Stanovisko Evropského výboru regionů – Cesta ke klimaticky neutrálnímu hospodářství: Strategie EU pro integraci energetického systému

(2021/C 300/11)

Zpravodaj:

Gunārs ANSIŅŠ (LV/RE), člen zastupitelstva města Liepāja

Odkazy:

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Cesta ke klimaticky neutrálnímu hospodářství: Strategie EU pro integraci energetického systému

(COM(2020) 299 final)

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Strategie EU pro využití potenciálu obnovitelné energie na moři pro klimaticky neutrální budoucnost

(COM(2020) 741 final)

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o strategii EU ke snížení emisí methanu

(COM(2020) 663 final)

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

Zachování dodávek elektřiny, propojení elektroenergetických soustav v Evropské unii a přechod na čistou energii

zdůrazňuje, že současná krize podtrhla potřebu zajistit kontinuitu dodávek energie a elektřiny ve všech evropských regionech, a to i v situacích, kdy by mohly být narušeny globální dodavatelské řetězce;

domnívá se, že v Evropě existují velké rozdíly mezi regiony z energetického hlediska, pokud jde o poptávku po elektřině, potenciál pro její výrobu a dostupnou infrastrukturu, a to i v rámci jedné a téže země. Proto je kromě mezinárodního propojení mezi systémy třeba vyvinout další úsilí o rozvoj vnitrostátní meziregionální infrastruktury, zejména za účelem zajištění přenosu energie z obnovitelných zdrojů z regionů s bohatými zdroji. Tato infrastruktura by se měla opírat o komplexní evropskou vizi, neboť ta přispívá k soudržnosti evropského trhu s elektřinou;

považuje rovněž za důležité posílit nadnárodní spolupráci v oblasti společného provádění energetických projektů a rozvoje kapacit přeshraničního propojení elektřiny s cílem kompenzovat potenciální nedostatek elektřiny v dobách špičky. Nesmí při tom však dojít ke snížení vnitrostátních minimálních úrovní bezpečné kapacity elektráren;

poukazuje na to, že Evropská unie v současnosti pokrývá 58 % své energetické poptávky dovozy, zejména v podobě ropy a zemního plynu. Přechod na čistou energii sníží závislost EU na fosilních palivech a na jejich dovozu. Strategie EU pro integraci energetického systému k tomu přispěje, stejně jako ke splnění cílů v oblasti energetiky a klimatu. V souvislosti s přechodem na čisté nosiče energie bude EU společně s prováděním opatření k účinnému využívání energie jako celek spotřebovávat méně energie, v rostoucí míře využívat domácí obnovitelné zdroje, prostřednictvím nástrojů na usnadnění vlastní spotřeby a vytváření energetických komunit zvýší počet výrobců energie a postupně bude diverzifikovat svůj dovoz energie. Tyto úspory energie, diverzifikace a místní výroba energie zvýší odolnost evropského hospodářství a sníží vnější závislost;

zdůrazňuje význam čistého vodíku, pocházejícího především z energií z obnovitelných zdrojů, pro další integraci a dekarbonizaci energetického systému, na což upozornila strategie EU pro integraci energetického systému. Požaduje proto urychlené provedení strategie EU pro vodík a odkazuje v této souvislosti na své stanovisko týkající se čistého vodíku; očekává, že legislativní balíček „Fit for 55“, který Komise oznámila, a nadcházející revize trhu EU se zemním plynem realizují požadavky uvedené v tomto stanovisku a podpoří integraci odvětví;

zdůrazňuje, že je důležité umožnit a podporovat celou řadu různých řešení a kombinací energetických systémů s přihlédnutím k technologickému rozvoji a různým podmínkám v regionech EU, pokud jde o klima, geografii, infrastrukturu, energetické systémy atd. Regulační rámec EU by měl být pokud možno technologicky neutrální ve vztahu ke snížení emisí a udržitelnosti, přičemž by měl zohledňovat veškeré existující alternativy, a to zejména ty, jež jsou k dispozici na místní úrovni, zabránit nadměrné regulaci a větší administrativní zátěži udržitelných a bezpečných řešení a usilovat o snižování energetické chudoby domácností. Výroba energie za použití jaderného štěpení nesplňuje kritérium udržitelnosti;

je hluboce znepokojen výstavbou plynovodu Nord Stream 2, který ohrožuje evropskou energetickou bezpečnost, zvyšuje závislost EU na Ruské federaci a ignoruje zájmy řady zemí EU i třetích zemí, přičemž vzhledem k cílům EU v oblasti dekarbonizace hrozí, že se plynovod brzy stane zbytečným. Podporuje Evropský parlament, který má za to, že dokončení tohoto politického projektu musí být okamžitě zastaveno;

upozorňuje na pět rozměrů provádění energetické unie – zvýšení energetické bezpečnosti, posílení vnitřního trhu s energií, zvýšení energetické účinnosti, snížení emisí CO2 („dekarbonizace ekonomiky“), podpora výzkumu a inovací v oblasti energetiky. Prioritou při tom musí být bezpečnost dodávek elektřiny, tak aby bylo zajištěno trvalé fungování kritické infrastruktury ve všech regionech, a to zejména v dobách případných krizí, včetně krizí energetických. V této souvislosti jsou kromě dostatečných a flexibilních výrobních kapacit zapotřebí místní řešení v oblasti výroby energie, skladování a flexibility, aby bylo možné v každé osídlené oblasti, a především v méně rozvinutých regionech, v regionech s řídkým osídlením a v regionech s izolovanými energetickými systémy, poskytnout řešení pro případ nouze a výpadku. Zároveň je třeba zdůraznit, že je nutné modernizovat přenos elektřiny. Při budování stabilního propojení elektroenergetických soustav mezi všemi regiony EU musí být prioritou odstranění fyzických překážek, tak aby mohla být zajištěna skutečná integrace systému dodávek elektřiny. Synchronní propojení mnoha vnitrostátních energetických systémů přispívá k významnému snížení provozních nákladů energetického systému a ke zvýšení bezpečnosti, neboť snižuje potenciální negativní dopady místních výpadků na stabilitu energetického systému a usnadňuje zachování základních provozních parametrů energetického systému, jako je např. frekvence soustavy;

zdůrazňuje, že zvláště důležitá je rovněž účinnost a nákladová efektivnost řízení systému dodávek elektřiny, jakož i místní řešení pro výrobu a skladování energie (nákladově efektivní baterie, přečerpávací vodní elektrárny a jiná řešení) a sdílená vlastní spotřeba;

Zvláštní úloha místních a regionálních orgánů

10.

poukazuje na to, že strategie EU pro integraci energetického systému má zásadní význam pro hospodářské oživení místních a regionálních územních celků, a to zejména po krizi způsobené onemocněním COVID-19. Při přechodu k integrovanějšímu energetickému systému by měla být hlavním cílem místních a regionálních orgánů energetická účinnost, přičemž je třeba vzít v potaz širší souvislosti, zejména otázku snižování emisí skleníkových plynů a méně rozvinuté regiony. Vyšší energetická účinnost vede k omezení celkové potřeby investic a ke snížení nákladů spojených s výrobou a využíváním energie a se související infrastrukturou. Omezí rovněž související využívání půdních a materiálních zdrojů, jakož i související znečištění a ztráty biologické rozmanitosti. Integrace systému může zároveň pomoci zvýšit energetickou účinnost v místních a regionálních územních celcích díky využívání dostupných zdrojů k přechodu na energeticky účinnější technologie;

11.

domnívá se, že místní a regionální orgány by měly podporovat jak zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů, tak zlepšení politik a opatření, zejména v oblastech vytápění a chlazení a dopravy. Kromě toho je třeba vytvořit jasnější plán úspor energie, zejména v oblasti dopravy a budov;

12.

upozorňuje na to, že doprava představuje přibližně 30 % konečné spotřeby energie v Evropské unii a závisí především na ropných produktech, a že její dekarbonizace vyžaduje větší diverzifikaci konečné spotřeby, které lze dosáhnout jak diverzifikací samotných druhů dopravy, tak výrobou nových nosičů energie jako paliv, přičemž není možno bezdůvodně odmítat žádné technologické řešení. Domnívá se rovněž, že je nezbytné rozvíjet energetickou infrastrukturu potřebnou k tomuto účelu, a významně tak přispět ke snížení energetické závislosti na třetích zemích a tím i ke zvýšení energetické bezpečnosti Evropy;

13.

poukazuje na to, že 40 % evropské spotřeby energie připadá na budovy. Systematický plán na snížení spotřeby energie a na podporu využívání energie z obnovitelných zdrojů ve fondu budov proto může významně přispět ke snížení energetické závislosti na třetích zemích, a zvýšit tak energetickou bezpečnost Evropy;

14.

poukazuje na to, že by investice do zlepšení energetické účinnosti budov měly být podpořeny odpovídajícím finančním krytím na podporu občanů při těchto investicích, jež jsou velmi přínosné, a že by místní orgány měly být zapojeny do plánování a řízení těchto zdrojů;

15.

vyzývá Komisi, aby pokud možno podpořila posouzení možností renovace budov, jež podléhají omezením v souvislosti se zachováním kulturní krajiny nebo historické stavební kultury, s cílem zajistit, aby mohly být v těchto budovách v souladu s příslušnými požadavky využívány obnovitelné energie. Dále žádá, aby se tento aspekt stal jedním ze základních kamenů nového evropského Bauhausu;

Rozvoj infrastruktury regionů prostřednictvím regionálně diferencovanějších způsobů rozvoje

16.

považuje za zásadní, aby byl při integraci energetického systému posouzen dopad opatření na růst v jednotlivých regionech, a zejména na uskutečňování cílů politiky soudržnosti stanovených ve Smlouvě o fungování Evropské unie. Jen tak lze dosáhnout vyváženého rozvoje a skutečné hospodářské soutěže na otevřeném trhu. Tomu bohužel brání mimo jiné značné rozdíly v cenách energie pro konečné spotřebitele;

17.

domnívá se, že je třeba zohlednit dodatečné úsilí, které musí vynaložit nejvzdálenější regiony k překonání technických překážek, jež představují nepropojené systémy bez přístupu na vnitřní trh s energií a bez souvisejících služeb. To s sebou nese obrovské investice do energetické infrastruktury (záložní kapacita, přenosové sítě včetně meziostrovních podmořských kabelů, systémy skladování energie, inteligentní sítě a logistika pro přístup, dopravu a skladování méně znečišťujících paliv), které jako celek mohou zaručit bezpečnost a kvalitu dodávek energie a integraci jejich domácích zdrojů, zejména obnovitelných zdrojů energie nejrůznějšího charakteru;

18.

domnívá se, že aniž by tím byl zpochybněn význam inovativních řešení, měla by se integrace energetického systému zaměřit v první řadě na rozvoj stávající základní regionální infrastruktury, jejíž silné stránky a výhody se osvědčily v praxi. Vzhledem k velmi odlišným regionálním klimatickým podmínkám a charakteristikám infrastruktury je třeba hledat kreativní a inteligentní řešení pro slabá místa stávající základní regionální infrastruktury. Proto také není nezbytně nutné, aby byly budovy ve všech regionech ve vyšší míře vytápěny elektřinou, neboť některé země mají dobře rozvinutou síť dálkového vytápění. Například více než 70 % obyvatel Lotyšska má k dispozici dálkové vytápění. Množství takto dodané energie přibližně odpovídá spotřebě elektřiny v Lotyšsku. Dálkové vytápění může přispět k zajištění skladování energie a výroby elektřiny a využívání energetických zdrojů, které nelze využívat v rámci budov. U dálkového a místního vytápění a teplárenských sítí je tudíž také nutné postupně přejít na energie z obnovitelných zdrojů;

Nákladová efektivnost pro občany a podniky

19.

zdůrazňuje, že při jakémkoli dalším rozvoji energetického systému by se vždy mělo posuzovat, zda tím mohou podniky a občané ušetřit náklady. Zásada „energetická účinnost v první řadě“ by měla mít za cíl snížit dopad na klima a posílit účinné využívání zdrojů u integrovaných systémů dodávek energie a také zlepšit účinnost pro konečné spotřebitele. Zároveň je však třeba dbát na to, aby plánovaný přechod nepoškozoval zájmy spotřebitelů. Úsilí o zlepšení energetické účinnosti nesmí mít za následek vyšší ceny energií nebo jiné náklady pro občany a podniky bez odpovídajících náhrad;

20.

zastává názor, že cíl snížení emisí skleníkových plynů by měl být realizován způsobem, jenž je z hlediska příslušného členského státu co nejpříznivější a nejúčinnější, zejména pokud jde o jeho sociálně zranitelné skupiny. V souvislosti s budoucím přechodem na nosiče energie z obnovitelných zdrojů je rovněž důležité mít na paměti výsadu každého členského státu a každého místního a regionálního orgánu určovat svou skladbu zdrojů energie a obecnou strukturu svých dodávek energie;

21.

zdůrazňuje, že Komise by měla jak v souvislosti s právními předpisy EU, tak v souvislosti se svou budoucí činností významně přispět ke zlepšení znalostí a informovanosti veřejnosti v EU o využívání technologií v oblasti obnovitelných zdrojů energie a o podpoře výroby energie z těchto zdrojů, neboť odpor veřejnosti vůči některým technologiím v oblasti obnovitelných zdrojů energie, spolu s předpisy, které nezohledňují technologický vývoj, představují zásadní překážku rozvoje energie z těchto zdrojů. Je rovněž důležité nejen zvyšovat povědomí místních komunit, ale také informovat o tom, že energie z obnovitelných zdrojů přináší právě místním komunitám konkrétní užitek;

22.

konstatuje, že zvláštní pozornost by měla být věnována řešením, která by mohla odstranit výrazné rozdíly v cenách energií (včetně veškerých souvisejících nákladů) pro konečné spotřebitele na vnitřním trhu EU. Z hlediska nákladů pro konečné spotřebitele by mělo být posuzováno rovněž zvýšené využívání obnovitelných zdrojů v energetickém systému. V této oblasti nejsou možnosti rozvoje inovativních a pro spotřebitele nákladově efektivních řešení zdaleka vyčerpány;

Cesta ke klimatické neutralitě do roku 2050

23.

připomíná, že je třeba vzít v úvahu dodatečné úsilí regionů s izolovanými elektrickými systémy, pro něž dosud nejsou k dispozici inovativní technologická řešení umožňující propojení s jinými integrovanými sítěmi. Tak je tomu v případě nejvzdálenějších region, kde je třeba zvážit alternativní řešení, která mohou jako celek zaručit bezpečnost a kvalitu dodávek energie a současně dosáhnout klimatické neutrality;

24.

domnívá se, že dosáhnout uhlíkové neutrality a neutrality z hlediska klimatu do roku 2050 bude možné jen tehdy, bude-li propojeno úsilí v oblastech úspor energie, energetické účinnosti, energie z obnovitelných zdrojů a využití odpadního tepla. Ke snížení emisí skleníkových plynů ve všech odvětvích je nutné, aby vedle zvyšování energetické účinnosti a podpory využívání obnovitelných zdrojů energie bylo také rozvíjeno napojení na základní infrastrukturu;

25.

upozorňuje, že má-li Evropa jako celek do roku 2050 dosáhnout cíle klimatické neutrality, nejde v energetickém systému jednotlivých regionů ani tak o to, o kolik procent se zvýší stávající podíl zelené energie na celkové spotřebě energie. Jsou zapotřebí spíše konkrétní plány, jak chce každý z regionů dosáhnout cíle, jenž byl společně dohodnut v EU – jde tedy o to, jaký podíl má zelená energie na celkové spotřebě energie jednotlivých regionů. Vzhledem k doposud dosaženým výsledkům (1) je evidentní, že integrace energetického systému si v jednotlivých členských státech a regionech vyžádá velmi rozdílné úsilí. Některé regiony se budou muset snažit o zvýšení podílu zelené energie na spotřebě energie. Pro jiné bude výzvou přijetí nezbytných opatření k účinnějšímu využívání energie, pro další to pak bude zlepšení základní infrastruktury. Regionální přístup při provádění strategie EU pro integraci energetického systému je proto předpokladem dynamického, klimaticky neutrálního hospodářství;

Výhled ohledně technologií výroby obnovitelné energie na moři

26.

vítá „strategii EU pro využití potenciálu obnovitelné energie na moři pro klimaticky neutrální budoucnost“. Zdůrazňuje, že je nezbytné konkrétní plánování, aby bylo možné zvýšit kapacitu obnovitelných zdrojů energie, mimo jiné také instalovanou kapacitu větrných elektráren na moři. V zájmu dosažení cílů v oblasti klimatu do roku 2030 a 2040 je nutný včasný rozvoj výroby energie z již zavedených a nákladově efektivních zdrojů, jako je větrná energie na pevnině a solární energie. Členské státy jsou odkázány na rozvoj výroby obnovitelné energie v zájmu dosažení cíle nulového znečištění a klimatické neutrality do roku 2050. Tento rozvoj je významný také pro výrobu vodíku z obnovitelných zdrojů za účelem dekarbonizace odvětví, v nichž je obtížné dosáhnout snížení emisí;

27.

sdílí názor, že technologie výroby obnovitelné energie (např. vodní energie, geotermální energie, solární energie, přílivová energie, energie mořských vln, plovoucí mořské větrné a sluneční elektrárny, výroba vodíku na moři) by měly být cíleně podporovány. Příslušná technologická řešení by přitom zároveň měla pomoci vzájemně sladit hospodářské a environmentální cíle EU. Zdůrazňuje, že je současně nezbytný jasný plán budoucího rozvoje sítí a zařízení pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, např. elektrizační soustavy na moři a výroby větrné energie na moři, s přímým připojením na přeshraniční propojovací vedení. Výroba energie na moři v kombinaci s přeshraničním přenosem energie by umožňovala významné úspory nákladů a využívání námořního prostoru. Při tom však nesmí být omezován rybolov ani provoz plavidel;

28.

s ohledem na biologickou rozmanitost žádá jasné a praktické podmínky pro využívání obnovitelných zdrojů energie na moři. Cíle „zelené energie“ a „biologické rozmanitosti“ by neměly být považovány za vzájemně protichůdné. Je naopak nezbytné nalézt konkrétní způsoby jejich uskutečňování, aby se urychlilo využívání potenciálu energie na moři a zajistilo konkrétní územní plánování námořních prostor, které bude nejen v souladu s potřebami biologické rozmanitosti při menším narušení mořského života, ale bude rovněž reagovat na přání občanů zachovat mořskou krajinu, na stále rostoucí potenciál ekoturistiky a na požadavky na atraktivitu přírodního prostředí;

29.

připomíná potenciál ostrovů a nejvzdálenějších regionů při rozvoji energie z obnovitelných mořských zdrojů, které by mohly hrát zásadní úlohu při přechodu těchto regionů k neutrálnímu hospodářství a mohly by být přínosem pro průmysl, hospodářství a společnost v celé EU;

30.

poukazuje na to, že získávání energie na moři může vést k vytváření nových pracovních míst nebo k rekvalifikaci většího počtu pracovníků. Nemělo by to však omezovat stávající formy zaměstnání a příležitosti, které poskytují. Je nezbytné zajistit rekvalifikaci pracovních sil, přičemž další vzdělávání musí probíhat v souladu se specifickými potřebami odvětví výroby energie z obnovitelných zdrojů na moři;

31.

žádá, aby ve strategii EU pro obnovitelnou energii na moři hrály zvláštní úlohu přístavy. Měly by být modernizovány, aby mohly využívat těchto nových obchodních příležitostí, k nimž patří montáž, výroba a údržba zařízení na výrobu energie na moři;

32.

vítá názor Komise, že k dosažení rozšíření navrhovaného ve „strategii EU pro využití potenciálu obnovitelné energie na moři pro klimaticky neutrální budoucnost“ bude nezbytná spolupráce všech zúčastněných stran: členských států, místních a regionálních orgánů, občanů EU, sociálních partnerů a nevládních organizací. Zdůrazňuje, že k zajištění trvalého a rychlejšího pokroku v oblasti obnovitelné energie na moři je nutná právní jistota a jasnost, protože investice jsou obecně vysoce kapitálově náročné, zejména v raných fázích projektů;

Strategie EU ke snížení emisí methanu – nové příležitosti

33.

konstatuje, že podle „strategie EU pro snížení emisí methanu“ činí příspěvek EU k celosvětovým emisím methanu jen 5 %. I nejambicióznější plány EU na jejich snížení by tedy měly jen malý dopad na snížení celosvětových emisí skleníkových plynů. Dovoz na vnitřní trh by měl být povolen pouze ze zemí (nebo jejich částí), které mají stejné standardy snižování emisí skleníkových plynů jako EU. To je jediný způsob, jak zajistit, aby cíle v oblasti klimatu stanovené EU nenarušovaly globální konkurenceschopnost EU a jejích podniků;

34.

vyzývá k rychlejšímu odhalování úniků methanu, a to jak prostřednictvím programu Copernicus, tak prostřednictvím jiných nástrojů, není-li Copernicus schopen poskytnout dostatečné údaje. Je zásadní přesně určit, kde se ve třetích zemích uvolňují velká množství methanu. Tyto informace musí být zveřejňovány, aby mohli občané EU činit informovaná rozhodnutí o nákupu zboží vyrobeného na takových místech. Podle Světového energetického výhledu Mezinárodní energetické agentury produkují zařízení pro těžbu ropy a plynu po celém světě velmi rozdílná množství methanu. V této oblasti proto existuje významný potenciál pro snížení emisí methanu; VR proto žádá zamezení únikům methanu ve výrobních, přepravních a recyklačních řetězcích v rámci EU, jakož i dovozu fosilních nosičů energie způsobujících znečištění uvolňováním methanu při těžbě, zpracování a přepravě;

35.

poukazuje na to, že podle „strategie EU pro snížení emisí metanu“ pochází přibližně 41 % celosvětových emisí methanu z přírodních zdrojů (biogenní emise), jako jsou mokřady nebo přírodní požáry. Prioritním cílem by se proto měly stát prevence a účinný boj proti lesním požárům v EU. Ty mají totiž dopad nejen na globální oteplování, ale mohou také významně poškozovat přírodu, lidi a podniky v Evropě. VR rovněž žádá, aby bylo prozkoumáno, do jaké míry by mohla EU účinněji přispívat k hašení a prevenci lesních požárů ve třetích zemích, kde každoročně shoří rozsáhlé lesní oblasti;

36.

zároveň žádá, aby cíle v oblasti snižování emisí methanu nemohly narušovat konvergenci evropských regionů ani prohlubovat socioekonomické rozdíly mezi evropskými regiony;

37.

pokud jde o směřování společné zemědělské politiky (SZP), požaduje přijetí účinných opatření ke snížení emisí methanu ze zemědělství. Významnou měrou k tomu mohou v rámci nových ekorežimů přispět systémy s nízkými vstupy, jako je pastva, a opatření na ochranu půdy;

38.

vyzývá k tomu, aby byli při vývoji technologií a jejich používání více zohledňováni evropští výrobci, a cíle v oblasti snižování emisí methanu díky tomu nebyly spojeny s ještě vyššími náklady pro občany a podniky, zejména pro zemědělce a chovatele hospodářských zvířat. Zároveň je třeba zajistit, aby snížení emisí methanu v zemědělství a při chovu hospodářských zvířat nevedlo k nárůstu cen potravin;

Závěry

39.

zdůrazňuje, že vedle využívání nových možností získávání energie z obnovitelných zdrojů zůstává i nadále důležité zajistit, aby byla prioritně evropská síť rozšířena a aby byl každý region napojen na společnou evropskou energetickou síť. Díky tomu se budou moci obnovitelné zdroje dostupné v různých lokalitách lépe doplňovat. Rovněž je naléhavě zapotřebí přijmout minimální standardy pro zajištění bezpečných dodávek elektřiny a zachování stability sítě;

40.

poukazuje na to, že je důležité zohlednit stávající regionální rozdíly, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat venkovským a řídce obydleným oblastem, a také podporovat nákladově efektivní řešení, díky nimž se náklady spojené se snižováním spotřeby energie nedotknou evropských občanů a podniků, především pak zranitelných skupin, přičemž je třeba předejít možnému zhoršení energetické chudoby nejslabších skupin;

41.

konstatuje, že pandemie COVID-19 ještě zvyšuje potřebu transformace energetiky, která přispěje k udržitelnější společnosti a hospodářství a zajistí schopnost všech evropských regionů poskytovat základní služby v krizových situacích. Tento přechod musí být spravedlivý, postupný a nevratný, neboť krátkodobá, neudržitelná řešení by mohla napáchat více škody než užitku;

42.

zdůrazňuje, že do rozhodování v souvislosti s transformací energetiky by měly být systematičtěji zapojeny místní a regionální orgány. Je třeba zajistit, aby byly příslušné místní a regionální orgány zapojeny do přípravy vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, a to případně prostřednictvím víceúrovňového dialogu o klimatu a energetice. VR opakuje svou výzvu určenou členským státům a Komisi, aby vytvořily stálou platformu pro víceúrovňový dialog o energetických otázkách. To by mohlo podpořit aktivní zapojení místních a regionálních orgánů, organizací občanské společnosti, podniků a dalších zainteresovaných stran do přípravy transformace energetiky. VR upozorňuje, že směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 (2) o obnovitelných zdrojích energie disponuje velmi dobrým základem pro energetická společenství v oblasti obnovitelných zdrojů energie. VR vyzývá členské státy, aby provedly tuto směrnici v zájmu většího zapojení občanů do občanských energetických společenství;

43.

poukazuje na to, že k dosažení nových cílů je bezpodmínečně nutné spolupracovat s místními a regionálními orgány na přípravě a provádění politik a zajistit, aby byli občané a podniky o těchto cílech řádně informováni a bylo o nich zvyšováno jejich povědomí. To je základem pro utváření naší budoucnosti udržitelným způsobem;

44.

zdůrazňuje, že vzhledem k významu účasti občanů je nutné vzít v úvahu, že úspěšné provádění strategie EU pro integraci energetického systému je nemyslitelné bez iniciativ, které podporují tok informací zdola nahoru, výměnu informací a vzdělávání na místní úrovni. VR konstatuje, že vhodné zapojení zainteresovaných stran usnadní nejen přijetí politik veřejností, ale také komplexní a transparentní posuzování dosaženého pokroku.

V Bruselu dne 7. května 2021.

předseda Evropského výboru regionů

Apostolos TZITZIKOSTAS

(1) Eurostat, „Share of renewable energy in the EU up to 19,7 % in 2019“ (Podíl energie z obnovitelných zdrojů v EU dosáhl v roce 2019 až 19,7 %), https://ec.europa.eu/eurostat/en/web/products-eurostat-news/-/ddn-20201218-1.

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 82).