Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Důstojné minimální mzdy v celé Evropě

(průzkumné stanovisko na žádost Evropského parlamentu / Rady)

(2020/C 429/22)

Zpravodajové:

Stefano MALLIA a Oliver RÖPKE

Konzultace	Evropský parlament, 30. 1. 2020
Právní základ	čl. 304 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná sekce	Zaměstnanost, sociální věci, občanství
Přijato v sekci	9. 7. 2020
Přijato na plenárním zasedání	18. 9. 2020
Plenární zasedání č.	554
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	209/0/8

1.   Závěry a doporučení

1.1

Pandemie COVID-19 zasáhla Evropu tvrdě. Evropská unie a její členské státy se potýkají s hospodářskou recesí historických rozměrů s dramatickými důsledky pro občany i podniky. Aby byla zaručena pracovní místa a příjmy, jakož i rychlé a udržitelné opětovné zahájení hospodářských činností, konkurenceschopnosti a řádně fungujícího sociálního a hospodářského modelu, je zapotřebí koordinovaných a přesvědčivých krátkodobých a střednědobých politik. Součástí tohoto řešení jsou také kvalitní pracovní místa se spravedlivými mzdami, včetně důstojných minimálních mezd v celé Evropě. Je nezbytné vzít v potaz také hospodářské faktory, mimo jiné produktivitu a udržitelnost podniků. Rozhodující význam pro zaručení úspěšného výsledku a zachování důvěry občanů má účinný občanský dialog. Zásadní význam pro vypořádání se s hospodářskými výzvami a s výzvami na trhu práce a pro zajištění oživení má také intenzivní a účinný sociální dialog a kolektivní vyjednávání.

1.2

Toto průzkumné stanovisko si s ohledem na chystanou iniciativu Komise týkající se spravedlivých minimálních mezd vyžádal Evropský parlament. Skupiny EHSV Zaměstnanci a Různorodá Evropa podporují názor, že všichni pracovníci v EU by měli být chráněni pomocí spravedlivé minimální mzdy, která by umožnila důstojnou životní úroveň bez ohledu na to, kde pracují. Jedná se o základní právo. Skupina Zaměstnanci se domnívá, že stanovení minimální mzdy spadá do oblasti působnosti členských států a dochází k němu v souladu se specifickými rysy příslušných vnitrostátních systémů.

1.3

Mezi zákonem stanovenými minimálními mzdami jednotlivých členských států stále existují významné rozdíly, což je odrazem různých úrovní hospodářského a sociálního rozvoje, přičemž v některých státech je její výše výrazně pod prahovou hodnotou mzdy představující hranici ohrožení chudobou. EHSV již dříve vyslovil své přesvědčení, že je třeba vyvinout další úsilí, pokud jde o sbližování mezd a stanovení minimálních mezd v členských státech, přičemž zároveň zdůraznil, že v souladu s vnitrostátními postupy musí být plně respektována pravomoc a autonomie vnitrostátních sociálních partnerů ve vztahu ke stanovování mezd (1). Toto úsilí by mělo být zaměřeno také na posílení kolektivního vyjednávání, což by v obecné rovině také přispělo ke spravedlivějším mzdám.

1.4

Mzdy, včetně mezd minimálních, jsou důležitým aspektem evropského modelu sociálního tržního hospodářství. Zajištění důstojných minimálních mezd ve všech členských státech by přispělo k naplňování celé řady cílů EU včetně vzestupného sbližování mezd, zlepšování sociální a hospodářské soudržnosti, odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů, zlepšení životních a pracovních podmínek obecně a zajištění rovných podmínek na jednotném trhu. Mzdy představují odměnu za vykonanou práci a jsou jedním z faktorů, které společnostem i pracovníkům přinášejí oboustranné výhody. Souvisejí s hospodářskou situací v dané zemi, regionu či odvětví. Změny mohou mít dopad na zaměstnanost, konkurenceschopnost a makroekonomickou poptávku.

1.5

Minimální mzdy by měly být spravedlivé v rámci rozložení mezd v jednotlivých zemích a svou výší by měly být přiměřené také reálným cenovým relacím, aby umožňovaly důstojnou životní úroveň a současně zaručovaly udržitelnost podniků poskytujících kvalitní pracovní místa.

1.6

EHSV je stále znepokojen tím, že chudoba obecně a chudí pracující konkrétně jsou v mnoha členských státech stále závažným problémem. Na úrovni EU a členských států je zapotřebí přijmout komplexní přístup k řešení uvedených problémů, včetně podpory účinných systémů aktivního začleňování doplněných základními a podpůrnými sociálními službami. Je zapotřebí rovněž řádně fungujících trhů práce, veřejných služeb zaměstnanosti a aktivních politik na trhu práce. Výbor rovněž členským státům navrhl postupný přístup ke společným minimálním normám v oblasti pojištění v nezaměstnanosti (2). EHSV již dříve požadoval zavedení závazného evropského rámce pro důstojný minimální příjem v Evropě (3). Ačkoli skupiny Zaměstnanci a Různorodá Evropa toto stanovisko podpořily, skupina Zaměstnavatelé vizi závazného nástroje pro zajištění minimálního příjmu na evropské úrovni nepřijala.

1.7

Evropská komise projevila úmysl předložit návrh právního nástroje, který má zajistit, aby měl každý pracovník v Evropské unii spravedlivou minimální mzdu. Z hlediska skupin Zaměstnanci a Různorodá Evropa je tato iniciativa Komise klíčovým aspektem provádění zásady č. 6 evropského pilíře sociálních práv. Komise jasně uvedla, že jejím záměrem není stanovit jednotnou „evropskou minimální mzdu“ ani přímo harmonizovat výši minimálních mezd v celé EU ani zavádět zákonem stanovené minimální mzdy v členských státech, ve kterých je velké množství osob kryto kolektivně vyjednanými smlouvami a ve kterých je výše mezd stanovována výhradně tímto způsobem. Zároveň zdůraznila, že bude plně respektovat vnitrostátní pravomoci, národní tradice a specifika jednotlivých zemí a smluvní svobodu a autonomii sociálních partnerů a že žádné opatření neohrozí dobře fungující systémy kolektivního vyjednávání.

1.8

V dokumentu ke druhé fázi konzultace o možném opatření na řešení problémů souvisejících se spravedlivou minimální mzdou určeném evropským sociálním partnerům Komise uvedla, že podle jejího názoru existuje na úrovni EU prostor pro legislativní i nelegislativní opatření v souladu s čl. 153 odst. 1 písm. b) SFEU v rámci zásad subsidiarity a proporcionality a omezení stanovených v čl. 153 odst. 5 SFEU. Jako právní nástroje, o nichž uvažuje, uvádí směrnici a doporučení. V rámci EHSV nicméně panují odlišné názory na to, zda by právní iniciativa EU podle článku 153, zejména směrnice, byla legitimní. EHSV také konstatuje, že evropští sociální partneři mají možnost vyjednávat a uzavírat dohody podle článku 155 SFEU.

1.9

EHSV proto uznává obavy týkající se možných opatření na úrovni EU v této oblasti. K největším obavám patří skutečnost, že EU nemá žádnou pravomoc jednat v oblasti „odměn za práci“, včetně výše mezd, a že by takové opatření narušovalo autonomii sociálních partnerů a ohrozilo systémy kolektivního vyjednávání, zejména v členských státech, ve kterých se minimální mzdy stanovují prostřednictvím kolektivních smluv. Navíc existují rozdílné názory na přidanou hodnotu opatření na úrovni EU, a to i v rámci samotného Výboru: zatímco většina zástupců EHSV se domnívá, že takové opatření by mohlo přinést přidanou hodnotu, jiní s tím nesouhlasí.

1.10

Skupiny Zaměstnanci a Různorodá Evropa se domnívají, že opatření je zapotřebí, neboť někteří pracovníci v EU, především zranitelní pracovníci, jsou vyloučení ze zákonem stanovené minimální mzdy a/nebo dochází k situacím, kdy výše minimální mzdy není adekvátní k zajištění důstojné životní úrovně. Bylo by proto vhodné dohodnout se na společných prahových hodnotách EU s cílem určit, co je „důstojná životní úroveň“. Skupina Zaměstnavatelé se domnívá, že otázku prahových hodnot nesmí řešit opatření na úrovni EU, neboť EU nemá v oblasti výše mezd žádnou pravomoc.

1.11

EHSV nepodceňuje složitost těchto sporných otázek. Je důležité, aby jakékoli opatření na úrovni EU vycházelo z přesné analýzy a chápání situace a citlivých problémů v členských státech a plně respektovalo úlohu a nezávislost sociálních partnerů a různé modely průmyslových vztahů. Je také nezbytné, aby modely členských států, ve kterých sociální partneři nepovažují zákonem stanovené minimální mzdy za nezbytné, byly v rámci jakékoli iniciativy EU chráněny.

1.12

Podle volby učiněné na vnitrostátní úrovni mají sociální partneři – při plném zohlednění jejich autonomie a na úrovni dle svého uvážení – ty nejlepší předpoklady pro stanovování mezd. Pokud jde o systémy stanovování zákonné minimální mzdy, jsou důležité včasné a náležité konzultace se sociálními partnery, aby se zajistilo, že budou zohledněny potřeby obou stran průmyslového odvětví. EHSV vyjadřuje politování nad tím, že v některých členských státech nejsou sociální partneři do systémů stanovování zákonné minimální mzdy či mechanismů úpravy náležitě zapojeni nebo nejsou konzultováni. EHSV vítá, že Komise uznala, že existuje prostor pro opatření na úrovni EU za účelem prosazování úlohy kolektivního vyjednávání při podpoře přiměřenosti a uplatňování minimální mzdy. Opatření na podporu kolektivního vyjednávání by mohla být zahrnuta do opatření na úrovni EU v oblasti minimálních mezd, přičemž je třeba respektovat různé vnitrostátní systémy průmyslových vztahů. To je v souladu s předchozími doporučeními EHSV, která požadovala posílení kolektivního vyjednávání a sociálního dialogu a podporu v oblasti budování kapacit sociálních partnerů. Rovněž by bylo možné využívat veřejných zakázek, které by doplňovaly podporu kolektivního vyjednávání v celé EU.

2.   Východiska a souvislosti

2.1

Toto průzkumné stanovisko si vyžádal Evropský parlament s ohledem na nadcházející právní iniciativu Komise týkající se spravedlivých minimálních mezd. Německé předsednictví, které začalo v červenci 2020, rovněž naznačilo, že minimální mzdy budou jednou z jeho priorit. EHSV vítá, že má příležitost dále přispívat k diskusi o tom, jaká opatření by mohla být přijata na evropské úrovni, při níž by měly být zohledňovány různé podmínky v jednotlivých členských státech a rozdělení pravomocí mezi úrovní EU a vnitrostátní úrovní.

2.2

Pandemie COVID-19 představuje největší zdravotní, sociální a ekonomickou krizi za mnoho desetiletí. Kromě naléhavých opatření, jež byla přijata, jsou zapotřebí i rozsáhlá, koordinovaná a rozhodná politická opatření v krátkodobém a střednědobém horizontu, aby se zabránilo dlouhodobým negativním dopadům na společnost, hospodářství a svět práce.

2.3

EU a členské státy čelí hospodářské recesi historických rozměrů. Podle jarní hospodářské prognózy Evropské komise by se celkový HDP EU mohl v roce 2020 snížit o 7,5 % a v roce 2021 růst o 6 %, byť s velkými rozdíly mezi členskými státy (4). Podniky, zejména malé a střední podniky a mikropodniky, čelí nebývalým hospodářským důsledkům a stojí před obtížným rozhodováním o otázkách, které se týkají jejich přežití, včetně udržení nebo propouštění zaměstnanců. Mnohá hospodářská odvětví byla výrazně zasažena opatřeními omezujícími volný pohyb osob a mnohé společnosti mají obavy z hrozícího úpadku, například v odvětví služeb, hotelů, restaurací a pohostinství a v kulturním odvětví.

2.4

Těžce zasaženy byly veřejné služby, zejména systémy zdravotní péče a sociální ochrany, které jsou pod tlakem ve snaze zajistit osoby v nouzi. Bez rozsáhlejších veřejných opatření a podpory by onemocnění COVID-19 mohlo také vést k nárůstu nezaměstnanosti, podzaměstnanosti a chudobě. Více než čtvrtina respondentů průzkumu Eurofoundu týkajícího se onemocnění COVID-19 uvedla, že přišla o práci buď dočasně (23 %), nebo trvale (5 %) (5). Komise odhaduje (6), že míra nezaměstnanosti v EU by se v roce 2020 mohla zvýšit z 6,7 % na 9 % a poté v roce 2021 klesnout na zhruba 8 %, opět s rozdíly mezi členskými státy.

2.5

Krize související s onemocněním COVID-19 rovněž významně zdůraznila mimořádnou zranitelnost osob samostatně výdělečně činných a pracovníků s nestandardními smlouvami a s nejistým zaměstnáním, kteří příliš často čelí vyloučení ze záchranných sítí sociální ochrany, jež by zmírnily jejich ztrátu příjmů nebo zaměstnání. Pracovníci v základních službách byli veřejně vyzdvihováni za přínos společnosti, často spojený s velkým osobním rizikem. Jejich pracovní místa, například v oblasti zdravotní péče a sociálních služeb, maloobchodu a doručovacích služeb a úklidu jsou důležitá pro celou společnost, bývají však často podceňována a je třeba si jich více vážit.

2.6

Ženy, migrující pracovníci a příslušníci národnostních menšin jsou v některých ze základních odvětví nepřiměřeně zastoupeni, je třeba jim věnovat větší pozornost a zaručit, aby získali celou škálu pracovních práv, přičemž mohou také potřebovat lepší ochranu ze strany sociálních záchranných sítí. Mladí lidé mladší 25 let byli obzvláště silně zasaženi ztrátou pracovních míst (včetně systémů učňovské přípravy) a narušením svého vzdělávání a odborné přípravy. Při vstupu na trh práce se nyní potýkají s ještě většími překážkami, stejně jako jiné zranitelné skupiny, k nimž patří lidé se zdravotním postižením a osoby čelící diskriminaci, kteří jsou při vstupu na trh práce již tak znevýhodněni.

2.7

Evropa si nemůže dovolit ztratit další desetiletí. V krátkodobém výhledu se pozornost musí zaměřit na ochranu podniků a pracovních míst. Je třeba vyvodit ponaučení z reakcí na hospodářskou a finanční krizi z roku 2008, která měla pro EU a její občany významné a dlouhodobé důsledky. V zájmu udržitelného růstu musí být přijata opatření, která zajistí zaměstnanost a příjmy, a opatření, která umožní bezpečné a rychlé opětovné zahájení hospodářské činnosti s cílem zabezpečit udržitelný růst, stabilnější obnovu, konkurenceschopnost a spravedlivější, produktivnější a dobře fungující sociální a hospodářský model. Pro zajištění účinné reakce na onemocnění COVID-19 a udržení důvěry občanů je nezbytný občanský dialog a efektivní zapojení všech zúčastněných stran.

2.8

Součástí řešení musí být vytváření kvalitních pracovních míst a spravedlivé mzdy včetně minimálních mezd, které umožní, aby každý pracovník měl důstojnou životní úroveň, a které budou zohledňovat ekonomické faktory, včetně produktivity. Podstatnou součástí těchto snah je kolektivní vyjednávání a sociální dialog a obojí musí být posíleno nebo podporováno na všech úrovních v souladu s vnitrostátními systémy pracovněprávních vztahů.

Evropský pilíř sociálních práv a obnovený závazek týkající se spravedlivých mezd a kolektivního vyjednávání v EU

2.9

Evropský parlament, Rada a Komise vyhlášením evropského pilíře sociálních práv (dále jen sociální pilíř nebo EPSP) na summitu v Göteborgu v listopadu 2017 znovu potvrdily svůj závazek usilovat o spravedlivější Evropu, ve které bude více rovnosti. Pilíř by měl sloužit jako kompas pro obnovené vzestupné sbližování směrem ke zlepšení pracovních a životních podmínek, který bude určovat směr reforem na trhu práce a v oblasti sociální politiky.

2.10

EHSV soustavně zdůrazňuje potřebu konkrétních opatření, aby se tyto zásady pilíře staly skutečností. Vedle zvyšování konkurenceschopnosti a produktivity v souladu se zásadou č. 6 pilíře by se hlavní pozornost v rámci sbližování měla zaměřit na podporu přiměřených minimálních mezd, které pracovníkům a jejich rodinám poskytnou důstojnou životní úroveň odpovídající vnitrostátním hospodářským a sociálním poměrům a které budou stanoveny transparentním a předvídatelným způsobem v souladu s vnitrostátními postupy a s ohledem na autonomii sociálních partnerů (7).

3.   Obecné připomínky

3.1   Obecné připomínky

3.1.1

Nově zvolená předsedkyně Komise Ursula von der Leyen oznámila v politických směrech pro Evropskou komisi (2019–2024) (8), že navrhne „právní nástroj k zajištění toho, aby měl každý pracovník v Unii spravedlivou minimální mzdu“. Dne 14. ledna 2020 zahájila Evropská komise v souladu s článkem 154 SFEU první fázi konzultace se sociálními partnery o možných opatřeních k řešení otázek souvisejících se spravedlivou minimální mzdou. Ve druhé fázi konzultace zveřejněné dne 3. června Komise uvedla, že je zapotřebí přijmout opatření EU, a upřesnila svůj cíl dále pracovat na možném právním nástroji, tj. směrnici nebo doporučení.

3.1.2

Evropský hospodářský a sociální výbor již dříve vyslovil své přesvědčení, že je třeba vyvinout další úsilí, pokud jde o sbližování mezd a stanovení minimálních mezd v členských státech, přičemž zároveň zdůraznil, že v souladu s vnitrostátními postupy musí být plně respektována pravomoc a autonomie vnitrostátních sociálních partnerů ve vztahu ke stanovování mezd (9). Cílem by mělo být zajistit, aby minimální mzdy ve všech členských státech EU poskytly všem pracovníkům důstojnou životní úroveň při současném zohlednění hospodářských faktorů. Přispělo by se tak ke splnění jednoho z cílů EU, jímž je zlepšení životních a pracovních podmínek jejích občanů, a k naplnění ambice Evropské komise v souladu s dokumentem „Unie, která si klade vyšší cíle“.

3.1.3

EHSV rovněž vyjádřil znepokojení nad tím, že v některých členských státech neprobíhá sociální dialog v dostatečné míře, a prohlásil proto, že sociální dialog a kolektivní vyjednávání je nutné podporovat na všech patřičných úrovních v souladu s vnitrostátními systémy průmyslových vztahů.

3.2   Širší souvislosti

3.2.1

Důležité obecnější otázky, např. ohledně toho, jak dobře fungují trhy práce, jak fungují veřejné služby zaměstnanosti a aktivní politiky trhu práce, jakož i zdanění, sociální zabezpečení (včetně podpory v nezaměstnanosti), sociální služby, systémy vzdělávání a odborné přípravy a jednotný trh, mají dopad na vzestupné hospodářské a sociální sbližování a boj proti chudobě.

3.2.2

Mzdy souvisejí s hospodářskou situací v dané zemi, regionu či odvětví. Změny mohou mít dopad na zaměstnanost, konkurenceschopnost a makroekonomickou poptávku. Produktivita je důležitou otázkou pro fungování trhu práce a vyhlídky na zaměstnání – zejména u pracovníků s nízkou kvalifikací a osob vstupujících na trh práce – či pro možnosti kariérního postupu osob s minimální mzdou. Ze zvyšování produktivity a růstu by měli mít prospěch všichni pracovníci, včetně pracovníků pobírajících nejnižší plat. V situaci, kdy se celkové náklady na zaměstnávání pracovníků zvyšují, je s ohledem na zajištění konkurenceschopnosti hospodářství EU velmi důležité také zvyšování produktivity. Daně a nemzdové náklady práce, včetně příspěvků na sociální zabezpečení zaměstnavatelů a pracovníků, mohou někdy vytvářet velké rozdíly mezi hrubými a čistými mzdami a mít rovněž dopad na čistou mzdu pracovníků i na náklady zaměstnavatelů.

3.2.3

Minimální mzdy mají také vliv na celkovou strukturu mezd. Dalšími důležitými faktory, které je třeba zohlednit, je procento pracovníků pobírajících plat ve výši minimální mzdy, vývoj mezd, cenová hladina a kupní síla a výše minimálních mezd v souvislosti s celkovým rozložením mezd v dané zemi. Minimální mzdy by měly být spravedlivé v rámci rozložení mezd v jednotlivých zemích a svou výší by měly být přiměřené také reálným cenovým relacím, aby umožňovaly důstojnou životní úroveň a současně zaručovaly udržitelnost podniků poskytujících kvalitní pracovní místa. V oblasti vnitrostátních hrubých minimálních mezd vyjádřených ve standardu kupní síly docházelo v EU od roku 2010 k vzestupnému sbližování, protože zejména země střední a východní Evropy se přibližovaly průměru EU (10). Nicméně rozdíly jsou stále velmi značné a sbližování se v posledních letech zpomalilo (11).

3.3   Potřeba důstojných minimálních mezd v Evropě

3.3.1

Právo na slušné a spravedlivé pracovní podmínky a odměny je základním právem zakotveným v mezinárodních a evropských nástrojích v oblasti lidských práv. Mzdy, včetně mezd minimálních, jsou důležitým aspektem evropského modelu sociálního tržního hospodářství. Představují odměnu za odvedenou práci a jsou jedním z faktorů, které v rámci dobře fungujících trhů práce zajišťují vzájemné výhody pro společnosti a pracovníky, a jsou často klíčovým tématem kolektivního vyjednávání.

3.3.2

Minimální mzdy mají rovněž další funkce, jako je například ochrana pracovníků před nepřiměřeně nízkou odměnou a chudobou pracujících (12). Třebaže kvalitní zaměstnání je i nadále nejlepší cestou z chudoby, mít práci není v současné době automatickou zárukou proti chudobě, zejména v případě osob, které nepracují na plný úvazek. V EU vydělává zhruba na úrovni nebo pod úrovní zákonem stanovené minimální mzdy přibližně každý desátý pracovník (13). Bylo zjištěno, že v roce 2018 byl každý desátý zaměstnanec ve věku 18 let a více ohrožen chudobou a že pracovníci v osmi členských státech vydělávali reálně méně než na začátku krize v roce 2008. Za posledních deset let se navíc ve většině členských států podíl zaměstnaných osob ohrožených chudobou zvýšil, ačkoli v některých zůstal stejný nebo se snížil. V některých zemích v současnosti stávající minimální mzdy nejsou dostatečné pro to, aby pracovníkům umožnily vyváznout z chudoby jen na základě samotného zaměstnání (14).

3.3.3

Panuje shoda na tom, že pro řešení problému chudoby, včetně chudoby pracujících, musí Evropská unie a členské státy dělat více. V dokumentech ke konzultaci ohledně spravedlivých minimálních mezd Komise uznává, že důstojné minimální mzdy mohou hrát důležitou roli při snižování chudoby v případě chudých pracujících. EHSV se domnívá, že nejúčinnějším způsobem snížení chudoby pracujících jsou důstojné minimální mzdy a integrované politiky aktivního začleňování zaměřené na lidi, které podporují přístup k přiměřenému minimálnímu příjmu, službám zaměstnanosti a kvalitním pracovním místům a k nezbytným podpůrným sociálním službám, v souladu s doporučením Komise z roku 2008.

3.3.4

Chudoba pracujících má mnoho příčin a nadace Eurofound (15) dospěla k závěru, že přiměřená minimální mzda je sice základním pilířem jakéhokoli modelu sociální ochrany pracujících před chudobou, ale vztah mezi minimální mzdou a chudobou pracujících je složitý. Důležitým faktorem, který je třeba vzít v úvahu, je složení domácnosti: v některých zemích může minimální mzda stačit k ochraně před rizikem chudoby jednoho dospělého, avšak není-li v domácnosti žádná další vydělávající osoba, je k podpoře více než jedné osoby mnohdy nedostatečná.

3.3.5

Jednou z hlavních příčin chudoby domácností může být také výše životních nákladů, a pokud je to na vnitrostátní úrovni relevantní, měl by být tento faktor při posuzování přiměřenosti minimální mzdy zohledněn. Dávky při zaměstnání, sociální dávky, sociální transfery a rodinné přídavky mohou rovněž hrát při zmírňování chudoby pracujících nebo jejím předcházení důležitou roli, a to podle složení domácnosti.

3.3.6

Mnohé vlády se také rozhodly snížit daně z příjmu a příspěvky na sociální zabezpečení, aby tímto způsobem zvýšily čisté příjmy osob pobírajících zákonem stanovenou minimální mzdu a dalších osob s nízkými mzdami. To však může mít širší politické důsledky, které mohou zahrnovat oslabení systémů veřejného zdravotnictví a sociálního zabezpečení a veřejných služeb obecně. Kromě těchto přímých opatření se zpráva nadace Eurofound zabývá také zaváděním nepřímých opatření k boji proti chudobě pracujících (16). Jejich dopad však není snadné posoudit a bude třeba provést konkrétnější hodnocení.

3.3.7

V obecnější rovině EHSV v souvislosti s otázkou boje proti chudobě již dříve požadoval zavedení závazného evropského rámce pro důstojný minimální příjem v Evropě, který by umožnil rozšířit, podpořit a učinit důstojnými (přiměřenými) systémy minimálního příjmu v členských státech, což by bylo prvním, avšak důležitým evropským řešením tohoto závažného a přetrvávajícího problému chudoby v Evropě (17). Ačkoli skupina Zaměstnanci a skupina Různorodá Evropa toto stanovisko podpořily, skupina Zaměstnavatelé vizi závazného nástroje pro zajištění minimálního příjmu na evropské úrovni nastíněnou ve stanovisku nepřijala, přičemž místo ní upřednostnila otevřenou metodu koordinace (18). Výbor rovněž členským státům navrhl postupný přístup ke společným minimálním normám v oblasti pojištění v nezaměstnanosti, jež by zajistily dostatečné záchranné sítě pro pracovníky, kteří ztratili zaměstnání, a sloužily by jako ochrana před chudobou (19). Fungovaly by rovněž jako automatický stabilizátor a podporovaly by vzestupné sbližování v rámci EU.

3.3.8

Je také nezbytný komplexní přístup, který bude mimo jiné zahrnovat účinné systémy minimálního příjmu, jakož i vhodné reformy v oblasti sociálního zabezpečení a vyšší investice do veřejných služeb. Aby se zajistilo vyváznutí lidí z chudoby, je užitečné pokračovat v debatě o způsobu, jak dosáhnout ukazatele míry ohrožení chudobou na úrovni EU (20), v kombinaci s vnitrostátními referenčními rozpočty vypočítávajícími náklady nezbytného zboží a služeb (včetně různých použitých metodik). Měly by zohlednit prvky sociálního přerozdělování, daňového systému a životní úrovně v jednotlivých členských státech EU (21) a pomoci uvést prahovou hodnotu míry ohrožení chudobou do souvislosti v rámci skutečné situace chudoby, jež má mnoho rozměrů.

3.3.9

Téměř ve všech členských státech jsou mezi osobami s minimální mzdou nadměrně zastoupeny ženy (22). Je prokázáno, že důstojné minimální mzdy mohou mít i pozitivní dopad na rozdíl v odměňování žen a mužů ve spodním segmentu rozložení mezd, pokud jsou zároveň přijata i politická opatření zaměřená na problém strukturální nerovnosti v postavení mužů a žen na trhu práce a ve společnosti. Podobně by důstojné minimální mzdy byly významným přínosem i pro další znevýhodněné skupiny, jako jsou migrující pracovníci, osoby se zdravotním postižením a příslušníci národnostních menšin. Kromě toho by příslušné veřejné orgány měly zaměstnavatelům za účelem zlepšení úrovně zaměstnanosti pracovníků se zdravotním postižením poskytovat mzdovou podporu nebo daňové úlevy za účelem pokrytí dodatečných nákladů spojených s jejich zaměstnáváním.

3.3.10

A konečně, v souvislosti s otázkou důstojných mezd v Evropě EHSV také zdůrazňuje, že pro zajištění spravedlivých a přiměřených mezd v rámci celkové struktury mezd, včetně případných zákonem stanovených minimálních mezd, hrají klíčovou roli dobře fungující systémy kolektivního vyjednávání, zejména pak systémy odvětvového kolektivního vyjednávání. Tyto systémy jsou rovněž nezbytné pro podporu vzestupného sbližování mezd mezi jednotlivými zeměmi i uvnitř každé z nich a pro zajištění vyváženého přístupu zohledňujícího jak sociální, tak hospodářské aspekty.

3.4   Potřeba opatření na úrovni EU a jejich proveditelnost

3.4.1

V rámci první fáze, kdy probíhají konzultace se sociálními partnery, představila Komise několik způsobů, jak by bylo možné dosáhnout toho, aby opatření EU měla přidanou hodnotu: aby přispívala k zajištění spravedlivých minimálních mezd, pomáhala členským státům dosáhnout vzestupného sbližování pracovních podmínek, aby na jednotném trhu zajistila rovné podmínky pro všechny a aby zvýšila kupní sílu osob s nízkými mzdami.

3.4.2

Ve druhé fázi konzultace se sociálními partnery Evropská komise upřesnila cíle opatření EU a politické cíle možné iniciativy (23). Podle Komise by obecným cílem této iniciativy bylo zajistit, aby byli všichni pracovníci v EU chráněni pomocí spravedlivé minimální mzdy, která by umožnila důstojnou životní úroveň bez ohledu na to, kde pracují, a aby byly minimální mzdy stanoveny v přiměřené výši, přičemž by byl současně zaručen přístup k zaměstnanosti a byly zohledněny dopady na tvorbu pracovních míst a konkurenceschopnost. Většina EHSV vítá cíle zjištěné Komisí a domnívá se, že je třeba k jejich plnění přistoupit prostřednictvím opatření na úrovni EU týkajícího se spravedlivých minimálních mezd. Menšina je však toho názoru, že opatření na úrovni EU zaměřené na některé z těchto cílů by nebylo vhodné.

3.4.3

Komise zdůraznila, že jejím záměrem není stanovit jednotnou „evropskou minimální mzdu“ nebo přímo harmonizovat výši minimálních mezd v celé EU, a vyzdvihla, že bude plně respektovat vnitrostátní pravomoci, národní tradice a specifika jednotlivých zemí a smluvní svobodu sociálních partnerů.

3.4.4

Ačkoli má většina členských států zákonem stanovenou či celostátní minimální mzdu, existují významné rozdíly v jejich výši, což odráží různou úroveň hospodářského a sociálního rozvoje. V období od ledna 2020 se zákonem stanovená minimální mzda v členských státech pohybovala od 312 EUR do 2 142 EUR měsíčně. Měsíční minimální mzdy jsou na východě zpravidla nižší než 600 EUR, zatímco na severozápadě EU jsou vyšší než 1 500 EUR (24). V dokumentu ke druhé fázi konzultace Komise konstatuje, že přiměřenost minimální mzdy se ve většině členských států zlepšila (25). Rozdíly nicméně zůstávají a ve značném počtu členských států je zákonem stanovená minimální mzda na úrovni nebo pod úrovní 50 % hrubého mediánu mezd za plný úvazek (26) a výrazně pod prahovou hodnotou mzdy představující hranici ohrožení chudobou, která odpovídá 60 % mediánu mezd, takže sama o sobě neumožňuje pracujícím vyváznout z chudoby.

3.4.5

Minimální mzda by měla zajistit důstojnou životní úroveň. Skupiny Zaměstnanci a Různorodá Evropa se domnívají, že v řadě členských států není výše minimální mzdy přiměřená a že „referenční“ čistá zákonem stanovená minimální mzda musí být stanovena výrazně nad hranicí chudoby, která je v EU stanovena pomocí ukazatele míry ohrožení chudobou odpovídající 60 % národního mediánového disponibilního příjmu domácnosti po sociálních transferech, a že musí být spravedlivá v poměru k ostatním mzdám na trhu práce. Taková referenční hodnota by zajistila přiměřené výše dávek a zabránila by tomu, aby pracovníci museli přijímat nejistá zaměstnání, s negativními podmíněnostmi v souvislosti se systémy minimálního příjmu. Navýšení nízkých mezd posunem směrem k minimálním mzdám, které by zajistily ochranu před chudobou, by rovněž rozšířilo daňový základ pro vládní instituce a pomohlo financovat systémy přiměřené sociální ochrany. Skupina Zaměstnavatelé se však domnívá, že tuto otázku nesmí řešit opatření na úrovni EU, neboť EU nemá v oblasti odměny za práci a zejména výše mezd v souladu s rozsudky ESD žádnou pravomoc. Podle zastánců tohoto názoru lze nanejvýš projednávat a vyměňovat si názory prostřednictvím otevřené metody koordinace nebo procesu evropského semestru ohledně způsobu, jak zajistit systémy pro přiměřenou výši dávek a přiměřený minimální příjem a jak by to spolu se zaměstnaností mohlo podpořit financování systémů přiměřené sociální ochrany.

3.4.6

EHSV bere na vědomí různé zmíněné obavy týkající se možných opatření EU v této oblasti. Velké názorové rozdíly existují zejména v otázce pravomoci EU. Jedni s poukazem na čl. 153 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie, který vylučuje „odměnu za práci“ z legislativní pravomoci EU, tvrdí, že na úrovni EU není pro opatření žádný prostor. Jiní, včetně Komise, na druhé straně tvrdí, že možnosti opatření na úrovni EU existují a že čl. 153 odst. 5 by jim nebránil.

3.4.7

Stejně tak existují obavy, zejména v členských státech, kde se minimální mzdy určují výhradně nebo převážně na základě kolektivního vyjednávání, že by taková opatření narušovala autonomii sociálních partnerů. Je proto nezbytné, aby modely členských států, ve kterých sociální partneři nepovažují zákonem stanovené minimální mzdy za nezbytné, byly v rámci jakékoli iniciativy EU chráněny. Stejně tak opatření podporující kolektivní vyjednávání, zejména odvětvové kolektivní vyjednávání, by měla plně respektovat různé vnitrostátní systémy průmyslových vztahů a neměla by prosazovat žádný univerzální přístup platný pro všechny.

3.4.8

Dalším zdrojem obav je to, že evropská politika v oblasti zákonem stanovených minimálních mezd by mohla mít nepříznivé dopady na zaměstnanost, zejména v případě mladých lidí a pracovníků s nízkou kvalifikací, a že by mohla vést k rozsáhlejšímu porušování právních předpisů, což by pak také část pracovníků s nízkými mzdami mohlo přimět k přijímání neformální práce (27). Tomu lze ovšem zabránit stanovením přiměřené výše minimální mzdy, tzn., že musí podporovat výdělky pracovníků, a nenarušovat přitom zaměstnanost, což záleží na faktorech specifických pro jednotlivé země, mezi něž patří reakce zaměstnavatelů, míra konkurence na produktových trzích a na trhu práce a interakce s jinými politikami, zejména v oblasti daní a dávek (28). Existují skutečně konkrétní příklady členských států, v nichž zavedení minimální mzdy nemělo negativní dopady na tvorbu pracovních míst, a ve kterých mělo výrazné zvýšení minimální mzdy dokonce pozitivní makroekonomické dopady, včetně zvýšení nárůstu počtu pracovních míst (29).

3.4.9

EHSV si plně uvědomuje složitost otázek, které jsou součástí této debaty, a je si vědom toho, že minimální mzdy nejsou všelékem, který vyřeší všechny problémy. Společný přístup EU s jasnými politickými cíli, kterých mají členské státy dosáhnout různými prostředky, a zajištění zapojení sociálních partnerů v rámci dobře fungujících systémů kolektivního vyjednávání by však mohly zajistit, aby byla zachována práva pracovníků na spravedlivou odměnu a na svobodu sdružování a aby byly chráněny potřeby zaměstnavatelů v souvislosti s produktivitou a konkurenceschopností. Ve spojení s obecnějšími opatřeními by to rovněž mohlo přispět ke vzestupnému sbližování a sociálnímu pokroku ve všech zemích EU pomocí snížení nerovností v příjmech a mzdách mezi členskými státy, snížení chudoby pracujících a dosažení rovných podmínek na jednotném trhu.

3.4.10

Veškeré evropské iniciativy v oblasti spravedlivých minimálních mezd zahrnující aspekty na podporu dobře fungujícího kolektivního vyjednávání za účelem stanovení mezd musí být vytvořeny na základě přesné analýzy a chápání situace v členských státech a musí plně respektovat úlohu a nezávislost sociálních partnerů a různé modely průmyslových vztahů.

4.   Směrem k evropské právní iniciativě v oblasti zákonem stanovených minimálních mezd, včetně podpory a prosazování zapojení sociálních partnerů

4.1   Pojem minimální mzdy

4.1.1

Mzdy jsou ovlivněny řadou různých faktorů, jako je sektor a odvětví a jejich vystavení celosvětové hospodářské soutěži, životní náklady, tržní nabídka a poptávka, produktivita, rozložení mezd, kolektivní výše mezd, individuální schopnosti a výkonnost a zohlednění toho, jakým způsobem se realizuje a oceňuje. Mzdy odměňují práci vykonanou v souladu s platnými zákony, kolektivními smlouvami a praxí. Celkovou mzdu lze chápat jako soubor tvořený různými položkami, které se liší v závislosti na tom, co platí v jednotlivých členských státech, regionech nebo na základě různých kolektivních smluv.

4.1.2

Minimální mzdu definuje MOP jako „minimální výši odměny, kterou je zaměstnavatel povinen zaplatit osobě pobírající mzdu za práci vykonanou během daného období a kterou nelze snížit na základě kolektivní smlouvy nebo individuální dohody“ (30). Podle úmluvy MOP č. 131 o stanovení minimální mzdy (31) se stanovením spravedlivé minimální mzdy rozumí zohlednění potřeb pracovníků a jejich rodin, včetně obecné výše mezd v dané zemi a životních nákladů, jakož i ekonomických faktorů, včetně produktivity a zaměstnanosti. Úmluva rovněž stanoví, že při stanovování minimální mzdy by měla být zajištěna důkladná konzultace se sociálními partnery. Všech deset členských států EU (32), které úmluvu ratifikovaly, má systém zákonem stanovené minimální mzdy.

4.1.3

Účinnost zákonem stanovené minimální mzdy závisí na mnoha faktorech, které se uplatňují v různé míře v závislosti na vnitrostátních podmínkách, například na míře pokrytí pracovníků, zda jsou nastaveny a upraveny tak, aby jejich výše byla přiměřená, tj. aby pokrývala potřeby pracovníků a jejich rodin a zároveň zohledňovala hospodářské faktory, jako je produktivita, a zda zaměstnavatelé dodržují předpisy týkající se minimální mzdy (33). Závisí také na podpoře zapojení sociálních partnerů a na existenci účinného systému kolektivního vyjednávání, který doplňuje zákonem stanovenou minimální mzdu. Opatření EU by mělo podpořit mimo jiné nezbytná zlepšení v těchto oblastech.

4.1.4

V členských státech, ve kterých jsou za stanovení minimálních mezd odpovědní sociální partneři, se podíl pracovníků, na něž se takové dohody formálně nevztahují, pohybuje od 2 % v Rakousku do přibližně 10 % ve Švédsku, Finsku a Itálii či přibližně 20 % v Dánsku. Je třeba mít na paměti, že ve Švédsku a Dánsku tvoří většinu pracovníků, na které se formálně nevztahují minimální mzdy, buď velmi dobře placení kancelářští pracovníci, jejichž platy značně přesahují kolektivně dohodnuté minimální mzdy, nebo pracující studenti či jiní mladí pracovníci, kteří vstupují na trh práce. Také zaměstnavatelé ve skutečnosti často uplatňují odvětvové minimální mzdy u pracovníků, na něž se tyto mzdy formálně nevztahují, aniž by museli. V Itálii se však v případě osob, na něž se tyto mzdy formálně nevztahují, jedná buď o neformální pracovníky, nebo o samostatné pracovníky, a to zejména o mladé pracovníky, kteří svou činnost vykonávají za individuálně stanovených podmínek příležitostné práce.

4.1.5

Evropská komise, Rada a evropští sociální partneři zdůraznili, že je důležité podporovat sociální dialog a respektovat autonomii sociálních partnerů, a vyzvali rovněž členské státy, aby podpořily zlepšení a fungování vnitrostátního sociálního dialogu (34). Je důležité, aby případná iniciativa v oblasti minimálních mezd neoslabila v žádném členském státě systémy kolektivního vyjednávání, například tím, že by omezila kontrolu sociálních partnerů v oblasti mezd.

4.2   Vnitrostátní systémy/instituce pro stanovování mezd v Evropské unii

4.2.1

Systémy stanovování minimální mzdy a úloha a možnosti sociálních partnerů se mezi členskými státy značně liší v důsledku rozdílných vnitrostátních tradic, jakož i vlivem rozdílných hospodářských a sociálních faktorů a politického a ústavního rámce dané země.

4.2.2

Některé členské státy se rozhodly pro zákonem stanovenou minimální mzdu, kdy mzda musí mít určitou zákonem stanovenou minimální výši. V těchto zemích mohou také existovat (vyšší) odvětvové a meziodvětvové minimální mzdy stanovené sociálními partnery. V ostatních zemích, kde není zákonem stanovena minimální mzda, určují výši mzdy výhradně nebo převážně sociální partneři v rámci kolektivních smluv na vnitrostátní, odvětvové nebo podnikové úrovni.

4.2.3

V členských státech se zákonnou minimální mzdou je obvykle pokryta většina pracovníků, v některých případech však mohou být povoleny výjimky pro konkrétní kategorie, což znamená, že pracovníci, kteří do nich spadají, vydělávají méně, než je zákonem stanovené minimum. V 11 členských státech jsou navíc uplatňovány pro určité skupiny pracovníků zvláštní sazby (35). Tyto sazby se vztahují především na mladší nebo méně zkušené osoby nebo na učně, ale mohou se vztahovat mimo jiné i na nekvalifikované pracovníky a na pracovníky se zdravotním postižením. Některé země stanovují rovněž vyšší sazby zohledňující dovednosti zaměstnanců (36). Jak uvedla Komise, nedostatky v pokrytí mohou mít negativní dopady na tyto pracovníky a na hospodářství jako celek. Je třeba posoudit důsledky těchto výjimek a také širšího pokrytí pracovníků, aby bylo možné pochopit různé vnitrostátní přístupy a možné důvody vyloučení i jeho důsledky.

4.2.4

V zemích, ve kterých není žádná zákonem stanovená minimální mzda, se minimální mzda vztahuje pouze na pracovníky, kteří jsou chráněni kolektivními smlouvami. Míra pokrytí je sice v případě těchto kolektivně vyjednaných smluv ve většině těchto zemí velmi vysoká (nad 80 %), v některých případech však někteří pracovníci těmito smlouvami chráněni nejsou (37).

4.2.5

Při posuzování toho, zda jsou zákonem stanovené minimální mzdy „spravedlivé“ a zda mohou zajistit důstojnou životní úroveň pracovníků a jejich rodin, je přiměřenost zásadním ohledem. Jejich výše by měla být rovněž zvažována s přihlédnutím k celkovému rozložení mezd v zemi. Skupiny Zaměstnanci a Různorodá Evropa se domnívají, že společná kritéria EU pro minimální prahové hodnoty potřebné k určení „důstojné životní úrovně“ by byla přínosná. Existují různé možnosti, jak tyto prahové hodnoty stanovit, například pomocí referenčního spotřebního koše, jenž zajišťuje více než jen životní minimum, a/nebo lze tyto hodnoty stanovit v souvislosti s podílem mediánu mezd za plný úvazek nebo průměrné hrubé mzdy za plný úvazek. Je zapotřebí dalších diskusí o tom, jaké by tyto hodnoty mohly být a jak by jich mohlo být postupně dosaženo. Skupina Zaměstnavatelé se domnívá, že otázku prahových hodnot nesmí řešit opatření na úrovni EU, neboť EU nemá v oblasti výše mezd v souladu s rozsudky ESD žádnou pravomoc (38). Je třeba zajistit, aby se v rámci přezkumu zákonem stanovených minimálních mezd brala v úvahu jejich přiměřenost i správnost přezkumů a aby existoval jasný postup, který umožní plné zapojení sociálních partnerů.

4.2.6

Podle Evropského výboru pro sociální práva Rady Evropy „pojem ‚důstojná životní úroveň‘ nezahrnuje pouze základní hmotné potřeby, jako je strava, ošacení a bydlení, nýbrž také prostředky nezbytné k účasti na kulturních, vzdělávacích a sociálních činnostech“. Ve svých nedávných závěrech (39) Výbor shledal, že výše minimálních mezd v různých členských státech nezajišťuje důstojnou životní úroveň pracovníků a jejich rodin.

4.2.7

Několik členských států v současné době umožňuje zaměstnavatelům odpočty ze zákonem stanovené minimální mzdy (např. za závady nebo nákup vybavení) nebo zahrnutí zvláštních plateb (např. přesčasy, prémie) do výpočtu mzdy. Evropský výbor pro sociální práva a monitorovací orgány na úrovni OSN a MOP rozhodly, že v některých členských státech tato praxe neumožňovala právo pracovníků na spravedlivou odměnu.

4.3   Úloha sociálních partnerů v systémech zákonem stanovené minimální mzdy

4.3.1

V zapojení sociálních partnerů do systémů stanovování zákonné minimální mzdy jsou velké rozdíly. V některých zemích vlády bohužel přijaly rozhodnutí týkající se minimálních mezd jednostranně, aniž patřičným způsobem zapojily sociální partnery nebo s nimi tuto věc konzultovaly.

4.3.2

Mechanismy, které umožňují včasné a vhodné konzultace se sociálními partnery, pomáhají zajistit, aby byly zohledněny různé situace v hospodářství a na trhu práce. Mohou také pomoci při hledání dohod mezi příslušnými vnitrostátními orgány a sociálními partnery a vyváženého výstupu, který bude zohledňovat jak potřeby zaměstnavatelů, tak potřeby pracovníků.

4.3.3

Existence transparentních, jasných a stabilních kritérií pro úpravy zákonem stanovených minimálních mezd, které mají při zohlednění ekonomických faktorů zajistit jejich přiměřenost, přispívá k většímu porozumění a předvídatelnosti jak na straně zaměstnavatelů, tak na straně pracovníků a jejich zástupců. V některých členských státech taková kritéria bohužel stále chybí.

4.3.4

Do konzultací o zákonem stanovených minimálních mzdách, včetně určení vhodných kritérií pro stanovení jejich přiměřené výše a hodnocení veškerých případných úprav, by měli být patřičným způsobem, v souladu s potřebami obou stran v daném odvětví, zapojeni sociální partneři. Podpora budování kapacit vnitrostátních sociálních partnerů poskytovaná ze strany EU a členských států jim může navíc pomoci, aby se zapojili do kolektivního vyjednávání, včetně případného stanovení mezd, a do diskusí o zákonem stanovených minimálních mzdách.

4.4   Úloha kolektivního vyjednávání při stanovování minimální mzdy

4.4.1

Mzdy sjednané sociálními partnery jsou založeny na vyvážené vzájemné dohodě, což je důležité pro zajištění toho, aby mzdy byly spravedlivé pro obě strany průmyslového odvětví. Pět ze šesti zemí, ve kterých se minimální mzdy stanovují na základě odvětvového kolektivního vyjednávání, patří mezi země s nejvyšší mírou pokrytí na základě kolektivního vyjednávání.

4.4.2

EHSV vítá prohlášení, že žádná iniciativa Komise „by se nesnažila zavádět zákonem stanovené minimální mzdy v zemích, ve kterých je velké množství osob kryto kolektivně vyjednanými smlouvami a ve kterých je výše mezd stanovována výhradně tímto způsobem“ (40). Tato představa odráží skutečnost, že sociální partneři mají podle volby učiněné na vnitrostátní úrovni – při plném zohlednění jejich autonomie a na úrovni dle svého uvážení – ty nejlepší předpoklady pro vytváření a provádění opatření a mechanismů v oblasti stanovování mezd.

4.4.3

Zásadní význam při určování výše mezd má kolektivní vyjednávání také v mnoha zemích, které mají zákonem stanovenou minimální mzdu, a dohody sjednávané v těchto zemích vedou často ke zvýšení vládou stanovených sazeb.

4.5   Nezbytnost podpořit a prosazovat kolektivní vyjednávání v členských státech

4.5.1

Účinky a výše zákonem stanovené minimální mzdy závisí na tom, jak interagují s ostatními politikami a institucemi trhu práce. K jedné z takových interakcí dochází mezi minimální mzdou a kolektivním vyjednáváním. Relativní síla kolektivního vyjednávání v různých zemích je jedním z hlavních činitelů určujících vznik a rozsah dominového efektu (41).

4.5.2

Pokud systémy kolektivního vyjednávání fungují dobře, podporují vyšší zaměstnanost a nižší nezaměstnanost všech pracovníků. Koordinace mezi všemi složkami kolektivního vyjednávání pomáhá sociálním partnerům zohlednit situaci v rámci hospodářského cyklu a makroekonomické účinky mzdových dohod na konkurenceschopnost (42).

4.5.3

Právo na svobodu sdružování a právo organizovat se a kolektivně vyjednávat jsou základní práva zakotvená v mezinárodních a evropských nástrojích v oblasti lidských práv. Všechny členské státy ratifikovaly Úmluvu MOP č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat a Úmluvu č. 98 o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat. Úroveň, na které kolektivní vyjednávání probíhá, a rozsah jeho krytí se v jednotlivých členských státech výrazně liší, přičemž sahá od pouhých 7 % v Litvě po 98 % v Rakousku. Od roku 2000 se rozsah krytí prostřednictvím kolektivního vyjednávání ve 22 členských státech snížil a odhaduje se, že kolektivně vyjednanými dohodami je v současnosti kryto přinejmenším o 3,3 milionu méně pracovníků.

4.5.4

Podle zprávy OECD se kolektivní vyjednávání potýká se staršími problémy (jako je klesající rozsah krytí prostřednictvím kolektivního vyjednávání a zmenšující se hustota odborů), ale i s novějšími problémy, jako je rostoucí množství pracovníků pracujících nestandardní formou (tj. na částečný úvazek a formou samostatné výdělečné činnosti), kteří nemusejí mít přístup ke kolektivnímu vyjednávání (43). Téměř všechny členské státy zaznamenaly od počátku hospodářské a sociální krize pokles krytí prostřednictvím kolektivního vyjednáváním (44), neboť tato krize vyvolala v řadě zemí změny v režimech vyjednávání mezd a v dalších zemích prodloužila stávající trajektorii směřující k decentralizaci. Stalo se tak v důsledku odlišných vnitrostátních podmínek a v některých případech v důsledku opatření EU, která byla podmínkou hospodářské záchrany.

4.5.5

EHSV často poukazoval na výzvy, které představují nové a flexibilní formy práce, a zejména pak na to, že velké množství pracovníků by se mohlo ocitnout mimo struktury kolektivního vyjednávání a odborového zastoupení. Zdůraznil také, že je třeba posílit úlohu sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání, mimo jiné prostřednictvím podpory EU v oblasti budování kapacit a podpůrných a nápomocných vnitrostátních rámců, které zajistí organizační sílu obou stran průmyslového odvětví a zabezpečí dobře fungující systémy kolektivního vyjednávání (45).

4.5.6

Respektována a podporována musí být také svoboda sdružování a právo organizovat se. Je důležité, aby na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU probíhaly diskuse o tom, jak zajistit, aby pracovníci mohli získat odborové zastoupení a uplatňovat svá práva na kolektivní organizaci a kolektivní akce.

4.5.7

EHSV vítá, že Komise uznala, že existuje prostor pro opatření na úrovni EU za účelem prosazování úlohy kolektivního vyjednávání při podpoře přiměřenosti a uplatňování minimální mzdy. Opatření na podporu kolektivního vyjednávání by mohla být zahrnuta do opatření na úrovni EU v oblasti minimálních mezd, přičemž je třeba respektovat různé vnitrostátní systémy průmyslových vztahů. To je v souladu s předchozími doporučeními EHSV, která požadovala posílení kolektivního vyjednávání a sociálního dialogu.

5.   Podněty od zúčastněných stran: virtuální návštěvy zemí a veřejné slyšení

5.1   Přehled / souvislosti návštěv

5.1.1

Při přípravě stanoviska bylo pro EHSV důležité zjistit, jaké jsou názory zúčastněných subjektů na vnitrostátní i evropské úrovni. Byla proto naplánována řada návštěv zemí, jakož i veřejné slyšení se zástupci subjektů na úrovni EU. Za účelem návštěv bylo na základě kritérií pro instituce stanovující minimální mzdy v členských státech EU, které Evropská komise určila v první fázi konzultací se sociálními partnery, zvoleno pět členských států (Německo, Polsko, Rumunsko, Španělsko a Švédsko). Byly naplánovány diskuse se zástupci vládních institucí, vnitrostátních subjektů stanovujících minimální mzdy, vnitrostátních sociálních partnerů a organizací angažujících se v boji proti chudobě. Kvůli vypuknutí pandemie COVID-19 se návštěvy nemohly uskutečnit a byly nahrazeny částečně strukturovaným dotazníkem a navazující videokonferencí za účasti zástupců příslušných zúčastněných stran.

5.2   Shrnutí videokonferencí

5.2.1

Největší obavy ohledně právní iniciativy EU v oblasti minimálních mezd a nesouhlas s ní vyjádřili švédští zástupci, přičemž panuje obecná shoda, že EU nemá žádné pravomoci přijímat v oblasti mezd opatření. Švédští sociální partneři se totiž obávají, že iniciativa EU by mimo jiné narušila vnitrostátní tradice vyjednávání o mzdách a dotkla by se nezávislosti sociálních partnerů. Místo ní navrhli nezávazné iniciativy na podporu sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání, přičemž zdůraznili, že vnitrostátní systémy jsou výsledkem desetiletí trvajícího vývoje a nelze je přenést z jedné země do jiné. Ve Švédsku dosahuje krytí prostřednictvím kolektivního vyjednávání 90 % a méně než 1 % pracovníků vydělává méně než 60 % mediánu mezd (46). Zástupce švédské vlády podpořil postoje sociálních partnerů a uvedl, že EU musí hrát důležitou úlohu a přispívat ke zvyšování zaměstnanosti a zlepšování sociálního rozvoje. V zájmu soudržnosti Unie a vnitřního trhu je důležité zabývat se sociálními výzvami. Nicméně právně závaznou iniciativu, včetně směrnice, nepovažují za vhodný způsob, přičemž konstatovali, že iniciativa EU nesmí vést k požadavku, aby členské státy zavedly všeobecně použitelné kolektivní smlouvy či zákonem stanovené minimální mzdy.

5.2.2

Odborové svazy a organizace občanské společnosti v ostatních čtyřech zemích podpořily opatření na úrovni EU, přičemž někteří zástupci dokonce uvedli, že by mohlo mít podobu rámcové směrnice. Na podporu takové iniciativy argumentovali mimo jiné možností koordinovat mezinárodní mzdové politiky, bojovat proti sociálnímu dumpingu, podporovat sbližování mezd, omezovat počet chudých pracujících, zajistit ochranu pracovníkům, na něž se kolektivní vyjednávání nevztahuje, zabránit vykořisťování zranitelných skupin pracovníků, například migrantů, a přispívat ke snižování rozdílů v odměňování žen a mužů. Někteří zástupci také upozornili na možnost společných kritérií pro minimální prahové hodnoty pro přiměřenost minimálních mezd, například pomocí referenčního spotřebního koše zahrnujícího klíčové služby, který potřebuje každá osoba. Několik zástupců také uvedlo, že iniciativu EU v oblasti minimálních mezd by měla doplňovat další opatření, zejména směrnice o přiměřeném minimálním příjmu a iniciativa k posílení významu sociálního dialogu a zastoupení odborových svazů.

5.2.3

Zástupci organizací zaměstnavatelů ze třech zemí (47) vyjádřili obavy ohledně závazných opatření a nesouhlas s nimi. Někteří výslovně konstatovali, že podle článku 153 SFEU nemá EU v oblasti mezd žádnou pravomoc a že diskuse by měla být zaměřena na to, jakým způsobem lze posílit proces evropského semestru. Organizace zaměstnavatelů s právní iniciativou nesouhlasí, neboť by narušila vnitrostátní systémy stanovování mzdy a měla by negativní dopad na konkurenceschopnost členských států a zaměstnanost a na začleňování nezaměstnaných osob na trh práce. Upozornili také na to, že diskuse o minimální mzdě nelze vést bez zohlednění širší problematiky, která má dopad na trh práce, mimo jiné systémů sociálního zabezpečení. Zástupci zaměstnavatelů z některých zemí vyjádřili znepokojení nad navyšováním zákonem stanovené minimální mzdy na základě politických rozhodnutí vládních institucí, jež by minimální mzdy zvyšovaly bez ohledu na hospodářské faktory. V jedné zemi bylo rovněž konstatováno, že v doporučeních pro jednotlivé země byl zdůrazněn negativní dopad navýšení minimální mzdy na konkurenceschopnost. V jedné zemi bylo jako možný nástroj zmíněno nezávazné doporučení, jakož i to, že posílení kolektivního vyjednávání spadá do pravomoci jednotlivých států a za tímto účelem je zapotřebí podpory ze strany EU, zejména pokud jde o budování kapacit sociálních partnerů.

5.2.4

Zástupci vládních institucí nesdělili svůj postoj tak přímo jako sociální partneři a organizace občanské společnosti. Někteří uvítali prosazování rámcové iniciativy bez bližšího vymezení (Německo), jiní podpořili rámcovou směrnici (Španělsko). Pokud jde o následující kroky, němečtí zástupci potvrdili, že německé předsednictví má velký zájem podporovat probíhající proces v druhé polovině roku 2020.

5.3   Veřejné slyšení

5.3.1

Dne 25. června se konalo on-line veřejné slyšení za účasti evropského komisaře pro pracovní místa a sociální práva Nicolase Schmita, zpravodajky Evropského parlamentu pro snižování nerovností se zvláštním zaměřením na chudobu pracujících a koordinátorů skupin ELS a S&D pro zaměstnanost a sociální věci, zástupců EKOS a BusinessEurope a sociální platformy. Komise zopakovala svůj záměr předložit právní nástroj v oblasti minimálních mezd v Evropě, jenž by respektoval nezávislost sociálních partnerů, vnitrostátní systémy kolektivního vyjednávání a nenarušil by řádně fungující systémy kolektivního vyjednávání. Komisař také uznal, že problematika spravedlivých minimálních mezd je složitá a sporná. Tři poslanci Evropského parlamentu dosáhli politického konsensu v tom, že je zapotřebí opatření na úrovni EU, aby bylo možné zajistit pracovníkům v Evropě důstojnou životní úroveň a bylo možné odstranit chudobu pracujících. Evropští sociální partneři právě připravují reakci na druhou fázi konzultace vedené Komisí, je však zjevné, že mají rozdílné názory na nutnost přijmout opatření na úrovni EU, jeho proveditelnost a jeho právní základ. Sociální platforma zdůraznila, že je důležité, aby byly minimální příjmy i minimální mzdy přiměřené, a že minimální mzda musí být vyšší než minimální příjem.

6.   Rozsah opatření na úrovni EU

6.1   Acquis EU

6.1.1

EHSV konstatuje, že existuje celá řada unijních i mezinárodních nástrojů, jež zakotvují a podporují myšlenku „spravedlivé“ odměny poskytující pracovníkům a jejich rodinám „důstojnou životní úroveň“ (48). EHSV bere na vědomí návrh, aby byla právní iniciativa EU v oblasti „spravedlivých minimálních mezd“ předložena v rámci hlavy SFEU týkající se sociální politiky. Měla by být navázána na cíle Unie, které jsou zakotveny v článku 3 Smlouvy: podporovat vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství směřující k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku, blahobyt svých obyvatel a udržitelný rozvoj Evropy.

6.1.2

Výbor rovněž uznává, že jakákoli iniciativa EU v oblasti minimálních mezd je ve složité právní situaci. EU může na základě článku 151 a čl. 153 odst. 1 písm. b) SFEU přijímat právní nástroje o pracovních podmínkách. Smlouva stanoví, že ustanovení článku 153 se nevztahují na „odměnu za práci“. Na straně druhé existuje judikatura a směrnice EU, které se otázkou odměny za práci zabývají jako hlavní pracovní podmínkou. Na tuto věc existují zcela rozdílné názory a EHSV si je vědom toho, že Komise bude muset zaujmout vyvážený a obezřetný přístup.

6.1.3

Evropští sociální partneři mají rovněž pravomoc uzavírat dohody podle článku 155 SFEU (hlava XI – Sociální politika).

6.2   Možná právní iniciativa EU v oblasti spravedlivých minimálních mezd: směrnice nebo doporučení Rady

6.2.1

Pokud jde o minimální mzdy, odpovědnost za plnění závazků EPSP leží především na jednotlivých členských státech. Komise zjistila, že je zapotřebí opatření na úrovni EU týkající se spravedlivých minimálních mezd a nalezla pro něj možné cesty. Zatímco většina členů EHSV se domnívá, že toto opatření by mohlo zajistit přidanou hodnotu, někteří nesouhlasí. Jakékoli opatření na úrovni EU musí plně respektovat autonomii sociálních partnerů a rozdělení pravomocí mezi EU a vnitrostátní úrovní.

6.2.2

Komise ve svém dokumentu k druhé fázi konzultace se sociálními partnery uvádí, že zvažovanými nástroji EU jsou směrnice a doporučení Rady. V rámci EHSV existují odlišné názory na to, zda by právní iniciativa EU podle článku 153, zejména směrnice, byla legitimní, neboť podle čl. 153 odst. 5 SFEU se ustanovení tohoto článku nevztahují na odměnu za práci. Po konzultaci sociálních partnerů a za neexistence jednání mezi nimi by bez ohledu na to, jaký nástroj bude Komise pro iniciativu v oblasti spravedlivých minimálních mezd zvažovat, mělo být cílem zajištění toho, aby zákonem stanovené minimální mzdy – tam, kde existují – byly spravedlivé ve vztahu k rozložení mezd v dané zemi a aby byla dodržována práva pracovníků na spravedlivou odměnu, která jim a jejich rodinám zabezpečí alespoň důstojnou životní úroveň. Iniciativa by měla také zohledňovat důležité ekonomické aspekty, jako je produktivita.

6.2.3

Podle Komise jsou možné jak legislativní, tak i nelegislativní nástroje. Uvádí, že směrnice v oblasti „pracovních podmínek“ by na členských státech ponechala rozhodnutí o tom, jakým způsobem provádět minimální požadavky a procesní povinnosti, které musí být splněny. Komise dále uvádí, že pokud bude navrženo doporučení Rady, jeho provádění by bylo možné sledovat prostřednictvím specifického rámce umožňujícího srovnávání, který by byl součástí evropského semestru. V rámci toho by mohly být projednány a sledovány mimo jiné zásady týkající se mechanismů pro systémy účinného stanovování zákonných mezd, zapojení sociálních partnerů a přiměřenosti.

6.3   Využití veřejných zakázek

6.3.1

Zadávání veřejných zakázek představuje prostředek, pomocí něhož mohou veřejné instituce na unijní a vnitrostátní úrovni podporovat důstojné mzdy, spravedlivé pracovní podmínky a kolektivní vyjednávání a současně usilovat o zajištění hospodárných a kvalitních služeb a splnění cílů obecného zájmu. To je možné v souladu s Úmluvou MOP o pracovních doložkách (veřejné zakázky) (č. 94), a to prostřednictvím lepšího využívání sociálních kritérií obsažených ve stávajících právních předpisech EU o zadávání veřejných zakázek.

6.3.2

Účinným doplňkovým způsobem podpory kolektivního vyjednávání v celé EU by mohlo být zavést do pravidel EU pro zadávání veřejných zakázek doložky o kolektivním vyjednávání, jež by vyžadovaly, aby podmínkou zadání jakékoli veřejné zakázky bylo dodržování práva na kolektivní vyjednávání a kolektivní smlouvy.

6.4   Zlepšení sběru údajů

6.4.1

Existuje řada oblastí, ve kterých by EU mohla být členským státům nápomocna shromažďováním údajů a tím, že bude na základě konzultací se sociálními partnery přispívat k vytváření ukazatelů a nástrojů prosazování pravidel, pokud jde o vývoj zákonem stanovených minimálních mezd.

---

(1)  Úř. věst. C 125, 21.4.2017, s. 10.

(2)  Úř. věst. C 97, 24.3.2020, s. 32.

(3)  Úř. věst. C 190, 5.6.2019, s. 1.

(4)  Spring 2020 Economic Forecast: A deep and uneven recession, an uncertain recovery (Jarní hospodářská prognóza 2020: hluboká a nerovnoměrná recese, nejisté oživení).

(5)  První zjištění nadace Eurofound týkající se života, práce a pandemie COVID-19, duben 2020, Dublin.

(6)  Viz poznámka pod čarou 5.

(7)  Zásada č. 6 – Evropský pilíř sociálních práv.

(8)  Unie, která si klade vyšší cíle. Politické směry pro příští Evropskou komisi, 2019–2024.

(9)  Viz poznámka pod čarou 1.

(10)  Eurofound Minimum wages in 2019: Annual review (Eurofound, Minimální mzdy v roce 2019 – roční přehled).

(11)  B. Galgóczi a J. Drahokoupil, Condemned to be left behind? Can Central and Eastern Europe emerge from its low-wage model?, (Odsouzeni k opomíjení? Může se střední a východní Evropa vymanit z modelu nízkých mezd?) ETUI, 2017.

(12)  Pracovníci pobírající minimální mzdu však v závislosti například na složení domácnosti mohou přesto potřebovat dávky z jiných systémů sociální ochrany, dávky při zaměstnání nebo daňové odpočty či slevy na dani, aby dosáhli přijatelné životní úrovně.

(13)  Eurofound (2019), Minimum wages in 2019 – Annual review (Minimální mzdy v roce 2019 – roční přehled).

(14)  Statutory Minimum Wages in the EU: Institutional Settings and Macroeconomic Implications (Zákonem stanovené minimální mzdy v EU: institucionální nastavení a makroekonomické důsledky), politický dokument IZA č. 124, únor 2017.

(15)  Eurofound (2017), In work poverty in the EU (Chudoba pracujících v EU).

(16)  Zjištěná nepřímá opatření, která mohou napomoci k řešení problému chudoby pracujících, lze rozčlenit do pěti kategorií: poskytování cenově dostupné péče o děti, pružná pracovní doba, opatření, která podporují kariérní postup nebo zlepšují dovednosti pracovníků, opatření napomáhající zvyšování životní úrovně osob s nízkými příjmy, opatření vytvářející inkluzivní pracovní prostředí s lepšími možnostmi uplatnění pro migranty, osoby se zdravotním postižením nebo jiné skupiny znevýhodněných pracovníků (viz strana 41).

(17)  Úř. věst. C 190, 5.6.2019, s. 1 (Toto stanovisko nezískalo podporu ve skupině Zaměstnavatelé, viz protistanovisko připojené ke stanovisku EHSV).

(18)  Viz protistanovisko připojené ke stanovisku EHSV (Úř. věst. C 190, 5.6.2019, s. 1).

(19)  Viz poznámka pod čarou 2.

(20)  Stanoven jako 60 % národního mediánového disponibilního příjmu po sociálních transferech.

(21)  To je v souladu se stanoviskem EHSV z roku 2019 „Evropská rámcová směrnice o minimálním příjmu“ (Úř. věst. C 190, 5.6.2019, s.1). Viz poznámka pod čarou 13.

(22)  Minimum wages in 2019: annual review (Minimální mzdy v roce 2019 – roční přehled).

(23)  Second phase consultation of Social Partners under Article 154 TFEU on a possible action addressing the challenges related to fair minimum wages (Druhá fáze konzultací se sociálními partnery podle článku 154 SFEU o možném opatření na řešení problémů souvisejících se spravedlivou minimální mzdou).

(24)  Disparities in minimum wages across Europe (Rozdíly v minimální mzdě v rámci Evropy), Eurostat, 3.2.2020, https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-eurostat-news/-/DDN-20200203-2.

(25)  Dokument Komise k druhé fázi konzultace se sociálními partnery.

(26)  Informace získané na základě konzultací se sociálními partnery v první fázi – s. 2, kde se odkazuje na průzkum Eurostatu zaměřený na strukturu příjmů a na průzkum EU-SILC (poznámky pod čarou 6 a 7).

(27)  Eurofound (2019) Upward convergence in employment and socioeconomic factors (Vzestupná konvergence v oblasti zaměstnanosti a socioekonomických faktorů).

(28)  Good Jobs for All in a Changing World of Work, The OECD Jobs Strategy (Dobrá pracovní místa pro všechny v měnícím se světě práce: Strategie zaměstnanosti OECD).

(29)  Dube, The impact of minimum wages – review of the international evidence (Dopad minimálních mezd – přezkum mezinárodních důkazů), 2019, Londýn: Ministerstvo financí Spojeného království: https://www.gov.uk/government/publications/impacts-of-minimum-wages-review-of-the-international-evidence; A.oGodøy, M.oReich, Minimum Wage Effects in Low-Wage Areas (Dopady minimálních mezd v nízkopříjmovém segmentu), pracovní dokument IRLE 106-19, červen 2019.

(30)  Výbor odborníků MOP pro uplatňování úmluv a doporučení (2014): General Survey on Minimum Wage Systems (Obecný přehled systémů minimální mzdy), bod 68.

(31)  Minimum Wage Fixing Convention (Úmluva o stanovení minimálních mezd), 1970 (č. 131), https://www.ilo.org/dyn/normlex/en/f?p=NORMLEXPUB:12100:0::NO::P12100_ILO_CODE:C131.

(32)  Bulharsko, Francie, Litva, Lotyšsko, Malta, Nizozemsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovinsko a Španělsko.

(33)  ILO Minimum Wage Policy Guide (Příručka MOP k politice minimální mzdy).

(34)  Viz závěry Rady: Nový začátek pro silný sociální dialog, http://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-10449-2016-INIT/cs/pdf; čtyřstranné prohlášení předsednictví Rady, Komise a sociálních partnerů: https://ec.europa.eu/social/main.jsp?langId=en&catId=89&newsId=2562.

(35)  Belgie, Francie, Irsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Portugalsko, Rumunsko a Španělsko.

(36)  Viz poznámka pod čarou 22.

(37)  Viz poznámka pod čarou 22.

(38)  ESD, věc C-268/06, Impact.

(39)  https://www.coe.int/en/web/european-social-charter/-/protection-of-workers-rights-in-europe-shortcomings-found-but-also-positive-developments-in-certain-areas.

(40)  https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/cs/fs_20_51.

(41)  Grimshaw, D., Bosch, G. a Rubery, J. (2013), Minimum wages and collective bargaining: what types of pay bargaining can foster positive pay equity outcomes? (Minimální mzdy a kolektivní vyjednávání: jaké typy vyjednávání o platovém ohodnocení mohou podpořit pozitivní výstupy vlastního kapitálu?), British Journal of Industrial Relations, D OI 10.1111 / bji r.12021.

(42)  OECD: Negotiating our way up: Collective bargaining in a changing world of work (Jednání o naší cestě vzhůru: kolektivní vyjednávání v měnícím se světě práce).

(43)  Viz poznámka pod čarou 42.

(44)  Eurofound: Developments in collectively agreed pay 2000–2017 (Vývoj kolektivně dohodnutých mezd v letech 2000–2017) – příloha 1, https://www.eurofound.europa.eu/sites/default/files/ef_publication/field_ef_document/ef18049en.pdf.

(45)  Úř. věst. C 303, 19.8.2016, s. 54, Úř. věst. C 434, 15.12.2017, s. 30, Úř. věst. C 13, 15.1.2016, s. 161, Úř. věst. C 125, 21.4.2017, s. 10.

(46)  Podle písemného příspěvku předloženého organizací občanské společnosti angažující se v boji proti chudobě EAPN SE je důležité, aby EU usilovala o zavedení systému regulace minimální mzdy v každém členském státě, nicméně je stejně důležité respektovat země, které za účelem regulace minimální mzdy zavedly systém kolektivního vyjednávání.

(47)  Zástupci španělské organizace zaměstnavatelů CEOE se nemohli zúčastnit, ve svém písemném příspěvku nicméně vyjádřili stejné názory.

(48)  Charta Společenství základních sociálních práv pracovníků z roku 1989, http://aei.pitt.edu/4629/1/4629.pdf; čl. 23 odst. 3 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948, https://www.ohchr.org/EN/UDHR/Documents/UDHR_Translations/eng.pdf; článek 7 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, https://www.ohchr.org/en/professionalinterest/pages/cescr.aspx; čl. 4 odst. 1 Evropské sociální charty Rady Evropy z roku 1961; cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje, zejména cíle 1, 8, 10; Úmluva MOP o ochraně mzdy z roku 1949 (č. 95); čl. 4 odst. 5 Evropské sociální charty; Úmluva MOP o ochraně nároků pracovníků (platební neschopnost jejich zaměstnavatele) z roku 1992; článek 25 revidované Evropské sociální charty z roku 1996, https://www.coe.int/en/web/conventions/full-list/-/conventions/rms/090000168007cf93.