EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 22.1.2020
COM(2020) 24 final
2020/0011(NLE)
Návrh
ROZHODNUTÍ RADY,
kterým se členské státy zmocňují, aby v zájmu Evropské unie ratifikovaly Úmluvu Mezinárodní organizace práce o násilí a obtěžování z roku 2019 (č. 190)
EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 22.1.2020
COM(2020) 24 final
2020/0011(NLE)
Návrh
ROZHODNUTÍ RADY,
kterým se členské státy zmocňují, aby v zájmu Evropské unie ratifikovaly Úmluvu Mezinárodní organizace práce o násilí a obtěžování z roku 2019 (č. 190)
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
1.PŘEDMĚT NÁVRHU
Navrhované rozhodnutí Rady umožní členským státům pro účely záležitostí spadajících do pravomoci Unie ratifikovat úmluvu Mezinárodní organizace práce (MOP) k zabránění násilí a obtěžování ve světě práce, na kterou lze odkazovat jako na úmluvu o násilí a obtěžování, z roku 2019 (č. 190) (dále jen „úmluva“).
2.SOUVISLOSTI NÁVRHU
Jak bylo nedávno zdůrazněno prostřednictvím hnutí #metoo a souvisejících hnutí, násilí a obtěžování ve světě práce, včetně násilí a obtěžování na základě pohlaví, jsou ve světě všudypřítomná. Je třeba zvýšit úsilí v oblasti prevence a chránit oběti.
Za tímto účelem přijala 108. (stoletá) Mezinárodní konference práce dne 21. června 2019 úmluvu MOP o násilí a obtěžování z roku 2019 (č. 190) spolu s doporučením o násilí a obtěžování z roku 2019 (č. 206) (dále jen „doporučení“).
Úmluva je prvním mezinárodním nástrojem, který uvádí konkrétní, celosvětově platné normy pro boj proti obtěžování a násilí v souvislosti s prací a specifikuje opatření, jež musí jednotlivé státy a další příslušní aktéři přijmout. Cílem úmluvy a doporučení je vytvořit inkluzivní, integrovaný a genderově citlivý přístup k prevenci a odstraňování násilí a obtěžování ve světě práce.
Evropská unie (EU) je odhodlána prosazovat lidská práva a důstojnou práci, včetně bezpečných a zdravých pracovních podmínek, rovnosti žen a mužů a odstranění diskriminace, a to jak interně, tak v rámci svých vnějších vztahů.
V EU uzavřeli evropští sociální partneři v roce 2007 „rámcovou dohodu proti obtěžování a násilí v práci“ 1 , která vychází z konzultací Komise s evropskými sociálními partnery ohledně násilí na pracovišti a jeho dopadů na bezpečnost a ochranu zdraví při práci 2 . Tato dohoda poskytuje zaměstnavatelům, pracovníkům a jejich zástupcům akčně orientovaný rámec, který napomůže při identifikaci, předcházení a zvládání problémů obtěžování a násilí v práci.
Je v zájmu EU podporovat provádění mezinárodního nástroje pro boj proti násilí a obtěžování ve světě práce v souladu s jejím vnitřním rámcem, protože úmluva se zabývá některými oblastmi práva Unie a Evropská unie k ní nemůže přistoupit. Podstata úmluvy nevyvolává obavy s ohledem na stávající acquis EU. Je proto v zájmu EU, aby úmluvu ratifikovaly členské státy EU. Za tímto účelem a s ohledem na pravomoc EU v oblastech, jimiž se úmluva zabývá, je nezbytné odstranit veškeré právní překážky na úrovni EU, které brání ratifikaci úmluvy členskými státy EU.
2.1Obsah úmluvy
Obsah úmluvy MOP o násilí a obtěžování z roku 2019 (č. 190) lze shrnout takto:
Preambule úmluvy:
·uznává právo každého člověka na svět práce bez násilí a obtěžování,
·uznává, že násilí a obtěžování ve světě práce může představovat porušení nebo zneužití lidských práv a že násilí a obtěžování představuje hrozbu pro rovné příležitosti a je nepřijatelné a neslučitelné s důstojnou prací,
·uznává, že násilí a obtěžování ve světě práce ovlivňuje duševní, fyzické a sexuální zdraví člověka, jeho důstojnost, rodinu a sociální prostředí a může bránit určitým osobám, zejména ženám, v přístupu na trh práce, setrvání a postupu na tomto trhu.
Podle části I (definice) úmluva:
·stanoví jednotnou definici „násilí a obtěžování“, která zahrnuje řadu případů nepřijatelného chování a praktik nebo jejich hrozeb, ať už se jedná o jedinou událost, nebo opakovaný výskyt, jejichž cílem, důsledkem nebo pravděpodobným důsledkem je fyzická, psychologická, sexuální nebo ekonomická újma (čl. 1 písm. a)),
·definuje násilí a obtěžování na základě pohlaví (čl. 1 písm. b)),
·stanoví, že aniž je dotčena jednotná definice „násilí a obtěžování“, lze toto násilí a obtěžování vymezit ve vnitrostátních právních a správních předpisech jako jediný pojem, nebo jako samostatné pojmy (čl. 1 odst. 2).
Podle části II (oblasti působnosti) úmluva:
·chrání pracovníky a jiné osoby ve světě práce, včetně zaměstnanců, jak je definuje vnitrostátní právo a zvyklosti, jakož i osoby pracující bez ohledu na své smluvní postavení, osoby účastnící se odborné přípravy, včetně stážistů a učňů, pracovníky, jejichž pracovní poměr byl ukončen, dobrovolníky, uchazeče o zaměstnání a zájemce o zaměstnání a osoby zastávající pravomoc, povinnosti nebo odpovědnost zaměstnavatele (článek 2),
·vztahuje se na násilí a obtěžování ve „světě práce“, který přesahuje pracoviště a zahrnuje zařízení a komunikační prostředky související s prací, cestování a společenské aktivity, jakož i ubytování poskytované zaměstnavatelem a dojíždění do práce a z práce (článek 3).
Podle části III (základní zásady) ratifikující státy mimo jiné:
·přijmou inkluzivní, integrovaný a genderově citlivý přístup k prevenci a odstraňování násilí a obtěžování ve světě práce, který zahrnuje právně stanovený zákaz násilí a obtěžování (čl. 4 odst. 2),
·zajistí, aby příslušné politiky řešily násilí a obtěžování (čl. 4 odst. 2 písm. b)),
·přijmou komplexní strategii pro boj proti násilí a obtěžování a zajistí obětem přístup k opravným prostředkům a podpoře (čl. 4 odst. 2 písm. c)),
·přijmou právní a správní předpisy a politiky zajišťující právo na rovnost a nediskriminaci v zaměstnání, včetně zranitelných skupin a skupin ve zranitelném postavení (článek 6).
Podle části IV (ochrana a prevence) ratifikující státy zejména:
·přijmou vhodná opatření k předcházení násilí a obtěžování v pracovních souvislostech (článek 8),
·přijmou právní a správní předpisy, které vyžadují, aby zaměstnavatelé předcházeli násilí a obtěžování mimo jiné prostřednictvím posuzování rizik násilí a obtěžování, poskytování informací a školení pro dotčené osoby (článek 9).
Podle části V (vymáhání a opravné prostředky) navíc musí ratifikující státy přijmout vhodná opatření, aby zajistily snadný přístup k vhodným a účinným opravným prostředkům, uznat účinky domácího násilí a, pokud je to proveditelné, zmírňovat jeho dopad na svět práce a zajistit, aby pracovníci měli právo se vymanit z pracovní situace, v níž hrozí bezprostřední a vážné nebezpečí související s násilím a obtěžováním (článek 10).
Úmluva dále obsahuje ustanovení o poradenství, odborné přípravě a zvyšování informovanosti.
2.2Právo Unie v oblasti násilí a obtěžování ve světě práce
Některé aspekty úmluvy doplněné doporučením zahrnují oblasti, na něž se vztahuje právo EU, zejména:
·čl. 153 odst. 1 písm. a) a i) a čl. 157 odst. 3 SFEU, podle nichž Unie podporuje a doplňuje činnost členských států v oblasti zlepšování pracovního prostředí tak, aby bylo chráněno zdraví a bezpečnost pracovníků, a rovnosti příležitostí mezi muži a ženami na trhu práce a rovné zacházení na pracovišti, a rovněž přijímá opatření k uplatnění zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách práce a zaměstnanosti,
·rámcová směrnice 89/391/EHS 3 , která se vztahuje na všechna rizika pro bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci, včetně psychosociálních rizik, jako je obtěžování a násilí,
·„rámcová dohoda evropských sociálních partnerů proti obtěžování a násilí v práci“ 4 z roku 2007 uzavřená podle článku 138 Smlouvy o ES (nyní článek 155 SFEU), která zaměstnavatelům, pracovníkům a jejich zástupcům poskytuje akčně zaměřený rámec, který napomůže při identifikaci, předcházení a zvládání problémů obtěžování a násilí v práci,
·strategický rámec EU pro ochranu zdraví a bezpečnosti při práci na období 2014–2020 5 a sdělení Komise s názvem „Bezpečnější a zdravější práce pro všechny – Modernizace právních předpisů a politiky EU v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“ 6 , které zdůrazňují význam zlepšení prevence psychosociálních rizik na pracovišti,
·směrnice 2006/54/ES, která se zabývá uplatňováním zásady rovného zacházení a rovných příležitostí pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání a obsahuje ustanovení o zákazu obtěžování a sexuálního obtěžování 7 ,
·směrnice 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání 8 ,
·směrnice 2000/43/ES, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ 9 ,
·rozhodnutí Rady ze dne 11. května 2017 o podpisu Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí jménem Unie 10 („Istanbulská úmluva“) 11 a probíhající diskuze v Radě ohledně přistoupení Unie k Istanbulské úmluvě, která obsahuje ustanovení o prevenci násilí na ženách a domácího násilí, včetně sexuálního obtěžování, ochraně obětí tohoto násilí a potrestání pachatelů.
Některé aspekty úmluvy a doporučení se dále týkají oblastí, na něž se vztahuje právo Unie v oblasti justiční spolupráce a práv obětí 12 , migrace, azylu a svobody pohybu 13 , pokud sekundární právo Unie 14 stanoví práva obětí trestných činů a jejich rodinných příslušníků na to, aby se jim dostalo odpovídajících informací, podpory a ochrany, mohli se účastnit trestního řízení, dostalo se jim uznání a zacházelo se s nimi s respektem a bez diskriminace.
Úmluva a doporučení obsahují rovněž ustanovení spadající do pravomoci členských států, zejména pokud jde o kolektivní vyjednávání.
3.VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ
Nevztahuje se na tento návrh.
4.ZMOCNĚNÍ K RATIFIKACI ÚMLUVY V ZÁJMU UNIE
Úmluva se zabývá některými oblastmi práva Unie, jako je bezpečnost a ochrana zdraví při práci, rovnost a nediskriminace, kde stupeň regulace dosáhl pokročilé fáze.
V souladu s pravidly o vnějších pravomocích, která byla vypracována Soudním dvorem Evropské unie 15 , a konkrétně s pravidly o uzavírání a ratifikaci úmluv MOP 16 nemohou členské státy samotné úmluvu ratifikovat, neboť některé části úmluvy spadají do pravomocí Unie podle čl. 3 odst. 2 SFEU.
EU však nemůže ratifikovat úmluvu MOP, protože podle ústavy MOP 17 se stranami těchto úmluv mohou stát pouze státy.
Orgány EU a členské státy proto musí přijmout opatření nezbytná ke spolupráci při ratifikaci úmluvy a provádění závazků, které z ní vyplývají 18 .
Od roku 2005 již Rada zmocnila členské státy k ratifikaci, v zájmu EU, pěti úmluv MOP a jednoho protokolu MOP, jejichž některé části spadají do oblastí pravomoci EU 19 .
Hmotněprávní ustanovení úmluvy nevyvolávají obavy s ohledem na stávající acquis. V souladu s čl. 19 odst. 8 ústavy MOP stanoví úmluva minimální pravidla. To znamená, že právo EU může být přísnější než ustanovení úmluvy a naopak 20 .
Navrhované rozhodnutí Rady proto zmocní členské státy k ratifikaci, v zájmu EU, těch částí úmluvy, které spadají do oblastí pravomoci EU, a doporučí jim, aby tak učinily do konce roku 2022.
5.PRÁVNÍ ZÁKLAD
5.1Procesněprávní základ
Ustanovení čl. 218 odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) se použije bez ohledu na to, zda je Unie členem organizace, která přijala mezinárodní dohodu 21 .
5.2Hmotněprávní základ
5.2.1Zásady
Hmotněprávní základ rozhodnutí podle čl. 218 odst. 6 SFEU závisí především na cíli a obsahu mezinárodní dohody, která se ratifikuje v zájmu Unie. Sleduje-li dohoda dvojí účel nebo má-li dvě složky a lze-li jeden z těchto účelů nebo jednu z těchto složek identifikovat jako hlavní, zatímco druhý účel či druhá složka je pouze vedlejší, musí být rozhodnutí přijaté na základě čl. 218 odst. 6 SFEU založeno na jediném hmotněprávním základu, a sice na tom, který si žádá hlavní nebo převažující účel či složka. Pokud jde o dohodu, která sleduje několik cílů najednou nebo která má několik složek, jež jsou nerozlučně spjaty, aniž je jedna vůči druhé vedlejší, musí se hmotněprávní základ rozhodnutí podle čl. 218 odst. 6 SFEU výjimečně zakládat na různých odpovídajících právních základech.
5.2.2 Použití na stávající případ (viz rovněž podrobnosti o právu Unie nyní uvedené v bodě 2)
Ačkoli úmluva obsahuje rovněž prvky týkající se nediskriminace, justiční spolupráce a práv obětí, hlavní cíl a obsah úmluvy se týkají sociální politiky, zejména pokud jde o zlepšování pracovního prostředí tak, aby bylo chráněno zdraví a bezpečnost pracovníků (čl. 153 odst. 1 písm. a) SFEU), a rovnost příležitostí mezi muži a ženami na trhu práce a rovné zacházení na pracovišti (čl. 153 odst. 1 písm. i) SFEU) v oblastech, u nichž byly přijaty směrnice podle čl. 153 odst. 2 SFEU, a také pokud jde o uplatnění zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách práce a zaměstnanosti podle čl. 157 odst. 3 SFEU.
Cíl a obsah úmluvy se týkají doplnění boje proti diskriminaci podle článku 19.
Hmotněprávním základem navrhovaného rozhodnutí je proto čl. 153 odst. 2 SFEU ve spojení s čl. 153 odst. 1 písm. a) a i) a čl. 157 odst. 3 SFEU.
6Závěr
Právním základem navrhovaného rozhodnutí by měl být čl. 153 odst. 2 SFEU, čl. 153 odst. 1 písm. a) a i) SFEU a čl. 157 odst. 3 SFEU, které představují hlavní právní základ pro právo Unie týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a rovnosti žen a mužů v oblastech práce a zaměstnanosti ve spojení s čl. 218 odst. 6 SFEU.
2020/0011 (NLE)
Návrh
ROZHODNUTÍ RADY,
kterým se členské státy zmocňují, aby v zájmu Evropské unie ratifikovaly Úmluvu Mezinárodní organizace práce o násilí a obtěžování z roku 2019 (č. 190)
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 153 odst. 2 ve spojení s čl. 153 odst. 1 písm. a) a i), čl. 157 odst. 3 a čl. 218 odst. 6 písm. a) bodem v) této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
s ohledem na souhlas Evropského parlamentu,
vzhledem k těmto důvodům:
(1)V roce 2019 přijala Mezinárodní konference práce na svém 108. zasedání Úmluvu Mezinárodní organizace práce k zabránění násilí a obtěžování ve světě práce, na kterou lze odkazovat jako na úmluvu o násilí a obtěžování z roku 2019 (č. 190) (dále jen „úmluva“).
(2)Unie prosazuje ratifikaci mezinárodních úmluv v oblasti práce, které Mezinárodní organizace práce označila za aktuální, s cílem propagovat důstojnou práci pro všechny, bezpečnost a ochranu zdraví při práci a rovnost žen a mužů a rovněž bojovat proti diskriminaci.
(3)Na některá ustanovení úmluvy se vztahuje acquis Unie v oblastech sociální politiky v souladu s čl. 153 odst. 2, čl. 153 odst. 1 písm. a) a i) a čl. 157 odst. 3 SFEU, pokud jde o bezpečnost a ochranu zdraví při práci a rovnost žen a mužů v oblastech práce a zaměstnanosti 22 . Na některá ustanovení úmluvy se vztahuje acquis Unie v oblasti nediskriminace 23 .
(4)Proto spadají některé části úmluvy do pravomoci Unie a členské státy nesmějí ve vztahu k uvedeným částem přijímat závazky mimo rámec orgánů Unie 24 .
(5)Unie úmluvu nemůže ratifikovat, jelikož jejími stranami mohou být pouze státy.
(6)V této situaci by měly být členské státy zmocněny, aby jednajíce společně v zájmu Unie ratifikovaly ty části úmluvy, které spadají do pravomoci Unie,
PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:
Článek 1
Členské státy se zmocňují k ratifikaci úmluvy Mezinárodní organizace práce o násilí a obtěžování z roku 2019 (č. 190), pokud jde o části spadající do pravomoci svěřené Evropské unii v čl. 153 odst. 2, čl. 153 odst. 1 písm. a) a i) a rovněž čl. 157 odst. 3 SFEU.
Článek 2
Členské státy by měly učinit nezbytné kroky k tomu, aby co nejdříve, pokud možno do 31. prosince 2022, uložily své ratifikační listiny k úmluvě u generálního ředitele Mezinárodního úřadu práce.
Článek 3
Toto rozhodnutí je určeno členským státům.
V Bruselu dne
Za Radu
předseda/předsedkyně
C/2004/5220.
Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23. Podobná ustanovení jsou rovněž obsažena ve směrnici Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování (Úř. věst. L 373, 21.12.2004, s. 37), a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/41/EU ze dne 7. července 2010 o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice Rady 86/613/EHS (Úř. věst. L 180, 15.7.2010, s. 1).
Směrnice 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57).