EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 14.10.2020
COM(2020) 643 final
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ
Zlepšení přístupu k právní ochraně v oblasti životního prostředí v EU a jejích členských státech
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ
Zlepšení přístupu k právní ochraně v oblasti životního prostředí v EU a jejích členských státech
I.Výzva ke společné akci
1Aby byla Zelená dohoda pro Evropu úspěšná, je naprosto nezbytné zapojení a angažovanost členských států, veřejnosti a všech zúčastněných stran. Komise se v Zelené dohodě pro Evropu 1 zavázala k tomu, že „zváží revizi Aarhuského nařízení, aby se zlepšil přístup občanů a nevládních organizací, majících pochyby ohledně zákonnosti rozhodnutí s účinky na životní prostředí, ke správnímu a soudnímu přezkumu na úrovni EU. Komise také přijme opatření ke zlepšení jejich přístupu ke spravedlnosti před vnitrostátními soudy ve všech členských státech.“
2Pokud má být Zelená dohoda pro Evropu úspěšná a přinést trvalé změny, měla by EU spolupracovat s občany a zúčastněnými stranami. Veřejnost je a měla by zůstat hybnou silou ekologické transformace a měla by mít k dispozici prostředky, které by jí umožnily aktivněji se zapojit do vývoje a provádění nových politik. Pro posílení důvěry ve státní správu i ve správu EU je rovněž důležité mít k dispozici nezbytné „kontroly a rovnovážná opatření“ s cílem zajistit možnost kontroly aktů a rozhodnutí z hlediska souladu s právními předpisy v oblasti životního prostředí. Přístup k právní ochraně v oblasti životního prostředí, a to jak prostřednictvím Soudního dvora Evropské unie, tak prostřednictvím vnitrostátních soudů jakožto soudů EU, je důležitým podpůrným opatřením, které má pomoci zajistit uskutečnění transformace v rámci Zelené dohody pro Evropu a posílit úlohu, kterou může občanská společnost plnit jako strážce demokratického prostoru.
3Toto sdělení je připojeno k návrhu Komise na změnu nařízení (ES) č. 1367/2006 (Aarhuské nařízení) s cílem zlepšit vnitřní přezkum správních aktů ((COM) 2020 …) 2 . Tento návrh po přijetí spolunormotvůrci zlepší provádění Aarhuské úmluvy (dále jen „úmluva“) 3 „způsobem, který bude slučitelný se základními zásadami právního řádu Unie a s jejím systémem soudního přezkumu“ 4 . Navrhuje se, aby byly nevládním organizacím v oblasti životního prostředí poskytovány širší možnosti vznášet námitky proti jednání a opominutí orgánů a institucí EU v souladu s úmluvou.
4Cílem legislativního návrhu je posílit systém EU týkající se přístupu k právní ochraně v oblasti životního prostředí. Tento systém jako celek umožňuje každému žadateli přístup k účinnému mechanismu nápravy v souladu s požadavky úmluvy.
5Cílem tohoto sdělení je zdůraznit zásadní úlohu, kterou členské státy hrají v systému EU jako celku. Úkolem členských států je zajistit a usnadnit přístup k právní ochraně v oblasti životního prostředí, upravený akty přijatými podle právních předpisů EU, včetně vnitrostátních prováděcích opatření souvisejících s nelegislativními akty EU. Součástí přístupu k právní ochraně je i zajistit právo podávat žaloby pro nevládní organizace a jednotlivce, kterých se přímo týká porušení právních předpisů v oblasti životního prostředí 5 , a to i v přeshraničním kontextu. V praxi bohužel existují určité nedostatky. V roce 2019 zveřejnila Komise přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí 6 , který identifikoval řadu systémových nedostatků týkajících se provádění přístupu k právní ochraně v oblasti životního prostředí ve vnitrostátních právních systémech v praxi. Zdůraznila zejména problémy, kterým čelí nevládní organizace při získávání oprávnění podávat žaloby v otázkách životního prostředí souvisejících s EU a procedurálních překážek, jako jsou neúměrně vysoké náklady.
6Aby zlepšila přístup k právní ochraně v oblasti životního prostředí, v souladu s úmluvou, jejímiž smluvními stranami jsou členské státy nezávisle na sobě, vyzývá Komise členské státy, aby urychlily provádění platných právních předpisů EU. Stejně důležité je, aby pravidla členských států vztahující se na soudnictví a soudní praxi plně prováděla judikaturu Soudního dvora Evropské unie týkající se přístupu k právní ochraně v oblasti životního prostředí. Kromě toho by vnitrostátní právní předpisy neměly v tomto smyslu vytvářet překážku, například tím, že by nevládním organizacím neposkytovaly oprávnění podávat žaloby, jak to vyžaduje úmluva. Aby byla zajištěna právní jistota ve všech členských státech, musí vnitrostátní právo splňovat požadavky úmluvy, právních předpisů EU a judikatury Soudního dvora Evropské unie. Rovněž vnitrostátní soudy by měly uplatňovat a vymáhat použitelná pravidla na základě požadavků stanovených v jejich vnitrostátních právních řádech vyplývajících z práva EU.
II.Význam přístupu k právní ochraně v oblasti životního prostředí v EU
7Přístup k účinné právní ochraně a ke spravedlivému procesu představuje základní právo právního řádu EU 7 . Účinné soudní systémy hrají klíčovou roli při zajišťování právního státu zakotveného v článku 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU) 8 a při zajišťování účinného uplatňování práva EU a zvyšování důvěry veřejnosti v orgány veřejné správy.
8To se odráží také v čl. 19 odst. 1 SEU, který vyžaduje, aby členské státy stanovily prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie, a v judikatuře Soudního dvora Evropské unie týkající se přístupu k právní ochraně v oblasti životního prostředí. Přístup k právní ochraně v oblasti životního prostředí je relevantní rovněž v kontextu článků 41 9 a 47 10 Listiny základních práv Evropské unie a přispívá k zajištění právní jistoty.
9Jednotlivci a nevládní organizace hrají klíčovou roli při identifikaci potenciálních porušení právních předpisů EU tím, že podávají stížnosti správním orgánům nebo předkládají případy soudu. Pokud se jednotlivci nebo nevládní organizace dovolávají spravedlnosti u mimosoudního správního orgánu, nazývá se takové přezkoumání správním přezkoumáním; domáhají-li se nápravy u soudu, nazývá se přezkoumáním soudním 11 .
10Systém správní a soudní nápravy EU jako celku zahrnuje nejen mechanismus vnitřního přezkumu podle Aarhuského nařízení a přístup k Soudnímu dvoru Evropské unie, ale spoléhá také na vnitrostátní soudy. Zejména článek 267 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) umožňuje jakékoli fyzické nebo právnické osobě, která je účastníkem řízení před vnitrostátními soudy, aby ohledně platnosti aktů přijatých orgány EU požadovala předběžné rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie. EU a vnitrostátní systémy nápravy společně mají zásadní význam pro zajišťování účinného přístupu k právní ochraně v oblasti životního prostředí v EU.
III.EU jako smluvní strana úmluvy
11EU se formálně stala stranou úmluvy v roce 2005. Členy úmluvy je nezávisle rovněž všech 27 členských států, přičemž každý z nich má své vlastní a rovněž sdílené pravomoci, odpovědnost a povinnosti umožňující zajistit přístup k právní ochraně v „záležitostech životního prostředí“ podle článku 1 úmluvy 12 . Povinnost dodržovat úmluvu proto podléhá tomuto charakteristickému rysu EU, kde pravomoci vykonává EU a její členské státy. V následujících odstavcích je důležité připomenout specifické limity a povahu povinností vyplývajících z ratifikace úmluvy.
12Podle úmluvy je EU organizací regionální hospodářské integrace. Podle čl. 19 odst. 5 úmluvy byla EU povinna při oznámení své ratifikační listiny učinit prohlášení o „rozsahu svých pravomocí týkajících se záležitostí, jež se řídí touto úmluvou“.
13V reakci na to EU prohlásila, že „orgány EU budou provádět úmluvu v rámci svých stávajících a budoucích pravidel o přístupu k dokumentům a dalších příslušných pravidel právních předpisů EU v oblasti, na kterou se úmluva vztahuje“. Ještě zásadnější bylo to, že dodala, že „EU je odpovědná za plnění těch závazků plynoucích z úmluvy, které jsou předmětem úpravy platných právních předpisů EU“, a že „výkon pravomoci Společenství prochází vzhledem ke své povaze neustálým vývojem“.
14V důsledku toho orgány a instituce EU provádějí úmluvu v rámci platných pravidel EU. Při provádění úmluvy je třeba vzít v úvahu specifické rysy právního řádu EU. Potvrdil to také Soudní dvůr Evropské unie, který objasnil, že úmluva byla „zjevně koncipována s přihlédnutím k vnitrostátním právním řádům, a nikoli k právním specifikům takových organizací regionální hospodářské integrace, jako je Unie“ 13 .
15Přístup ke správnímu a soudnímu přezkoumání v EU představuje víceúrovňový systém. Jak Soudní dvůr Evropské unie rovněž připomněl, za současného stavu unijního práva spadají správní a soudní řízení týkající se přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí „primárně“ do práva členských států 14 . Fyzické a právnické osoby mohou za podmínek stanovených v jejich vnitrostátním právu požádat vnitrostátní soud, aby se obrátil na Soudní dvůr Evropské unie za účelem přezkoumání platnosti aktů EU podle článku 267 SFEU.
16Ustanovení čl. 263 odst. 4 SFEU navíc umožňuje fyzickým nebo právnickým osobám podat žalobu přímo Soudnímu dvorem Evropské unie (Tribunálu) proti i) aktům, které jsou jim určeny, ii) proti aktům, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají, nebo iii) proti právním aktům s obecnou působností, které se jich bezprostředně dotýkají a nevyžadují přijetí prováděcích opatření.
17Přijetím Aarhuského nařízení doplnila EU stávající systém přezkoumávání, který je k dispozici na úrovni EU, v oblasti jak správního, tak soudního přezkoumávání. V důsledku toho mohou nevládní organizace působící v oblasti ochrany životního prostředí dosáhnout správního přezkoumání nelegislativních správních aktů s individuální působností, přijatých orgány a subjekty EU 15 . Unie se však rozhodla nevykonávat svou pravomoc stanovenou v době ratifikace a nepřijala samostatná ustanovení o správním přezkoumání pro jednotlivce v rámci Aarhuského nařízení na úrovni Unie, které se vztahuje na orgány a subjekty EU.
18Na základě stížnosti předložené Výboru pro dohled nad dodržováním úmluvy dospěl tento výbor k závěru, že EU v současné době neplní v plném rozsahu své povinnosti vyplývající z požadavků úmluvy o přístupu k právní ochraně v oblasti životního prostředí 16 . Cílem výše uvedeného legislativního návrhu 17 je napravit tuto situaci změnou Aarhuského nařízení a rozšířením přístupu nevládních organizací. Toto sdělení doplňuje opatření na úrovni EU tím, že vyzdvihuje zlepšení potřebná na vnitrostátní úrovni.
IV.Povinnosti členských států podle práva EU
19Pokud je činnost vnitrostátních orgánů v oblasti dodržování zásadních ustanovení na ochranu životního prostředí nedostatečná nebo nesprávná, musí mít jednotlivci a nevládní organizace možnost spolehnout se na procesní pravidla, která se na ně vztahují. V zájmu ochrany životního prostředí a posílení postavení veřejnosti a nevládních organizací přijala EU řadu odvětvových směrnic v oblasti životního prostředí 18 , které obsahují ustanovení o přístupu k právní ochraně u vnitrostátních soudů. Provádění těchto směrnic umožňuje veřejnosti včetně nevládních organizací uplatňovat právo obrátit se na soud v těchto konkrétních oblastech. Bylo potvrzeno, že povinnost zajistit účinnou právní ochranu v oblasti životního prostředí se vztahuje i na vnitrostátní soudy 19 . Tato povinnost se týká práv vyplývajících z právních předpisů EU v oblasti životního prostředí a možnosti citovat povinnosti stanovené právními předpisy EU 20 .
20S cílem zajistit účinnou soudní ochranu těchto práv se povinnosti členských států zajistit přístup k právní ochraně u svých vnitrostátních soudů neomezují jen na povinnosti stanovené výše uvedenými akty sekundárního práva Unie 21 .
21Zaprvé, v souladu se zásadou loajální spolupráce stanovenou v čl. 4 odst. 3 SEU je na členských státech, aby přijaly veškerá vhodná opatření včetně účinné soudní ochrany s cílem zajistit, že budou přijata opatření vyžadovaná právem EU a že budou dostatečně chráněna práva jednotlivců vyplývající z práva EU 22 . Navíc podle čl. 19 odst. 1 SEU mají členské státy povinnost „poskytnout prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie“. Proto je přístup k právní ochraně nezbytným předpokladem řádného fungování systému právní ochrany EU.
22V tomto ohledu tvoří vnitrostátní mechanismy nápravy prostřednictvím vnitrostátních soudů členských států nedílnou součást systému soudní nápravy EU. Vnitrostátní soudy jsou také soudy EU a jsou propojeny se Soudním dvorem Evropské unie v rámci systému řízení o předběžných otázkách, zřízeného podle článku 267 SFEU. Tato spolupráce zahrnuje výklad práva EU a přezkoumávání platnosti aktů orgánů EU. Přístup k soudům by měl být umožněn jednotlivcům i nevládním organizacím na základě vnitrostátních procesních pravidel.
23Zadruhé, úmluva, která je nedílnou součástí právního řádu EU a je závazná pro orgány EU a pro členské státy podle čl. 216 odst. 2 SFEU, se vztahuje rovněž na právo EU upravující ochranu životního prostředí. V případě neexistence právní úpravy EU upravující přístup k právní ochraně v oblasti životního prostředí „přísluší vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu, aby upravil procesní podmínky žalob určených k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z práva Unie, […] členské státy jsou přitom v každém případě zodpovědné za zajištění účinné ochrany těchto práv“ 23 . Zejména čl. 9 odst. 3 úmluvy ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie ukládají „členským státům povinnost zajistit účinnou soudní ochranu práv přiznaných unijním právem, včetně ustanovení práva životního prostředí“ 24 .
24Soudní dvůr Evropské unie dodal, že „vnitrostátnímu soudu přísluší, aby s cílem zajistit účinnou soudní ochranu v oblastech, na které se vztahuje unijní právo týkající se životního prostředí, vyložil vnitrostátní právo takovým způsobem, který bude v co největším možném rozsahu v souladu s cíli, které jsou stanoveny v čl. 9 odst. 3 a odst. 4 Aarhuské úmluvy, i s cílem účinné soudní ochrany práv přiznaných unijním právem“ 25 .
25Účinnost řízení o předběžné otázce podle článku 267 SFEU, pokud jde o platnost unijních aktů, tedy závisí na tom, zda budou členské státy poskytovat nevládním organizacím a jednotlivcům dostatečné oprávnění podávat žaloby. Jejich povinností je zajistit, aby byl u jejich soudů zaručen přístup k právní ochraně ve věcech životního prostředí, na které se vztahují pravidla EU. To zahrnuje věci, které obsahují „konkrétní otázku, která ještě nebyla předmětem právní úpravy Unie, [ale na kterou] se může vztahovat právo Unie, pokud se týká oblasti, která je již v široké míře upravena právem Unie“ 26 .
26Judikatura Soudního dvora Evropské unie vyvinutá v průběhu let objasnila, že členské státy jsou povinny zajistit přístup k právní ochraně v oblasti životního prostředí, na něž se vztahují pravidla EU, včetně rozhodnutí, aktů a opomenutí 27 v celé řadě oblastí politiky životního prostředí, jako je voda 28 , příroda 29 a kvalita ovzduší 30 .
27Aby Komise zhodnotila praktické důsledky judikatury Soudního dvora Evropské unie a pomohla orgánům a odborné veřejnosti členských států pochopit význam těchto důsledků v oblastech upravených právními předpisy EU v oblasti životního prostředí, vydala v roce 2017 sdělení o přístupu k právní ochraně v oblasti životního prostředí 31 (dále jen „sdělení“). Sdělení nastínilo normy upravující přístup k právní ochraně v oblasti životního prostředí, pokud jde o procesní záruky a oprávnění nevládních organizací a jednotlivců podávat žaloby. Objasnilo rovněž požadavek vyhnout se nákladným nebo zdlouhavým řízením a to, že členské státy musí zpřístupnit veřejnosti veškeré informace týkající se přístupu k právní ochraně, jak to vyžaduje judikatura Soudního dvora Evropské unie. Členské státy by se měly řídit pokyny uvedenými ve sdělení a vývojem judikatury Soudního dvora Evropské unie, a přijmout opatření nezbytná k jejich provedení 32 .
V.Další postup: Prioritní oblasti činnosti
28Sdělení Zelená dohoda pro Evropu oznámilo, že „Komise a členské státy musí rovněž zajistit, aby byly politiky a právní předpisy prosazovány a účinně prováděny“. Komise je plně odhodlána spolupracovat s členskými státy na zlepšení přístupu k právní ochraně v oblasti životního prostředí na vnitrostátní úrovni.
29Nezbytným předpokladem plného využití přínosů pro ochranu životního prostředí je účinné provádění přijatých pravidel EU členskými státy v praxi. Je rovněž důležité zajistit, aby nedošlo k nepřiměřenému omezení přístupu občanů a nevládních organizací k Soudnímu dvoru Evropské unie podle článku 267 SFEU. Odstranění překážek v přístupu k právní ochraně by přineslo další výhody, neboť by znamenalo zvýšení právní jistoty, zlepšení výkonu spravedlnosti a snížení administrativní zátěže.
30Přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí, který provedla Komise v roce 2019, konstatoval, že některé členské státy by měly přijmout další opatření s cílem zajistit, aby byly nevládní organizace zabývající se ochranou životního prostředí oprávněny podávat žaloby v otázkách ochrany životního prostředí týkajících se EU 33 . Konstatoval rovněž, že by navrhovatelé ve věcech týkajících se ochrany životního prostředí neměli čelit vnitrostátním procesním překážkám, jako jsou neúměrně vysoké náklady (v některých případech až stovky tisíc eur) 34 .
31S ohledem na povinnosti členských států stanovené v oddíle IV tohoto sdělení a na zjištění Komise 35 týkající se situace na místě v každém členském státě je zapotřebí zavést prioritní opatření v následujících čtyřech oblastech.
32V souladu se strategickým sdělením Komise nazvaným Právo EU: lepší výsledky díky lepšímu uplatňování 36 , je první prioritní oblastí pro členské státy zajistit správné provedení sekundárního práva EU. Týká se to právních předpisů EU v oblasti životního prostředí, které obsahují ustanovení o přístupu k právní ochraně 37 . Členské státy jsou povinny tyto směrnice správně a úplně provést s cílem zajistit jejich provedení v souladu s čl. 291 odst. 1 SFEU.
33Druhou prioritní oblastí je, aby spolunormotvůrci začlenili ustanovení o přístupu k právní ochraně do legislativních návrhů EU předložených Komisí v případě nových nebo revidovaných právních předpisů EU týkajících se životního prostředí 38 . To vyžaduje aktivní podporu Evropského parlamentu a Rady, pokud Komise takové návrhy předloží. Ustanovení o přístupu k právní ochraně budou navrhována s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, jak je shrnuto ve sdělení. Rada se v posledních letech zdráhala taková ustanovení přijímat 39 , čímž se odchýlila od svého předchozího přístupu, který v minulosti vedl k přijetí výše uvedených směrnic.
34V tomto ohledu Komise zastává názor, že jednoznačná ustanovení právních předpisů EU v oblasti životního prostředí v této věci by byla v zájmu právní jistoty, a že jsou rovněž nezbytná z hlediska podpory povinnosti poskytovat účinnou soudní ochranu práv stanovených unijním právem. Vyzývá proto Evropský parlament a Radu, aby tento přístup přijaly při rozhodování o předložených legislativních návrzích.
35Komise rovněž zajistí, aby sekundární právo bylo vhodné k tomuto účelu, a to na základě provádění pravidelných hodnocení. Například v rámci přezkumu opatření EU s cílem řešit znečištění z průmyslových komplexů, který byl oznámen v Zelené dohodě pro Evropu 40 , bude Komise mimo jiné hodnotit ustanovení týkající se práv dotčených stran včetně účasti veřejnosti a přístupu k právní ochraně.
36Třetí prioritní oblastí je přezkum vlastních vnitrostátních právních a regulačních ustanovení členskými státy s výjimkou těch ustanovení, která provádějí směrnice uvedené výše v bodě 32. Vnitrostátní ustanovení 41 bránící nevládním organizacím působícím v oblasti ochrany životního prostředí nebo jednotlivcům, kterých se přímo dotýká porušení právních předpisů EU v oblasti životního prostředí v důsledku jednání nebo opomenutí orgánů veřejné moci, v přístupu k právní ochraně. Proto je nezbytné tato vnitrostátní ustanovení revidovat za účelem odstranění veškerých překážek v přístupu k právní ochraně, jako jsou například omezení oprávnění podávat žaloby nebo nepřiměřené náklady, a tak zajistit účinný přístup k právní ochraně v oblasti životního prostředí v rámci EU.
37Čtvrtá prioritní oblast se týká povinnosti vnitrostátních soudů zaručit právo jednotlivců a nevládních organizací na účinný prostředek nápravy podle práva EU. Úloha vnitrostátních soudů jakožto soudů Unie 42 je jedním ze základních kamenů řádného fungování systému účinné soudní ochrany EU. V případě potřeby jsou vnitrostátní soudy povinny nepoužít žádná ustanovení, která jsou v rozporu s právem EU, i když mají legislativní nebo regulační charakter 43 . To by mělo zahrnovat i nepřiměřená omezení oprávnění podávat žaloby 44 , aby tak byl zajištěn plný účinek a platnost unijních norem 45 . Prvořadou úlohu v tomto ohledu hrají nejvyšší soudy členských států vzhledem ke svému postavení v soudnictví jednotlivých členských států a vlivu jejich judikatury na nižší soudy. Účinnost této úlohy je nezbytná pro řádné fungování obecného systému EU pro přístup k právní ochraně v oblasti životního prostředí.
38První, třetí a čtvrtou prioritou stanovenou v odstavcích 32, 36 a 37 se bude řídit činnost Komise v roli strážkyně smluv při řešení nepřiměřeně omezeného přístupu k právní ochraně v otázkách životního prostředí, na které se vztahuje právo EU. To zahrnuje pravomoc zahájit řízení o nesplnění povinnosti.
39Legislativní opatření EU popsané ve druhé prioritní oblasti v odstavcích 33, 34 a 35 bude hrát důležitou úlohu rovněž při podpoře členských států při stanovování požadované úrovně vnitrostátního přístupu k právní ochraně 46 . Pokud jde o vnitrostátní soudy uvedené výše v bodě 37, bude Komise rovněž pečlivě sledovat, jak vnitrostátní soudy včetně nejvyšších soudů zajišťují účinnou soudní ochranu v záležitostech životního prostředí ve svých příslušných právních řádech, a podnikne kroky podle potřeby.
40Při plnění všech čtyř výše uvedených priorit bude Komise podporovat členské státy a zintenzivní svou práci tak, aby aktivně spolupracovala s občanskou společností a s orgány veřejné správy s cílem dosáhnout úplného provádění platných právních předpisů EU v oblasti životního prostředí. Plánuje provádění dalších iniciativ zaměřených na budování kapacit, školicích a vzdělávacích programů a iniciativ pro výměnu informací s občanskou společností pro orgány veřejné správy a nevládní organizace 47 . Mezi oblasti spolupráce se soudnictvím 48 patří například Evropská síť pro justiční vzdělávání 49 , Fórum soudců Evropské unie pro životní prostředí 50 a Asociace evropských soudců správních soudů 51 .
41V neposlední řadě bude Komise i nadále sledovat provádění právních předpisů EU týkajících se přístupu k právní ochraně v oblasti životního prostředí. Aby tento úkol usnadnila, zpřístupní informace on-line na portálu Komise evropské e-justice 52 a bude provádět pravidelné monitorování provádění v rámci přezkumu provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí 53 .
Listina základních práv Evropské unie, Úř. věst. C 326, 26.10.2012, s. 391, článek 47.