DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.SOUVISLOSTI DOPORUČENÍ

V globalizovaném světě, kde má závažná trestná činnost a terorismus stále více nadnárodní a polyvalentní charakter, by orgány pro vymáhání práva a justiční orgány měly být plně vybaveny ke spolupráci s externími partnery, aby zajistily bezpečnost občanů ve svých zemích. Eurojust by proto měl mít v rozsahu nezbytném pro plnění svých úkolů možnost spolupracovat s justičními orgány třetích zemí a vyměňovat si s nimi osobní údaje. V současné době má Eurojust uzavřeny dohody o spolupráci, které umožňují výměnu osobních údajů s Černou Horou, Ukrajinou, Moldavskem, Lichtenštejnskem, Švýcarskem, Severní Makedonií, USA, Islandem, Norskem, Gruzií, Albánií a Srbskem. Podle čl. 80 odst. 5 nařízení 2018/1727 1 (nařízení o Eurojustu) zůstávají tyto dohody o spolupráci nadále platné.

Od data použitelnosti nařízení o Eurojustu, tj. od dne 12. prosince 2019, a v souladu se Smlouvou odpovídá Komise, jménem Unie, za sjednávání mezinárodních dohod se třetími zeměmi o spolupráci a výměně osobních údajů s Eurojustem. Eurojust může, je-li to nezbytné pro plnění jeho úkolů, v souladu s kapitolou V nařízení o Eurojustu navázat a udržovat spolupráci s vnějšími partnery na základě pracovních ujednání. Ta nicméně sama o sobě nemohou být právním základem pro výměnu osobních údajů.

S ohledem na politickou strategii, operativní potřeby justičních orgánů v celé EU a potenciální přínosy užší spolupráce v této oblasti se Komise domnívá, že je nutné zahájit v nejbližší budoucnosti jednání s deseti třetími zeměmi s cílem upravit způsob spolupráce s těmito zeměmi.

Komise provedla posouzení prioritních zemí, přičemž zohlednila operativní potřeby Eurojustu. Z návrhu strategie vnějších vztahů Eurojustu, který byl Komisi předložen k přezkoumání, vyplývá, že Eurojust konstatoval konkrétní operativní potřeby v oblasti spolupráce s Alžírskou demokratickou a lidovou republikou, Argentinskou republikou, Bosnou a Hercegovinou, Kolumbijskou republikou, Egyptskou arabskou republikou, Státem Izrael, Jordánským hášimovským královstvím, Libanonskou republikou, Marockým královstvím, Tuniskou republikou a Tureckou republikou. Jako další prioritní třetí státy označil Eurojust Brazilskou federativní republiku, Čínskou lidovou republiku, Kanadu, Spojené arabské emiráty, Nigerijskou federativní republiku, Panamskou republiku, Spojené státy mexické a Ruskou federaci.

Ačkoli Komise uvedené operativní potřeby uznává, je zřejmé, že jejich intenzita není stejná. Stávající úroveň spolupráce závisí na různých faktorech, jako je dostupnost kontaktního místa Eurojustu v dotčené zemi. Vzhledem k omezeným zdrojům není možné, aby Komise zahájila jednání se všemi těmito třetími státy zároveň, proto se má za to, že bude třeba stanovit priority. První prioritou by pro Komisi mělo být posílení spolupráce s kandidátskými zeměmi a potenciálními kandidáty, neboť tyto třetí státy by měly být nejlépe připraveny vést justiční spolupráci v trestních věcech na vysoké úrovni jako součást acquis EU. Stanoviska Komise týkající se Bosny a Hercegoviny a Turecka byla vyjádřena v pravidelných zprávách Komise za rok 2020 2 . V obou případech je uzavření mezinárodní dohody, která by umožňovala výměnu osobních údajů s Eurojustem, podmíněno tím, že země musí provést nezbytné úpravy v příslušných právních předpisech o ochraně osobních údajů.

Druhou prioritou by mělo být posílení spolupráce s dalšími třetími zeměmi, které nepožádaly o členství v Unii, ale mají potenciálně vysoký bezpečnostní dopad na Evropu z geografických důvodů, např. země v regionu Středního východu a severní Afriky. Jak je uvedeno výše, z operačních důvodů jsou pro Eurojust třetími zeměmi s vysokou prioritou všechny země tohoto regionu. Jejich výběr je rovněž v souladu s globální strategií zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie 3 .

Třetí prioritou by měla být co největší soudržnost ve vztazích agentur působících v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí se třetími zeměmi, zejména mezi Europolem a Eurojustem, čímž by zajistila případná návaznost mezi vymáháním práva a justiční spoluprací. Komise – jménem Europolu – v současné době usiluje o uzavření dohod s osmi z deseti výše uvedených zemí. Komise zvažuje, že by v případě, že je to možné a proveditelné, bylo vhodné usilovat o to, aby se do budoucích jednání zapojil jak Eurojust, tak Europol, díky čemuž by tato jednání mohla být pro dotčené třetí země zajímavější.

V tomto kontextu Komise proto doporučuje Radě, aby ji v první řadě zmocnila k jednání s těmito třetími státy: Arménie, Alžírsko, Bosna a Hercegovina, Egypt, Izrael, Jordánsko, Libanon, Maroko, Tunisko a Turecko. Arménie nedávno oznámila Eurojustu své přání navázat s ním vztahy založené na spolupráci.

Politické souvislosti

Arménie

Arménie je vzhledem ke svému strategickému umístění v oblasti jižního Kavkazu důležitým partnerem EU v rámci Východního partnerství. V roce 2017 podepsala s EU dohodu o komplexním a posíleném partnerství, která se mimo jiné týká sbližování právních předpisů v důležitých odvětvích, jako je životní prostředí, energetika, doprava a ochrana spotřebitele. V roce 2012 podepsaly Arménie a EU dohodu o zjednodušení vízového režimu a v roce 2013 dohodu o zpětném přebírání osob. Po pokojené demokratické revoluci v roce 2018 zahájila Arménie proces reforem, jehož cílem je zlepšit právní stát a životní úroveň, včetně reformy justice a boje proti korupci. Nová vláda zdůraznila společné hodnoty s EU a dohodu s EU označila za plán reforem na domácí úrovni. Arménie je členem Eurasijské hospodářské unie vedené Ruskem a Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti. EU provádění justičních a antikorupčních reforem podporuje prostřednictvím dialogu o politice v oblasti justice mezi EU a Arménií. Výsledkem je přijetí reformních strategií v souladu s evropskými normami v roce 2019. Jejich provádění bude podpořeno z programu ve výši 30 milionů EUR v rámci rozpočtových prostředků na rok 2020.

Alžírsko

Alžírsko je pro EU strategickým partnerem, a to jednak díky své poloze v oblasti Magrebu, a jednak díky úloze, kterou hraje na regionální úrovni a v Africké unii. Ze strategického hlediska je Alžírsko kontaktním místem ve Středomoří a klíčovým hráčem při stabilizaci situace v sahelsko-saharské oblasti. Země je v boji proti terorismu na svém území velmi aktivní.

Priority partnerství mezi EU a Alžírskem byly přijaty v březnu 2017 a zahrnují migraci a bezpečnost. V říjnu 2017 se mezi EU a Alžírskem uskutečnil neformální dialog na vysoké úrovni o boji proti terorismu a regionální bezpečnosti, kterým strany daly najevo svou ochotu posílit dvoustrannou spolupráci v oblasti bezpečnosti a boje proti terorismu. Byly určeny zejména tyto kritické oblasti, jež mají vysoký potenciál spolupráce: deradikalizace; spolupráce mezi Europolem a Alžírskem, boj proti organizované trestné činnosti, včetně nedovoleného obchodu s palnými zbraněmi a kyberkriminality, boj proti financování terorismu a forenzní vyšetřování.

Alžírsko i EU jsou členy Globálního fóra pro boj proti terorismu. Jedno z regionálních a EU podporovaných středisek excelence pro zmírňování rizik v chemické, biologické, radiologické a jaderné oblasti (CBRN) sídlí v Alžíru.

Bosna a Hercegovina

Bosna a Hercegovina je pro Evropskou unii klíčový partner. Bosna a Hercegovina byla společně s dalšími zeměmi západního Balkánu na summitu Evropské rady v Soluni v červnu 2003 označena za potenciálního kandidáta na členství v EU.

V únoru 2016 požádala Bosna a Hercegovina o členství v EU a v září 2016 vyzvala Evropská rada Evropskou komisi, aby předložila své stanovisko k opodstatněnosti této žádosti. Komise v květnu 2019 přijala své stanovisko a doprovodnou analytickou zprávu ohledně žádosti Bosny a Hercegoviny o členství v EU 4 . Ve stanovisku je uvedeno 14 klíčových priorit, které má Bosna a Hercegovina splnit, aby mohla být doporučena pro zahájení přístupových jednání; priority se týkaly oblasti demokracie/funkčnosti, právního státu, základních práv a reformy veřejné správy.

Bosna a Hercegovina podepsala v roce 2018 společný akční plán EU a západního Balkánu pro boj proti terorismu, ve kterém jsou stanoveny konkrétní kroky pro posílenou spolupráci při boji proti terorismu a předcházení radikalizaci v příštích dvou letech 5 . V souvislosti s tím probíhá mezi EU a Bosnou a Hercegovinou pravidelný politický dialog o boji proti terorismu. Zaměřuje se na provádění strategického rámce a vnitřní koordinaci – zejména na předcházení násilnému extremismu, ukládání odpovídajících trestů zahraničním teroristickým bojovníkům a jejich následné začlenění do společnosti, na obchodování se zbraněmi, ochranu hranic, financování terorismu a regionální a mezinárodní spolupráci, pokud jde o plné uplatňování dohody s Europolem a o uzavření dohody s Eurojustem.

S cílem zahájit jednání o uzavření dohody o spolupráci začala Bosna a Hercegovina v roce 2014 se zřizováním kontaktních míst pro Eurojust. Následně byla rovněž zřízena skupina odborníků pro přípravu práce ve fázi před zahájením jednání o dohodě o spolupráci. Poté, co v prosinci 2019 vstoupilo v platnost nové nařízení o Eurojustu, zaslaly bosenské orgány v dubnu 2020 Eurojustu dopis, ve kterém vyjádřily, že mají zájem zahájit formalizaci své spolupráce prostřednictvím pracovního ujednání.

Egypt

Egypt je důležitým partnerem EU a mohl by hrát hlavní úlohu při prosazování míru, prosperity a stability v regionu jižního sousedství. Obecný rámec pro spolupráci mezi EU a Egyptem stanoví dohoda o přidružení, která je v platnosti od roku 2004. Ve společně dohodnutých prioritách partnerství mezi EU a Egyptem na období 2017–2020 byly stanoveny hlavní oblasti spolupráce. Mezi ně mimo jiné patří: 1) rozvoj udržitelného a moderního hospodářství a sociální oblasti v Egyptě; 2) posílení spolupráce v oblasti zahraniční politiky; 3) posílení spolupráce v procesu stabilizace, zejména v oblasti řádné správy věcí veřejných, lidských práv, bezpečnosti a migrace 6 .

V prioritách je zmíněn možný rozvoj justiční spolupráce v trestních a občanských věcech. Na 7. zasedání podvýboru pro spravedlnost a bezpečnost v listopadu 2019 vedly obě strany komplexní dialog ohledně řady otázek společného zájmu, zejména ohledně justiční spolupráce, boje proti terorismu, drogám a organizované trestné činnosti 7 . Na druhém jednání v rámci dialogu mezi EU a Egyptem o migraci, které se uskutečnilo v červenci 2019, označil Eurojust převaděčství migrantů jako potenciální oblast, do které by se mohly zapojit egyptské orgány pro justiční spolupráci a vymáhání práva.

EU uznává klíčovou úlohu Egypta pro regionální bezpečnost a stabilitu, řízení migrace a úsilí v boji proti terorismu a připomíná, že při řešení této otázky je zapotřebí plně dodržovat mezinárodní právo v oblasti lidských práv. Na zasedání Rady OSN pro lidská práva dne 10. března 2020 EU připomněla význam respektování svobody projevu online a offline, médií, pokojného shromažďování a svobody sdružovat se s jinými v Egyptě a potřebu zastavit nepřiměřené omezování prostoru pro občanskou společnost, mimo jiné prostřednictvím zmrazení majetku, omezením cestování a dlouhých vyšetřovacích vazeb 8 .

Izrael

Právní rámec pro vztahy mezi EU a Izraelem stanoví dohoda o přidružení mezi EU a Izraelem 9 , která je v platnosti od roku 2000. Akční plán EU-Izrael, který pokrývá všechny oblasti spolupráce, pochází z roku 2005 a Rada jeho platnost jednomyslným rozhodnutím prodloužila do konce roku 2018 10 .

Jak pro EU, tak pro Izrael je prioritou boj proti bezpečnostním hrozbám a v rámci dialogu se nechaly slyšet, že účinná spolupráce je v jejich společném zájmu. Jednou z důležitých oblastí spolupráce je boj proti terorismu: proběhla již tři kola dialogu mezi EU a Izraelem o boji proti terorismu a o bezpečnosti – v březnu 2015, září 2016 a červnu 2018. Na těchto jednáních se strany dohodly na spolupráci v oblastech, jako jsou boj proti násilnému extremismu, financování terorismu a nekonvenčnímu terorismu, bezpečnost letectví a dopravy a kyberkriminalita.

Izrael vyjádřil zájem o posílení spolupráce s agenturami EU v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí. EU a Izrael projednávají otázky justiční spolupráce v občanských a trestních věcech v rámci každoročního podvýboru pro spravedlnost a vnitřní věci. Poslední jednání se uskutečnilo v prosinci 2019.

Izrael je zahrnut do čtyřleté strategie spolupráce, kterou s ohledem na operativní potřeby agentury připravil Eurojust. V rámci dialogu vedeném s EU Izrael zopakoval názor, že síť Eurojustu je velmi důležitým nástrojem.

V souladu se závěry Rady z roku 2012 11 má být do všech dohod podepsaných s Izraelem zahrnuta „územní doložka“, která výslovně omezuje oblast působnosti na samotný Izrael a vylučuje okupovaná území: „Ve všech dohodách mezi Státem Izrael a EU musí být jednoznačně a výslovně uvedeno, že se nevztahují na území, která Izrael obsadil v roce 1967“ 12 .

Jordánsko

Jordánsko je pro EU klíčovým partnerem zejména díky své úloze při prosazování stability, umírněnosti a tolerance mezi různými náboženstvími na Blízkém východě. Jordánsko čelí složitým hospodářským, sociálním a bezpečnostním výzvám. Zejména tato země poskytuje útočiště více než 650 000 registrovaných syrských uprchlíků (přibližně 10 % jordánského obyvatelstva před krizí v Sýrii) a dalším skupinám uprchlíků.

EU a Jordánsko mají silné partnerství v mnoha oblastech a od roku 2002 jsou stranami dohody o přidružení (rozšířený status od roku 2010).

EU a Jordánsko přijaly v prosinci 2016 jako rámec politiky platný do 31. prosince 2020 priority partnerství EU a Jordánska a pakt mezi EU a Jordánskem 2016–2018 13 . Prostřednictvím priorit partnerství EU a Jordánsko potvrdily ambice a pokročily v posilování spolupráce na třech hlavních pilířích společného zájmu: 1) zahraniční a bezpečnostní politika, včetně boje proti terorismu a předcházení násilnému extremismu; 2) ekonomická oblast, kde je cílem udržet makroekonomickou stabilitu Jordánska a posílit jeho sociální a hospodářský rozvoj; 3) posilování správy věcí veřejných, právního státu, demokratických reforem a lidských práv. Jednání podvýboru EU-Jordánsko pro spravedlnost a bezpečnost, které se konalo dne 15. února 2018 v Ammánu, bylo příležitostí k dalšímu projednání otázky možného posílení justiční spolupráce mezi EU a Jordánskem.

Pakt mezi EU a Jordánskem zahrnuje vzájemné závazky, kterými obě strany plní přísliby učiněné v únoru 2016 na londýnské konferenci na podporu Sýrie a okolního regionu. Tyto závazky byly posíleny na bruselské konferenci na podporu budoucnosti Sýrie a okolního regionu dne 5. dubna 2017, a to mimo jiné s cílem posílit odolnost Jordánska v souvislosti s dopadem syrské krize 14 .

Jordánsko zůstává pro EU klíčovým partnerem na Blízkém východě a je důležité, aby se i nadále konstruktivně podílelo na stabilitě regionu. Země je vystavena neustálým četným tlakům, mezi něž patří situace v regionu, hospodářské a sociální problémy. Dlouhodobě hostí velký počet syrských uprchlíků. Tlak na zdravotnictví značně zvýšila pandemie onemocnění COVID-19, která způsobuje i další významné socioekonomické problémy.

Libanon

EU a Libanon čelí společným problémům, které souvisejí s vleklými krizemi a nestabilitou v regionu. Partnerství mezi EU a Libanonem je silné a zahrnuje řadu oblastí, jak je uvedeno v dohodě o přidružení, která platí od roku 2006 15 . Libanon se potýká s vážnými politickými, hospodářskými, sociálními a bezpečnostními problémy, zejména s nebývalou hospodářskou a finanční krizí, která je umocněna dopadem pandemie onemocnění COVID-19. Kromě systémových nedostatků vytváří tlak na libanonské instituce a infrastrukturu již devět let trvající konflikt v Sýrii, který má nepříznivý dopad na jeho sociálně-ekonomickou stabilitu. Vedle asi 300 000 palestinských uprchlíků, kteří se již na území Libanonu nacházeli, poskytuje útočiště více než jednomu milionu registrovaných uprchlíků ze Sýrie, což z něj činí zemi s nejvyšším podílem uprchlíků na obyvatele na světě.

EU a Libanon také v roce 2016 podepsaly pakt obsahující vzájemné závazky a prioritní opatření ke zlepšení životních podmínek syrských uprchlíků i osob, které je přijímají, v souladu s prohlášením o záměru učiněným v roce 2016 na konferenci v Londýně 16 . Obnovené závazky přijaté na konferencích v Bruselu (2017 až 2020) k podpoře budoucnosti Sýrie a okolního regionu posílily tuto sdílenou odpovědnost při řešení dopadů syrské krize. Partnerství mezi EU a Libanonem je silné a zahrnuje spolupráci v mnoha oblastech, které jsou uvedeny v dohodě o přidružení. Dne 11. listopadu 2016 přijaly EU a Libanon priority partnerství, ve kterých je stanoven rámec politiky na období let 2016–2020 17 .

Tyto priority partnerství jsou vyjádřením odhodlání prohlubovat vazby a jsou založeny na třech pilířích společného zájmu a výzev: 1) bezpečnost a boj proti terorismu; 2) správa věcí veřejných a právní stát; 3) podpora růstu a pracovních příležitostí. Na jednání skupiny pro bezpečnost a spravedlnost, které se dne 3. října 2018 konalo v Bejrútu, EU a Libanon připomenuly význam otázek bezpečnosti a spravedlnosti jako nedílnou součástí partnerství mezi oběma stranami. Dohodly se, že bude dále posílena justiční spolupráce a že za tímto účelem budou prozkoumány možnosti posílení spolupráce s Eurojustem.

Libanon se v současné době potýká se závažnými socioekonomickými problémy, které se prohlubují v důsledku syrského konfliktu a pandemie COVID-19.

Maroko

Maroko je důležitým sousedem a partnerem EU. Ve stále proměnlivějším regionálním kontextu představuje prvek stability v Maghrebu a potenciální most mezi Evropou a subsaharskou Afrikou. Během více než padesáti let vybudovaly EU a Marocké království dlouhodobé partnerství, které se opírá o řadu politických a hospodářských dohod. V roce 1996 podepsaly Maroko a EU Evropsko-středomořskou dohodu zakládající přidružení, která vstoupila v platnost v roce 2000 18 . Posílily bilaterální vztahy v řadě oblastí, včetně politické a bezpečnostní spolupráce, hospodářských a finančních vztahů, sociálních vztahů a lidských vazeb. Od roku 2008 má Maroko také rozšířený status v rámci evropské politiky sousedství. Akční plán pro provádění rozšířeného statusu na období 2013–2017, který byl prodloužen v letech 2018 a 2019, pokrývá širokou škálu oblastí spolupráce, včetně spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí, jako je boj proti sítím organizované trestné činnosti, správa hranic nebo justiční a policejní spolupráce.

Po zpomalení dvoustranných vztahů v důsledku rozsudku Evropského soudního dvora z prosince 2015 19 týkajícím se geografické působnosti dohody o přidružení, EU a Maroko dotčené právní nástroje znovu projednaly s ohledem na judikaturu Soudního dvora a dohodly se, že své partnerství obnoví počínaje rokem 2019. Toto obnovení bylo oficiálně potvrzeno dne 27. června 2019 na 14. zasedání Rady přidružení, během kterého bylo přijato ambiciózní společné politické prohlášení 20 . Stanoví se v něm několik klíčových oblastí, ve kterých chtějí Maroko a EU v nadcházejících letech posílit svou spolupráci. Konkrétně se jedná o čtyři strategické oblasti: hodnoty; hospodářská a sociální soudržnost; znalosti; bezpečnost a o dvě klíčové horizontální osy (mobilita/migrace a klima/životní prostředí).

Obnovení vztahů taktéž umožnilo opětovné otevření dialogu v rámci struktur zřízených dohodou zakládající přidružení, jejíž podvýbory zahrnují dialog v celé řadě oblastí, jako je spravedlnost a bezpečnost nebo politická spolupráce. Současně byla značně posílena operativní spolupráce v oblastech souvisejících s bezpečností a správou hranic, včetně boje proti převaděčství migrantů, obchodování s lidmi a dalšími zločineckými sítěmi. Maroko kromě toho rozvíjí úzkou dvoustrannou spolupráci s členskými státy EU v oblasti boje proti terorismu. Maroko je členem celosvětové koalice proti Dá’iš a od roku 2016 spolupředsedá Globálnímu fóru pro boj proti terorismu. V Maroku se rovněž nachází jedno z regionálních středisek excelence pro oblast CBRN financovaných z EU.

Tunisko

Tunisko je pro EU významným partnerem, příkladem přechodu k demokracii a pilířem stability v regionu. Historie vztahů mezi EU a Tuniskem se začala psát v roce 1976. Významným zlomem byl podpis dohody o přidružení mezi Tuniskem a EU v roce 1995, která zavedla užší vazby ve všech oblastech spolupráce 21 . Po revoluci v roce 2011 uzavřely EU a Tunisko privilegované partnerství (2012) zahrnující posílenou hospodářskou a obchodní integraci a partnerství v oblasti mobility 22 . EU od roku 2011 Tunisko výrazně podporuje politicky i finančně a zdvojnásobila svou finanční pomoc, díky čemuž je Tunisko jedním z hlavních příjemců podpory EU na obyvatele. EU velmi podporuje konsolidaci demokratického přechodu v Tunisku a realizaci relevantních probíhajících politických a hospodářských reforem.

Bezpečnostní situace je však i nadále citlivá, zejména v důsledku nestabilního regionálního prostředí. EU se zavázala zintenzívnit rozsáhlou spolupráci s Tuniskem v oblasti bezpečnosti, boje proti terorismu a předcházení násilné radikalizaci a extremismu, včetně posílení spolupráce Tuniska s příslušnými agenturami a subjekty EU, zejména s Europolem. V posledních letech byla vytvořena dvě operativní/strategická partnerství, první mezi tuniskou národní gardou a Evropskými policejními sbory ohledně kapacit boje proti terorismu a druhé mezi policejní akademií Carthage Salamboand a Agenturou EU pro vzdělávání a výcvik v oblasti prosazování práva (CEPOL).

Od roku 2017 značně narůstá organizované převaděčství migrantů. Zásadní význam má vedení soudních řízení proti převaděčům/pašerákům a EU je nadále odhodlána poskytovat specializovanou podporu prostřednictvím Eurojustu a Europolu. Za tímto účelem je důležité sdílení informací a analýz. Dalším odvětvím, kde by posílená spolupráce byla rovněž velmi přínosná, je spolupráce v oblasti podvodů s doklady, což je oblast trestné činnosti, která s převaděčstvím souvisí.

Turecko

Turecko je pro Evropskou unii klíčový partner. V prosinci 1999 udělila Evropská rada Turecku status kandidátské země a v říjnu 2005 byla zahájena jednání o přistoupení 23 .

Na vrcholné schůzce mezi EU a Tureckem konané dne 29. listopadu 2015 bylo dohodnuto rozšíření a posílení politického dialogu ve všech oblastech, včetně zahraniční a bezpečnostní politiky, migrace a boje proti terorismu 24 . Turecko a EU znovu potvrdily své odhodlání bojovat proti hrozbě, kterou představuje Dá’iš, jakož i proti hrozbě, kterou nadále představuje Strana pracujících Kurdistánu (PKK) 25 . Prohlášení EU a Turecka, které bylo dojednáno dne 18. března 2016, se týkalo migrační krize 26 . Dne 9. března 2020 se předseda Evropské rady a předsedkyně Komise setkali s prezidentem Turecka a dohodli se, že provádění prohlášení EU a Turecka by mělo být posíleno 27 .

Prohlubování spolupráce s Eurojustem je důležité v kontextu plnění všech zbývajících požadavků plánu na uvolnění vízového režimu. Evropská unie zahájila s Tureckem dialog o uvolnění vízového režimu dne 16. prosince 2013. Dialog o uvolnění vízového režimu vychází z plánu, který stanoví kritéria, jež musí Turecko splnit, aby mohlo být zařazeno na seznam zemí s bezvízovým stykem.

V mezidobí Turecko a Eurojust zřídily kontaktní místa, jež mají usnadnit výměnu informací, které nejsou citlivé. Turecká kontaktní místa se rovněž účastní jednání evropské soudní sítě. Eurojust a turecké orgány si vyměnily dopisy o další praktické spolupráci. V dopisu ze dne 2. května 2016 turecké orgány Eurojustu formálně potvrdily svůj záměr co nejdříve uzavřít dohodu o spolupráci a v mezidobí zintenzivnit praktickou spolupráci. Zásadní bude, aby turecká kontaktní místa rychle odpovídala a reagovala na žádosti o informace a spolupráci, které jí budou zaslány prostřednictvím Eurojustu, a aby se účastnila strategických jednání o organizované trestné činnosti a terorismu. Eurojust tureckým orgánům odpověděl dne 3. května 2016, pozval Turecko k účasti na svém taktickém jednání věnovaném otázkám terorismu a dále navrhoval, aby se turečtí soudci a státní zástupci aktivně účastnili akcí týkajících se posílené spolupráce v trestních věcech a sdílení informací a osvědčených postupů. Jednání v posledních letech nepokračovala, ale v roce 2019 došlo k obnovení kontaktů.

2.PRÁVNÍ STRÁNKA DOPORUČENÍ

Nařízení (EU) 2018/1727 o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) stanoví právní rámec pro Eurojust, zejména jeho cíle, úkoly, oblast působnosti, ustanovení o ochraně údajů a způsoby spolupráce s externími partnery.

Toto doporučení je s ustanoveními nařízení o Eurojustu v souladu.

Jeho cílem je, aby Rada zmocnila Komisi k jednání o budoucích dohodách jménem EU. Právním základem pro to, aby Rada dala zmocnění k zahájení jednání, je čl. 218 odst. 3 a 4 SFEU.

V souladu s článkem 218 Smlouvy o fungování Evropské unie je Komise jmenována vyjednavačem Unie pro jednání o dohodě mezi Evropskou unií a třetími zeměmi uvedenými v tomto doporučení o spolupráci mezi Agenturou Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) a příslušnými orgány těchto třetích zemí pro justiční spolupráci v trestních věcech.

Doporučení pro

ROZHODNUTÍ RADY

o zmocnění k zahájení jednání o dohodách mezi Evropskou unií a Alžírskem, Arménií, Bosnou a Hercegovinou, Egyptem, Izraelem, Jordánskem, Libanonem, Marokem, Tuniskem a Tureckem o spolupráci mezi Agenturou Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) a příslušnými orgány těchto třetích států pro justiční spolupráci v trestních věcech

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), zejména na čl. 218 odst. 3 a 4 této smlouvy,

s ohledem na doporučení Evropské komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1727 28 bylo přijato dne 14. listopadu 2019 a je použitelné ode dne 12. prosince 2019.

(2)Uvedené nařízení, a zejména jeho článek 56 stanoví obecné zásady pro předávání osobních údajů z Agentury Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) třetím zemím a mezinárodním organizacím. Eurojust může předávat osobní údaje třetí zemi na základě mezinárodní dohody uzavřené mezi Unií a danou třetí zemí podle článku 218 SFEU, která stanoví dostatečné záruky ve vztahu k ochraně soukromí, základních práv a svobod fyzických osob.

(3)Měla by být zahájena jednání za účelem uzavření takových dohod mezi Evropskou unií a Alžírskem, Arménií, Bosnou a Hercegovinou, Egyptem, Izraelem, Jordánskem, Libanonem, Marokem, Tuniskem a Tureckem.

(4)V případě potřeby by Komise měla mít možnost konzultovat evropského inspektora ochrany údajů i během jednání o dohodách a v každém případě před jejich uzavřením.

(5)Uvedené dohody by měly respektovat základní práva a ctít zásady uznané v Listině základních práv Evropské unie, především právo na soukromý a rodinný život uznané v článku 7 Listiny, právo na ochranu osobních údajů uznané v článku 8 Listiny a právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces uznané v článku 47 Listiny. Dohody by měly být uplatňovány v souladu s těmito právy a zásadami.

(6)Dohodami by nemělo být ovlivněno ani dotčeno předávání osobních údajů ani jiné formy spolupráce mezi orgány odpovědnými za ochranu národní bezpečnosti.

(7)Irsko je vázáno nařízením (EU) 2018/1727, a proto se účastní přijímání tohoto rozhodnutí.

(8)V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(9)Evropský inspektor ochrany údajů a Evropský sbor pro ochranu osobních údajů byli ohledně tohoto rozhodnutí a jeho přílohy konzultováni a dne (datum) vydali stanovisko,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

(1)Komise se zmocňuje k zahájení jednání o dohodách mezi Evropskou unií a Alžírskem, Arménií, Bosnou a Hercegovinou, Egyptem, Izraelem, Jordánskem, Libanonem, Marokem, Tuniskem a Tureckem o spolupráci mezi Agenturou Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) a příslušnými orgány těchto třetích států pro justiční spolupráci v trestních věcech.

(2)Jednání se řídí směrnicemi Rady pro jednání stanovenými v příloze tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Komise je jmenována vyjednavačem Unie.

Článek 3

Jednání jsou vedena v konzultaci s příslušnou pracovní skupinou Rady a v souladu se směrnicemi obsaženými v příloze, při zohlednění případných směrnic, které může Rada následně pro Komisi vydat.

Komise pravidelně podává pracovní skupině Rady zprávy o pokroku jednání a neprodleně jí předkládá veškeré dokumenty související s jednáním.

Článek 4

Toto rozhodnutí je určeno Komisi.

V Bruselu dne

Za Radu

předseda/předsedkyně

(1) Nařízení (EU) 2018/1727 ze dne 14. listopadu 2018 (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 138).

(2) Brusel, 6. 10. 2020 COM(2020) 660 final 2020, sdělení o politice rozšíření EU.

(3) https://eeas.europa.eu/sites/eeas/files/eugs_review_web_0.pdf

(4) https://ec.europa.eu/neighbourhood-enlargement/sites/near/files/20190529-bosnia-and-herzegovina-opinion.pdf

(5) https://ec.europa.eu/home-affairs/sites/homeaffairs/files/news/docs/20181005_joint-action-plan-counter-terrorism-western-balkans.pdf

(6) https://www.consilium.europa.eu/media/23942/eu-egypt.pdf

(7)

https://eeas.europa.eu/delegations/egypt/71267/eu-egypt-stability-and-social-development-7th-cluster-meeting_en

(8) https://eeas.europa.eu/delegations/un-geneva/75884/hrc43-item-4-human-rights-situations-require-councils-attention-eu-statement_en

(9) http://www.eeas.europa.eu/archives/delegations/israel/documents/eu_israel/asso_agree_en.pdf

(10) https://eur-lex.europa.eu/legal-content/cs/TXT/PDF/?uri=CELEX:32019D0105&from=cs

(11) https://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_Data/docs/pressdata/en/foraff/130195.pdf

(12) https://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_Data/docs/pressdata/EN/foraff/134152.pdf

(13) https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-12384-2016-ADD-1/cs/pdf

(14) https://www.consilium.europa.eu/cs/press/press-releases/2017/04/05/syria-conference-co-chairs-declaration/

(15) https://ec.europa.eu/neighbourhood-enlargement/neighbourhood/countries/lebanon_en#:~:text=The%20partnership%20between%20the%20European,and%20economically%20strong%20neighbouring%20country.

(16) http://www.businessnews.com.lb/download/LondonConferenceLebanonStatementOfIntent4Feb2016.pdf

(17) https://www.consilium.europa.eu/cs/press/press-releases/2016/11/15/eu-lebanon-partnership/

(18) https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:22000A0318(01)&from=CS

(19) http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?docid=172870&doclang=CS

(20) https://www.consilium.europa.eu/cs/press/press-releases/2019/06/27/joint-declaration-by-the-european-union-and-the-kingdom-of-morocco-for-the-fourteenth-meeting-of-the-association-council/

(21) https://eur-lex.europa.eu/resource.html?uri=cellar:d3eef257-9b3f-4adb-a4ed-941203546998.0008.02/DOC_4&format=PDF

(22) https://eeas.europa.eu/sites/eeas/files/plan_action_tunisie_ue_2013_2017_fr_0.pdf

(23) https://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/ec/ACFA4C.htm

(24) https://www.consilium.europa.eu/cs/press/press-releases/2015/11/29/eu-turkey-meeting-statement/

(25) Strana pracujících Kurdistánu (v kurdštině: Partiya Karkerên Kurdistanê)‎.

(26) https://www.consilium.europa.eu/cs/press/press-releases/2016/03/18/eu-turkey-statement/

(27) https://www.consilium.europa.eu/cs/meetings/international-summit/2020/03/09/

(28) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1727 ze dne 14. listopadu 2018 o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) a o nahrazení a zrušení rozhodnutí Rady 2002/187/SVV (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 138).