Zdanění energetických produktů a elektřiny je v Unii upraveno směrnicí Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny 1 (dále jen „směrnice o zdanění energie“ nebo „směrnice“).

Podle čl. 19 odst. 1 směrnice může Rada kromě ustanovení uvedených zejména v článcích 5, 15 a 17 jednomyslně na návrh Komise povolit kterémukoli členskému státu, aby zavedl další osvobození od daně nebo snížení daně z důvodu některé zvláštní politiky.

Francie požádala o povolení uplatňovat sníženou sazbu daně z konečné spotřeby elektřiny na elektřinu dodávanou přímo plavidlům námořní a vnitrozemské vodní dopravy (včetně rybářských plavidel), která nejsou soukromými rekreačními plavidly 2 , v kotvištích přístavů (dále jen „pobřežní elektřina“) 3 . Cílem tohoto návrhu je udělit zmíněné povolení na základě požadované odchylky platné do 31. prosince 2025.

Francouzské orgány informovaly Komisi dopisem ze dne 7. srpna 2019 o svém záměru uplatnit toto opatření. Další informace a vysvětlení byly poskytnuty dne 4. března 2020 a dne 30. dubna 2020.

Francie žádá o povolení uplatňovat sníženou sazbu daně ve výši 0,50 EUR/MWh, která se rovná minimální sazbě daně z elektřiny pro obchodní účely stanovené ve směrnici, na pobřežní dodávku elektřiny plavidlům provozovaným výlučně pro obchodní účely ve vodách Unie a ve vnitrozemských vodách (včetně rybolovu).

Požadovaná doba platnosti je od 1. ledna 2020 do 31. prosince 2025, což nepřesahuje maximální období stanovené v článku 19 směrnice o zdanění energie.

Toto snížení má poskytnout ekonomickou pobídku k zavádění a využívání pobřežní elektřiny, aby se snížilo znečištění ovzduší v přístavních městech, zlepšila kvalita místního ovzduší a snížila hladina hluku ve prospěch zdraví obyvatel.

Smyslem opatření, které bude Francie uplatňovat, je také snížit celkový dopad vodní dopravy na životní prostředí.

Požadovaným opatřením hodlá Francie poskytnout pobídku k využívání pobřežní elektřiny, jež se považuje za méně znečišťující alternativu k výrobě elektřiny na palubě plavidel v kotvištích přístavů. Jak je uvedeno v žádosti, ve Francii je základní sazba daně z elektřiny ve výši 22,50 EUR/MWh. Požadovaná daňová úleva činí 22,00 EUR/MWh. To znamená, že v důsledku toho by příjemci platili na základě použitelné minimální sazby daně EU za elektřinu pro obchodní účely podle směrnice o zdanění energie 0,50 EUR/MWh (jak je uvedeno v čl. 10 odst. 1 a tabulce C přílohy I směrnice).

Na druhé straně, podle čl. 14 odst. 1 písm. c) směrnice o zdanění energie jsou členské státy povinny osvobodit od daně energetické produkty používané pro výrobu elektřiny a elektřinu vyrobenou na palubě lodí v kotvištích přístavů. Mohou tak rovněž učinit v případě energetických produktů používaných k výrobě elektřiny a elektřiny vyráběné na palubě lodí pro plavbu po vnitrozemských vodních cestách podle čl. 15 odst. 1 písm. f) směrnice. Francie potvrdila provedení tohoto volitelného osvobození do svých právních předpisů 4 .

Francouzské orgány uvedly, že snížení daně se vztahuje na všechny lodě kromě soukromých rekreačních plavidel v tom smyslu, že ze snížení daně mohou mít prospěch všechny lodě pro obchodní plavbu, bez ohledu na velikost či stát vlajky. V některých případech mohou mít plavidla povinnost využívat pobřežní elektřinu.

Jak je uvedeno v žádosti, odhadovaný počet příjemců je přibližně 7 000 (včetně společností zajišťujících námořní a vnitrozemskou vodní dopravu, jakož i odvětví rybolovu). Z dlouhodobého hlediska se jedná o maximální potenciální počet příjemců při zohlednění odhadovaného nárůstu zavádění systémů připojení pobřežní elektřiny. Počet v současnosti rozmístěných terminálů pro pobřežní elektřinu je omezený (přibližně 230), nacházejí se zejména ve veřejném prostoru vnitrozemských vodních cest a jsou určeny k přepravě zboží a cestujících. V současné době neexistují žádné terminály pro rybářská plavidla 5 .

Francouzské orgány jako odhad daňových výdajů plynoucích z uvedeného opatření vypočítaly ztrátu daňových příjmů na základě množství spotřebované elektřiny, částky požadovaného daňového zvýhodnění a počtu terminálů. Spotřeba elektřiny z těchto terminálů činí přibližně 12 000 MWh/rok a daňová úleva by činila 22,00 EUR/MWh (standardní sazba daně, jak je uvedeno výše, činí 22,50 EUR/MWh): výsledkem je ztráta daňových příjmů v přibližné výši 270 000 EUR. Vzhledem k rostoucímu počtu terminálů (ze současných 230 na přibližně 256 v blízké budoucnosti) se v nadcházejícím období odhaduje skutečná ztráta představující přibližně 300 000 EUR.

Francie požádala, aby povolení bylo uděleno na období od 1. ledna 2020 do 31. prosince 2025, tj. na maximální období, jež umožňuje čl. 19 odst. 2 směrnice.

Nižší sazbou daně chce Francie příslušné hospodářské subjekty pobízet k rozvoji a využívání pobřežní elektřiny, aby se snížily emise přenášené vzduchem a hluk ze spalování fosilních paliv na plavidlech v kotvištích, a také emise CO2. Uplatňování snížené sazby daně by posílilo konkurenceschopnost pobřežní elektřiny oproti spalování ropných paliv na palubě, které je od daně osvobozeno.

Zdanění elektřiny se řídí směrnicí o zdanění energie 2003/96/ES, zejména článkem 10. V čl. 14 odst. 1 písm. c) je stanoveno povinné osvobození od daně u energetických produktů pro plavbu a u elektřiny vyráběné na palubě plavidel. Články 5, 15 a 17 stanoví možnost členských států uplatňovat rozlišené sazby daně, osvobození od daně a její snížení na určitá použití elektřiny. Nicméně tato ustanovení explicitně nestanoví, že se sníží zdanění pobřežní elektřiny.

Opatření představuje státní podporu a spadá do působnosti právních předpisů EU týkajících se tohoto tématu, zejména nařízení Komise 651/2014/EU 6 .

V čl. 19 odst. 1 prvním pododstavci směrnice se uvádí:

Kromě ustanovení předchozích článků, zejména článků 5, 15 a 17, může Rada jednomyslně na návrh Komise povolit kterémukoli členskému státu, aby zavedl další osvobození od daně nebo snížení z důvodů některé zvláštní politiky.

Prostřednictvím dotyčného snížení daně sledují francouzké orgány cíl spočívající v podpoře způsobu uspokojování energetických potřeb lodí v kotvištích přístavů, který je méně škodlivý pro životní prostředí, což by mělo zlepšit kvalitu místního ovzduší a snížit hladinu hluku. Komise již využívání pobřežní elektřiny jakožto alternativy k výrobě elektřiny na palubě plavidel v kotvištích doporučila, a příslušné výhody pro životní prostředí tak uznala 7 . Vnitrostátní standardní sazba na elektřinu je v současné době 22,50 EUR/MWh; požadovaná daňová úleva činí 22,00 EUR/MWh. V důsledku toho by se příjemcům na základě směrnice o zdanění energie účtovala minimální unijní daňová sazba na elektřinu ve výši 0,50 EUR/MWh, a tento krok tak může nadále přispívat ke stanoveným cílům politiky.

Možnost zavedení příznivého daňového přístupu k pobřežní elektřině lze zvažovat podle článku 19 směrnice, neboť účelem je umožnit členským státům, aby zavedly další osvobození od daně nebo snížení z důvodů některé zvláštní politiky.

Francie požádala, aby se opatření používalo po maximální délku období podle čl. 19 odst. 2 směrnice (tj. šest let). Doba uplatňování odchylky by měla být v zásadě dostatečně dlouhá, aby provozovatele přístavů a poskytovatele elektřiny neodradila od nových či pokračujících potřebných investic do zařízení pro pobřežní elektřinu. Toto období poskytne maximální možnou míru právní jistoty i provozovatelům lodí, kteří si musí naplánovat investice do palubního zařízení.

Francouzské orgány zdůraznily, že jsou zapotřebí další opatření (např. regulační opatření ke snížení nákladů na připojení nebo k tomu, aby bylo možné v určitých případech zavést povinnost využívání pobřežní elektřiny, jakož i další právní nástroje k dalšímu a užšímu zapojení veřejného a soukromého sektoru), přičemž některá regulační opatření jsou již zavedena. Cílem těchto opatření je mimo jiné zlepšit rámcové podmínky pro využívání pobřežní elektřiny v přístavech.

Pravidla státní podpory

Snížená sazba daně ve výši 0,50 EUR/MWh, kterou hodlají zavést francouzské orgány, je rovna minimální unijní úrovni zdanění pro obchodní účely podle článku 10 směrnice 2003/96/ES. Zdá se, že opatření tedy spadá pod článek 44 nařízení Komise č. 651/2014/EU, ve kterém jsou stanoveny podmínky, za nichž může být podpora v podobě úlev na ekologických daních podle směrnice 2003/96/ES vyňata z oznamovací povinnosti v rámci pravidel pro státní podporu. V této fázi však nelze určit, zda byly splněny všechny podmínky stanovené v uvedeném nařízení a návrh na prováděcí nařízení Rady nepředjímá povinnost členského státu zajistit soulad s pravidly pro státní podporu, a zvláště v případě vyňaté podpory, spadajících do působnosti nařízení Komise (EU) č. 651/2014.

Politika životního prostředí a změny klimatu

Požadované opatření se týká především politiky EU v oblasti životního prostředí a politiky v oblasti změny klimatu. Jelikož pomůže omezit spalování ropných paliv na palubách plavidel v přístavech, přispěje k plnění cíle spočívajícího ve zlepšení kvality místního ovzduší a snížení hladiny hluku. Směrnice 2008/50/ES o kvalitě vnějšího ovzduší 10 členským státům ukládá zajistit, aby hodnoty některých látek znečišťujících ovzduší nepřekračovaly limitní hodnoty a aby byly dosaženy cílové hodnoty a zajištěn soulad s ostatními standardy kvality stanovenými v uvedené směrnici. Po členských státech se vyžaduje, aby tam, kde je to příslušné, nalezly řešení problémů, jako jsou emise z lodí v kotvištích přístavů, a lze předpokládat, že v přístavech s těmito problémy bude využívání pobřežní elektřiny podporováno jako součást celkové strategie pro kvalitu ovzduší. Používání pobřežní elektřiny se rovněž podporuje podle směrnice (EU) 2016/802 11 , která upravuje obsah síry v lodních palivech.

Podle francouzských orgánů je pravděpodobné, že opatření povede k celkovému snížení znečištění, které se odhaduje na základě skutečné spotřeby pobřežní elektřiny v roce 2019.

V námořní dopravě činila tato spotřeba přibližně 10 400 MWh, ekvivalentní spotřeba těžkého topného oleje podle dostupných údajů by vygenerovala:

•    •4 472 kg emisí SOx SOx,

•    •135 200 kg emisí NOx NOx,

•    5 919 kg pevných částic PM2.5 .

Pokud jde o emise skleníkových plynů, ekvivalentní spotřeba těžkého topného oleje by vyprodukovala 3 369 600 kg CO2.

Vzhledem k tomu, že spotřeba pobřežní elektřiny ve vnitrozemské vodní dopravě činila 1 800 MWh, měla by ekvivalentní spotřeba motorové nafty v jiné než silniční dopravě za následek emise znečišťujících látek:

•    155,56 kg SOx,

•    1 101,6 kg NOx,

•    584,56 kg pevných částic (včetně 553,71 kg PM2,5).

Pokud jde o skleníkové plyny, ekvivalentní spotřeba motorové nafty by vygenerovala 553 780 kg CO2.

Na druhé straně, pokud jde o elektřinu z pobřežní rozvodné sítě a odhadovaný dopad obnovitelných zdrojů energie, Francie zdůraznila, že ve vnitrostátní skladbě zdrojů energie se podíl energie z obnovitelných zdrojů během posledních deseti let zvýšil přibližně o 4 body, tj. z 6,6 % v roce 2007 na 10,7 % v roce 2017. Obnovitelné zdroje tedy jsou v roce 2017 na čtvrtém místě mezi zdroji primární energie, a to za jádrem (40,0 %), ropnými produkty (28,9 %) a plynem (15,7 %). Mimo tento trend se primární spotřeba energie z obnovitelných zdrojů mění v závislosti na jednotlivých letech, a to podle různých faktorů 12 .

Energetická politika

Opatření je v souladu se směrnicí 2014/94/EU o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva 13 , která se týká problematiky instalace zařízení pro pobřežní elektřinu v přístavech, kde je po takových zařízeních poptávka a náklady nejsou s ohledem na přínos, včetně přínosu pro životní prostředí, nepřiměřené. Bylo též uznáno jako cíl společného zájmu pro poskytnutí státní podpory podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU 14 .

V tomto bodě je třeba připomenout, že významným důvodem nepříznivého soutěžního postavení pobřežní elektřiny je skutečnost, že alternativa, tj. elektřina vyráběná na palubě plavidel v době, kdy se nacházejí v námořních přístavech, je v současnosti od daně zcela osvobozena: od daně jsou osvobozena nejen ropná paliva spalovaná pro výrobu elektřiny, což odpovídá běžné situaci podle čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/96/ES, ale i samotná elektřina vyráběná na palubě plavidel (viz čl. 14 odst. 1 písm. c) směrnice 2003/96/ES). Ačkoliv posledně uvedenou výjimku lze stěží pokládat za opatření, které je v souladu s environmentálními cíli Unie, je odrazem praktických aspektů. Zdanění elektřiny vyráběné na palubě by totiž vyžadovalo prohlášení majitele lodi (který je často usazen ve třetí zemi) nebo jejího provozovatele o množství spotřebované elektřiny. V prohlášení by musel být navíc uveden podíl elektřiny spotřebované v teritoriálních vodách členského státu, v němž má být daň uhrazena. To by znamenalo obrovskou administrativní zátěž pro majitele lodí, kteří by museli takováto prohlášení vydávat pro každý členský stát, jehož teritoriálních vod se to týká. Totéž platí pro vnitrozemskou plavbu a volitelný daňový režim stanovený v čl. 15 odst. 1 písm. f) směrnice (ve skutečnosti uplatňovaný Francií). Za této situace může být odůvodněné nepenalizovat méně znečišťující alternativu v podobě pobřežní elektřiny tím, že se Francii povolí uplatňovat nižší sazbu daně.

Dopravní politika

Toto opatření je v souladu s doporučením Komise 2006/339/ES o podpoře využívání pobřežní elektrické energie loděmi v kotvištích přístavů Unie 15 a se sdělením Komise Strategické cíle a doporučení pro politiku EU v oblasti námořní dopravy 16 .

Vnitřní trh a spravedlivá hospodářská soutěž

Z hlediska vnitřního trhu a spravedlivé hospodářské soutěže dané opatření pouze omezuje narušení, které v současnosti existuje mezi oběma konkurenčními zdroji elektřiny pro lodě v kotvištích, tj. mezi výrobou elektřiny na palubě a pobřežní elektřinou, a které je způsobeno osvobozením lodních ropných paliv od daně.

Pokud se jedná o hospodářskou soutěž mezi provozovateli plavidel, je nutno zaprvé zopakovat, že v současnosti pobřežní elektřinu komerčně využívá málo plavidel. K významnému narušení hospodářské soutěže by proto mohlo dojít pouze mezi plavidly, která by využila požadované opatření tím, že by přešla na pobřežní elektřinu, a ostatními plavidly, jež budou nadále používat výrobu elektřiny na palubě. Přestože přesné odhady nákladů závisí v rozhodující míře na vývoji cen ropy a jejich vypracování je proto velmi obtížné, z posledních dostupných analýz celkově vyplývá, že ani úplné osvobození od daně by ve většině případů nesnížilo provozní náklady na pobřežní elektřinu pod úroveň nákladů na výrobu elektřiny na palubě 17 , a v žádném případě by proto pro provozovatele plavidel používající pobřežní elektřinu nepředstavovalo významnou soutěžní výhodu oproti provozovatelům využívajícím výrobu elektřiny na palubě. V daném případě lze významné narušení výše uvedeného druhu očekávat o to méně, jelikož Francie dodrží minimální úroveň zdanění stanovenou ve směrnici 2003/96/ES.

Kromě toho, jak již bylo uvedeno, provozovatelé lodí, kteří využívají pobřežní elektřinu zdaněnou na minimální úrovni podle směrnice 2003/96/ES, v zásadě nezískávají hospodářskou výhodu oproti provozovatelům, kteří vyrábějí svou vlastní elektřinu na palubě, protože tato elektřina je osvobozena od daně. Náhrada elektřiny z vlastní výroby za pobřežní elektřinu zdaněnou použitelnou minimální sazbou by podle francouzských orgánů nevedla k celkovému výraznému nákladovému zvýhodnění 18 .

Kromě toho přístup k pobřežní elektřině bude k dispozici pro dotčená plavidla bez ohledu na jejich vlajku, aniž by to vedlo k výhodnějšímu daňovému režimu pro vnitrostátní hospodářské subjekty vůči jejich konkurentům z jiných členských států EU.

Co se týká hospodářské soutěže mezi přístavy, lze očekávat, že případný dopad na obchod mezi členskými státy, jenž by mohl vzniknout, pokud by plavidla kvůli možnosti spotřebovávat pobřežní elektřinu se sníženou sazbou daně změnila své trasy, bude zanedbatelný. V situaci, kdy (jak bylo uvedeno výše) se navzdory snížení daně používání pobřežní elektřiny přinejmenším v krátkodobém horizontu pravděpodobně nestane hospodárnějším než výroba elektřiny na palubě, je nepravděpodobné i to, že by uvedené snížení daně u pobřežní elektřiny významně narušilo hospodářskou soutěž mezi přístavy tím, že plavidla přiměje ke změně trasy podle dostupnosti této možnosti. Francouzské orgány tvrdí, že při výběru přístavů hrají roli další faktory (jako je místo určení nákladu), takže pouhá dostupnost pobřežní elektřiny podléhající nižší sazbě daně se nezdá být rozhodující.

Pokud nedojde k významným změnám stávajícího rámce a situace, je vzhledem k časovému rámci, po který se navrhuje povolení uplatňovat sníženou sazbu daně, nepravděpodobné, že se analýza provedená v předchozích odstavcích změní před datem skončení platnosti opatření.

Článek 19 směrnice Rady 2003/96/ES.

Oblast nepřímých daní, na niž se vztahuje článek 113 SFEU, nespadá sama o sobě do výlučné pravomoci Evropské unie ve smyslu článku 3 uvedené smlouvy.

Podle článku 19 směrnice 2003/96/ES však zavedení dalšího osvobození od daně nebo snížení daně ve smyslu uvedeného ustanovení může členskému státu v rámci sekundárního práva povolit pouze Rada. Členské státy tedy nemohou Radu nahradit. V důsledku toho se zásada subsidiarity na toto prováděcí rozhodnutí nevztahuje. Protože tento akt nepředstavuje návrh legislativního aktu, neměl by být podle Protokolu č. 2 připojeného ke Smlouvám v žádném případě předán vnitrostátním parlamentům pro přezkum dodržování zásady subsidiarity.

Návrh je v souladu se zásadou proporcionality. Snížení daně nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení uvedeného cíle.

Navrhovaným nástrojem je prováděcí rozhodnutí Rady. Článek 19 směrnice 2003/96/ES stanoví pouze tento druh opatření.

Opatření nevyžaduje hodnocení platných právních předpisů.

Tento návrh vychází z žádosti podané Francií a týká se pouze tohoto členského státu.

Nebylo třeba využít externích odborných konzultací.

Tento návrh se týká povolení pro jednotlivý členský stát, vydaného na jeho žádost, a nevyžaduje posouzení dopadů.

Informace, které Francie poskytla, naznačují, že opatření bude mít omezený dopad na daňové příjmy (jak je uvedeno výše, pro nadcházející období se odhaduje skutečná ztráta na zhruba 300 000 EUR) a daňová sazba na pobřežní elektřinu bude stále vyšší než minimální úroveň zdanění stanovená ve směrnici 2003/96/ES. Francie očekává, že opatření bude mít pozitivní dopad na dosažení cílů v oblasti ochrany životního prostředí a povede zejména ke snížení emisí (odhad je uveden výše), ke zlepšení kvality místního ovzduší a ke snížení hladiny hluku v přístavních městech.

Opatření nestanoví zjednodušení. Vychází ze žádosti, kterou podala Francie, a týká se pouze tohoto členského státu.

Opatření nemá žádný dopad na základní práva.

Tímto opatřením nevzniká Unii žádná finanční ani administrativní zátěž. Návrh proto nemá žádné důsledky pro rozpočet Unie.

Prováděcí plán není zapotřebí. Tento návrh se týká povolení k snížení daně pro jeden členský stát na základě jeho žádosti. Je navržen na omezené období do 31. prosince 2025. Použije se daňová sazba, která se bude rovnat minimální úrovni zdanění stanovené směrnicí o zdanění energie. Toto opatření může být vyhodnoceno v případě žádosti o prodloužení po uplynutí platnosti.

V návrhu se nevyžadují informativní dokumenty o provádění.

Článek 1 stanoví, že Francie bude moci uplatňovat sníženou sazbu daně na elektřinu dodávanou přímo plavidlům zakotveným ve francouzských přístavech („pobřežní elektřina“), s výjimkou soukromých rekreačních plavidel. Daňová sazba nesmí být nižší než 0,50 EUR za MWh, což je minimální úroveň zdanění elektřiny pro obchodní účely stanovená směrnicí. Nebude možné dodávat elektřinu za sníženou sazbu soukromým rekreačním plavidlům definovaným v čl. 14 odst. 1 písm. c) druhém pododstavci směrnice 2003/96/ES.

Článek 2 stanoví, že požadované povolení se uděluje s účinkem od 1. ledna 2020 do 31. prosince 2025, jak Francie požaduje, a to na šest let, což je maximální délka umožněná směrnicí.