Souhrnná zpráva o rozhodnutí Komise

ze dne 27. června 2019,

kterým se ukládá pokuta za neoznámení spojení podniků v rozporu s čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 a za uskutečnění spojení podniků v rozporu s čl. 7 odst. 1 téhož nařízení

(Věc M.8179 – Canon/Toshiba Medical Systems Corporation)

(oznámeno pod číslem C(2019) 4559)

(Pouze anglické znění je závazné)

(2019/C 362/06)

I. SKUTKOVÉ OKOLNOSTI

A. Dotčené podniky

(1)

Canon je nadnárodní společnost s kótovanými akciemi, která se specializuje na výrobu zobrazovacích a optických výrobků včetně fotoaparátů, videokamer, kopírek, stepperů a počítačových tiskáren.

(2)

Toshiba Medical Systems Corporation (dále jen „TMSC“) byla společnost působící v oblasti vývoje, výroby a prodeje zdravotnických přístrojů a poskytování technických služeb k nim. Po nabytí společnosti TMSC společností Canon byla TMSC přejmenována na Canon Medical Systems Corporation.

B. Transakce Canon/TMSC

(3)

Na počátku roku 2016 se společnost Toshiba ve snaze překonat závažné finanční obtíže před zveřejněním svých finančních výsledků za rok rozhodla prodat svou divizi zdravotnických přístrojů, kterou měla ve 100 % vlastnictví. Společnost Toshiba potřebovala obdržet úhradu za prodej společnosti TMSC před 31. březnem 2016 (tedy před koncem účetního období 2015). Za tímto účelem společnost Toshiba uspořádala zrychlené nabídkové řízení, kterého se společnost Canon účastnila a nakonec jej vyhrála.

(4)

Nabytí společnosti TMSC společností Canon zahrnovalo složitou dvoustupňovou strukturu transakce:

V prvním stupni, prostřednictvím smlouvy uzavřené dne 17. března 2016, získala společnost Canon od společnosti Toshiba jednu akcii bez hlasovacího práva a 100 akciových opcí spojených s kmenovými akciemi s hlasovacím právem společnosti TMSC (1) (za cenu přibližně 5 280 milionů EUR, tj. za cenu, která odpovídá plné ceně za nabytí společnosti TMSC). Podle další smlouvy uzavřené téhož dne získala společnost MS Holding, zvláštní účelová jednotka založená výhradně pro účely této transakce, od společnosti Toshiba zbývajících 20 akcií s hlasovacím právem (za cenu přibližně 800 EUR). Tyto dvě transakce se dále společně označují jen jako „mezitímní transakce“.

Ve druhém stupni, po obdržení zbývajících povolení spojení, společnost Canon využila výše zmíněných 100 akciových opcí, aby získala podkladové akcie s hlasovacím právem ve společnosti TMSC, zatímco společnost TMSC získala výše zmíněnou akcii bez hlasovacího práva od společnosti Canon (za cenu přibližně 40 EUR) a zbývajících 20 akcií s hlasovacím právem od společnosti MS Holding (za cenu přibližně 300 000 EUR) (společně dále jen „konečná transakce“).

(5)

Společnosti Canon, Toshiba a MS Holding tuto mezitímní transakci dokončily dne 17. března 2016. Společnost Canon dokončila konečnou transakci dne 19. prosince 2016 po obdržení zbývajících příslušných povolení spojení, konkrétně od ministerstva obchodu Čínské lidové republiky.

(6)

Celý plán transakce, spočívající v tom, že společnost Canon získala výlučnou kontrolu nad společností TMSC prostřednictvím mezitímní a konečné transakce, se v tomto rozhodnutí dále označuje jen jako „spojení“.

C. Řízení o kontrole spojování před Komisí

(7)

Dne 12. srpna 2016 společnost Canon oznámila Komisi získání výlučné kontroly nad společností TMSC prostřednictvím nabytí 100 % jejích akcií podle článku 4 nařízení o spojování v rámci běžného postupu při spojování. Společnost Canon s příslušnými výhradami upřesnila skutečnost, že toto oznámení je nutné chápat tak, že se týká celého spojení (2).

(8)

Při posuzování spojení se z šetření Komise nedalo dovodit, že by se mohly objevit jakékoli obavy z ohrožení hospodářské soutěže. Z tohoto důvodu přijala Komise dne 19. září 2016 rozhodnutí podle čl. 6 odst. 1. písm. b) nařízení o spojování a článku 57 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „EHP“) prohlašující toto spojení za slučitelné s vnitřním trhem a s Dohodou o EHP (dále jen „rozhodnutí o schválení“) (3).

II. ŘÍZENÍ PRO NESPLNĚNÍ POVINNOSTÍ PODLE ČL. 14 ODST. 2 NAŘÍZENÍ O SPOJOVÁNÍ

(9)

Dne 29. července 2016 Komise informovala společnost Canon, že zahájí šetření, které může vést k uložení pokut podle čl. 14 odst. 2 písm. a) a b) nařízení o spojování kvůli možnému porušení oznamovací povinnosti a povinnosti zdržet se jednání, které jsou zakotvené v čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 nařízení o spojování.

(10)

Dne 6. července 2017 vydala Komise prohlášení o námitkách (dále jen „prohlášení“), ve kterém dospěla k předběžnému závěru, že společnost Canon úmyslně nebo přinejmenším z nedbalosti porušila čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 nařízení o spojování. Po zamítnutí možnosti vstoupit do postupu při narovnání odpověděla společnost Canon na prohlášení dne 15. března 2018 a své stanovisko rovněž vyjádřila během ústního slyšení dne 3. května 2018.

(11)

Dne 30. listopadu 2018 Komise vydala dodatečné prohlášení o námitkách (dále jen „dodatečné prohlášení“), ve kterém došla k předběžnému závěru, že jednání společnosti Canon představuje porušení čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 nařízení o spojování, přičemž vycházela rovněž ze zpřesněného právního výkladu obsaženého v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci Ernst & Young (4). Společnost Canon na dodatečné prohlášení odpověděla dne 21. ledna 2019 a své stanovisko rovněž vyjádřila během druhého ústního slyšení dne 14. února.

III. PRÁVNÍ RÁMEC

A. Ustanovení čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 nařízení o spojování a jejich cíle

(12)

Podle nařízení o spojování jsou spojení (5) s významem pro celou Unii, jak je vymezuje článek 1 téhož nařízení, hodnoceny Komisí s cílem stanovit, zda jsou slučitelná s vnitřním trhem (6).

(13)

Podle čl. 4 odst. 1 nařízení o spojování „[s]pojení s významem pro [celou Unii] definovaná v tomto nařízení musí být oznámena Komisi před svým uskutečněním a po uzavření dohody, oznámení veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií nebo nabytí kontrolního podílu.“

(14)

Ustanovení čl. 7 odst. 1 nařízení o spojování specifikuje, že [s]pojení s významem pro [celou Unii] nesmí být uskutečněno ani před jeho oznámením ani před jeho prohlášením za slučitelné se společným trhem rozhodnutím podle čl. 6 odst. 1 písm. b), čl. 8 odst. 1 nebo čl. 8 odst. 2 nebo na základě domněnky podle čl. 10 odst. 6.“

(15)

Ustanovení čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 nařízení o spojování jsou základními kameny režimu kontroly spojování podniků v Unii ex ante a jsou klíčová pro zajištění jeho účinnosti. Vyžadují, aby podniky oznamovaly spojení s významem pro celou Unii a aby tato spojení neuskutečňovaly před oznámením nebo dokud nejsou prohlášena za slučitelné s vnitřním trhem (7).

B. Pojem „spojení“ v nařízení o spojování

(16)

Oznamovací povinnost uvedená v čl. 4 odst. 1 a povinnost zdržet se jednání uvedená v čl. 7 odst. 1 nařízení o spojování se týkají spojení ve smyslu článku 3 nařízení o spojování (8).

(17)

Podle článku 3 nařízení o spojování se spojení považuje za vzniklé, jestliže dojde ke změně kontroly na trvalém základě, k čemuž může dojít buď v důsledku fúze dvou podniků, nebo získáním kontroly nad jiným podnikem (9). Třebaže spojení obvykle vzniká v důsledku jediné transakce, pojem spojení ve smyslu článku 3 nařízení o spojování může zahrnovat několik právně odlišných, avšak úzce spojených transakcí, které tvoří „jediné spojení“. Pojem jediné spojení je obsažen v bodě 29 odůvodnění nařízení o spojování, který uvádí: „Navíc je vhodné považovat za jediné spojení operace, které jsou úzce propojeny buď propojením jejich podmínek, nebo tím, že mají formu řady transakcí s cennými papíry, které se uskutečňují v krátkém časovém období.“ Podle rozsudku Tribunálu ve věci Cementbouw je k určení toho, zda několik transakcí tvoří součást jediného spojení, třeba zohlednit „hospodářský cíl, který dotčené subjekty sledují“ (10).

(18)

Specifický scénář režimů uskladňování, tj. dvoustupňových režimů, které (po mezitímní období) zahrnují třetí stranu, je popsán v bodě 35 konsolidovaného sdělení k otázkám příslušnosti (dále jen „konsolidované sdělení“). V rámci těchto režimů „je podnik na základě dohody o budoucím dalším prodeji podniku konečnému nabyvateli „zaparkován“ u dočasného nabyvatele, často u některé banky. Prozatímní nabyvatel obvykle získá podíly „jménem“ konečného nabyvatele, který často nese podstatnou část hospodářského rizika, a mohou mu být udělena zvláštní práva. Za těchto okolností je první transakce provedena pouze k usnadnění druhé transakce a první nabyvatel má přímý kontakt s konečným nabyvatelem. [N]evystupuje zde žádný další konečný nabyvatel, zůstává nezměněna jednotka podnikatelské činnosti a samotný sled transakcí je zahájen pouze konečným nabyvatelem.“ Na tomto základě došlo konsolidované sdělení k závěru, že je vhodné považovat „transakci, při níž prozatímní kupec získá za uvedených okolností kontrolu, za první krok jediného spojení, které spočívá v trvalém nabytí kontroly konečným nabyvatelem“. Tyto dvě transakce (mezitímní a konečná transakce) v režimu uskladňování tudíž představují dva stupně jediného spojení.

(19)

Závěr přijatý v bodě 35 konsolidovaného sdělení odráží jak bod 20 odůvodnění nařízení o spojování, tak i výklad pojmu „jediné spojení“ ze strany Tribunálu ve věci Cementbouw (11). V souvislosti s režimy uskladňování popsanými v bodě 35 konsolidovaného sdělení je při pohledu na celkovou strukturu obchodu v jeho úplné hospodářské realitě evidentní, že tyto dvě transakce – mezitímní a konečná – jsou úzce propojené. Mezitímní transakce se provádí výhradně za účelem provedení konečné transakce, na jejímž základě konečný nabyvatel získává kontrolu nad cílovým podnikem na trvalém základě. Z toho vyplývá, že mezitímní transakce, která sama o sobě nabytí kontroly na trvalém základě nezahrnuje, tvoří součást jediného spojení, prostřednictvím něhož získává konečný nabyvatel kontrolu nad cílovým podnikem.

(20)

V důsledku toho pojem jediná transakce v souladu s pravidly Unie a judikaturou unijních soudů znamená, že transakce, která je svou povahou přechodná a nikoli trvalá – a tudíž sama o sobě nepředstavuje spojení, jež by bylo nutno oznamovat, může být považována za součást jediného spojení, jež je nutno oznamovat.

C. Pojem „uskutečnění“ v nařízení o spojování

(21)

Podle Soudního dvora je pojem „uskutečnění“ v čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 nařízení třeba vykládat jak na základě „cíle, tak na základě […] obecné systematiky“ dané právní úpravy. (12) Na základě této premisy rozsudek ve věci Ernst & Young upřesnil pojem uskutečnění spojení podle čl. 7 odst. 1 nařízení o spojování (který se přirozeně shoduje s pojmem uskutečnění podle čl. 4 odst. 1 téhož nařízení).

(22)

Soudní dvůr uvedl, že čl. 7 odst. 1 nařízení o spojování, který zakazuje předčasné uskutečnění spojení, omezuje tento zákaz na „spojení“, která jsou definována v článku 3 nařízení o spojování, a tudíž ze svého rozsahu působnosti vylučuje transakce, které „[nemohou] být považován[y] za operac[e] přispívající k uskutečnění spojení“. (13) Z toho plyne, že k uskutečnění spojení ve smyslu článku 7 nařízení o spojování „dojde v okamžiku, kdy strany spojení uskuteční operace přispívající k trvalé změně kontroly cílového podniku“. (14)

(23)

Soudní dvůr dále výslovně upřesnil, že „částečné uskutečnění spojení spadá do působnosti téhož článku“, protože jinak by nebyla zajištěna účinná kontrola spojování podniků. (15)

(24)

Soudní dvůr poté dodal, že za tímtéž účelem zajištění účinné kontroly spojení ex ante bod 20 odůvodnění nařízení o spojování stanoví, že „je vhodné považovat za jediné spojení operace, které jsou úzce propojeny“. (16) Soudní dvůr upřesnil, že tento požadavek úzkého propojení z oblasti působnosti čl. 7 odst. 1 vyjímá transakce, které „ačkoli jsou provedeny v rámci jediného spojení, nejsou nezbytné ke změně kontroly podniku dotčeného spojením“. (17) Soudní dvůr upřesnil, že „[u]vedené operace totiž – i když mohou být podpůrné či přípravné pro spojení – nemají přímou funkční vazbu na uskutečnění spojení, takže jejich provedení v zásadě nemůže narušit účinnost kontroly spojení podniků“. (18)

(25)

Soudní dvůr dal tudíž jasně najevo, že za účelem určení, zda došlo k předčasnému uskutečnění, musí být transakce provedené v souvislosti se spojením považovány za „nezbytné ke změně kontroly“ nad cílovým podnikem, pokud „mají přímou funkční vazbu na uskutečnění“ tohoto spojení. (19) V tomto smyslu měl Soudní dvůr za to, že spojení je uskutečněno „operací, která zcela či zčásti, fakticky či právně přispěje ke změně kontroly cílového podniku“ (20).

(26)

Na tomto základě, ve scénáři režimů „parkování“ nebo „uskladňování“ popsaných v bodě 35 konsolidovaného sdělení, uskutečnění prvního stupně jediné transakce (tj. mezitímní transakce) obvykle již odpovídá předčasnému uskutečnění spojení. Tato skutečnost je dána tím, že tyto dva stupně jsou ze své podstaty úzce propojené a že v rámci struktury zvolené stranami je mezitímní transakce obvykle nezbytná k dosažení změny kontroly nad cílovým podnikem v tom smyslu, že má přímou funkční vazbu na uskutečnění tohoto spojení. To znamená, že mezitímní transakce (alespoň částečně) přispívá ke změně kontroly nad cílovým podnikem, jak to je vyžadováno v rozsudku ve věci Ernst & Young.

IV. POUŽITÍ NA PROJEDNÁVANÝ PŘÍPAD

A. Mezitímní a konečná transakce společně tvoří jediné spojení

(27)

S ohledem na právní rámec uvedený v oddíle II a na základě dostupných důkazů má Komise pro účely této věci za to, že mezitímní a konečná transakce tvoří jediné spojení ve smyslu odst. 3 nařízení o spojování a judikatury unijních soudů. Tato skutečnost je dána tím, že byť jde o právně odlišné po sobě následující transakce, tvoří součást jediného ekonomického projektu, prostřednictvím něhož společnost Canon získala od společnosti Toshiba kontrolu nad společností TMSC, a to z níže uvedených důvodů.

(28)

Zaprvé, na základě souboru důkazů shromážděných v této věci má Komise za to, že mezitímní transakce byla provedena pouze s ohledem na konečnou transakci.

(29)

Zadruhé, ze smluv o transakcích a z různých interních dokumentů společnosti Canon vyplývá, že společnost MS holding měla od počátku fungovat jako dočasný nabyvatel a že jejím jediným účelem bylo usnadnit společnosti Canon získání kontroly nad společností TMSC. Dokládá to i) skutečnost, že společnost Canon navrhla a aktivně se účastnila založení společnosti MS Holding včetně navržení její podnikové struktury, a ii) neexistence skutečného hospodářského zájmu společnosti MS Holding ve vztahu ke společnosti TMSC s výjimkou její úlohy dočasného nabyvatele, za který získala odměnu v pevně stanovené výši.

(30)

Zatřetí, společnost Canon byla jedinou stranou, která mohla určit identitu konečného nabyvatele společnosti TMSC, ať už i) uplatněním svých akciových opcí po obdržení všech povolení podle antimonopolních předpisů nebo ii) v (nepravděpodobném) případě, že by tato povolení nebyla vydána, prodejem akciových opcí nabyvateli dle vlastního uvážení. Společnost Canon tyto skutečnosti nerozporovala. Předčasnou nezvratnou úhradou celé částky (ve výši 5 280 milionů EUR) za společnost TMSC nesla společnost Canon hospodářské riziko za celkovou operaci coby mezitímní transakci.

(31)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Komise dospěla k závěru, že mezitímní a konečná transakce společně tvoří jediné spojení, protože se mezitímní transakce uskutečnila pouze s cílem realizovat konečnou transakci, přičemž jediným účelem společnosti MS Holding bylo usnadnit společnosti Canon získání kontroly nad TMSC a společnost Canon byla jedinou stranou, která mohla určit totožnost konečného nabyvatele společnosti TMSC a od okamžiku mezitímní transakce nesla hospodářské riziko celé operace.

B. Mezitímní transakce přispěla k trvalé změně kontroly nad společností TMSC

(32)

S ohledem na právní rámec uvedený v oddíle II a na základě dostupných důkazů má Komise za to, že v rámci struktury zvolené stranami přispěla mezitímní transakce k trvalé změně kontroly nad společností TMSC. Mezitímní transakce byla nezbytná k tomu, aby došlo ke změně kontroly nad společností TMSC v tom smyslu, že měla přímou funkční vazbu na uskutečnění tohoto spojení, a to z níže uvedených důvodů.

(33)

Zaprvé, dvoustupňová struktura transakce zahrnující dočasného nabyvatele byla navržena společností Canon a schválena společností Toshiba během nabídkového řízení ohledně společnosti TMSC. Tato struktura byla zvolena proto, aby po dobu mezitímní transakce umožnila společnosti Canon převést plnou cenu za konečnou transakci a společnosti Toshiba vzdát se kontroly nad společností TMSC (což je první stupeň přesunu kontroly nad společností TMSC ze společnosti Toshiba na společnost Canon).

(34)

Bez této dvoustupňové struktury transakce, kterou navrhla společnost Canon, by se společnost Toshiba nemohla vzdát kontroly nad společností TMSC a nezvratně obdržet platbu za její prodej před koncem března 2016, protože společnost Toshiba by musela čekat, až ohledně prodeje společnosti TMSC obdrží povolení podle antimonopolních předpisů. Z návrhů, které společnost Toshiba předložila a obdržela, byla dvoustupňová struktura společnosti Canon jediným návrhem, který umožňoval změnu v kontrole nad společností TMSC způsobem, který řešil finanční potřeby společnosti Toshiba.

(35)

Zadruhé, společnost Canon měla velký podíl na prodeji akcií společnosti TMSC s hlasovacími právy společnosti MS Holding v době mezitímní transakce. Společnost Canon předkládala návrhy a připomínky ohledně založení společnosti MS Holding a ohledně smlouvy uzavřené mezi společnostmi Toshiba a MS Holding na nabytí akcií ve společnosti TMSC s hlasovacími právy.

(36)

Zatřetí, tím, že společnost Canon nezvratně uhradila celou částku za získání společnosti TMSC již ve fázi mezitímní transakce, se v podstatě stala jedinou stranou, která mohla určit identitu konečného nabyvatele společnosti TMSC a od počátku nesla za celou operaci hospodářské riziko. Kontrola společnosti MS Holding nad společností TMSC byla z povahy věci dočasná.

(37)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Komise dospěla k závěru, že mezitímní transakce (alespoň částečně) přispěla ke změně kontroly nad cílovým podnikem ve smyslu rozsudku ve věci Ernst & Young (21). Z toho vyplývá, že mezitímní transakce představovala částečné uskutečnění spojení, prostřednictvím něhož společnost Canon získala trvalou kontrolu nad společností TMSC.

C. Spojení bylo uskutečněno předtím, než bylo oznámeno Komisi, a předtím, než jej Komise povolila

(38)

Provedením mezitímní transakce dne 17. března 2016 (kdy byly uzavřeny obě smlouvy, které se staly základem mezitímní transakce) společnost Canon ve smyslu čl. 4 odst. 1 nařízení o spojování částečně uskutečnila spojení, prostřednictvím něhož získala trvalou kontrolu nad společností TMSC předtím, než ho oznámila Komisi, k čemuž došlo dne 12. srpna 2016.

(39)

Provedením mezitímní transakce dne 17. března 2016 (kdy byly uzavřeny obě smlouvy, které se staly základem mezitímní transakce) společnost Canon ve smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení o spojování částečně uskutečnila spojení, prostřednictvím něhož získala trvalou kontrolu nad společností TMSC předtím, než ho Komise povolila, k čemuž došlo dne 19. září 2016.

(40)

Komise tudíž dospěla k závěru, že společnost Canon (částečně) uskutečnila své spojení předtím, než ho oznámila Komisi, a předtím, než ho Komise povolila, čímž se dopustila porušení čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 nařízení o spojování.

D. Společnost Canon jednala přinejmenším z nedbalosti

(41)

Komise má za to, že společnost Canon se dopustila porušení přinejmenším z nedbalosti, protože věděla, nebo přinejmenším měla vědět, že svým jednáním poruší čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 nařízení o spojování. Komise zohledňuje následující důvody.

(42)

Zaprvé, Canon je velká nadnárodní společnost, která má k dispozici značné právní zdroje. Komise má tudíž za to, že společnost Canon si byla vědoma unijních pravidel kontroly spojování podniků i povinností, které z nich vyplývají.

(43)

Zadruhé, bod 35 konsolidovaného sdělení, které se od svého přijetí dne 10. července 2007 nezměnilo, podnikům jasně vysvětluje postoj Komise k uskladňovacím strukturám. Toto vysvětlení nerozporovaly rozsudky unijních soudů ve věci Odile Jacob. V těchto rozsudcích unijní soudy neposuzovaly ani nerozhodovaly, zda v souvislosti se spojeními, které je nutno nahlašovat, strukturovanými prostřednictvím uskladňování představuje uskutečnění mezitímní transakce předtím, než je ohlášeno Komisi, a předtím, než ho Komise povolí, porušení čl. 4 odst. 1 a/nebo odst. 7 čl. 1 nařízení o spojování (22).

(44)

Zatřetí, i kdyby společnost Canon pochybovala o legálnosti transakční struktury spojení, mohla a měla kontaktovat Komisi prostřednictvím procesu konzultací ohledně použitelnosti čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 nařízení o spojování. Společnost Canon tak neučinila.

(45)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Komise dospěla k závěru, že se společnost Canon dopustila porušení čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 nařízení o spojování přinejmenším z nedbalosti.

V. POKUTY

(46)

Komise se domnívá, že porušení procesních pravidel ze strany společnosti Canon opravňuje uložení značných pokut s ohledem na skutečnosti nebo prvky rozvedené níže.

a)	Porušení, kterých se společnost Canon dopustila, jsou závažné povahy, protože oslabují účinnost unijního systému kontroly spojování podniků.

Pokud jde o závažnost, společnost Canon jednala přinejmenším v nedbalosti, protože věděla, nebo přinejmenším měla vědět, že svým jednáním poruší čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 nařízení o spojování. Komise rovněž zohlednila skutečnost, že transakce společností Canon/TMSC nevzbudila obavy z ohrožení hospodářské soutěže a byla prohlášena za slučitelnou s vnitřním trhem na základě čl. 6 odst. 1 nařízení o spojování.

c)	Pokud jde o délku trvání, porušení čl. 4 odst. 1 nařízení o spojování bylo jednorázové a porušení čl. 7 odst. 1 nařízení o spojování trvalo 6 měsíců a 2 dny, a bylo tudíž relativně časově omezené.

d)	V této věci nejsou žádné přitěžující ani polehčující okolnosti.

(47)

Celková výše pokut uložených v této věci za porušení je přiměřená povaze, závažnosti a délce trvání obou porušení.

VI. VÝŠE POKUT

(48)

S ohledem na zvláštní okolnosti projednávané věci, a zejména s ohledem na povahu, závažnost a délku trvání porušení uvedených v oddíle V výše, má Komise za to, že je vhodné podle čl. 14 odst. 2 písm. a) a b) nařízení o spojování uložit pokutu ve výši 14 000 000 EUR za porušení čl. 4 odst. 1 nařízení o spojování a pokutu ve výši 14 000 000 EUR za porušení čl. 7 odst. 1 nařízení o spojování.

(1) Jestliže nedošlo k využití akciových opcí, nemohlo dojít ani k výkonu hlasovacích práv spojených s podkladovými akciemi. Akciové opce nebylo možné využít, dokud nebyla získána všechna příslušná schválení podle antimonopolních předpisů.

(2) Formulář CO ve věci M.8006 – Canon/Toshiba Medical Systems Corporation, bod 8.

(3) Věc M.8006 – Canon/Toshiba Medical Systems Corporation.

(4) Rozsudek ze dne 31. května 2018, Ernst & Young P/S v. Konkurrencerådet, C-633/16, ECLI:EU:C:2018:371.

(5) Podle čl. 3 odst. 1 nařízení o spojování: „Spojení se považuje za vzniklé, jestliže dojde ke změně kontroly na trvalém základě v důsledku: a) fúze dvou či více původně nezávislých podniků nebo částí podniků, nebo b) získáním, jednou či více osobami již kontrolujícími nejméně jeden podnik nebo jedním či více podniky, ať již na základě koupě cenných papírů nebo majetku, smlouvy či jiným způsobem, přímé nebo nepřímé kontroly nad celkem nebo částmi jednoho či více podniků.“

(6) Ustanovení čl. 2 odst. 1 nařízení o spojování.

(7) Rozsudek ze dne 12. prosince 2012, Electrabel v. Komise, T-332/09, EU:T:2012:672, body 245–246.

(8) Soudní dvůr uznal, že vymezení pojmu spojení podle článku 3 nařízení o spojování je klíčové pro vymezení oblasti působnosti článku 7 nařízení o spojování. Viz rozsudek ve věci Ernst & Young, bod 44.

(9) Ustanovení čl. 3 odst. 1 a 2 nařízení o spojování.

(10) Rozsudek ze dne 23. února 2006, Cementbouw Handel & Industrie v. Komise, T-282/02, EU:T:2006:64, bod 106.

(11) Cementbouw Handel & Industrie v. Komise, bod 106.

(12) Rozsudek ve věci Ernst & Young, bod 40.

(13) Rozsudek ve věci Ernst & Young, bod 43.

(14) Rozsudek ve věci Ernst & Young, bod 46.

(15) Rozsudek ve věci Ernst & Young, bod 47.

(16) Rozsudek ve věci Ernst & Young, bod 48.

(17) Rozsudek ve věci Ernst & Young, bod 49.

(18) Rozsudek ve věci Ernst & Young, bod 49.

(19) Rozsudek ve věci Ernst & Young, bod 49.

(20) Rozsudek ve věci Ernst & Young, bod 59.

(21) Ernst & Young, bod 46.

(22) Viz věc T-279/04, Éditions Odile Jacob v. Komise, bod 162. Viz též věc C-551/10, Editions Odile Jacob v. Komise, body 27 a 33. Viz rovněž rozhodnutí Komise o povolení v této věci z roku 2004, jmenovitě věc M.2978 – Lagardère/Natexis/VUP.