, a přistoupit k zabavení komodit a k jiným vhodným správním sankcím.

Článek 19

Občanskoprávní odpovědnost

1. Skutečnost, že podnik dodržuje své povinnosti náležité péče, jej nezbavuje případné odpovědnosti podle vnitrostátního práva.

2. Členské státy zajistí, aby existoval režim odpovědnosti, podle něhož podniky v souladu s vnitrostátním právem ručí za škody způsobené potenciálními nebo skutečnými nepříznivými dopady na lidská práva, životní prostředí nebo řádnou správou, které ony samy nebo podniky jimi ovládané způsobily nebo k nimž přispěly svou činností nebo nečinností, a jsou povinny zajistit nápravu.

3. Členské státy zajistí, aby režim odpovědnosti uvedený v odstavci 2 zbavoval odpovědnosti za škody ty podniky, které prokáží, že zajistily náležitou péči v souladu s touto směrnicí v zájmu zamezení dané škody nebo že ke škodě by došlo, i pokud by byla náležitá péče zajištěna.

4. Členské státy zajistí, aby promlčecí lhůta pro podání občanskoprávních nároků týkajících se škod způsobených nepříznivými dopady v oblasti lidských práv a životního prostředí byla přiměřená.

Článek 20

Mezinárodní právo soukromé

Členské státy zajistí, aby příslušná ustanovení této směrnice byla považována za imperativní ustanovení v souladu s článkem 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 (13).

Článek 21

Provedení ve vnitrostátním právu

1. Členské státy [do 24 měsíců po dni vstupu této směrnice v platnost] uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

2. Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob uvedení odkazu stanoví členské státy.

3. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 22

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(1) Úř. věst. …

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky (Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 23).

(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/821 ze dne 17. května 2017, kterým se stanoví povinnosti náležité péče v dodavatelském řetězci pro unijní dovozce cínu, tantalu a wolframu, jejich rud a zlata pocházejících z oblastí postižených konfliktem a vysoce rizikových oblastí (Úř. věst. L 130, 19.5.2017, s. 1).

(4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/95/EU ze dne 22. října 2014, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými podniky a skupinami (Úř. věst. L 330, 15.11.2014, s. 1).

(*1) Komise by měla určit vysoce riziková odvětví hospodářské činnosti, která mají významný dopad na lidská práva, životní prostředí a řádnou správu, s cílem zahrnout malé a střední podniky působící v těchto odvětvích do oblasti působnosti této směrnice. Komise by měla v této směrnici definovat vysoce rizikové malé a střední podniky. Definice by měla zohledňovat odvětví podniku nebo druh jeho činnosti.

(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 ze dne 18. června 2020 o zřízení rámce pro usnadnění udržitelných investic a o změně nařízení (EU) 2019/2088 (Úř. věst. L 198, 22.6.2020, s. 13).

(6) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 ze dne 8. června 2016 o ochraně nezveřejněného know-how a obchodních informací (obchodního tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním (Úř. věst. L 157, 15.6.2016, s. 1).

(7) https://www.un.org/esa/socdev/unpfii/documents/DRIPS_en.pdf

(8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (Úř. věst. L 305, 26.11.2019, s. 17).

(9) Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.

(10) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství (Úř. věst. L 80, 23.3.2002, s. 29).

(11) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/38/ES ze dne 6. května 2009 o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na úrovni Společenství a skupinách podniků působících na úrovni Společenství (Úř. věst. L 122, 16.5.2009, s. 28).

(12) Směrnice 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců (Úř. věst. L 294, 10.11.2001, s. 22).

(13) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) (Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40).