P9_TA(2020)0225

Zjištění zřejmého nebezpečí závažného porušení zásady právního státu ze strany Polska

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. září 2020 o návrhu rozhodnutí Rady o zjištění zřejmého nebezpečí závažného porušení zásady právního státu ze strany Polské republiky (COM(2017)0835 – 2017/0360R(NLE))

(2021/C 385/33)

Evropský parlament,

—	s ohledem na návrh rozhodnutí Rady (COM(2017)0835),

—	s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 2 a čl. 7 odst. 1 této smlouvy,

—	s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

—	s ohledem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a na její protokoly,

—	s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

—	s ohledem na mezinárodní smlouvy Organizace spojených národů o lidských právech, jako je Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,

—	s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva),

—	s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 20. dubna 2004 o sdělení Komise týkajícím se článku 7 Smlouvy o Evropské unii: dodržování a podpora hodnot, na nichž je Evropská unie založena (1),

—	s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 15. října 2003 týkající se článku 7 Smlouvy o Evropské unii: dodržování a podpora hodnot, na nichž je Evropská unie založena (2),

—	s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 11. března 2014 nazvané „Nový postup EU pro posílení právního státu“ (3),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 13. dubna 2016 o situaci v Polsku (4),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2016 o nedávném vývoji v Polsku a jeho dopadu na základní práva, jak je stanoví Listina základních práv Evropské unie (5),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 15. listopadu 2017 o stavu právního státu a demokracie v Polsku (6),

—	s ohledem na to, že Komise zahájila v lednu 2016 strukturovaný dialog podle postupu pro posílení právního státu,

—	s ohledem na doporučení Komise (EU) 2016/1374 ze dne 27. července 2016 v otázce právního státu v Polsku (7);

—	s ohledem na doporučení Komise (EU) 2017/146 ze dne 21. prosince 2016 v otázce právního státu v Polsku komplementární k doporučení (EU) 2016/1374 (8),

—	s ohledem na doporučení Komise (EU) 2017/1520 ze dne 26. července 2017 v otázce právního státu v Polsku komplementární k doporučením (EU) 2016/1374 a (EU) 2017/146 (9);

—	s ohledem na doporučení Komise (EU) 2018/103 ze dne 20. prosince 2017 v otázce právního státu v Polsku komplementární k doporučením (EU) 2016/1374, (EU) 2017/146 a (EU) 2017/1520 (10),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 1. března 2018 o rozhodnutí Komise aktivovat čl. 7 odst. 1 Smlouvy o EU v souvislosti se situací v Polsku (11),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 14. listopadu 2019 o kriminalizaci sexuální výchovy v Polsku (12),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 18. prosince 2019 o veřejné diskriminaci osob LGBTI a nenávistných projevech vůči nim, včetně zákazu vstupu osobám LGBTI do některých oblastí (13),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2019 o stavu základních práv v Evropské unii v roce 2017 (14),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 3. května 2018 o pluralitě a svobodě sdělovacích prostředků v Evropské unii (15),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2020 o probíhajících slyšeních podle čl. 7 odst. 1 Smlouvy o EU týkajících se Polska a Maďarska (16),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 17. dubna 2020 o koordinovaných opatřeních EU v boji proti pandemii COVID-19 a jejím následkům (17),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2016 obsahující doporučení Komisi o vytvoření mechanismu EU pro demokracii, právní stát a základní práva (18),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 13. února 2019 o odmítavých reakcích vůči ženským právům a rovnosti žen a mužů v EU (19),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 28. listopadu 2019 o přistoupení EU k Istanbulské úmluvě a dalších opatřeních pro boj proti násilí na základě pohlaví (20),

—	s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 4. dubna 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně rozpočtu Unie v případě všeobecných nedostatků týkajících se právního státu v členských státech (21),

—	s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 17. dubna 2019 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí program Práva a hodnoty (22),

—

s ohledem na čtyři řízení o nesplnění povinnosti, které Komise zahájila proti Polsku v souvislosti s reformou polského justičního systému, z nichž první dvě vedla k rozsudkům Soudního dvora (23), které konstatovaly porušení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce Smlouvy o EU, jenž zakotvuje zásadu účinné soudní ochrany, a zbývající dvě řízení stále probíhají,

—	s ohledem na tři slyšení Polska, která proběhla v roce 2018 v rámci postupu podle čl. 7 odst. 1 Smlouvy o EU v Radě pro obecné záležitosti,

—	s ohledem na zprávu o pracovní cestě ze dne 3. prosince 2018 v návaznosti na návštěvu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci ve dnech 19. až 21. září 2018 ve Varšavě a na slyšení o stavu právního státu v Polsku konaná v tomto výboru ve dnech 20. listopadu 2018 a 23. dubna 2020,

—	s ohledem na výroční zprávy Agentury Evropské unie pro základní práva a Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF),

—	s ohledem na doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2018 týkající se zdraví a práv dospívajících ve věci sexuality a reprodukce,

—	s ohledem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 24. července 2014 ve věci Al Nashiri v. Polsko (žádost č. 28761/11),

—	s ohledem na článek 89 a čl. 105 odst. 5 jednacího řádu,

—	s ohledem na stanovisko Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví,

—	s ohledem na průběžnou zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A9-0138/2020),

vzhledem k tomu, že Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin, jak je uvedeno v článku 2 Smlouvy o Evropské unii a zakotveno v Listině základních práv Evropské unie a v mezinárodních smlouvách o lidských právech;

vzhledem k tomu, že podle sdělení Komise ze dne 15. října 2003 se působnost článku 7 Smlouvy o Evropské unii na rozdíl od článku 258 Smlouvy o fungování Evropské unie neomezuje na oblasti, na něž se vztahuje právo Unie, a vzhledem k tomu, že Unie může tudíž posuzovat existenci zřejmého nebezpečí závažného porušení společných hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o Evropské unii nejen v případě porušení v této omezené oblasti, ale i v případě porušení v oblasti, kde členské státy jednají autonomně;

vzhledem k tomu, že jakékoli zřejmé nebezpečí závažného porušení hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o Evropské unii členským státem se nedotýká pouze daného členského státu, v němž se nebezpečí naplní, ale má negativní dopad i na ostatní členské státy, na vzájemnou důvěru mezi nimi a na samu podstatu Unie;

D.	vzhledem k tomu, že členské státy se v souladu s článkem 49 Smlouvy o Evropské unii svobodně a dobrovolně zavázaly ke společným hodnotám uvedeným v článku 2 této smlouvy;

konstatuje, že se obavy Parlamentu týkají těchto oblastí:

—	fungování zákonodárného a volebního systému,

—	nezávislosti soudnictví a práv soudců,

—	ochrany základních práv;

opakuje svůj postoj vyjádřený v několika usneseních o stavu právního státu a demokracie v Polsku, že skutečnosti a tendence uvedené v tomto usnesení společně představují systémové ohrožení hodnot uvedených v článku 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU) a znamenají zřejmé nebezpečí jejich závažného porušení;

vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že navzdory třem slyšením polských představitelů v Radě, několikanásobné výměně názorů ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropského parlamentu, jichž se účastnili polští představitelé, alarmujícím zprávám Organizace spojených národů, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a Rady Evropy a čtyřem řízením o nesplnění povinnosti, která zahájila Komise, nejen že nedošlo v situaci v oblasti právního státu v Polsku k podstatnému zlepšení, ale tato situace se od aktivace postupu podle čl. 7 odst. 1 SEU ještě vážně zhoršila; je toho názoru, že jednání v Radě v rámci postupu podle čl. 7 odst. 1 SEU nebyla řádná ani strukturovaná, nezabývala se dostatečně zásadními otázkami, které opravňovaly zahájení tohoto postupu, a nepopsala řádně dopad kroků polské vlády na hodnoty uvedené v článku 2 SEU;

bere na vědomí, že odůvodněný návrh Komise ze dne 20. prosince 2017 v souladu s čl. 7 odst. 1 SEU týkající se otázky právního státu v Polsku nazvaný „Návrh rozhodnutí Rady o zjištění zřejmého nebezpečí závažného porušení zásady právního státu ze strany Polské republiky“ (24) se co do působnosti omezuje na stav právního státu v Polsku, chápaný v úzkém slova smyslu jako nezávislost soudnictví; považuje za naléhavě důležité rozšířit působnost odůvodněného návrhu i na zřejmá nebezpečí závažných porušení dalších základních hodnot Unie, zvláště demokracie a dodržování lidských práv;

zastává názor, že nejnovější vývoj probíhajících slyšení podle čl. 7 odst. 1 SEU opětovně prokazuje, že je naléhavě zapotřebí, aby existoval doplňkový preventivní mechanismus Unie pro demokracii, právní stát a základní práva, jak jej navrhl Parlament ve svém usnesení ze dne 25. října 2016;

opětovně potvrzuje své stanovisko k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně rozpočtu Unie v případě všeobecných nedostatků týkajících se právního státu v členských státech, včetně potřeby chránit práva příjemců, a vyzývá Radu, aby co nejdříve zahájila interinstitucionální jednání;

opětovně potvrzuje své stanovisko k finančnímu krytí pro nový program Občané, rovnost, práva a hodnoty v příštím víceletém finančním rámci a žádá Radu a Komisi, aby zajistily dostatečné finanční prostředky pro vnitrostátní a místní organizace občanské společnosti, aby mohly v členských státech včetně Polska rozvíjet širokou podporu demokracie, právního státu a základních práv;

Fungování zákonodárného a volebního systému v Polsku

Využívání pravomocí polského parlamentu k provedení ústavních změn

odsuzuje skutečnost, potvrzenou v rozsudcích Ústavního soudu ze dne 9. března (25), 11. srpna (26) a 7. listopadu 2016 (27), (28), že si polský parlament přisvojil pravomoc k provedení ústavních změn, která mu nenáležela, když přijal zákon ze dne 22. prosince 2015, kterým se mění zákon o Ústavním soudu (29), a zákon ze dne 22. července 2016 o Ústavním soudu (30) jen běžným zákonodárným postupem;

dále vyjadřuje politování nad tím, že polský parlament v době, kdy již nelze účinně zaručit nezávislý ústavní přezkum zákonů, přijal mnoho dalších zvláště citlivých legislativních aktů, k nimž patří: zákon ze dne 30. prosince 2015, kterým se mění zákon o státní službě a některé další akty (31), zákon ze dne 15. ledna 2016, kterým se mění zákon o policii a některé další akty (32), zákon ze dne 28. ledna 2016 o státním zastupitelství (33) a akt ze dne 28. ledna 2016 obsahující prováděcí nařízení k zákonu o státním zastupitelství (34), zákon ze dne 18. března 2016, kterým se mění zákon o veřejném ochránci práv a některé další akty (35), zákon ze dne 22. června 2016 o Národní radě pro sdělovací prostředky (36), zákon ze dne 10. června 2016 o protiteroristických opatřeních (37) a několik dalších zákonů, které zásadně mění justiční systém (38);

Využívání zrychlených legislativních postupů

10.

vyjadřuje politování nad tím, že polský parlament často využívá k přijetí zásadních právních předpisů, které mění organizaci a fungování soudnictví, zrychlené legislativní postupy, bez reálné konzultace se zúčastněnými stranami či soudní obcí (39);

Volební zákon a organizace voleb

11.

se znepokojením bere na vědomí, že OBSE dospěla k závěru, že podjatost sdělovacích prostředků a netolerantní projevy při kampaních před parlamentními volbami v říjnu 2019 byly značné znepokojivé (40) a že všichni kandidáti sice mohli vést kampaň svobodně, avšak vyšší státní úředníci využívali ke kampani akce financované z veřejných prostředků; dále konstatuje, že dominantní postavení vládnoucí strany ve veřejných sdělovacích prostředcích její zvýhodnění dále umocnilo (41); vyjadřuje politování nad tím, že nepřátelství, výhrůžky namířené proti sdělovacím prostředkům, netolerantní rétorika a případy zneužívání státních prostředků narušily proces polských prezidentských voleb v červnu a červenci 2020 (42);

12.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že o platnosti voleb má v rámci Nejvyššího soudu rozhodovat nová komora pro mimořádnou kontrolu a veřejné záležitosti (dále jen „mimořádná komora“), jež bude rovněž posuzovat volební spory, kterou však tvoří soudci jmenovaní novou Státní soudcovskou radou a u které hrozí, že ji Soudní dvůr Evropské unie nevyhodnotí jako nezávislý soud; konstatuje, že to vyvolává vážné obavy, pokud jde o dělbu moci a fungování polské demokracie, neboť soudní přezkum volebních sporů je tak zvláště vystaven politickým vlivům a má potenciál vytvářet právní nejistotu, pokud jde o platnost tohoto přezkumu (43);

13.

konstatuje, že Benátská komise ve svém kodexu osvědčených postupů ve volebních záležitostech z roku 2002 (44) poskytuje jasné pokyny pro pořádání všeobecných voleb během mimořádných situací, jež zasahují do veřejného života, k nimž patří i epidemie; konstatuje, že i když kodex počítá s možností mimořádných způsobů hlasování, o jakýchkoli změnách umožňujících jejich zavedení lze mít za to, že jsou v souladu s evropskými osvědčenými postupy, pouze tehdy, „je-li zaručena zásada svobodného volebního práva“; domnívá se, že v případě změn volebního rámce pro prezidentské volby, které se měly konat dne 10. května 2020, nebyla tato podmínka splněna, neboť tyto změny mohly bránit tomu, aby volby proběhly spravedlivě, tajně a za rovných podmínek, plně respektovaly právo na soukromí (45) a byly v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (46); dále konstatuje, že tyto změny jsou v rozporu s judikaturou polského Ústavního soudu, která vznikla v době, kdy byl ústavní přezkum stále účinný, a v níž stojí, že volební zákon nesmí být změněn 6 měsíců před jakýmikoli volbami; se znepokojením konstatuje, že odklad prezidentských voleb byl oznámen pouze 4 dny před plánovaným datem;

Nezávislost soudnictví a dalších institucí a práva soudců v Polsku

Reforma soudního systému – obecné ohledy

14.

uznává, že zatímco organizace soudnictví spadá do pravomoci členských států, Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že členské státy jsou při výkonu této pravomoci povinny dodržovat své povinnosti vyplývající z práva Unie; opakuje, že soudci členských států jsou rovněž evropskými soudci, neboť uplatňují právo Unie, což činí jejich nezávislost společným zájmem Unie, včetně Soudního dvora, který musí prosazovat v oblasti uplatňování práva Unie dodržování zásad právního státu, jak jsou stanoveny v článku 19 SEU a článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“); vyzývá polské orgány, aby prosazovaly a zachovaly nezávislost polských soudů;

Složení a fungování Ústavního soudu

15.

připomíná, že zákony týkající se Ústavního soudu, jež byly přijaty ve dnech 22. prosince 2015 a 22. července 2016, i balíček tří aktů přijatý na konci roku 2016 (47) vážně ovlivnily nezávislost a legitimitu Ústavního soudu a že uvedené zákony z 22. prosince 2015 a 22. července 2016 prohlásil Ústavní soud ve dnech 9. března 2016 a 11. srpna 2016 za protiústavní; připomíná, že tyto rozsudky nebyly v dané době zveřejněny a nebyly polskými orgány provedeny; vyjadřuje hluboké politování nad skutečností, že od vstupu výše uvedených legislativních změn v platnost nelze v Polsku účinně zaručit ústavnost polských zákonů (48); vybízí Komisi, aby v souvislosti s legislativou týkající se Ústavního soudu, jeho nezákonným složením a jeho úlohou při bránění naplnění rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce ze dne 19. listopadu 2019 (49) zvážila zahájení řízení o nesplnění povinnosti;

Odchod do důchodu, jmenování a disciplinární režim pro soudce Nejvyššího soudu

16.

připomíná, že v roce 2017 vedly změny způsobu jmenování kandidátů na pozici prvního předsedy Nejvyššího soudu (dále jen „první předseda“) k tomu, že účast soudců Nejvyššího soudu ve výběrovém řízení pozbyla jakéhokoli smysluplného účinku; odsuzuje skutečnost, že zákon ze dne 20. prosince 2019, kterým se mění zákon o soustavě obecných soudů, zákon o Nejvyšším soudu a několik dalších zákonů (50) (dále jen „zákon ze dne 20. prosince 2019“), ještě více omezuje účast soudců na procesu výběru prvního předsedy, neboť zavádí funkci výkonného prvního předsedy Nejvyššího soudu (dále jen „výkonný první předseda“), kterého jmenuje prezident republiky, a snižuje kvorum ve třetím kole na pouhých 32 ze 125 soudců, čímž fakticky opouští model sdílení pravomocí mezi prezidentem republiky a soudní obcí zakotvený v čl. 183 odst. 3 Ústavy Polské republiky (dále jen „Ústava“) (51);

17.

se znepokojením bere na vědomí nesrovnalosti spojené se jmenováním výkonného prvního předsedy a jeho další kroky; je hluboce znepokojen tím, že proces volby kandidátů na funkci prvního předsedy neproběhl v souladu s článkem 183 Ústavy ani s jednacím řádem Nejvyššího soudu a že porušoval základní standardy rozpravy mezi členy valného shromáždění soudců Nejvyššího soudu (dále jen „valné shromáždění“); s politováním konstatuje, že pochybnosti o platnosti procesu volby ve valném shromáždění i o nestrannosti a nezávislosti výkonných prvních předsedů během procesu volby by mohly dále oslabit dělbu moci a legitimitu nového prvního předsedy, kterého jmenoval prezident Polské republiky dne 25. května 2020, a mohly by ve svém důsledku zpochybňovat nezávislost Nejvyššího soudu; připomíná, že k podobným porušením právních předpisů ze strany prezidenta Polské republiky došlo i při jmenování předsedy Ústavního soudu;

18.

sdílí obavy Komise, že pravomoc prezidenta Polské republiky (a v některých případech ministra spravedlnosti) ovlivňovat disciplinární řízení vedené proti soudcům Nejvyššího soudu tím, že jmenuje disciplinárního úředníka, který se ujme vyšetřování případu a vyloučí tak z probíhajícího řízení disciplinárního úředníka Nejvyššího soudu, vyvolává obavy, pokud jde o zásadu dělby moci, a může ovlivňovat nezávislost soudnictví (52);

19.

připomíná, že Soudní dvůr poté, co již dříve vyhověl návrhu Komise na předběžná opatření v této věci příkazem ze dne 17. prosince 2018 (53), dospěl v rozsudku ze dne 24. června 2019 (54) k závěru, že snížení věku odchodu do důchodu úřadujících soudců Nejvyššího soudu je v rozporu s právem Unie a porušuje zásadu neodvolatelnosti soudců, a tím nezávislost soudnictví; konstatuje, že ve snaze vyhovět uvedenému příkazu Soudního dvora přijaly polské orgány zákon ze dne 21. listopadu 2018, kterým se mění zákon o Nejvyšším soudu (55), což zatím představuje jediný případ, kdy byly v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora zvráceny změny legislativního rámce upravujícího soudní systém;

Složení a fungování disciplinární komory a mimořádné komory Nejvyššího soudu

20.

připomíná, že v roce 2018 byly v rámci Nejvyššího soudu zřízeny dvě nové komory – disciplinární komora a mimořádná komora –, jež byly obsazeny nově jmenovanými soudci, které vybrala Státní soudcovská rada a jimž byly svěřeny zvláštní pravomoci: mimořádné komoře mj. pravomoc zrušit prostřednictvím mimořádného přezkumu pravomocné rozsudky nižších soudů či Nejvyššího soudu samotného a disciplinární komoře pravomoc vést disciplinární řízení proti jiným soudcům Nejvyššího soudu a běžných soudů, čímž de facto vznikl „nejvyšší soud uvnitř Nejvyššího soudu“ (56);

21.

připomíná, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 19. listopadu 2019 (57), jímž reagoval na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podanou Nejvyšším soudem (komorou pro pracovní právo a sociální zabezpečení, dále jen „pracovněprávní komora“), která se týkala disciplinární komory, rozhodl, že vnitrostátní soudy jsou povinny nepoužít vnitrostátní ustanovení, která vyhrazují pravomoc rozhodovat o žalobách, na něž se může vztahovat unijní právo, orgánu, jenž nesplňuje požadavky na nezávislost a nestrannost;

22.

konstatuje, že předkládající Nejvyšší soud (pracovněprávní komora) následně ve svém rozsudku ze dne 5. prosince 2019 (58) rozhodl, že disciplinární komora nesplňuje požadavky kladené na nezávislý a nestranný soud ve smyslu polského a unijního práva, a že Nejvyšší soud (občanskoprávní komora, trestní komora a pracovněprávní komora) přijal dne 23. ledna 2020 usnesení (59), v němž opakuje, že disciplinární komora není z důvodu nedostatečné nezávislosti soudem, a její rozhodnutí nelze proto považovat za rozhodnutí řádně jmenovaného soudu; s hlubokým znepokojením konstatuje, že polské orgány prohlásily, že uvedená rozhodnutí nemají – pokud jde o další fungování disciplinární komory a novou Státní soudcovskou radu – žádný právní význam, a že Ústavní soud prohlásil dne 20. dubna 2020 (60) uvedené usnesení Nejvyššího soudu za neústavní, čímž v Polsku vytvořil nebezpečnou soudní dualitu a otevřeně porušil zásadu přednosti unijního práva, a zejména čl. 19 odst. 1 SEU, jak jej vykládá Soudní dvůr, neboť tím brání účinnosti rozsudku Soudního dvora ze dne 19. listopadu 2019 (61) a jeho uplatňování polskými soudy (62);

23.

bere na vědomí příkaz Soudního dvora ze dne 8. dubna 2020 (63), který Polsku nařizuje, aby okamžitě pozastavilo uplatňování vnitrostátních ustanovení týkajících se pravomocí disciplinární komory, a vyzývá polské orgány, aby uvedený příkaz urychleně provedly; vyzývá polské orgány, aby tento příkaz v plném rozsahu dodržovaly, a žádá Komisi, aby Soudnímu dvoru předložila dodatečnou žádost o nařízení úhrady pokuty v případě, že by jeho nedodržování přetrvávalo; žádá Komisi, aby v souvislosti s vnitrostátními ustanoveními o pravomocích mimořádné komory urychleně zahájila řízení o nesplnění povinnosti, neboť složení této komory vykazuje stejné nedostatky jako složení disciplinární komory;

Složení a fungování nové Státní soudcovské rady

24.

připomíná, že je na členských státech, zda si zřídí radu pro justici, avšak je-li taková rada zřízena, musí být zaručena její nezávislost v souladu s evropskými standardy a ústavou členského státu; připomíná, že podle čl. 186 odst. 1 polské ústavy je to právě Státní soudcovská rada, kdo má ochraňovat nezávislost soudů a soudců, avšak reformou, k níž došlo přijetím zákona ze dne 8. prosince 2017, kterým se mění zákon o Státní soudcovské radě a některé další akty (64), ztratila soudcovská obec v Polsku pravomoc delegovat do Státní soudcovské rady své zástupce, a tím ztratila vliv na přijímání a kariérní postup soudců; připomíná, že před touto reformou tvořili 15 z 25 členů Státní soudcovské rady soudci zvolení svými kolegy, ale od reformy volí tyto soudce polský parlament; hluboce lituje, že v kombinaci s předčasným ukončením mandátů všech členů jmenovaných podle starých pravidel, k němuž došlo začátkem roku 2018, vedlo toto opatření k dalekosáhlé politizaci Státní soudcovské rady (65);

25.

připomíná, že Nejvyšší soud v souvislosti s uplatňováním kritérií stanovených v rozsudku Soudního dvora ze dne 19. listopadu 2019 rozhodl ve svém rozsudku ze dne 5. prosince 2019, rozhodnutích ze dne 15. ledna 2020 (66) a usnesení ze dne 23. ledna 2020, že rozhodující úloha, kterou nová Státní soudcovská rada hraje při výběru soudců nově zřízené disciplinární komory, negativně ovlivňuje nezávislost a nestrannost této komory (67); je znepokojen právním postavením soudců jmenovaných nebo prosazovaných novou Státní soudcovskou radou ve stávajícím složení a dopadem, jaký může jejich účast na rozhodování mít na platnost a zákonnost řízení;

26.

připomíná, že Evropská síť rad pro justici (ENCJ) pozastavila dne 17. září 2018 nové Státní soudcovské radě členství, neboť již nesplňuje požadavky na nezávislost na výkonné a zákonodárné moci, a v dubnu 2020 zahájila řízení o vyloučení (68);

27.

žádá Komisi, aby v souvislosti se zákonem ze dne 12. května 2011 o Státní soudcovské radě (69) ve znění novely ze dne 8. prosince 2017 zahájila řízení o nesplnění povinnosti a aby požádala Soudní dvůr, aby prostřednictvím předběžných opatření činnost nové Státní soudcovské rady pozastavil;

Pravidla, jimiž se řídí soustava obecných soudů, jmenování předsedů soudů a režim odchodu do důchodu soudců obecných soudů

28.

vyjadřuje politování nad tím, že ministr spravedlnosti, který je v polském systému současně nejvyšším státním zástupcem, získal po dobu šestiměsíčního přechodného období diskreční pravomoc jmenovat a odvolávat předsedy nižších soudů a že v období 2017–2018 vyměnil více než 150 předsedů a místopředsedů soudů; konstatuje, že pravomoc odvolávat předsedy soudů zůstala v rukou ministra spravedlnosti i po uplynutí uvedeného období a že tato pravomoc nepodléhá víceméně žádné účinné kontrole; dále konstatuje, že ministr spravedlnosti rovněž získal další „disciplinární“ pravomoci ve vztahu k předsedům soudů a vyšších soudů, kteří zase nyní mají rozsáhlé správní pravomoci ve vztahu k předsedům nižších soudů (70); lituje tohoto významného zhoršení situace v oblasti právního státu a nezávislosti soudnictví v Polsku (71);

29.

vyjadřuje politování nad tím, že zákon ze dne 20. prosince 2019, jenž vstoupil v platnost dne 14. února 2020, změnil složení shromáždění soudců a přesunul některé pravomoci těchto orgánů soudcovské samosprávy na kolegia předsedů soudců jmenovaných ministrem spravedlnosti (72);

30.

připomíná, že Soudní dvůr dospěl ve svém rozsudku ze dne 5. listopadu 2019 (73) k závěru, že ustanovení zákona ze dne 12. července 2017, kterým se mění zákon o soustavě obecných soudů a některé další akty (74), který snížil věk odchodu soudců obecných soudů do důchodu a současně zmocnil ministra spravedlnosti k tomu, aby rozhodoval o prodloužení jejich aktivní služby, a který stanoví odlišný věk odchodu do důchodu v závislosti na pohlaví, jsou v rozporu s právem Unie;

Práva a nezávislost soudců, včetně nového disciplinárního režimu pro soudce

31.

odsuzuje nová ustanovení, která v souvislosti se soudci a předsedy soudů zavádějí další disciplinární provinění a tresty, neboť představují vážné nebezpečí pro nezávislost soudů (75); odsuzuje nová ustanovení, která soudcům zakazují jakoukoli politickou činnost, nutí je zveřejňovat členství ve sdruženích a podstatně omezují rozhodování orgánů soudcovské samosprávy, neboť jdou v omezování svobody vyjadřování soudců nad rámec zásad právní jistoty, nezbytnosti a přiměřenosti (76);

32.

je hluboce znepokojen disciplinárním řízením zahájeným proti soudcům a státním zástupcům v Polsku v souvislosti s jejich soudními rozhodnutími, která uplatňují právo Unie, nebo veřejnými prohlášeními na obranu soudní nezávislosti a právního státu v Polsku; odsuzuje zejména hrozbu zahájení disciplinárních řízení (77) proti více než 10 % soudců, kteří podepsali dopis adresovaný OBSE týkající se řádného průběhu prezidentských voleb a poskytli podporu soudcům vystaveným represi; odsuzuje pomlouvačnou kampaň zaměřenou proti polským soudcům a skutečnost, že se do ní zapojili veřejní činitelé; vyzývá polské orgány, aby se zdržely zneužívání disciplinárních řízení a dalších kroků, které oslabují autoritu soudnictví;

33.

žádá polské orgány, aby zrušily nová ustanovení (o disciplinárních proviněních aj.), která brání soudům ve zkoumání otázek nezávislosti a nestrannosti jiných soudců z hlediska unijního práva a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP), čímž soudcům znemožňují plnit povinnost, plynoucí z unijního práva, neuplatnit vnitrostátní ustanovení, která jsou v rozporu s právem Unie (78);

34.

vítá skutečnost, že Komise zahájila v souvislosti s uvedenými novými ustanoveními řízení o nesplnění povinnosti; lituje, že od 29. dubna 2020 nedošlo k žádnému pokroku; žádá Komisi, aby tento případ řešila přednostně a aby v případě postoupení této věci Soudnímu dvoru požádala Soudní dvůr, aby použil zrychlené řízení a rozhodl o předběžných opatřeních;

Postavení nejvyššího státního zástupce a uspořádání soustavy státních zastupitelství

35.

kritizuje sloučení úřadu ministra spravedlnosti a nejvyššího státního zastupitelství, rozšíření pravomocí nejvyššího státního zástupce vůči soustavě státních zastupitelství a rozšíření pravomocí ministra spravedlnosti ve vztahu k justici (zákon ze dne 27. července 2001 o organizaci obecných soudů (79), ve znění pozdějších předpisů) a slabé postavení orgánu, který tyto pravomoci kontroluje (Národní rada státních zástupců), což má za následek soustředění příliš velkého množství pravomocí do rukou jedné osoby a přímé negativní důsledky pro nezávislost státních zástupců vůči politickým představitelům, jak uvedla Benátská komise (80);

36.

připomíná, že Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 5. listopadu 2019 dospěl k závěru, že snížení věkové hranice pro odchod státních zástupců do důchodu je v rozporu s právem Unie, protože stanoví odlišný věk odchodu do důchodu pro muže a ženy vykonávající v Polsku funkci státních zástupců;

Celkové posouzení stavu právního státu v Polsku

37.

souhlasí s Komisí, Parlamentním shromážděním Rady Evropy, Skupinou států proti korupci (GRECO) a zvláštním zpravodajem OSN pro nezávislost soudců a právníků, že výše uvedené jednotlivé změny legislativního rámce justičního systému představují vzhledem ke svým vzájemným interakcím a celkovému dopadu vážné, trvalé a systémové porušování právního státu, což umožňuje zákonodárné a výkonné moci zásadním způsobem zasahovat do celkové struktury a výkonu soudního systému způsobem, který je v rozporu se zásadami dělby moci a právního státu, a výrazně tak oslabuje nezávislost polského soudnictví (81); odsuzuje destabilizující vliv přijatých opatření a jmenování, která polská vláda učinila od roku 2016, na polský právní řád;

Ochrana základních práv v Polsku

Polský komisař pro lidská práva

38.

je znepokojen politickými útoky na nezávislost Úřadu komisaře pro lidská práva (82); zdůrazňuje skutečnost, že komisař pro lidská práva v rámci oblasti své působnosti veřejně kritizoval různá opatření, která přijala současná vláda; připomíná, že statut komisaře pro lidská práva je zakotven v Ústavě a že funkční období stávajícího komisaře pro lidská práva skončí v září 2020; připomíná, že podle polské Ústavy by měl být komisař zvolen Sejmem se souhlasem Senátu;

Právo na spravedlivý proces

39.

je znepokojen informacemi o údajných nepatřičných zpožděních u soudních řízení, o problémech při přístupu k právní pomoci při zatýkání a případech, kdy nebyla dodržena důvěrnost komunikace mezi právním zástupcem a jeho klientem (83); vyzývá Komisi, aby pečlivě sledovala situaci právníků v Polsku; připomíná právo všech občanů na poradenství, obhajobu a zastupování nezávislým právníkem v souladu s články 47 a 48 Listiny;

40.

je znepokojen skutečností, že ode dne 14. února 2020, kdy vstoupila v platnost novela zákona ze dne 20. prosince 2019, může o tom, zda je určitý soudce, tribunál či soud nezávislý a nestranný, rozhodnout výhradně mimořádná komora, jejíž nezávislost a nestrannost je pochybná, což občany připravilo o důležitý prvek soudního přezkumu ve všech ostatních instancích (84); proto připomíná, že podle judikatury Soudního dvora ukládá právo na spravedlivý proces každému soudu povinnost z vlastního podnětu přezkoumat, zda splňuje kritéria nezávislosti a nestrannosti (85);

Právo na informace a svoboda projevu, včetně svobody a plurality sdělovacích prostředků

41.

připomíná, že svoboda a pluralita sdělovacích prostředků jsou neoddělitelné od demokracie a právního státu a že právo poskytovat informace a právo na informace jsou součástí základních demokratických hodnot, na nichž je Evropská unie založena; připomíná, že Parlament ve svém usnesení ze dne 16. ledna 2020 vyzval Radu, aby na slyšeních podle čl. 7 odst. 1 SEU řešila aktuální vývoj situace v oblasti svobody projevu, včetně svobody sdělovacích prostředků;

42.

připomíná, že ve svém usnesení ze dne 14. září 2016 vyjádřil Parlament znepokojení nad již přijatými i nově navrženými změnami polského zákona o sdělovacích prostředcích; opakuje svou výzvu Komisi, aby vypracovala posouzení dopadů přijatých právních předpisů, pokud jde o jejich soulad s právem Unie, zejména s článkem 11 Listiny a právními předpisy Unie týkajícími se veřejnoprávních sdělovacích prostředků;

43.

vyjadřuje vážné znepokojení nad opatřeními, která v posledních letech přijaly polské orgány ve vztahu k veřejnoprávnímu vysílání, včetně přeměny veřejnoprávního vysílání na provládní vysílání, čímž se veřejným sdělovacím prostředkům a jejich řídícím orgánům znemožňuje vyjadřovat nezávislé nebo nesouhlasné hlasy a vykonávat kontrolu nad obsahem vysílání (86); připomíná, že článek 54 Ústavy zaručuje svobodu projevu a zakazuje cenzuru;

44.

je hluboce znepokojen případy přehnaného využívání pomluvy ze strany některých politiků proti novinářům, včetně ukládání peněžních trestů a dočasného zákazu výkonu profese novináře; obává se, že tato praxe bude mít na výkon profese a nezávislost novinářů a sdělovacích prostředků zastrašující účinek (87); vyzývá polské orgány, aby zaručily přístup k odpovídajícím právním prostředkům pro novináře a jejich rodiny, kteří se stanou účastníky soudních řízení, jejichž cílem je umlčet nebo zastrašit nezávislé sdělovací prostředky; vyzývá polské orgány, aby plně provedly doporučení Rady Evropy ze dne 13. dubna 2016 o ochraně žurnalistiky a bezpečnosti novinářů a dalších mediálních činitelů (88); vyjadřuje politování nad tím, že Komise dosud nepředložila právní předpisy proti strategickým žalobám proti účasti veřejnosti (SLAPP), které by rovněž chránily polské novináře a sdělovací prostředky před obtěžujícími soudními řízeními;

45.

je znepokojen hlášenými případy zadržování novinářů z toho důvodu, že vykonávali svou práci, když informovali o protestech proti omezení volného pohybu osob během pandemie COVID-19 (89);

Akademická svoboda

46.

vyjadřuje znepokojení nad využíváním soudních řízení pro pomluvu proti akademickým pracovníkům a nad hrozbami těmito řízeními proti nim; vyzývá polské orgány, aby v souladu s mezinárodními normami respektovaly svobodu projevu a akademickou svobodu; (90)

47.

vyzývá polský parlament, aby zrušil oddíl 6c zákona ze dne 18. prosince 1998 o Institutu národní paměti – Komisi pro stíhání zločinů proti polskému národu (91), jehož ustanovení ohrožují svobodu projevu a nezávislost výzkumu tím, že z pošpinění reputace Polska a polského lidu (např. prostřednictvím obvinění Polska či Poláků z toho, že se podíleli na holocaustu) (92) činí občanský delikt, pro který jsou příslušné občanskoprávní soudy;

Svoboda shromažďování

48.

opakuje svou výzvu polské vládě, aby respektovala právo na svobodu shromažďování a ze stávajícího zákona ze dne 24. července 2015 o veřejném shromažďování (93) ve znění zákona ze dne 13. prosince 2016 (94) odstranila ustanovení o upřednostňování vládou schválených „pravidelně opakovaných“ shromáždění (95); naléhavě vyzývá polské orgány, aby se zdržely uplatňování trestních postihů vůči účastníkům pokojných shromáždění nebo protidemonstrací a aby zastavily trestní stíhání pokojných demonstrantů; dále naléhavě vyzývá polské orgány, aby náležitě chránily pokojná shromáždění a pohnaly k odpovědnosti osoby, které na účastníky pokojných shromáždění násilně útočí;

49.

vyjadřuje znepokojení nad velmi přísným zákazem veřejných shromáždění (96), který platil během pandemie COVID-19, aniž by byl vyhlášen stav přírodní katastrofy, jak je stanoveno v článku 22 Ústavy, a trvá na tom, že při omezování práva na shromažďování je třeba uplatňovat zásadu proporcionality;

Svoboda sdružování

50.

vyzývá polské orgány, aby pozměnily zákon ze dne 15. září 2017 o Národním ústavu svobody – Centru pro rozvoj občanské společnosti (97), (98) s cílem zajistit přístup klíčových organizací občanské společnosti na místní, regionální a celostátní úrovni ke státnímu financování a spravedlivé, nestranné a transparentní rozdělování veřejných prostředků mezi občanskou společností, které zajistí pluralitní zastoupení (99); opětovně požaduje, aby dotčené organizace získaly odpovídající finanční prostředky prostřednictvím různých finančních nástrojů na úrovni Unie, k nimž patří složka Hodnoty Unie nového program Občané, rovnost, práva a hodnoty a další pilotní projekty Unie; je hluboce znepokojen tím, že polští členové Evropského hospodářského a sociálního výboru čelí politickému tlaku za činnost prováděnou v rámci jejich mandátu (100);

51.

je znepokojen tiskovým prohlášením ministra spravedlnosti a ministra životního prostředí ve vztahu k některým nevládním organizacím, jehož cílem je stigmatizovat je s tím, že pracují v zájmu zahraničních aktérů; je vážně znepokojen plánovaným projektem návrhu zákona o vytvoření veřejného rejstříku financování nevládních organizací, který jim ukládá povinnost oznámit jakékoli zahraniční zdroje financování (101);

Ochrana soukromí a údajů

52.

opakuje svůj závěr uvedený v usnesení ze dne 14. září 2016, že procesní záruky a věcné podmínky stanovené v zákonu ze dne 10. června 2016 o protiteroristických opatřeních a v zákonu ze dne 6. dubna 1990 o policii (102), ve znění pozdějších předpisů, pro provádění tajného sledování nejsou dostatečné k tomu, aby předešly jeho nadužívání nebo neoprávněnému zasahování do soukromí a ochrany údajů jednotlivců, včetně čelných představitelů opozice a občanské společnosti (103); opakuje svou výzvu Komisi, aby vypracovala posouzení dopadů této legislativy, pokud se jedná o její soulad s unijním právem, a naléhavě vybízí polské orgány, aby v plné míře respektovaly soukromí všech občanů;

53.

je hluboce znepokojen tím, že polské ministerstvo digitalizace předalo dne 22. dubna 2020 provozovateli poštovních služeb osobní údaje ze všeobecného elektronického systému registru obyvatelstva (registr PESEL) za účelem usnadnění pořádání prezidentských voleb dne 10. května 2020 prostřednictvím hlasování poštou bez náležitého právního základu, protože polský parlament přijal návrh zákona umožňující volby poštou až 7. května 2020; dále připomíná, že registr PESEL není totožný s registrem voličů a obsahuje také osobní údaje občanů jiných členských států EU, takže výše uvedené předání by mohlo zakládat potenciální porušení nařízení (EU) 2016/679; připomíná, že Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (EDPB) uvedl, že orgány veřejné moci mohou zveřejňovat informace o jednotlivcích zařazených na seznamy voličů, ale pouze v případě, že to konkrétně povolují vnitrostátní právní předpisy (104); bere na vědomí, že polský komisař pro lidská práva podal na základě možného porušení článků 7 a 51 Ústavy ze strany polského ministerstva digitalizace stížnost u vojvodského správního soudu ve Varšavě;

Komplexní sexuální výchova

54.

opět poukazuje na své hluboké znepokojení, které vyjádřil již v usnesení ze dne 14. listopadu 2019 a které rovněž sdílí komisařka Rady Evropy pro lidská práva (105), ohledně návrhu zákona, kterým se pozměňuje článek 200b polského trestního zákoníku a který polskému parlamentu předložila iniciativa „Stop pedofilii“, neboť jeho ustanovení jsou extrémně vágní, široká a nepřiměřená a de facto usilují o kriminalizaci šíření sexuální výchovy mezi nezletilými a jeho oblast působnosti způsobuje, že všem osobám (zejména rodičům, učitelům a osobám zabývajícím se sexuální výchovou) potenciálně hrozí až tři roky odnětí svobody za výuku týkající se lidské sexuality, zdraví a intimních vztahů;

55.

zdůrazňuje, že komplexní, věku přiměřená a na důkazech založená sexuální výchova a výchova o vztazích jsou klíčem k budování schopnosti mladých lidí vytvářet zdravé, rovnoprávné, pečující a bezpečné vztahy bez diskriminace, nátlaku a násilí; je přesvědčen, že komplexní sexuální výchova má rovněž pozitivní dopad i na výsledky v oblasti rovnosti žen a mužů, neboť například mění škodlivé genderové normy a postoje k násilí na základě pohlaví, pomáhá předcházet násilí v partnerských vztazích a sexuálnímu nátlaku, homofobii a transfobii, přispívá k prolomení mlčení ohledně sexuálního násilí, vykořisťování či zneužívání a dodává mladým lidem odvahu vyhledat pomoc; vyzývá polský parlament, aby nepřijal předložený návrh zákona, kterým se mění článek 200b polského trestního zákoníku, a důrazně vyzývá polské orgány, aby zajistily přístup všech školáků k vědecky přesné a komplexní sexuální výchově v souladu s mezinárodními normami a aby těm, kdo tuto výchovu a informace zajišťují, byla při jejich činnosti poskytnuta faktická a objektivní podpora;

Sexuální a reprodukční zdraví a práva

56.

připomíná, že podle Listiny, Evropské úmluvy o lidských právech a judikatury Evropského soudu pro lidská práva souvisí sexuální a reprodukční zdraví žen s řadou lidských práv, včetně práva na život a důstojnost, ochrany před nelidským a ponižujícím zacházením, práva na přístup ke zdravotní péči, práva na soukromí, práva na vzdělání a zákazu diskriminace, což je rovněž zohledněno v Ústavě; připomíná, že Parlament již ve svém usnesení ze dne 15. listopadu 2017 důrazně kritizoval veškeré legislativní návrhy, které by zakazovaly potrat v případě závažného či fatálního postižení plodu, čímž by byl v Polsku prakticky zakázán přístup k potratové péči, protože většina potratů se provádí na základě tohoto důvodu (106), a zdůraznil, že univerzální přístup ke zdravotní péči, včetně v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a s ním spojených práv, je jedním ze základních lidských práv (107); vyjadřuje politování nad navrhovanými změnami (108) zákona ze dne 5. prosince 1996 o povoláních lékaře a zubního lékaře (109), podle nichž by již lékaři nebyli ze zákona povinni uvádět alternativní zařízení nebo lékaře v případě, že sami odepřou služby v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví z důvodu osobního přesvědčení; je znepokojen používáním doložky o svědomí, včetně absence spolehlivého mechanismu předávání údajů a chybějících včasných nápravných prostředků pro ženy, jimž byly takové služby odepřeny; vyzývá polský parlament, aby se zdržel jakýchkoli dalších pokusů o omezení sexuálního a reprodukčního zdraví a práv žen; důrazně potvrzuje, že odpírání služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv je jednou z forem násilí páchaného na ženách a dívkách; vyzývá polské orgány, aby přijaly opatření k úplnému provedení rozsudků, které vynesl v řízeních proti Polsku Evropský soud pro lidská práva, jenž už vícekrát rozhodl, že restriktivní zákony týkající se potratů a nedostatečné provádění porušují lidská práva žen (110);

57.

připomíná, že předchozí pokusy o další omezení práva na potrat, které v Polsku již v současnosti patří k nejvíce omezeným v Unii, byly zastaveny v letech 2016 a 2018 v důsledku masové opozice polských občanů, jak se projevila v tzv. „černých protestech“; důrazně vyzývá polské orgány, aby zvážily zrušení zákona omezujícího přístup žen a dívek k nouzové antikoncepční pilulce;

Verbální projevy nenávisti, veřejná diskriminace, násilí na ženách a domácí násilí a netolerantní chování namířené proti menšinám a dalším zranitelným skupinám, včetně LGBTI osob

58.

naléhavě vyzývá polské orgány, aby přijaly veškerá nezbytná opatření s cílem důrazně bojovat proti rasistickým verbálním projevům nenávisti a podněcování k násilí na internetu i mimo něj a aby veřejně odsoudily rasistické verbální projevy nenávisti ze strany veřejných činitelů, včetně politiků a pracovníků sdělovacích prostředků, a distancovaly se od nich (111), aby řešily předsudky a negativní smýšlení vůči národnostním a etnickým menšinám (včetně Romů), migrantům, uprchlíkům a žadatelům o azyl a aby zajistily účinné prosazování práva, které staví strany nebo organizace, které podporují rasovou diskriminaci nebo k ní podněcují, mimo zákon (112); vyzývá polské orgány, aby dodržovaly doporučení Výboru OSN pro odstranění rasové diskriminace z roku 2019 (113);

59.

je hluboce znepokojen nedávným rozhodnutím (114) polského ministra spravedlnosti oficiálně zahájit proces odstoupení Polska od Úmluvy Rady Evropy o předcházení násilí páchanému na ženách a domácímu násilí a boji proti němu (Istanbulská úmluva); vybízí polské orgány, aby konkrétně a účinně uplatňovaly tuto úmluvu, mimo jiné zajištěním uplatňování stávajících právních předpisů v celé zemi, jakož i zajištěním dostatečného počtu a kvality azylových domů pro ženy, které jsou oběťmi násilí, a pro jejich děti; obává se, že by tento postup mohl představovat závažný krok zpět, pokud jde o rovnost žen a mužů a práva žen;

60.

konstatuje, že průzkum LGBTI II z května 2020, který uskutečnila Agentura Evropské unie pro základní práva, poukázal na nárůst nesnášenlivosti a násilí v Polsku vůči LGBTI osobám nebo osobám, které jsou jako LGBTI osoby vnímány, a naprostou nedůvěru polských LGBTI respondentů v boj vlády proti předsudkům a nesnášenlivosti, přičemž tento průzkum zaznamenal v Polsku nejnižší procentní podíl z celé Unie (pouze 4 %) a nejvyšší procento respondentů, kteří se vyhýbají určitým místům z obavy z napadení, obtěžování nebo zastrašování (79 %);

61.

připomíná, také v souvislosti s prezidentskou kampaní v roce 2020, svůj postoj vyjádřený v usnesení ze dne 18. prosince 2019, v němž důrazně odsoudil veškerou diskriminaci LGBTI osob a porušování jejich základních práv ze strany veřejných orgánů, včetně verbálních nenávistných projevů veřejných a volených činitelů, zákazů tzv. pochodů hrdosti a osvětových programů a akcí a jejich nedostatečnou ochranu a také vyhlášení zón v Polsku bez tzv. „ideologie LGBTI“ a přijetí „Regionálních chart práv rodiny“, které diskriminují rodiče samoživitele a LGBTI rodiny; konstatuje, že od přijetí tohoto usnesení nedošlo v Polsku k žádnému zlepšení situace LGBTI osob a že duševní zdraví a fyzická bezpečnost polských LGBTI osob jsou obzvláště ohroženy; připomíná, že Komise, mezinárodní organizace a polský komisař pro lidská práva tato opatření odsoudili, přičemž polský komisař podal u správních soudů devět stížností, v nichž argumentoval, že zóny bez LGBTI osob představují porušení práva Unie; připomíná, že z Fondu soudržnosti nelze financovat akce, které vedou k diskriminaci na základě sexuální orientace, a že obce jako zaměstnavatelé musí dodržovat směrnici Rady 2000/78/ES (115), která zakazuje diskriminaci a obtěžování na základě sexuální orientace v zaměstnání (116); v této souvislosti vyjadřuje vážné znepokojení nad skutečností, že ministr spravedlnosti poskytl finanční podporu obcím, které byly v důsledku přijetí prohlášení „zóna bez LGBT“ vyloučeny z evropského twinningového programu; je dále hluboce znepokojen tím, že finanční podpora bude poskytována z Fondu spravedlnosti ministerstva, který byl vytvořen na podporu obětí trestných činů; vyzývá Komisi, aby i nadále zamítala žádosti orgánů, které taková rozhodnutí přijaly, o finanční prostředky Unie; vyzývá polské orgány, aby provedly příslušnou judikaturu Soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva a aby v této souvislosti řešily situaci svazků a rodičů stejného pohlaví s cílem zajistit, aby právně i fakticky požívali práva na nediskriminaci (117); odsuzuje žaloby podané proti aktivistům občanské společnosti, kteří zveřejnili tzv. Atlas nenávisti, v němž jsou zdokumentovány případy homofobie v Polsku; důrazně vyzývá polskou vládu, aby zajistila právní ochranu LGBTI osob proti všem formám trestných činů z nenávisti a nenávistných projevů;

62.

vyjadřuje hluboké politování nad takzvaným „polským Stonewallem“, hromadným zatčením 48 aktivistů z řad LGBTI, k němuž došlo dne 7. srpna 2020, což vysílá znepokojivý signál ohledně svobody slova a shromažďování v Polsku; vyjadřuje politování nad způsobem, jakým bylo se zadrženými zacházeno, o němž informoval Vnitrostátní preventivní mechanismus za účelem předcházení mučení (118); vyzývá všechny evropské orgány a instituce, aby okamžitě odsoudily policejní násilí vůči LGBTI osobám v Polsku;

63.

vyjadřuje hluboké politování nad oficiálním stanoviskem polského episkopátu (119), který vyzývá ke „konverzní terapii“ osob LGBTI; připomíná stanovisko Parlamentu (120), který členské státy vybízí k tomu, aby takové praktiky postavily mimo zákon, a zprávu nezávislého odborníka OSN na ochranu před násilím a diskriminací na základě sexuální orientace a genderové identity z května 2020, v níž členské státy vyzývá, aby „konverzní terapii“ zakázaly (121)

64.

konstatuje, že nedostatečná nezávislost polského soudnictví již začala mít vliv na vzájemnou důvěru mezi Polskem a ostatními členskými státy, zejména v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech, neboť vnitrostátní soudy kvůli hlubokým pochybnostem o nezávislosti polského soudnictví odmítly či váhaly vydat podezřelé polské občany v rámci postupu evropského zatýkacího rozkazu; domnívá se, že zhoršování situace v oblasti právního státu v Polsku představuje zvláště závažné ohrožení jednoty právního řádu Unie; zdůrazňuje, že vzájemnou důvěru mezi členskými státy lze obnovit jedině tehdy, je-li zaručeno dodržování hodnot zakotvených v článku 2 SEU;

65.

vyzývá polskou vládu, aby dodržovala všechna ustanovení týkající se právního státu a základních práv zakotvená ve Smlouvách, Listině, EÚLP a mezinárodních lidskoprávních normách a aby vedla upřímný dialog s Komisí; zdůrazňuje, že tento dialog se musí vést nestranně a musí být založen na důkazech a spolupráci; vyzývá polskou vládu, aby spolupracovala s Komisí v souladu se zásadou loajální spolupráce stanovenou v SEU; vyzývá polskou vládu, aby urychleně a v plném rozsahu provedla rozhodnutí Soudního dvora a aby dodržovala zásadu přednosti unijního práva; naléhá na polskou vládu, aby v organizaci systému soudnictví, i při dalších reformách Nejvyššího soudu plně zohlednila doporučení Benátské komise;

66.

vyzývá Radu a Komisi, aby se zdržely úzkého výkladu zásady právního státu a aby plně využily postupu podle čl. 7 odst. 1 SEU a zabývaly se dopady činnosti polské vlády na všechny zásady zakotvené v článku 2 SEU, včetně demokracie a základních práv, jak je zdůrazněno v této zprávě;

67.

vyzývá Radu, aby co nejdříve obnovila formální slyšení, z nichž poslední se konalo v prosinci 2018, a aby do těchto slyšení zahrnula nejnovější a nejdůležitější negativní vývoj v oblasti právního státu, demokracie a základních práv; naléhavě vybízí Radu, aby konečně jednala podle postupu stanoveného v čl. 7 odst. 1 SEU a konstatovala, že existuje jasné riziko závažného porušení hodnot uvedených v článku 2 SEU ze strany Polské republiky, a to s ohledem na přesvědčivé důkazy uvedené v tomto usnesení a v četných zprávách mezinárodních a evropských organizací, v judikatuře Soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva a ve zprávách organizací občanské společnosti; důrazně doporučuje, aby Rada v návaznosti na slyšení vydala pro Polsko v souladu s čl. 7 odst. 1 SEU konkrétní doporučení a stanovila lhůty pro jejich provedení; dále vyzývá Radu, aby se zavázala k včasnému posouzení provádění těchto doporučení; vyzývá Radu, aby pravidelně informovala Parlament a úzce s ním spolupracovala a aby pracovala transparentně a umožnila smysluplnou účast a dohled všech evropských orgánů a institucí a organizací občanské společnosti;

68.

vyzývá Komisi, aby plně využila nástroje, které má k dispozici k řešení zřejmého nebezpečí, že Polsko závažně poruší základní hodnoty, na nichž je Unie založena, zejména zrychlená řízení o nesplnění povinnosti a podání žádostí k Soudnímu dvoru o předběžná opatření, jakož i rozpočtové nástroje; vyzývá Komisi, aby Parlament i nadále pravidelně informovala a aby jej do tohoto postupu úzce zapojila;

o o

69.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, prezidentovi, vládě a parlamentu Polské republiky, vládám a parlamentům členských států, Radě Evropy a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).

(1) Úř. věst. C 104 E, 30.4.2004, s. 408.

(2) COM(2003)0606.

(3) COM(2014)0158.

(4) Přijaté texty, P8_TA(2016)0123.

(5) Přijaté texty, P8_TA(2016)0344.

(6) Přijaté texty, P8_TA(2017)0442.

(7) Úř. věst. L 217, 12.8.2016, s. 53.

(8) Úř. věst. L 22, 27.1.2017, s. 65.

(9) Úř. věst. L 228, 2.9.2017, s. 19.

(10) Úř. věst. L 17, 23.1.2018, s. 50.

(11) Přijaté texty, P8_TA(2018)0055.

(12) Přijaté texty, P9_TA(2019)0058.

(13) Přijaté texty, P9_TA(2019)0101.

(14) Přijaté texty, P8_TA(2019)0032.

(15) Přijaté texty, P8_TA(2018)0204.

(16) Přijaté texty, P9_TA(2020)0014.

(17) Přijaté texty, P9_TA(2020)0054.

(18) Přijaté texty, P8_TA(2016)0409.

(19) Přijaté texty, P8_TA(2019)0111.

(20) Přijaté texty, P9_TA(2019)0080.

(21) Přijaté texty, P8_TA(2019)0349.

(22) Přijaté texty, P8_TA(2019)0407.

(23) Rozsudek Soudního dvora ze dne 24. června 2019, Komise v. Polsko, C-619/18, ECLI:EU:C:2019:531; rozsudek Soudního dvora ze dne 5. listopadu 2019, Komise v. Polsko, C-192/18, ECLI:EU:C:2019:924.

(24) COM(2017)0835.

(25) Rozsudek Ústavního soudu ze dne 9. března 2016, K 47/15.

(26) Rozsudek Ústavního soudu ze dne 11. srpna 2016, K 39/16.

(27) Rozsudek Ústavního soudu ze dne 7. listopadu 2016, K 44/16.

(28) Viz stanovisko Benátské komise ze dne 14. října 2016 k zákonu ze dne 22. července 2016 o Ústavním soudu, stanovisko č. 860/2016, bod 127; odůvodněný návrh Komise ze dne 20. prosince 2017, body 91 a dále.

(29) Ustawa z dnia 22 grudnia 2015 r. o zmianie ustawy o Trybunale Konstytucyjnym (Dz.U. 2015 poz. 2217).

(30) Ustawa z dnia 22 lipca 2016 r. o Trybunale Konstytucyjnym (Dz.U. 2016 poz. 1157).

(31) Ustawa z dnia 30 grudnia 2015 r. o zmianie ustawy o służbie cywilnej oraz niektórych innych ustaw (Dz.U. 2016 poz. 34).

(32) Ustawa z dnia 15 stycznia 2016 r. o zmianie ustawy o Policji oraz niektórych innych ustaw (Dz.U. 2016 poz. 147).

(33) Ustawa z dnia 28 stycznia 2016 r. Prawo o prokuraturze (Dz.U. 2016 poz. 177).

(34) Ustawa z dnia 28 stycznia 2016 r. Przepisy wprowadzające ustawę – Prawo o prokuraturze (Dz.U. 2016 poz. 178).

(35) Ustawa z dnia 18 marca 2016 r. o zmianie ustawy o Rzeczniku Praw Obywatelskich oraz niektórych innych ustaw (Dz.U. 2016 poz. 677).

(36) Ustawa z dnia 22 czerwca 2016 r. o Radzie Mediów Narodowych (Dz.U. 2016 poz. 929).

(37) Ustawa z dnia 10 czerwca 2016 r. o działaniach antyterrorystycznych (Dz.U. 2016 poz. 904).

(38) Viz odůvodněný návrh Komise ze dne 20. prosince 2017, body 112–113.

(39) Evropská síť rad pro justici (ENCJ), Varšavské prohlášení ze dne 3. června 2016.

(40) OBSE/ODIHR, Předběžná zjištění a závěry omezené volební pozorovatelské mise ODIHR, 14. října 2019.

(41) OBSE/ODIHR, Závěrečná zpráva omezené volební pozorovatelské mise o parlamentních volbách, které se konaly dne 13. října 2019, Varšava, 14. února 2020.

(42) OBSE/ODIHR, zvláštní mise pro hodnocení průběhu voleb, prohlášení o předběžných zjištěních a závěrech o druhém kole prezidentských voleb, které se konaly dne 12. července 2020, Varšava, 13. července 2020.

(43) Benátská komise, stanovisko z 8.–9. prosince 2017, CDL-AD(2017)031, bod 43; doporučení Komise (EU) 2018/103 ze dne 20. prosince 2017 v otázce právního státu v Polsku komplementární k doporučením (EU) 2016/1374, (EU) 2017/146 a (EU) 2017/1520 (Úř. věst. L 17, 23.1.2018, s. 50), bod 25.

(44) Benátská komise, CDL-AD (2002) 23, stanovisko č. 190/2002, Kodex osvědčených postupů ve volebních záležitostech. Pokyny a vysvětlující zpráva, 30. října 2002. Viz také Benátská komise, CDL-PI(2020)005rev-e, Zpráva o respektování demokracie, lidských práv a právního státu během nouzového stavu, Reflections, s. 23.

(45) Viz také OBSE/ODIHR, Stanovisko k návrhu zákona o zvláštních pravidlech pro všeobecnou volbu prezidenta Polské republiky nařízenou na rok 2020 (senátní dokument č. 99), 27. dubna 2020.

(46) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

(47) Ustawa z dnia 30 listopada 2016 r. o organizacji i trybie postępowania przed Trybunałem Konstytucyjnym (Dz.U. 2016 poz. 2072); ustawa z dnia 30 listopada 2016 r. o statusie sędziów Trybunału Konstytucyjnego (Dz.U. 2016 poz. 2073); Ustawa z dnia 13 grudnia 2016 r. – Przepisy wprowadzające ustawę o organizacji i trybie postępowania przed Trybunałem Konstytucyjnym oraz ustawę o statusie sędziów Trybunału Konstytucyjnego (Dz.U. 2016 poz. 2074).

(48) Stanovisko Benátské komise ze dne 14.–15. října 2016, bod 128; OSN, Výbor pro lidská práva, Závěrečné připomínky k sedmé pravidelné zprávě o Polsku, 31. října 2016, body 7–8; doporučení Komise (EU) 2017/1520.

(49) Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. listopadu 2019, věc A.K. a další v. Sąd Najwyższy, C-585/18, C-624/18 a C-625/18, ECLI:EU:C:2019:982.

(50) Ustawa z dnia 20 grudnia 2019 r. o zmianie ustawy – Prawo o ustroju sądów powszechnych, ustawy o Sądzie Najwyższym oraz niektórych innych ustaw (Dz.U. 2020 poz. 190).

(51) Benátská komise a DGI (generální ředitelství pro lidská práva a právní stát) Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, CDL-PI(2020)002, body 51–55.

(52) Viz odůvodněný návrh Komise ze dne 20. prosince 2017, COM(2017)0835, bod 133. Viz také OBSE/ODIHR, Stanovisko k některým ustanovením návrhu zákona o Nejvyšším soudu Polska (ke dni 26. září 2017), 13. listopadu 2017, s. 33.

(53) Příkaz Soudního dvora ze dne 17. prosince 2018, Komise v. Polsko, C-619/18 R, ECLI:EU:C:2018:1021.

(54) Rozsudek Soudního dvora ze dne 24. června 2019, Komise v. Polsko, C-619/18, ECLI:EU:C:2019:531.

(55) Ustawa z dnia 21 listopada 2018 r. o zmianie ustawy o Sądzie Najwyższym (Dz.U. 2018 poz. 2507).

(56) OBSE/ODIHR, stanovisko ze dne 13. listopadu 2017, s. 7–20; Benátská komise, stanovisko z 8.–9. prosince 2017, bod 43; doporučení Komise (EU) 2018/103, bod 25; GRECO, Dodatek ke zprávě ze čtvrtého kola hodnocení týkající se Polska (článek 34) ze dne 18.–22. června 2018, bod 31; Benátská komise a DGI Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, bod 8.

(57) Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. listopadu 2019, věc A.K. a další v. Sąd Najwyższy, C-585/18, C-624/18 a C-625/18, ECLI:EU:C:2019:982.

(58) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2019, III PO 7/19.

(59) Usnesení smíšené občanskoprávní komory, trestní komory a pracovněprávní komory Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2020, BSA I-4110-1/2020.

(60) Rozsudek Ústavního soudu ze dne 20. dubna 2020, U 2/20.

(61) Benátská komise a DGI Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, bod 38.

(62) Benátská komise a DGI Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, bod 38.

(63) Příkaz Soudního dvora ze dne 8. dubna 2020, Komise v. Polsko, C-791/19 R, ECLI:EU:C:2020:277.

(64) Ustawa z dnia 8 grudnia 2017 r. o zmianie ustawy o Krajowej Radzie Sądownictwa oraz niektórych innych ustaw (Dz.U. 2018 poz. 3).

(65) Poradní rada evropských soudců, stanoviska předsednictva ze dne 7. dubna 2017 a 12. října 2017; OBSE/ODIHR, Konečné stanovisko k návrhu změn zákona o Státní soudcovské radě, 5. května 2017; Benátská komise, stanovisko z 8.–9. prosince 2017, body 5–7; GRECO, Zpráva ad hoc o Polsku (článek 34) z 19.–23. března 2018 a dodatek z 18.–22. června 2018; Benátská komise a DGI Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, body 41 a 61.

(66) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2020, III PO 8/18. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2020, III PO 9/18.

(67) V této věci viz také následující případy projednávané Evropským soudem pro lidská práva: Reczkowicz a dva další v. Polsko (stížnosti č. 43447/19, 49868/19 a 57511/19), Grzęda v. Polsko (č. 43572/18), Xero Flor w Polskce sp. z o.o. v. Polsko (č. 4907/18), Boda v. Polsko a Bojan v. Polsko (č. 26691/18 a 27367/18), Żurek v. Polsko (č. 39650/18) a Sobczyńska a další v. Polsko (č. 62765/14, 62769/14, 62772/14 a 11708/18).

(68) ENCJ, dopis Výkonné rady ENCJ ze dne 21. února 2020. Viz také dopis Evropského sdružení soudců ze dne 4. května 2020 na podporu ENCJ.

(69) Ustawa z dnia 12 maja 2011 r. o Krajowej Radzie Sądownictwa (Dz.U. 2011 nr 126 poz. 714).

(70) Benátská komise a DGI Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, bod 45.

(71) Viz také Rada Evropy, předsednictvo Poradní rady evropských soudců (CCJE-BU), CCJE-BU(2018)6REV, 18. června 2018.

(72) Benátská komise a DGI Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, body 46–50.

(73) Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. listopadu 2019, Komise v. Polsko, C-192/18, ECLI:EU:C:2019:924.

(74) Ustawa z dnia 12 lipca 2017 r. o zmianie ustawy – Prawo o ustroju sądów powszechnych oraz niektórych innych ustaw (Dz.U. 2017 poz. 1452).

(75) OBSE/ODIHR, naléhavé prozatímní stanovisko k polskému zákonu, kterým se mění zákon o soustavě obecných soudů, zákon o Nejvyšším soudu a některé další akty (ke dni 20. prosince 2019), 14. ledna 2020, s. 23–26; Benátská komise a DGI Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, body 44–45.

(76) OBSE/ODIHR, naléhavé prozatímní stanovisko, 14. ledna 2020, s. 18–21; Benátská komise a DGI Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, body 24–30.

(77) Sdělení zástupce disciplinárního prokurátora pro soudce obecných soudů, červenec 2020, http://rzecznik.gov.pl/wp-content/uploads/2020/07/KomunikatFWS.pdf

(78) OBSE/ODIHR, naléhavé prozatímní stanovisko, 14. ledna 2020, s. 13–17; Benátská komise a DGI Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, body 31–43.

(79) Ustawa z dnia 27 lipca 2001 r. Prawo o ustroju sądów powszechnych (Dz.U. 2001 nr 98 poz. 1070).

(80) Stanovisko Benátské komise z 8.–9. prosince 2017 k zákonu o státním zastupitelství ve znění pozdějších předpisů (CDL-AD(2017)028, bod 115).

(81) Doporučení Komise (EU) 2018/103; OSN, zvláštní zpravodaj pro nezávislost soudců a právníků, prohlášení ze dne 25. června 2018; Evropská komise, Evropský semestr 2019: Zpráva o Polsku ze dne 27. února 2019, SWD(2019)1020 final, s. 42; předsedové Evropské sítě rad pro justici, Sítě předsedů nejvyšších soudů EU a Asociace evropských soudců, dopis ze dne 20. září 2019; GRECO, Další postup v návaznosti na dodatek ke zprávě ze čtvrtého kola hodnocení (článek 34) – Polsko, 6. prosince 2019, bod 65; Parlamentní shromáždění Rady Evropy (PACE), usnesení č. 2316 (2020) ze dne 28. ledna 2020 o fungování demokratických institucí v Polsku, bod 4.

(82) Viz rovněž Komisař Rady Evropy pro lidská práva, dopis adresovaný předsedovi vlády Polska, 19. ledna 2018; Společné prohlášení na podporu polského komisaře pro lidská práva, podepsané organizacemi ENNHRI, Equinet, GANHRI, IOI, OHCHR Europe, červen 2019.

(83) Výbor OSN pro lidská práva, Závěrečné připomínky k sedmé pravidelné zprávě o Polsku, 23. listopadu 2016, bod 33.

(84) Benátská komise a DGI Rady Evropy, naléhavé společné stanovisko ze dne 16. ledna 2020, bod 59.

(85) Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. března 2020, Simpson v. Rada a HG v. Komise, spojené věci C-542/18 RX-II a C-543/18 RX-II, ECLI:EU:C:2020:232, bod 57.

(86) Viz rovněž světový index svobody tisku, v němž kleslo Polsko od roku 2015 z 18. místa na 62. místo.

(87) Platforma Rady Evropy na podporu ochrany žurnalistiky a bezpečnosti novinářů, Výroční zpráva za rok 2020, březen 2020, str. 42.

(88) Rada Evropy, doporučení Výboru ministrů členským státům CM/Rec(2016)4 ze dne 13. dubna 2016 o ochraně žurnalistiky a bezpečnosti novinářů a dalších mediálních činitelů.

(89) International Press Institute (IPI) Tracker on Press Freedom Relations on COVID-19 Coverage [Nástroj Mezinárodního tiskového institutu (IPI) pro monitorování porušení svobody tisku během pandemie COVID-19], https://ipi.media/covid19-media-freedom-monitoring/.

(90) Rada Evropy, Organizace amerických států et al., Prohlášení Světového fóra o akademické svobodě, institucionální autonomii a budoucnosti demokracie, 21. června 2019.

(91) Ustawa z dnia 18 grudnia 1998 r. o Instytucie Pamięci Narodowej – Komisji Ścigania Zbrodni przeciwko Narodowi Polskiemu (Dz.U. 1998 nr 155 poz. 1016).

(92) Viz stanovisko zástupce OBSE pro svobodu sdělovacích prostředků ze dne 28. června 2018.

(93) Ustawa z dnia 24 lipca 2015 r. – Prawo o zgromadzeniach (Dz.U. 2015 poz. 1485).

(94) Ustawa z dnia 13 grudnia 2016 r. o zmianie ustawy – Prawo o zgromadzeniach (Dz.U. 2017 poz. 579).

(95) Viz sdělení odborníků OSN ze dne 23. dubna 2018, v němž vyzývají Polsko, aby zajistilo svobodnou a plnou účast na jednáních o klimatu.

(96) Polský komisař pro lidská práva, dopis ministerstvu vnitra a správy, 6. května 2020.

(97) Ustawa z dnia 15 września 2017 r. o Narodowym Instytucie Wolności – Centrum Rozwoju Społeczeństwa Obywatelskiego (Dz.U. 2017 poz. 1909).

(98) OBSE/ODIHR, Stanovisko k návrhu polského zákona o Národním ústavu svobody – Centru pro rozvoj občanské společnosti, Varšava, 22. srpna 2017.

(99) EHSV, Zpráva o základních právech a právním státu: národní vývoj z hlediska občanské společnosti 2018–2019, červen 2020, s. 41–42.

(100) EHSV, tiskové prohlášení „Znepokojivý tlak na občanskou společnost: polská členka EHSV se stává terčem odvetných útoků vlády a nevládní organizace již nemají možnost vybrat si vlastní kandidáty“, 23. června 2020.

(101) Tisková zpráva ministra životního prostředí ve spolupráci s ministrem spravedlnosti, 7. srpna 2020, https://www.gov.pl/web/srodowisko/nowe-prawo-wzmocni--przejrzystosc-finansowania-organizacji-pozarzadowych.

(102) Ustawa z dnia 6 kwietnia 1990 r. o Policji (Dz.U. 1990 nr 30 poz. 179).

(103) Výbor OSN pro lidská práva (HRC), Závěrečné připomínky k sedmé pravidelné zprávě o Polsku, 23. listopadu 2016, body 39–40. Viz rovněž sdělení odborníků OSN, v němž vyzývají Polsko, aby zajistilo svobodnou a plnou účast na jednáních o klimatu, 23. dubna 2018.

(104) EDPB, dopis o zveřejnění údajů v souvislosti s polskými prezidentskými volbami, 5. května 2020.

(105) Komisařka Rady Evropy pro lidská práva, prohlášení ze dne 14. dubna 2020.

(106) V roce 2017 představovaly potraty z důvodu poškození plodu 97,9 % všech zákroků: Centrum pro zdravotnické informační systémy, zprávy vypracované v rámci Programu statistického výzkumu veřejné statistiky MZ-29, zveřejněné na internetových stránkách polského Sejmu. Sprawozdanie Rady Ministrów z wykonywania oraz o skutkach stosowania w 2016 r. ustawy z dnia 7 stycznia 1993 r. o planowaniu rodziny, ochronie płodu ludzkiego i warunkach dopuszczalności przerywania ciąży (Dz. U. poz. 78, z późnn. zm.).

(107) Viz tematický dokument komisaře Rady Evropy pro lidská práva z prosince 2017 nazvaný „Zdraví a sexuální a reprodukční práva žen v Evropě“; prohlášení odborníků OSN ze dne 22. března 2018, které radí pracovní skupině OSN pro diskriminaci žen, a prohlášení komisařky Rady Evropy pro lidská práva ze dne 14. dubna 2020.

(108) Ustawa z dnia 16 lipca 2020 r. o zmianie ustawy o zawodach lekarza i lekarza dentysty oraz niektórych innych ustaw (not yet published in the Official Journal).

(109) Ustawa z dnia 5 grudnia 1996 r. o zawodach lekarza i lekarza dentysty (Dz.U. 1997 nr 28 poz. 152).

(110) Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. března 2007, ve věci Tysiąc v. Polsko (žádost č. 5410/03); rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. března 2007 ve věci R. R. v. Polsko (žádost č. 27617/04); rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 30. října 2012, ve věci P. a S. v. Polsko (žádost č. 57375/08).

(111) Usnesení EP ze dne 15. listopadu 2017, bod 18; Parlamentní shromáždění Rady Evropy (PACE), usnesení č. 2316 (2020) ze dne 28. ledna 2020 o fungování demokratických institucí v Polsku, bod 14; Výbor OSN pro lidská práva (HRC), Závěrečné připomínky k sedmé pravidelné zprávě o Polsku, 23. listopadu 2016, CCPR/C/POL/CO/7, body 15–18.

(112) Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace, závěrečné připomínky ke spojené dvacáté druhé až dvacáté čtvrté pravidelné zprávě o Polsku, srpen 2019.

(113) Tamtéž.

(114) Ministerstvo spravedlnosti, tisková zpráva „Návrh vypovězení Istanbulské úmluvy“, 25. července 2020, https://www.gov.pl/web/sprawiedliwosc/ministerstwo-sprawiedliwosci-konwencja-stambulska-powinna-zostac-wypowiedziana-poniewaz-jest-sprzeczna-z-prawami-konstytucyjnymi.

(115) Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 303, 2.12.2000, s. 16).

(116) Evropská komise, GŘ REGIO, dopis úřadům Lublinského, Lodžského, Malopolského, Podkarpatského a Svatokřížského vojvodství, 27. května 2020. Viz rovněž rozsudek Soudního dvora ze dne 23. dubna 2020 ve věci Associazione Avvocatura per i diritti LGBTI, C-507/18, ECLI:EU:C:2020:289.

(117) Rozsudek Soudního dvora ze dne 5. června 2018 ve věci Coman, C-673/16, ECLI:EU:C:2018:385; rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. března 2010 ve věci Kozak v. Polsko (žádost č. 13102/02); rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. ledna 2008 ve věci E. B. v. Francie (žádost č. 43546/02); rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. února 2013 ve věci X a další v. Rakousko (žádost č. 19010/07); rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 30. června 2016 ve věci Taddeucci a McCall v. Itálie (žádost č. 51362/09); rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. července 2015 ve věci Oliari a další v. Itálie (žádosti č. 18766/11 a 36030/11); rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 14. prosince 2017 ve věci Orlandi a další v. Itálie (žádosti č. 26431/12, 26742/12, 44057/12 a 60088/12); rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 14. ledna 2020 ve věci Beizaras a Levickas v. Litva (žádost č. 41288/15).

(118) Polský komisař pro lidská práva, tisková zpráva, „Vnitrostátní preventivní mechanismus za účelem předcházení mučení (KMPT) navštěvuje policejní vazební zařízení po nočním zatýkání ve Varšavě“, 11. srpna 2020, https://www.rpo.gov.pl/en/content/national-preventive-mechanism-prevention-torture-kmpt-visits-police-places-detention-after-overnight.

(119) Stanovisko polského episkopátu k problematice LGBT + ze srpna 2020, https://episkopat.pl/wp-content/uploads/2020/08/Stanowisko-Konferencji-Episkopatu-Polski-w-kwestii-LGBT.pdf.

(120) Přijaté texty, P8_TA(2019)0032.

(121) Nezávislý odborník OSN na ochranu před násilím a diskriminací na základě sexuální orientace a genderové identity, Zpráva o konverzní terapii, květen 2020, https://undocs.org/A/HRC/44/53.