Stanovisko Evropského výboru regionů Kroky k zajištění efektivnějšího a demokratičtějšího rozhodování v daňové politice EU

(2019/C 404/02)

Zpravodaj	:	Christophe ROUILLON (FR/SES), starosta obce Coulaines
Odkaz	:	sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě a Radě Kroky k zajištění efektivnějšího a demokratičtějšího rozhodování v daňové politice EU, 15. ledna 2019 COM(2019) 8 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

1.

souhlasí s Komisí v tom, že globalizace, digitalizace a rozvoj ekonomiky služeb způsobují velmi dynamické daňové změny;

2.

připomíná, že již vyzval Komisi, aby využila překlenovací ustanovení k uplatňování hlasování kvalifikovanou většinou, zejména v oblasti daní (1). V této souvislosti vítá usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. března 2019 o finančních trestných činech, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových únicích (zpráva výboru TAX3), v němž EP vyzývá Komisi, aby v případě potřeby použila postup stanovený v článku 116 SFEU;

3.

poukazuje na to, že v souladu s čl. 4 odst. 2 SFEU je vnitřní trh sdílenou pravomocí EU a členských států a že článek 113 SFEU stanoví mechanismy umožňující harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daňové politiky, aby bylo zajištěno fungování vnitřního trhu a zabránilo se narušení hospodářské soutěže. Domnívá se, že návrh na zavedení hlasování kvalifikovanou většinou na tomto základě, který by v souladu se závazkem Komise neměl zasahovat do výsad členských států při stanovování přímých daňových sazeb fyzických či právnických osob, by měl jít ruku v ruce s větším zapojením Evropského parlamentu a vnitrostátních a regionálních parlamentů, neboť existují regiony s legislativními pravomocemi v oblasti daňové politiky;

4.

konstatuje, že cílem návrhu Komise není svěřit Evropské unii nové pravomoci. Komise rovněž nenavrhuje zasahovat do pravomocí členských států při stanovování přímých daňových sazeb fyzických či právnických osob;

5.

připomíná, že posílená spolupráce (články 326–334 SFEU) může být uplatněna na daňové záležitosti a umožňuje, aby se nejméně 9 členských států dohodlo na společných právních předpisech, jak tomu bylo v případě navrhované daně z finančních transakcí. Posílená spolupráce by však měla být až poslední alternativou po vyčerpání možností, které nabízí běžné fungování orgánů, neboť posílená spolupráce může vést k roztříštěnosti vnitřního trhu a je v zásadě založena na mezivládním přístupu;

6.

je potěšen, že během svého současného funkčního období předložila Komise 26 legislativních návrhů, jejichž cílem je posílit boj proti finanční trestné činnosti a agresivnímu daňovému plánování (2), jakož i zvýšit účinnost vybírání a rozdělování daní; zdůrazňuje, že Rada dosáhla určitého pokroku, pokud jde o významné iniciativy k reformě zdanění právnických osob. Všechny tyto iniciativy však ještě dokončeny nebyly;

7.

rovněž konstatuje, že menšina členských států v Radě blokuje i jiné iniciativy než ty, které se týkají daňových úniků nebo vyhýbání se daňovým povinnostem. Patří sem návrhy na daň z finančních transakcí předkládané od roku 2011 a návrhy na zdanění digitálních služeb, které VR podpořil;

Evropský daňový systém a demokracie

8.

připomíná neodmyslitelnou vazbu mezi daňovým systémem a demokracií, neboť dějiny liberálních demokracií jsou úzce spjaty se snahou získat souhlas daňových poplatníků s tím, že finanční prostředky a daňové výdaje budou podléhat demokratické kontrole, v duchu zásady „žádné zdanění bez zastoupení“;

9.

zdůrazňuje, že podle nedávného průzkumu Eurobarometru (3) je boj proti nekalým daňovým praktikám prioritní oblastí činnosti EU pro tři čtvrtiny respondentů; domnívá se proto, že Komise zvolila ke zveřejnění svého návrhu vhodný okamžik, neboť přispěje k demokratické diskusi před volbami do Evropského parlamentu; mimo jiné se domnívá, že EU bude schopna lépe čelit protievropskému populismu, bude-li evropská daňová politika řízena transparentnějším a demokratičtějším způsobem („znovupřevzetí kontroly“);

10.

konstatuje, že vyhýbání se daňovým povinnostem ze strany nadnárodních společností je v EU i nadále problematické, a domnívá se, že by měla být více prosazována individuální šetření, neboť nekalé jednání jednoho subjektu neurčuje chování kolektivní;

Náklady za jednomyslnost v oblasti daní

11.

poukazuje na to, že v jednotném hospodářském rámci je nezbytné nastolit rovnováhu mezi regulací daňové soutěže mezi členskými státy a v některých případech i v jejich rámci, a potřebou zabránit tomu, aby státní daňová svrchovanost jednoho členského státu zasahovala do daňové svrchovanosti jiného členského státu, například z důvodu neexistence definice vhodného maximálního rozdílu mezi příslušnými daňovými sazbami nebo existencí agresivních daňových modelů. Daňová rozhodnutí jednoho členského státu mohou skutečně významně ovlivnit příjmy jiných členských států a jejich manévrovací prostor pro vlastní politická rozhodnutí. Vnitrostátní daňová suverenita je navíc omezena zvyšující se mobilitou daňové základny. VR se proto domnívá, že je vhodnější zdůraznit koncepci daňové suverenity sdílené na evropské úrovni;

12.

konstatuje, že ruku v ruce s pokrokem v evropské integraci a s významnou a rychlou transformací ekonomiky vznikla i integrační nerovnováha, neboť kapitál a služby se v EU volně pohybují, zatímco členské státy si stanovují své daňové předpisy nezávisle na sobě. V dobách, kdy byl rozvoj vnitřního trhu omezen především na obchod se zbožím, byly přeshraniční dopady daňového systému mnohem omezenější než dnes, kdy se společnosti opírají především o nehmotná aktiva, údaje a automatizaci, přičemž je přidaná hodnota jen obtížně kvantifikovatelná;

13.

zdůrazňuje, že v zájmu ochrany rozpočtů Unie a členských států před ztrátami způsobeními daňovými podvody a nezaplacenými daněmi je společné úsilí na evropské i vnitrostátní úrovni zcela zásadní. Konstatuje, že jen plný a účinný výběr daní umožní státům a místním a regionálním orgánům, a nepřímo i Evropské unii, aby poskytovaly kvalitní a nákladově efektivní veřejné služby, zejména v oblasti vzdělávání, zdraví, dostupného bydlení, bezpečnosti a boje proti trestné činnosti, a financovaly boj proti změně klimatu, prosazování rovnosti mezi muži a ženami, veřejnou dopravu a základní infrastruktury, což povede k pokroku z hlediska naplňování cílů udržitelného rozvoje. Mohlo by to vést k případnému snížení celkové daňové zátěže evropských občanů a podniků;

14.

domnívá se, že jednomyslnost v oblasti daní brzdí naplňování i dalších cílů EU, zejména pokud jde o rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, včetně revize směrnice o zdanění energie, jejímž cílem je začlenit emise CO2 do daňové sazby pro palivo, oběhové hospodářství a reforma systému vlastních zdrojů;

15.

konstatuje, že podle nedávné studie způsobila řada strategií pro vyhýbání se daňovým povinnostem podniků v EU ztráty příjmů ve výši přibližně 50–70 miliard EUR, což představuje ztrátu způsobenou pouhým přesunem zisků a odpovídá nejméně 17 % výnosů daní z příjmu právnických osob v roce 2013, a 160–190 miliard EUR po započtení odhadované ztráty vyplývající z individualizovaných daňových režimů velkých nadnárodních společností;

16.

připomíná, že vyhýbání se daňovým povinnostem dopadá i na místní a regionální orgány, neboť místní nebo regionální daně jsou vybírány na základě vnitrostátní daňové základny a místní a regionální orgány ve většině členských států dostávají podíl příjmů z vybraných vnitrostátních daní z příjmů právnických osob;

17.

poukazuje na to, že pravidla EU pro DPH pocházejí z roku 1993, přestože měla být přechodná. Požadavek jednomyslnosti znemožnil jakoukoli podstatnou reformu, a to navzdory nejnovějšímu technologickému vývoji a změnám na trhu. V mnoha případech členské státy stále uplatňují rozdílná pravidla pro vnitrostátní a přeshraniční transakce. VR zdůrazňuje, že především tato skutečnost brání dokončení jednotného trhu a vede k nákladným postupům pro stále více evropských společností s přeshraniční působností. Zjednodušení a modernizace pravidel DPH v EU by snížilo administrativní zátěž pro přeshraniční podniky a zároveň by podnikům přineslo celkové úspory ve výši 15 miliard EUR ročně. Současná situace škodí zejména malým a středním podnikům, které nemají dostatečné finanční a lidské zdroje k tomu, aby se vypořádaly s právní složitostí daňových pravidel;

18.

domnívá se, že zrušení požadavku jednomyslnosti v oblasti daní by Evropské unii umožnilo hájit postavení nejen nejnižšího společného evropského jmenovatele, ale posílilo by i její ambice v kontextu mezinárodních daňových záležitostí, zejména v souvislosti s činností OECD v oblasti zdanění digitální ekonomiky a přesouvání zisku (BEPS);

Plán

19.

podporuje zásadu odstupňovaného přístupu, který navrhuje Komise, a domnívá se, že tento přístup by měl být zohledněn v kontextu evropského semestru a měl by umožňovat, aby se řešily zejména systémy agresivního daňového plánování;

20.

doufá, že v první fázi bude zavedeno hlasování kvalifikovanou většinou u iniciativ, které nemají přímý dopad na práva zdanění členských států, jejich základy daně nebo daňové sazby, ale jsou nezbytné pro zlepšení správní spolupráce a vzájemné pomoci mezi členskými státy v boji proti daňovým podvodům a únikům. VR by rovněž uvítal, kdyby první fáze zahrnovala iniciativy, které podnikům v EU usnadní dodržování daňových předpisů;

21.

pozastavuje se nad tím, že Komise navrhuje použít konkrétní překlenovací ustanovení čl. 192 odst. 2 SFEU v oblasti životního prostředí až v druhé fázi, neboť daňový systém je pro naplňování cílů udržitelného rozvoje ze strany EU zcela zásadní; navrhuje, aby Evropská komise navrhla použití přechodného ustanovení v případě ekologického zdanění od první fáze. Zejména by bylo nutné zavést koordinovaný evropský přístup ke zdanění letectví, na který se v současnosti nevztahuje žádný evropský daňový systém, například pokud jde o zavedení DPH u letenek nebo zdanění kerosenu.

---

(1)  Viz odstavec 6 usnesení k pracovnímu programu Evropské komise na rok 2019 (RESOL-VI/33) přijatého 6. února 2019.

(2)  Evropská komise definuje agresivní daňové plánování jako „zneužívání technických aspektů daňového systému nebo mezer vznikajících mezi dvěma či více daňovými systémy pro účely snižování daňové povinnosti“;

https://ec.europa.eu/taxation_customs/sites/taxation/files/taxation_papers_71_atp_.pdf

(3)  http://www.europarl.europa.eu/news/cs/headlines/economy/20160707STO36204/boj-proti-danovym-podvodum-75-evropanu-chce-od-eu-vic.