Stanovisko Evropského výboru regionů k tématu Přiměřená minimální mzda v Evropské unii

(2021/C 175/08)

Zpravodaj:

Peter KAISER (AT/SES), zemský hejtman spolkové země Korutany

Odkaz:

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii

COM(2020) 682 final

I. DOPORUČENÉ POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY

Pozměňovací návrh 1

21. bod odůvodnění

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Minimální mzdy jsou považovány za přiměřené, jsou-li spravedlivé ve vztahu k rozdělení mezd v dané zemi a zajišťují-li důstojnou životní úroveň. Přiměřenost zákonných minimálních mezd se určuje s ohledem na vnitrostátní socioekonomické podmínky, včetně růstu zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a situace v jednotlivých regionech a odvětvích. Jejich přiměřenost by se měla posuzovat přinejmenším podle jejich kupní síly, vývoje produktivity a jejich vztahu k výši, rozdělení a růstu hrubých mezd. Při posuzování přiměřenosti minimální mzdy vůči hladině hrubých mezd mohou být vodítkem ukazatele, které se běžně používají na mezinárodní úrovni, jako je 60 % mediánu hrubé mzdy a 50 % průměrné hrubé mzdy.

Minimální mzdy jsou považovány za přiměřené, jsou-li spravedlivé ve vztahu k rozdělení mezd v dané zemi a zajišťují-li důstojnou životní úroveň. Přiměřenost zákonných minimálních mezd se určuje s ohledem na vnitrostátní socioekonomické podmínky, včetně růstu zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a situace v jednotlivých regionech a odvětvích. Jejich přiměřenost by se měla posuzovat přinejmenším podle jejich kupní síly, vývoje produktivity a jejich vztahu k výši, rozdělení a růstu hrubých mezd. Při posuzování přiměřenosti minimální mzdy vůči hladině hrubých mezd slouží jako vodítko mezinárodně uznávané ukazatele 60 % mediánu hrubé mzdy a 50 % průměrné hrubé mzdy.

Odůvodnění

Uvedené ukazatele vykrystalizovaly během procesu konzultací jako orientační referenční hodnoty, na kterých je možné se shodnout.

Pozměňovací návrh 2

Čl. 3 odst. 3

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

„kolektivním vyjednáváním“ veškerá jednání, která probíhají mezi zaměstnavatelem, skupinou zaměstnavatelů nebo jednou či více organizacemi zaměstnavatelů na jedné straně a jednou nebo více organizacemi pracovníků na straně druhé za účelem stanovení pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání; a/nebo úpravy vztahů mezi zaměstnavateli a pracovníky; a/nebo úpravy vztahů mezi zaměstnavateli nebo jejich organizacemi a organizací nebo organizacemi pracovníků ;

„kolektivním vyjednáváním“ veškerá jednání, která probíhají mezi zaměstnavatelem, skupinou zaměstnavatelů nebo jednou či více organizacemi zaměstnavatelů na jedné straně a jedněmi nebo více odbory na straně druhé za účelem stanovení pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání; a/nebo úpravy vztahů mezi zaměstnavateli a pracovníky; a/nebo úpravy vztahů mezi zaměstnavateli nebo jejich organizacemi a odbory ;

Odůvodnění

Partnery pro kolektivní vyjednávání v rámci sociálního dialogu jsou podle právních předpisů EU v sociální oblasti a povinností EU vyplývajících z mezinárodního práva odbory. Rady zaměstnanců coby instituce nemají například dostatečnou legitimitu.

Pozměňovací návrh 3

Čl. 4 odst. 2

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Členské státy, v nichž rozšíření kolektivního vyjednávání nedosahuje 70 % pracovníků vymezených v článku 2, kromě toho stanoví rámec, který vytvoří podmínky pro kolektivní vyjednávání, a to buď zákonem po konzultaci se sociálními partnery, nebo na základě dohody s nimi, a vypracují akční plán na podporu kolektivního vyjednávání. Akční plán se zveřejní a oznámí Evropské komisi.

Členské státy, v nichž rozšíření kolektivního vyjednávání nedosahuje 70 % pracovníků vymezených v článku 2, kromě toho stanoví rámec, který vytvoří podmínky pro kolektivní vyjednávání, a to buď zákonem po konzultaci se sociálními partnery, nebo na základě dohody s nimi, a vypracují akční plán na podporu kolektivního vyjednávání a k budování a posilování kapacity sociálních partnerů . Akční plán se zveřejní a oznámí Evropské komisi.

Odůvodnění

Zajištění soudržnosti s čl. 4 odst. 1.

Pozměňovací návrh 4

Čl. 5 odst. 1

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Členské státy se zákonnou minimální mzdou přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby se stanovování a aktualizace zákonných minimálních mezd řídily kritérii, jež byla zavedena na podporu přiměřenosti s cílem dosáhnout důstojných pracovních a životních podmínek, sociální soudržnosti a vzestupné konvergence. Členské státy vymezí tato kritéria v souladu se svými vnitrostátními postupy, buď v příslušných vnitrostátních právních předpisech, v rozhodnutích příslušných orgánů nebo v tripartitních dohodách. Kritéria musí být vymezena stabilním a jasným způsobem.

Členské státy se zákonnou minimální mzdou přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby se stanovování a aktualizace zákonných minimálních mezd řídily kritérii, jež byla zavedena na podporu přiměřenosti s cílem dosáhnout důstojných pracovních a životních podmínek, sociální a územní soudržnosti a vzestupné konvergence. Na úrovni členských států se tato kritéria vymezí v souladu s postupy v členských státech , buď v příslušných právních předpisech, v rozhodnutích příslušných orgánů, nebo v tripartitních dohodách. Kritéria musí být vymezena jasným způsobem a opatřena harmonogramem .

Odůvodnění

Zdůraznění územního rozměru.

Pozměňovací návrh 5

Čl. 5 odst. 2

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Vnitrostátní kritéria uvedená v odstavci 1 musí zahrnovat alespoň tyto prvky:

Vnitrostátní kritéria uvedená v odstavci 1 by měla zahrnovat alespoň tyto prvky:

a)	kupní sílu zákonných minimálních mezd s ohledem na životní náklady a příspěvek daní a sociálních dávek ;

a)	kupní sílu zákonných minimálních mezd s ohledem na životní náklady , při zohlednění harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HISC) podle nařízení (EU) 2016/792 ;

b)	obecnou výši hrubých mezd a jejich rozdělení;

b)	obecnou výši hrubých mezd a jejich rozdělení podle odvětví a regionů úrovně NUTS 2 ;

c)	tempo růstu hrubých mezd;

c)	tempo růstu hrubých mezd.

d)	vývoj produktivity práce .

Odůvodnění

Příspěvek daní a sociálních dávek, jakož i produktivita práce jsou zpravidla parametry, které jsou specifické pro daný podnik a které se nehodí k posouzení přiměřenosti minimální mzdy.

Pozměňovací návrh 6

Čl. 5 odst. 3

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

K posouzení přiměřenosti zákonných minimálních mezd vůči obecné výši hrubých mezd použijí členské státy orientační referenční hodnoty, které se například běžně používají na mezinárodní úrovni .

Členské státy mají i nadále pravomoc určovat výši zákonných minimálních mezd. Členské státy v každém případě zajistí, aby zákonné minimální mzdy byly přiměřené a aby byl zahájen každoročně přezkoumávaný proces konvergence s cílem dosáhnout co nejdříve spodní hranice minimálně 60 % národního mediánu hrubé mzdy za plný úvazek a 50 % národní průměrné hrubé mzdy za plný úvazek.

Odůvodnění

Soulad s pozměňovacím návrhem 1 k 21. bodu odůvodnění.

Pozměňovací návrh 7

Čl. 6 odst. 1

Text navržený Komisí	Pozměňovací návrh VR
Členské státy mohou povolit odlišnou výši zákonné minimální mzdy u určitých skupin pracovníků . Členské státy tyto odchylky omezí na minimum a zajistí, aby byly nediskriminační, přiměřené, časově omezené, je-li to relevantní, a objektivně a přiměřeně odůvodněné legitimním cílem.	Členské státy zajistí, aby žádné kategorie pracovníků nebyly vyloučeny z ochrany, kterou poskytuje zákonná minimální mzda .

Odůvodnění

Nemělo by být podporováno uplatňování nižších minimálních sazeb zákonné minimální mzdy pro určité skupiny pracovníků.

Pozměňovací návrh 8

Čl. 6 odst. 2

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Členské státy mohou ze zákona povolit srážky, které odměnu vyplácenou pracovníkům snižují pod úroveň zákonné minimální mzdy. Členské státy zajistí, aby tyto srážky ze zákonných minimálních mezd byly nezbytné, objektivně odůvodněné a přiměřené.

Členské státy mohou ze zákona povolit srážky, které na základě poskytování sociálních dávek či věcných příspěvků snižují odměnu vyplácenou pracovníkům pod úroveň zákonné minimální mzdy. Členské státy zajistí, aby tyto srážky ze zákonných minimálních mezd byly nezbytné, objektivně odůvodněné a přiměřené. Členské státy zajistí, že spropitné, přesčasy a další příplatky budou z výpočtu zákonem stanovených minimálních mezd vyloučeny a budou vypláceny nad jejich rámec.

Odůvodnění

Nevyžaduje odůvodnění.

Pozměňovací návrh 9

Článek 9

Text navržený Komisí

Pozměňovací návrh VR

Zadávání veřejných zakázek

V souladu se směrnicí 2014/24/EU, směrnicí 2014/25/EU a směrnicí 2014/23/EU přijmou členské státy vhodná opatření k zajištění toho, aby hospodářské subjekty při plnění veřejných zakázek nebo koncesí dodržovaly odměňování a další pracovní podmínky stanovené pro příslušné odvětví a zeměpisnou oblast kolektivními smlouvami a zákonnou minimální mzdu, je-li stanovena , jakož i právo na kolektivní vyjednávání . Členské státy rovněž zajistí, že přidělování veřejných zakázek bude podmíněno povinností hospodářských subjektů dodržovat mzdové a další pracovní podmínky stanovené právními předpisy a/nebo kolektivními smlouvami, dodržovat právo na kolektivní vyjednávání a uznávat odbory a vyjednávat s nimi.

Odůvodnění

Nevyžaduje odůvodnění.

II. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

vítá, že Komise z hlediska minimální mzdy zavedla změnu paradigmatu, a tedy že přiměřené minimální mzdy jsou základním právem a základním předpokladem pro sociální, spravedlivé a udržitelné tržní hospodářství, které je základem evropského vnitřního trhu. Hospodářské, sociální a společenské náklady mzdového dumpingu a mzdové diferenciace v rámci Evropské unie zdaleka překračují možné krátkodobé zisky podniků;

vítá skutečnost, že návrh Komise umožňuje vytvoření evropských rámcových podmínek pro posílení kolektivního vyjednávání a pro spravedlivé a přiměřené minimální mzdy, jež slouží zejména k boji proti chudobě pracujících. VR vyzdvihuje požadavek uvedený v návrhu Komise, aby byl vytvořen rámec pro přiměřenější minimální mzdy a pro lepší přístup zaměstnanců k zajištěným minimálním mzdám, který respektuje jak specifika vnitrostátních systémů, tak samostatnost a smluvní volnost sociálních partnerů. V souladu s předchozími požadavky VR nepředstavuje návrh Komise univerzální řešení, ale spočívá na premise, se kterou se VR ztotožňuje, že „kvalitně fungující kolektivní vyjednávání a komplexní kolektivní dohody jsou hlavním způsobem, jak dosáhnout spravedlivých mezd a stanovit další pracovní podmínky, neboť pracovníci a zaměstnanci znají své odvětví a region nejlépe“ (1);

konstatuje, že ve lhůtě do 21. ledna 2021 předložily tři z dvaceti vnitrostátních parlamentů, které se zabývaly návrhem Komise, odůvodněná stanoviska v rámci mechanismu kontroly subsidiarity;

je toho názoru, že návrh Komise prosazuje evropské cíle spočívající v posílení sociální a územní soudržnosti a předcházení narušení hospodářské soutěže (článek 3 SEU) a že navazuje na evropský pilíř sociálních práv (zásada č. 6) (2), jakož i na Listinu základních práv (článek 31), Evropskou sociální chartu (článek 4) a úmluvu MOP č. 131; To je obzvláště důležité pro území, kde rozdíly v minimálních mzdách v EU vedou k nevyváženým migračním tokům v rámci EU, což může být pro místní společenství destabilizující a má také negativní dopad na demografickou situaci v regionu původu;

zdůrazňuje, že nutnost „vzestupné konvergence“, pokud jde o minimální mzdy, je akutní i s ohledem na zjištění, že nízké mzdy i nadále zůstávají charakteristickým znakem zaměstnávání v Evropské unii. Podle odhadů pobírá minimální mzdu zhruba každý šestý zaměstnanec. V posledních letech nedržely nízké mzdy v mnoha členských státech krok s jinými mzdami, což vedlo k nárůstu nerovnosti mezd. Podíl zaměstnanců ohrožených chudobou stoupl z 8,3 % v roce 2010 na 9,3 % v roce 2018. Negativní vliv na mzdy pracovníků, zejména těch s nejnižšími příjmy, kteří pracují například v oblasti úklidu, maloobchodu, zdravotní a dlouhodobé péče a rezidenční péče, mělo kromě toho šíření onemocnění COVID-19. Tato odvětví spadají částečně nebo zcela do pravomoci místních a regionálních orgánů. Z on-line průzkumu nadace Eurofound pro rok 2020 vyplývá, že téměř 40 % respondentů z EU uvedlo, že se jejich finanční situace oproti stavu před pandemií zhoršila, a téměř polovina uvedla, že jejich domácnosti nevyjdou s penězi (47 % v dubnu 2020). Navíc, přestože celkem 48 % zaměstnanců v Evropské unii tvoří ženy, představují zároveň 59 % osob, které pobírají minimální mzdu. To prohlubuje rozdíly v odměňování a ve výši důchodů žen a mužů a přispívá k chudobě pracujících žen (3). Vzestupná konvergence by tak pomohla snížit chudobu pracujících a také rozdíly v odměňování a ve výši důchodů žen a mužů;

zastává názor, že právní základ v podobě článku 153 SFEU navrhovaný Komisí podle zásady subsidiarity a při zohlednění judikatury Soudního dvora Evropské unie (C-268/06 Impact, 2008) nepřipouští žádný přímý zásah při stanovování odměn v rámci Evropské unie. Návrh Komise může představovat pouze proces vytyčující cíle při plném respektování stávajících vnitrostátních právních předpisů o minimální mzdě a úlohy sociálních partnerů;

upozorňuje Komisi, že boj proti chudobě pracujících vyžaduje mnohostranný přístup. Ze samotné analýzy Komise vyplývá, že boj proti chudobě pracujících představuje komplexní výzvu, v níž hrají rozhodující úlohu i další faktory, např. daňový systém, opatření ve vzdělávání, úroveň sociálních dávek, politika zaměstnanosti a také sledování pozitivního práva. Tyto oblasti spadají především do pravomoci členských států, takže úspěch evropského procesu týkajícího se minimálních mezd do značné míry závisí na ochotě členských států přizpůsobit příslušné parametry;

poukazuje na to, že v souladu s článkem 154 SFEU provedla Komise před předložením svého návrhu dvoufázovou konzultaci se sociálními partnery o možných opatřeních EU v oblasti minimálních mezd. V první fázi od 14. ledna do 25. února 2020 konzultovala Komise se sociálními partnery, nakolik je potřebné předložit iniciativu týkající se minimálních mezd a na co by se měla případně zaměřit. Ve druhé fázi od 3. června do 4. září 2020 konzultovala Komise se sociálními partnery, co by mělo být obsahem zamýšleného návrhu a jaký právní nástroj by měl být zvolen. Návrh směrnice zohledňuje příspěvky zúčastněných stran, zejména pokud jde o otázku autonomie sociálních partnerů. Je proto velmi důležité, aby Komise podporovala budoucí budování kapacit a autonomii sociálních partnerů na evropské a vnitrostátní úrovni, neboť právní předpisy nezaručují silné sociální partnery. Názory veřejnosti byly shromážděny také prostřednictvím odpovědí na standardní průzkum Eurobarometr 92 (podzim 2019), který obsahoval otázky o prioritách Evropské unie (včetně minimální mzdy);

je přesvědčen, že důstojná mzda jde nad rámec vymýcení extrémní chudoby. Jejím cílem je zajistit, aby si lidé mohli dovolit základní životní styl a účastnit se společenského a kulturního života. Záleží na konkrétní situaci a představuje více než jen mzdu chudoby, čímž zajišťuje, že lidé mohou uspokojit své základní potřeby;

10.

poukazuje na to, že na základě čl. 153 odst. 1 písm. b) SFEU a při plném zohlednění čl. 153 odst. 5 byla již schválena řada směrnic, které obsahují ustanovení týkající se odměn (4);

11.

trvá na tom, že v případech, kdy jsou minimální mzdy stanoveny podle odvětví, by měla být dodržována zásada stejné odměny za rovnocennou práci;

12.

důrazně podporuje skutečnost, že návrh směrnice neukládá žádnou minimální sociální harmonizaci, a chápe návrh tak, že zavádí zákaz snížení takové úrovně právní ochrany, která je již nyní v daných členských státech vyšší než úroveň ochrany zaručená navrhovanou směrnicí (článek 16);

13.

konstatuje, že Komise ve svém návrhu směrnice vyjímá z kapitoly II zabývající se zákonnými minimálními mzdami členské státy, v nichž jsou mzdy stanoveny kolektivními smlouvami;

14.

vidí evropskou přidanou hodnotu návrhu Komise v tom, že vytváří základ pro to, aby byla v rámci dialogu s členskými státy zajištěna vzestupná konvergence minimálních mezd;

15.

vyzdvihuje silný regionální rozměr otázky přiměřených minimálních mezd, i když tuto otázku návrh Komise zohledňuje pouze nedostatečně. Regionální rozměr vyplývá z existence regionálních kolektivních smluv, ze silného vzájemného působení minimálního platu a sociální a územní soudržnosti a ze skutečnosti, že místní a regionální orgány jsou v konečném důsledku odpovědné za tvorbu mezd podle místních a regionálních podmínek také jako zaměstnavatelé;

16.

upozorňuje na studii, kterou zadal k vypracování, na téma „Spravedlivé minimální mzdy – místní a regionální perspektiva“ (5). Zdůrazňuje zejména závěr, že nelze prosazovat obecné zavedení minimálních mezd na regionální úrovni, a to z různých důvodů, mj. kvůli institucionálním rámcům, kompetencím a zvyklostem, podle nichž jsou minimální mzdy stanovovány v prvé řadě na celostátní úrovni. Současně však existuje řada možností pro to, aby mohly místní a regionální orgány hrát úlohu při prosazování, podpoře a dohledu nad minimálními mzdami;

17.

upozorňuje, že mezi městskými a venkovskými oblastmi existují značné rozdíly, pokud jde o počet osob závislých na minimální mzdě, a zdůrazňuje, že aby bylo možné splnit požadavek na konvergenci směrem k přiměřenějším minimálním mzdám, je zapotřebí nalézt inovativní způsoby, jak místním a regionálním orgánům pomoci nalézt potřebné finanční prostředky v jejich rozpočtech, které vážně zasáhla pandemie COVID-19;

18.

zastává názor, že vypracování akčních plánů na podporu kolektivního vyjednávání v členských státech, jak je popsáno v čl. 4 odst. 2, mohlo být konkretizováno vyjmenováním možných prvků takového akčního plánu;

19.

klade v zásadě otázku, zda pojem pracovníka, ze kterého směrnice vychází, nevyžaduje na úrovni EU reformu. Odkaz na judikaturu Evropského soudního dvora z roku 1986 (věc Lawrie Blum) však nezohledňuje vznik nových forem práce, zejména nejistých forem v rámci ekonomiky platforem;

20.

v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek připomíná rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-115/14 (ze dne 17. listopadu 2015), který stanoví, že unijní právo nebrání tomu, aby byli z účasti na zadávacím řízení vyloučeni uchazeči, kteří se odmítnou zavázat, že budou příslušným zaměstnancům vyplácet zákonnou minimální mzdu (6);

21.

zdůrazňuje, že návrh směrnice výslovně neuvádí skutečnost, že sledování provádění směrnice by mohlo být provázáno s procesem evropského semestru, například prostřednictvím úpravy srovnávacího přehledu sociálních ukazatelů. Výbor nahlíží na takovouto možnost kriticky, nebude-li proces semestru jako takový podroben důkladné reformě za účelem větší transparentnosti, prohloubení demokracie (udělení práv spolurozhodování Evropskému parlamentu) a navázání partnerství s regionálními celky a sociálními partnery;

22.

zastává názor, že proces konvergence směřující ke spravedlivějším minimálním mzdám by měl být doprovázen návrhem Komise v oblasti transparentnosti mezd, který bude mimo jiné důležitým prostředkem k odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů a k předcházení diskriminačním praktikám na základě rasy, náboženského přesvědčení, věku, zdravotního postižení nebo sexuální orientace (7).

V Bruselu dne 19. března 2021.

předseda Evropského výboru regionů

Apostolos TZITZIKOSTAS

(1) Viz odstavec 31 stanoviska Silná sociální Evropa pro spravedlivou transformaci (Úř. věst. C 440, 18.12.2020, s. 42).

(2) 6. Mzdy: Pracovníci mají právo na spravedlivou mzdu umožňující důstojnou životní úroveň. Musí být zajištěna přiměřená minimální mzda, která uspokojí potřeby pracovníků a jejich rodin s přihlédnutím k vnitrostátním hospodářským a sociálním podmínkám, přičemž však musí být zachován přístup k zaměstnání a motivace hledat si práci. Musí být zamezeno chudobě pracujících.

Všechny mzdy musí být stanovovány transparentním a předvídatelným způsobem podle vnitrostátních zvyklostí a musí být uznávána samostatnost sociálních partnerů.

(3) Eurofound (2017), In-work poverty in the EU (Chudoba pracujících v EU), Úřad pro publikace Evropské unie, Lucemburk.

(4) Viz mimo jiné: 1) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5 července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 23), 2) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES ze dne 22. října 2008 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele (Úř. věst. L 283, 28.10.2008, s. 36), 3) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU (Úř. věst. L 188, 12.7.2019, s. 79).

(5) https://op.europa.eu/en/publication-detail/-/publication/6f084eaa-879e-11eb-ac4c-01aa75ed71a1/language-en

(6) Bylo shledáno, že právní úprava regionálního celku členského státu, která ukládá uchazečům a jejich subdodavatelům, aby se zavázali, že budou vyplácet zaměstnancům poskytujícím plnění, které je předmětem veřejné zakázky, minimální mzdu, je slučitelná s unijním právem.

(7) Viz odstavec 32 stanoviska VR Silná sociální Evropa pro spravedlivou transformaci (zpravodajka Anne Karjalainen).