Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o obnově přírody

(COM(2022) 304 final — 2022/0195 (COD))

(2023/C 140/08)

Zpravodaj:

Arnold PUECH d’ALISSAC

Žádost o vypracování stanoviska	Rada Evropské unie, 11. 7. 2022 Evropský parlament, 14. 7. 2022
Právní základ	Článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí
Přijato v sekci	10. 1. 2023
Přijato na plenárním zasedání	25. 1. 2023
Plenární zasedání č.	575
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	201/4/11

1.   Závěry a doporučení

1.1

EHSV sdílí názor Komise a Evropského parlamentu, že přístup a opatření, jež byly až doposud uplatňovány ve snaze zachovat biologickou rozmanitost, nebyly účinné, a vítá celkový cíl návrhu nařízení spočívající ve zintenzivnění úsilí o obnovu přírody, které má zastavit úbytek biologické rozmanitosti a nasměrovat biologickou rozmanitost v Evropě na cestu k obnově. Členským státům tak budou uloženy právně závazné požadavky. EHSV konstatuje, že zvolený přístup odpovídá závěrům 15. zasedání konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti v Montrealu.

1.2

EHSV má přesto vůči formulaci těchto cílů a metodice tak, jak je Komise definovala, určité připomínky a výhrady. Tím úplně nejzávažnějším nedostatkem je to, že téměř vůbec nebyly zohledněny ekonomické dopady opatření, která budou muset být nevyhnutelně přijata, na – povětšinou soukromé – uživatele půdy. EHSV již ve svém stanovisku ke Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 zdůraznil následující: „Ekonomické náklady na ochranu biologické rozmanitosti nemohou nést zemědělci a vlastníci lesů. Poskytování tohoto ‚veřejného statku a hodnoty‘ se pro ně musí stát spíše zajímavou příležitostí k výdělku. Domnívá se, že konkrétní pozornost k této problematice je možné začlenit do nového plánu na podporu hospodářského oživení, a sice v podobě investic zaměřených na ochranu (prostřednictvím personálu a prostředků) toho, co je obsaženo ve strategii“ (1). Toto doporučení nebylo vyslyšeno, a to ani ze strany Komise, ani ze strany členských států. EHSV již ve svých předchozích stanoviscích upozornil mj. na to, že na opatření související se sítí Natura 2000 bylo přiděleno žalostně málo prostředků. Je pevně přesvědčen o tom, že i nově zvolený přístup Komise je předurčen k nezdaru, nebude-li vyčleněn dostatek prostředků. Je to naprosto nezbytné, aby bylo možné kompenzovat finanční ztráty (a kromě toho také odměňovat služby v oblasti biologické rozmanitosti), které vzniknou uživatelům půdy, když přejdou na extenzivní způsoby využití, aby dosáhli větší biologické rozmanitosti. EHSV proto žádá, aby byl v zájmu plnění závazných cílů nařízení vytvořen evropský fond zaměřený na biologickou rozmanitost a aby se hledaly nové způsoby využití různých politik EU (SZP, energetika, bydlení, doprava aj.).

1.3

Co se týče finančních aspektů, EHSV požaduje, aby byla předem posouzena přesná rozloha zemědělské půdy, lesů a vodních toků, na které se vztahují návrhy v nařízení. Kromě toho EHSV upozorňuje Komisi na nutnost vyčlenit prostředky na finanční odškodnění zejména zemědělců a vlastníků lesů, kteří jsou ohrožení úplnou ztrátou produkčních ploch.

1.4

Jakkoli je obnova přírody v chráněných oblastech nezbytná kvůli jejich zhoršujícímu se stavu, ne všechny obnovované oblasti se mohou či musí stát chráněnými. EHSV sice považuje „za zásadní“, aby „část chráněných území podléhala přísné ochraně, což znamená řízené upuštění od využívání“ (2), ještě důležitější však je zajistit, aby byly veškeré plochy využívány způsobem, který umožní zachovat biologickou rozmanitost. Většina oblastí musí usilovat o rehabilitaci svých ekosystémů způsobem, který nevylučuje výkon určité a vhodně prováděné hospodářské činnosti. Ostatně extenzivní zemědělství a lesnictví se také podílelo na vysoké míře biologické rozmanitosti, kterou je dnes třeba chránit. Extenzivní formy zemědělství a lesnictví, od nichž se dnes postupně upouští z důvodu jejich nízké ekonomické rentability, proto zasluhují dodatečnou podporu (3). Rehabilitace je proto možná vhodnějším vědeckým a politickým termínem pro zajištění rovnováhy mezi životem a produkcí. EHSV proto doporučuje přejít od termínu „obnova“ k termínu „rehabilitace“ (4), poněvadž příroda není statickým objektem, který by se dal podobně jako poškozený dům nebo porouchané auto „obnovit“ do původního stavu. Četné studie ukázaly, že renaturalizační opatření např. u rašelinišť jsou v řadě případů velmi nákladná, aniž by byla skutečně schopná zajistit plnou obnovu do „původního stavu“. Toto konstatování vede k zamyšlení o smyslu této činnosti: cílem nařízení by neměla být obnova přírodního stavu lokalit, nýbrž obnova jejich ekosystémových služeb, a tedy podpora udržitelného a multifunkčního využívání daných oblastí. Vzhledem k tomu, že člověk přírodní prostředí během let proměnil, je vědecky nemožné zajistit „obnovu přírody“. Důvodem, proč některé z podmínek ekosystémů v minulosti nelze zcela vrátit, může být také postupná změna klimatu. Realistickým cílem je naopak udržitelnost lokalit s důrazem na dlouhodobé zachování ekosystémových služeb. EHSV by uvítal vhodný politický rámec. V tomto ohledu je však dokument Komise zklamáním.

1.5

Pevně stanovený harmonogram a pevně určené prahové hodnoty nejsou pro přírodu coby neuchopitelné téma příliš vhodné. Ukládání přísných lhůt členským státům má význam jen z hlediska stanovení správních a plánovacích podmínek. Je však zapotřebí zaujmout flexibilní přístup, aby bylo možné zohlednit přesné potřeby, podmínky, příležitosti, stav produkce a příjmů a výchozí pozici každé přírodní oblasti. Navrhované nařízení je nejasné, pokud jde o stanovení priorit a zadávání opatření na obnovu, které by měly provádět členské státy, a proto ohrožuje dosažení vysoce kvalitních výsledků nákladově efektivním způsobem. Rozhodování na úrovni členských států je jednoznačně oprávněnou zásadou, neboť rovněž zajišťuje dodržování práv vlastníků půdy a respektuje zásadu subsidiarity a proporcionality.

1.6

V dokumentu Komise bohužel nebylo provedeno celkové posouzení dopadů, jež by se mělo zaměřit především na hospodářské, sociální a potravinové otázky. EHSV proto žádá o dodatečné posouzení dopadů.

1.7

EHSV doporučuje, aby do desetiprocentního pokrytí byly zahrnuty i přilehlé oblasti, které jsou zpočátku neproduktivní, ale zároveň jsou velmi zajímavé z hlediska biologické rozmanitosti. EHSV zdůrazňuje, že text stanoví obzvláště ambiciózní cíle pro zemědělce, a upozorňuje, že je důležité zohlednit všechna přírodní prostředí, která jsou pro druhy příznivá. Je však důležité, aby se na zlepšování našich ekosystémů podílela celá společnost. V této souvislosti EHSV připomíná zásadu proporcionality opatření (spravedlivé sdílení zátěže a nákladů, ale také přínosů) mezi jednotlivými zúčastněnými stranami.

1.8

EHSV podporuje stanovený cíl, neboť se jedná o strategickou ambici pro budoucnost EU, a doporučuje, aby zejména prostřednictvím extenzivní zemědělské činnosti byly cíle posíleny podporou obnovy všech vodních prostředí včetně zavodňování rašelinišť a aby byla zároveň zajištěna sociální a hospodářská udržitelnost zemědělství a lesnictví.

1.9

EHSV si je dobře vědom toho, že musíme v Evropě začít uplatňovat zcela novou vodní politiku. Co nejrychlejší odvádění vody z krajiny, které se praktikuje již celá staletí, mělo spoustu negativních dopadů na biologickou rozmanitost, ale také – jak se nyní ukazuje mj. v souvislosti se změnou klimatu – na lesnictví a zemědělství (sucho a požáry) a na obyvatele (povodně). EHSV tedy zdůrazňuje, že vodu je nutno vrátit do přírody, resp. ji v přírodě zadržet, přičemž však platí, že lidská činnost je v mnoha situacích nadále prospěšná, a to zejména díky udržování vodních toků.

1.10

EHSV doporučuje omezit zábory území na úkor přírodních oblastí. Podporuje též tvorbu zeleně ve městech a nahrazování ploch s nepropustným povrchem plochami s propustným povrchem tak, aby bylo možno do roku 2030 úspěšně zmírnit dopady změny klimatu.

1.11

EHSV podporuje zavedení ochranného mechanismu v rámci společné rybářské politiky s ohledem na cíle obnovy mořského prostředí. Vybízí rovněž k vytvoření evropské finanční podpory na podnícení výzkumu inovativních řešení a zlepšení znalostí o těchto ekosystémech.

1.12

EHSV zdůrazňuje, že v souvislosti s obnovou přírody je třeba plně uznat hospodářské a sociální hledisko. Uznání a zajištění hospodářské a sociální udržitelnosti je předpokladem pro přijatelnost navrhovaných právních předpisů a jejich úspěšné provádění, neboť výsledky budou do značné míry záviset na motivaci, podpoře a budoucím zapojení vlastníků půdy a dalších subjektů v praxi. Je nanejvýš důležité respektovat práva vlastníků půdy prostřednictvím otevřené komunikace, aktivního zapojení a plné peněžité náhrady všech případných hospodářských ztrát. EHSV v tomto ohledu zdůrazňuje potenciál přístupů založených na dobrovolné činnosti a ekonomických pobídkách.

1.13

EHSV doporučuje, aby EU podpořila vznik a rozvoj komplexních lesnických odvětví, zahrnujících etapy od výsadby po zpracování pokácených stromů, což umožní ekonomické zhodnocení agrolesnictví.

1.14

EHSV varuje před rizikem negativních dopadů na generační obměnu v zemědělství a znovu doporučuje (5) posílit atraktivitu vesnic a venkovských oblastí, a to zajištěním možností pro pokračování hospodářsky životaschopného způsobu obživy vycházejícího z udržitelného využívání přírodních zdrojů.

2.   Úvod

2.1

V celosvětovém kontextu vědeckých poznatků, které varují před důsledky globálního oteplování pro budoucnost našich společností, poukázala Evropská komise na vážnost situace tím, že vypracovala strategii v oblasti biologické rozmanitosti s ambiciózními cíli pro všechny členské státy do roku 2030 a 2050. Dne 22. června 2022 přijala Komise návrh nařízení o obnově přírody. Zatímco dříve se ochrana přírody a její obnova v EU řídila především směrnicemi o ochraně přírodních stanovišť a ochraně volně žijících ptáků a cíli z Aiči, Komise zvolila nový závazný rámec, který má zajistit účinné provádění opatření na obnovu ze strany členských států.

2.2

Práce Evropské agentury pro životní prostředí v EU potvrdila, že 81 % chráněných přírodních stanovišť je v současné době ve špatném stavu. Pouze 9 % z nich zaznamenalo zlepšení. Kromě toho se 84 % rašelinišť, která jsou důležitá pro zachycování a ukládání uhlíku a filtrování vody, nachází ve špatném stavu z hlediska ochrany a v posledním desetiletí došlo k poklesu populací u 71 % sladkovodních ryb a 60 % obojživelníků. Více než polovina celosvětového HDP však závisí na přírodě a službách, které poskytuje, a více než 75 % celosvětových druhů potravinářských plodin závisí na opylovačích (6).

2.3

Navrhované právní předpisy EU jsou navíc součástí Desetiletí OSN pro obnovu ekosystémů, které řídí UNEP a Organizace OSN pro výživu a zemědělství. Jedná se o rozsáhlé celosvětové hnutí, jehož cílem je urychlit projekty obnovy a zajistit, aby svět směřoval k udržitelné budoucnosti. Obnova poškozených ekosystémů má zásadní význam pro dosažení cílů udržitelného rozvoje, zejména cílů souvisejících se změnou klimatu, vymýcením chudoby a potravinovým zabezpečením.

2.4

Přístup Komise, který byl původně založen na Strategii v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 s dobrovolnými cíli, byl brzy posílen návrhy aktů s právní závazností pro členské státy. Komise byla stejně jako mezinárodní společenství nucena rychle reagovat na zjištění o úbytku biologické rozmanitosti a na jeho důsledky, na něž mj. upozornily i nedávné publikace IPCC. V mezinárodních jednáních v rámci Úmluvy o biologické rozmanitosti se tak Komise rozhodla ujmout vedoucí úlohy a nasměrovat Evropu k obnově všech jejích ekosystémů do roku 2050.

2.5

Cílem návrhu je tedy uložit členským státům právně závazné cíle. Celkovým cílem je přispět k soustavné, dlouhodobé a trvalé obnově biologické rozmanitosti a odolnosti přírody v pevninských i mořských oblastech Unie prostřednictvím obnovy ekosystémů. To znamená, že členské státy budou muset neprodleně zavést účinná opatření na obnovu podle jednotlivých oblastí, která budou do roku 2030 společně pokrývat alespoň 20 % pevninských a mořských oblastí Unie a do roku 2050 všechny ekosystémy, které potřebují obnovu.

2.6

Tato ustanovení přebírají cíle stanovené ve směrnicích o ochraně přírodních stanovišť a ochraně volně žijících ptáků, rámcové směrnici o vodě, rámcové směrnici o strategii pro mořské prostředí, v nařízení o invazních nepůvodních druzích, cíle SZP, cíle iniciativy EU týkající se opylovačů a nové Lesní strategie EU do roku 2030 a souvisejí s nimi.

2.7

Tento text, který má být začleněn přímo do vnitrostátních politik členských států, je inovativní v tom, že se zabývá jak otázkami klimatu, tak biologické rozmanitosti. Politici jsou sice na problémy spojené s globálním oteplováním upozorňováni již dlouho, vědci však teprve nedávno poukázali na přímou souvislost mezi změnou klimatu a závažnými důsledky pro biologickou rozmanitost. Komise poměrně bezprecedentním způsobem vybízí k zohlednění daných otázek jako celku a překračuje dosavadní izolované politiky.

3.   Analýza návrhu nařízení

3.1

Projekt vyvolává řadu zásadních otázek a obav, a to jak z hlediska výběru cílů, jichž má být dosaženo v omezeném časovém rámci, tak z hlediska definic a ukazatelů. Některá opatření například vycházejí z pojmů práva přírody. Pro lepší pochopení by se na ně proto mělo v návrhu nařízení odkazovat. Dále by u některých částí obsahu mělo být jasněji řečeno, do jaké míry zůstává zachována subsidiarita členských států. Zejména v případě článku 10, který zahrnuje ukazatele pro obnovu lesních ekosystémů, je třeba poznamenat, že odpovědnost za lesnictví v prvé řadě přísluší členským státům (7).

3.2

Formulování stanoviska k návrhu nařízení zaměřeného na obnovu stavu ekosystémů členských států bez přesné znalosti výzev a úsilí, které členské státy čekají, má své limity. Návrh textu totiž předpokládá vypracování a provádění „národních plánů na obnovu přírody“, které budou vypracovány na základě nejnovějších národních vědeckých analýz.

3.3

Pojmy zvolené v návrhu nařízení jsou nanejvýš důležité, neboť harmonizují a určují členským státům základ pro cíle, kterých má být dosaženo. Definice jako „dobrý stav“, „příznivý referenční areál“ a „dostatečná kvalita a kvantita stanoviště druhu“ by měly sice být pojmy z dohodnutého vědeckého jazyka, jejich skutečné provádění ovšem má svá omezení. Za těmito vědeckými definicemi se totiž skrývají politická hlediska. Jak vybrat „příznivý referenční areál“? Kdo určí „dostatečnou kvalitu a kvantitu stanoviště druhu“? Vzhledem k tomu, že dosud nebyly stanoveny referenční prahové hodnoty, nejsou cíle zcela jasné a ztěžuje to možnost poskytnout ke zveřejněnému znění informované stanovisko. EHSV zdůrazňuje, že při kvantifikaci podle článku 11 návrhu nařízení je vhodné zohledňovat jak ztrátu biologické rozmanitosti za uplynulé období (Komise nahodile navrhuje 70 let), tak předpokládané budoucí změny environmentálních podmínek. Je třeba zabránit tomu, že by rozdíly mezi jednotlivými státy, pokud jde o provádění navrhovaných opatření, mohly vést k narušení hospodářské soutěže mezi zemědělci v EU. Kromě toho návrh textu stanoví průběžné zlepšování ekosystémů, jehož úspěšnost se má po roce 2030 posuzovat každé tři roky. Jak je to pak s ekosystémy, jejichž obnova může vyžadovat více či méně času? Je sporné, zda lze za tak krátká vykazovaná období naměřit nějaká výrazná zlepšení. Budou pak členské státy odsouzeny, když příroda prostě potřebuje více času na vývoj?

3.4

EHSV se domnívá, že je při obnově zapotřebí upřednostnit oblasti, které jsou součástí stávající sítě chráněných oblastí, zejména lokality sítě Natura 2000, aby se plně rozvinul jejich potenciál. Tak se nejlépe podpoří cíl dosáhnout dobrého stavu přírodních stanovišť uvedených v příloze I směrnice o ochraně přírodních stanovišť. Zacílení opatření pro obnovu na chráněné oblasti nejen zajistí dlouhodobé přínosy těchto opatření, ale také pomůže zabránit možným protichůdným zájmům souvisejícím s využíváním půdy. EHSV se proto domnívá, že velmi široký a přísný požadavek na nezhoršování stavu přírodních stanovišť, která se nacházejí i mimo síť chráněných oblastí, je nevyvážený a nepřiměřený.

3.5

Mechanismus odpovědnosti členských států za provádění opatření k obnově a plnění cílů obsahuje jen málo podrobností o monitorování plnění cílů. Tato nedostatečná přesnost vyvolává obavy, pokud jde o spravedlivé rozdělení opatření mezi členské státy, různá odvětví a různé skupiny lidí. Volba nařízení má sice skutečné výhody, pokud jde o harmonizaci úsilí mezi členskými státy a zachování rovných podmínek, skutečností ale zůstává, že neponechává členským státům dostatečný prostor pro rozhodování o obnově na základě jejich vnitrostátních potřeb a situace. Přestože cíle musí doprovázet mechanismus monitorování a podávání zpráv, je třeba minimalizovat veškerou dodatečnou administrativní zátěž. V co největší míře by měly být využívány stávající vnitrostátní a unijní mechanismy průběžného hodnocení a podávání zpráv o pokroku.

4.   Výzvy pro odvětví zemědělství a lesnictví v EU

4.1   Obecné cíle obnovy zemědělských ekosystémů

EHSV konstatuje, že většina cílů obnovy se týká soukromé zemědělské půdy. Cíle bude proto možné úspěšně plnit pouze za předpokladu, že je zemědělci budou plně akceptovat. Další regulační omezení hospodaření, která mohou být zapotřebí ke zvýšení biologické rozmanitosti na zemědělské půdě, ovšem mohou znamenat další zátěž pro již tak silně regulované zemědělské činnosti. EHSV zdůrazňuje (8), že ekonomické náklady na ochranu biologické rozmanitosti nemohou nést zemědělci a vlastníci lesů. Poskytování tohoto „veřejného statku a hodnoty“ se pro ně musí stát spíše zajímavou příležitostí k výdělku. Dosažení cílů obnovy bude nevyhnutelně vyžadovat silnou a udržitelnou podporu mužů a žen, kteří pracují na nasycení Evropy. A právě v tomto ohledu návrh Komise bohužel nesplňuje očekávání, protože tuto zásadní ekonomickou otázku opomíjí stejným způsobem, jako tomu bylo v předcházejících strategiích a akčních programech Komise v oblasti biologické rozmanitosti. Mohlo by to mít za následek, že bude i toto nařízení předurčeno k nezdaru.

4.2   Cíl opětovného zavodnění odvodněných rašelinišť stanovený v článku 9 nařízení

Tento cíl bude mít nezanedbatelné ekonomické dopady na pracovní činnosti a týká se zejména některých regionů několika členských států. Navržený cíl by pro tyto regiony mohl být příliš ambiciózní z hlediska vyvážení různých záměrů. EHSV poukazuje na to, že k dalšímu produktivnímu využívání obnovených a opětovně zavodněných rašelinišť alternativními způsoby je nutná ekonomická životaschopnost. Pokud navíc jde o časový harmonogram pro dosažení tohoto cíle, vědci v roce 2012 ve studii provedené na více než 620 místech ekologické obnovy v mokřadech zjistili, že i po sto letech se díky těmto operacím podařilo v průměru obnovit pouze 65 až 70 % původní biologické rozmanitosti a různých hydrologických a ekologických funkcí (filtrace vody, ukládání uhlíku) ve srovnání s odpovídajícím nepoškozeným referenčním ekosystémem. Vyvstává otázka ohledně lhůty obnovy v harmonogramu Komise a otázka ekologického cíle. Ačkoli rašeliniště představují pouze 3 % zemského povrchu, zachycují třetinu oxidu uhličitého vázaného v půdě. Představují tak strategické odvětví v boji proti změně klimatu.

4.3   Cíl obnovení přirozeného propojení řek v článku 7

Nepříznivé změny našeho klimatu a problémy s hospodařením s vodou způsobují stálé zhoršování životního prostředí. Voda není jen přírodním zájmem a hodnotou, ale také otázkou udržitelnosti, a tedy i bezpečnosti. Někdy jde o odvádění přebytečné vody, jindy o její zadržování a podporu přírodních cyklů. EHSV souhlasí s tím, že za účelem obnovení přirozeného propojení řek a přírodních funkcí souvisejících záplavových území lze za přísného technického dohledu přeměnit překážky bránící podélnému a příčnému propojení povrchových vod. EHSV však upozorňuje na riziko povodní, které může být důsledkem odstranění vodohospodářské infrastruktury. Obnova biologické rozmanitosti vyžaduje vodu, takže strategické zásahy mohou znamenat příležitost pro řízení vody a její nasměrování do oblastí, které ji potřebují. V krajině je třeba vodu zadržet a zabránit jejímu rychlému odtékání. Léto 2022 bylo pro Evropu názorným příkladem rizik sucha, kterým čelíme. EHSV doporučuje vést na toto téma dialog za účasti organizací občanské společnosti. EHSV rovněž doporučuje, aby byly členské státy podněcovány k realizaci projektů zelené infrastruktury, které mohou pomoci spojit lepší ochranu před povodněmi, zachování citlivých vodních oblastí důležitých pro biologickou rozmanitost na evropské úrovni a hospodářský rozvoj a rozvoj cestovního ruchu. V této souvislosti EHSV připomíná případy řek, jako je Dunaj nebo Labe, kde povodně způsobily značné škody (9).

4.4   Cíl zvrátit úbytek opylovačů

EHSV může toto opatření, které představuje zásadní výzvu pro potravinové zabezpečení, jen podpořit. Výbor však konstatuje, že návrh nařízení neobsahuje žádné opatření týkající se zdrojů výživy dostupných pro opylovače. Dlouhodobou životaschopnost těchto druhů nelze zajistit bez vytvoření dostatečné medonosné infrastruktury, která by opylovačům zajistila udržitelnou výživu. Důležitá jsou také hnízdiště a netoxické prostředí.

4.5   Cíle v oblasti zemědělství uvedené v článku 9 nařízení

EHSV je znepokojen cílem pokrýt 10 % obhospodařované zemědělské půdy v EU krajinnými prvky s vysokou rozmanitostí. Zvláště problematické je, že podle přílohy IV nemohou být tyto plochy využívány na zemědělskou produkci (ani jako pastviny nebo na produkci krmiva). Nemělo by se zapomínat, že v řadě oblastí je to právě pěstování (příkladem mohou být pastviny na alpských pastvinách, sečené louky nebo louky k podestýlání), které především zajišťuje vysoký stupeň biologické rozmanitosti. Vyloučit hospodaření v těchto oblastech od samého počátku je proto nepřiměřené a tato podmínka by měla být vypuštěna. Začátek roku 2022 nám dále obzvláště silně připomněl význam potravinové soběstačnosti, abychom dokázali čelit četným nebezpečím, která nás čekají. Pokrytí 10 % obhospodařované zemědělské půdy by jistě zlepšilo biologickou rozmanitost, která je pro zemědělskou produktivitu zásadní, ale vedlo by také ke značnému poklesu výnosů. Cíl 10 % by pak neměl být soustředěn pouze na zemědělské pozemky, ale měl by být rozředěn i do jejich okolí. Například okraje silnic a venkovských cest mají velký význam pro biologickou rozmanitost. Tyto plochy by mohly být využity jako květinové pásy příznivé pro opylovače a podpůrné druhy. Tyto krajinné prvky budou navíc plně účinné pouze tehdy, budou-li uspořádány do sítě. Studie například prokázaly, že je lepší zřídit několik propojených květinových pásů tvořících síť než jeden velký květinový ostrov. V neposlední řadě EHSV připomíná, že je třeba věnovat stejnou pozornost všem přírodním prostředím, aby byla prospěšná pro všechny druhy žijící v různých prostředích. Například čejka chocholatá či skřivan polní nemají z živého plotu nebo meze prakticky žádný užitek. Politika ochrany přírody se proto musí vztahovat na celou plochu nebo všechny způsoby využití půdy a nejen na zemědělskou a lesnickou půdu, přičemž by měla zohledňovat různé potřeby společnosti.

4.6   Cíle v oblasti lesnictví uvedené v článku 10 nařízení

Obnova poškozeného lesního prostředí v Evropě je zásadní výzvou pro přizpůsobení naší společnosti změně klimatu a pro přispění hospodářských činností k dosažení cílů biologické rozmanitosti. Obecné cíle návrhu nařízení, které již byly přeneseny na mezinárodní úroveň, jsou součástí globálního přístupu na celosvětové úrovni. EHSV oceňuje politickou vůli Komise přimět členské státy k obnově jejich lesního prostředí (10). Výbor však zdůrazňuje, že vzhledem k různorodým podmínkám, jež panují v evropských lesích, lze opatření pro obnovu přizpůsobit místním podmínkám, pokud nedojde k narušení hospodářské soutěže mezi evropskými vlastníky lesů. EHSV rovněž připomíná, že je důležité začlenit tuto obnovu do krajinného kontextu dotčených zeměpisných oblastí s cílem zachovat ekosystémové služby těchto oblastí a zohlednit klimatické katastrofy, s nimiž se Evropa v současnosti potýká (požáry včetně požárů postihujících obrovské plochy atd.). Využívání půdy v krajině je vzájemně propojené, a proto musí splňovat jak environmentální, tak socioekonomické požadavky. Například opatření k opětovnému zalesňování na úkor zemědělské půdy mohou místním komunitám způsobit hospodářské ztráty a nemusí být udržitelná, zatímco vhodnější by mohlo být začlenění původních stromů (11) do agrolesnického přístupu, které by mohlo získat na místní úrovni podporu. Proto je důležité nasměrovat členské státy k takovým přístupům, které sladí ochranu přírodních zdrojů s hospodářským rozvojem. Cíle lesnictví nelze dosáhnout bez trvalé podpory vzniku a rozvoje komplexních lesnických odvětví, zahrnujících etapy od výsadby po zpracování pokácených stromů, což umožní ekonomické zhodnocení agrolesnictví.

5.   Výzvy pro městská prostředí v EU

5.1

Hlavním cílem, který EHSV podporuje, je znovuzačlenění přírodního rozměru do měst. Není pochyb o tom, že ekologizace našich evropských měst je důležitá pro dobré životní podmínky našich občanů a udržitelnost naší biologické rozmanitosti. Spalující teploty, které Evropa zažila v červenci 2022, jsou připomínkou zásadní úlohy stromů při snižování teploty ve městech. Stromy mohou totiž snížit povrchovou teplotu až o 12 oC.

5.2

Evropská města dnes navíc pokrývají značné plochy, které brání migraci druhů a poškozují jejich stanoviště. Je nanejvýš důležité, aby se členské státy zaměřily na opatření omezující zábor přírodních oblastí. Tato opatření by se neměla opírat o programy navrhující výměnu pozemků.

5.3

V neposlední řadě by měl být ve městech posílen cíl obnovy biologické rozmanitosti prostřednictvím zavádění zelené infrastruktury jako nedílné součásti rozvoje obytných oblastí. Parky, aleje, zelené střechy a zdi napomáhají zlepšují prostředí ve městech s minimálními náklady. V této souvislosti EHSV připomíná doporučení uvedená ve stanovisku NAT/607 (12).

6.   Výzvy pro mořské prostředí v EU

6.1

Cíle obnovy mořského prostředí jsou zásadní pro zachování biologické rozmanitosti vzhledem k počtu druhů a ekosystémů, které se v nich nacházejí, a jejich strategickému významu v souvislosti se změnou klimatu. EHSV podporuje navrhované cíle obnovy těchto prostředí, u nichž je zřejmé, že lidská činnost vedla k nerovnováze ekosystémů. Kromě ochrany druhů a obnovy stanovišť by měla být přijata také opatření pro zodpovědný rybolov a snížení znečištění. EHSV podporuje zavedení ochranného mechanismu v rámci společné rybářské politiky, který by řešil negativní dopady na životní prostředí. Dosažení cílů pro mořské prostředí totiž vyžaduje, aby se členské státy dohodly na společném řízení rybolovných zdrojů. Vzhledem k důležitosti opatření ve prospěch těchto prostředí by Komise měla mít možnost zasahovat, aby zajistila dosažení cílů ochrany a obnovy.

6.2

EHSV dále zdůrazňuje zásadní úlohu mořského prostředí v boji proti změně klimatu. Zachování schopnosti oceánů zachycovat uhlík má pro naši budoucnost strategický význam. EU proto musí finančně podporovat inovace a výzkum, aby podnítila hledání inovativních řešení a zlepšování znalostí o těchto ekosystémech. Práce například ukázaly, že pobřežní mělčiny jsou důležitým prostředím pro mnoho druhů ryb, které v nich vyrůstají, než se přesunou do oblastí, kde žijí v dospělosti. Tyto oblasti jsou však často znehodnoceny rozvojem pobřežních oblastí (přístavy, hráze atd.), a proto je třeba hledat nová řešení. V přístavišti Toulon a v přístavu Vieux Port v La Seyne-sur-Mer tak byly provedeny pokusy zaměřené na vytvoření umělých útesů a porostů mořské trávy. Celkovým ekologickým úkolem této akce je oživit ekologické funkce pobřežního prostředí.

7.   Finanční otázky spojené s obnovou přírody

7.1

EHSV zdůrazňuje, že na EU tak ambiciózním a inovativním nařízením projevila Komise obdivuhodnou politickou vůli. Poukazuje však na to, že politická vůle má své meze, nebudou-li se smělé závazky opírat o odpovídající finanční podporu. Práce Komise na dalším upřesnění potenciálních nákladů na obnovu ekosystémů poskytuje tedy první představu o závazku, který budou muset členské státy prokázat, vyvolává však i otázky. Plyne z ní totiž poměr nákladů a přínosů pro ochranu biologické rozmanitosti 1:8, ale neinformuje nás o ekonomickém, sociálním ani kulturním dopadu plnění uvedených cílů. Jaký bude ekonomický a sociální dopad provedených nápravných opatření na půdu? EHSV požaduje, aby byla předem posouzena přesná rozloha zemědělské půdy, lesů a vodních toků, na které se budou vztahovat návrhy v nařízení. EHSV rovněž připomíná poznámky uvedené ve stanovisku NAT/786 (13), v němž se požaduje, aby finanční prostředky odpovídaly výzvám. Například síť Natura 2000, která v Evropě nabízí jedinečnou příležitost ke zlepšení kvality výjimečných přírodních prostředí, poskytuje pouze 20 % prostředků, které byly přislíbeny a které jsou na tato opatření zapotřebí. EHSV upozorňuje zvláště na finanční závazky oznámené Komisí. Připomíná, že je důležité poskytovat finanční prostředky odpovídající očekáváním, jinak by další regulace nepřinesla žádné výsledky.

7.2

EHSV varuje před rizikem nezajištění generační obměny v zemědělství. Stanovení cílů, které jsou neslučitelné s realitou zemědělského života, způsobí tomuto odvětví, jež se již nyní potýká s problémy s obnovou pracovní síly, velké finanční potíže. Komise musí věnovat zvláštní pozornost finančním dopadům na tyto zemědělské podniky, aby zajistila jejich dlouhodobou životaschopnost a zároveň podpořila rozvoj postupů zohledňujících problematiku klimatu.

---

(1)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 Navrácení přírody do našeho života (COM(2020) 380 final) (Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 259).

(2)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 Navrácení přírody do našeho života (COM(2020) 380 final) (Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 259).

(3)  Informační zpráva EHSV Přínosy extenzivního chovu hospodářských zvířat a organických hnojiv v kontextu Zelené dohody pro Evropu.

(4)  Rehabilitace znamená zaměřit se na obnovení určitých ekologických funkcí.

(5)  Informační zpráva EHSV Hodnocení dopadu SZP na generační obměnu a informační zpráva EHSV Hodnocení dopadu SZP na územní rozvoj venkovských oblastí.

(6)  IP/22/3746.

(7)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Klimatická spravedlnost (stanovisko z vlastní iniciativy) (Úř. věst. C 81, 2.3.2018, s. 22) a Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k diskusnímu dokumentu Směřování k udržitelné Evropě do roku 2030 (COM(2019) 22 final) (Úř. věst. C 14, 15.1.2020, s. 95).

(8)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 Navrácení přírody do našeho života (COM(2020) 380 final) (Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 259).

(9)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zelená infrastruktura – zlepšování přírodního kapitálu Evropy COM(2013) 249 final (Úř. věst. C 67, 6.3.2014, s. 153).

(10)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Sociální fond pro klimatická opatření (COM(2021) 568 final – 2021/0206 (COD)) (Úř. věst. C 152, 6.4.2022, s. 158).

(11)  Strom, který roste v oblasti, kde se jeho druh rozšířil bez lidské pomoci.

(12)  Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zelená infrastruktura – zlepšování přírodního kapitálu Evropy COM(2013) 249 final (Úř. věst. C 67, 6.3.2014, s. 153).

(13)  Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 Navrácení přírody do našeho života (COM(2020) 380 final) (Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 259).