P9_TA(2020)0285

Odlesňování

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. října 2020 k doporučení Komise k právnímu rámci EU pro zastavení a odvrácení globálního odlesňování na úrovni EU (2020/2006(INL))

(2021/C 404/11)

Evropský parlament,

—	s ohledem na článek 225 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—	s ohledem na čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—	s ohledem na sdělení Komise o prosazování práva, správě a obchodu v oblasti lesnictví (FLEGT) – návrh akčního plánu EU ze dne 21. května 2003 (COM(2003)0251),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky (dále jen „nařízení EU o dřevu“) (1),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 ze dne 18. června 2020 o zřízení rámce pro usnadnění udržitelného investování (2),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci (3),

—

s ohledem na cíle udržitelného rozvoje OSN do roku 2030, konkrétně cíl č. 12 týkající se zodpovědné spotřeby a výroby a cíl č. 15 – chránit, obnovovat a podporovat udržitelné využívání suchozemských ekosystémů, udržitelně obhospodařovat lesy, bojovat proti desertifikaci a zastavit a zvrátit znehodnocování půdy a zastavit úbytek biologické rozmanitosti,

—	s ohledem na Pařížskou dohodu dosaženou na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (COP 21),

—	s ohledem na studii o požadavcích na náležitou péči v rámci dodavatelského řetězce, kterou zadalo Generální ředitelství Komise pro spravedlnost a spotřebitele (2020),

—	s ohledem na studii výzkumné služby Evropského parlamentu (EPRS) nazvanou „Právní rámec EU pro zastavení a odvrácení globálního odlesňování na úrovni EU – posouzení evropské přidané hodnoty“ ze září 2020 (4),

—	s ohledem na závěry Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě týkající se sdělení o posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů ze dne 16. prosince 2019;

—	s ohledem na amsterodamskou deklaraci nazvanou „Směrem k odstranění odlesňování z řetězců zemědělských komodit s evropskými zeměmi“ ze dne 7. prosince 2015,

—	s ohledem na mechanismus programu OSN pro snižování emisí z odlesňování a znehodnocování lesů (REDD+),

—	s ohledem na strategický plán OSN pro lesy na období 2017–2030 (UNSPF), který vymezuje šest globálních cílů pro lesy a 26 souvisejících dílčích cílů, jichž má být dosaženo do roku 2030,

—	ohledem na Úmluvu OSN o boji proti desertifikaci přijatou dne 17. června 1994,

—	s ohledem na vnitrostátní platformy pro udržitelnou produkci komodit vytvořené v rámci Rozvojového programu OSN (UNDP),

—	s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

—	s ohledem na Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966,

—	s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (5),

—	s ohledem na Americkou úmluvu o lidských právech z roku 1969,

—	s ohledem na Africkou chartu lidských práv a práv národů z roku 1987,

—	s ohledem na Úmluvu Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 169 o domorodém a kmenovém obyvatelstvu z roku 1989,

—	s ohledem na Deklaraci OSN o právech původních obyvatel z roku 2007,

—	s ohledem na pokyny OECD / Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) pro odpovědné zemědělské dodavatelské řetězce,

—	s ohledem na zprávu FAO o stavu světových lesů za rok 2020,

—	s ohledem na publikaci FAO o stavu lesů ve světě za rok 2018 – Směřování k trvalé udržitelnosti lesů, FAO (2018);

—	s ohledem na hodnocení celosvětových lesních zdrojů FAO za rok 2015 – databáze Agentury EU pro základní práva (FRA) 2015,

—	s ohledem na Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) z roku 1973,

—	s ohledem na Úmluvu o biologické rozmanitosti z roku 1992 a přidružený Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti z roku 2000 a Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání z roku 2010,

—	s ohledem na globální hodnotící zprávu Mezivládní vědecko-politické platformy pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby z roku 2019 o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách ze dne 6. května 2019,

—	s ohledem na zásady odpovědného investování OSN z roku 2006,

—	s ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv, které schválila Rada OSN pro lidská práva v roce 2011, a na pokyny OECD pro nadnárodní společnosti ve znění z roku 2011,

—	s ohledem na zvláštní zprávu Mezinárodního panelu OSN pro změnu klimatu o změně klimatu a půdě ze dne 8. srpna 2019,

—	s ohledem na Globální program pro boj proti nelegální činnosti proti fauně a lesům Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC),

—	s ohledem na Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, kterou přijala dne 25. června 1998 v Aarhusu Evropská hospodářská komise OSN,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 17. června 2010 o politikách EU ve prospěch zastánců lidských práv (6),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 o odpovědnosti podniků za závažné porušování lidských práv ve třetích zemích (7),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 4. dubna 2017 o palmovém oleji a likvidaci deštných pralesů (8),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2017 o dopadu mezinárodního obchodu a obchodních politik EU na globální hodnotové řetězce (9),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 3. července 2018 o porušování práv původních obyvatel ve světě, včetně zabírání půdy (10),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 11. září 2018 o transparentním a odpovědném řízení přírodních zdrojů v rozvojových zemích: případ lesů (11),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2020 o Zelené dohodě pro Evropu (12),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2020 o 15. zasedání konference smluvních stran (COP15) Úmluvy o biologické rozmanitosti (13),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 16. září 2020 o úloze EU v ochraně a obnově světových lesů (14),

—	s ohledem na „lesní závazek“ ze dne 21. března 2019, v němž se mnoho stávajících poslanců Evropského parlamentu zavázalo podporovat politiky na ochranu a obnovu lesů po celém světě a uznávání a zabezpečení území národů obývajících les a jejich práv,

—	s ohledem na závěry Rady ze dne 28. června 2018 o prosazování práva, správě a obchodu v oblasti lesnictví,

—	s ohledem na sdělení Komise nazvané „Posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů“ ze dne 23. července 2019 (COM(2019)0352),

—	s ohledem na studii Komise o proveditelnosti týkající se možností, jak posílit boj EU proti odlesňování z ledna 2018,

—	s ohledem na sdělení Komise nazvané Zelená dohoda pro Evropu ze dne 11. prosince 2019 (COM(2019)0640),

—	s ohledem na sdělení Komise nazvané „Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 – Navrácení přírody do našeho života“ ze dne 20. května 2020 (COM(2020)0380),

—	s ohledem na sdělení Komise nazvané „Strategie ‚od zemědělce ke spotřebiteli‘ pro spravedlivé, zdravé a ekologické potravinové systémy“ ze dne 20. května 2020 (COM(2020)0381),

—	s ohledem na prohlášení zástupců občanské společnosti k úloze EU v ochraně lesů z dubna 2018,

—	s ohledem na články 47 a 54 jednacího řádu,

—	s ohledem na stanoviska Výboru pro mezinárodní obchod, Výboru pro rozvoj, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A9-0179/2020),

vzhledem k tomu, že biologicky rozmanité lesy, které přírodním úložištěm uhlíku, jsou nedílnou součástí boje proti změně klimatu v souladu s cíli Pařížské dohody udržet nárůst průměrné celosvětové teploty výrazně pod hranicí 2 oC oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a usilovat o udržení tohoto nárůstu globální teploty pod hranicí 1,5 oC oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a že nejnovější vědecké poznatky dokládají, že omezení nárůstu na 1,5 stupně by významně omezilo škodlivé dopady na člověka a přírodní ekosystémy v porovnání se scénářem nárůstu o 2 stupně (15), jakož i z hlediska přizpůsobení se změně klimatu a zachování biologické rozmanitosti; vzhledem k tomu, že nejen odlesněné plochy, ale i lesy znehodnocené lidskými zásahy se mohou stát zdrojem oxidu uhličitého;

vzhledem k tomu, že lesy představují 80 % biologické rozmanitosti Země a pokrývají 30 % jejího povrchu (16); vzhledem k tomu, že lesy představují životně důležitou organickou infrastrukturu pro některé z nejhustších, nejcitlivějších a nejrozmanitějších ekosystémů na této planetě; vzhledem k tomu, že odlesňování představuje nejzávažnější hrozbu pro 85 % ohrožených druhů a že v období 1970–2012 již v důsledku odlesňování zmizelo z povrchu světa 58 % obratlovců (17);

C.	vzhledem k tomu, že lesy jsou zdrojem obživy a příjmů pro zhruba 25 % světové populace (18) a jejich ničení má závažné dopady na obživu nejzranitelnějších lidí včetně domorodých národů silně závislých na lesních ekosystémech;

D.	vzhledem k tomu, že emise dané změnami ve využívání půdy, zejména v důsledku odlesňování, představují přibližně 12 % celosvětových emisí skleníkových plynů a jsou druhou nejčastější příčinou změny klimatu po spalování uhlí, ropy a zemního plynu (19);

vzhledem k tomu, že odlesňováním jsou obzvláště zasaženy původní lesy; vzhledem k tomu, že původní lesy mají velmi vysoké zásoby uhlíku a vyznačují se jedinečnou úrovní biologické rozmanitosti a ekologických podmínek, a proto je nelze nahradit nově vysázenými lesy; vzhledem k tomu, že zalesňování prováděné způsobem, který je slučitelný s ochranou a posilováním místních ekosystémů, může hrát roli v boji proti změně klimatu;

vzhledem k tomu, že máme-li přispět k omezení úbytku biologické rozmanitosti a řešení klimatických krizí, je nezbytné lesy chránit a obnovovat takovým způsobem, abychom maximalizovali jejich kapacitu pro ukládání uhlíku a ochranu biologické rozmanitosti; vzhledem k tomu, že toto řešení má řadu výhod, neboť upřednostňuje růst stávajících lesů do stavu, kdy dosáhnou svého maximálního potenciálu, pokud jde o ukládání uhlíku, obnovuje dříve zničené ekosystémy, umožňuje rozklad organického materiálu a rovněž chrání biologickou rozmanitost, ale také půdu, vzduch, zemi a vodu;

G.	vzhledem k tomu, že celosvětově stoupá tlak veřejnosti na plnění mimoprodukčních funkcí lesa, což je mnohdy v příkrém rozporu se zhoršujícím se stavem lesních porostů;

vzhledem k tomu, že lesy poskytují společnosti důležité ekosystémové služby, jako je čistý vzduch, regulace toku vody, snižování emisí uhlíku, ochrana proti vodní a větrné erozi, stanoviště zvířat a rostlin, obnova znehodnocené půdy a odolnost vůči změně klimatu; vzhledem k tomu, že samotná přirozená regulace vodních toků v lesích se odhaduje na 1 360 až 5 235 USD (hodnota z roku 2007) (20) na hektar ročně a že tato „přírodní služba“ je silně ovlivněna odlesňováním; vzhledem k tomu, že lesy a biologická rozmanitost rovněž mají vlastní hodnotu přesahující jejich užitnou hodnotu pro člověka, a to i jako zásoby uhlíku, kterou nelze zpeněžit ani kvantifikovat;

I.	vzhledem k tomu, že lesy mají pro mnoho lidí a národů kulturní, sociální a duchovní hodnotu;

J.	vzhledem k tomu, že ačkoli se lesní porost v Unii v uplynulých desetiletích rozšířil, v posledních 18 letech trvale roste celosvětový úbytek stromového porostu a jen v roce 2019 bylo zničeno 3,8 milionu hektarů deštných pralesů (21);

vzhledem k tomu, že odlesňování, znehodnocování a přeměna světových lesů představuje stále větší hrozbu pro původní obyvatele a místní komunity, kteří čelí porušování lidských práv, útokům a zabíjení v reakci na své úsilí o ochranu svých lesů, půdy a životního prostředí, přičemž v roce 2018 byli každý týden zavražděni v průměru více než tři obránci půdy a životního prostředí a jen v posledním desetiletí bylo v konfliktech týkajících se zdrojů a půdy v Amazonii zabito více než 300 lidí (22);

vzhledem k tomu, že změna klimatu, celosvětový úbytek biologické rozmanitosti, jakož i ničení a změny přírodních stanovišť, včetně lesů, mají vážný dopad na stanoviště volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a vedou k většímu kontaktu mezi volně žijícími zvířaty, lidmi a domácími zvířaty, což zvyšuje riziko vzniku nových epidemií a pandemií pocházejících od volně žijících živočichů; vzhledem k tomu, že FAO potvrzuje, že nárůst počtu nových infekčních onemocnění se shoduje se zrychleným odlesňováním v tropických oblastech, jež souvisí zejména s výsadbou palmy olejné nebo sóji (23); vzhledem k tomu, že více než dvě třetiny nových infekčních onemocnění pocházejí ze zvířat, z toho převážná většina z volně žijících zvířat; vzhledem k tomu, že ochrana a obnova biologické rozmanitosti a funkčních ekosystémů je proto klíčem k posílení naší odolnosti a k prevenci výskytu a šíření budoucích onemocnění;

vzhledem k tomu, že voda je vzácným zdrojem; vzhledem k tomu, že neexistence nebo nedostatečné provádění právního rámce pro ochranu vodních zdrojů znemožňuje kontrolovat využívání tohoto zdroje a umožňuje nadměrné čerpání, znečištění a zabírání vody; vzhledem k tomu, že to poškozuje související ekosystémy a místní komunity; vzhledem k tomu, že v důsledku produkce komodit, které jsou rizikem pro lesy a ekosystémy, dochází k zabírání vody (24);

vzhledem k tomu, že udržitelné obhospodařování lesních zdrojů a obnovitelných surovin, jakož i využívání lesní půdy způsobem a v takové míře, jež zachovávají jejich biologickou rozmanitost, schopnost regenerace, vitalitu a jejich potenciál plnit nyní i v budoucnu příslušné ekologické, hospodářské a sociální funkce na místní, vnitrostátní a celosvětové úrovni a jež nezpůsobí poškození jiných ekosystémů, je důležitým prvkem celkového zaměření strategií k zastavení odlesňování, a to jak na úrovni Unie, tak na celosvětové úrovni;

O.	vzhledem k tomu, že se odhaduje, že spotřeba v Unii se podílí na celosvětovém odlesňování nejméně z 10 %;

P.	vzhledem k tomu, že je důležité podporovat udržitelnou výživu zvyšováním povědomí spotřebitelů o dopadech konzumních vzorců a poskytováním informací o stravovacích návycích, které jsou pro lidské zdraví prospěšnější a mají menší dopad na životní prostředí;

Obecné poznámky

poukazuje na to, že přibližně 80 % odlesňování ve světě je způsobeno rozšiřováním půdních ploch k zemědělskému využívání (25); v této souvislosti zdůrazňuje, že Komise ve svém sdělení o posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů z července 2019 uznává, že poptávka Unie po produktech, jako jsou palmový olej, maso, sója, kakao, kukuřice, dřevo nebo kaučuk, a to i ve formě zpracovaných produktů nebo služeb, je jedním z výrazných faktorů odlesňování, znehodnocování lesů, ničení ekosystémů a porušování lidských práv na celém světě a v celosvětovém měřítku se na odlesňování podílí přibližně 10 %, vyjádřeno v celkové konečné spotřebě (26); kromě toho konstatuje, že k celosvětovému odlesňování rovněž přispívá spotřeba dalších komodit v EU, jako jsou bavlna, káva, cukrová třtina, řepka a krevety pocházející z mangrovů;

konstatuje, že zachování lesů na celém světě a zabránění jejich degradaci patří k největším výzvám naší doby v oblasti udržitelnosti a bez nich nelze dosáhnout cílů Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, Pařížské dohody a Zelené dohody; zdůrazňuje, že v mnohých částech světa není možné zajistit udržitelné využívání lesů a ekosystémů prostřednictvím stávajících politik;

s velkým znepokojením konstatuje, že v období let 2014 až 2018 se úbytek lesních porostů zvýšil o 43 % na průměrný úbytek 26,1 milionu hektarů ročně ve srovnání s 18,3 milionu hektarů ročně v období 2002 až 2013; je obzvláště znepokojen úbytkem původních lesů, neboť ve třech posledních letech, za něž jsou k dispozici údaje (2016, 2017 a 2018), byla zaznamenána nejvyšší míra úbytku v tomto století, přičemž jen v brazilské Amazonii vzrostla míra odlesňování v červnu 2019 ve srovnání s červnem 2018 o 88 %; zdůrazňuje, že k ničení a znehodnocování přírodních lesů nedochází jen v tropických oblastech, ale po celém světě, a to i v rámci Unie a v jejím bezprostředním sousedství;

vyjadřuje politování nad tím, že celosvětová zalesněná plocha v současnosti představuje jen 68 % odhadované plochy před průmyslovou revolucí, že mezi lety 1990 a 2015 se lesní porost kvůli mýcení území a produkci dřeva zmenšil o 290 milionů hektarů a že mezi lety 2000 a 2013 se nenarušené lesní porosty (plochy o rozloze více než 500 km2, na kterých satelity nezjistily žádné působení lidské činnosti) zmenšily o 7 % (27);

konstatuje rovněž, že úpravy a ničení stanovišť s přesahem do přírodních lesních oblastí mají závažné důsledky pro zdraví lidí a zvířat na celém světě a ovlivňují i biologickou rozmanitost, zejména pokud jde o zvýšený výskyt tzv. zoonóz (jež způsobily 50 pandemií za posledních 30 let), přičemž nejnověji jde o pandemii COVID-19;

se znepokojením konstatuje, že v návaznosti na tragické šíření pandemie COVID-19 vyplývá z výzkumů znepokojivé zjištění, že existuje vztah mezi zoonózami a odlesňováním, změnou klimatu a úbytkem biologické rozmanitosti;

zdůrazňuje, že původní lesy jsou nenahraditelné a že jejich ztrátu nelze vykompenzovat žádným přístupem založeným na pěstování nových lesů; konstatuje, že zastavení odlesňování a znehodnocování lesů ve spojení s ochranou stávajících lesů, udržitelnou obnovou, zalesňováním a opětovným zalesňováním tak, aby se maximalizovala jejich kapacita v oblasti ukládání uhlíku a ochrany biologické rozmanitosti, může zajistit živobytí a zvýšit příjmy místních komunit a nabídnout příležitosti k hospodářskému rozvoji; zdůrazňuje v této souvislosti význam podpory agroekologie a udržitelné zemědělské produkce na celosvětové, státní, regionální a místní úrovni, předcházení neudržitelnému využívání půdy a neudržitelným postupům hospodaření s půdou, zvládání přírodních škodlivých činitelů a zmírňování změny klimatu;

zdůrazňuje, že existence velkých lesních ploch pomáhá zabránit desertifikaci kontinentálních regionů; navrhuje, aby v rozvojových a obchodních politikách byla významně zohledněna také ochrana lesů jako zdroje vláhy; zdůrazňuje například, že až 40 % celkových dešťových srážek v etiopské vrchovině, které jsou hlavním zdrojem Nilu, zajišťuje vlhkost získaná z lesů v konžské pánvi a že zastavení odlesňování v tomto regionu je důležité i pro otázku klimaticko-uprchlické krize;

zdůrazňuje skutečnost, že příčiny odlesňování jdou nad rámec odvětví lesnictví jako takového a týkají se široké škály otázek, jako je vlastnictví půdy, slabá vláda a vymáhání práva, ochrana práv původních obyvatel, změna klimatu, demokracie, lidská práva a politická svoboda, úroveň spotřeby komodit, vysoká závislost na dovozu krmiv, zemědělská politika, jakož i absence veřejných politik, které podporují a podněcují udržitelné a legálně získané a produkované komodity; připomíná, že ústřední úlohu při ochraně lesních ekosystémů hrají domorodé ženy a ženy pracující v zemědělství; vyzývá Komisi, aby zvýšila své úsilí o celostní řešení problému odlesňování prostřednictvím koherentního a právně závazného politického rámce, který bude zároveň zajišťovat ochranu ekosystémů; je přesvědčen, že pro udržitelné obhospodařování lesů má rozhodující význam genderová rovnost v rámci lesnického vzdělávání, což by se mělo odrazit i v politikách Unie;

10.

konstatuje, že na odlesňování se v řadě zemí podílí absence náležitých politik (například územního plánování), nejasné vlastnické vztahy a jiná práva k půdě, nedostatečná správa a nedostatečné vymáhání práva, protizákonné činnosti a nedostatečné investice do udržitelného obhospodařování lesů;

11.

konstatuje, že Evropský parlament přijal od prosince 2015 celkem 40 námitek proti dovozu geneticky modifikovaných potravin a krmiv, z nichž 11 se týkalo dovozu geneticky modifikované sóji; připomíná, že jedním z důvodů pro vznášení námitek proti tomuto dovozu bylo odlesňování spojené s pěstováním v zemích, jako je Brazílie a Argentina, kde je sója téměř výlučně geneticky modifikována pro použití s pesticidy; konstatuje, že nedávno zveřejněná recenzovaná studie výzkumných pracovníků z celé Unie uvádí, že Unie má největší uhlíkovou stopu na světě, a to v důsledku dovozu sóji z Brazílie, která je o 13,8 % větší než uhlíková stopa spojená s dovozem do Číny, což je největší dovozce sóji na světě; konstatuje, že takto velká uhlíková stopa Unie je způsobena jejím podílem na emisích z odlesňování (28); dále konstatuje, že podle Komise je sója dovážená do Unie plodinou, která historicky největší měrou přispívá ke globálnímu odlesňování a souvisejícím emisím, přičemž má téměř poloviční podíl na odlesňování spojeném s veškerým dovozem do Unie (29);

12.

upozorňuje na to, že produkce geneticky modifikovaných organismů je klíčovou hnací silou odlesňování, zejména v Brazílii a Argentině, a domnívá se, že dovoz geneticky modifikovaných organizmů do Unie by měl být ukončen; připomíná, že spotřeba masa, a to i v rámci Unie, přispívá k odlesňování mimo Unii tím, že zvyšuje poptávku po levných krmivech pro zvířata z geneticky modifikovaných potravin, přičemž jde zejména o dovoz geneticky modifikované sóji;

13.

konstatuje, že negativní dopad na lesy může mít i přeměna pastvin nebo zemědělské půdy původně využívaných k produkci potravin a krmiv na produkci paliv z biomasy (nepřímá změna ve využívání půdy);

Dobrovolná certifikace a dobrovolná označení třetích stran

14.

vítá rostoucí povědomí obchodních společností o problému celosvětového odlesňování, znehodnocování lesů a ničení ekosystémů, uznává potřebu opatření a odpovídajících závazků ze strany obchodních společností a uvědomuje si narůstající volání po transparentních, konzistentních, jednotných, spolehlivých a vymahatelných požadavcích v oblasti udržitelných dodavatelských řetězců, včetně snížené poptávky po komoditách ohrožujících lesy; konstatuje, že některé hospodářské subjekty přijaly Newyorskou deklaraci o lesích z roku 2014 a zavedly opatření k omezení odlesňování, jež však bohužel často nejsou ambiciózní, pokrývají pouze části dodavatelského řetězce a nejsou koncipována tak, aby řešily mnoho vzájemně propojených příčin odlesňování (30), a proto svá tvrzení o udržitelnosti a oznámené závazky nenaplňují; v této souvislosti zdůrazňuje, že dobrovolné závazky obchodních společností v oblasti boje proti odlesňování zatím nepostačují k zastavení celosvětového odlesňování;

15.

poukazuje na to, že systémy certifikace třetích stran plní důležitou úlohu při propojování podniků a občanské společnosti s cílem dosáhnout obecné shody ohledně problému odlesňování; konstatuje však, že ačkoli dobrovolné systémy certifikace třetích stran přispěly k rozvoji osvědčených postupů, tyto systémy samy o sobě nemohou zastavit ani odvrátit globální odlesňování a degradaci ekosystémů a měly by pouze doplňovat závazná opatření; konstatuje, že dobrovolná certifikace třetích stran může být nástrojem, který napomůže k posouzení a zmírnění rizik spojených s odlesňováním, pokud bude navržena a plně prováděna s přihlédnutím ke vhodně definovaným, měřitelným a ambiciózním kritériím udržitelnosti, z nichž vychází, tj. robustnost postupu certifikace a akreditace, mechanismy pro nezávislé sledování a zajištění shody, možnosti sledování dodavatelského řetězce a robustní požadavky na ochranu původních a jiných přírodních lesů a na podporu udržitelného obhospodařování lesů;

16.

poznamenává, že certifikace a označení třetích stran nemohou samy o sobě zabránit vstupu komodit a produktů ohrožujících lesy a ekosystémy na vnitřní trh Unie; zdůrazňuje proto, že certifikace třetích stran může pouze doplňovat, avšak nikoli nahrazovat procesy povinné náležité péče hospodářských subjektů, jež rovněž zajistí sociální a environmentální odpovědnost těchto subjektů, v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ zakotvenou v článku 191 SFEU;

17.

je znepokojen tím, že přemíra stávajících systémů certifikace a označení mate spotřebitele a snižuje jejich šance na informované rozhodování; v této souvislosti zdůrazňuje, že by měla být zvážena harmonizace povinnosti poskytování informací;

18.

zdůrazňuje, že opatření politiky, které je závislé pouze na volbě spotřebitelů, nepřiměřeně přesouvá odpovědnost za nákup produktů nezpůsobujících odlesňování na spotřebitele, což není dostatečně účinné k zavedení udržitelnější výroby jako standardní praxe; domnívá se, že informace pro spotřebitele o produktech, které nezpůsobují odlesňování, mohou být účinným nástrojem k doplnění právního rámce pro náležitou péči a k řešení tohoto problému na straně poptávky; naléhavě vyzývá Komisi, aby aspekty související s odlesňováním dále začleňovala do ekoznačky EU, zelených veřejných zakázek a dalších iniciativ souvisejících s oběhovým hospodářstvím, a to v rámci komplexního souboru opatření a iniciativ k zajištění dodavatelských řetězců, které nezpůsobují odlesňování; dále Komisi vyzývá, aby riziko odlesňování a degradace ekosystémů zahrnula mezi kritéria ekologických tvrzení ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES (31) a aby zavedla systém předběžného schvalování EU s cílem povolit používání ekologických tvrzení;

19.

konstatuje, že dosud neexistují žádná pravidla, která by zakazovala uvádět na unijní trh výrobky, jež přispěly k ničení lesů; poznamenává, že i dřevo, které bylo zákonně vytěženo v souladu s právními předpisy země původu, může přispívat k odlesňování, a přesto může mít volný přístup na trh Unie; konstatuje, že proto spotřebitelé mnoha komodit, které představují riziko pro lesy a ekosystémy, nemají v Unii žádnou záruku, že tyto produkty nepřispívají k odlesňování, a spotřebitelé tak přispívají k odlesňování nikoli svoji vinou, proti své vůli a nevědomky;

20.

konstatuje, že kritéria pro to, co představuje komoditu nebo produkty „nezpůsobující odlesňování“, na nichž jsou založeny systémy certifikace, nebyla vždy dostatečně komplexní, neboť někdy zahrnují pouze některé relevantní složky výrobku, pouze části životního cyklu výrobku nebo nepoužívají nedostatečnou definici produktu „nezpůsobujícího odlesňování“, což může vést k tomu, že si obchodní společnosti budou vybírat štítky podle výhodnosti a že budou usilovat o snížení ambicí certifikace obecně;

Závazná pravidla založená na náležité péči

21.

v tomto ohledu vítá výzvy velkého počtu obchodních společností k zavedení pravidel Unie pro povinnou náležitou péči v rámci dodavatelských řetězců komodit, které představují riziko pro lesy;

22.

připomíná své usnesení o Zelené dohodě pro Evropu ze dne 15. ledna 2020 a svůj požadavek, aby Komise neprodleně předložila návrh právního rámce EU, který s přihlédnutím k principu náležité péče zajistí, že produkty uváděné na trh Unie budou pocházet z udržitelných dodavatelských řetězců, které nepřispívají k odlesňování, a aby přitom věnovala zvláštní pozornost odstraňování hlavních příčin importovaného odlesňování a vytváření pobídek k dovozu produktů, které nezpůsobují odlesňování v zahraničí, a současně zohlednila hospodářský význam vývozu komodit pro rozvojové země, zejména pro drobné zemědělce, a vzala v potaz zpětnou vazbu od všech zúčastněných stran, především malých a středních podniků;

23.

připomíná, že Komise ve svém sdělení o odlesňování z roku 2008 stanovila cíl zastavit nejpozději do roku 2030 celosvětový úbytek lesních porostů a snížit do roku 2020 hrubý úbytek tropických lesů nejméně o 50 %, a upozorňuje, že druhý z uvedených cílů se téměř jistě nepodaří naplnit;

24.

vítá záměr Komise zabývat se globálním odlesňováním a znehodnocováním lesů, žádá ji však, aby zaujala ambicióznější politický přístup; vyzývá Komisi, aby předložila návrh právního rámce EU, který by stanovil povinné požadavky na náležitou péči, podávání zpráv, zveřejňování informací a účast třetích stran, jakož i odpovědnost a sankce v případě porušení povinností pro všechny společnosti, které poprvé uvedou trh Unie komodity obnášející riziko pro lesy a ekosystémy, stejně jako produkty odvozené z těchto komodit, a přístup ke spravedlnosti a nápravě pro oběti porušení těchto povinností, a aby k tomuto návrhu přiložila posouzení dopadu; domnívá se, že obchodníkům na trhu Unie by měly být uloženy povinnosti sledovatelnosti, zejména pokud jde o určení původu komodit a od nich odvozených produktů v okamžiku jejich uvedení na vnitřní trh Unie, aby se zajistily udržitelné hodnotové řetězce, které nepřispívají k odlesňování, jak je stanoveno v příloze tohoto usnesení; zdůrazňuje, že stejný právní rámec by se měl vztahovat i na všechny finanční instituce, které mají povolení působit v Unii a které poskytují finanční prostředky společnostem zabývajícím se sběrem, těžbou, produkcí nebo zpracováním komodit představujících riziko pro lesy a ekosystémy a z nich odvozených produktů nebo obchodováním s nimi;

25.

je přesvědčen, že Unie musí zajistit, aby podporovala jen ty globální dodavatelské řetězce a finanční toky, které jsou udržitelné a nejsou spojeny s odlesňováním a porušováním lidských práv; je přesvědčen, že povinná pravidla udržitelnosti přijatá na některém velkém trhu, jako je například trh Unie, mohou směrovat globální výrobní postupy k udržitelnějším postupům;

26.

zdůrazňuje, že komodity, které představují riziko pro lesy a ekosystémy, na něž se vztahuje tento právní rámec EU, by měly být stanoveny na základě objektivních, transparentních a vědecky podložených předpokladů, že tyto komodity jsou spojeny s ničením a znehodnocováním lesů a ekosystémů s vysokými uhlíkovými zásobami, které se vyznačují bohatou biologickou rozmanitostí, a s ohrožením práv původních obyvatel a lidských práv obecně;

27.

zdůrazňuje, že takový právní rámec EU by měl nejen zaručit zákonnost sběru, výroby, těžby a zpracování komodit a z nich odvozených produktů, které představují riziko pro lesy a ekosystémy v zemi původu, ale také udržitelnost tohoto sběru, výroby, těžby a zpracování;

28.

zdůrazňuje, že podle několika studií (32) nebude mít právní rámec, který by zabránil vstupu produktů spojených s odlesňováním na vnitřní trh Unie, žádný dopad na objem ani cenu komodit prodávaných v Unii a zahrnutých v příloze tohoto usnesení a že vícenáklady, které hospodářským subjektům při provádění těchto zákonných povinností vzniknou, jsou minimální;

29.

poukazuje na přínos nevládních organizací, ekologických aktivistů, průmyslových sdružení a oznamovatelů k boji proti nezákonné těžbě dřeva, která vede k odlesňování, ke ztrátě biologické rozmanitosti a zvyšování emisí skleníkových plynů;

30.

konstatuje, že tento právní rámec EU by měl být rozšířen i na jiné ekosystémy než lesy, například na mořské a pobřežní ekosystémy, mokřady, rašeliniště nebo savany, v nichž se ukládají značné zásoby uhlíku a které se vyznačují bohatou biologickou rozmanitostí, aby se zabránilo přesunu tlaku na tyto druhy krajiny;

31.

domnívá se, že tyto povinnosti by se měly vztahovat na všechny hospodářské subjekty uvádějící na trh Unie komodity ohrožující lesy a ekosystémy, a to bez ohledu na jejich velikost nebo místo registrace, jakmile důkladné hodnocení prokáže, že jsou funkční a použitelné na všechny účastníky trhu, včetně MSP; uznává, že opatření přijatá na základě posouzení rizik hospodářským subjektem musí být úměrná úrovni rizik spojených s danou komoditou, avšak domnívá se, že na roztříštěném koncovém trhu je zapojení menších i větších společností klíčové pro zajištění širokého dopadu a důvěry spotřebitelů; zdůrazňuje, že regulační rámec nesmí způsobovat nepřiměřenou zátěž pro malé a střední výrobní podniky, včetně drobných zemědělců, ani bránit jejich přístupu na trhy či k mezinárodnímu obchodu kvůli nedostatku kapacity; zdůrazňuje proto potřebu koordinovaného podpůrného mechanismu pro MSP na úrovni EU s cílem zajistit jejich informovanost, připravenost a schopnost vyrábět v souladu s požadavky v oblasti životního prostředí a lidských práv;

32.

zdůrazňuje, že mnohé z unijních podniků v rámci dodavatelského řetězce jsou malé a střední podniky, a vyzývá proto k účinnému provádění, které bude vůči podnikům této velikosti vstřícné a omezí jejich administrativní zátěž na nezbytné minimum; domnívá se, že by měl být zaveden mechanismus pro včasné varování podniků, který by je upozornil tehdy, pokud budou dovážet zboží z oblastí, kde může probíhat odlesňování;

33.

je přesvědčen, že povinné požadavky na náležitou péči platné v celé Unii by podnikům poskytly výhody, neboť by zajistily rovné podmínky tím, že by konkurenti měli stejné normy, a na rozdíl od mozaiky různých opatření na vnitrostátní úrovni by poskytly právní jistotu;

34.

připomíná závěry studie o požadavcích na náležitou péči v rámci dodavatelského řetězce, kterou zadalo Generální ředitelství Komise pro spravedlnost a spotřebitele, v níž se uvádí, že většina respondentů z řad podniků souhlasí s tím, že povinná náležitá péče by měla pozitivní dopad na lidská práva a životní prostředí;

35.

zdůrazňuje, že digitalizace a nové technologické nástroje mají potenciál poskytnout společnostem bezprecedentní řešení pro zjišťování dopadů na lidská práva a životní prostředí, předcházení těmto dopadům a jejich zmírňování a zohledňování;

36.

je přesvědčen, že budoucí právní rámec týkající se komodit, které představují riziko pro lesy, by měl vycházet ze zkušeností získaných z provádění akčního plánu FLEGT, nařízení EU o dřevu, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/821 (33) (nařízení o konfliktních minerálech), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/95/EU (34) (směrnice o vykazování nefinančních informací), právních předpisů o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu a dalších iniciativ Unie zaměřených na regulaci dodavatelských řetězců;

37.

vítá probíhající revizi směrnice o vykazování nefinančních informací a vyzývá Komisi, aby zlepšila kvalitu a rozšířila rozsah zveřejňování nefinančních informací, zejména pokud jde o podávání zpráv o environmentálních aspektech ze strany finančních institucí, a aby prosazovala začleňování aspektů souvisejících s lesy do sociální odpovědnosti obchodních společností;

Nařízení EU o dřevu a dobrovolné dohody o partnerství FLEGT (VPA)

38.

je přesvědčen, že nařízení EU o dřevu, zejména jeho požadavky týkající se náležité péče, je dobrým modelem, z něhož je možné vycházet při přípravě budoucího právního rámce EU pro zastavení a odvrácení globálního odlesňování na úrovni EU, ale že kvůli nedostatečnému provádění, omezenému rozsahu dřevařských produktů, které jsou v něm pokryty, a nedostatečnému vymáhání však nařízení EU o dřevu není schopno naplnit ducha ani záměr svých ustanovení; zastává proto názor, že z nařízení EU o dřevu lze vyvodit ponaučení, že je pro budoucí právní rámec EU třeba zavést lepší pravidla v oblasti provádění a vymáhání s cílem zastavit a odvrátit globální odlesňování na úrovni EU; připomíná, že zákonnost těžby lesních produktů a obchodu s nimi je v současnosti řešena v rámci nařízení EU o dřevu, a proto zdůrazňuje, že by se v rámci budoucího právního rámce EU mělo zamezit zdvojené úpravě a pravidla upravující zákonnou a nezákonnou těžbu lesních produktů a obchod s nimi by měla být harmonizována;

39.

žádá Komisi, aby posoudila možnost zahrnutí komodit, na něž se vztahuje nařízení EU o dřevu, do působnosti návrhu právního rámce EU pro zastavení a odvrácení globálního odlesňování na úrovni EU, přičemž by měla zohlednit i nadcházející kontrolu účelnosti nařízení EU o dřevu a zajistit plnění cílů stanovených v akčním plánu FLEGT; v rámci toho by Komise měla rovněž posoudit případné dopady na dobrovolné dohody o partnerství (VPA) a do tohoto procesu by měly být úzce zapojeny partnerské země z Unie produkující dřevo;

40.

vítá dobré výsledky, které při řešení problému nezákonné těžby dřeva na straně nabídky přináší spolupráce se třetími zeměmi v rámci akčního plánu a dobrovolných dohod o partnerství EU FLEGT, a zdůrazňuje, že toto úsilí by mělo být posíleno, zejména pokud jde o monitorování a kontrolu, ale i o nabídku budování kapacit; zdůrazňuje, že dobrovolné dohody o partnerství představují velmi účinný rámec pro navázání dobrých partnerských vztahů s těmito zeměmi a že je třeba podporovat uzavírání nových dohod s dalšími partnery; vyzývá EU ke zvýšení financování FLEGT;

41.

naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila plné provádění pracovního plánu EU FLEGT na období 2018–2022;

42.

vítá, že Komise chystá kontrolu účelnosti nařízení FLEGT a nařízení EU o dřevu, jež může představovat příležitost k posílení jejich vymáhání a k dalšímu zlepšení jejich provádění a k rozšíření jejich oblasti působnosti tak, aby zahrnovala např. tištěné a dřevěné výrobky a dřevo spojené s konflikty a posílila úlohu občanské společnosti;

43.

opakuje také svůj požadavek, aby se zpřísnily kontroly dovozu dřeva a dřevařských výrobků na hranicích Unie s cílem zajistit, aby dovezené produkty splňovaly kritéria nezbytná pro vstup do Unie; vyzývá k včasnému a účinnému provádění celního kodexu Unie a k posílení kapacit vnitrostátních celních orgánů s cílem zajistit lepší harmonizaci a provádění tohoto kodexu; zdůrazňuje, že Komise musí prostřednictvím mechanismu pro přímé a jednotné celní kontroly a ve spolupráci s členskými státy a při plném dodržení zásady subsidiarity zajistit, aby se při celních kontrolách v celé EU uplatňovaly stejné normy;

44.

je toho názoru, že pro řešení příčin odlesňování na straně nabídky by mohly být užitečné dohody o partnerství na základě obchodu s hlavními zeměmi, jež produkují komodity, které představují riziko pro lesy a ekosystémy, a konstatuje, že jednou z možností je model dobrovolných dohod o partnerství FLEGT;

45.

návrh by měl zajistit právní jistotu pro všechny příslušné zúčastněné strany, pokud jde o jakékoli nové celounijní opatření a rámec týkající se současného využívání dobrovolných dohod o partnerství FLEGT a udělování licencí tak, aby byl zajištěn zájem o investice do vývozu do EU, který nepřispívá k odlesňování; a vybízí Komisi, aby uzavřela dohody o partnerství na základě obchodu s hlavními producentskými zeměmi zemědělských komodit, aby bylo možné řešit příčiny odlesňování na straně nabídky.

Obchodní a hospodářská spolupráce

46.

v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba přezkoumat obchodní a investiční politiku s cílem účinněji řešit tuto globální výzvu, vytvořit celosvětově rovné podmínky a zohledňovat vazbu mezi obchodními dohodami a celosvětovou biologickou rozmanitostí i lesními ekosystémy;

47.

opakuje, že součástí obchodní a investiční politiky Unie, včetně dohody o volném obchodu s organizací Mercosur, by měly být závazné a vymahatelné kapitoly o udržitelném rozvoji, jež zajišťují plné dodržování mezinárodních závazků, zejména Pařížské dohody a Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, a jsou v souladu s pravidly Světové obchodní organizace (WTO) a s lidskými právy; vyzývá Komisi, aby zajistila, že všechny budoucí obchodní a investiční dohody budou obsahovat závazná a vymahatelná ustanovení týkající se mimo jiné nelegální těžby a korupce, s cílem zabránit odlesňování a znehodnocování lesů a ničení a znehodnocování ekosystémů;

48.

v souvislosti se zásadou „neškodit“, na kterou poukázalo sdělení o Zelené dohodě pro Evropu, doporučuje, aby Komise lépe a pravidelně hodnotila dopad stávajících obchodních a investičních dohod na odlesňování, znehodnocování lesů a ekosystémů, zabírání půdy a na lidská práva, a aby zajistila, že součástí kapitol týkajících se obchodu a udržitelného rozvoje v rámci všech dohod o volném obchodu a investičních dohod budou závazná a vymahatelná ustanovení o ochraně lesů a ekosystémů, o biologické rozmanitosti, o zastavení zabírání půdu a o udržitelném lesnictví;

49.

upozorňuje na to, že má-li se zabránit cenovému dumpingu, zajistit udržitelné využívání dřeva, předcházet šíření dvoustranných dohod založených na dumpingových cenách dřeva a zabránit tomu, aby docházelo k dalšímu rozšiřování těžby dřeva, měla by se zvážit nápravná opatření, včetně zavedení společného systému aukcí dřeva, aby bylo možné sledovat, odkud materiál pochází, a zohlednit v ceně otázky související s klimatem, biologickou rozmanitostí a lidskými právy;

50.

je přesvědčen, že obchod a mezinárodní spolupráce jsou důležitými nástroji pro sjednocení vyšších standardů udržitelnosti, zejména v odvětvích spojených s lesy a jejich návazných hodnotových řetězcích; vyzývá Komisi a členské státy, aby posílily spolupráci se třetími zeměmi prostřednictvím technické pomoci, výměny informací a osvědčených postupů při ochraně, zachování a udržitelném využívání lesů, a to se zvláštním zaměřením na propojení mezi organizovanou trestnou činností a komoditami spojenými s odlesňováním, a aby podporovaly a usnadňovaly vědeckou a akademickou spolupráci se třetími zeměmi, jakož i výzkumné programy pro šíření znalostí a inovací v oblasti biologické rozmanitosti, „zelených podniků“ a oběhového hospodářství; zdůrazňuje, že je důležité zohledňovat dopady opatření na zaměstnanost a růst v nejméně rozvinutých zemích, jež jsou závislé na produkci komodit, které představují riziko pro lesy a ekosystémy; vyzývá Unii, aby podporovala vlády třetích zemí a jejich občanskou společnost a spolupracovala s nimi v jejich boji proti odlesňování, zejména prostřednictvím režimu GSP +; vyzývá Komisi, aby posoudila, zda by neměl být vytvořen nový zvláštní nástroj pomoci na podporu obchodu, který by usnadňoval obchod v kontextu zmírňování rizik spojených s produkcí komodit, které představují riziko pro lesy a ekosystémy (FERC);

51.

žádá Komisi, aby opatření, jež mají být přijata, zaujímala k odlesňování komplexní a diferencovaný přístup, a to s ohledem na jeho různé rozměry a vazby jak na vytváření udržitelných podniků, tak na boj proti zločinným ekonomickým aktivitám; za tímto účelem vyzývá k dialogu se třetími zeměmi, aby bylo možné případ od případu analyzovat hlavní příčiny ztráty lesního porostu a relevanci opatření, která mají být provedena;

52.

zdůrazňuje, že ustanovení o zadávání veřejných zakázek v dohodách o volném obchodu by měla při přidělování zakázek zohledňovat sociální a environmentální kritéria a kritéria odpovědného chování podniků;

53.

trvá na tom, že povinné požadavky na úrovni Unie je třeba doplnit o zvýšenou a posílenou globální spolupráci, posílenou globální správu v oblasti životního prostředí a spolupráci se třetími zeměmi prostřednictvím technické pomoci, výměny informací a osvědčených postupů při ochraně, zachování a udržitelném využívání lesů, přičemž iniciativám v oblasti udržitelnosti prováděným soukromým sektorem se musí dostat zvláštního uznání, a musí je doprovázet zvýšené úsilí na klíčových mezinárodních fórech, včetně opatření Světové obchodní organizace (WTO) a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) s cílem zastavit odlesňování a znehodnocování lesů, obnovit lesy a zabránit opačnému efektu, jímž by byl odklon dodavatelských řetězců, které jsou nežádoucí z důvodu odlesňování, do jiných regionů ve světě;

54.

vyzývá Komisi a členské státy, aby prostřednictvím obchodu a mezinárodní spolupráce vybízely k nezbytným investicím s cílem konsolidovat vyšší standardy udržitelnosti v odvětvích lesnictví a jeho hodnotových řetězcích a podpořit oběhové biohospodářství, zelený cestovní ruch, energii z obnovitelných zdrojů, inteligentní zemědělství a další relevantní oblasti, a to i ve třetích zemích;

55.

56.

poukazuje na to, že je důležité, aby se odlesňování stalo součástí politického dialogu na úrovni jednotlivých států a aby se partnerským zemím dostalo pomoci při tvorbě a zavádění vnitrostátních rámců pro oblast lesnictví a udržitelného lesního hospodářství; zdůrazňuje, že tyto vnitrostátní rámce musejí odrážet domácí potřeby stejně jako globální závazky; poukazuje na to, že je třeba zavést mechanismus pobídek pro drobné zemědělce, aby udržovali a zlepšovali ekosystém a produkty získané udržitelným obhospodařováním lesů a zemědělstvím;

57.

zastává názor, že důrazné kroky v rámci vnitřního trhu Unie by měly jít ruku v ruce se silným opatřením na mezinárodní úrovni; národní orientační programy v rámci vnější činnosti EU by proto měly zahrnovat ustanovení na pomoc společnostem a drobným zemědělcům ze třetích zemí při spolupráci s hospodářskými subjekty uvádějícími komodity představující riziko pro lesy a ekosystémy na vnitřní trh Unie, aby mohly vykonávat činnost, aniž by poškozovaly lesy a ekosystémy;

58.

je přesvědčen, že nařízení navržené v příloze tohoto usnesení by mělo a mohlo být koncipováno tak, aby bylo v souladu s pravidly WTO, a mělo by být doprovázeno dohodami o partnerství na základě obchodu s hlavními producentskými zeměmi zemědělských komodit, aby bylo možné řešit příčiny odlesňování na straně nabídky;

59.

navrhuje, aby při jednáních o národních orientačních programech se třetími zeměmi Komise upřednostňovala ustanovení, jež podnikům ze třetích zemí a drobným zemědělcům, kteří spolupracují s hospodářskými subjekty uvádějícími komodity představující riziko pro lesy a ekosystémy na vnitřní trh Unie, pomohou vykonávat činnosti, které nepoškozují lesy a ekosystémy a lidská práva;

60.

poukazuje na to, že posílení právního rámce EU v oblasti odlesňování může mít významný dopad na ceny půdy ve třetích zemích, a má-li se zabránit spekulacím, neměl by být nejzazší termín stanoven až poté, co Komise zveřejní návrh popsaný v příloze tohoto usnesení;

Odlesňování a lidská práva

61.

zdůrazňuje, že změna regulačního rámce s cílem legalizovat využívání některých oblastí a upravit vlastnická práva k půdě neodstraňuje negativní dopad provádění této změny na lidská práva a životní prostředí; zdůrazňuje proto, že kritéria náležité péče musí kromě zákonnosti opatření zahrnovat i další prvky;

62.

konstatuje, že produkce komodit, které představují riziko pro lesy a ekosystémy, nemá negativní dopad na místní komunity pouze prostřednictvím přímého odlesňování, znehodnocování ekosystémů a zabírání půdy, ale také v důsledku zabírání vody, což může mít vliv na lesy a jiné ekosystémy;

63.

zdůrazňuje, že místní komunity, původní obyvatelstvo a osoby, které se zasazují o ochranu půdy a životního prostředí, jsou často v první linii boje za zachování ekosystémů; konstatuje, že v některých regionech jsou konflikty týkající se využívání půdy a zdrojů hlavní příčinou násilí páchaného na původním obyvatelstvu (35), a je znepokojen tím, že znehodnocování lesů a dalších vzácných ekosystémů a odlesňování je často spojeno s porušováním lidských práv nebo je na tomto porušování založeno; odsuzuje jakoukoli formu penalizace, obtěžování a pronásledování osob v souvislosti se zapojením do činností, jejichž cílem je ochrana životního prostředí; naléhavě proto žádá, aby do budoucího právního rámce EU byla zahrnuta i ochrana lidských práv, zejména vlastnického práva k půdě, práv týkajících se půdy a pracovních práv, se zvláštním ohledem na práva původních obyvatel a místních komunit; vyzývá Komisi, aby podpořila provádění procesů právní reformy v producentských zemích s účinnou a smysluplnou účastí všech zúčastněných stran, včetně občanské společnosti, původních obyvatel a místních komunit; vyzývá Unii a členské státy, aby na příštím zasedání Valného shromáždění OSN podpořily celosvětové uznání práva na zdravé životní prostředí;

64.

vyzývá Komisi a členské státy, aby na úrovni Unie vytvořily mechanismus rychlé reakce na podporu osob, které se zasazují o ochranu životního prostředí a lesů v Unii a na celém světě;

65.

zdůrazňuje, že součástí takového právního rámce musí být zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti a opravným prostředkům pro oběti porušování lidských práv a poškození životního prostředí, jehož se dopustily společnosti;

66.

zdůrazňuje, že kromě vytvoření právního rámce EU pro komodity, které přispívají k odlesňování, musí Unie s dotčenými zeměmi a dalšími hlavními dovážejícími zeměmi důrazněji řešit uplatňování lidských práv, odpovědnost v oblasti životního prostředí a právní stát jakožto horizontální otázky;

67.

zdůrazňuje, že takový právní rámec musí být navržen v souladu s mezinárodními závazky Unie vůči zemím Afriky, Karibiku a Tichomoří a musí být zohledněn v ambicích budoucí dohody po dohodě z Cotonou;

68.

připomíná význam dodržování obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv; podporuje právě probíhající jednání o vytvoření závazného nástroje OSN týkajícího se nadnárodních korporací a jiných podniků ve vztahu k lidským právům a poukazuje na to, že je důležité, aby se Unie tohoto procesu aktivně účastnila;

Opatření a politická soudržnost EU

69.

zdůrazňuje, že je třeba v rámci veškerých následných, regulačních či neregulačních činností a opatření týkajících se strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 a strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ a nařízení o strategických plánech SZP, včetně národních strategických plánů členských států, náležitě řešit dopad spotřeby komodit, které představují riziko pro lesy a ekosystémy, v Unii;

70.

zdůrazňuje, že je důležité podporovat udržitelné stravování zvyšováním povědomí spotřebitelů o dopadech konzumních vzorců a poskytováním informací o stravovacích návycích, které jsou pro lidské zdraví prospěšnější a mají menší dopad na životní prostředí; považuje za nezbytné zavést účinná opatření zaměřená na zvýšení podpory agroekologických postupů a snížení plýtvání potravinami v celém dodavatelském řetězci; zdůrazňuje, že je důležité provádět cílené osvětové akce pro spotřebitele za účelem zvýšení jejich povědomí o dopadu spotřebních návyků na lesy, biologickou rozmanitost a klima, poskytovat podporu a propagovat výběr potravin založený na produktech rostlinného původu;

71.

domnívá se, že Unie by měla podporovat využívání udržitelných místních zdrojů dřeva, výrobků z vytěženého dřeva nebo lesní biomasy s cílem minimalizovat uhlíkovou stopu vytvořenou při přepravě importovaného zboží ze třetích zemí a podnítit udržitelnou místní produkci a vytváření pracovních míst;

72.

zdůrazňuje, že je třeba ukončit závislost na dovozu lesních produktů a komodit rizikových pro ekosystém, a to tím, že se budou podporovat rostlinné bílkoviny z místních zdrojů, chov na pastvinách a legální a udržitelná krmiva, a to konkrétně prováděním strategie Unie v oblasti bílkovin;

73.

podporuje to, aby byly v rámci nových strategických plánů SZP prosazovány luštěniny a bílkovinné plodiny, které vážou dusík, mimo jiné pomocí střídaní plodin s ohledem na podmíněnost, ekorežimů, agroenvironmentálních opatření, nových odvětvových intervencí a podpory vázané na produkci s cílem zvýšit soběstačnost Unie v produkci bílkovinných plodin a zároveň přispět k dosažení cílů strategie pro biologickou rozmanitost a strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“; dále konstatuje, že příjmy a ziskovost z chovu hospodářských zvířat by měly být slučitelné s úrovní produkce, kterou lze udržet lučním systémem pastvy nebo pomocí domácích pícnin; vyzývá k dalšímu výzkumu a podpoře inovativních výrobních systémů a metod, které mohou snížit vnější vstupy a náklady, například pokud jde o systémy pastvy založené na pícninách, jako je střídání pastvin, i přestože objem produkce může být nižší;

74.

zdůrazňuje, že je důležité rozvíjet udržitelné biologické hospodářství, v němž by měly výrobky vyráběné udržitelným způsobem vysokou ekonomickou hodnotu;

75.

zdůrazňuje, že politika Unie v oblasti bioenergie by měla splňovat přísná sociální a environmentální kritéria;

76.

připomíná, že Unie se rizikem odlesňování zabývá ve svém nařízení o dřevě, akčním plánu EU FLEGT, dobrovolných dohodách o partnerství FLEGT, které podporují takové postupy ve výrobních zemích, do nichž se zapojuje více zúčastněných stran, a ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie (36), které obsahují množství ustanovení a mohly by sloužit jako cenný základ pro minimalizaci rizika odlesňování a nezákonné těžby dřeva; konstatuje, že směrnice o obnovitelných zdrojích energie rozšiřuje povinnost plnit unijní kritéria udržitelnosti z biopaliv na veškeré konečné použití bioenergie včetně vytápění/chlazení a výroby elektřiny, jelikož se však vztahuje pouze na suroviny používané k produkci bioenergie, nemůže v současné době zajistit, aby nebylo povoleno používání komodit spojených s odlesňováním nebo konverzí ekosystémů jako biopaliv;

77.

zdůrazňuje, že metody k dosažení cílů vytyčených v balíčku opatření Čistá energie pro všechny Evropany nesmí vést k odlesňování a znehodnocování lesů v jiných částech světa; vyzývá proto Komisi, aby do roku 2021 přezkoumala příslušné aspekty zprávy připojené k nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/807 (37) a případně provedla bez zbytečného odkladu, v každém případě však před rokem 2023, revizi tohoto nařízení, a to na základě vědeckých poznatků a v souladu se zásadou předběžné opatrnosti; žádá Komisi, aby přehodnotila údaje týkající se sóji a co nejdříve, nejpozději do roku 2030, ukončila používání všech biopaliv spojených s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy;

78.

domnívá se, že rozsáhlé používání biopaliv v Unii musí být doprovázeno dostatečnými kritérii udržitelnosti, aby se zabránilo přímým i nepřímým změnám ve využívání půdy, včetně odlesňování; dále konstatuje, že stávající kritéria dostatečně nezohledňují fosilní suroviny používané pro výboru biopaliv; vyzývá proto, aby se během probíhajícího provádění revidované směrnice o obnovitelných zdrojích energie sledoval a monitoroval její dopad, včetně účinnosti kritérií udržitelnosti pro bioenergii; upozorňuje na význam, který mají místní dodavatelské řetězce zajišťující dodávky surovin pro dosažení dlouhodobé udržitelnosti;

79.

je přesvědčen, že by pralesy a primární lesy měly být považovány za světové veřejné statky a že by jejich ekosystémy měly získat právní status;

Komunikace a zvyšování povědomí

80.

zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby byly v Unii spotřebovávány produkty z dodavatelských řetězců, které nezpůsobují odlesňování, a průběžně hodnotit dopady, kterou má spotřeba v Unii na takovéto produkty; žádá Komisi a členské státy, aby vytvořily informační a osvětové kampaně, které se zaměří na dovážené komodity a produkty a jejich dopad na světové lesy, ekosystémy a biologickou rozmanitost a také na jejich socio-ekonomické dopady na odlesňování a znehodnocování ekosystémů a trestnou činnost související s lesy v Unii a ve třetích zemích;

81.

poukazuje na to, že Komise musí zvážit, zda by neměly být původní lesy označeny za lokality patřící do dědictví UNESCO s cílem pomoci je chránit před odlesňováním a zvýšit šanci na to, aby veřejnost byla upozorněna na jejich ochranu; pokud to není proveditelné, měly by být posouzeny jiné právní možnosti, jak těchto cílů dosáhnout;

Definice, údaje o lesích a monitorování

82.

konstatuje, že současná definice pojmu „les“, jeho kategorizace, jakož i řada dalších pojmů a principů souvisejících s odlesňováním, které jsou formulovány v rámci udržitelného lesního hospodaření a přijímány relevantními subjekty, např. Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO), mají čistě technický charakter a nevystihují dostatečně rozdíl mezi přírodním lesem a lesní plantáží, v níž silně převažuje hospodářská funkce lesa nad funkcemi ostatními, a zdůrazňuje, že toto může v konečném důsledku vést ke zkreslování dat o rozloze a stavu světových lesů; vyzývá relevantní aktéry ke sjednocení používané terminologie v souladu se zněním uvedeným v příloze k návrhu tohoto usnesení, a zdůrazňuje význam tohoto zpřesnění pro efektivitu souvisejících nástrojů;

83.

zdůrazňuje, že je nutné zajistit zejména nezávislé sledování výroby a trhu s komoditami, které jsou spojovány s odlesňováním; vyzývá Komisi, aby prostřednictvím programu Horizont Evropa zintenzivnila své úsilí v této oblasti a aby s cílem zlepšit používané metody a zajistit získávání podrobnějších informací podporovala nezávislé monitorování v producentských zemích a výměnu osvědčených postupů a získaných zkušeností;

84.

zdůrazňuje, že je naprosto nezbytné zdokonalit mechanismus, který by pomáhal při zjišťování zdroje nebo původu materiálu ze dřeva uváděného na vnitřní trh;

85.

konstatuje, že širší přístup k celním údajům o dovozu do Unie by zvýšil transparentnost a odpovědnost v rámci globálních hodnotových řetězců; vyzývá Komisi, aby v rámci Unie vytvořila celní partnerství a zároveň rozšířila požadavky na celní údaje, zejména zahrnutím vývozce a výrobce mezi povinné prvky celních údajů, čímž se zvýší transparentnost a sledovatelnost globálních hodnotových řetězců;

86.

konstatuje, že k účinnému provádění je zapotřebí spolehlivé dostupnosti a přesnosti údajů používaných k posouzení toho, k jakému datu byla půda odlesněna nebo využita k jinému účelu;

87.

vyzývá Unii, aby dále rozvíjela výzkumné a monitorovací programy, jako jsou programy Copernicus, Evropský program pro pozorování Země a další monitorovací programy pro dohled nad dodavatelským řetězcem komodit, aby bylo možné identifikovat produkty, které vedly k odlesňování nebo zhoršování stavu životního prostředí během fáze jejich výroby, a včas na ně upozornit;

88.

vyzývá Komisi, aby prozkoumala možnost širšího využívání satelitního systému Copernicus ke sledování lesů a lesních požárů a k prevenci poškozování lesů, včetně monitorování a určování příčin požárů a poškozování lesů, odlesňování a přeměny ekosystémů, a aby usnadnila přístup příslušných orgánů v každém členském státě k tomuto systému a zajistila malým, středním a začínajícím podnikům přímý zdroj otevřených dat;

89.

vítá vytvoření střediska pro sledování lesů, které bude shromažďovat údaje a informace o odlesňování v Evropě i na celém světě, a vyzývá k tomu, aby toto středisko vytvořilo mechanismus na ochranu osob zasazujících se o ochranu lesů;

90.

žádá, aby se vytvořily mechanismy včasného varování s cílem informovat veřejné orgány, společnosti, včetně režimů třetích stran, a spotřebitele zboží pocházejícího z oblastí s rizikem přeměny ekosystémů, pokud jde o úbytek a zhoršování stavu lesů a savan, a také z oblastí, kde dochází k porušování lidských práv, a požaduje, aby se při řešení těchto otázek poskytla pomoc zintenzivněním dialogu a sdílením údajů s příslušnými třetími zeměmi;

91.

vyzývá Komisi, aby zřídila evropskou databázi shromažďující probíhající i minulé projekty mezi Unií a třetími zeměmi a dvoustranné projekty mezi členskými státy Unie a třetími zeměmi s cílem posoudit jejich dopad na světové lesy; zdůrazňuje zapojení místních a regionálních orgánů do provádění těchto projektů;

Obhospodařování lesů a výzkum a inovace týkající lesů

92.

zdůrazňuje, že je třeba zohlednit vazby mezi odvětvími založenými na lesnictví a dalšími odvětvími a význam digitalizace a investic do výzkumu a inovací v zájmu monitorování odlesňování;

93.

konstatuje, že odvětví lesnictví zaměstnává přímo nejméně 500 000 osob (38) v Unii a ve světě 13 milionů (39) a že se tato pracovní místa nacházejí zejména ve venkovských oblastech;

94.

konstatuje, že na úrovni Unie některé politiky členských států obsahují rámec pro lesy a jejich obhospodařování, který může být roztříštěný a nesouvislý, a proto je zapotřebí lepší a intenzivnější koordinace s cílem podporovat udržitelnost;

95.

požaduje, aby vlády, podniky, výrobci a občanská společnost úžeji spolupracovali na zavedení politických opatření a rámcových podmínek pro podporu projektů soukromého sektoru;

96.

poukazuje na zásadní význam výzkumu a inovací, pokud jde o zvýšení příspěvku udržitelného obhospodařování lesů a odvětví založených na lesnictví ke zvládnutí problémů v oblasti odlesňování a změny klimatu;

97.

žádá, aby při nepříznivých situacích docházelo ke vzájemné podpoře prostřednictvím výzkumu a výměny s cílem nalézt opatření, která budou přizpůsobena zeměpisným podmínkám a budou s to chránit před rozsáhlými požáry nebo zabránit napadení škůdci;

98.

vítá opatření, jejichž cílem je přizpůsobit výsadbu stromů změně klimatu; vítá skutečnost, že v mnoha zemích je již doporučováno a praktikováno zvyšování počtu odolných původních druhů stromů ve zdravých a biologicky rozmanitých lesích;

99.

zdůrazňuje význam odborné přípravy v oblasti udržitelného obhospodařování lesů, výsadby lesního porostu a agrolesnictví, včetně souvislého pokrytí vegetací, a to v rámci Unie i ve třetích zemích; domnívá se, že tyto faktory jsou zásadní pro zajištění biologické rozmanitosti i příjmů komunit v lesních oblastech a zemědělců, kteří se věnují agrolesnictví;

100.

poukazuje na to, že pro úspěšné uvedení udržitelného obhospodařování lesů do praxe má velký význam vzdělávání a kvalifikovaná, odborně dobře připravená pracovní síla; vyzývá proto Komisi a členské státy, aby zavedly opatření a využívaly stávajících partnerství k usnadnění výměny osvědčených postupů;

101.

vybízí ke zintenzivnění celosvětové spolupráce s cílem účinněji sdílet znalosti a zkušenosti, pokud jde o posilování udržitelného obhospodařování multifunkčních lesů;

102.

žádá proto Unii, aby v zájmu ochrany lesů navázala mezinárodní partnerství se třetími zeměmi a zároveň uplatňovala vhodné politiky zaměřené na dosažení nulového odlesňování, integrované územní plánování, transparentnost ohledně vlastnických vztahů k půdě a předcházení tomu, aby se lesy měnily na zemědělskou půdu; za tímto účelem vyzývá k zajištění mezinárodního financování v rámci dohod o globální ochraně lesů, a to v úzké spolupráci s evropskými vládami a mezinárodními aktéry;

103.

žádá, aby byly vypracovány koncepce pro udržitelnou budoucnost lesů na celém světě, které sladí hospodářské i environmentální zájmy, neboť lesy jsou pro mnohé země důležitým zdrojem, kterého se dobrovolně nechtějí vzdát;

104.

vyzývá k tomu, aby Unie při poskytování přímé podpory místním orgánům při zalesňování a realizaci udržitelných postupů obhospodařování uplatňovala v rámci celé Unie ucelenější přístup; vyzývá zejména k posílení úlohy Unie, pokud jde o poskytování pomoci místním a regionálním orgánům při vymáhání platné regulace na ochranu lesů;

105.

žádá, aby byla poskytnuta silná finanční podpora a byly vytvořeny pobídkové programy pro opatření k zalesnění půdy ve zhoršeném stavu a půdy nevhodné pro zemědělství.

Financování

106.

vyzývá Komisi, aby přijala víceletý finanční rámec, který poskytne pevnou podporu v oblasti klimatu a životního prostředí, a současně aby věnovala zvláštní pozornost dopadu finančních prostředků určených na vnější činnost, které by mohly přispívat k odlesňování a znehodnocování ekosystémů, jakož i některým fondům v oblasti výzkumu a vývoje; vyzývá ke kontrole VFR a všech evropských rozpočtů s ohledem na Zelenou dohodu;

107.

je přesvědčen, že kritéria EU pro zelené veřejné zakázky by měla ve svých ustanoveních zahrnovat otázku odlesňování a soulad s návrhem týkajícím se náležité péče; přezkum směrnice 2014/24/EU o zadávání veřejných zakázek (40) by měl zohledňovat začleňování náležité péče do kritérií pro zadávání veřejných zakázek;

108.

naléhavě vyzývá všechny orgány a agentury Unie, aby šly příkladem tím, že změní své chování, veřejné zakázky a rámcové smlouvy tak, aby používaly pouze produkty, které nepřispívají k odlesňování;

109.

zejména vyzývá Komisi, aby přijala iniciativy s cílem zakázat veřejný nákup dovážených produktů, jež způsobují odlesňování, v rámci mnohostranné Dohody o vládních zakázkách (GPA) organizace WTO a směrnice 2014/24/EU;

110.

vyzývá Unii, aby vhodným způsobem podpořila ochranu stávajících a vznik nových řádně vybraných chráněných území, zejména v zemích, které jsou významnými producenty dřeva;

111.

vyzývá Unii k tomu, aby poskytování finančních podpor směřujících do partnerských zemí podmiňovala zavedením funkčního systému závazných koncepčních nástrojů přispívajících k udržitelnému lesnímu hospodaření (například lesních hospodářských plánů); zdůrazňuje, že jejich funkčnosti lze dosáhnout pouze v případě, že jsou vypracovány s dostatečnou odborností, a vyzývá Unii k nastavení a vymáhání jasných pravidel pro jejich dodržování;

112.

žádá, aby se odvětví lesnictví bylo důležitým prvkem připravovaného nástroje pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI) a aby se při získávání soukromého financování pro udržitelné obhospodařování lesů v plné míře využil potenciál plánu vnějších investic a regionálních nástrojů kombinovaného financování; požaduje, aby namísto zavádění nových norem a systémů certifikace došlo k posílení těch, které již existují, a zdůrazňuje, že tyto normy a systémy certifikace musí být v souladu s pravidly WTO;

113.

zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby byla účinně uznávána a dodržována zvyková vlastnická práva k půdě v případě komunit závislých na lese a původních obyvatel, neboť se jedná o otázku sociální spravedlnosti v souladu s dobrovolnými pokyny Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) pro odpovědnou správu držení půdy, rybolovu a lesů (VGGT), deklarací OSN o právech původních obyvatel (UNDRIP) a s úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 169; vyzývá Komisi, aby podporovala šíření, využívání a provádění VGGT na celosvětové, regionální a vnitrostátní úrovni, a to i prostřednictvím plánu vnějších investic;

114.

žádá, aby byla posílena spolupráce mezi EU a AKT s cílem řešit narůstající problém odlesňování a desertifikace v zemích AKT, a to tím, že budou vypracovány akční plány zaměřené na zlepšení správy a ochrany lesů a vytvoření monitorovacích systémů; vyzývá Unii, aby zajistila začlenění otázky odlesňování do politických dialogů na úrovni jednotlivých zemí a pomohla partnerským zemím rozvíjet a provádět vnitrostátní rámce pro lesy a udržitelné dodavatelské řetězce a zároveň aby podpořila účinné provádění vnitrostátně stanovených příspěvků partnerských zemí podle Pařížské dohody;

115.

žádá Komisi, aby na základě čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie předložila návrh právního rámce EU pro zastavení a odvrácení globálního odlesňování na úrovni EU, který navazuje na doporučení uvedená v příloze tohoto usnesení;

o o

116.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a doporučení, která tvoří přílohu tohoto usnesení, Komisi a Radě.

(1) Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 23.

(2) Úř. věst. L 198, 22.6.2020, s. 13.

(3) Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 41.

(4) Výzkumná služba Evropského parlamentu (EPRS), „Právní rámec EU pro zastavení a odvrácení globálního odlesňování na úrovni EU – posouzení evropské přidané hodnoty“, PE 654.174, září 2020.

(5) Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1.

(6) Přijaté texty, P7_TA(2010)0226.

(7) Přijaté texty. P8_TA(2016)0405.

(8) Přijaté texty, P8_TA(2017)0098.

(9) Přijaté texty, P8_TA(2017)0330.

(10) Přijaté texty, P8_TA(2018)0279.

(11) Přijaté texty, P8_TA(2018)0333.

(12) Přijaté texty, P9_TA(2020)0005.

(13) Přijaté texty, P9_TA(2020)0015.

(14) Přijaté texty, P9_TA(2020)0212.

(15) Zpráva „Globální oteplení o 1,5 oC“, zvláštní zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) o dopadech globálního oteplení o 1,5 oC ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a o souvisejících plánech pro snižování celosvětových emisí skleníkových plynů, a to v souvislosti s posilováním celosvětové reakce na hrozbu změny klimatu a v zájmu udržitelného rozvoje a úsilí o vymýcení chudoby;

(16) Sdělení o posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů, Evropská komise, 2019.

(17) „Živá planeta 2016“ (Living planet 2016), WWF, Zoological society of London, Stockholm Resilience Centre

(18) Sdělení o posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů, Evropská komise, 2019.

(19) Smith P et al. (2014) Agriculture, Forestry and Other Land Use (Zemědělství, lesnictví a jiné využívání půdy). In: Climate Change 2014: Mitigation of Climate Change (Změna klimatu 2014: Zmírnění změny klimatu). Příspěvek pracovní skupiny III k páté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu [Edenhofer O et al. (eds.)]. Cambridge University Press, Cambridge, UK a New York, NY, USA.

(20) Cook, NASA Goddard Institute for Space Studies, 2005.

(21) We Lost a Football Pitch of Primary Rainforest Every 6 Seconds in 2019 (V roce 2019 jsme každých 6 vteřin přišli o deštný prales velikosti fotbalového hřiště), World resoruces Institute, online, 2. června 2020.

(22) Rainforest Mafias: How Violence and Impunity Fuel Deforestation in Brazil’s Amazon (Mafie z deštných pralesů: Jak násilí a beztrestnost přispívají k odlesňování v brazilské Amazonii), Human Rights Watch, online, 17. září 2019.

(23) Bruce A. Wilcox a Brett Ellis, Středisko pro ekologii infekčních nemocí, Asijsko-tichomořský institut pro tropické lékařství a infekční nemoci, Univerzita Hawaii, Manoa, USA; 2006.

(24) jak uvádí například Environmental Justice Atlas (Atlas environmentální spravedlnosti) https://ejatlas.org/conflict/water-grabbing-and-agribusiness-in-the-south-coast-of-guatemala – v případě Guatemaly (cukrová třtina, palmový olej a banány)

(25) FAO. 2016. Stav světových lesů 2016. Lesnictví a zemědělství: výzvy a příležitosti v oblasti využívání půdy. Řím. http://www.fao.org/3/a-i5588e.pdf

(26) Evropská komise, 2013. Dopad spotřeby EU na odlesňování: komplexní analýza dopadu spotřeby EU na odlesňování. Závěrečná zpráva. Studie, kterou financovala Evropská komise a vypracovaly organizace VITO, Mezinárodní ústav pro aplikovanou systémovou analýzu, HIVA – Výzkumný institut pro práci a společnost a Mezinárodní unie pro ochranu přírody.

(27) Zpráva IPBES 2019.

(28) Escobar, N., Tizado, E. J., zu Ermgassen, E. K., Löfgren, P., Börner, J. a Godar, J. (2020). Spatially-explicit footprints of agricultural commodities: Mapping carbon emissions embodied in Brazil's soy exports (Prostorově přesné stopy zemědělských komodit: mapování emisí uhlíku, které jsou součástí vývozu sóji z Brazílie), Global Environmental Change, 62, 102067. https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0959378019308623

(29) Technická zpráva Komise – 2013 – 063: „Dopad spotřeby EU na odlesňování: komplexní analýza dopadu spotřeby EU na odlesňování“, studie financovaná Evropskou komisí (GŘ ENV) a vypracovaná organizacemi VITO, IIASA, HIVA a IUCN NL, http://ec.europa.eu/environment/forests/pdf/1.%20Report%20analysis%20of%20impact.pdf, s. 23–24.

(30) Pětiletá hodnotící zpráva k Newyorské deklaraci „Ochrana a obnova lesů. Ambiciózní závazky, omezený pokrok“, září 2019.

https://forestdeclaration.org/images/uploads/resource/2019NYDFReport.pdf

(31) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách)

(Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22).

(32) https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0959378014001046

(33) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/821 ze dne 17. května 2017, kterým se stanoví povinnosti náležité péče v dodavatelském řetězci pro unijní dovozce cínu, tantalu a wolframu, jejich rud a zlata pocházejících z oblastí postižených konfliktem a vysoce rizikových oblastí (Úř. věst. L 130, 19.5.2017, s. 1).

(34) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/95/EU ze dne 22. října 2014, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými podniky a skupinami (Úř. věst. L 330, 15.11.2014, s. 1).

(35) Zpráva Úřadu brazilského nejvyššího státního zástupce: http://www.mpf.mp.br/pgr/noticias-pgr/conflitos-associados-a-terra-sao-principal-causa-de-violencia-contra-indigenas-e-comunidades-tradicionais-no-brasil-segundo-mpf

(36) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 82).

(37) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/807 ze dne 13. března 2019, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001, pokud jde o stanovení surovin s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy, u nichž je zjištěno značné rozšíření oblasti produkce na půdu s velkou zásobou uhlíku, a o certifikaci biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy s nízkým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy (Úř. věst. L 133, 21.5.2019, s. 1.).

(38) Databáze Eurostatu o lesnictví https://ec.europa.eu/eurostat/web/forestry/data/database

(39) http://www.fao.org/rural-employment/agricultural-sub-sectors/forestry/en

(40) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65).

PŘÍLOHA K USNESENÍ:

DOPORUČENÍ K OBSAHU POŽADOVANÉHO NÁVRHU

1. Cíl

Cílem tohoto návrhu nařízení (dále jen „návrh“) je poskytnout základ pro zajištění vysoké úrovně ochrany přírodních zdrojů, jako jsou přírodní lesy, biologická rozmanitost a přírodní ekosystémy, a přispět k posílenému rámci pro jejich udržitelnou správu, aby se zabránilo jejich znehodnocení a proměně, a to tím, že zajistí, aby trh Unie a spotřebitelské modely neměly na tyto oblasti škodlivý dopad. Tento návrh by měl pokrývat také otázky, jako je ochrana lidských práv a úředních i zvykových práv původních obyvatel a místních komunit týkajících se vlastnictví půdy, území a zdrojů, na něž má dopad těžba a výroba produktů.

Měl by zajišťovat transparentnost a jistotu, pokud jde o:

a)	komodity, na něž se vztahuje tento návrh, a z nich odvozené produkty, které jsou uváděny na vnitřní trh Unie,

b)	postupy zásobování a financování týkající se všech hospodářských subjektů působících na vnitřním trhu Unie,

výrobní postupy hospodářských subjektů zajišťujících sběr, těžbu, dodávky a zpracování komodit, které představují riziko pro lesy a ekosystémy, nebo vyrábějících produkty odvozené z komodit, které představují riziko pro lesy a ekosystémy, na vnitřním trhu Unie, jakož i postupy subjektů, které je financují.

Nařízení by mělo přispívat k plnění mezinárodních závazků, které Unie a její členské státy přijaly v oblasti životního prostředí a lidských práv, jako jsou Pařížská dohoda a cíle v oblasti udržitelného rozvoje, a povinností stanovených v mezinárodních úmluvách týkajících se lidských práv a mělo by vytvořit právě závazná kritéria udržitelnosti pro oblast lidských práv a ochranu přírodních lesů a přírodních ekosystémů před jejich proměnou a znehodnocením, jak stanoví tento návrh. Návrh by měl být založen na posouzení rizik a měl by být přiměřený a vymahatelný.

2. Oblast působnosti

Návrh by se měl vztahovat na všechny hospodářské subjekty bez ohledu na jejich právní formu, velikost nebo složitost jejich hodnotových řetězců, tj. na všechny fyzické nebo právnické osoby (s výjimkou nekomerčních spotřebitelů), které poprvé uvádějí komodity, na něž se vztahuje tento návrh, a z nich odvozené produkty na vnitřní trh Unie nebo které poskytují financování hospodářským subjektům provádějícím tuto činnost. To by se mělo vztahovat na hospodářské subjekty se sídlem v Unii i se sídlem v třetích zemích. Hospodářské subjekty, které nemají sídlo v Unii, by měly k plnění těchto úkolů pověřit (v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 (1)) svého zplnomocněného zástupce.

Všechny hospodářské subjekty by měly mít nárok legálně uvádět komodity, které představují riziko pro lesy a ekosystémy, a z nich odvozené produkty na trh Unie, pouze pokud mohou v souladu s ustanoveními uvedenými v oddíle 4 této přílohy prokázat, že v rámci jejich vlastní činnosti a všech typů obchodních vztahů, které navázaly s obchodními partnery a subjekty v celém svém hodnotovém řetězci (tj. s dopravními společnostmi, dodavateli, obchodníky, nabyvateli franšízy, držiteli licencí, společnými podniky, investory, klienty, smluvními partnery, firemními zákazníky, konzultanty a finančními, právními a dalšími poradci), existuje nanejvýš zanedbatelná míra rizika, že zboží uvedené na trh Unie:

—	pochází z půdy získané přeměnou přírodních lesů nebo jiných přírodních ekosystémů,

—	pochází z přírodních lesů a přírodních ekosystémů, které podléhají znehodnocování,

—	a je vyrobeno způsobem, který by zahrnoval porušování lidských práv nebo s jakýmkoli porušováním lidských práv souvisel.

Finanční instituce poskytující financování, investice, pojištění nebo jiné služby hospodářským subjektům zapojeným do dodavatelského řetězce komodit mají rovněž povinnost věnovat náležitou péči tomu, aby zajistily dodržování povinností stanovených v tomto návrhu ze strany společností v dodavatelském řetězci.

Hospodářské subjekty by měly přijmout vhodná a transparentní opatření, aby zajistily dodržování těchto norem v celém svém dodavatelském řetězci.

Návrh by se měl vztahovat na všechny komodity, které jsou nejčastěji spojovány s odlesňováním, znehodnocováním přírodních lesů a přeměnou a znehodnocováním přírodních ekosystémů v důsledku lidské činnosti. Seznam těchto komodit by měl být vypracován na základě nezávislého odborného posouzení s přihlédnutím k principu předběžné opatrnosti, měl by být uveden v příloze tohoto návrhu a měl by zahrnovat alespoň palmový olej, sóju, maso, kůži, kakao, kávu, kaučuk a kukuřici a všechny meziprodukty nebo konečné produkty, které jsou z těchto komodit odvozeny, a produkty, které tyto komodity obsahují. V případě, že odvozené produkty obsahují vstupy z více než jedné komodity, na kterou se vztahuje tento návrh, měla by se náležitá péče uplatňovat u každé z nich. Komodity, na které se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 (2) (dále jen „nařízení EU o dřevu“), by měly být poté, co Komise provede s přihlédnutím k zásadě předběžné opatrnosti nezávislé odborné posouzení, začleněny do oblasti působnosti návrhu, a to do tří let ode dne vstupu návrhu v platnost.

Pokud by se objevily důkazy nebo významné náznaky, že sběr, těžba nebo produkce dalších komodit a produktů odvozených z těchto komodit má negativní vliv na přírodní lesy, přírodní ekosystémy nebo lidská práva a zvykové právo původních obyvatel a místních komunit na půdu, území a zdroje, měla by Komise na základě nezávislého odborného posouzení včas přijmout akty v přenesené pravomoci, a to s přihlédnutím k zásadě předběžné opatrnosti, zkontrolovat a upravit příslušný seznam přidáním těchto dalších komodit a produktů z nich odvozených, tak aby se na ně vztahoval tento návrh. Komise by měla být při zjišťování nově vznikajících rizik obezřetná a proaktivní a s cílem spravovat seznam komodit, který by odrážel stav poznání rizik v oblasti lidských práv a životního prostředí v příslušných odvětvích, by měla aktivně konzultovat danou problematiku s mnoha různými zúčastněnými stranami s relevantními zkušenostmi.

Návrh by se měl rovněž vztahovat na všechny finanční instituce, které mají povolení působit v Unii a které poskytují finance, investice, pojistky nebo jiné služby hospodářským subjektům zabývajícím se sběrem, těžbou, výrobou, zpracováním nebo prodejem komodit, které představují riziko pro lesy a ekosystémy, a produktů z nich odvozených nebo obchodováním s nimi, a to s cílem zajistit, aby tyto finanční instituce samy o sobě a jejich dodavatelské společnosti dodržovaly povinnosti v oblasti životního prostředí a lidských práv stanovené v návrhu.

Návrh by se měl vztahovat na obchodníky, tj. každou fyzickou nebo právnickou osobu zapojenou do obchodní činnosti, která prodává nebo kupuje od hospodářských subjektů na vnitřním trhu Unie jakoukoli komoditu, na niž se vztahuje tento návrh, nebo z ní odvozený produkt, který již byl uveden na vnitřní trh Unie. Hospodářské subjekty na vnitřním trhu Unie by neměly mít možnost spolupracovat s obchodníky, pokud nejsou obchodníci schopni:

—	uvést, od kterých hospodářských subjektů nebo obchodníků pocházejí dodávky komodit, na které se vztahuje nařízení, a z nich odvozené produkty, a

—	případně uvést, kterým obchodníkům byly komodity, na něž se vztahuje tento návrh, a z nich odvozené produkty dodány, a

—	zajistit možnost vysledování svých výrobků, aby bylo možné při uvádění na vnitřní trh Unie identifikovat jejich původ.

3. Obecné povinnosti

3.1. Odlesňování a přeměna přírodních ekosystémů

Komodity, na něž se návrh vztahuje, a z nich odvozené produkty, které jsou uváděny na trh Unie, by neměly vést k odlesňování nebo přeměně přírodních ekosystémů, ani by neměly být jejich výsledkem.

Z tohoto důvodu by se komodity, které představují riziko pro lesy a ekosystémy, uváděné na trh Unie, ať už jako suroviny, nebo jako produkty odvozené z těchto komodit nebo obsahující tyto komodity, neměly sklízet a těžit na půdě nebo vyrábět z půdy, která měla k určitému termínu v minulosti, jenž je založen na vědeckých poznatcích a odůvodněný, který lze použít v praxi a který je v souladu s mezinárodními závazky EU, nejpozději však v roce 2015, status přírodního lesa nebo přírodního ekosystému ve smyslu definice uvedené v oddíle 3.3 „Definice“, ale od té doby tento status v důsledku odlesňování nebo přeměny ztratila.

3.2. Znehodnocování přírodních lesů a přírodních ekosystémů

Komodity, na něž se návrh vztahuje, a z nich odvozené produkty uváděné na trh Unie, by neměly vést v důsledku lidské činnosti ke znehodnocování přírodních lesů nebo přírodních ekosystémů, ani by neměly být jeho výsledkem.

Z tohoto důvodu by se komodity, které představují riziko pro lesy a ekosystémy, uváděné na trh Unie, ať už jako suroviny, nebo jako produkty odvozené z těchto komodit nebo tyto komodity obsahující, neměly sklízet a těžit na půdě nebo vyrábět z půdy, která měla k určitému stanovenému termínu status přírodního lesa nebo přírodního ekosystému ve smyslu definice uvedené v oddíle 3.3. Tento termín musí být stanoven v minulosti, nejpozději však do roku 2015, a musí se zakládat na vědeckých poznatcích, musí být odůvodněný, použitelný v praxi a v souladu s mezinárodními závazky Unie. Na trh Unie by mělo být možné uvádět pouze komoditu, která byla sklizena, vytěžena nebo vyrobena v souladu s cíli v oblasti ochrany přírody a která nevedla ke ztrátě nebo zhoršení funkcí ekosystému na půdě, na níž byla sklizena, vytěžena nebo vyrobena, nebo v jejím okolí.

3.3. Definice

Legislativní návrh Komise by měl obsahovat definice toho, co představuje „les“, „přírodní les“, který má celou řadu nebo většinu vlastností původního lesa v dané lokalitě, a to i v přítomnosti lidské činnosti, „odlesnění“, „znehodnocování lesů“, „přírodní ekosystém“, „poškozování ekosystému“ a „přeměna ekosystému“. Tyto definice by se měly zakládat na objektivních vědeckých úvahách a přihlížet k příslušným zdrojům mezinárodního práva a mezinárodních organizací a také k dalším iniciativám nabízejícím vhodnou definici, jako je Organizace OSN pro výživu a zemědělství, iniciativa pro vytvoření rámce odpovědnosti nebo organizace High Carbon Stock Approach.

Definice by se měly zakládat na těchto zásadách:

—	měly by zajistit dosažení co nejvyšší ochrany životního prostředí, především v případě lesů a dalších přírodních ekosystémů, a být v souladu s mezinárodními a tuzemskými závazky Unie týkajícími se lesů, biologické rozmanitosti a ochrany klimatu,

—	měly by podporovat dosažení cíle Unie, kterým je zachování přírodních lesů a ekosystémů, mj. zejména primárních a obnovených lesů, a bránit tomu, aby byly nahrazeny lesy a ekosystémy, které jsou výsledkem lidské činnosti, jako jsou lesní plantáže,

—	měly by být dostatečné obsáhlé, aby zajistily ochranu dalších přírodních ekosystémů, které jsou stejně jako lesy důležité z hlediska zachování biologické rozmanitosti a dosažení klimatických cílů stanovených v Pařížské dohodě,

—

jejich cílem by mělo být zajistit, aby přijetí unijních opatření na ochranu světových lesů nevedlo k tomu, že by se problém jejich přeměny a znehodnocení přenesl na jiné přírodní ekosystémy, které jsou z hlediska biologické rozmanitosti, klimatu a ochrany lidských práv stejně důležité jako přírodní lesy.

3.4. Porušování lidských práv

Komodity, které představují riziko pro lesy a ekosystémy, uváděné na trh Unie ve formě suroviny nebo produktu odvozeného z těchto komodit či obsahujícího tyto komodity by neměly být sklízeny, těženy nebo vyráběny na půdě získané nebo využívané v rozporu s lidskými právy zakotvenými ve vnitrostátních právních předpisech ani s právy stanovenými alespoň v Listině základních práv EU nebo v mezinárodních dohodách, jako jsou např. práva původních obyvatel a místních komunit, včetně vlastnických práv k půdě a procesního práva udělit nebo odepřít svobodný předchozí a informovaný souhlas stanovený například stálým fórem OSN o otázkách původních obyvatel, smluvními orgány OSN a regionálními smluvními orgány, dále právo na vodu, právo na ochranu životního prostředí a na udržitelný rozvoj, právo na obranu lidských práv a ochranu životního prostředí, aniž by docházelo k jakémukoli pronásledování nebo zastrašování, pracovní práva zakotvená v základních úmluvách MOP a další mezinárodně uznávaná lidská práva související s využíváním půdy, přístupem k ní nebo jejím vlastnictvím a lidské právo na zdravé životní prostředí, jak je definováno v rámcových zásadách pro lidská práva a životní prostředí a v normách a osvědčených postupech stanovených zvláštním zpravodajem OSN pro lidská práva a životní prostředí.

Zvláštní pozornost by měla být věnována dětské práci s cílem ji odstranit.

Sběr, těžba nebo výroba komodit, na něž se tento návrh vztahuje, by měla ve všech fázích respektovat práva místních komunit a původních obyvatel a všechny formy vlastnického práva, ať už jde o práva veřejná, soukromá, komunální, kolektivní, práva původního obyvatelstva, práva žen nebo zvykové právo. Je třeba určit a respektovat formální a zvykové právo původních obyvatel a místních komunit na pozemky, území a zdroje a také jejich schopnost bránit svá práva, aniž by se museli obávat odvetných opatření. Mezi tato práva patří právo na vlastnictví, obývání, užívání a spravování těchto pozemků, území a zdrojů.

Komodity, na něž se návrh vztahuje, by neměly pocházet z půdy, jejíž získání či užívání má vliv na práva komunit a vlastnické právo k půdě. Komodity uváděné na trh Unie by zejména neměly být sklízeny, těženy nebo produkovány z pozemků původních obyvatel a místních komunit bez jejich svobodného, předchozího a informovaného souhlasu nehledě na to, zda se jedná o pozemky, k nimž mají vlastnický titul, nebo o pozemky, které jsou v jejich vlastnictví podle zvykového práva.

4. Povinnost zjišťovat škody v hodnotových řetězcích, předcházet jim a zmírňovat je

4.1. Povinnost náležité péče

Hospodářské subjekty by měly přijímat veškerá nezbytná opatření, která by respektovala a zajistila ochranu lidských práv, přírodních lesů a přírodních ekosystémů v rámci celého svého hodnotového řetězce, jak je stanoveno v návrhu. To by se mělo týkat všech typů obchodních vztahů, které podniky navázaly s obchodními partnery a subjekty v celém svém hodnotovém řetězci (jako jsou dodavatelé, obchodníci, nabyvatelé franšízy, držitelé licencí, společné podniky, investoři, klienti, smluvní partneři, firemní zákazníci, dopravní společnosti, konzultanti a finanční, právní a další poradci), a jakýchkoli jiných státních nebo nestátních subjektů přímo spojených s jejich obchodní činností, produkty nebo službami.

Hospodářské subjekty by přitom měly k náležité péči zaujmout přístup založený na posuzování rizikových faktorů, v jehož rámci odpovídá povaha a rozsah náležité péče druhu a míře rizika nepříznivých vlivů. Na oblasti s vyšším rizikem by se měla vztahovat důkladnější náležitá péče.

V rámci této péče by se měly přiměřeně a účinně provádět následující opatření:

a) zmapování celého hodnotového řetězce

Hospodářské subjekty by měly zjistit, zda komodity a produkty v rámci celých jejich hodnotových řetězců splňují kritéria udržitelnosti a lidských práv obsažená v návrhu, a to získáním informací o přesné oblasti (oblastech), odkud dané zboží pochází, a jejich vyhodnocením. Kromě kritérií v oblasti životního prostředí musí získání informací umožnit hospodářskému subjektu dospět k závěru, že ti, kteří na těchto pozemcích produkují komodity, které představují riziko pro lesy a ekosystémy, jsou oprávněni tak činit a získali od osob, které jsou držiteli práv k těmto pozemkům, svobodný, předchozí a informovaný souhlas a že neporušují ani neporušili žádná lidská práva uvedená v tomto návrhu.

Hospodářské subjekty jsou zejména povinny mít a zpřístupnit informace o:

i)	přesné oblasti nebo oblastech sklizně, těžby nebo produkce komodit. Pokud jde o skot, hovězí maso a kůži, musejí být hospodářské subjekty schopny získat informace o různých oblastech pastvin, kde se skot pásl, nebo o původu použitého krmiva, pokud je skot krmen krmivem,

ii)	stávajícím ekologickém stavu dané oblasti sklizně, těžby nebo produkce,

iii)	ekologickém stavu dané oblasti k nejzazšímu termínu uvedenému v tomto návrhu,

iv)	právním statusu pozemku (vlastnictví/titulu včetně formálních i zvykových práv původních obyvatel a místních komunit na půdu, území a zdroje) a doklad o svobodném předchozím informovaném souhlasu,

prvcích dodavatelského řetězce dotyčné komodity s cílem získat informace o pravděpodobnosti rizika kontaminace produkty neznámého původu nebo produkty pocházejícími z odlesněných oblastí či produkty z oblastí, v nichž došlo k přeměně a znehodnocení přírodního lesa, lesa a ekosystémů, a informace o tom, kde, kým a za jakých podmínek byly tyto komodity sklizeny, přeměněny nebo zpracovávány, tak aby bylo možné zjistit, zda jsou splněny povinnosti uvedené v tomto návrhu, které se týkají dodržování lidských práv.

Po vstupu návrhu v platnost by hospodářské subjekty měly mít přístup ke všem informacím týkajícím se původu výrobků vstupujících na vnitřní trh Unie prostřednictvím systematického prohlášení o souřadnicích GPS pro tyto komodity, jak je stanoveno v oddíle 4.1 této přílohy.

b) určení a posouzení reálných a potenciálních rizik pro lesy a ekosystémy v hodnotových řetězcích na základě kritérií stanovených v návrhu

Pokud hospodářský subjekt zřizuje nový provoz nebo navazuje spolupráci s novými obchodními partnery, měl by určit subjekty, které se stanou součástí nového dodavatelského a investičního řetězce, a provést posouzení jejich opatření a postupů, stejně jako míst, kde provádějí sběr, výrobu, těžbu a zpracování. U stávajících provozů je třeba zjistit, jaké jsou přetrvávající nepříznivé dopady či škody a potenciální rizika, a posoudit je. Analýza rizik by měla být provedena s ohledem na rizika vyplývající z činnosti hospodářského subjektu pro přírodní lesy a přírodní ekosystémy, původní obyvatele, místní komunity a jednotlivce, nebo dopadu, který na ně tato rizika mají, a nikoli významných rizik pro akcionáře společnosti. Pokud mají hospodářské subjekty velké množství dodavatelů, měly by zjistit, v jakých obecných oblastech je riziko nepříznivých dopadů nejvýznamnější, a na základě tohoto posouzení rizik stanovit, kteří dodavatelé by měli být upřednostněni pro účely opatření náležité péče.

Pokud mají hospodářské subjekty velké množství dodavatelů, měly by zjistit, v jakých obecných oblastech je riziko nepříznivých dopadů nejvýznamnější, a na základě tohoto posouzení rizik upřednostnit dodavatele pro zajištění náležité péče.

c) předcházení rizikům a jejich zmírňování na zanedbatelnou úroveň

S výjimkou případů, kdy je riziko zjištěné v průběhu postupů zjišťování a hodnocení rizik uvedených v písmenu b) zanedbatelné, a proto hospodářský subjekt nemá žádný další důvod se domnívat, že komodity a produkty nemusejí splňovat kritéria stanovená v tomto rámci, měly by hospodářské subjekty přijmout postupy ke zmírnění rizik. Tyto postupy by měly sestávat ze souboru vhodných přiměřených opatření, která by účinně a prokazatelně snížila všechna zjištěná rizika na zanedbatelnou úroveň, např. ze změny smluv s dodavateli, poskytnutí podpory dodavatelům při změně jejich postupů, změny nákupních a investičních postupů za účelem zákonného uvádění dotyčných komodit a produktů na vnitřní trh a s ohledem na toto zákonné uvádění.

d) ukončení poškozování životního prostředí a porušování lidských práv

Pokud hospodářské subjekty při důkladném dodržování požadavků uvedených v písmenech a), b) a c) dospějí k závěru, že operace nebo jejich části přispívají k nepříznivým dopadům na lidská práva, přírodní lesy nebo přírodní ekosystémy, jak je uvedeno v návrhu, nebo je mohou způsobovat či k nim přispívat, aniž by bylo možné jim zabránit nebo je zmírnit, měly by všechny tyto operace nebo části operací ukončit.

e) sledování a soustavné zvyšování účinnosti jejich systému náležité péče a jeho uplatňování

Hospodářské subjekty by měly pravidelně kontrolovat, zda je jejich systém náležité péče vhodný z hlediska předcházení škodám a zajištění souladu komodit a produktů s rámcem, a pokud ne, upravit jej nebo přijmout jiná opatření. Hodnocení systému náležité péče by mělo být založeno na kvalitativních a kvantitativních ukazatelích, vnitřní a vnější zpětné vazbě a jasných postupech pro zajištění odpovědnosti.

f) začlenění systémů certifikace třetích stran

Systémy certifikace třetích stran mohou doplňovat zjišťování původu produktů, posuzování rizik a prvky jejich omezování v rámci systémů náležité péče a zajišťovat je, pokud jsou tyto systémy vhodné z hlediska rozsahu a přísnosti kritérií udržitelnosti pro ochranu přírodních lesů a přírodních ekosystémů před jejich přeměnou a znehodnocováním, jak je stanoveno v návrhu, pokud jde o jejich schopnost sledovat dodavatelský řetězec a pokud splňují přiměřenou míru transparentnosti, nestrannosti a spolehlivosti. Komise by měla na základě aktu v přenesené pravomoci stanovit pro hospodářské subjekty minimální kritéria a pokyny k posuzování důvěryhodnosti a poctivosti systémů certifikace třetích stran. Tato minimální kritéria by měla zajišťovat zejména nezávislost na daném odvětví, zohlednění sociálních a environmentálních zájmů při stanovování norem, nezávislé audity třetích stran, zveřejňování zpráv o auditu, transparentnost ve všech fázích a otevřenost. V rámci systémů certifikace by se měla udělovat osvědčení pouze produktům se 100 % certifikovaným obsahem. Hospodářské subjekty mohou v rámci svého systému náležité péče používat pouze ty certifikační systémy, které splňují daná kritéria. Certifikace, kterou uděluje třetí strana, by však neměla omezovat zásadu odpovědnosti hospodářského subjektu.

g) úloha dobrovolných dohod o partnerství

Unie může sjednat dobrovolné dohody o partnerství se zeměmi vyrábějícími komodity, které představují riziko pro lesy a ekosystémy (partnerskými zeměmi), jež by stranám dohody ukládaly právně závaznou povinnost zavést v souladu s právními předpisy dané země vyrábějící uvedené komodity a s kritérii ochrany životního prostředí a lidských práv stanovenými v návrhu režim licencí a regulovat obchod s těmito komoditami. V rámci návrhu by se komodity, které představují riziko pro lesy a ekosystémy, pocházející z partnerských zemí, jež jsou smluvními stranami uvedených dobrovolných dohod o partnerství, měly v případě uplatňování dohody o partnerství považovat pro účely návrhu za komodity se zanedbatelnou úrovní rizika. Tyto dohody by se měly zakládat na mnohostranném dialogu v rámci jednotlivých zemí, kterého by se skutečně smysluplně zúčastnily všechny zainteresované strany, včetně občanské společnosti, původních obyvatel a místních komunit.

4.2. Povinnost konzultací

Hospodářské subjekty by měly:

a)	přiměřeně, včas a přímo konzultovat s dotyčnými a potenciálně dotyčnými zúčastněnými stranami,

b)	při stanovování a provádění opatření náležité péče řádně zohlednit hlediska zúčastněných stran,

c)	zajistit, aby se na stanovení a provádění opatření náležité péče podíleli zástupci odborů a zástupci zaměstnanců,

zřídit mechanismus včasného varování, jenž by pracovníkům a zúčastněným stranám, které mají důvodné obavy, umožnil informovat hospodářský subjekt o veškerých rizicích vzniku škod na přírodních lesích, přírodních ekosystémech a v oblasti lidských práv v celém hodnotovém řetězci; hospodářský subjekt by měl ve svých postupech náležité péče tyto informace zohlednit,

e)	řádně přihlížet k poznatkům původního a místního obyvatelstva a k rizikům a obavám vyjádřeným ze strany místních komunit, původních obyvatel a ochránců půdy a životního prostředí.

4.3. Povinnosti v oblasti transparentnosti a podávání zpráv

Hospodářské subjekty by měly každoročně informovat příslušný orgán o svých postupech náležité péče a postupech konzultace, o zjištěných rizicích, o svých postupech v rámci analýzy rizik, jejich zmírňování a nápravy a o jejich provádění a výsledcích, a to veřejně a přístupným a vhodným způsobem, který by nepředstavovat zejména pro malé a střední podniky nepřiměřenou zátěž.

Komise by měla přijmout akty v přenesené pravomoci, v nichž by stanovila formát a jednotlivé náležitosti zpráv. Hospodářské subjekty by měly v této zprávě mimo jiné uvádět informace o systému, který používají, a o tom, jak jej uplatňují na dané komodity, o zjištěných rizicích a dopadech, informace o opatřeních přijatých za účelem zastavení stávajícího porušování předpisů a nápravy těchto případů a za účelem předcházení riziku porušování předpisů a jeho zmírnění a o výsledcích těchto opatření a dále informace o opatřeních pro sledování toho, jak se uvedené činnosti provádějí a nakolik jsou účinné, a o výsledcích těchto opatření, o varováních obdržených prostřednictvím mechanismu včasného varování a způsobech, jakým je hospodářský subjekt zohlednil ve svých postupech náležité péče, a uvést v ní rovněž seznam všech dceřiných společností, subdodavatelů a dodavatelů a produktů s údaji o jejich množství a původu. Neúplnost předkládaných zpráv či jejich opožděné zveřejnění by mělo vést k pozastavení platnosti povolení k uvedení výrobků na vnitřní trh Unie.

4.4. Povinnost dokumentace

Hospodářské subjekty by měly vést písemné záznamy o všech úkonech náležité péče a jejich výsledcích a na požádání je zpřístupnit příslušným orgánům.

4.5. Pokyny Komise

Komise by měla vypracovat pokyny a vodítko, které by hospodářským subjektům pomohly zajistit dodržování zákonných povinností uvedených v návrhu, zejména ujasnit, co se v konkrétních situacích, odvětvích a s ohledem na určité druhy hospodářských subjektů očekává, pokud jde o zajišťování náležité péče. Komise by přitom měla vycházet z osvědčených postupů, které existují v rámci systémů environmentálního řízení, a tyto postupy rozšiřovat.

V zájmu podpory hospodářských subjektů při plnění jejich povinností v oblasti náležité péče by Komise měla zveřejňovat analýzy regionálních problémových oblastí, pokud jde o komodity, které představují riziko pro lesy a ekosystémy.

5. Kontrola, sledování, vymáhání, sankce a přístup ke spravedlnosti

5.1. Vymáhání ze strany veřejných orgánů

Členské státy by měly v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi vymáhat dodržování výše uvedených povinností prostřednictvím:

stanovení přiměřených, účinných a odrazujících trestů a sankcí za nedodržení kterékoli z uvedených povinností a pro případ, že nedodržení některé z těchto povinností vede k poškozování přírodních lesů nebo přírodních ekosystémů či k porušování lidských práv nebo k riziku, že se tak stane, přispívá k nim, je s nimi spojeno nebo je zhoršuje; mezi tyto tresty a sankce by měly patřit:

účinné, přiměřené a odrazující sankce úměrné škodám na přírodních lesích, přírodních ekosystémech nebo lidských právech, jak je uvedeno v návrhu, úměrné nákladům na obnovu přírodních lesů, přírodních ekosystémů a lidských práv a hospodářským škodám způsobeným nedodržením povinností, které vznikly dotyčným komunitám,

ii)	trvalé zabavení příslušných komodit a z nich odvozených produktů,

iii)	okamžité pozastavení platnosti povolení k uvádění výrobků na vnitřní trh Unie,

iv)	vyloučení z postupů zadávání veřejných zakázek,

v)	v případě nejzávažnějších trestných činů tresty vůči jednotlivcům a – je-li to možné – právnickým osobám;

stanovení příslušných vyšetřovacích a donucovacích orgánů členských států („příslušných orgánů“); příslušné orgány by měly sledovat, zda hospodářské subjekty skutečně dodržují povinnosti stanovené v tomto návrhu; za tímto účelem by příslušné orgány měly provádět úřední kontroly, v případě potřeby podle plánu, které mohou zahrnovat kontroly v provozovnách hospodářských subjektů a audity na místě, a měly by mít možnost přijmout prozatímní příkazy a kromě toho, a aniž by byla dotčena možnost uložení sankcí, by měly mít pravomoc vyžadovat po hospodářských subjektech přijetí nápravných opatření; příslušné orgány by měly v případě, že mají k dispozici příslušné informace, včetně informací o důvodných obavách třetích stran, provádět rovněž včasné důkladné kontroly a měly by s informacemi týkajícími se jejich činnosti zacházet v souladu se směrnicí 2003/4/ES o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí;

zajištění toho, aby veřejnost měla právo napadnout nedodržování povinností u soudních nebo správních orgánů. To by mělo zahrnovat všechny jednotlivce nebo skupiny, jejichž práva a povinnosti nebo zájmy jsou přímo či nepřímo dotčeny úplným nebo částečným nesplněním povinností ze strany podniku, včetně zaměstnanců, zákazníků, spotřebitelů a konečných uživatelů, odborů, nadnárodních odborových federací, místních komunit, národních nebo místních vlád či institucí, novinářů, nevládních organizací a místních organizací občanské společnosti.

Komise by měla přijmout akty v přenesené pravomoci, v nichž by stanovila právně závazné normy a pokyny platné pro příslušné vnitrostátní orgány, aby bylo zajištěno účinné a jednotné uplatňování a vymáhání návrhu v celé Unii, zejména pokud jde o:

—	zařazení hospodářských subjektů spadajících do oblasti působnosti návrhu do veřejného rejstříku a jeho zveřejnění,

—	stanovení norem pro kvalitu a množství kontrol prováděných příslušnými vnitrostátními orgány s ohledem na dodržování povinností,

—

další pokyny týkající se způsobu provádění kontroly dodržování právních předpisů, například pokyny pro příslušné vnitrostátní orgány, v nichž by byla stanovena kritéria pro kontroly za účelem důkladnější analýzy a lepšího vyhodnocení míry rizika produktů a dostatečné dokumentace používané v režimech náležité péče,

—

pokyny týkající se obav třetích stran s cílem stanovit kritéria pro celou Unii umožňující posoudit, zda jsou obavy dostatečně závažné a spolehlivé, aby mohly být zpracovány, v nichž by byly stanoveny jednoznačné procesní normy pro včasnou, nestrannou, účinnou a transparentní reakci příslušných vnitrostátních orgánů na obavy třetích stran,

—	celounijní kritéria, která by pomáhala určit, kdy má být hospodářskému subjektu zasláno oznámení o nápravném opatření nebo o sankci či trestu nebo kdy by se měly uplatnit jiné sankce či tresty, a

—	povinnosti příslušných orgánů zveřejňovat zprávy o kontrolní činnosti a vymáhání předpisů, o zjištěných případech jejich porušování a reakcích na závažné obavy.

5.2. Občanskoprávní odpovědnost a přístup k opravným prostředkům

a) Občanskoprávní odpovědnost

Hospodářské subjekty by měly nést:

společnou a nerozdílnou odpovědnost za škody vzniklé v důsledku porušování lidských práv nebo poškozování přírodních lesů a přírodních ekosystémů uvedeného v návrhu, které způsobily nebo zhoršily jimi ovládané nebo na nich hospodářsky závislé subjekty, nebo k nimž tyto subjekty přispěly nebo které jsou s nimi spojeny,

ii)

odpovědnost za škodu vzniklou v důsledku poškozování přírodních lesů a přírodních ekosystémů uvedeného v návrhu, k němuž došlo v přímé souvislosti s jejich výrobky, službami nebo operacemi v rámci obchodního vztahu, pokud nemohou prokázat, že jednali s náležitou péčí a že vzhledem k okolnostem přijaly veškerá přiměřená opatření, která mohla škodě předejít; hospodářské subjekty se proto mohou zbavit své odpovědnosti, pokud prokáží, že ve snaze zjistit škodu a zabránit jí postupovaly s veškerou náležitou péčí.

b) zpřístupnění důkazů

Pokud žalující strana v přiměřeně dostupné míře doložila skutečnosti a předložila důkazy, jež podporují její žalobní návrh, měla by nést důkazní břemeno žalovaná strana a prokázat:

i)	povahu svého vztahu k subjektům podílejícím se na způsobené újmě,

ii)	zda jednala s náležitou péčí a přijala veškerá přiměřená opatření, aby zabránila vzniku újmy.

c) přístup k opravným prostředkům

Poškozené strany by měly mít právo na dostupné a účinné soudní opravné prostředky, aby mohly požadovat nápravu ze strany hospodářských subjektů, které mají nepříznivý dopad na jejich práva, tento nepříznivý dopad prohlubují, jsou s ním spojeny nebo k němu přispívají. Ke zvýšení odpovědnosti a zlepšení přístupu k opravným prostředkům by měly být soudní nápravné mechanismy doplněny nestátními nápravnými mechanismy pro vyřizování stížností.

6. Závěrečná ustanovení

6.1. Zákaz snížení úrovně právní ochrany

Uplatňování návrhu by v žádném případě nemělo sloužit jako důvod ke snížení obecné úrovně ochrany lidských práv, formálních a zvykových práv původních obyvatel a místních komunit na půdu, území a zdroje nebo na ochranu životního prostředí. Zejména by nemělo ovlivnit jiné stávající rámce odpovědnosti za subdodávky nebo dodavatelský řetězec.

6.2. Příznivější ustanovení

Členské státy mohou zavést nebo zachovat ustanovení, která jsou přísnější než ustanovení tohoto návrhu, pokud jde o normy v oblasti ochrany lidských práv a životního prostředí v rámci dodavatelského řetězce komodit, které představují riziko pro lesy a ekosystémy.

(1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011 (Úř. věst. L 169, 25.6.2019, s. 1).

(2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 ze dne 20. října 2010, kterým se stanoví povinnosti hospodářských subjektů uvádějících na trh dřevo a dřevařské výrobky (Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 23).