Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k:

pozměněnému návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zavedení společného postupu pro mezinárodní ochranu v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU

[COM(2020) 611 final – 2016/0224 (COD)]

návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí prověřování státních příslušníků třetích zemí na vnějších hranicích a mění nařízení (ES) č. 767/2008, (EU) 2017/2226, (EU) 2018/1240 a (EU) 2019/817

[COM(2020) 612 final – 2020/0278 (COD)]

pozměněnému návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení systému „Eurodac“ pro porovnávání biometrických údajů za účelem účinného uplatňování nařízení (EU) XXX/XXX [nařízení o řízení azylu a migrace] a nařízení (EU) XXX/XXX [nařízení o znovuusídlování], za účelem identifikace neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti, o podávání žádostí donucovacích orgánů členských států a Europolu o porovnání údajů s údaji systému Eurodac pro účely vymáhání práva a o změně nařízení (EU) 2018/1240 a (EU) 2019/818

[COM(2020) 614 final – 2016/0132 (COD)]

(2021/C 155/10)

Zpravodaj: Panagiotis GKOFAS

Žádost o vypracování stanoviska	Evropská komise, 27. 11. 2020
Právní základ	článek 304 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	8. 2. 2021
Přijato na plenárním zasedání	25. 2. 2021
Plenární zasedání č.	558
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	210/9/28

1.   Závěry a doporučení

1.1

EHSV bere na vědomí nový pakt o migraci a azylu, který má řešit komplexní jev zahrnující mnoho aspektů. Domnívá se, že nové právní předpisy pozitivně přispějí k účinnějšímu zabezpečení hranic EU. Zavádí se lepší a bezpečnější proces kontroly osob přijíždějících do EU. Integrovaná společná strategie na úrovni EU, která bude odolná a zaměřená na budoucnost, je však velmi potřebná a měla být zavedena již mnohem dříve. Nelze však říci, že by stávající návrhy týkající se migrace a azylu obecně přinášely onen výrazný posun, který je velice potřebný. A co víc, čtyři nebo pět dotčených členských států bude muset na základě zásady odepření vstupu (1) zřídit „uzavřená střediska“ pro lidské bytosti na dobu až šesti nebo sedmi měsíců, ne-li déle, dokud nebude znám výsledek řízení, což povede k situacím, které budou mnohem horší než dřív.

1.2

Evropská komise i členské státy EU musí vyvinout další a intenzivnější úsilí. EHSV se ve svých nedávných stanoviscích (SOC/649 (2) a SOC/669 (3)) vyslovil kriticky k hlavním aspektům nařízení o řízení azylu a migrace i nařízení o azylovém řízení. Chtěl by poukázat na to, že na základě posouzení devíti nařízení a kontaktů s Komisí se zdá být v několika ohledech sporné, zda bude možné těchto devět různých nařízení provést. Je nezbytné uplatňovat v oblasti migrace komplexnější strategii, která zajistí lepší součinnost mezi jednotlivými nařízeními EU a poskytne odpovědi na důležité otázky v členských státech, kterých se migrace dotýká v největší míře.

1.3

EHSV vyjadřuje znepokojení nad novým řízením na hranicích, zejména v souvislosti s nutností ochránit právo požádat o azyl a následujícími otázkami: — nesprávný koncept „zemí s nízkou mírou uznaných žádostí o azyl“, — používání špatně definovaných právních pojmů („bezpečnostní hrozba“, „veřejný pořádek“), které mohou dát vzniknout právní nejistotě, — děti z jiných zemí ve věku 12 až 18 let, které jsou v souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte z roku 1989 rovněž považovány za „děti“, — kde a za jakých podmínek budou osoby během řízení na hranicích drženy a jak zamezit právní nejistotě zaručením práva na účinnou právní ochranu.

1.4

EHSV uznává přidanou hodnotu a potřebu jednotných, komplexních a účinných azylových řízení, jež odpovídají mezinárodním úmluvám a právním zárukám, aby byla v EU a v členských státech získána důvěra prostřednictvím konkrétních mechanismů solidarity a spravedlivého sdílení odpovědnosti a závazků. Společný azylový systém – takový, který by byl komplexní, dokládal solidaritu a rozděloval odpovědnost spravedlivě mezi členské státy – však v tomto návrhu Komise chybí. Je třeba zahrnout ustanovení o solidaritě i do nařízení o azylovém řízení, a to ihned po prověřování a s využitím IT pomoci systému Eurodac. Pokud nebude mít „povinná solidarita“ v souladu s ustanoveními tohoto nařízení podobu „povinné relokace“ nebo pokud nebudou zavedeny postupy umožňující požádat o udělení azylu v členských státech EU, aniž by bylo nutné překročit její hranice, pak toto nařízení nebude v praxi fungovat. Je třeba poskytnout motivační i demotivační podněty k relokaci a v každém případě by mělo být možné provádět azylové řízení v jiných členských státech, a nikoli pouze v zemi prvního vstupu.

1.5

EHSV podtrhuje, že účinnost navrhovaných nových řízení je potřeba neustále měřit prostřednictvím systémů sledujících dodržování základních práv, zejména co se týká práv zranitelných osob a dětí, individuálního posuzování žádostí o azyl a účinné právní ochrany. Vyvstává však otázka, kde a jak by měly být zdokonalený nový pakt a související návrhy zavedeny, a s jakým druhem opatření v oblasti solidarity, relokace či přesídlování.

1.6

EHSV podporuje integrovanější a vyváženější IT systém pro řízení migrace na základě vylepšené databáze systému Eurodac, v němž je kladen důraz na žádosti a žadatele. EHSV nabyl dojmu, že si je Komise vědoma nutnosti společného přístupu k povinnému předvstupnímu prověřování otisků prstů a zdravotních a bezpečnostních rizik, ale navzdory sofistikovanému navrhovanému systému neexistuje bohužel možnost požádat o azyl v jiném členském státě než v zemi prvního vstupu, což by možné být mělo. Pravidla pro určování členského státu odpovědného za vyřízení žádosti o udělení azylu, která jsou nyní obsažena v nařízení o řízení azylu a migrace, by měla být stanovena v nařízení o azylovém řízení, což by umožnilo, aby byly prostřednictvím systému Eurodac tyto žádosti vyřizovány také jinými členskými státy.

1.7

Ačkoli EHSV podporuje nové a rychlejší rozhodovací postupy na hranicích EU, při nichž se budou dodržovat veškerá základní a lidská práva a právní postupy, vyvstává v této souvislosti několik otázek, jako například: jak budeme tyto postupy provádět a zabezpečovat? Jak budeme realizovat navracení? Kde je v nařízení o azylovém řízení nebo případně v nařízení o řízení azylu a migrace obsažena solidarita (pokud v nich vůbec nějaká ustanovení týkající se solidarity jsou)? Když bude určité osobě udělen azyl, má možnost odejít do jiného členského státu, než je země prvního vstupu (4)? Mohou členské státy udělit azyl s cílem ochránit osoby, které potřebují ochranu, nebo je začnou odmítat? EHSV tudíž vyzývá Komisi, aby důkladně prověřila a vysvětlila každou část návrhu, a zvláště aby odpověděla na otázku: „Jak tento nový pakt zlepší společné azylové řízení a pomůže naplnit právo požádat o azyl?“

1.8

EHSV je znepokojen tím, že má být zaveden nový postup prověřování státních příslušníků třetích zemí na vnějších hranicích. Tento nový mechanismus zvýší tlak, jemuž jsou vystavovány členské státy EU ležící u jejích námořních vnějších hranic, a povede k vytváření uzavřených zařízení na vnějších hranicích nebo v jejich blízkosti. U zařízení podobného typu se vyskytly vážné problémy, co se týče ochrany lidských práv a zajištění přijatelných životních podmínek osobám, které v nich pobývají.

1.9

Výsledkem řízení na hranicích bude buď udělení azylu, nebo odmítnutí a navrácení. V případě udělení azylu nese členský stát, který o něm rozhodl, odpovědnost za integraci dotčených osob. Ve scénáři nového paktu to však znamená jejich integraci v zemích na jihu, bez jakékoli možnosti relokace do jiných členských států nebo solidarity z jejich strany. Není-li azyl udělen, musí členský stát odmítnutého žadatele o azyl navrátit. U tohoto přístupu je nutné nalézt způsoby, jak by EU mohla uzavřít dohody s třetími zeměmi původu a tranzitu a zajistit účinné postupy, které stanoví mezinárodní právní předpisy a mezinárodní nástroje pro lidská práva. Členské státy nemohou mezi sebou jednotlivě uzavírat samostatné dohody, a Komise ani žádný takový postup neuvádí.

1.10

Výzvy spojené s řízením migrace, zejména pokud jde o zajištění rychlého rozpoznání osob, které potřebují mezinárodní ochranu, nebo o realizaci navracení v praxi (v případě osob, které mezinárodní ochranu nepotřebují), by měla řešit celá EU jednotným způsobem, nelze však říci, že by to stávající návrhy zaručovaly. Ve skutečnosti se jedná o záležitost, kterou bude řešit pouze členský stát prvního vstupu, a chybí spravedlivé rozdělení zátěže, které by mohla zajistit například povinná relokace žadatelů o azyl během azylového řízení a posuzování žádostí o udělení azylu.

1.11

Zejména je důležité vytvořit lepší postup, který umožní identifikovat osoby, u nichž je nepravděpodobné, že by v EU získaly ochranu (5). Návrh Komise přichází s  předvstupním prověřováním , které by se mělo vztahovat na všechny státní příslušníky třetích zemí, kteří se nacházejí na vnějších hranicích, aniž by splňovali podmínky vstupu, nebo po vylodění po pátrací a záchranné operaci. Předvstupní prověřování však je bohužel prováděno na hranicích na území země prvního vstupu do EU. Předpona „před-“ znamená, že je dotyčná osoba umístěna do „uzavřeného zajišťovacího zařízení“ a zůstane tam, bez jakékoli možnosti pohybu, dokud orgány členského státu nerozhodnou buď o udělení azylu (6), nebo o jejím vrácení do země původu či tranzitu, a to pouze v případě, pokud je toto navrácení možné, což ve většině případů není.

1.12

EHSV podporuje rámec EU zavádějící jednotná pravidla pro prověřování nelegálních migrantů zadržených na území členského státu, kteří se při vstupu do schengenského prostoru vyhnuli hraniční kontrole. Cílem je chránit schengenský prostor a zajistit efektivní řízení nelegální migrace.

1.13

EHSV vyzývá orgány, agentury a sociální partnery EU, aby se podíleli na přípravě dalších politik a programů (jako jsou například talentová partnerství), výměnách osvědčených postupů a vícestranných twinningových programech týkajících se stávajících „humanitárních koridorů“. Požaduje také vytvoření nového právního rámce, zavedení rychlých řízení, která by umožnila, aby byla v rozsáhlejší míře a větším počtem osoby využívána humanitární víza (změnou stávajících ustanovení článku 25 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 (7)), a dále zařazení „patronátu“ jako běžné legální cesty vstupu v oblasti přistěhovaleckých politik, které se vztahují na státní příslušníky třetích zemí ze zemí mimo EU. EHSV upozorňuje spolunormotvůrce na skutečnost, že již existující právní předpisy EU, například Schengenská dohoda a Lisabonská smlouva, již stanoví „doplňkovou a dočasnou ochranu“ pro uprchlíky z válečných zón nebo z oblastí zasažených přírodní katastrofou. To ukazuje, jak lze pomocí legislativních nástrojů, kterými členské státy Evropské unie již disponují, zajistit legální vstup zranitelným osobám, které potřebují mezinárodní ochranu.

2.   Obecné otázky a připomínky

2.1

Evropský nový pakt se zasazuje o integrovanou tvorbu politik propojující politiky v oblastech azylu, migrace, navracení, ochrany vnějších hranic, boje proti obchodování s migranty a vztahů s klíčovými třetími zeměmi, přičemž odráží přístup založený na mezirezortní spolupráci. Navrhovaná nařízení, která jsou předmětem tohoto stanoviska, však budou v konečném důsledku představovat obrovskou zátěž pro členské státy v jižní Evropě, což nevyhnutelně povede k tomu, že nařízení budou nepoužitelná a nedosáhne se jimi zamýšleného výsledku. Po uplynutí přiměřené doby budou členské státy nuceny de facto zamítnout mnoho žádostí o azyl, dokonce i ty, které splňují podmínky pro udělení azylu, aby se tak zamezilo rostoucím počtům lidí, kteří budou společně drženi v nehumánních podmínkách.

2.2

Členské státy v jižní Evropě nemají jinou možnost, než aby byly přeměněny buď na zařízení pro zajištěné osoby, nebo na zařízení pro osoby, které mají zemi opustit.

2.3

Toto stanovisko se zaměří na tři z devíti nástrojů obsažených v novém paktu: i) nové nařízení o prověřování; ii) pozměněný návrh na revizi nařízení o azylovém řízení; iii) pozměněný návrh přepracovaného nařízení o Eurodacu.

3.   Konkrétní připomínky k novému nařízení o prověřování

3.1

Nové nařízení o prověřování navrhuje předvstupní prověřování, přičemž toho řízení na území země prvního vstupu by se mělo vztahovat na všechny státní příslušníky třetích zemí, kteří se nacházejí na vnějších hranicích, aniž by splňovali podmínky vstupu, nebo byli vyloděni po pátrací a záchranné operaci.

3.2

Dostupné údaje ukazují, že příjezd státních příslušníků třetích zemí s jednoznačnou potřebou mezinárodní ochrany, který byl pozorován v letech 2015–2016, byl částečně nahrazen příjezdy smíšených skupin osob.

3.3   Konkrétní připomínky k cílům a hlavním prvkům postupu prověřování

3.3.1

Cílem prověřování je přispět k zavedení nového komplexního přístupu k migraci a smíšeným tokům tím, že zajistí rychlé zjištění totožnosti osob, ale i jakýchkoli zdravotních a bezpečnostních rizik, a rychlé nasměrování všech státních příslušníků třetích zemí, kteří se nacházejí na vnější hranici a nesplňují podmínky vstupu, nebo kteří byli vyloděni po pátrací a záchranné operaci, k příslušným řízením. Cílem by rovněž mělo být poskytnout užitečný nástroj a umožnit zbývajícím zemím EU, aby se zapojily a také posuzovaly žadatele během azylového řízení.

3.3.2

Návrh stanoví, že základní práva dotčených osob by měla být chráněna mechanismem, který zřídí členské státy.

3.3.3

Prověřování by mělo zahrnovat zejména: a) předběžnou zdravotní prohlídku a zjištění zranitelnosti; b) ověření totožnosti pomocí informací v evropských databázích; c) registraci biometrických údajů (tj. údaje o otiscích prstů a zobrazení obličeje) v příslušných databázích, pokud k ní dosud nedošlo; a d) bezpečnostní kontrolu na základě prohledávání příslušných vnitrostátních databází a databází Unie, zejména Schengenského informačního systému (SIS), za účelem ověření, zda daná osoba nepředstavuje hrozbu pro vnitřní bezpečnost.

3.3.4

Prověřování by mělo být povinné a mělo by se v souladu se zásadou solidarity v rámci EU uplatňovat nejen v zemích prvního vstupu, ale v každém členském státě. V novém paktu se uvádí, že azylové řízení se bude provádět pouze v zemích prvního vstupu. Pokud nebude mít „povinná solidarita“ v souladu s ustanoveními tohoto nařízení podobu „povinné relokace“ nebo pokud nebudou zavedeny postupy umožňující požádat o udělení azylu v členských státech EU, aniž by bylo nutné překročit její hranice, pak toto nařízení nebude v praxi fungovat. Je třeba poskytnout motivační i demotivační podněty k relokaci a v každém případě by mělo být azylové řízení prováděno i v jiných členských státech, a nikoli pouze v zemi prvního vstupu.

3.3.5

Navrhované prověřování by podle očekávání mělo přinést přidanou hodnotu z hlediska provádění stávajících řízení a s výjimkou analýzy zdravotnických otázek nemá být prováděno pouze v zemích s vnějšími hranicemi.

3.3.6

Nezávislý, účinný a trvalý monitorovací mechanismus by se měl vztahovat zejména na dodržování základních práv ve vztahu k prověřování, na dodržování platných vnitrostátních pravidel v případě zajištění a dodržování zásady nenavracení. Dále by měl zajistit, že stížnosti budou vyřizovány rychle a odpovídajícím způsobem.

3.3.7

Návrh uznává roli agentur EU (agentury Frontex a Agentury Evropské unie pro azyl, které mohou doprovázet a podporovat příslušné orgány při veškerých úkolech souvisejících s prověřováním), není ale dostatečně jasná. Poskytuje důležitou – avšak zcela nejasnou – úlohu také Agentuře pro základní práva, pokud jde o podporu členských států při vytváření nezávislých monitorovacích mechanismů týkajících se dodržování základních práv ve vztahu k prověřování, jakož i dodržování platných vnitrostátních pravidel v případě zajištění a dodržování zásady nenavracení.

4.   Pozměněný návrh na revizi nařízení o azylovém řízení

4.1

EHSV se domnívá, že bylo správné předložit nový, pozměněný legislativní návrh ve formě nařízení EU namísto směrnice, jako tomu bylo doposud. Pro EHSV zde je nicméně jasná otázka týkající se toho, jak může být toto nařízení prosazováno a prováděno ve všech členských státech, zejména těch, vůči nimž je vedeno řízení o nesplnění povinnosti. Může s tímto návrhem souhlasit, jedině když nepřemění členské státy na jihu na zařízení, která budou sloužit k zajištění lidských bytostí nebo k jejich pobytu před opuštěním země.

4.2

EHSV vítá záměr zlepšit koordinaci a společná řízení pro udělování a odnímání mezinárodní ochrany a pro další harmonizaci rozhodnutí o udělení azylu a navrácení, který je vyjádřen v návrhu Komise. Lituje však, že bylo předloženo více návrhů, které mají za cíl koordinovat zavádění uzavřených zajišťovacích zařízení v zemích prvního vstupu, než návrhů ohledně společného azylového systému, v důsledku čehož je tak na země prvního vstupu uvalena výlučná povinnost starat se o uchazeče o azyl. Vyvolává to nevyhnutelně dojem, že návrhy, které se mají provést, jsou adresovány zemím na jihu, aniž by byla uvedena jakákoli zmínka o relokaci během vedení „řízení na hranicích“.

4.3

Dále EHSV s politováním konstatuje, že v návrhu nebyly náležitě identifikovány potenciální problémy týkající se technického fungování programů navracení, především co se týče skutečné ochoty zemí mimo EU, zemí původu nebo zemí tranzitu spolupracovat s EU.

4.4

EHSV zdůrazňuje naléhavou potřebu komplexnější strategie, která by byla založena na systému vyvážené a sdílené odpovědnosti za správu migračních toků mezi EU a zeměmi mimo EU.

4.5

EHSV navíc zdůrazňuje, že je nutné poskytnout odpovídající ochranu rodinám s dětmi, a naléhavě žádá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost nezletilým osobám bez doprovodu, celkové účinnosti pokynů k azylovému řízení, ukazatelům k operativním normám a souboru příkladů osvědčených postupů (zveřejněnému Evropským podpůrným úřadem pro otázky azylu (EASO)). Je nepřijatelné, aby byly za děti považovány pouze osoby mladší 12 let, a nikoli 18 let, jak se stanoví v mezinárodním právu. V souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte z roku 1981 se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší 18 let.

4.6

Organizace občanské společnosti při nedávných konzultacích uvedly, že by měla být revidována některá pravidla pro určování odpovědnosti a rovněž by měl být ustanoven povinný mechanismus solidarity, který by zahrnoval i solidaritu s osobami vyloděnými po pátracích a záchranných operacích. Nevládní organizace rovněž prosazovaly definování společného chápání odpovědnosti mezi členskými státy a vyzvaly k revizi dublinských pravidel tak, aby zahrnovala trvalejší relokační mechanismus (8) . EHSV se ptá, jak by bylo možné v rámci nového pozměněného návrhu reálně zajistit řádně fungující mechanismy solidarity mezi členskými státy. Pravidla pro určování členského státu odpovědného za vyřízení žádosti o udělení azylu, která jsou nyní obsažena v nařízení o řízení azylu a migrace, by měla být stanovena v nařízení o azylovém řízení, což by umožnilo, aby byly prostřednictvím systému Eurodac tyto žádosti vyřizovány také jinými členskými státy.

5.   Změna návrhu přepracovaného nařízení o Eurodacu z roku 2016

5.1

Změna návrhu přepracovaného nařízení o Eurodacu z roku 2016 má za cíl vytvořit propojení mezi konkrétními jednotlivci a řízeními, které se na ně vztahují, za účelem lepší kontroly nelegální migrace a odhalování neoprávněného pohybu.

5.2

Hlavním cílem systému Eurodac je identifikovat pomocí údajů o otiscích prstů a zobrazení obličeje („biometrické údaje“) žadatele o azyl a usnadnit poskytnutí podkladů pro určení členského státu, který je odpovědný za posouzení žádosti o azyl podané v EU.

5.3

EHSV není přesvědčen, že používání systému Eurodac (9) bude vhodným nástrojem pro potírání nelegální migrace, ani že by mohlo účinně podpořit členské státy při sledování poskytování pomoci, pokud jde o dobrovolné navracení a reintegraci (10).

5.4

Návrh, kterým se mění návrh z roku 2016, vychází z prozatímní dohody mezi spolunormotvůrci, doplňuje tyto změny a jeho cílem je transformovat systém Eurodac na společnou evropskou databázi na podporu politik EU v oblasti azylu, znovuusídlování a nelegální migrace.

5.5

Dále je jeho cílem shromáždit přesnější a úplnější údaje využitelné při tvorbě politik, a tím lépe pomáhat s kontrolou nelegální migrace a odhalováním neoprávněného pohybu, neboť budou vedle žádostí počítáni i jednotliví žadatelé. EHSV se však domnívá, že musí být v rámci tohoto sofistikovaného systému rovněž možné, aby migrant podal žádost o azyl v jiném členském státě, aniž by byl omezován na zemi prvního vstupu.

5.6

Dalším cílem systému Eurodac je podporovat vyhledávání vhodných politických řešení v této oblasti tím, že umožní sestavování statistik kombinujících údaje z několika databází.

5.7

EHSV souhlasí s tím, že společná pravidla pro údaje ze snímání otisků prstů a zobrazení obličeje státních příslušníků třetích zemí pro účely systému Eurodac se musí uplatňovat stejným způsobem ve všech členských státech.

5.8

EHSV se vyslovuje pro vytvoření nástroje, který bude Evropské unii poskytovat informace o tom, kolik státních příslušníků třetích zemí vstupuje do EU neoprávněně nebo po pátracích a záchranných operacích a kolik z nich žádá o udělení mezinárodní ochrany. Tyto informace jsou nezbytné pro udržitelnou tvorbu politiky v oblasti migrace a víz založené na důkazech.

5.9

Dalším cílem systému Eurodac je poskytnout dodatečnou podporu vnitrostátním orgánům jednajícím se žadateli o azyl, jejichž žádosti byly již zamítnuty v jiném členském státě, prostřednictvím označení zamítnutých žádostí. Vnitrostátní orgány však musí mít právo přezkoumat žádosti, které byly vyřízeny v jiných členských státech.

---

(1)  Pojem zamítnutí povolení ke vstupu již existuje jak v schengenském acquis, tak v acquis týkajícím se azylu (článek 43 směrnice o azylovém řízení).

(2)  Úř. věst. C 123, 9.4.2021, s. 15.

(3)  Viz strana 58 v tomto čísle Úředního věstníku.

(4)  V souladu s ustanoveními kvalifikačního nařízení jsou práva a výhody vyplývající z postavení uprchlíka nebo statusu doplňkové ochrany navázány na členský stát, který toto postavení nebo status udělil.

(5)  Podíl migrantů přicházejících ze zemí s mírou uznaných žádostí o azyl nižší než 25 % se zvýšil ze 14 % v roce 2015 na 57 % v roce 2018.

(6)  Co se týče zajišťování v průběhu řízení na hranicích, viz rozsudek Soudního dvora ve věci C-808/18 (odstavce 179 a 183): „členské státy [jsou] oprávněny ‚zajistit‘ – ve smyslu čl. 2 písm. h) směrnice 2013/33 – žadatele o mezinárodní ochranu, kteří přijdou na jejich hranice, před tím, než jim povolí vstup na své území, a to za podmínek uvedených ve zmíněném článku 43 a za účelem zajištění účinnosti řízení, které tento článek 43 upravuje“; „z článku 43 odst. 1 směrnice 2013/32 […] vyplývá, že zajištění na základě tohoto ustanovení je odůvodněno pouze proto, aby bylo dotčenému členskému státu před tím, než žadateli o mezinárodní ochranu povolí vstup na své území, umožněno posoudit, zda žádost tohoto žadatele není nepřípustná […] nebo zda tato žádost nemusí být zamítnuta jako nedůvodná […]“.

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) (Úř. věst. L 243, 15.9.2009, s. 1).

(8)  Projektová zpráva CEPS, Search and rescue, disembarkation and relocation arrangements in the Mediterranean. Sailing Away from Responsibility?, červen 2019.

(9)  Zlepší se tím monitorovací kapacita členských států v této oblasti a zamezí se spekulativnímu využívání asistovaného dobrovolného návratu a reintegrace, jelikož členské státy budou mít k této informaci bezprostřední přístup a osoba, jíž bude poskytnuta pomoc v jednom členském státě, se nebude smět přesunout do jiného členského státu za účelem získání jiné, resp. lepší pomoci. V současnosti neexistuje žádná společná databáze ani jiný způsob, jak by si členské státy mohly ověřit, zda navracené osobě již byla či nebyla poskytnuta podpora v rámci navracení a reintegrace. Tato informace má zásadní význam pro to, aby se zabránilo zneužívání tohoto systému a situacím, kdy bude podpora poskytnuta dvakrát.

(10)  Systém vstupu/výstupu (EES) členským státům umožňuje odhalit státní příslušníky třetích zemí, kteří sice do EU vstoupili legálně, ale setrvávají v ní nelegálně. Neexistuje však žádný takový systém pro identifikaci státních příslušníků třetích zemí, kteří překročili vnější hranice EU nelegálně a nelegálně v ní také pobývají. Stávající systém Eurodac je ideální databází pro uchovávání těchto informací, protože již tyto údaje obsahuje. V současnosti jsou tyto údaje shromažďovány pouze za tím účelem, aby pomohly při určování členského státu odpovědného za posouzení žádosti o azyl. Identifikace nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a osob, které neoprávněně vstoupily do Evropské unie na vnějších hranicích, bude členským státům sloužit především k vystavení nových dokumentů státnímu příslušníkovi třetí země pro účely navrácení.