Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Zajištění svobody a rozmanitosti sdělovacích prostředků v Evropě

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2021/C 517/02)

Zpravodaj:

Christian MOOS

Rozhodnutí plenárního shromáždění	20. února 2020
Právní základ	čl. 32 odst. 2 jednacího řádu
	stanovisko z vlastní iniciativy
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	7. září 2021
Přijato na plenárním zasedání	22. září 2021
Plenární zasedání č.	563
Výsledek hlasování
(pro/proti/zdrželi se hlasování)	223/2/8

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Svoboda sdělovacích prostředků včetně bezpečnosti a ochrany novinářů a jejich pluralita patří k základním kamenům liberální demokracie, na nichž se všechny členské státy dohodly ve smlouvách EU.

1.2.

Jakkoli Evropa celkově zůstává kontinentem se svobodnými a rozmanitými sdělovacími prostředky, dochází v EU k alarmujícímu vývoji. Některé členské státy EU již nejsou liberálními demokraciemi, neboť podrobují nezávislá média politickému vlivu a obecně aktivně omezují rozmanitost sdělovacích prostředků.

1.3.

Ohrožení svobody sdělovacích prostředků a jejich klesající pluralita se neomezují na několik málo členských států, jedná se o trend, který lze pozorovat v celé EU. Kroky k zachování svobody sdělovacích prostředků a jejich plurality musí naléhavě učinit všechny členské státy.

1.4.

Vzhledem k tomu, že některé členské státy nejsou ochotny přijmout potřebná opatření, je povinností orgánů EU prosazovat evropské hodnoty a zaručit fungování liberální demokracie a právního státu ve všech členských státech EU.

1.5.

Mezi hlavní výzvy patří trvalá záruka bezpečnosti, ochrany a nezávislosti novinářů ve všech členských státech, ochrana nezávislých sdělovacích prostředků před politickým vlivem a přijetí opatření, která by zabránila omezování plurality médií politickými zájmy a ekonomickými tlaky.

1.6.

EHSV vítá širokou škálu zpráv a iniciativ Evropského parlamentu (1) a Komise. Zdůrazňuje však, že zásadním cílem, před nímž stojíme, je dosažení konkrétních zlepšení, pokud jde o svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků v jednotlivých státech, jak zdůrazňuje Výroční zpráva partnerských organizací Platformy Rady Evropy pro podporu ochrany žurnalistiky a bezpečnosti novinářů z roku 2021 (2).

1.7.

EHSV vyzývá Komisi, aby neprodleně využila nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2020/2092 (3) o obecném režimu podmíněnosti na ochranu rozpočtu Unie a řešila akutní ohrožení svobody a plurality sdělovacích prostředků v některých členských státech.

1.8.

EHSV vítá záměr Komise navrhnout opatření, která by posílila bezpečnost novinářů, a zdůrazňuje nutnost právního zákazu strategických žalob proti účasti veřejnosti.

1.9.

EHSV vyzývá Komisi, aby zajistila vyšší transparentnost a spravedlnost jednak veřejných zakázek v odvětví sdělovacích prostředků, a za další též veřejné podpory mediálních společností.

1.10.

EHSV plně podporuje záměr Komise předložit „Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků“, který by Komisi poskytl účinné právní nástroje k prosazování svobody a plurality sdělovacích prostředků na společném trhu.

1.11.

EHSV považuje nestrannou veřejnou podporu mediálních společností za investici do kvalitní žurnalistiky, neboť nezávislé a nestranné veřejné vysílací společnosti jsou nezbytným předpokladem plurality médií.

1.12.

EHSV navrhuje vytvořit plně nezávislou evropskou veřejnoprávní vysílací stanici.

1.13.

EHSV zdůrazňuje, že je důležité dále rozvíjet mediální gramotnost, a podporuje návrh na zřízení evropské agentury, která by pomocí vzdělávacích programů prohlubovala dovednosti občanů EU v oblasti médií.

2.   Svoboda a rozmanitost sdělovacích prostředků jako předpoklad demokracie

2.1.

Článek 19 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 10 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie zaručují právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky bez zasahování veřejné moci a bez ohledu na hranice. Nezbytnou podmínkou záruky této svobody informací je nezávislost a rozmanitost sdělovacích prostředků.

2.2.

Svoboda a pluralita sdělovacích prostředků zakotvené v čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv EU jsou též předpokladem demokracie. Je třeba je dodržovat na všech úrovních, aby občané Unie mohli účinně uplatňovat své právo podílet se na demokratickém životě, jak stanoví čl. 10 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU).

2.3.

Rozmanité mediální prostředí je spolu s politickými stranami a občanskou společností nezbytnou součástí utváření názorů a záměrů v demokratických rozhodovacích procesech.

2.4.

Nezávislé sdělovací prostředky mají nezastupitelný podíl na uplatňování zásady transparentnosti, jíž jsou orgány a další instituce Unie vázány článkem 15 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

2.5.

Pokud jde o „čtvrtou složku moci“, investigativní novináři vykonávají dohled nad činností výkonné, zákonodárné a soudní moci i nad činností soukromých subjektů. Tím zvyšují odpovědnost volených zástupců s rozhodovací pravomocí na všech úrovních.

2.6.

Členské státy, v nichž je svoboda nebo rozmanitost sdělovacích prostředků omezena, nejsou demokraciemi a porušují hodnoty EU (článek 2 SEU) a její cíle (článek 3 SEU).

2.7.

Ačkoli některé členské státy EU i nadále patří k celosvětově významným pilířům záruky svobody a rozmanitosti sdělovacích prostředků, ohrožení svobody médií a jejich klesající pluralita v EU se neomezují na jednotlivé země – různě výrazné negativní tendence jsou zjevné v celé EU.

2.8.

Vnitřní úbytek svobody a plurality sdělovacích prostředků podkopává schopnost EU podporovat demokracii v sousedních regionech, kde nedávné krize v některých státech ukázaly ještě horší stav svobody a plurality sdělovacích prostředků a bezpečnosti novinářů.

2.9.

Některé členské státy EU nyní vykročily z okruhu demokratických zemí a v posledních deseti letech vykazují nejrychlejší vývoj směrem k autokracii na světě. Krácení svobody a rozmanitosti sdělovacích prostředků je jedním z prvků tohoto vývoje.

2.10.

Popsaný vývoj dále urychlila pandemie, případně byla využita k legitimizaci dalších zásahů do svobody sdělovacích prostředků.

2.11.

Světový index svobody tisku Reportérů bez hranic na rok 2021 i výroční zprávy organizace Freedom House Svoboda a sdělovací prostředky (Freedom and the Media) a Svoboda na internetu (Freedom on the Net) jasně ukazují, že se EU s obtížemi snaží ochránit hodnoty na domácí půdě (4).

3.   Ohrožení svobody a rozmanitosti sdělovacích prostředků

3.1.   Ohrožení novinářů

3.1.1.

Mají-li sdělovací prostředky plnit své poslání, musí být novináři schopni pracovat bez překážek a s jistotou, že budou jako jednotlivci trvale pod ochranou EU a všech jejích členských států. Tak tomu dnes již není.

3.1.2.

Od roku 2015 bylo v EU při své práci nebo v jejím důsledku zabito nejméně 16 novinářů. Daphne Caruana Galizia, Giorgos Karaivaz, Ján Kuciak a jeho snoubenka Martina Kušnírová ani Lyra McKee, Peter de Vries a jejich kolegové nesmí být zapomenuti.

3.1.3.

Novináři jsou rostoucí měrou vystavováni slovním a fyzickým útokům. Zvláště reportáže z protestů a demonstrací jsou čím dál nebezpečnější, neboť hrozba přichází jak od demonstrantů, tak od pořádkových složek. Při více než stovce případů, k nimž došlo v souvislosti s pandemií, dosáhla tato hrozba v Evropě nevídaných rozměrů. (5)

3.1.4.

V některých evropských zemích, které nejsou členy EU, je postavení novinářů katastrofální; velmi znepokojivým příkladem budiž drastický postup vůči nezávislým novinářům v Bělorusku.

3.1.5.

Sociální média a skupinová dynamika, kterou v nich lze pozorovat, snižují práh pro obtěžování a hrozby. Existují koordinované kampaně, jejichž cílem je ztěžovat práci sdělovacích prostředků nebo jednotlivých novinářů. To vyvolává otázku, zda nezavést regulaci platforem sociálních médií, aniž by došlo k omezení základních svobod.

3.1.6.

Novinářky jsou více než jejich mužští kolegové vystaveny riziku slovních a fyzických útoků, stejně jako obtěžování a hrozeb online. Ty jsou často misogynní, sexuální nebo machistické povahy.

3.1.7.

V některých členských státech jsou opatření zamezující šíření dezinformací a pomluv koncipována takovým způsobem, aby bylo možné je využít ke kriminalizaci kritického zpravodajství a k pohrůžkám vězení nebo vysokých pokut namířeným vůči novinářům.

3.1.8.

Roste výskyt strategických žalob proti účasti veřejnosti s cílem umlčet zúčastněné strany z řad občanské společnosti a novináře.

3.1.9.

Aktuální ekonomické potíže mediálních společností vedly ke škrtům v počtu novinářů v řádném zaměstnaneckém poměru. Pro novináře na volné noze, jejichž postavení je čím dál nejistější a zranitelnější, představují právní spory ohrožení živobytí i v případě, že vznesená obvinění nejsou opodstatněná.

3.1.10.

Zvláště na místní úrovni vznikají bezprecedentní „zpravodajské pouště“ a nezávislé sdělovací prostředky bývají často nahrazeny tzv. obecními novinami. Jedná se o bezplatně distribuované tiskoviny ve vlastnictví místních ekonomických a politických elit, jež mohou ohrozit svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků.

3.1.11.

Účelem hrozeb je vyvolat autocenzuru. Tyto hrozby podrývají svobodu sdělovacích prostředků v Evropě.

3.2.   Ohrožení svobody sdělovacích prostředků

3.2.1.

Mají-li sdělovací prostředky fungovat svobodně, musí existovat právní rámec zaručující jejich svobodu a rozmanitost tak, aby novináři i mediální společnosti mohli dělat svoji práci nezávisle na politickém vlivu.

3.2.2.

V několika členských státech panují vážné obavy o nezávislost regulačních orgánů pro sdělovací prostředky, jež v některých případech de facto slouží jako nástroj vládní moci k uplatňování vlivu na mediální prostředí. Možnou obranou sdělovacích prostředků před politickým vlivem mohou být skutečně nezávislé subjekty zřízené k dobrovolné samoregulaci médií.

3.2.3.

Některé členské státy ovlivňují sdělovací prostředky skrze diskriminační daňové předpisy a cílené rozpočty na reklamu.

3.2.4.

Některé členské státy využily nebezpečí šíření dezinformací o pandemii k legitimizaci omezení svobody tisku, aby tak nemohly zaznívat kritické hlasy na téma řešení krize.

3.2.5.

Veřejnoprávní média pod přímou politickou kontrolou nebo pod nepřímou politickou kontrolou skrze dozorčí orgány, která nejsou provozována za plného dodržování svobody novinářské práce, představují vážné ohrožení svobody sdělovacích prostředků. Stále častěji dochází k pokusům uplatňovat přímý politický vliv na nezávislé zpravodajství i ke slovním útokům politiků a k žalobám na kritické sdělovací prostředky a novináře.

3.2.6.

V několika členských státech vede příliš těsný vztah podnikatelů v mediální oblasti k vládě nebo vládou dosazeným činitelům k výrazným omezením svobody a rozmanitosti sdělovacích prostředků; dalším zdrojem tohoto jevu bývají mediální společnosti s neúměrně vysokým podílem na trhu, které jsou ve vlastnictví politických stran nebo států.

3.2.7.

I ve funkčních liberálních demokraciích se existence nezávislého a nestranného veřejnoprávního vysílání jako záruky plurality názorů stává předmětem zpochybňování a objevují se výzvy k politickému působení na skladbu programů a distribuovaný obsah.

3.3.   Ohrožení rozmanitosti sdělovacích prostředků

3.3.1.

Za poslední tři roky znatelně postoupila konsolidace mediálního trhu v EU včetně trhu s reklamou a distribučních kanálů a podle nástroje pro sledování plurality sdělovacích prostředků z roku 2020 představuje střední či vysoké ohrožení svobody sdělovacích prostředků v celé EU (6).

3.3.2.

Změny ve vzorcích využití sdělovacích prostředků v důsledku digitální revoluce zpochybňují podnikatelský model tradičních médií. Zvláště zasaženy jsou noviny a malé sdělovací prostředky na místní úrovni, které tvoří páteř rozmanitosti sdělovacích prostředků v EU. Stávají se snadným cílem politicky motivované konsolidace.

3.3.3.

Trvale rostoucí význam digitálních médií zvyšuje tržní sílu – a tedy i názorový vliv – velkých platforem, které jako zahraniční společnosti často obcházejí evropské předpisy.

3.3.4.

Ke zrychlení změn probíhajících na mediálním trhu a k rozsáhlejšímu omezování rozmanitosti sdělovacích prostředků přispívají hospodářské důsledky pandemie, zejména propad příjmů z reklamy.

4.   Doporučení k posílení svobody a rozmanitosti sdělovacích prostředků v Evropě

4.1.   Obecná doporučení

4.1.1.

EHSV konstatuje, že jednotlivcům ani vládám, které slovně nebo svými činy zpochybňují svobodu nebo pluralitu sdělovacích prostředků, nepřísluší předsedat orgánům EU nebo jejich přípravným institucím ani reprezentovat Unii.

4.1.2.

EHSV vítá skutečnost, že nařízení (EU, Euratom) 2020/2092 o obecném režimu podmíněnosti na ochranu rozpočtu Unie posílilo nápravnou složku souboru nástrojů právního státu včetně svobody a plurality sdělovacích prostředků.

4.1.3.

EHSV vítá skutečnost, že ve zprávě Evropské komise o právním státu včetně monitorování plurality a svobody sdělovacích prostředků v jednotlivých zemích i v diskusi Rady Evropské unie byla posílena též preventivní složka souboru nástrojů právního státu v EU.

4.1.4.

EHSV vyzývá k posílení účinnosti preventivní složky tím, že do budoucna budou v kapitolách zprávy o právním státu věnovaných jednotlivým členským státům zařazena specifická doporučení k reformám pro každý z nich a jejich provádění bude posouzeno ve zprávě vydané následujícího roku.

4.1.5.

EHSV hodlá prosadit zařazení ochrany svobody a rozmanitosti sdělovacích prostředků mezi hlavní témata Konference o budoucnosti Evropy. Hodlá tak zvýšit povědomí o důležitosti této výzvy a podnítit intenzivnější diskusi o nezbytných opatřeních.

4.2.   Doporučení k ochraně novinářů

4.2.1.

EHSV zdůrazňuje, že nejlepší ochranou novinářů je důsledné stíhání všech případů obtěžování, hrozeb a útoků namířených proti nim.

4.2.2.

EHSV vyzývá Komisi, aby neprodleně využila nařízení (EU, Euratom) 2020/2092 o obecném režimu podmíněnosti na ochranu rozpočtu Unie a řešila akutní ohrožení svobody a plurality sdělovacích prostředků v některých členských státech. Sem jednoznačně spadá zamezení přístupu k evropským finančním prostředkům pro ty členské státy, které porušují svobodu sdělovacích prostředků.

4.2.3.

EHSV podporuje postoj Evropského parlamentu (7), který má v úmyslu podat v případě nečinnosti Komise žalobu podle článku 265 SFEU.

4.2.4.

EHSV vítá záměr Komise předložit konkrétní návrhy na systematické provádění doporučení Výboru ministrů k ochraně žurnalistiky a bezpečnosti novinářů a dalších aktérů v oblasti sdělovacích prostředků (8) ve všech členských státech EU a sledovat dodržování tohoto doporučení v rámci své zprávy o právním státu.

4.2.5.

EHSV vítá závazek Komise k poskytnutí finanční podpory na projekty týkající se právní a praktické ochrany novinářů a jako doplnění navrhuje zvážit způsoby, jak zajistit ochranu novinářů – především pak těch, kteří pracují na volné noze – před profesními riziky v rámci systémů sociálního zabezpečení jednotlivých členských států.

4.2.6.

EHSV zdůrazňuje, že bezpečnostní orgány členských států jsou povinny novináře chránit. Navrhuje posílit policejní výcvik v otázkách styku s novináři se zapojením tiskových asociací a organizací novinářů v zájmu výměny osvědčených postupů.

4.2.7.

Pokud jde o ochranu novinářů před obtěžováním a hrozbami online, upozorňuje EHSV na své stanovisko k boji proti nezákonnému obsahu on-line (9) a poukazuje na jejich zvláštní zranitelnost z důvodu vysoce exponované veřejné role, kterou zastávají.

4.2.8.

EHSV podotýká, že každé připravované opatření musí brát ohled na genderovou rovnost a ochranu novinářů, kteří náleží k menšinám.

4.2.9.

EHSV uznává, že záruka dodržování zásady transparentnosti a práva na svobodu informací se na úrovni EU zlepšila, není tomu tak ovšem ve všech členských státech. Vyzývá všechny členské státy k důslednému dodržování norem EU a poukazuje na nutnost dalšího zlepšení, a to i na úrovni EU (10).

4.2.10.

EHSV vítá zřízení expertní skupiny pro strategické žaloby proti účasti veřejnosti a plán Komise předložit do konce roku 2021 návrh zaměřený na ochranu novinářů a občanské společnosti před tímto jevem. Je přesvědčen, že právní zákaz strategických žalob proti účasti veřejnosti má přednostní význam před doplňkovými opatřeními na podporu postižených.

4.2.11.

EHSV poukazuje na význam iniciativ občanské společnosti, jako je Koalice proti strategickým žalobám proti účasti veřejnosti v Evropě (CASE) (11), které chrání novináře před tímto druhem žalob, a vyzývá k zesílení podpory ze strany EU.

4.2.12.

EHSV v souvislosti se strategickými žalobami proti účasti veřejnosti konstatuje, že ustanovení nařízení Brusel I (12) a Řím II (13) nesmí vést k omezení právní ochrany spekulativní volbou příslušnosti šikanózních soudních sporů (tzv. libel tourism). Zdůrazňuje, že je nutné zohlednit tento problém při nadcházejícím přezkumu obou nařízení.

4.3.   Doporučení k posílení nezávislosti sdělovacích prostředků

4.3.1.

EHSV vyzývá Komisi, aby metodiku zprávy o právním státu doplnila o posouzení nezávislosti státního a veřejnoprávního vysílání.

4.3.2.

EHSV poukazuje na skutečnost, že účinné stíhání korupce skýtá určitou ochranu před zásahy vlády do sdělovacích prostředků, a proto vyzývá Komisi, aby vedle prosazování protikorupčních norem učinila bez ohledu na politické souvislosti všechny kroky potřebné k tomu, aby žádné peníze z nového víceletého finančního rámce a nástroje NextGenerationEU na podporu oživení nebyly použity k omezení rozmanitosti sdělovacích prostředků nebo jiným formám korupce.

4.3.3.

EHSV vyzývá všechny členské státy, aby po vzoru evropského rejstříku transparentnosti zřídily národní rejstříky transparentnosti, neboť i díky nim lze do kontaktů mezi politiky a mediálními podnikateli vnést transparentnost. Rejstříky transparentnosti by měly být začleněny do celounijního víceúrovňového rejstříku transparentnosti.

4.3.4.

EHSV vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnost připravit pilotní projekt veřejně přístupné databáze informací o vlastnických vztazích v odvětví sdělovacích prostředků tak, aby zahrnovala též informace o prosazování a najímání mediálních společností ze strany EU, jejích členských států, regionálních a místních orgánů, veřejnoprávních subjektů, veřejných podniků a soukromých podniků, jestliže v těchto společnostech jeden nebo více uvedených subjektů drží většinu hlasovacích práv.

4.3.5.

EHSV též vyzývá Komisi, aby předložila návrh celounijních minimálních norem pro všechny veřejné zakázky a podporu mediálních společností ze strany subjektů uvedených v odstavci 4.3.4.

4.3.6.

EHSV vítá návrhy Komise týkající se boje proti dezinformacím obecně (14) i v souvislosti s onemocněním COVID-19, které se vyskytují na sociálních sítích (15), poukazuje však na nebezpečí, že členské státy mohou boj proti dezinformacím zneužít jako záminku k omezení svobody sdělovacích prostředků. Fenoménem dezinformací a nenávistných projevů je naléhavě zapotřebí se podrobně věnovat též v dalších stanoviscích EHSV.

4.4.   Doporučení k posílení rozmanitosti sdělovacích prostředků

4.4.1.

EHSV kriticky hodnotí skutečnost, že zpráva Komise o právním státu redukuje otázku plurality trhu na problém transparentnosti vlastnictví sdělovacích prostředků a opomíjí stupeň konsolidace trhu. Vyzývá též Komisi k úpravě metodiky zprávy tak, aby v budoucnu lépe odrážela rozsah ohrožení rozmanitosti sdělovacích prostředků ve všech členských státech.

4.4.2.

EHSV vítá akční plán Komise „Evropská média v digitální dekádě“ (16) a jeho cíl zachovat zpravodajské sdělovací prostředky jako veřejný statek, zejména pak záměr poskytnout evropskou podporu s cílem předejít snížení rozmanitosti sdělovacích prostředků v důsledku pandemie.

4.4.3.

EHSV zdůrazňuje, že kvalitní žurnalistika vyžaduje udržitelnou ekonomickou základnu, a vyzývá k tomu, aby EU i nadále podporovala mediální společnosti, poněvadž to podle něj představuje investici do dobré žurnalistiky. Investice zastaví proces konsolidace odvětví sdělovacích prostředků, který ohrožuje pluralitu na mediálním trhu. To nebrání možnosti mediálních společností legitimně nakupovat jiné sdělovací prostředky nebo budovat strategická partnerství, neboť ekonomická udržitelnost mediálních společnosti je zárukou jejich nezávislosti za předpokladu, že je dodržována zásada transparentnosti a nedochází k monopolizaci.

4.4.4.

EHSV konstatuje, že hodnota mediálních společností spočívá v jejich rozmanitosti. Získají-li určité subjekty v jednom státě mimořádně silný vliv, pak se tato hodnota sráží, čímž se odvětví sdělovacích prostředků a tvůrčích profesí liší od ostatních hospodářských sektorů.

4.4.5.

Zužování prostoru pro nezávislé sdělovací prostředky si žádá naléhavou systematickou podporu z veřejných i soukromých zdrojů, jejímž cílem bude zachovávat žurnalistiku jako veřejný statek. Bude zapotřebí dalšího výzkumu k nalezení účinných mechanismů veřejné podpory se zárukou kritérií dle obvyklých tržních podmínek a inovativních a udržitelných nových obchodních modelů žurnalistiky ve veřejném zájmu.

4.4.6.

EHSV plně podporuje záměr Komise předložit „Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků“, který by Evropské komisi poskytl účinné právní nástroje k prosazování svobody a plurality sdělovacích prostředků ve všech členských státech EU. EHSV vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnosti uplatnění a úpravy evropských předpisů v oblasti hospodářské soutěže k zastavení další konsolidace mediálního trhu, zvláště pokud k ní dochází působením národních vlád, aby na vnitrostátních trzích sdělovacích prostředků v EU nedocházelo ke vzniku mediálních monopolů, zejména ovládaných vládami nebo jim blízkými subjekty.

4.4.7.

EHSV upozorňuje na své stanovisko k iniciativě Komise týkající se společného systému daně z digitálních služeb jako daně z příjmu z poskytování určitých digitálních služeb (17) a poukazuje na skutečnost, že tato daň pravděpodobně zajistí kompenzaci narušení hospodářské soutěže mezi tradičními a digitálními sdělovacími prostředky (zvláště jsou-li usazeny v zahraničí).

4.4.8.

EHSV podtrhuje význam nezávislého a nestranného veřejnoprávního vysílání pro zajištění rozmanitosti sdělovacích prostředků a upozorňuje na dohodu zakotvenou v protokolu č. 29 k SEU.

4.4.9.

EHSV konstatuje, že volný trh není schopen zajistit celounijní mediální vysílací služby, a proto vyzývá k vytvoření nezávislé a nestranné evropské veřejnoprávní vysílací stanice.

4.4.10.

Ve všech případech, kde volný trh nedokáže zajistit rozmanitost sdělovacích prostředků, spatřuje EHSV v nezávislém a nestranném veřejnoprávním vysílání vzor, jak tohoto cíle dosáhnout, nevyjímaje oblast digitálních a tištěných médií.

4.4.11.

EHSV zdůrazňuje, že volný přístup ke sdělovacím prostředkům bez bariér je důležitou součástí svobody sdělovacích prostředků. Vyjadřuje proto znepokojení nad rostoucím výskytem přímé i nepřímé diskriminace na základě zdravotního postižení ve sdělovacích prostředcích. EHSV vyzývá k přijetí právních předpisů, které by odstranily restriktivní praktiky ztěžující nebo znemožňující jednotlivcům využití svobody a rozmanitosti sdělovacích prostředků.

4.5.   Doporučení k posílení mediální gramotnosti

4.5.1.

EHSV vítá četné návrhy Komise týkající se posílení mediální gramotnosti občanů (18) se zvláštním důrazem na digitální dovednosti. Jedná se o mimořádně důležitý krok v rámci zvyšování odolnosti občanů vůči dezinformacím.

4.5.2.

EHSV podporuje návrh na zřízení Evropské agentury pro vzdělávání v oblasti občanství, která by pomocí vzdělávacích programů prohlubovala dovednosti občanů EU v oblasti médií. Vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnost včasného zřízení takového ústředního orgánu s tím, že jednou z jeho dílčích působností bude zajištění odborné přípravy v oblasti využívání sdělovacích prostředků, zejména digitálních médií.

---

(1)  Zpráva zpravodajky Magdaleny Adamowicz, poslankyně EP – Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2020 o posílení svobody sdělovacích prostředků: ochrana novinářů v Evropě, nenávistné projevy, dezinformace a úloha platforem s (Úř. věst. C 425, 20.10.2021, s. 28).

(2)  https://www.coe.int/en/web/media-freedom.

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2020/2092 ze dne 16. prosince 2020 o obecném režimu podmíněnosti na ochranu rozpočtu Unie (Úř. věst. L 433 I, 22.12.2020, s. 1).

(4)  Reportéři bez hranic, 2021 World Press Freedom Index, https://rsf.org/en/ranking (datum navštívení stránky: 24. května 2021).

(5)  Mezinárodní tiskový institut, COVID-19: Number of Media Freedom Violations by Region (COVID-19: Počet případů porušení svobody tisku podle regionu), https://ipi.media/covid19-media-freedom-monitoring/ (datum navštívení stránky: 8. dubna 2021).

(6)  Elda Brogi a kol., Monitoring Media Pluralism in the Digital Age. Application of the Media Pluralism Monitor in the European Union, Albania and Turkey in the years 2018–2019 (Sledování plurality sdělovacích prostředků v digitálním věku. Použití nástroje pro sledování plurality sdělovacích prostředků v Evropské unii, Albánii a Turecku v letech 2018–2019), Fiesole, 2020, s. 50.

(7)  P9_TA(2021)0103.

(8)  CM/Rec(2016)4.

(9)  Úř. věst. C 237, 6.7.2018, s. 19.

(10)  Úř. věst. C 487, 28.12.2016, s. 51, Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 192.

(11)  https://www.the-case.eu.

(12)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 351, 20.2.2012, s. 1).

(13)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) (Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40).

(14)  COM(2020) 790 final.

(15)  JOIN(2020) 8 final.

(16)  COM(2020) 784 final.

(17)  Úř. věst. C 367, 10.10.2018, s. 73.

(18)  JOIN(2020) 8 final; COM(2020) 624 final; COM(2020) 784 final; COM(2020) 790 final.