P9_TA(2020)0320

Posílení svobody sdělovacích prostředků: ochrana novinářů v Evropě, verbální projevy nenávisti, dezinformace a úloha platforem

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2020 o posílení svobody sdělovacích prostředků: ochrana novinářů v Evropě, nenávistné projevy, dezinformace a úloha platforem (2020/2009(INI))

(2021/C 425/05)

Evropský parlament,

—	s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU) a na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU),

—	s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

—	s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech (EÚLP),

—	s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva (ESLP),

—	s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluvu OSN proti korupci a Úmluvu UNESCO o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů,

—	s ohledem na příslušné rezoluce Valného shromáždění OSN, Rady OSN pro lidská práva a na zprávy zvláštního zpravodaje OSN o podpoře a ochraně práva na svobodu přesvědčení a projevu, zejména na zprávu ze dne 23. dubna 2020 nazvanou „Pandemie onemocnění a svoboda přesvědčení a projevu“,

—

s ohledem na společné prohlášení o svobodě projevu a „falešných zprávách“, dezinformacích a propagandě, které dne 3. března 2017 vydali zvláštní zpravodaj OSN pro svobodu přesvědčení a projevu, zástupce Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) pro svobodu sdělovacích prostředků, zvláštní zpravodaj Organizace amerických států pro svobodu projevu a zvláštní zpravodaj Africké komise pro lidská práva a práva národů pro svobodu projevu a přístup k informacím,

—	s ohledem na akční plán OSN pro bezpečnost novinářů a problém beztrestnosti,

—	s ohledem na obecnou připomínku č. 34 Výboru OSN pro lidská práva k článku 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech („Svoboda přesvědčení a projevu“),

—	s ohledem na Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 a na závazky v ní uvedené, které se týkají mimo jiné podpory mírumilovných a inkluzivních společností pro udržitelný rozvoj, včetně zajištění přístupu veřejnosti k informacím a ochrany základních svobod,

—

s ohledem na činnost, již provádí Rada Evropy s cílem podporovat ochranu a bezpečnost novinářů, včetně doporučení Výboru ministrů Rady Evropy CM/Rec(2018)1 určeného členským státům o pluralitě a transparentnosti vlastnictví sdělovacích prostředků a prohlášení Výboru ministrů o finanční udržitelnosti kvalitní žurnalistiky v digitálním věku, doporučení Výboru ministrů Rady Evropy CM/Rec(2016)4 určeného členským státům o ochraně žurnalistiky a bezpečnosti novinářů a dalších mediálních subjektů a jeho výroční zprávy za rok 2020 s názvem „Ruce pryč od svobody tisku: útoky na sdělovací prostředky v Evropě se nesmí nově stát běžnou realitou“,

—	s ohledem na usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 2300 ze dne 1. října 2019 o zlepšení ochrany oznamovatelů v celé Evropě,

—	s ohledem na společné sdělení Komise a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 10. června 2020 nazvané „Boj proti dezinformacím o COVID-19 – pravda a mýty“ (JOIN(2020)0008),

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. ledna 2020, které obsahuje pracovní program Komise na rok 2020 (COM(2020)0027),

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 17. července 2019 nazvané „Posilování právního státu v rámci Unie – akční plán“ (COM(2019)0343),

—	s ohledem na strategii Komise pro rovnost žen a mužů na období 2020–2025,

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 26. dubna 2018 nazvané „Boj proti dezinformacím na internetu: evropský přístup“ (COM(2018)0236),

—	s ohledem na kodex zásad boje proti dezinformacím na internetu předložený Komisí a schválený dne 26. září 2018,

—	s ohledem na doporučení Komise ze dne 1. března 2018 o opatřeních pro efektivní boj proti nezákonnému obsahu online (C(2018)1177),

—	s ohledem na akční plán Komise proti dezinformacím ze dne 5. prosince 2018,

—	s ohledem na kodex chování Komise pro boj proti nezákonným nenávistným projevům online z května 2016 a s ohledem na čtvrté kolo jeho hodnocení, které vyústilo v dokument „Informativní přehled – 4. kolo sledování kodexu chování“,

—	s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznámí porušení práva Unie (1),

—

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) (2) a směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1808 ze dne 14. listopadu 2018, kterou se mění směrnice 2010/13/EU (3),

—	s ohledem na zprávu skupiny evropských regulačních orgánů pro audiovizuální mediální služby za rok 2020 nazvanou „Dezinformace: hodnocení provádění kodexu chování“,

—	s ohledem na závěry Rady ze dne 25. května 2020 o mediální gramotnosti v neustále se měnícím světě,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 14. listopadu 2018 o intenzivnějším poskytování evropského obsahu v rámci digitální ekonomiky, které uznávají relevantnost obsahu vytvářeného sdělovacími prostředky „i dalšími kulturními a kreativními odvětvími“ jakožto „základní pilíře společenského a hospodářského rozvoje Evropy“,

—	s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva (4),

—	s ohledem na obecné zásady EU v oblasti lidských práv ohledně svobody projevu online a offline přijaté dne 12. května 2014, kterými se uznává umělecká svoboda jako nedílná součást svobody projevu spolu se svobodou sdělovacích prostředků,

—	s ohledem na aktualizaci zvláštní zprávy Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) ze dne 24. dubna 2020 nazvanou „Stručné posouzení fám a dezinformací v souvislosti s onemocněním COVID-19 / koronavirovou pandemií“,

—	s ohledem na činnost Agentury EU pro základní práva (FRA),

—	s ohledem na výsledky světového indexu svobody tisku zveřejněného Reportéry bez hranic a na zjištění nástroje pro sledování plurality sdělovacích prostředků Střediska pro pluralitu a svobodu sdělovacích prostředků Evropského univerzitního institutu,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 17. dubna 2020 o koordinovaných opatřeních Unie v boji proti pandemii COVID-19 a jejím následkům (5),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 9. ledna 2020 o probíhajících slyšeních podle čl. 7 odst. 1 SEU týkajících se Polska a Maďarska (6),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 18. prosince 2019 o veřejné diskriminaci osob LGBTI a nenávistných projevech vůči nim, včetně zákazu vstupu osobám LGBTI do některých oblastí (7)

—	s ohledem na své usnesení ze dne 18. prosince 2019 o právním státě na Maltě ve světle nejnovějších informací v souvislosti s vraždou Daphne Caruanové Galiziové (8),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 28. listopadu 2019 o přistoupení EU k Istanbulské úmluvě a o dalších opatřeních pro boj proti násilí na základě pohlaví (9),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 10. října 2019 o vnějším ovlivňování voleb a dezinformacích ve vnitrostátních a evropských demokratických procesech (10),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 19. září 2019 o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy (11),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 28. března 2019 o situaci v oblasti právního státu a boje proti korupci v Evropské unii, konkrétně na Maltě a na Slovensku (12),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2019 o stavu základních práv v Evropské unii v roce 2017 (13),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 17. dubna 2018 o rovnosti žen a mužů v odvětví sdělovacích prostředků v EU (14),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2018 o opatřeních pro předcházení a boji proti psychickému a sexuálnímu obtěžování na pracovišti, ve veřejném prostoru a v politickém životě v EU (15),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 14. listopadu 2018 o potřebě komplexního mechanismu EU na ochranu demokracie, právního státu a základních práv (16),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2018 o využívání údajů uživatelů Facebooku společností Cambridge Analytica a jeho dopadu na ochranu údajů (17),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 3. května 2018 o pluralitě a svobodě sdělovacích prostředků v Evropské unii (18),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 19. dubna 2018 o ochraně investigativních novinářů v Evropě: případ slovenského novináře Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové (19),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 12. prosince 2017 o zprávě o občanství EU pro rok 2017: posílení práv občanů v Unii demokratické změny (20),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 3. října 2017 o boji proti kyberkriminalitě (21),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 15. června 2017 o on-line platformách a jednotném digitálním trhu (22),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2017 o dopadech dat velkého objemu na základní práva: soukromí, ochrana údajů, zákaz diskriminace, bezpečnost a prosazování práva (23),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2017 o právním státě na Maltě (24)

—	s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva (25),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 23. října 2013 o organizované trestné činnosti, korupci a praní peněz: doporučené kroky a iniciativy (26),

—	s ohledem na studii tematické sekce Evropského parlamentu pro práva občanů a ústavní záležitosti ze dne 28. února 2019 nazvanou „Dezinformace a propaganda – dopad na fungování právního státu v EU a v jejích členských státech“,

—	s ohledem na článek 54 jednacího řádu,

—	s ohledem na stanovisko Výboru pro kulturu a vzdělávání,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A9-0205/2020),

vzhledem k tomu, že ústředními prvky práva na svobodu projevu a informací jsou svoboda, pluralita a nezávislost sdělovacích prostředků a bezpečnost novinářů, které jsou nezbytné pro demokratické fungování EU a jejích členských států; vzhledem k tomu, že mezi klíčové demokratické úkoly sdělovacích prostředků patří posílení transparentnosti a demokratické odpovědnosti; vzhledem k tomu, že sdělovací prostředky hrají v demokratické společnosti zásadní úlohu tím, že působí jako veřejní strážci a pomáhají informovat občany a posílit jejich postavení, a to prohlubováním jejich chápání současného politického a sociálního prostředí a podporou jejich vědomé účasti na demokratickém životě;

vzhledem k tomu, že krize zdůraznila zásadní úlohu novinářů při poskytování spolehlivých a ověřených informací občanům; vzhledem k tomu, že je proto třeba vyvinout větší úsilí o zajištění bezpečných a vhodných pracovních podmínek pro novináře; vzhledem k tomu, že v souvislosti s bojem proti korupci a nesprávnému úřednímu postupu v EU je třeba věnovat zvláštní pozornost investigativní žurnalistice;

vzhledem k tomu, že některé členské státy omezují svobodu sdělovacích prostředků ekonomickými prostředky, například tak, že ovlivňují, kterým sdělovacím prostředkům bude přidělena státem zadávaná reklama a inzerce, čímž narušují hospodářskou soutěž, a přímo kontrolují veřejné sdělovací prostředky s cílem ovlivnit redakční rozhodnutí, a zajistit tak loajalitu vůči vládě; vzhledem k tomu, že veřejné orgány by měly přijmout právní a regulační rámec, který podpoří rozvoj svobodných, nezávislých a pluralitních sdělovacích prostředků;

D.	vzhledem k tomu, že všechny členské státy musí dodržovat hodnoty zakotvené v článku 2 SEU;

vzhledem k tomu, že ovládnutí médií, nedostatečná institucionální transparentnost, nenávistné projevy a dezinformace se stále více využívají k politickým účelům jako nástroje ke zvýšení polarizace společnosti; vzhledem k tomu, že boj proti těmto jevům je nejen důležitý pro oblast lidských práv, ale je to také základní faktor, pokud jde o obranu právního státu a demokracie v EU;

vzhledem k tomu, že podle světového indexu svobody tisku z roku 2020 pandemie onemocnění COVID-19 zdůraznila a zintenzivnila mnohé další krize, které ohrožují právo na svobodně předávané, nezávislé, rozmanité a spolehlivé informace; vzhledem k tomu, že index odhalil výrazné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy, neboť některé z nich se řadí mezi nejlepší na světovém žebříčku, zatímco jiné se pohybují na nejnižších příčkách, a členské státy s nejlepšími a nejhoršími výsledky tak dělí i více než 100 míst; vzhledem k tomu, že několik členských států v mezinárodním hodnocení svobody tisku kleslo na nižší příčky;

G.	vzhledem k tomu, že svoboda sdělovacích prostředků je v posledních letech stále více ohrožena a že k dalšímu zhoršení situace navíc přispělo vypuknutí pandemie COVID-19, v důsledku čehož se ale zároveň dostal do popředí význam sdělovacích prostředků a přístupu k spolehlivým informacím;

vzhledem k tomu, že podle zprávy Reuters Institute Digital News z roku 2019 se průměrná míra důvěry ve zprávy obecně (celosvětově) oproti roku 2018 snížila o 2 procentní body na 42 % a méně než polovina respondentů (49 %) uvedla, že důvěřují sdělovacím prostředkům, které sami sledují; vzhledem k tomu, že důvěra ve zprávu nalezenou prostřednictvím vyhledávání (33 %) a sociálních médií (23 %) zůstává stabilní, ale je velmi nízká;

I.	vzhledem k tomu, že transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků je naprosto nezbytnou podmínkou pro zajištění plurality sdělovacích prostředků a nezávislé žurnalistiky;

vzhledem k tomu, že novináři a další mediální subjekty v EU i nadále čelí v důsledku výkonu svého povolání za účelem ochrany veřejného zájmu násilí, výhrůžkám, pronásledování, nátlaku, (auto)cenzuře, veřejnému zostuzování a dokonce i vraždám; vzhledem k tomu, že v posledních letech dochází stále častěji k zastrašování novinářů, jehož cílem je umlčet je, což vyžaduje naléhavá opatření k zachování zásadní úlohy nezávislých sdělovacích prostředků při zajišťování zásad právního státu; vzhledem k tomu, že vraždy Daphne Caruanové Galiziové a Jána Kuciaka jsou dvěma tragickými příklady, které názorně dokládají, do jaké míry jsou investigativní novináři cílem proto, že odhalují korupci a chrání demokracii a právní stát;

K.	vzhledem k tomu, že mezi způsoby ohrožování svobody sdělovacích prostředků patří pronásledování a útoky zaměřené na novináře a ignorování jejich právní ochrany a také ovládnutí sdělovacích prostředků nebo politicky motivované zásahy v mediálním odvětví;

vzhledem k tomu, že novinářky čelí genderově specifickým formám násilí, jako je sexuální obtěžování a obtěžování na internetu; vzhledem k tomu, že více než 70 % žen pracujících ve sdělovacích prostředcích zažilo více než jednu formu obtěžování, vyhrožování nebo útoků na internetu; vzhledem k tomu, že jen v minulém roce zažilo tyto formy trestného činu 52 % žen; vzhledem k tomu, že obtěžování a zneužívání na internetu je často vysoce sexuální povahy a není založeno na obsahu práce obětí, ale na jejich fyzických rysech, kulturním zázemí nebo soukromém životě; vzhledem k tomu, že tyto hrozby vedou novinářky k autocenzuře a mají odrazující účinek na svobodu tisku a svobodu projevu; vzhledem k tomu, že výzkum soustavně přináší důkazy o tom, že ženy jsou v mediálních odvětvích v menšině, zejména v tvůrčích rolích, a že jsou výrazně nedostatečně zastoupeny na vyšších rozhodovacích úrovních (27);

M.	vzhledem k tomu, že v některých členských státech jsou strategické žaloby proti účasti veřejnosti i nadále běžnou praxí, která se používá k zastrašení novinářů, aby se přestali zabývat korupcí a dalšími záležitostmi veřejného zájmu;

vzhledem k tomu, že nejen že dochází k násilí, zastrašování a pronásledování novinářů, ale navíc je trestní stíhání pachatelů těchto trestných činů nedostatečné, přičemž beztrestnost má paralyzující účinky; vzhledem k tomu, že OBSE uvádí, že beztrestnost převažuje, neboť v rámci OBSE je například vyřešeno méně než 15 % vražd novinářů;

O.	vzhledem k tomu, že je třeba dále posílit a účinně chránit právo novinářů na informování a zjišťování faktů;

P.	vzhledem k tomu, že posílení svobody sdělovacích prostředků vyžaduje důvěryhodné a podrobné informace o rozsahu a povaze výzev, kterým čelí členské státy a EU jako celek, včetně informací o případech porušování zásad nezávislých sdělovacích prostředků nebo porušování základních práv novinářů;

Q.	vzhledem k tomu, že umělecká svoboda je nedílnou součástí základního práva na svobodu projevu a je nezbytná pro kulturní rozmanitost a dobrý stav demokracie v Evropě; vzhledem k tomu, že útoky na uměleckou svobodu se množí, ale jsou i nadále neviditelné;

vzhledem k tomu, že celosvětová koronavirová krize má ničivý sociální a ekonomický dopad na odvětví sdělovacích prostředků; vzhledem k tomu, že sdělovací prostředky vykazují značné ztráty svých příjmů z reklamy; vzhledem k tomu, že tisíce pracovníků sdělovacích prostředků již dočasně nebo trvale ztratily zaměstnání nebo jim ztráta zaměstnání hrozí; vzhledem k tomu, že to má obzvláště silný dopad na novináře a pracovníky sdělovacích prostředků, kteří jsou na volné noze, jejichž počet se v celé EU zvyšuje a kteří již tvoří významnou část všech novinářů a pracovníků sdělovacích prostředků v Evropě; vzhledem k tomu, že to představuje vážné riziko ještě většího posílení koncentrace informací v rukou několika osob a zabránění šíření svobodných a nezávislých informací; vzhledem k tomu, že finanční udržitelnost práce a finanční nezávislost je klíčovou součástí svobody tisku;

S.	vzhledem k tomu, že příjmy z digitální reklamy často přinášejí prospěch subjektům mimo EU a příjmy evropských sdělovacích prostředků prudce klesají, což ohrožuje budoucnost tradičních mediálních společností financovaných reklamou, jako jsou komerční televizní kanály, noviny a časopisy;

T.	vzhledem k tomu, že v některých členských státech nebyla státní podpora pro sdělovací prostředky poskytována transparentně, což závažným způsobem ohrožuje jejich nezávislost a důvěryhodnost;

vzhledem k tomu, že obchodní model platforem sociálních médií, který je založen na reklamě využívající získaná data k zacílení na úzce vymezený segment uživatelů („mikrocílení reklamy“), hraje roli v šíření a posilování nenávistných projevů podněcujících k diskriminaci a násilí a v podpoře radikalizace vedoucí k násilnému extremismu, a to mimo jiné tím, že pomáhá šířit nezákonný obsah; vzhledem k tomu, že boj proti všem formám nesnášenlivosti je nedílnou součástí ochrany lidských práv, jak vyplývá z judikatury Evropského soudu pro lidská práva;

V.	vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 vedla i přispěním sdělovacích prostředků ke stigmatizaci některých zvláště zranitelných subjektů, což ještě posílilo polarizaci evropské společnosti a šíření nenávistných projevů;

vzhledem k tomu, že kybernetické násilí (včetně nenávistných verbálních projevů na internetu, kybernetického pronásledování a obtěžování na internetu) se stává stále rozšířenějším jevem; a vzhledem k tomu, že hlavním cílem kybernetické šikany a násilí na internetu se stávají ženy, které zastávají veřejnou úlohu, mimo jiné političky, novinářky a aktivistky, které bojují za práva žen a práva sexuálních menšin;

vzhledem k tomu, že směrnice o audiovizuálních mediálních službách ukládá orgánům v každém členském státě povinnost zajistit, aby audiovizuální mediální služby a platformy pro sdílení videonahrávek přijaly opatření na ochranu široké veřejnosti před pořady, videonahrávkami vytvořenými uživateli a audiovizuálními obchodními sděleními obsahujícími podněcování k násilí nebo nenávisti namířené proti skupině osob nebo jednotlivým členům skupiny na základě kteréhokoli z důvodů uvedených v článku 21 Listiny základních práv; vzhledem k tomu, že směrnice o audiovizuálních mediálních službách ukládá členským státům povinnost zajistit nezávislost regulačních orgánů v oblasti sdělovacích prostředků;

vzhledem k tomu, že šíření zavádějících informací a dezinformací, ale i nepřiměřené kroky k jejich řešení na digitálních platformách ohrožují svobodu informací, demokratický diskurs a nezávislost sdělovacích prostředků a prohloubily potřebu vysoce kvalitních tradičních sdělovacích prostředků; vzhledem k tomu, že analýza údajů a algoritmy mají stále větší dopad na informace zpřístupněné občanům;

vzhledem k tomu, že masivní šíření zpráv pocházejících z různých zdrojů, které je obtížné ověřit, má spolu s narůstající úlohou sociálních sítí a platforem pro zasílání zpráv negativní dopad na základní práva občanů EU; vzhledem k tomu, že pandemie COVID-19 urychlila dopad dezinformací na internetu, což má někdy závažné důsledky pro veřejné zdraví, a ještě více vyjasnila potřebu zajistit svobodné a nezávislé informace s cílem chránit základní práva občanů; vzhledem k tomu, že neexistence koordinované komunikační strategie na úrovni EU podpořila vlnu dezinformací o pandemii, zejména na sociálních sítích a platformách pro zasílání zpráv;

AA.

vzhledem k tomu, že dezinformace a zavádějící informace související s pandemií COVID-19 mohou vyvolat paniku a sociální nespokojenost, a proto je nezbytné je řešit; vzhledem k tomu, že opatření pro boj proti dezinformacím a zavádějícím informacím nelze využívat jako záminku pro zavádění nepřiměřených omezení svobody tisku, oslabování plurality médií a ohrožování bezpečnosti novinářů; vzhledem k tomu, že podle zpráv probíhají napříč členskými státy EU a sousedními regiony koordinované kampaně, které podporují nepravdivé informace o zdraví a dezinformace o EU a jejích partnerech; vzhledem k tomu, že Komise se těmito jevy zabývala ve svém nedávném společném sdělení o boji proti dezinformacím v souvislosti s pandemií COVID-19; vzhledem k tomu, že některé vlády využily nouzových právních předpisů, a zatímco některá z těchto omezení budou dočasná, jiná by mohla platit dlouho po skončení zdravotní krize; vzhledem k tomu, že hlavní obrannou bariérou proti dezinformacím je pluralita informačních zdrojů, odpovědnost a institucionální transparentnost;

AB.	vzhledem k tomu, že pro fungování demokracie v EU jsou klíčem skutečně nezávislá, dostatečně financovaná veřejnoprávní média působící na různých platformách;

Svoboda sdělovacích prostředků, pluralita sdělovacích prostředků a ochrana novinářů v Evropě

opakuje, že je nadále hluboce znepokojen stavem svobody sdělovacích prostředků v Evropské unii v souvislosti s tím, že v některých členských státech stále dochází ke zneužívání práce novinářů a pracovníků sdělovacích prostředků a k útokům na ně v důsledku jejich práce, a také v souvislosti se zvyšujícím se veřejným znevažováním a všeobecným oslabováním této profese, což zvláště silně dopadá na místní, investigativní a přeshraniční žurnalistiku; zdůrazňuje, že v souladu s doporučením Rady Evropy ze dne 7. března 2018 o pluralitě sdělovacích prostředků a transparentnosti vlastnictví sdělovacích prostředků mají členské státy povinnost konstruktivně podporovat prostředí příznivé pro svobodu projevu, v internetovém prostředí i mimo ně, v němž může každý uplatňovat své právo na svobodu projevu, a vyzývá členské státy, aby toto doporučení v plném rozsahu podpořily a schválily;

je hluboce otřesen vraždami Daphne Caruanové Galiziové na Maltě a Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové na Slovensku v důsledku jejich investigativní práce odkrývající korupci a jiné trestné činy, a připomíná význam nezávislého vyšetřování, jehož cílem je postavit před soud pachatele a iniciátory těchto trestných činů; vyzývá vnitrostátní donucovací orgány, aby v tomto ohledu plně spolupracovaly s Europolem a dalšími příslušnými mezinárodními organizacemi;

s politováním konstatuje, že novináři a pracovníci sdělovacích prostředků často pracují za nejistých podmínek, které jim brání adekvátně vykonávat svou práci, čímž je ohrožena svoboda sdělovacích prostředků; zdůrazňuje, že adekvátní pracovní podmínky pro novináře a pracovníky sdělovacích prostředků mají zásadní význam pro podporu vysoce kvalitní žurnalistiky; vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly udržitelná opatření zaměřená na financování a podporu vysoce kvalitní a nezávislé žurnalistiky;

připomíná zásadní úlohu, kterou v boji proti organizované trestné činnosti hraje investigativní žurnalistika tím, že shromažďuje a dává do souvislostí relevantní informace, a odhaluje tak zločinecké sítě a nezákonné činnosti; zdůrazňuje skutečnost, že tyto činnosti je vystavují vyšší úrovni osobního rizika;

zdůrazňuje klíčovou úlohu, kterou hrají investigativní novináři při zajišťování odpovědnosti těch, kdo jsou u moci, a při plnění funkce strážců demokracie a právního státu;

důrazně opakuje svou výzvu Komisi, aby přistupovala k snahám vlád členských států o narušení svobody a plurality sdělovacích prostředků jako k závažnému a systematickému zneužívání pravomocí a směřování proti základním hodnotám EU zakotveným v článku 2 SEU; vítá proto záměr Komise začlenit do své výroční zprávy o situaci právního státu v EU zvláštní kapitolu o monitorování svobody a plurality sdělovacích prostředků; v této souvislosti navrhuje, aby byl uplatňován přístup zdola nahoru, který odráží názory a rozmanitost jednotlivců, a zajistilo se tak, že budou v co nejvyšší míře zjištěny problémy, s nimiž se novináři a mediální odvětví setkávají; dále vyzývá k tomu, aby byla do této kapitoly začleněna doporučení pro jednotlivé země a účinná opatření přijatá na jejich základě a také posouzení transparentnosti vlastnictví a míry vměšování ze strany vlády a soukromého sektoru v členských státech EU; vybízí Komisi, aby aktivně spolupracovala s Radou Evropy, vyměňovala si osvědčené postupy a zajistila, aby se přijatá opatření vzájemně doplňovala; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby rozvíjely a udržovaly důvěryhodný rámec ochrany svobody a plurality sdělovacích prostředků; vyzývá Komisi, aby usilovala o zavedení norem a referenčních kritérií pro svobodu sdělovacích prostředků na úrovni Unie a pobídek k většímu sbližování mezi členskými státy; vyzývá Komisi a členské státy, aby plně podporovaly a posilovaly již vyvinuté nástroje na podporu a ochranu práv a svobod zakotvených v článku 11 Listiny základních práv EU a v článku 10 EÚLP, jako je nástroj pro sledování plurality sdělovacích prostředků a platforma Rady Evropy na ochranu žurnalistiky a bezpečnosti novinářů, a aby rychle reagovaly na možné hrozby a porušování těchto práv a svobod; naléhavě vyzývá Komisi, aby zohlednila dopad nouzových opatření, přijatých v roce 2020 v souvislosti s pandemií COVID-19, na svobodu tisku, institucionální transparentnost, odpovědnost, pluralitu sdělovacích prostředků a bezpečnost novinářů, a to i prostřednictvím přehledu útoků proti novinářům v rámci EU a příslušných reakcí členských států; připomíná opakovanou výzvu Evropského parlamentu k vytvoření stálého, nezávislého a komplexního mechanismu pro demokracii, právní stát a základní práva v EU; domnívá se, že v mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva musí být zakotvena svoboda sdělovacích prostředků, včetně umělecké svobody, jako základní pilíř demokratického systému; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby shromažďovala informace a statistiky o svobodě a pluralitě sdělovacích prostředků ve všech členských státech;

zdůrazňuje nezastupitelnou úlohu veřejnoprávních sdělovacích prostředků a zdůrazňuje, že je zásadní zajistit a zachovat jejich nezávislost na politických zásazích; kromě toho zdůrazňuje, že je třeba zajistit finanční nezávislost soukromých subjektů na trhu a podmínky pro udržitelnost jejich činností, aby se zabránilo ovládnutí sdělovacích prostředků; opakuje výzvu Parlamentu, aby byl v této souvislosti vypracován ambiciózní akční plán EU pro sdělovací prostředky; odsuzuje snahy vlád některých členských států o umlčení kritických a nezávislých sdělovacích prostředků a o oslabení jejich svobody a plurality; varuje před pokusy o nepřímé podmanění si těchto sdělovacích prostředků prostřednictvím finanční podpory a odsuzuje zejména pokusy o kontrolu veřejnoprávních sdělovacích prostředků; vyjadřuje politování nad skutečností, že v některých členských státech se veřejnoprávní vysílání stalo ukázkou provládní propagandy, která často vylučuje opozici a menšinové skupiny ze společnosti nebo je představuje v hanlivých souvislostech a v některých případech dokonce podněcuje k násilí; zdůrazňuje, že v některých členských státech, zejména ve venkovských oblastech, je přístup k informacím omezen na veřejnou propagandu a přístup k mezinárodním zprávám omezuje jazyková bariéra; připomíná, že přístup k informacím a vysoce kvalitní žurnalistice má mimořádný význam pro demokracii; zdůrazňuje, že v některých členských státech není prováděna povinná analýza obsahu sdělovacích prostředků, která by poskytla srovnatelné veřejné údaje o vyváženém zastoupení provládních a opozičních hlasů v televizi a rozhlase, zejména během volebních kampaní;

upozorňuje na doporučení obsažená v usnesení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 2255 z 23. ledna 2019, která vyzývají členské státy, aby zajistily redakční nezávislost a dostatečné a stabilní financování veřejnoprávních sdělovacích prostředků; zdůrazňuje, že celostátní, regionální a místní sdělovací prostředky, a to zejména veřejnoprávní sdělovací prostředky, mají důležitý úkol sloužit veřejnému zájmu a věrně odrážet kulturní, jazykovou, společenskou a politickou rozmanitost naší společnosti; zdůrazňuje, že úlohu veřejnoprávních sdělovacích prostředků jakožto důvěryhodných poskytovatelů sloužících obecnému veřejnému zájmu by podpořilo odpovídající a udržitelné financování bez politického zasahování v členských státech; vyzývá proto členské státy, aby využívaly modely financování, v nichž jsou veřejnoprávní sdělovací prostředky financovány ze zdrojů nezávislých na politickém rozhodování; zdůrazňuje, že je klíčové zachovat nezávislé orgány a zajistit účinný nezávislý dohled nad sdělovacími prostředky s cílem chránit je před nepřípustnými státními či komerčními zásahy nebo pokusy o ovlivňování redakčních politik; vyzývá Komisi, aby předložila právní rámec pro dohled nad fungováním poskytovatelů veřejných mediálních služeb, který by se zaměřoval i na to, zda poskytovatelé plní kritéria obezřetného řízení a financování založeného na úkolech a zda jejich služby splňují očekávání ohledně spravedlivé a etické žurnalistiky vycházející z faktů;

odsuzuje nedostatek vyvážené politické diskuse ve sdělovacích prostředcích v některých členských státech a to, že v praxi dochází k politicky motivovanému omezování informací, jako je odepření přístupu k údajům ve veřejném zájmu, uplatňování zdržovacích taktik, neoprávněné zúžení rozsahu požadovaných informací, zamezení přístupu novinářů do veřejných prostor včetně parlamentů, omezení příležitostí novinářů dělat rozhovory s politiky a členy vlády a odmítání poskytnout rozhovor sdělovacím prostředkům, které nejsou součástí uskupení vstřícného k vládě, přestože mají na vnitrostátní úrovni významný dosah; zdůrazňuje, že veřejné orgány musí zajistit transparentnost svých činností, a tím pomoci posílit důvěru veřejnosti, neboť volný pohyb informací pomáhá chránit život a zdraví a usnadňuje a podporuje sociální, hospodářský a politický dialog a rozhodování; vyzývá členské státy, aby zajistily, aby novináři a sdělovací prostředky měli odpovídající přístup k parlamentním diskusím, členům parlamentů a vysokým vládním činitelům, k údajům veřejného zájmu a k veřejným akcím a tiskovým konferencím, zejména vládním, neboť nedostatečný přístup závažným způsobem omezuje pojetí svobody sdělovacích prostředků;

10.

opětovně vyjadřuje své znepokojení nad nedostatkem zvláštních právních nebo politických rámců, které by v EU chránily novináře a pracovníky sdělovacích prostředků před násilím, hrozbami a zastrašováním na úrovni států; vyzývá veřejné činitele a zástupce veřejných orgánů, aby se zdrželi očerňování novinářů, neboť to v celé společnosti oslabuje důvěru ve sdělovací prostředky; zdůrazňuje důležitou úlohu novinářů při podávání zpráv o protestech a demonstracích a vyzývá k jejich ochraně, aby mohli plnit svou úlohu beze strachu; žádá členské státy, aby zajistily zvláštní vzdělávací programy pro donucovací orgány, které jsou odpovědné za ochranu novinářů; vyzývá členské státy a Komisi, aby v právních předpisech i v praxi zajistily účinnou ochranu a bezpečnost novinářů a dalších mediálních subjektů a také jejich zdrojů, a to i v přeshraničním kontextu; v tomto ohledu je pevně přesvědčen, že členské státy by měly zakázat formu zastrašování, při níž jsou najímání soukromí vyšetřovatelé k získávání informací o profesním působení novinářů nebo o jejich zdrojích;

11.

je hluboce znepokojen rostoucími politickými útoky na sdělovací prostředky a vyjadřuje politování nad nedostatečnou ochranou novinářských zdrojů; připomíná povinnost členských států rychle, nestranně a účinně vyšetřovat útoky spáchané proti novinářům, například vyhrožování, usmrcení, obtěžování, zastrašování a špatné zacházení, a naléhavě členské státy vyzývá, aby intenzivněji usilovaly o ukončení hrozeb a útoků na novináře a pracovníky sdělovacích prostředků, zajistily vyvození odpovědnosti a zaručily, aby oběti a jejich rodiny měly přístup k odpovídajícím opravným prostředkům; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily dostupnost mechanismů oznamování; vyzývá k provádění obecných zásad EU v oblasti lidských práv ohledně svobody projevu online a offline, které zdůrazňují, že EU přijme veškeré vhodné kroky k zajištění ochrany novinářů, jak v oblasti preventivních opatření, tak prosazováním účinného vyšetřování, dojde-li k porušení práva; zdůrazňuje, že obtěžováním a zastrašováním jsou ohroženy obzvláště novinářky, a proto by se na ně měla vztahovat další ochranná opatření; vyjadřuje hluboké znepokojení nad nárůstem útoků na novinářky a pracovnice sdělovacích prostředků; znovu vyzývá členské státy, aby při zvažování opatření na zajištění bezpečnosti novinářů zaujaly přístup zohledňující genderové hledisko;

12.

vyzývá členské státy, aby plně provedly doporučení Rady Evropy o ochraně žurnalistiky a bezpečnosti novinářů a dalších mediálních subjektů a aby co nejdříve do svých vnitrostátních právních předpisů provedly směrnici (EU) 2019/1937 o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie, jejímž cílem je stanovit minimální společné normy s cílem zajistit vysokou míru ochrany oznamovatelů; zdůrazňuje, že oznamování má pro investigativní žurnalistiku a svobodu tisku zásadní význam;

13.

odsuzuje používání strategických žalob proti účasti veřejnosti (SLAPP) k umlčení nebo zastrašování investigativních novinářů a sdělovacích prostředků a vytváření atmosféry strachu v souvislosti s informováním o některých tématech; důrazně opakuje svou výzvu Komisi, aby předložila komplexní návrh legislativního aktu, jehož cílem by bylo stanovit minimální normy proti praktikám SLAPP v celé EU;

14.

připomíná závěrečná doporučení zvláštního výboru pro organizovanou trestnou činnost, korupci a praní peněz (CRIM) obsažená v usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. října 2013 o organizovaném zločinu, korupci a praní peněz, podle nichž zákony o urážce na cti a pomluvě odrazují od případného nahlášení korupce; opakuje svou výzvu, aby všechny členské státy ve svých právních řádech zrušily trestnost urážky na cti a pomluvy, přinejmenším v případech, které se týkají obvinění z organizovaného zločinu, korupce a praní špinavých peněz v členských státech i v zahraničí;

15.

vyzývá Komisi, aby zřídila tísňovou linku EU jako mechanismus rychlé reakce pro novináře žádající o ochranu a zajistila, aby jejich situaci byla věnována odpovídající pozornost;

16.

zdůrazňuje, že nadměrná koncentrace vlastnictví v odvětví tvorby a distribuce obsahu může ohrožovat přístup občanů k široké škále obsahů; zdůrazňuje, že pluralita sdělovacích prostředků, jež závisí na existenci různorodých vlastnických vztahů v mediální oblasti a na rozmanitosti obsahu, jakož i na existenci nezávislé žurnalistiky, má klíčový význam pro boj proti šíření dezinformací a pro zajištění dobré informovanosti občanů EU; připomíná, že podle posledního vydání nástroje pro sledování plurality sdělovacích prostředků (Media Pluralismus Monitor 2020) zůstává koncentrace vlastnictví sdělovacích prostředků jedním z nejvýznamnějších rizik pro pluralitu sdělovacích prostředků a je vnímána jako skutečnost, která vytváří překážky pro rozmanitost informací; vyzývá členské státy, aby přijaly a uplatňovaly regulační rámce vlastnictví sdělovacích prostředků s cílem zabránit horizontální koncentraci vlastnictví v oblasti sdělovacích prostředků a zaručit transparentnost informací o vlastnictví, zdrojích financování a řízení sdělovacích prostředků, veřejnost těchto informací a jejich snadnou dostupnost pro občany; vyzývá Komisi, aby monitorovala, jak jsou na úrovni členských států prováděny stávající nástroje EU proti koncentraci vlastnictví a nelegální státní podpoře s cílem zvýšit rozmanitost mediálního prostředí; odsuzuje veškeré pokusy o monopolizaci vlastnictví sdělovacích prostředků v členských státech nebo o politické zasahování do řízení sdělovacích prostředků; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby jednaly rychle a rozhodně s cílem zvýšit transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků a finančních zdrojů, které využívají vlastníci sdělovacích prostředků; vyzývá Komisi, aby zvýšila úsilí s cílem zajistit, aby média aktivně zveřejňovala informace o svých vlastnických strukturách, včetně svých skutečných vlastníků, a aby byla zavedena jasná pravidla, která by zabránila možným střetům zájmů vyplývajícím z vlastnických struktur sdělovacích prostředků, se zvláštním důrazem na to, aby se zabránilo politickému zasahování; odsuzuje nadměrné zasahování vlád do plurality sdělovacích prostředků prostřednictvím reklamy veřejného sektoru; vyzývá Komisi, aby pečlivě sledovala využívání finančních prostředků EU vyčleněných na podporu svobodných a nezávislých sdělovacích prostředků s cílem směrovat zdroje k těm, kdo to potřebuje; v této souvislosti zdůrazňuje, že finanční prostředky EU nelze vynakládat na státem řízené sdělovací prostředky a sdělovací prostředky, které šíří politickou propagandu;

17.

vyjadřuje politování nad tím, že v některých členských státech jsou regulační orgány pod vlivem vlády a jsou zaujaté vůči sdělovacím prostředkům, které jsou k vládě kritické;

18.

je znepokojen snahami využít pandemii COVID-19 k potrestání nezávislých a kritických sdělovacích prostředků, k zavádění opatření, která omezují přístup sdělovacích prostředků k vládním rozhodnutím a krokům a jejich kontrolu, a k potlačování nebo oslabování mechanismů transparentnosti institucí tím, že se přijímají mimořádná opatření a brání se řádné a informované diskusi o těchto krocích; zdůrazňuje zásadní úlohu žurnalistiky a volného toku informací pro úsilí EU o zastavení pandemie COVID-19; poukazuje na to, že žurnalistika rovněž plní zásadní funkci, dochází-li k ohrožení veřejného zdraví; vyzývá Komisi, aby tyto postupy ze strany vlád členských států komplexně monitorovala a výsledky zahrnula do svých výročních zpráv o právním státu;

19.

vyzývá Komisi a členské státy, aby na unijní i vnitrostátní úrovni urychleně zavedly nouzové balíčky pro oživení s cílem chránit pracovní místa a živobytí novinářů a pracovníků sdělovacích prostředků, aby podpořily společnosti a financovaly veřejné sdělovací prostředky prostřednictvím plánu na hospodářské oživení po pandemii COVID-19 a aby při tom plně respektovaly pravidla hospodářské soutěže EU; zdůrazňuje, že během krize způsobené pandemií COVID-19 některé sdělovací prostředky a zejména místní mediální platformy přišly podle odhadů až o 80 % (28) svých příjmů v důsledku poklesu reklamy; zdůrazňuje, že evropští občané během pandemie potřebují profesionální, ekonomicky zajištěné a nezávislé novináře; opět v této souvislosti vyzývá, aby byl v rámci příštího VFR (2021–2027), jehož návrh byl přepracován v důsledku krize způsobené pandemií COVID-19, vytvořen stálý evropský fond pro novináře, který by poskytoval přímou finanční podporu nezávislým novinářům a sdělovacím prostředkům, externím pracovníkům a samostatně výdělečně činným pracovníkům ve sdělovacích prostředcích; zdůrazňuje, že financovaní by měly spravovat nezávislé organizace, aby se zabránilo jakémukoli vměšování do redakčního rozhodování, a že by podpora měla být poskytována pouze těm veřejnoprávním a komerčním sdělovacím prostředkům, které jsou skutečně nezávislé a nepodléhají vládním ani jiným zásahům; připomíná, že zvláštní pozornost by měla být věnována také nezávislým začínajícím sdělovacím prostředkům, zejména místním, v členských státech, kde se svoboda sdělovacích prostředků v posledních letech zhoršila, významně se zvýšila koncentrace vlastnictví sdělovacích prostředků a veřejnoprávním sdělovacím prostředkům hrozí politické vměšování;

20.

v této souvislosti opakuje svou výzvu k vypracování ambiciózního akčního plánu EU pro sdělovací prostředky na podporu rozvoje dynamického a pluralitního mediálního prostředí;

21.

vyzývá k přijetí ambiciózního VFR s vyššími rozpočtovými prostředky na podporu sdělovacích prostředků a nezávislé žurnalistiky, zejména investigativní žurnalistiky; zdůrazňuje význam inovací v oblasti žurnalistiky a zpravodajských médií, které by mohly být podporovány prostřednictvím financování EU; se znepokojením bere na vědomí rozpočtové škrty plánované v programech Kreativní Evropa a Spravedlnost, práva a hodnoty v rámci revidovaného návrhu rozpočtu, který předložila Komise;

22.

rozhodně vítá vyčlenění finančních prostředků EU, které umožní zahájit nové projekty, jako je celoevropský mechanismus rychlé reakce na porušování svobody tisku a sdělovacích prostředků a přeshraniční fond investigativní žurnalistiky, s cílem posílit svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků;

23.

zdůrazňuje, že média hrají významnou úlohu při prosazování rovnosti žen a mužů a v boji proti diskriminaci; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly aktivní opatření na podporu rovnosti žen a mužů v mediálním odvětví, aby více žen mohlo zastávat tvůrčí nebo rozhodovací pozice, což by sdělovacím prostředkům umožnilo přispívat k odstraňování genderových stereotypů;

Nenávistné verbální projevy

24.

odsuzuje všechny druhy trestných činů z nenávisti, nenávistné verbální projevy a neopodstatněná obvinění či obvinění učiněná ve zlém úmyslu (29), jak offline, tak on-line, která jsou motivována diskriminací z jakéhokoli důvodu, zejména na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického nebo sociálního původu, genetických rysů, jazyka, náboženského vyznání nebo přesvědčení, politických názorů či jakýchkoli jiných názorů, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, narození, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace, k nimž dochází v EU i jinde; vyjadřuje znepokojení nad trestnými činy z nenávisti a trestnými činy souvisejícími s podněcováním k nenávisti a k diskriminaci nebo násilí, k nimž došlo během pandemie COVID-19, což vedlo ke stigmatizaci některých zvláště zranitelných osob;

25.

vyjadřuje politování nad rostoucí mírou nenávistných verbálních projevů v politické komunikaci vlád a politických stran v celé EU; vyzývá členské státy, aby rozhodně odsuzovaly a postihovaly trestné činy páchané z nenávisti, nenávistné verbální projevy a hledání obětních beránků ze strany politických a veřejných činitelů na všech úrovních a ve všech typech sdělovacích prostředků, jelikož tyto jevy přímo normalizují a podněcují nenávist a násilí ve společnosti, a aby ve vládní komunikaci upustily od diskriminačních projevů a vyjádření podněcujících páchání trestných činů, protože to škodí společnosti; zdůrazňuje, že sankce by vždy měly být v souladu s mezinárodními normami svobody projevu; vyzývá rovněž členské státy, aby v mezích stanovených zákonem zaručovaly a podporovaly svobodu projevu, včetně umělecké svobody, což je zásadní pro dynamickou demokratickou diskusi; připomíná, že svoboda projevu nezahrnuje rasistické a xenofobní projevy;

26.

opětovně vyzývá členské státy, aby prováděly a prosazovaly další opatření s cílem předcházet nenávistným verbálním projevům a trestným činům z nenávisti, odsuzovat je a bojovat proti nim a aby také bojovaly proti šíření nenávistných verbálních projevů a násilí offline i on-line a zároveň zajistily, aby donucovací orgány uplatňovaly účinné postupy pro oznamování trestných činů z nenávisti založené na zásadách schválených skupinou EU na vysoké úrovni pro boj proti rasismu, xenofobii a jiným formám nesnášenlivosti;

27.

zdůrazňuje, že nenávistné projevy na internetu jsou v posledních letech stále častější, neboť jednotlivci a rušivé subjekty využívají sílu internetových platforem k šíření nenávistných informací; zdůrazňuje, že to poškozuje kolektivní veřejný zájem, neboť škodlivý obsah oslabuje zdvořilou a otevřenou veřejnou diskusi a ohrožuje veřejnou bezpečnost, neboť nenávistné projevy na internetu mohou podněcovat ke skutečnému násilí;

28.

poukazuje na to, že je třeba posílit právní rámec pro boj proti nenávistným verbálním projevům a diskriminaci; opakuje svou výzvu, aby byla za tímto účelem odblokována jednání o horizontální antidiskriminační směrnici;

29.

opětovně vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření na zvýšení bezpečnosti žen ve veřejných prostorách a na internetu, řešily nové formy násilí na základě pohlaví, jako je kyberstalking a obtěžování na internetu, a aby zavedly komplexní mechanismy na pomoc obětem takového násilí;

30.

znovu vyzývá Komisi a Radu, aby aktivovaly překlenovací ustanovení zakotvené v čl. 83 odst. 1 SFEU s cílem zahrnout násilí páchané na ženách a dívkách a další formy násilí na základě pohlaví (včetně kybernetického násilí) mezi trestné činy uznávané v EU;

31.

bere na vědomí kodex chování proti nezákonným nenávistným projevům na internetu, který prosazuje Komise, a páté kolo jeho hodnocení, v jehož rámci bylo zjištěno, že společnosti v oblasti IT odstraňují průměrně 71 % nezákonných nenávistných projevů, které jim byly oznámeny; připomíná, že do hodnocení a přezkumů kodexu chování by měli být zapojeni novináři a organizace občanské společnosti a že společnosti v oblasti IT, které se podílejí na kodexu chování, přezkoumávají žádosti o odstranění pouze na základě vlastních podmínek a zásad jejich komunity; zdůrazňuje, že soukromé společnosti mají široký prostor pro uvážení při určování toho, co je nezákonné; vybízí všechny společnosti, které provozují platformy sociálních médií, aby se podílely na kodexu chování;

32.

poukazuje na to, že členské státy musí všemi vhodnými prostředky zajistit, aby se ani ve sdělovacích prostředcích, včetně on-line a sociálních médií, ani v reklamě nevyskytovalo žádné podněcování k násilí či nenávisti namířené proti jakýmkoli osobám nebo skupině osob, které může mít přímý dopad na zapojení těchto osob do občanské společnosti; opětovně vyzývá Komisi, členské státy a společnosti provozující sociální média, aby ve spolupráci s příslušnými organizacemi občanské společnosti zasahovaly proti šíření rasismu, xenofobie, nenávisti vůči osobám LGBTI a náboženské nesnášenlivosti na internetu; vyzývá členské státy a Komisi, aby shromažďovaly spolehlivější údaje o rozsahu nenávistných projevů a trestných činů z nenávisti;

33.

vyjadřuje znepokojení nad nedostatečným oznamováním trestných činů z nenávisti ze strany obětí kvůli nedostatečným zárukám a selhání orgánů, které nedokáží trestné činy z nenávisti řádně vyšetřovat a ukončit beztrestnost takových činů v členských státech; vyzývá členské státy, aby vypracovaly a šířily nástroje a mechanismy pro oznamování trestných činů z nenávisti a nenávistných projevů a aby zajistily, aby byly všechny případy údajných trestných činů z nenávisti nebo nenávistných projevů účinně vyšetřeny, stíhány a souzeny;

Dezinformace a úloha platforem

34.

konstatuje, že nové digitální technologie a sociální média se podílejí na šíření dezinformací a zahraničního vměšování, a vedly k tomu, že on-line platformy hrají vlivnou úlohu při zveřejňování, šíření a podpoře zpravodajského a jiného mediálního obsahu; opětovně vyjadřuje obavu nad potenciální hrozbou, kterou dezinformace představují pro svobodu informací, svobodu projevu, demokratickou diskusi, nezávislost sdělovacích prostředků a veřejné zdraví; zdůrazňuje, že opatření proti dezinformacím by se měla zaměřovat na posilování plurality názorů prostřednictvím podpory vysoce kvalitní žurnalistiky, poskytování spolehlivých, fakty podložených a ověřených informací a budování mediální gramotnosti a že veškerá taková opatření musí poskytovat záruky svobody informací a svobody projevu;

35.

vyzývá k širší spolupráci mezi on-line platformami a donucovacími orgány s cílem účinně omezit šíření sdělení podněcujících k nenávisti nebo násilí; zdůrazňuje, že je důležité urychleně odstraňovat nezákonný obsah, aby se zabránilo jeho nekontrolovanému šíření; konstatuje však, že on-line platformy se nemohou a nesmí stát soukromými cenzurními orgány a že na odstranění nezákonného obsahu ze strany on-line platforem se musí vždy vztahovat záruky, včetně přezkumu soudními orgány členských států, aby byla chráněna svoboda vyjadřování, včetně umělecké svobody, právo na svobodné a nezávislé informace a základní práva občanů obecně; připomíná, že on-line platformy jsou součástí internetové veřejné sféry, v níž se uskutečňuje veřejná diskuse; vyzývá Komisi, aby zajistila záruky, že na těchto platformách budou dodržována základní práva a svoboda slova;

36.

připomíná, že politického profilování, dezinformací a manipulací s informacemi často využívají politické strany a soukromé nebo veřejné subjekty, a opětovně vyjadřuje své znepokojení nad skutečností, že se neustále objevují důkazy o vměšování, často s náznaky vlivu ze zahraničí, v průběhu všech významných vnitrostátních voleb i voleb na úrovni EU, přičemž velká část tohoto vměšování prospívá protievropským a populistickým kandidátům usilujícím o polarizaci a likvidaci ideologické plurality a zaměřeným na konkrétní menšiny a zranitelné skupiny; poukazuje na to, že boj proti zásahům třetích stran bude do budoucna zásadním faktorem při prosazování evropských hodnot a demokracie; v souvislosti s krizí způsobenou pandemií COVID-19 zdůrazňuje, že dezinformace a senzační zprávy sdělovacích prostředků týkající se pandemie využívají rovněž extrémní pravicové a populistické skupiny a politici, kteří se zaměřují na menšinové skupiny a přispívají k protiimigrační rétorice, což vede ke zvýšenému počtu rasistických a xenofobních nenávistných projevů a k diskriminaci;

37.

poukazuje na to, že se na celém světě nadále šíří různé formy zavádějících informací a dezinformací i další formy manipulace s informacemi souvisejícími mimo jiné s pandemií COVID-19, které se často zaměřují na nejzranitelnější komunity a mají potenciálně škodlivé důsledky pro veřejnou bezpečnost, zdraví a účinné řešení krizí; je přesvědčen, že cílem těchto dezinformačních kampaní je oslabit demokratický proces a důvěru občanů v demokratické instituce členských států; vítá společné sdělení ze dne 10. června 2020 o boji proti dezinformacím souvisejícím s onemocněním COVID-19; připomíná, že veškerá opatření, jejichž cílem je boj proti dezinformacím, včetně opatření přijatých v souvislosti s pandemií COVID-19, musí být nezbytná, přiměřená, transparentní, dočasná a musí podléhat pravidelnému dohledu a bránit jakémukoli posunu vedoucímu k veřejnému monopolu nebo koncentraci informačních zdrojů, přičemž za žádných okolností nesmějí novinářům a mediálním subjektům bránit ve výkonu jejich práce ani vést k bezdůvodnému odstraňování nebo blokování takového obsahu na internetu; vyjadřuje politování nad tím, že některé on-line platformy odstraňují nebo cenzurují obsah, včetně novinářského obsahu, související s pandemií COVID-19 na základě netransparentních podmínek, což zbytečně omezuje svobodu projevu; zdůrazňuje, že uplatnění takových opatření může vést k omezení nebo zablokování přístupu k informacím důležitým pro veřejné zdraví; zdůrazňuje, že jakékoli pokusy o kriminalizaci informování o pandemii mohou vést k nedůvěře v institucionální informace, zpožďovat přístup ke spolehlivým informacím a mít odrazující účinek na svobodu projevu;

38.

odsuzuje konspirační teorie a dezinformační kampaně financované z veřejných prostředků s cílem diskreditovat EU a uvádět veřejnost v omyl ohledně jejích cílů a činností; vyzývá Komisi, aby otevřeně odsoudila a odhalila šíření lží a dezinformací o EU státními orgány a aby zveřejňovala a rozesílala věcnou odpověď s cílem informovat občany;

39.

vítá iniciativu Komise směřující k předložení evropského akčního plánu pro demokracii, jehož cílem bude potírat dezinformace a přizpůsobit se vyvíjejícím se hrozbám a manipulacím a také podporovat svobodné a nezávislé sdělovací prostředky; zdůrazňuje v tomto ohledu, že ochrana svobody projevu, včetně svobodných, nezávislých a finančně životaschopných sdělovacích prostředků, umělecké svobody, obsahu základních práv a demokratické diskuse je spolu s bojem proti nenávistným projevům a dezinformacím základním faktorem, pokud jde o obranu právního státu a demokracie v EU; se znepokojením konstatuje, že podle studie platformy Global Disinformation Index (GDI) obdrží internetové stránky šířící dezinformace v EU každoročně na příjmech z reklamy více než 70 milionů EUR; poukazuje na potenciálně negativní vliv obchodních modelů založených na mikrocílení reklamy; potvrzuje, že obecné nařízení o ochraně osobních údajů (30) stanoví právo jednotlivců nebýt předmětem všudypřítomného on-line sledování na všech stránkách a aplikacích; vyzývá Komisi, aby v tomto smyslu dále spolupracovala s digitálními platformami a zintenzívnila úsilí s cílem prosadit zákaz těchto praktik, bojovat proti strategickému a automatizovanému šíření dezinformací prostřednictvím používání botů nebo falešných profilů na internetu a zvýšit transparentnost, pokud jde o financování a distribuci reklamy na internetu; vyzývá dále všechny on-line platformy, aby zajistily, aby algoritmy, které jsou základem jejich vyhledávacích funkcí, nebyly primárně založeny na reklamě; žádá, aby byla zřízena mnohostranná skupina odborníků na digitální oblast a základní práva, která by zahrnovala nezávislé sdělovací prostředky a nevládní organizace působící v oblasti digitálních a lidských práv s cílem pomáhat Komisi a orgánům EU obecně;

40.

vítá zahájení projektu Evropské observatoře pro digitální média (EDMO), který zvýší úroveň dostupných vědeckých poznatků o dezinformacích na internetu, podpoří rozvoj trhu služeb EU v oblasti ověřování informací a napomůže vytvoření přeshraniční multidisciplinární komunity složené z ověřovatelů faktů a akademických výzkumných pracovníků, kteří budou spolupracovat se zúčastněnými stranami na zjišťování, analýze a odhalování potenciálních dezinformačních hrozeb, pokud jde například o COVID-19;

41.

připomíná Komisi a členským státům i soukromému sektoru, zejména on-line platformám i občanské společnosti jako celku, že v boji proti dezinformacím je nezbytné postupovat společně; zdůrazňuje, že on-line platformy by měly hrát klíčovou úlohu při odhalování dezinformací a boji proti nim; uznává slibný a nezbytný, ačkoli dosud nedostatečný vliv dobrovolných opatření, která přijali někteří poskytovatelé služeb a platformy v boji proti dezinformacím, nezákonnému obsahu a zahraničnímu vměšování do volebních procesů v EU; zdůrazňuje nicméně, že on-line platformy v současné době stále nenesou odpovídající odpovědnost za boj proti těmto bezprostředním hrozbám;

42.

zdůrazňuje, že účinnost opatření on-line platforem zaměřených na boj proti dezinformacím lze posoudit pouze tehdy, jsou-li prováděna zcela transparentně a sdílením relevantních údajů; naléhavě proto vyzývá Komisi, aby posoudila veškerá možná opatření s cílem přimět on-line platformy, aby účinně, transparentně a odpovědně řešily šíření dezinformací a odpovídajícím způsobem sdílely relevantní údaje; vyzývá Komisi, aby zvážila možnost uvalení sankcí na on-line platformy, které tak nečiní; očekává, že výše uvedené se příslušným způsobem odrazí v evropském akčním plánu pro demokracii a v aktu o digitálních službách.

43.

v této souvislosti zdůrazňuje, že odstranění on-line obsahu, pokud neexistuje soudní příkaz určující jeho nezákonný charakter, má výrazný dopad na svobodu projevu a informací; vyzývá k pravidelnému posuzování dopadu dobrovolných opatření, která přijímají poskytovatelé služeb a platformy v rámci boje proti dezinformacím; trvá na tom, že členské státy jsou povinny dodržovat, chránit a zaručovat základní práva, a žádá, aby posoudily všechny existující možnosti, jak chránit a zachovat právo na informace a účast; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby navrhla pravidla EU týkající se on-line platforem zaměřená rovněž na boj proti vládním praktikám, které zbytečně omezují svobodu projevu; zdůrazňuje, že používání automatizovaných nástrojů v moderování obsahu může ohrozit svobodu projevu a informací a že digitální politika a strategie EU musí stanovovat odpovídající opravné prostředky a záruky v plném souladu s příslušnými ustanoveními Listiny základních práv EU a EÚLP;

44.

domnívá se, že evropský kodex zásad boje proti dezinformacím by mohl být posílen lepším monitorováním stávajících závazků, transparentním poskytováním rozčleněných informací a údajů on-line platformami a rozšířením těchto závazků; domnívá se, že cestou kupředu by mohl být přístup založený na společné regulaci, který by průběžně odrážel současný vývoj v digitální oblasti;

45.

vyzývá společnosti v oblasti sociálních médií a on-line platformy, aby zvážily možnosti zpřístupnění nástrojů, které uživatelům umožní oznamovat a označovat případné dezinformace, s cílem usnadnit rychlou opravu a umožnit přezkum nezávislým a nestranným organizacím pro kontrolu faktů, které jsou třetími stranami, a možnosti, jak zabránit zneužití takových nástrojů; zdůrazňuje, že on-line platformy by měly spolupracovat s členskými státy a orgány EU s cílem usnadnit posuzování dezinformací a zahraničního vměšování a identifikovat jejich pachatele;

Mediální gramotnost

46.

vyzývá Komisi a členské státy, aby intenzivněji usilovaly o posílení vzdělávacích politik, které podporují mediální a informační gramotnost, umožňují občanům kriticky myslet a pomáhají jim identifikovat dezinformace; zdůrazňuje v této souvislosti, že zachování redakční nezávislosti v celostátních a místních sdělovacích prostředcích a rozvoj projektů mediální gramotnosti jsou základními prvky budování odolnosti, zvyšování povědomí a posilování vzdělávání v účinném boji proti propagandě, dezinformacím a manipulaci; domnívá se, že pro zvyšování odolnosti společnosti vůči podobným hrozbám v digitálním prostoru jsou velmi důležité vzdělávací programy zaměřené na mediální gramotnost a nepřetržité úsilí v této oblasti ve všech věkových skupinách; vyzývá v této souvislosti Komisi, aby v úzké spolupráci s členskými státy a organizacemi občanské společnosti rozvíjela vzdělávací programy pro informační, mediální a datovou gramotnost; zdůrazňuje, že mediální gramotnost je pro občany stále důležitější a kritickou dovedností; poukazuje na to, že aby bylo možné oslovit co nejširší publikum a co nejvíce věkových skupin, je důležité prostřednictvím platforem sociálních médií rozšířit iniciativy v oblasti mediální gramotnosti, včetně účinných strategií mediální gramotnosti pro starší osoby a nejzranitelnější skupiny; vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly rovněž programy a politiky zaměřené na podporu mediální a zpravodajské gramotnosti novinářů a mediálních subjektů a na rozvíjení schopnosti kriticky a vědomě posoudit vhodnost používání IKT, jako jsou například informační kampaně týkající se práv a možných rizik v digitální oblasti; zdůrazňuje, že je třeba vypracovat komplexní strategii EU v oblasti mediální gramotnosti, a vyzývá Komisi, aby v tomto směru zvýšila své úsilí; zdůrazňuje klíčovou úlohu organizací občanské společnosti při posilování mediální gramotnosti a při předcházení šíření nenávistných projevů; připomíná, že programy, u nichž se má za to, že využívají účinné strategie pro boj proti trestným činům z nenávisti a nenávistným verbálním projevům, se zaměřují na spolupráci, komunikaci, řešení konfliktů, řešení problémů, mediaci a zvyšování povědomí o předsudcích;

47.

naléhavě vyzývá Komisi, aby intenzivněji usilovala o zvýšení financování EU určeného na programy mediální gramotnosti a aby se aktivně zapojovala do podpory spolehlivých a ověřených informací založených na faktech posílením mediálních distribučních kanálů s cílem zlepšit přístup k těmto informacím; vyzývá členské státy, aby plně provedly ustanovení revidované směrnice o audiovizuálních mediálních službách, která jim ukládají povinnost podporovat a rozvíjet dovednosti v oblasti mediální gramotnosti;

48.

vybízí Komisi, aby poskytovala podporu pro doplnění vzdělávacích programů ve všech členských státech nejen v oblasti mediální gramotnosti, ale také v širším občanském vzdělávání, které bude zaměřeno mj. na demokratické hodnoty a lidská práva, za účelem další senzibilizace v oblasti dezinformací a propagandy;

49.

zdůrazňuje, že místní a komunitní mediální organizace hrají klíčovou roli při propagaci, tvorbě a šíření informací a zpráv o místních a menšinových uměleckých a kulturních akcích; považuje tyto organizace za důležitý nástroj pro zachování plurality sdělovacích prostředků a multikulturního prostředí v Evropě; domnívá se, že komunitní sdělovací prostředky by měly být rovněž zapojeny jako zainteresované strany do programů EU, které jsou zaměřené na podporu žurnalistiky a mediální gramotnosti, a vyzývá členské státy, aby jim poskytovaly odpovídající podporu a zajišťovaly tak plnění jejich vzdělávací a kulturní úlohy;

50.

vyzývá orgány EU, aby v případě závažných veřejných mimořádných událostí, jako je pandemie, posílily aktivní komunikaci ve všech úředních jazycích s cílem zajistit občanům EU přístup k přesným, uživatelsky vstřícným a ověřeným informacím;

o o

51.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1) Úř. věst. L 305, 26.11.2019, s. 17.

(2) Úř. věst. L 95, 15.4.2010, s. 1.

(3) Úř. věst. L 303, 28.11.2018, s. 69.

(4) Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 55.

(5) Přijaté texty, P9_TA(2020)0054.

(6) Přijaté texty, P9_TA(2020)0014.

(7) Přijaté texty, P9_TA(2019)0101.

(8) Přijaté texty, P9_TA(2019)0103.

(9) Přijaté texty, P9_TA(2019)0080.

(10) Přijaté texty, P9_TA(2019)0031.

(11) Přijaté texty, P9_TA(2019)0021.

(12) Přijaté texty, P8_TA(2019)0328.

(13) Přijaté texty, P8_TA(2019)0032.

(14) Úř. věst. C 390, 18.11.2019, s. 19.

(15) Úř. věst. C 433, 23.12.2019, s. 31.

(16) Úř. věst. C 238, 6.7.2018, s. 57.

(17) Úř. věst. C 324, 27.9.2019, s. 392.

(18) Úř. věst. C 41, 6.2.2020, s. 64.

(19) Úř. věst. C 390, 18.11.2019, s. 111.

(20) Úř. věst. C 369, 11.10.2018, s. 11.

(21) Úř. věst. C 346, 27.9.2018, s. 29.

(22) Úř. věst. C 331, 18.9.2018, s. 135.

(23) Úř. věst. C 263, 25.7.2018, s. 82.

(24) Úř. věst. C 356, 4.10.2018, s. 5.

(25) Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 162.

(26) Úř. věst. C 208, 10.6.2016, s. 89.

(27) International Women’s Media Foundation, „Global Report on the Status of Women in the News Media“ (Globální zpráva o postavení žen ve zpravodajských médiích), 2011.

(28) Viz The Economist, „The newspaper industry is taking a battering“, 18. dubna 2020 a News Media Europe, „COVID-19 and the news media: journalism always comes at a cost“, 24. března 2020.

(29) Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 23. dubna 1992, stížnost č. 11798/85, bod 46.

(30) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).