EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 5.2.2019
COM(2019) 71 final
Doporučení pro
ROZHODNUTÍ RADY
o zmocnění k účasti na jednání o druhém dodatkovém protokolu k Úmluvě Rady Evropy o kyberkriminalitě (CETS č. 185)
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
1.SOUVISLOSTI
Vývoj informačních a komunikačních technologií sice přináší nebývalé příležitosti pro lidstvo, zároveň však znamená problémy, mimo jiné pro trestní soudnictví, a tedy i právní stát v kyberprostoru. Zatímco kyberkriminalita a jiné trestné činy spojené s elektronickými důkazy v počítačových systémech vzkvétá a důkazy týkající se těchto trestných činů jsou ve stále větší míře ukládány na serverech spadajících pod zahraniční, víceré, proměnlivé nebo neznámé jurisdikce, tj. v cloudu, pravomoce v oblasti prosazování práva zůstávají omezeny územními hranicemi.
Evropská komise se v dubnu 2015 v rámci Evropského programu pro bezpečnost zavázala provést přezkum překážek ve vyšetřování trestných činů u trestné činnosti prováděné kybernetickými prostředky, zejména pokud jde o přeshraniční přístup k elektronickým důkazům. Dne 17. dubna 2018 předložila Komise Radě a Evropskému parlamentu návrh nařízení o evropských předávacích a uchovávacích příkazech pro elektronické důkazy v trestních věcech a návrh směrnice, kterou se stanoví harmonizovaná pravidla pro jmenování právních zástupců za účelem shromažďování důkazů v trestním řízení (dále jen „návrhy o elektronických důkazech“). Účelem těchto návrhů je urychlit v Evropské unii proces zajištění a získání elektronických důkazů, které mají uloženy a/nebo vlastní poskytovatelé služeb usazení v jiné jurisdikci.
Úmluva Rady Evropy o kyberkriminalitě
Úmluva Rady Evropy o kyberkriminalitě (CETS č. 185) má za cíl usnadnit boj proti trestným činům využívajícím počítačových sítí. Obsahuje ustanovení, jež 1) harmonizují prvky vnitrostátního trestního práva hmotného u trestných činů a související ustanovení v oblasti kyberkriminality, 2) stanoví pravomoci v oblasti vnitrostátního trestního práva procesního nezbytné pro vyšetřování a stíhání těchto trestných činů a jiných trestných činů spáchaných prostřednictvím počítačového systému nebo trestných činů, v souvislosti s nimiž existují důkazy v elektronické formě, a 3) usilují o vybudování rychlého a účinného režimu mezinárodní spolupráce. Úmluva je otevřena pro členské státy Rady Evropy i pro nečleny. Smluvními stranami úmluvy je v současné době 62 zemí, včetně 26 členských států Evropské unie. Úmluva nepředpokládá, že by Evropská unie mohla k úmluvě přistoupit. Evropská unie je nicméně uznána jako pozorovatelská organizace Výboru pro Úmluvu o kyberkriminalitě (T-CY). Na tomto základě se Evropská unie účastní jednání Výboru pro Úmluvu.
Článek 46.1.c úmluvy stanoví, že strany budou v případě potřeby pravidelně uskutečňovat konzultace s cílem usnadnit projednání možného doplnění nebo změny úmluvy. Strany úmluvy o kyberkriminalitě již nějakou dobu zkoumají problémy a překážky přístupu vnitrostátních soudních a policejních orgánů k elektronickým důkazům o trestných činech v rámci trestního vyšetřování ve formě počítačových údajů, konkrétně v období let 2012 až 2014 prostřednictvím pracovní skupiny pro přeshraniční přístup k údajům a v letech 2015 až 2017 prostřednictvím pracovní skupiny pro cloudové důkazy (Cloud Evidence Group).
Jednání o druhém dodatkovém protokolu k úmluvě
Poté, co Výbor pro Úmluvu o kyberkriminalitě (T-CY) obdržel návrhy skupiny pro cloudové důkazy, přijal několik doporučení, mimo jiné o jednání o druhém dodatkovém protokolu k úmluvě o kyberkriminalitě o posílené mezinárodní spolupráci (dále jen „druhý dodatkový protokol“) V červnu 2017 Výbor pro Úmluvu o kyberkriminalitě schválil mandát k přípravě druhého dodatkového protokolu k úmluvě během období od září 2017 do prosince 2019.
V souladu s mandátem může druhý dodatkový protokol obsahovat tyto prvky:
·Ustanovení za účelem zefektivnění vzájemné právní pomoci, konkrétně:
–zjednodušený režim pro žádosti o vzájemnou právní pomoc, pokud jde o informace o účastníkovi,
–mezinárodní předávací příkazy,
–přímá spolupráce mezi justičními orgány u žádostí o vzájemnou právní pomoc,
–společné vyšetřování a společné vyšetřovací týmy,
–žádosti v angličtině,
–audio/video výslech svědků, obětí a znalců,
–postupy vzájemné právní pomoci v případech mimořádných událostí.
·Ustanovení umožňující přímou spolupráci s poskytovateli služeb v jiných jurisdikcích s ohledem na žádosti o poskytnutí informací o účastníkovi, žádosti o uchování a žádosti pro případ mimořádných událostí.
·Jasnější rámec a silnější záruky u stávajících postupů pro přeshraniční přístup k údajům.
·Záruky, včetně požadavků na ochranu údajů.
Jednání o různých ustanoveních druhého dodatkového protokolu pokračují různým tempem. Současná situace v pracovních skupinách týkající se čtyř hlavních bloků činností uvedených v mandátu je následující:
·Ustanovení o „jazycích žádostí“ a „vzájemné pomoci v případech mimořádných událostí“ byla předběžně přijata na plenárním zasedání o přípravě protokolu v červenci 2018.
·Ustanovení o „videokonferencích“ byla předběžně přijata na plenárním zasedání o přípravě protokolu v listopadu 2018.
·Plenární zasedání k přípravě protokolu v listopadu 2018 rovněž poskytlo prostor pro podrobné diskuse (ustanovení o „jurisdikcích“ a „modelu schvalování“) a aktualizace („přímá spolupráce s poskytovateli“, „mezinárodní předávací příkazy“, „rozšíření vyhledávání/přístupu na základě osobních bezpečnostních údajů“, „společné vyšetřování a společné vyšetřovací týmy“ a „vyšetřovací techniky“).
·Dosud nebylo dosaženo dostatečného pokroku ohledně dalších otázek (záruky, včetně požadavků na ochranu údajů).
2.CÍLE NÁVRHU
Toto doporučení je předkládáno Radě s cílem získat zmocnění účastnit se jménem Evropské unie a jejích členských států jednání o druhém dodatkovém protokolu, přijmout směrnice pro jednání a jmenovat Komisi vyjednavačem v souladu s připojeným návrhem směrnic pro jednání na základě článku 218 SFEU.
V čl. 3 odst. 2 SFEU se stanoví, že ve výlučné pravomoci Unie je „uzavření mezinárodní smlouvy, ... pokud její uzavření může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působnost“. Mezinárodní smlouva může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působnost, pokud se oblast, které se smlouva týká, překrývá s právními předpisy Unie nebo se na ni z velké části vztahuje právo Unie.
Evropská unie přijala společná pravidla na základě čl. 82 odst. 1 a článku 16 SFEU ohledně prvků týkajících se druhého dodatkového protokolu. Stávající právní rámec Evropské unie zahrnuje zejména nástroje pro spolupráci v oblasti prosazování práva a justiční spolupráci v trestních věcech, jako je směrnice 2014/41/EU o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech, Úmluva o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie, nařízení 2018/1727 o Eurojustu, nařízení 2016/794 o Europolu, rámcové rozhodnutí Rady 2002/465/SVV o společných vyšetřovacích týmech, rámcové rozhodnutí Rady 2009/948/SVV o předcházení kompetenčním sporům při výkonu pravomoci v trestním řízení a jejich řešení. Kromě toho přijala Unie několik směrnic, které posilují procesní práva podezřelých a obviněných osob.
Navenek uzavřela Evropská unie řadu dvoustranných dohod mezi Unií a třetími zeměmi, např. dohody o vzájemné právní pomoci mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými a mezi Evropskou unií a Japonskem.
Ochrana osobních údajů je základním právem zakotveným ve Smlouvách o EU a v Listině základních práv Evropské unie a osobní údaje mohou být zpracovávány pouze v souladu s nařízením (EU) 2016/679 (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) a směrnicí (EU) 2016/680 (směrnice o ochraně policejních údajů). Základní právo každého jedince na respektování jeho soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace je rovněž zakotveno v Listině základních práv Evropské unie a jako základní prvek obsahuje respektování soukromí komunikace. Údaje z elektronické komunikace lze zpracovávat pouze v souladu se směrnicí 2002/58/ES (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích).
Posouzení toho, zda se již na určitou oblast z velké části vztahují společná pravidla, především vyžaduje, aby bylo přihlédnuto nejen k současnému stavu práva Unie v dotyčné oblasti, ale rovněž k perspektivám jeho vývoje, pokud jsou v okamžiku této analýzy předvídatelné. Oblast, na niž se vztahuje druhý dodatkový protokol, má pro předvídatelné perspektivy vývoje příslušných společných pravidel bezprostřední význam. V tomto ohledu jsou rovněž relevantní návrhy Komise z dubna 2018 týkající se přeshraničního přístupu k elektronickým důkazům.
Oblast působnosti návrhů zahrnuje konkrétní typy poskytovatelů služeb působících v Evropské unii. Poskytovatel nabízí služby v Evropské unii, pokud umožňuje uživatelům v jednom nebo více členských státech využívat jeho služeb a pokud má úzkou vazbu na Unii, například pokud má v některém členském státě provozovnu nebo protože v tomto členském státě poskytuje služby velkému počtu uživatelů. Poskytovatelé, kteří nejsou přítomni v Evropské unii, jsou povinni jmenovat právního zástupce, vůči němuž mohou být předávací příkazy vymáhány.
V závěrech Evropské rady ze dne 18. října se uvádí, že „je třeba nalézt řešení, která zajistí rychlý a efektivní přeshraniční přístup k elektronickým důkazům s cílem účinně bojovat proti terorismu a dalším formám závažné a organizované trestné činnosti, a to jak v rámci EU, tak na mezinárodní úrovni; do konce volebního období Evropského parlamentu je třeba dosáhnout dohody ohledně návrhů Komise týkajících se elektronických důkazů, přístupu k finančním informacím a zlepšení boje proti praní peněz. Komise by rovněž měla urychleně předložit mandáty k vyjednávání pro mezinárodní jednání o elektronickém důkazu“.
Návrhy Komise o elektronických důkazech vytvářejí základ pro koordinovaný a soudržný přístup jak v rámci Evropské unie, tak ze strany Evropské unie na mezinárodní úrovni, a to s náležitým ohledem na pravidla Evropské unie včetně zákazu diskriminace mezi členskými státy Evropské unie a jejich státními příslušníky. Ačkoliv Komise ve svém posouzení dopadů pro návrhy o elektronických důkazech již uvedla, že návrhy by mohly být vhodně doplněny o dvoustranné nebo vícestranné dohody o přeshraničním přístupu k elektronickým důkazům s průvodními zárukami, rozhodla se Komise navrhnout pravidla EU pro vhodné postupy a záruky pro přeshraniční přístup k elektronickým důkazům, než přistoupí k mezinárodnímu jednání s třetími stranami.
Na mezinárodní úrovni se Komise i nadále účastní souvisejících diskusí v rámci Úmluvy Rady Evropy o kyberkriminalitě jako pozorovatel. Přeshraniční přístup k elektronickým důkazům byl pravidelně na programu nedávných jednání ministrů spravedlnosti a vnitřních věcí EU a USA.
Dvě doporučení k účasti na jednání o druhém dodatkovém protokolu k úmluvě o kyberkriminalitě a k zahájení jednání se Spojenými státy americkými jsou Komisí přijímány současně. Oba procesy sice budou pokračovat různým tempem, řeší však vzájemně související otázky a závazky přijaté v rámci jednoho jednání mohou mít přímý dopad na další složky jednání.
Zatímco návrhy o elektronických důkazech řeší situaci konkrétních typů poskytovatelů služeb poskytujících služby na trhu EU, existuje riziko, že povinnosti budou v rozporu s právními předpisy třetích zemí. V zájmu řešení těchto rozporů v právních předpisech a v souladu se zásadou mezinárodní zdvořilosti obsahují návrhy o elektronických důkazech ustanovení o zvláštních mechanismech v případě, že poskytovatel služeb čelí rozporuplným povinnostem vyplývajícím z právních předpisů třetí země, jsou-li požadovány důkazy. Tyto mechanismy zahrnují postup přezkumu s cílem vyjasnit danou situaci. Druhý dodatkový protokol k Úmluvě Rady Evropy o kyberkriminalitě by měl usilovat o to, aby se zabránilo rozporuplným povinnostem mezi stranami úmluvy o kyberkriminalitě.
Lze proto usuzovat, že uzavření druhého dodatkového protokolu může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působnost.
Unie má tudíž výlučnou pravomoc k vyjednávání druhého dodatkového protokolu k úmluvě o kyberkriminalitě (podle čl. 3 odst. 2 SFEU).
Předmět druhého dodatkového protokolu spadá do oblasti politiky a pravomocí EU, zejména pokud jde o nástroje v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech (čl. 82 odst. 1 SFEU) a ochranu údajů (článek 16 SFEU), a podle právních předpisů EU nelze jednání vést bez účasti EU. Komise má navíc obecnou úlohu při zastupování Evropské unie stanovenou v čl. 17 odst. 1 SEU. S ohledem na výše uvedené skutečnosti by Komise měla být jmenována Radou jako vyjednavač druhého dodatkového protokolu k úmluvě o kyberkriminalitě (CETS č. 185).
3.PŘÍSLUŠNÁ USTANOVENÍ V OBLASTI POLITIKY
Jednání by měla zajistit, aby dohodnutá ustanovení byla slučitelná s právními předpisy EU a se závazky členských států z nich vyplývajícími, a to rovněž s přihlédnutím k budoucímu vývoji. Kromě toho bude též nutné zajistit, aby druhý dodatkový protokol obsahoval ustanovení o neuplatňování umožňující členským státům Evropské unie, které se stanou stranami druhého dodatkového protokolu, upravovat vztahy mezi sebou na základě právních předpisů EU. Konkrétně fungování návrhů Evropské komise o elektronických důkazech, a to včetně jejich podoby, jež sleduje jejich vývoj při jednáních v rámci legislativního postupu se spolunormotvůrci, a nakonec jejich konečné (přijaté) podoby, by mělo být zachováno mezi členskými státy Evropské unie.
Druhý dodatkový protokol by měl obsahovat nezbytné záruky, pokud jde o základní práva a svobody uznané v Listině základních práv Evropské unie, především právo na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace uznané v článku 7 Listiny, právo na ochranu osobních údajů uznané v článku 8 Listiny, právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces uznané v článku 47 Listiny, presumpci neviny a právo na obhajobu uznané v článku 48 Listiny a zásady zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů uznané v článku 49 Listiny. Druhý dodatkový protokol by měl být uplatňován v souladu s těmito právy a zásadami.
Součástí protokolu musí být vhodné záruky ochrany údajů a soukromí pro shromažďování, předávání a následné použití osobních údajů a údajů z elektronické komunikace do té míry, v níž by tato mezinárodní dohoda mohla představovat právní základ pro předávání údajů v reakci na předávací příkazy nebo žádosti vydané orgánem strany dodatkového protokolu, která není členem EU, vyžadující, aby správce nebo zpracovatel zveřejnil osobní údaje a údaje z elektronické komunikace, aby se zajistilo, že poskytovatelé služeb v EU jsou v úplném souladu se svými povinnostmi podle právních předpisů EU v oblasti ochrany údajů a soukromí. Uvedené záruky by tedy měly zajišťovat ochranu základních práv a svobod občanů EU, včetně práva na soukromí a ochranu osobních údajů v případech, kdy jsou osobní údaje nebo údaje z elektronické komunikace poskytovány donucovacím orgánům v zemích mimo Evropskou unii.
Vzhledem k tomu, že v návrzích Evropské komise o elektronických důkazech neexistují ustanovení pro přístup úřadů k údajům bez pomoci prostředníka („přímý přístup“), může být použití těchto opatření založeno pouze na vnitrostátním právu. Může-li druhý dodatkový protokol obsahovat ustanovení týkající se „rozšíření vyhledávání a přístupu na základě osobních bezpečnostních údajů“ a „vyšetřovacích technik“, mělo by být hlavním cílem prosazování silnějších záruk pro tento přeshraniční přímý přístup k údajům, a tím i zajištění ochrany základních práv a svobod občanů EU, včetně práva na soukromí a ochranu osobních údajů.
Uzavření druhého dodatkového protokolu by mělo umožnit uzavření dvoustranných dohod nebo smluv mezi stranami protokolu a mezi stranami protokolu a Evropskou unií, jimiž se řídí jejich vztahy. Za tímto účelem by mělo být vloženo odpovídající ustanovení, jež by umožňovalo, aby dvě či více stran úmluvy, pokud již uzavřely dohodu či smlouvu o otázkách upravených v úmluvě či pokud tak v budoucnu učiní, byly oprávněné uplatňovat takovou dohodu či smlouvu nebo řídit se takto upraveným vztahem, je-li to provedeno způsobem, který je v souladu s cíli a zásadami úmluvy. Dohoda mezi Evropskou unií a Spojenými státy o přeshraničním přístupu k elektronickým důkazům za účelem justiční spolupráce v trestních věcech by měla ve dvoustranných vztazích mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií mít přednost před jakoukoli dohodou nebo ujednáním, k niž dospělo jednání o druhém dodatkovém protokolu, pokud se týká stejných otázek.
Doporučení pro
ROZHODNUTÍ RADY
o zmocnění k účasti na jednání o druhém dodatkovém protokolu k Úmluvě Rady Evropy o kyberkriminalitě (CETS č. 185)
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 218 odst. 3 a 4 této smlouvy,
s ohledem na doporučení Evropské komise,
vzhledem k těmto důvodům:
(1)Dne 9. června 2017 přijal Výbor stran pro Úmluvu Rady Evropy o kyberkriminalitě (CETS č. 185) (T-CY) rozhodnutí o přijetí mandátu k přípravě druhého dodatkového protokolu k úmluvě.
(2)Mandát pro druhý dodatkový protokol obsahuje ke zvážení tyto prvky: ustanovení za účelem účinnější vzájemné právní pomoci (zjednodušený režim pro žádosti o vzájemnou právní pomoc, pokud jde o informace o účastníkovi, mezinárodní předávací příkazy, přímá spolupráce mezi justičními orgány u žádostí o vzájemnou právní pomoc, společné vyšetřování a společné vyšetřovací týmy, žádosti v angličtině, audio/video výslech svědků, obětí a znalců, postupy vzájemné právní pomoci v případech mimořádných událostí); ustanovení umožňující přímou spolupráci s poskytovateli služeb v jiných jurisdikcích s ohledem na žádosti o poskytnutí informací o účastníkovi, žádosti o uchování a žádosti pro případ mimořádných událostí; jasnější rámec a silnější záruky u stávajících postupů pro přeshraniční přístup k údajům; záruky, včetně požadavků na ochranu údajů.
(3)Unie přijala společná pravidla, která se do značné míry překrývají s plánovanými prvky, jež se týkají druhého dodatkového protokolu. Jedná se zejména o komplexní soubor nástrojů, které mají usnadňovat justiční spolupráci v trestních věcech a zajišťovat minimální normy pro procesní práva, jakož i záruky ochrany údajů a soukromí.
(4)Komise rovněž předložila legislativní návrhy nařízení o evropských předávacích a uchovávacích příkazech pro elektronické důkazy v trestních věcech a směrnice, kterou se stanoví harmonizovaná pravidla pro jmenování právních zástupců za účelem shromažďování důkazů v trestním řízení, jež zavádějí závazné přeshraniční evropské předávací a uchovávací příkazy, jež mají být adresovány přímo zástupci poskytovatele služeb v jiném členském státě.
(5)Uzavření druhého dodatkového protokolu tudíž může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působnost.
(6)V čl. 82 odst. 1 a v článku 16 Smlouvy o fungování Evropské unie jsou stanoveny pravomoci Unie v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech a v oblasti ochrany údajů a soukromí. V zájmu ochrany integrity právních předpisů Unie a s cílem zajistit, aby ustanovení mezinárodního práva a právní předpisy Unie zůstaly i nadále v souladu, je nezbytné, aby byla Unie zapojena do jednání o druhém dodatkovém protokolu.
(7)Druhý dodatkový protokol by měl obsahovat nezbytné záruky, pokud jde o základní práva a svobody, včetně práva na ochranu osobních údajů a soukromí, práva na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace uznaného v článku 7 Listiny, práva na ochranu osobních údajů uznaného v článku 8 Listiny, práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces uznaného v článku 47 Listiny, presumpce neviny a práva na obhajobu uznaných v článku 48 Listiny a zásad zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů uznaných v článku 49 Listiny. Druhý dodatkový protokol by měl být uplatňován v souladu s těmito právy a zásadami.
(8) V souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů, který vydal stanovisko dne …,
PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:
Článek 1
Komise se zmocňuje k jednání, jménem Unie, o druhém dodatkovém protokolu k úmluvě Rady Evropy o kyberkriminalitě (CETS č. 185).
Článek 2
Směrnice pro jednání jsou stanoveny v příloze.
Článek 3
Jednání se povedou v konzultaci se zvláštním výborem, který určí Rada.
Článek 4
Toto rozhodnutí je určeno Komisi.
V Bruselu dne
Za Radu
předseda/předsedkyně
EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 5.2.2019
COM(2019) 71 final
PŘÍLOHA
Doporučení pro ROZHODNUTÍ RADY
o zmocnění k účasti na jednání o druhém dodatkovém protokolu k Úmluvě Rady Evropy o kyberkriminalitě (CETS č. 185)
PŘÍLOHA
1.CÍLE
Komise by se měla v průběhu jednání zaměřit na dosažení cílů podrobněji stanovených níže:
a)Jednání by měla zajistit plnou slučitelnost úmluvy a dodatkových protokolů s právem Unie a z něj vyplývajícími závazky členských států, zejména pokud jde o vyšetřovací pravomoci přiznané stranám, které nejsou členy EU.
b)Jednání by především měla zajistit dodržování základních práv, svobod a obecných zásad práva EU, jež jsou zakotveny ve smlouvách o Evropské unii a v její Listině základních práv, včetně přiměřenosti, procesních práv, presumpce neviny a práv osob, proti nimž je vedeno trestní řízení, na obhajobu, jakož i práva na soukromí a na ochranu osobních údajů a údajů z elektronické komunikace, jsou-li tyto údaje zpracovávány, včetně jejich předávání donucovacím orgánům v zemích mimo Evropskou unii, a souvisejících povinností donucovacích a justičních orgánů v tomto ohledu.
c)Kromě toho by druhý dodatkový protokol měl být v souladu s legislativními návrhy Komise o elektronických důkazech, a to i s jejich podobou, jež sleduje jejich vývoj při jednáních v rámci legislativního postupu se spolunormotvůrci, a nakonec s jejich konečnou (přijatou) podobou, a zabránit kolizi norem. Tento protokol by měl zejména v nejvyšší možné míře snížit riziko rozporu mezi předávacími příkazy vydávanými v rámci budoucího nástroje EU a právními předpisy třetích zemí, jež jsou smluvní stranou druhého dodatkového protokolu. Pokud by byl doprovázen odpovídajícími zárukami v oblasti ochrany údajů a soukromí, usnadnil by poskytovatelům služeb v EU plnění jejich povinností podle právních předpisů EU o ochraně údajů a soukromí v míře, v níž by tato mezinárodní dohoda mohla představovat právní základ pro předávání údajů v reakci na předávací příkazy nebo žádosti vydané orgánem strany druhého dodatkového protokolu, která není členem EU, vyžadující, aby správce nebo zpracovatel zveřejnil osobní údaje nebo údaje z elektronické komunikace.
2.KONKRÉTNÍ OTÁZKY
I. Vztahy s právem EU a s dalšími (možnými) dohodami
d)Mělo by být zajištěno, aby druhý dodatkový protokol obsahoval ustanovení o neuplatňování, které stanoví, že členské státy ve svých vzájemných vztazích nadále uplatňují pravidla Evropské unie, a nikoli druhého dodatkového protokolu.
e)Druhý dodatkový protokol se může uplatňovat při neexistenci jiných konkrétnějších mezinárodních dohod zavazujících Evropskou unii nebo její členské státy a ostatní strany úmluvy, nebo v případě, že tyto mezinárodní dohody existují, pouze v rozsahu, v němž některé otázky nejsou těmito dohodami upraveny. Tyto konkrétnější mezinárodní dohody by tedy měly mít před druhým dodatkovým protokolem přednost, pokud jsou v souladu s cíli a zásadami úmluvy.
II. Ustanovení pro účinnější vzájemnou právní pomoc:
f)Ustanovení o „jazycích žádostí“ podle stávající podoby návrhu uvádějí, že žádosti by měly být podávány v jazyce přijatelném pro dožádanou stranu nebo doplněné překladem do takového jazyka. Evropská unie by měla podpořit předběžně přijatý návrh znění a důvodovou zprávu.
g)Ustanovení o „vzájemné pomoci v případech mimořádných událostí“ podle stávající podoby návrhu umožňují urychleně požádat o vzájemnou pomoc zasláním žádosti v elektronické formě, pokud se dožadující strana domnívá, že nastala mimořádná událost, definovaná jako situace, kdy existuje významné a bezprostřední ohrožení života nebo bezpečnosti jakékoli fyzické osoby. Evropská unie by měla podpořit předběžně přijatý návrh znění a důvodovou zprávu. Oblast působnosti vzájemné pomoci by měla být totožná s oblastí stanovenou v článku 25 úmluvy.
h)Pokud jde o ustanovení o „videokonferencích“, měla by Evropská unie usilovat o to, aby byl druhý dodatkový protokol v souladu s odpovídajícími ustanoveními stávajících mezinárodních dohod mezi Evropskou unií a jejími členskými státy a dalšími stranami úmluvy, je-li to možné. Ustanovení by měla členským státům umožnit, aby zajistily dodržování záruk platných procesních práv vyplývajících z právních předpisů Unie a z vnitrostátních právních předpisů.
i)Pokud jde o ustanovení o „modelu schvalování“, měla by Evropská unie usilovat o to, aby návrh znění a důvodová zpráva zahrnovaly prvky jako závazné maximální lhůty pro rozhodnutí vnitrostátních orgánů, aby se zajistilo, že jeho použití povede k rychlejším postupům; dále by měla zajistit, aby zátěž pro poskytovatele služeb byla přiměřená a aby se případně uplatňovaly nápravné prostředky.
III.Ustanovení umožňující přímou spolupráci s poskytovateli služeb v jiných jurisdikcích:
j)Pokud jde o ustanovení o „přímé spolupráci s poskytovateli v různých jurisdikcích“, měla by Evropská unie zajistit, aby byl druhý dodatkový protokol v souladu s právními předpisy EU, aby obsahoval vhodné záruky a aby zátěž pro poskytovatele služeb byla přiměřená.
k)Pokud jde o ustanovení o „mezinárodních předávacích příkazech“, měla by Evropská unie zajistit, aby druhý dodatkový protokol obsahoval vhodné záruky v oblasti základních práv při zohlednění různých úrovní citlivosti kategorií dotčených údajů a záruk obsažených v evropských předávacích příkazech pro různé kategorie údajů.
l)S ohledem na ustanovení o „mezinárodních předávacích příkazech“ by Evropská unie neměla bránit zařazení dodatečných záruk a důvodů pro zamítnutí do druhého dodatkového protokolu ve srovnání s návrhy Komise o elektronických důkazech, a to i s jejich podobou, jež sleduje jejich vývoj při jednáních v rámci legislativního postupu se spolunormotvůrci, a nakonec s jejich konečnou (přijatou) podobou, jako například oznámení a souhlas ze strany státu poskytovatele služeb a předchozí přezkum provedený soudem nebo nezávislým správním orgánem, pokud tím není nepřiměřeně snížena účinnost nástroje v rámci druhého dodatkového protokolu (například v řádně odůvodněných naléhavých případech). Jakékoli další záruky a důvody k odmítnutí by neměly mít vliv na fungování návrhů EU o elektronických důkazech mezi členskými státy.
IV.Silnější záruky u stávajících postupů pro přeshraniční přístup k údajům:
m)Pokud jde o ustanovení o „rozšíření vyhledávání a přístupu na základě osobních bezpečnostních údajů“ a „vyšetřovacích technikách“, měla by Evropská unie zajistit, aby druhý dodatkový protokol obsahoval vhodné záruky v oblasti základních práv. Proto by měl návrh znění rovněž obsahovat podmínku, že údaje uložené v připojeném počítačovém systému jsou legálně přístupné z původního systému a přístup je nezbytný a přiměřený a v souladu s níže uvedenými zárukami se nejedná o porušení bezpečnostních opatření v zařízeních.
n)Evropská unie by také měla zajistit, že nebudou omezeny možnosti takového přístupu, které jsou v současnosti stanoveny v členských státech.
V.Záruky, včetně požadavků na ochranu údajů:
o)Evropská unie by měla zajistit, aby druhý dodatkový protokol stanovil vhodné záruky ochrany údajů ve smyslu směrnice (EU) 2016/680 a nařízení (EU) 2016/679 a směrnice 2002/58/ES při shromažďování, předávání a následném použití osobních údajů a údajů z elektronické komunikace obsažených v elektronických důkazech, o něž žádá žádající orgán. Tyto záruky by měly být zahrnuty do druhého dodatkového protokolu s přihlédnutím k zárukám stanoveným v dohodách EU, jako je zastřešující dohoda mezi EU a USA a modernizovaná Úmluva Rady Evropy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat (CETS č. 108). Tyto záruky by měly řešit situace zpracování údajů v rámci vzájemné pomoci mezi donucovacími orgány i přímé spolupráce mezi donucovacími orgány a poskytovateli. Evropská unie by měla usilovat o to, aby se tyto záruky vztahovaly na veškeré vyšetřovací pravomoci, jak na ty stávající v souvislosti s úmluvou, tak na ty vytvořené druhým dodatkovým protokolem.
3.ÚZEMNÍ PŮSOBNOST, VSTUP V PLATNOST A JINÁ ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Závěrečná ustanovení dodatkového protokolu, včetně ustanovení o vstupu v platnost, výhradách, vypovězení apod., by měla být vytvořena, pokud je to možné a vhodné, podle ustanovení Úmluvy Rady Evropy o kyberkriminalitě (CETS č. 185). Ustanovení odlišná od standardních ustanovení by se měla používat pouze tam, kde je to nezbytné pro dosažení cílů nebo za účelem zohlednění zvláštních okolností druhého dodatkového protokolu.