9.6.2021   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 220/106


Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k „Návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii“

[COM(2020) 682 final – 2020/0310(COD)]

(2021/C 220/16)

Zpravodajky:

Milena ANGELOVA a Cinzia DEL RIO

Žádost o vypracování stanoviska

Evropský parlament, 11.11.2020

Rada, 10.11.2020

Právní základ

čl. 153 odst. 2 a článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie

Odpovědná sekce

Zaměstnanost, sociální věci, občanství

Přijato v sekci

11.3.2021

Přijato na plenárním zasedání

25.3.2021

Plenární zasedání č.

559

Výsledek hlasování

(pro/proti/zdrželi se hlasování)

155/100/20

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) zásadně podporuje deklarovaný cíl, aby se Evropa ujala vedení na cestě od zranitelnosti k nové vitalitě, podporovala inovace, růst a spravedlivou hospodářskou soutěž (1), a vytvářela tak příležitosti a prosperitu s cílem stimulovat vzestupnou hospodářskou a sociální konvergenci. EHSV souhlasí s obecnými cíli, jež spočívají v dosažení přiměřených minimálních mezd a posílení systémů kolektivního vyjednávání v celé EU, v zajištění toho, aby se vyplatilo pracovat, boji proti chudobě a posílení role sociálních partnerů a sociálního dialogu v souladu se systémy pracovněprávních vztahů členských států.

1.2.

EHSV bere na vědomí, že navrhovaná směrnice přispěje k cílům Unie, jimiž jsou zejména podpora blahobytu obyvatel, rozvoj vysoce konkurenceschopného sociálně tržního hospodářství (článek 3 Smlouvy o EU) a podpora lepších životních a pracovních podmínek (článek 151 Smlouvy o fungování EU). Zabývá se rovněž právy zakotvenými v Listině základních práv Evropské unie, jako je právo pracovníků na slušné a spravedlivé pracovní podmínky (článek 31), a je v souladu se zásadou 6 evropského pilíře sociálních práv. Evropská komise poukazuje na to, že neobsahuje žádná opatření s přímým dopadem na výši mzdy, a proto jsou plně dodržována ustanovení čl. 153 odst. 5 SFEU.

1.3.

EHSV souhlasí s obecnými cíli návrhu a očekává, že bude pečlivě koncipován, aby respektoval zvyklosti jednotlivých států, jejich právní předpisy a postupy, a že ponechá prostor pro to, aby mohly být povinnosti, jež jsou v něm uvedeny, přizpůsobeny vnitrostátním podmínkám. V rámci EHSV panují různé názory, pokud jde o některé prvky právního základu návrhu. Navzdory těmto rozdílným názorům by se EHSV rád vyjádřil k některým otázkám týkajícím se návrhu, který předložila Evropská komise.

1.4.

Úlohu, kterou hraje stát při vytváření vhodných podmínek, a to jak politických, tak i právních, tím, že podporuje a respektuje úlohu sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání pro odbory a organizace zaměstnavatelů, uznává několik mezinárodních institucí a upozorňuje na ni i EHSV v několika svých stanoviscích. Sociální partneři by měli být samostatní a organizace zaměstnavatelů a odbory by měly být chráněny před jakoukoli formou omezení jejich práva odborově se organizovat, zastupovat nebo vést kolektivní akce. EHSV zároveň znovu připomíná význam společných akcí a programů na budování kapacit na evropské i vnitrostátní úrovni, které přímo řídí sociální partneři na evropské a vnitrostátní úrovni.

1.5.

EHSV podporuje cíl zvýšit míru rozšíření kolektivního vyjednávání v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi a při plném respektování a dodržování rozdělení pravomocí a samostatnosti sociálních partnerů. EHSV souhlasí s navrhovaným cílem 70 % a domnívá se, že vnitrostátní akční plány (článek 4) by mohly hrát zásadní úlohu při vzestupném sbližování mezd a při zavádění nejvhodnějších opatření a mechanismů pro stanovování mezd a jejich rozšíření na vnitrostátní úrovni, a to i za účelem odstranění rozdílů v odměňování mezi ženami a muži a mezi různými věkovými kategoriemi a snížení nerovností a diskriminace, zejména v případě mladých pracovníků. EHSV doporučuje, aby každý vnitrostátní akční plán vypracovali sociální partneři a byl schválen v rámci tripartity.

1.6.

EHSV si je vědom toto, že v zemích, kde existuje samoregulační systém kolektivního vyjednávání, který společně s dalšími dohodnutými pracovními podmínkami zajišťuje spravedlivé a přiměřené minimální mzdy, je třeba se vyvarovat jakéhokoli zásahu státu, aby byl zaručen, resp. zachován dobře fungující systém pracovněprávních vztahů, který sám o sobě dokáže zaručit dosažení cílů stanovených v navrhované směrnici.

1.7.

EHSV se domnívá, že reprezentativnost sociálních partnerů je důležitým faktorem, neboť je zárukou jejich demokratického mandátu. Existují různá kritéria, která by mohla představovat osvědčené postupy, k nimž by mělo být přihlédnuto při navrhování akčních plánů podle vnitrostátních právních předpisů a zvyklostí. Při posuzování reprezentativnosti sociálních partnerů na vnitrostátní úrovni by bylo možné zohlednit řadu složitých faktorů a kritérií, nicméně je třeba mít na paměti, že ty se v jednotlivých členských státech liší.

1.8.

EHSV podporuje propracované systémy stanovování mezd a dobře fungující systémy sociální ochrany, které představují záchrannou síť pro lidi v nouzi, jakož i další opatření, jež mají zabránit chudobě pracujících. EHSV konstatuje, že navrhovaná směrnice stanoví pouze obecnou zásadu přiměřenosti mezd, a to na základě nezávazných referenčních hodnot odhadovaných pro medián nebo průměr hrubé nebo čisté mzdy, a neobsahuje žádná konkrétní opatření nebo ustanovení o tom, jak by měly být mzdy na vnitrostátní úrovni stanoveny, neboť to zůstává ve výhradní pravomoci členských států. EHSV se zasazuje o stanovení závazných ukazatelů, které by členským státům a sociálním partnerům pomohly při posuzování přiměřenosti zákonných minimálních mezd a při stanovování a zavádění příslušných opatření do národních akčních plánů.

1.9.

EHSV konstatuje, že článek 9 směrnice obsahuje ustanovení týkající se pracovníků zaměstnaných v oblasti zadávání veřejných zakázek a subdodávek a členské státy jsou v něm vyzývány k tomu, aby ve všech projektech veřejných zakázek dodržovaly minimální mzdy. EHSV znovu vyzývá k plnému dodržování kolektivních smluv při zadávání veřejných zakázek a k pozastavení platnosti obchodních dohod v případě nedodržování základních a aktuálních úmluv MOP.

1.10.

EHSV doporučuje, aby zprávy předložené členskými státy byly přezkoumány a posouzeny ve výboru EMCO s řádným zapojením sociálních partnerů a aby za tímto účelem byla vytvořena zvláštní podskupina složená ze zástupců vlád jednotlivých států, vnitrostátních a evropských odborů, organizací zaměstnavatelů a odborníků jmenovaných EK.

2.   Obecné poznámky

2.1.

EHSV souhlasí s obecnými cíli, jež spočívají v dosažení přiměřených minimálních mezd a posílení systémů kolektivního vyjednávání v celé Evropské unii (EU), zajištění toho, aby se vyplatilo pracovat, boji proti chudobě a posílení role sociálních partnerů a sociálního dialogu v souladu s vnitrostátními systémy pracovněprávních vztahů. Odpovídající úroveň minimální mzdy přispívá ke stimulaci domácí poptávky a hospodářského růstu a k rozvoji vysoce konkurenceschopného sociálně tržního hospodářství. Existuje několik nástrojů správy včetně evropského semestru, jejichž prostřednictvím Evropská unie (EU) a členské státy spolupracují na dosažení těchto cílů. Úplné, strukturované a účinné zapojení sociálních partnerů a organizací občanské společnosti do celého procesu semestru na evropské i vnitrostátní úrovni má zásadní význam pro provádění hospodářských a sociálních politik.

2.2.

EHSV bere na vědomí, že navrhovaná směrnice přispěje k cílům Unie, jimiž jsou zejména podpora blahobytu obyvatel, rozvoj vysoce konkurenceschopného sociálně tržního hospodářství (článek 3 Smlouvy o EU) a podpora lepších životních a pracovních podmínek (článek 151 Smlouvy o fungování EU). Zabývá se rovněž právy zakotvenými v Listině základních práv Evropské unie, jako je právo pracovníků na slušné a spravedlivé pracovní podmínky (článek 31), a je v souladu se zásadou 6 evropského pilíře sociálních práv. Evropská komise poukazuje na to, že neobsahuje žádná opatření s přímým dopadem na výši mzdy, a proto jsou plně dodržována ustanovení čl. 153 odst. 5 SFEU.

2.3.

V rámci EHSV panují různé obavy a názory, pokud jde o prvky právního základu návrhu (2). Navzdory těmto rozdílům se však EHSV v tomto stanovisku vyjadřuje k některým otázkám obsaženým v návrhu, který předložila Evropská komise.

2.4.

EHSV je znepokojen tím, že se podíl lidí, kteří pracují, ale stále čelí chudobě, zvýšil z 8,3 % celkové pracovní síly EU v roce 2007 na 9,4 % v roce 2018 a má značný dopad na mladé lidi (28,1 % pracovníků ve věku 16–24 let hrozí chudoba nebo sociální vyloučení), ženy, osoby přistěhovaleckého původu, osoby se zdravotním postižením a osoby na okraji trhu práce. Tyto skupiny vykonávají nejistá a atypická zaměstnání s nízkými mzdami a nižší mírou sociální ochrany, což bude mít ve střednědobém až dlouhodobém horizontu dopad na udržitelnost systémů sociálního zabezpečení. Je třeba přijmout cílená opatření a reformy, aby se zajistilo, že marginalizované skupiny budou dostatečně chráněny a neupadnou do chudoby (3).

2.5.

EHSV doporučuje, aby byla přijata opatření k odstranění rizika nedodržování předpisů, včetně nežádoucího nárůstu počtu nehlášených pracovníků, což by vedlo k nekalé hospodářské soutěži, a aby ve fázi provádění tohoto návrhu byly tyto aspekty pečlivě sledovány a řešeny.

3.   Konkrétní připomínky k návrhu

3.1.   Způsoby a podmínky umožňující podporu kolektivního vyjednávání o stanovování mezd

3.1.1.

Cílem navrhované směrnice je zajistit, aby byli pracovníci v EU chráněni přiměřenými minimálními mzdami umožňujícími důstojný život, ať pracují kdekoli, a podpořit kolektivní vyjednávání o stanovování mezd a obecně pracovních podmínek ve všech členských státech (4). EHSV očekává, že návrh směrnice bude pečlivě navržen tak, aby respektoval zavedené vnitrostátní zvyklosti v této oblasti a při plnění povinností ponechal prostor pro přizpůsobení se vnitrostátnímu kontextu.

3.1.2.

Evropští sociální partneři několikrát vyzvali orgány, aby podporovaly nebo v případě potřeby vytvářely příznivé základní podmínky umožňující, aby byly sociální dialog a kolektivní vyjednávání účinné a reagovaly na konkrétní problémy. Ve čtyřstranném prohlášení (5)„Nový začátek pro sociální dialog“ a závěrech Rady ze dne 16. června 2016 se členské státy vyzývají, aby přijaly nezbytná opatření za účelem „podpory lepšího fungování a účinnosti sociálního dialogu na vnitrostátní úrovni, který napomáhá kolektivnímu vyjednávání a vytváří náležitý prostor pro jednání sociálních partnerů“.

3.1.3.

Úlohu státu při vytváření „základních podmínek“ – politických i právních – uznává řada mezinárodních institucí. „EHSV konstatuje, že předpokladem účinného sociálního dialogu jsou: reprezentativní a legitimní sociální partneři, kteří mají náležité znalosti, technické možnosti a mají včas přístup k příslušným informacím, aby se tohoto dialogu mohli účastnit; politická vůle a odhodlání zapojit se do sociálního dialogu; dodržování základního práva na nezávislost sociálních partnerů, práva svobodně se sdružovat a kolektivně vyjednávat, které i nadále představují samotný základ vztahů mezi sociálními partnery, a také příznivý právní a institucionální rámec, který svými dobře fungujícími institucemi podporuje postupy sociálního dialogu.“ (6) Ze studií vyplývá, že v zemích, kde je role kolektivního vyjednávání obecně uznávána a stát ji plně podporuje a respektuje, je nižší míra nezaměstnanosti, vyšší produktivita a je podporováno sbližování mezd (7). Je také důležité, aby výsledky procesů sociálního dialogu přinášely hmatatelné výsledky jak pracovníkům, tak podnikům.

3.1.4.

Společné akce a programy na budování kapacit na evropské a vnitrostátní úrovni, které přímo řídí evropští sociální partneři a sociální partneři v jednotlivých státech, představují pro odbory a organizace zaměstnavatelů v případě potřeby účinný nástroj na posílení kapacit v oblasti sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání (8). EHSV doporučuje, aby byly programy a akce zaměřené na budování kapacit dostatečně podporovány a jejich výsledky vyhodnoceny, a mohly tak co nejlépe dosáhnout svých očekávaných cílů.

3.1.5.

EHSV doporučuje, aby některá ustanovení a pojmy v návrhu (9) byly formulovány přesněji tak, aby nebyl ponechán žádný prostor k pochybám a výkladu ze strany Soudního dvora Evropské unie. Předmět a oblast působnosti v článcích 1 a 2 se vztahují na všechny členské státy, včetně zemí, kde existuje samoregulační systém kolektivního vyjednávání.

3.1.6.

EHSV doporučuje, aby každý vnitrostátní akční plán, jehož cílem je umožnit podporu rozšíření kolektivního vyjednávání, vypracovali sociální partneři a byl schválen v rámci tripartiy. Tento plán by měl být rovněž vypracován v plném souladu s uznávanými zásadami svobody sdružování a dobrovolnosti kolektivního vyjednávání zakotvenými v úmluvách MOP. EHSV oceňuje vyvážený přístup v článcích 1 a 3 Úmluvy MOP č. 131 o stanovení minimální mzdy (10). EHSV doporučuje, aby ustanovení návrhu směrnice respektovala zásady úmluv MOP č. 87, 98 a 154, a byla tak zaručena samostatnost sociálních partnerů, možnost získávat členy a stimuly a práva sjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy.

3.1.7.

EHSV podporuje cíl zvýšit míru rozšíření kolektivního vyjednávání v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi a při plném respektování a dodržování rozdělení pravomocí a samostatnosti sociálních partnerů. V této souvislosti podporuje zvyšování kapacity sociálních partnerů a jejich společné kroky umožňující zapojit se do kolektivního vyjednávání o stanovování mezd a podporovat konstruktivní, smysluplná a informovaná jednání o mzdách (11). Článek 4 stanoví požadavky na vládní zásahy při přípravě rámců a akčních plánů, přičemž EHSV trvá na tom, aby se tak dělo na základě tripartitního přístupu, který bude respektovat samostatnost sociálních partnerů, a ve spolupráci s těmito partnery. V některých členských státech rozhodují o míře pokrytí kolektivními smlouvami sociální partneři, zatímco v jiných členských státech jsou mechanismy pro rozšíření kolektivních smluv stanoveny v právních předpisech nebo jsou určeny běžnou praxí. Tyto rozdíly je třeba respektovat.

EHSV souhlasí s navrhovaným cílem 70 % a domnívá se, že vnitrostátní akční plány, dohodnuté a navržené se sociálními partnery, by mohly hrát zásadní roli při vzestupném sbližování mezd a při zavádění spravedlivých mechanismů pro stanovování mezd na vnitrostátní úrovni, mimo jiné za účelem odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů a mezi různými věkovými kategoriemi. Umožní také zohlednit vnitrostátní postupy a v případě potřeby systémy vylepšit. Tyto akční plány by měly být řádně prováděny, posuzovány, přezkoumávány a upravovány, aby se ve střednědobém horizontu rozšíření kolektivního vyjednávání postupně zvýšilo. V některých zemích byly zavedeny rozšiřující mechanismy pro kolektivní smlouvy, jejichž cílem je zvýšit rozšíření kolektivního vyjednávání. Využívání těchto mechanismů je však pouze jedním ze způsobů, jak podpořit kolektivní vyjednávání a zvýšit jeho rozšíření. Mezi další způsoby patří například společné akce a budování kapacit, opatření zaměřená proti omezování odborů, ochrana práv odborových organizací a organizací zaměstnavatelů na kolektivní vyjednávání, stanovení dohodnutých kritérií reprezentativnosti a boj proti všem formám diskriminace. Tyto prvky a cílené návrhy by měly být společně s dalšími iniciativami zohledněny ve vnitrostátních akčních plánech.

3.1.8.

V zemích, kde existuje samoregulační systém kolektivního vyjednávání, který společně s dalšími dohodnutými pracovními podmínkami zajišťuje spravedlivé a přiměřené minimální mzdy, je však třeba se vyvarovat jakéhokoli zásahu státu, aby byl zaručen, resp. zachován dobře fungující systém pracovněprávních vztahů, který sám o sobě dokáže zaručit dosažení cílů stanovených v navrhované směrnici. V případě, že rozšíření kolektivního vyjednávání klesne pod určitou hranici, musí v těchto zemích vnitrostátní akční plány v první řadě pocházet od sociálních partnerů, kteří je musí odsouhlasit.

3.2.

Návrh stanoví přístup rozlišující mezi členskými státy, které mají zákonnou minimální mzdu, a členskými státy, v nichž se stanovuje na základě kolektivních smluv. Tato klasifikace, kterou sice pro akademické a výzkumné účely běžně používá OECD, Eurofound a další instituce, by však mohla být zpochybněna, pokud by byla použita pro účely jakéhokoli výkonu spojeného se stanovením mezd, a to z různých důvodů. Jedním z nich je ten, že v některých členských státech, kde se zásah vlády omezuje na oficiální schvalování dohod sjednaných sociálními partnery, není minimální mzda stanovovaná zákonem, ale smluvně.

3.3.   Kolektivní vyjednávání – definice a rozšíření

3.3.1.

EHSV zdůrazňuje, že kolektivní vyjednávání je nejúčinnějším nástrojem pro stanovení přiměřených a odpovídajících mezd, včetně mezd minimálních, které jsou základní složkou sociálně tržního hospodářství. Článek 3 návrhu obsahuje některé definice, které se použijí pro účely směrnice.

3.3.2.

EHSV se domnívá, že reprezentativnost sociálních partnerů je důležitým faktorem, neboť je zárukou jejich demokratického mandátu. Existují různá kritéria, která by mohla představovat osvědčené postupy, jež by měly být podle vnitrostátních právních předpisů a zvyklostí posuzovány na vnitrostátní úrovni. Při posuzování reprezentativnosti sociálních partnerů na vnitrostátní úrovni by mohla být zohledněna řada komplexních faktorů či kritérií, přičemž je třeba mít na paměti, že se v jednotlivých členských státech liší: počet členů a míra zastoupení na určitém území na vnitrostátní úrovni, schopnost mobilizovat své členy a jednat, počet kolektivních smluv podepsaných na různých úrovních (odvětví, podnik atd.), počet volených zástupců odborů nebo zaměstnavatelů, příslušnost k evropské organizaci sociálních partnerů (uznané EK), uznání vládou a zastoupení v celostátních nebo odvětvových dvoustranných či trojstranných strukturách nebo orgánech sociálního dialogu atd. EHSV vyzývá k tomu, aby byl pojem „organizace pracovníků“ nahrazen pojmem „odborové organizace“, jelikož by původní pojem mohl vést k zavádějícím výkladům a umožnit, aby se do jednání zapojily jiné formy neuznaných zájmových skupin pracovníků, nebo dokonce žluťácké odbory.

3.3.3.

EHSV již několikrát uvedl, že sociální dialog je nedílnou součástí evropského sociálního modelu. Sociální partneři by měli být samostatní a organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců by měly být chráněny před jakoukoli formou omezení jejich práva odborově se organizovat, zastupovat nebo vést kolektivní akce. To je stejně důležité pro zaměstnavatele i pro odbory.

3.3.4.

Článek 7 směrnice obsahuje ustanovení o zapojení a konzultaci sociálních partnerů, pokud jde o stanovování a aktualizaci zákonných minimálních mezd. V posledních letech byla v souvislosti s evropským semestrem vydána řada doporučení pro jednotlivé země, v nichž byly členské státy vyzvány, aby zajistily odpovídající zapojení sociálních partnerů do tohoto procesu. V rámci semestru 2020–2021 tak 12 členských států dostalo doporučení, v nichž se poukazuje na potřebu zvýšit zapojení a odpovědnost sociálních partnerů v procesu tvorby politik (12).

4.   Přiměřenost

4.1.

Z údajů vyplývá, že v důsledku hospodářských krizí a současné pandemie došlo v posledních několika letech k celkové stagnaci mezd, a v některých zemích dokonce ke zhoršení. EHSV zdůrazňuje, že kolektivní vyjednávání má zásadní význam pro zajištění ochrany formou přiměřené minimální mzdy. Země s velkou mírou rozšíření kolektivního vyjednávání vykazují obvykle nižší podíl pracovníků s nízkými mzdami, vyšší minimální mzdy v poměru ke mzdovému mediánu, nižší mzdovou nerovnost a vyšší mzdy než jiné země. (13)

4.2.

EHSV podporuje propracované systémy stanovování mezd a dobře fungující systémy sociální ochrany, které představují záchrannou síť pro lidi v nouzi, jakož i další opatření, jež mají zabránit chudobě pracujících. EHSV konstatuje, že navrhovaná směrnice stanoví pouze obecnou zásadu přiměřenosti mezd, a to na základě nezávazných referenčních hodnot odhadovaných pro medián nebo průměr hrubé nebo čisté mzdy, a neobsahuje žádná konkrétní opatření nebo ustanovení o tom, jak by měly být mzdy na vnitrostátní úrovni stanoveny, neboť to zůstává ve výhradní pravomoci členských států. EHSV se zasazuje o stanovení závazných ukazatelů, které by členským státům a sociálním partnerům pomohly při posuzování přiměřenosti zákonných minimálních mezd a při stanovování a zavádění příslušných opatření do národních akčních plánů. Mzdy jsou totiž stanoveny vnitrostátními právními předpisy, které určují zákonnou minimální mzdu, pokud existuje, a nebo kolektivním vyjednáváním. Vymaněním většího počtu lidí z chudoby se zároveň sníží veřejné výdaje na programy sociální ochrany. Hranice chudoby a ukazatele sociálního vyloučení se na úrovni EU používají k analýzám a sběru společných údajů, ale na úrovni EU v současnosti neexistuje žádný dohodnutý ukazatel, který by v absolutních číslech měřil spravedlnost a přiměřenost minimálních mezd, čímž by se podle návrhu měly zabývat členské státy ve svých vnitrostátních plánech.

4.3.

Při stanovování mezd prostřednictvím kolektivního vyjednávání v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi by sociální partneři měli zohlednit důležité prvky, jako jsou konkurenceschopnost, produktivita, hospodářský rozvoj v jednotlivých odvětvích, řízení dovedností, nové výrobní procesy v důsledku zavádění nových technologií, digitalizace a odlišná a pružnější organizace práce v určitých výrobních odvětvích. EHSV zdůrazňuje potřebu vzestupného sbližování mezd a poukazuje na to, že vyšší mzdy znamenají také nárůst spotřeby, a tím i domácí poptávky, což má pozitivní ekonomický dopad, přičemž rostoucí mzdy vedou také k vyšším příjmům do systémů sociálního zabezpečení a daňových systémů. Tyto účinky musí být pečlivě prozkoumány.

4.4.

Cílem navrhované směrnice je však stanovit orientační prahovou hodnotu na úrovni EU jako referenční hodnotu pro zákonné minimální mzdy v zemích, jsou-li stanoveny. S přihlédnutím k tomu, že mzdy jsou odměnou za odvedenou práci, lze vzít v potaz i další faktory, jako je hranice chudoby, minimální důstojná životní úroveň nebo životní náklady v každé zemi. Tyto prvky jsou klíčovými základními faktory pro stanovení zákonných a kolektivně dohodnutých minimálních mezd v zemích EU. Je třeba jasně rozlišovat mezi stanovením minimální mzdy a zvyšováním mezd.

4.5.

Uvedená kritéria týkající se přiměřenosti minimálních mezd představují, s výjimkou kupní síly, kritéria, která se týkají rozdělení mezd a jejich vývoje. Obecněji se týkají aspektů nerovnosti, a nikoli ochrany nejzranitelnějších pracovníků. „Minimální mzdy by měly být spravedlivé v rámci rozložení mezd v jednotlivých zemích a svou výší by měly být přiměřené také reálným cenovým relacím, aby umožňovaly důstojnou životní úroveň a současně zaručovaly udržitelnost podniků poskytujících kvalitní pracovní místa.“ (14)

5.   Zadávání veřejných zakázek

5.1.

Článek 9 směrnice obsahuje ustanovení týkající se pracovníků zaměstnaných v oblasti zadávání veřejných zakázek a subdodávek a členské státy jsou v něm vyzývány k tomu, aby ve všech projektech veřejných zakázek dodržovaly minimální mzdy. V souladu se směrnicemi 2014/23/EU (15), 2014/24/EU (16), 2014/25/EU Evropského parlamentu a Rady (17) toto ustanovení ukládá všem smluvním stranám povinnost dodržovat příslušnou úroveň minimálních mezd, ať už je stanovena zákonem, nebo dohodnuta v kolektivních smlouvách. Toto ustanovení je rovněž v souladu s některými rozhodnutími Evropského soudního dvora, a zejména s rozsudkem ve věci „RegioPost“ z roku 2015 (věc C-115/14) (18). Členské státy mají možnost odmítnout nabídky dodavatelů ucházejících se o veřejné zakázky, kteří se nezavážou vyplácet pracovníkům minimální mzdy upravené vnitrostátními právními předpisy nebo kolektivními smlouvami, jak je uvedeno v článku 70 směrnice 2014/24/EU a článku 3 směrnice o vysílání pracovníků (19). EHSV již vyzval k plnému dodržování kolektivních smluv při zadávání veřejných zakázek a k pozastavení platnosti obchodních dohod v případě nedodržování základních a aktuálních úmluv MOP. EHSV rovněž v rámci navrhovaného nástroje povinné náležité péče (20) požaduje sankce pro podniky, které nedodržují povinnosti náležité péče, včetně vyloučení ze zadávání veřejných zakázek a veřejného financování.

6.   Sledování a sběr údajů

6.1.

V současnosti již existuje značný počet databází a analýz týkajících se minimálních mezd a procesů kolektivního vyjednávání. Zpřístupnění důvěryhodných a aktualizovaných údajů institucím a sociálním partnerům by mohlo při rozhodování v této oblasti pomoci lépe posoudit aktuální trendy a porozumět jim. EHSV proto vyzývá EK, aby ve spolupráci se sociálními partnery dále pomáhala členským státům ve zlepšování sběru údajů a sledování vývoje zákonných minimálních mezd (21).

6.2.

V některých členských státech jsou kolektivní smlouvy k dispozici a zveřejňovány, přičemž v některých případech je dokonce možné do nich na veřejných internetových stránkách bezplatně nahlédnout, zatímco v jiných členských státech nejsou kolektivní smlouvy veřejně přístupné, ale jsou majetkem sociálních partnerů, kteří také zkoumají přiměřenost výše mezd, nikoli správní orgány. EHSV sice podporuje další opatrný rozvoj přístupnosti údajů (které mohou být citlivé, pokud jde o respektování samostatnosti sociálních partnerů a kolektivního vyjednávání a dohod, ochranu údajů, spravedlivou hospodářskou soutěž a další oblasti), je však znepokojen možným zvýšením administrativní zátěže, zejména pro malé a střední podniky a neziskové podniky sociální ekonomiky. Vyzývá tedy, aby byla nalezena rovnováha mezi přidanou hodnotou vyplývající z povinnosti podávat každoročně velmi podrobné údaje a nutností co nejvíce omezit zátěž spojenou s prováděním tohoto ustanovení na vnitrostátní úrovni, a to zejména pokud jde o potřebu poskytovat informace o pracovnících, na které se vztahuje a na které se nevztahuje minimální mzda, a to v členění podle pohlaví, věku, zdravotního postižení, velikosti podniku a odvětví. Dále je třeba vyjasnit potřebu uvádět v zemích s konvenčním přístupem rozdělení minimálních mezd v decilech.

6.3.

EHSV doporučuje, aby zprávy předložené členskými státy byly přezkoumány a posouzeny ve výboru EMCO s řádným zapojením sociálních partnerů a aby za tímto účelem byla vytvořena zvláštní podskupina složená ze zástupců vlád jednotlivých států, vnitrostátních a evropských odborových organizací a organizací zaměstnavatelů a odborníků jmenovaných EK.

6.4.

EHSV konstatuje, že směrnice zavádí důrazná ustanovení o zákazu snížení úrovně právní ochrany, a vyzývá Parlament, aby dále posílil některé klíčové body v této oblasti, a to zejména:

—

žádný případný budoucí výklad této směrnice by neměl být použit k narušení dobře fungujících systémů minimálních mezd nebo kolektivních smluv,

—

žádné ustanovení směrnice by nemělo být použito na úkor svobody sdružování nebo nezávislosti sociálních partnerů,

—

pokud neexistují žádné zákonné minimální mzdy, nebudou zavedeny bez souhlasu sociálních partnerů,

—

mechanismy pro stanovování mezd jsou výsadou členských států a žádná rozhodnutí orgánů Evropské unie by neměla přímo zasahovat do mechanismů pro stanovování mezd na vnitrostátní úrovni a na úrovni podniků, které zůstávají výsadou sociálních partnerů.

EHSV rovněž vyzývá Evropský parlament, aby dále zdůraznil, že žádné ustanovení směrnice nesmí být vykládáno tak, že omezuje nebo negativně postihuje práva a zásady uznané v příslušných oblastech působnosti právem Unie nebo mezinárodním právem a mezinárodními dohodami, jejichž smluvními stranami Unie nebo členské státy jsou, včetně Evropské sociální charty a příslušných úmluv a doporučení Mezinárodní organizace práce.

Směrnice rovněž stanoví, že členské státy a sociální partneři mohou přijímat právní, regulační nebo správní předpisy nebo uplatňovat kolektivní smlouvy, které jsou pro pracovníky příznivější. EHSV rovněž zdůrazňuje, že je třeba zajistit dodržování platných kolektivních smluv a účinné vymáhání, což je nezbytné pro zajištění přístupu k ochraně formou minimální mzdy a pro zamezení nekalé hospodářské soutěže pro podniky.

V Bruselu dne 25. března 2021.

Předsedkyně Evropského hospodářského a sociálního výboru

Christa SCHWENG


(1)  Projev o stavu Unie pronesený předsedkyní Komise von der Leyen na plenárním zasedání Evropského parlamentu.

(2)  Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 159.

(3)  „Questions and answers: Adequate minimum wages“ (Otázky a odpovědi: Přiměřené minimální mzdy).

(4)  COM(2020) 682 final, článek 4, s. 23.

(5)  Čtyřstranné prohlášení.

(6)  Úř. věst. C 10, 11.1.2021, s. 14, odstavec 1.3. Viz „OECD Job Strategy“ (Strategie zaměstnanosti OECD), studie nadace Eurofound „Capacity building: towards effective social dialogue“ (Budování kapacit: směrem k účinnému sociálnímu dialogu) z roku 2019 a usnesení MOP z roku 2013 a 2018 o opakované diskusi o sociálním dialogu.

(7)  „The role of collective bargaining systems for labour market performance“ (Úloha systémů kolektivního vyjednávání z hlediska výkonnosti trhu práce).

(8)  Evropští sociální partneři nedávno společně prohlásili, že je třeba pokračovat v práci v oblasti budování kapacit. Ve svém společném programu na období 2019–2021 uvedli, že činnosti v oblasti budování kapacit jsou pro evropské sociální partnery i nadále prioritou. Uznávají, že má-li mít evropský sociální dialog pozitivní dopad, je zapotřebí vykonat ještě mnoho práce a posílit a podpořit sociální dialog na všech úrovních. Viz také Úř. věst. C 10, 11.1.2021, s. 14, odstavce 3.23 a 3.24.

(9)  Zejména pokud jde o respektování pravomocí sociálních partnerů.

(10)  Úmluvu ratifikovalo deset členských států, přičemž všechny mají systém zákonem stanovené minimální mzdy.

(11)  „OECD Job Strategy 2018“ (Strategie zaměstnanosti OECD na rok 2018), s. 143, část „Achieving higher convergence“ (Dosažení většího sblížení).

(12)  Viz Úř. věst. C 10, 11.1.2021, s. 14, odstavec 6.13 a přehled doporučení pro jednotlivé země v sociální oblasti na období 2020–2021.

(13)  AMECO Online.

(14)  Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 159, odstavec 1.5.

(15)  Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 1.

(16)  Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65.

(17)  Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 243.

(18)  Věc C-115/14.

(19)  Úmluva MOP č. 94 a Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 197 a Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 136.

(20)  Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 197, odstavec 6.4 a Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 136, odstavec 4.10.

(21)  Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 159, odstavec 6.4.1.


PŘÍLOHA

Následující protistanovisko bylo v průběhu rozpravy zamítnuto, obdrželo však alespoň čtvrtinu odevzdaných hlasů (čl. 43 odst. 2 jednacího řádu):

1.   Závěry

1.1

EHSV ve svém nedávném stanovisku SOC/632 Důstojné minimální mzdy v celé Evropě uznal, že jakákoli iniciativa EU v oblasti minimálních mezd je ve velmi složité právní situaci. EU může na základě článku 151 a čl. 153 odst. 1 písm. b) SFEU přijímat právní nástroje o pracovních podmínkách. Smlouva stanoví, že ustanovení článku 153 se nevztahují na „odměnu za práci“. Na straně druhé existuje judikatura a směrnice EU, které se otázkou odměny za práci zabývají jako hlavní pracovní podmínkou. Na tuto věc existují zcela rozdílné názory a EHSV si je vědom toho, že Komise bude muset zaujmout vyvážený a obezřetný přístup (1), přičemž ji stále více subjektů vyzývá, aby místo směrnice použila doporučení Rady (2).

1.2

EHSV také uvedl, že (3) je důležité, aby jakékoli opatření na úrovni EU vycházelo z přesné analýzy a chápání situace a citlivých problémů v členských státech a plně respektovalo úlohu a nezávislost sociálních partnerů a různé modely průmyslových vztahů. Je také nezbytné, aby modely členských států, ve kterých sociální partneři nepovažují zákonem stanovené minimální mzdy za nezbytné, byly v rámci jakékoli iniciativy EU chráněny.

1.3

EHSV níže uvádí důvody, proč se návrh Komise (4) týkající se přiměřených minimálních mezd v Evropské unii neřídí vyváženým a obezřetným přístupem a proč jej nelze považovat za přístup založený na přesné analýze a plném respektování nezávislosti sociálních partnerů a různých modelů průmyslových vztahů, jak požaduje EHSV.

2.   Obecné poznámky

2.1

Mzdy, včetně mezd minimálních, jsou důležitým aspektem evropského modelu sociálního tržního hospodářství. Zajištění důstojných minimálních mezd ve všech členských státech by přispělo k naplňování celé řady cílů EU včetně vzestupného sbližování mezd, zlepšování sociální a hospodářské soudržnosti, odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů, zlepšení životních a pracovních podmínek obecně a zajištění rovných podmínek na jednotném trhu. Mzdy představují odměnu za vykonanou práci a jsou jedním z faktorů, které společnostem i pracovníkům přinášejí oboustranné výhody. Souvisejí s hospodářskou situací v dané zemi, regionu či odvětví. Změny mohou mít dopad na zaměstnanost, konkurenceschopnost a makroekonomickou poptávku (5).

2.2

EHSV připomíná, co vyplynulo již z jeho dřívější práce (6), pokud jde o téma minimálních mezd, a sice v rámci Výboru na toto téma nepanuje jednotný názor. Někteří členové EHSV podporují názor, že všichni pracovníci v EU by měli být chráněni pomocí spravedlivé minimální mzdy, která by umožnila důstojnou životní úroveň bez ohledu na to, kde pracují. Jiní členové EHSV jsou však toho názoru, že stanovení minimální mzdy spadá do oblasti působnosti členských států a dochází k němu v souladu se specifickými rysy příslušných vnitrostátních systémů.

2.3

EHSV již dříve vyslovil (7) své přesvědčení, že je třeba vyvinout další úsilí, pokud jde o sbližování mezd a stanovení minimálních mezd v členských státech, přičemž zároveň zdůraznil, že v souladu s vnitrostátními postupy musí být plně respektována pravomoc a autonomie vnitrostátních sociálních partnerů ve vztahu ke stanovování mezd (8). Toto úsilí by mělo být zaměřeno také na posílení kolektivního vyjednávání, což by v obecné rovině také přispělo ke spravedlivějším mzdám.

2.4

EHSV zdůrazňuje, že úroveň minimální mzdy je klíčovým nástrojem hospodářské politiky, který musí zůstat předmětem rozhodování na úrovni členských států, aby bylo možné pružně zohlednit jejich politický, hospodářský a sociální vývoj.

2.5

Jak Komise uvedla ve svém memorandu vysvětlujícím navrhovaná opatření, členské státy s vysokým stupněm rozšíření kolektivního vyjednávání dosahují lepších výsledků než ostatní, pokud jde o vyšší mzdy a méně pracovníků s nízkými platy. EHSV se domnívá, že úspěch takových modelů kolektivního vyjednávání lze vysvětlit tím, že se stát nepodílí na stanovení kritérií pro kolektivní smlouvy ani na jejich prosazování a že sociální partneři mají v obou záležitostech plnou odpovědnost a autonomii.

Pandemie COVID-19

2.6

EHSV již ve svém stanovisku SOC/632 uvedl, že pandemie COVID-19 zasáhla Evropu tvrdě. Evropská unie a její členské státy se stále potýkají s hospodářskou recesí historických rozměrů s dramatickými důsledky pro občany i podniky (9). Od té doby se situace spíše zhoršila, než zlepšila. Podnikové investice jsou stále nízké.

2.7

Zatím jsme nezaznamenali plný dopad krize COVID na zaměstnanost, ale je zřejmé, že současná krize povede v příštím roce k výraznému zvýšení nezaměstnanosti. Krize způsobená pandemií COVID-19 oslabila finanční situaci mnoha malých a středních podniků, takže obtížněji čelí zvýšeným nákladům. A podobná situace je v celé Evropě.

Dopady na zaměstnanost

2.8

EHSV již uvedl (10), že dalším zdrojem obav je to, že evropská politika v oblasti zákonem stanovených minimálních mezd by mohla mít nepříznivé dopady na zaměstnanost (11), zejména v případě mladých lidí a pracovníků s nízkou kvalifikací, a že by mohla vést k rozsáhlejšímu porušování právních předpisů, což by pak také část pracovníků s nízkými mzdami mohlo přimět k přijímání neformální práce (12). Nehlášená práce vede k nekalé soutěži, má negativní dopad na sociální a daňové systémy a nerespektuje práva zaměstnanců, včetně práv na důstojné pracovní podmínky a minimální mzdu. EHSV lituje, že Evropská komise neprovedla úplné posouzení dopadu svého návrhu na zaměstnanost a ekonomiku jako celek. Směrnice o minimálních mzdách je nyní obzvláště škodlivá, neboť naše ekonomiky a společnosti jsou konfrontovány s bezprecedentní výzvou v podobě pandemie COVID-19.

3.   Připomínky ke stávajícímu návrhu Komise

3.1    Právní základ

3.1.1

Podle návrhu Komise (13) je právním základem návrhu směrnice čl. 153 odst. 1 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

3.1.2

EHSV konstatuje, že na základě čl. 153 odst. 5 SFEU se legislativní pravomoc EU v oblasti sociální politiky výslovně nevztahuje „na odměnu za práci, na právo sdružovat se, na právo na stávku ani na právo na výluku“. Tyto záležitosti jsou tedy plně v pravomoci jednotlivých států.

3.1.3

V rámci EHSV panují odlišné názory na to, zda by právní iniciativa EU podle článku 153, zejména směrnice, byla legitimní (14). EHSV již uvedl (15), že k jeho největším obavám patří skutečnost, že EU nemá žádnou pravomoc jednat v oblasti „odměn za práci“, včetně výše mezd, a že by takové opatření narušovalo autonomii sociálních partnerů a ohrozilo systémy kolektivního vyjednávání, zejména v členských státech, ve kterých se minimální mzdy stanovují prostřednictvím kolektivních smluv. Navíc existují rozdílné názory na přidanou hodnotu opatření na úrovni EU, a to i v rámci samotného Výboru: zatímco většina zástupců EHSV se domnívá, že takové opatření by mohlo přinést přidanou hodnotu, jiní s tím nesouhlasí. Za všech okolností a vzhledem k tomu, že stanovení minimálních mezd je v pravomoci členských států, by EU měla při každé legislativní iniciativě uplatňovat své zákonodárné pravomoci obezřetně, aby plně dodržovala zásadu subsidiarity.

3.1.4

Pokud jde o právní základ, další ustanovení návrhu odkazují na kolektivní práva, jako je podpora kolektivních smluv různými způsoby (článek 4). EHSV konstatuje, že SFEU obsahuje zvláštní právní základ v čl. 153 odst. 1 písm. f), který zahrnuje zastupování a kolektivní obranu zájmů pracovníků a zaměstnavatelů, včetně spolurozhodování, s výhradou odstavce 5. EU má pravomoc přijímat právní předpisy na tomto základě pouze jednomyslným rozhodnutím. EHSV je toho názoru, že v souvislosti s ustanoveními o podpoře kolektivního vyjednávání by měl být použit tento článek.

3.1.5

Na základě výše uvedených obav, které dále posiluje skutečnost, že jazyk použitý v názvu návrhu, v názvu některých článků a v jejich textu a v preambuli není v mnoha případech v souladu se skutečným rozsahem působnosti návrhu, by Komise měla zvážit možnost, že by místo směrnice vydala doporučení. To by členským státům poskytlo tolik potřebnou flexibilitu pro dosažení cílů návrhu a současně by byly respektovány jejich systémy tvorby mezd a autonomie sociálních partnerů.

3.2    Předmět a oblast působnosti

3.2.1

Článek 1 stanoví, že pracovníci by měli mít „zajištěnou ochranu, kterou minimální mzda poskytuje,“ ať už formou zákona, nebo kolektivní smlouvy. Podle článku 2 by se směrnice měla vztahovat na pracovníky, kteří uzavřeli pracovní smlouvu nebo jsou v pracovněprávním vztahu vymezeném právními předpisy, kolektivní smlouvou nebo platnými zvyklostmi.

3.2.2

Z oblasti působnosti směrnice není vyloučen žádný členský stát ani žádný pracovník. V zemích, které se spoléhají výhradně na kolektivní vyjednávání a v nichž se minimální mzdy nevztahují na všechny pracovníky, kteří tak nemají zaručenou ochranu, kterou minimální mzda poskytuje, to vede ke značné a nepřijatelné právní nejistotě. EHSV se obává, že by směrnice mohla být vykládána tak, že by všem pracovníkům mělo být zajištěno právo na ochranu formou minimální mzdy, a to i v zemích, které se spoléhají výhradně na kolektivní vyjednávání. Navzdory ujišťování v čl. 1 odst. 3 by to v praxi přímo zasahovalo do rozsahu pokrytí minimální mzdou v členských státech a nutilo by to tyto země, aby všeobecně uplatňovaly kolektivní smlouvy. To by narušilo jejich modely trhu práce a v dlouhodobějším horizontu je donutilo je změnit

3.2.3

EHSV doporučuje, aby některá ustanovení a pojmy v návrhu (16) byly formulovány přesněji tak, aby nebyl ponechán žádný prostor k pochybám a výkladu ze strany Soudního dvora Evropské unie. Předmět a oblast působnosti v článcích 1 a 2 se vztahují na všechny členské státy, včetně zemí, kde existuje samoregulační systém kolektivního vyjednávání. Jak bylo uvedeno výše, v zemích, které se spoléhají výhradně na kolektivní vyjednávání, to ponechává prostor pro právní nejistotu. Dále je třeba zahrnout některé úpravy pro jisté konkrétní případy, které by neměly spadat do oblasti působnosti návrhu, což platí např. pro námořníky, jejichž mzdy upravují mezinárodní úmluvy (17).

3.3    Definice

3.3.1

Článek 3 návrhu nerozlišuje mezi zákonnými minimálními mzdami a minimálními mzdami, nebo spíše mzdovým minimem stanoveným v kolektivních smlouvách.

3.3.2

EHSV sice chápe, že v systémech se zákonnou minimální mzdou je třeba určit kritéria přiměřenosti, která budou stanovena na vnitrostátní úrovni za účasti sociálních partnerů, pozastavuje se však nad tím, že by se k oběma druhům minimální mzdy mělo v návrhu směrnice přistupovat stejně. V případě systémů, které se opírají pouze o kolektivní vyjednávání, porušuje regulace přiměřenosti minimálních mezd autonomii sociálních partnerů.

3.3.3

EHSV připomíná, že v modelech založených na kolektivní smlouvě jsou minimální mzdy určovány při jednáních mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, která se týkají mezd a také obecněji pracovních podmínek. To například znamená, že v těchto situacích je „přiměřenost“ ve své podstatě vyvážena jinými zájmy a jinými částmi kolektivní smlouvy, zatímco zákonné minimální mzdy jsou dány zvenku.

3.4    Podpora kolektivního vyjednávání o stanovování mezd

3.4.1

Článek 4 požaduje, aby členské státy přijaly opatření k posílení kapacity sociálních partnerů zapojit se do kolektivního vyjednávání o stanovování mezd na odvětvové nebo meziodvětvové úrovni. Pro rozšíření kolektivního vyjednávání se navrhuje prahová hodnota 70 %.

3.4.2

EHSV ve svém dřívějším stanovisku zdůraznil (18), že pro zajištění spravedlivých a přiměřených mezd v rámci celkové struktury mezd, včetně případných zákonem stanovených minimálních mezd, hrají klíčovou roli dobře fungující systémy kolektivního vyjednávání, zejména pak systémy odvětvového kolektivního vyjednávání.

3.4.3

EHSV zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby se každý členský stát v souladu se svým příslušným systémem pracovněprávních vztahů a podle vnitrostátních podmínek mohl rozhodnout, za prvé, jak velké by mělo být rozšíření kolektivního vyjednávání, a za druhé, jaká opatření by měla být v jednotlivých státech přijata v případě, že tato míra klesne pod vnitrostátně definovaný cíl.

3.4.4

EHSV se také obává, že navržený závazný cíl (v podobě 70 % rozšíření) by z dlouhodobého hlediska oslabil sociální partnery, protože v některých zemích by jedním ze způsobů, jak tohoto cíle dosáhnout, bylo zavedení systému automatického rozšíření kolektivních smluv na všechny podniky a pracovníky, čímž by se snížila role sociálních partnerů a oslabilo kolektivní vyjednávání.

3.5    Přiměřenost

3.5.1

Ustanovení čl. 5 odst. 2 odkazuje na vnitrostátní kritéria, která mají členské státy při stanovení zákonné minimální mzdy použít. Tato kritéria zahrnují například kupní sílu, tempo růstu hrubých mezd a vývoj produktivity práce. Ve 21. bodě odůvodnění je uvedeno, že „při posuzování přiměřenosti minimální mzdy vůči hladině hrubých mezd mohou být vodítkem ukazatele (…), jako je 60 % mediánu hrubé mzdy a 50 % průměrné hrubé mzdy“. Tyto ukazatele se však týkají obecněji aspektů nerovnosti, a nikoli ochrany nejzranitelnějších pracovníků.

3.5.2

EHSV se obává, že ačkoli Komise ve své důvodové zprávě ujišťuje o opaku, je záměrem návrhu ovlivnit výši minimální mzdy, a v důsledku toho i výši odměn. Prohlášení v důvodové zprávě navíc objasňují, že směrnice by měla umožnit důstojné životní podmínky, omezit chudobu pracujících osob a vytvořit rovnější podmínky. EHSV má za to, že tato ustanovení řeší výši minimální mzdy, což prohlubuje jeho obavy, pokud jde o platnost právního základu a volbu právního nástroje.

3.6

EHSV konstatuje, že návrh jde nad rámec ustanovení čl. 18 odst. 2 směrnice 2014/24/EU o zadávání veřejných zakázek. To stanoví, že členské státy zajistí, aby hospodářské subjekty dodržovaly příslušné povinnosti v oblasti pracovního práva, které jsou stanoveny mimo jiné v kolektivních smlouvách. V článku 9 návrhu však výraz „příslušné“ není uveden. V důsledku toho článek 9 vyvolává dojem, že při zadávání veřejných zakázek by měly být vždy vyžadovány mzdy dohodnuté v kolektivních smlouvách. Proto se nabízí otázka, zda má Evropská komise v úmyslu jít nad rámec směrnice 2014/24/EU a ve všech veřejných zakázkách vždy požadovat mzdu podle kolektivní smlouvy.

3.7    Sledování a sběr údajů

3.7.1

Článek 10 požaduje, aby členské státy předkládaly mimo jiné údaje o rozšíření kolektivního vyjednávání a výši minimální mzdy. Členské státy musí rovněž zajistit, aby byly kolektivní smlouvy transparentní a veřejně dostupné, a to jak z hlediska mezd, tak i dalších ustanovení. Minimální mzdy pak posoudí Komise a Výbor Rady pro zaměstnanost (EMCO).

3.7.2

V modelech trhu práce založených výhradně na kolektivním vyjednávání nezkoumá přiměřenost mezd stát ani vládní agentura. Tyto smlouvy vlastní a vykládají výhradně sociální partneři. Bylo by nepřijatelné, aby úroveň mezd v kolektivních smlouvách podléhala přezkumu. Vzhledem k autonomii sociálních partnerů je také sporné, zda by měli mít povinnost zajistit, aby byly kolektivní smlouvy obecně přístupné a transparentní, a to tím spíše, že je mohou vykládat a přezkoumávat pouze sociální partneři. EHSV rovněž připomíná, že kolektivní smlouvy nemusí vždy obsahovat minimální úroveň mezd nebo mzdová minima. Povinnosti spojené s podáváním zpráv jsou navíc velmi náročné na práci a v některých oblastech nelze požadavky na údaje splnit.

Výsledek hlasování:

pro:

106

proti:

147

zdrželo se hlasování:

17


(1)  Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 159, Důstojné minimální mzdy v celé Evropě https://www.eesc.europa.eu/cs/our-work/opinions-information-reports/opinions/decent-minimum-wages-across-europe, viz odstavec 6.1.2.

(2)  Devět členských států zaslalo dopis německému a portugalskému předsednictví Rady Evropské unie o potřebě právní analýzy s tím, že doporučení Rady by podle nich představovalo lepší právní nástroj a že provádění evropského pilíře sociálních práv by mělo respektovat rozsah Smluv EU.

(3)  Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 159, odstavec 1.11.

(4)  Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii (SEC(2020) 362 final) – (SWD(2020) 245 final) – (SWD(2020) 246 final).

(5)  Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 159, Důstojné minimální mzdy v celé Evropě https://www.eesc.europa.eu/cs/our-work/opinions-information-reports/opinions/decent-minimum-wages-across-europe, viz odstavec 1.4.

(6)  Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 159, odstavec 1.2.

(7)  Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 159, odstavec 1.3 a Úř. věst. C 125, 21.4.2017, s. 10.

(8)  Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 159, odstavec 1.3.

(9)  Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 159, odstavec 1.1.

(10)  Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 159, odstavec 3.4.8.

(11)  Na základě grafu A12.9, s. 197 posouzení dopadů, které vypracovala Evropská komise.

(12)  Eurofound (2019) Upward convergence in employment and socioeconomic factors (Vzestupná konvergence v oblasti zaměstnanosti a socioekonomických faktorů).

(13)  Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii (SEC(2020) 362 final) – (SWD(2020) 245 final) – (SWD(2020) 246 final).

(14)  Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 159, odstavec 1.8.

(15)  Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 159, odstavec 1.9.

(16)  Zejména pokud jde o respektování pravomocí sociálních partnerů.

(17)  Úmluva MPO o práci na moři (MPO, MLC, 2006).

(18)  Úř. věst. C 429, 11.12.2020, s. 159, odstavec 3.3.10.