EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 31.10.2019

COM(2019) 559 final

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Vyváření předpokladů pro zvýšení dlouhodobých ambicí

Zpráva o pokroku EU při provádění opatření v oblasti klimatu za rok 2019

{SWD(2019) 396 final}

1.PLNĚNÍ MEZINÁRODNÍCH ZÁVAZKŮ EU

Stanovení vize dosažení klimatické neutrality do roku 2050

V listopadu 2018 představila Evropská komise svou strategickou vizi „Čistá planeta pro všechny“ 1 . Tato strategie ukazuje, že Evropa může směřovat ke klimatické neutralitě, pokud bude investovat do realistických technologických řešení, zvýší participaci občanů a sladí opatření v klíčových oblastech, jako je průmyslová politika, finance či výzkum, a pokud zároveň zajistí sociální spravedlnost tak, aby přechod na tuto ekonomiku proběhl spravedlivým způsobem. Obrázek 1 ukazuje jednu z možných cest k dosažení nulových čistých emisí skleníkových plynů v roce 2050.

Obrázek 1: Křivka emisí skleníkových plynů v EU při nárůstu teploty o 1,5 stupně 2

Strategická vize Komise je výzvou pro všechny instituce EU, vnitrostátní parlamenty, podnikatelský sektor, nevládní organizace, města a obce a také pro občany (zejména pro mladé lidi), aby se podíleli na zjištění toho, aby EU v této oblasti i nadále hrála vedoucí úlohu a motivovala další mezinárodní partnery ke stejnému úsilí. Strategická vize Komise byla v průběhu roku 2019 předmětem rozsáhlých diskusí mezi orgány EU a zúčastněnými stranami. Tato fundovaná diskuse je krokem k přijetí a předložení ambiciózní dlouhodobé strategie jakožto příspěvku k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) do začátku roku 2020, jak vyžaduje Pařížská dohoda.

I když v roce 2018 hospodářství EU nadále rostlo, emise skleníkových plynů se snížily o 2,0 %.

Podle předběžných údajů (viz obrázek 2) se emise skleníkových plynů v EU (včetně mezinárodní letecké dopravy) v roce 2018 snížily oproti hodnotám z roku 1990 o 23 %. EU je tedy na dobré cestě k dosažení svého cíle podle Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, jímž je snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 o 20 % 3 . V roce 2018 byly emise o 2,0 % nižší než v roce 2017. Emise skleníkových plynů v EU tedy byly na nejnižší úrovni od roku 1990. Od roku 1990 do roku 2018 vzrostl kombinovaný HDP EU o 61 %. Intenzita emisí skleníkových plynů v hospodářství, definovaná jako poměr mezi emisemi a HDP klesla na 303 g ekv. CO2/EUR, což je méně než polovina z roku 1990.

Obrázek 2: Celkové emise skleníkových plynů v EU včetně emisí z mezinárodní letecké dopravy (historické emise 1990–2018, předpokládané emise se stávajícími a s dodatečnými 4 opatřeními na období 2019–2030) a cíle snižování emisí skleníkových plynů. 

Emise ze stacionárních zařízení, na něž se vztahuje systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) a které nejčastěji pocházejí z výroby elektřiny a tepla a z průmyslu, poklesly mezi roky 2017 a 2018 o 4,1 % 5 . Ke snížení došlo zejména při výrobě elektřiny a tepla, což je v souladu s trendem posledních pěti let, kdy emise z tohoto odvětví výrazně poklesly. Tento vývoj odráží především změny v palivech používaných k výrobě tepla a elektřiny, včetně nárůstu využívání obnovitelných zdrojů energie.

Emise, na něž se nevztahuje EU ETS (jako jsou emise z dopravy, stavebnictví, zemědělství a odpadu), se mezi roky 2017 a 2018 snížily o 0,9 %. Ke snížení dochází po třech letech, během nichž emise z těchto odvětví mírně rostly. Snížení lze připsat především využívání energie v budovách. Emise ze zemědělství se rovněž mírně snížily, zatímco v porovnání s rokem 2017 došlo k malému nárůstu emisí z dopravy.

Kromě toho se v roce 2018 dále zvyšovaly emise z mezinárodní letecké dopravy, za posledních pět let vzrostly o 19 %. Tyto emise jsou v podstatě zahrnuty do EU ETS, v současnosti však existuje omezení na lety v Evropském hospodářském prostoru (EHP).

EU zavedla právní předpisy k dosažení cíle pro rok 2030

Unie oznámila výši vnitrostátně stanoveného příspěvku podle Pařížské dohody – snížení domácích emisí skleníkových plynů do roku 2030 nejméně o 40 % v porovnání s rokem 1990. Jak je uvedeno na obrázku 3, zavedla EU právní předpisy, které jí umožní tomuto závazku dostát. Účinné provádění všech cílů v oblasti klimatu, energetiky a mobility stanovených v právu Unie by mohlo dokonce vést ke snížení emisí skleníkových plynů v roce 2030 v EU-28 až o 45 % v porovnání s rokem 1990.

Spolupráce s Norskem a Islandem na dosažení cíle pro rok 2030

Norsko a Island se dohodly, že budou při plnění svých cílů v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 40 % ve srovnání s úrovněmi v roce 1990 spolupracovat s EU. V kontextu Dohody o EHP budou Norsko a Island od roku 2021 provádět nařízení o „sdílení úsilí“ a nařízení o LULUCF. Norsko a Island se účastní systému EU ETS již od roku 2008.

	EMISE SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ	ENERGIE Z OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ	ENERGETICKÁ ÚČINNOST	VZÁJEMNÉ PROPOJENÍ	KLIMA V	CO2
					PROGRAMECH FINANCOVANÝCH Z PROSTŘEDKŮ EU	Z
2020	–20 %	20 %	20 %	10 %	2014–2020
					20 %
					2021–2027	AUTOMOBILŮ
2030	alespoň –40 %	≥ 32 %	≥ 32,5 %	15 %	25 %
						–37,5 %
						dodávek –31 %
						nákladních aut –30 %
		Do roku 2023 je možné předložit návrh na zvýšení cílů

Obrázek 3: Rámec politiky EU v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030

Členské státy určí další politiky a opatření k dosažení cílů pro rok 2030

V roce 2018 členské státy poprvé vypracovaly návrh integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu 6 . Návrhy plánů ukazují, že členské státy ve vytyčování cesty k dosažení cílů v oblasti klimatu a energetiky pro rok 2030 výrazně pokročily, i když je stále třeba vynakládat další úsilí. Evropská komise analyzovala souhrnné účinky návrhů plánů na dosažení cílů pro rok 2030 a vydala doporučení pro jednotlivé země 7 . Členské státy musí dokončit své plány do konce roku 2019.

Podle souhrnu nejnovějších vnitrostátních odhadů emisí skleníkových plynů se předpokládá, že s již provedenými vnitrostátními politikami a opatřeními budou v roce 2030 emise o 30 % nižší. Uskutečněním opatření nebo ambicí plánovaných či deklarovaných v návrzích integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu se podle odhadů dosáhne cíle celkového snížení emisí skleníkových plynů v EU o 40 %.

Nejnovější odhady členských států předložené v návaznosti na návrhy integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu ukazují, že při provádění plánovaných politik, bez ohledu na deklarované ambice (cíle), lze emise do roku 2030 snížit o 36 %. Tento odhad je o něco nižší než odhad v posouzení návrhů integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. Hlavním důvodem tohoto rozdílu je to, že posouzení návrhů integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu zohledňuje vnitrostátní cíle, které oznámilo Německo a Nizozemsko ve svých návrzích integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, a že Polsko ve svém návrhu uvedlo odhady s plánovanými opatřeními, ale nepředložilo je v rámci vykazování odhadů v roce 2019.

2.EMISE V SYSTÉMU EU PRO OBCHODOVÁNÍ S EMISEMI (EU ETS)

Systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) zahrnuje emise z přibližně 11 000 elektráren a výrobních závodů a leteckou dopravu v rámci států zapojených do systému a mezi těmito státy.

Podle údajů zanesených v registru Unie se odhaduje, že v roce 2018 emise ze stacionárních zařízení zapojených do systému EU ETS klesly o 4,1 % ve srovnání s rokem 2017. Ke snížení emisí došlo především díky odvětví energetiky, zatímco emise z průmyslu se snížily pouze mírně.

Pokud jde o vývoj emisí v oblasti letecké dopravy, v roce 2018 ověřené emise dále rostly a dosáhly 67 milionů tun CO2, což je nárůst o 4 % oproti roku 2017.

Obrázek 4 ukazuje historický a předpokládaný vývoj emisí v rámci ETS spolu se stropem a kumulovaným přebytkem povolenek v ETS.

Obrázek 4: Ověřené emise zahrnuté do ETS v období 2005–2018, odhady emisí se stávajícími opatřeními v období 2019–2030 předložené členskými státy, strop ETS ve fázích 2, 3 a 4 a kumulovaný přebytek povolenek ETS v období 2008–2018. V milionech tun ekv. CO2 8

Koncem června 2019 činil celkový počet mezinárodních použitých nebo vyměněných kreditů kolem 1,51 miliardy, což představuje více než 90 % odhadu povoleného maxima (1,6 miliardy). Jen ve fázi 3 (2013–2020) bylo do konce června 2019 vyměněno 453,49 milionu mezinárodních kreditů.

V rámci přípravy rezervy tržní stability, která má začít fungovat v roce 2019, Komise od poloviny května 2017 systematicky zveřejňuje údaje o přebytku 9 za předchozí roky. V květnu 2019 byl tento přebytek zveřejněn potřetí a představoval přibližně 1,65 miliardy povolenek 10 . Na základě přebytku z roku 2018 a revidovaných právních předpisů EU ETS pro čtvrté obchodovací období systému (2021–2030) se objem dražeb od září do prosince 2019 a od ledna do srpna 2020 sníží o téměř 397 milionů povolenek, tj. o 24 % přebytku.

3.EMISE, NA KTERÉ SE VZTAHUJE ROZHODNUTÍ O „SDÍLENÍ ÚSILÍ“

Emise z většiny odvětví, která nejsou zahrnuta do systému EU pro obchodování s emisemi, například emise z dopravy, stavebnictví, zemědělství (jiné emise než CO2) a odpadů, jsou upraveny právními předpisy EU o „sdílení úsilí.“ Rozhodnutí o sdílení úsilí 11 stanoví vnitrostátní emisní cíle pro rok 2020 vyjádřené jako procentuální změny oproti úrovním z roku 2005. Členské státy musejí rovněž od roku 2013 do roku 2020 dodržovat roční emisní limity. Nařízení o „sdílení úsilí“ 12 také stanoví vnitrostátní cíle pro emise na rok 2030.

Pokrok při plnění cílů v oblasti sdílení úsilí

Členské státy plánují, jak dosáhnout svých cílů v oblasti sdílení úsilí do roku 2030. Budou-li realizovány plánované politiky, mohla by EU do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů, na které se vztahuje rozhodnutí o „sdílení úsilí“, oproti roku 2005 o 27 až 28 % 13 . To je ve srovnání se stávajícími politikami, které by vedly ke snížení emisí do roku 2030 o 20 %, jasný pokrok. Aby však tohoto cíle snížení emisí o 30 % v rámci sdílení úsilí mohlo být dosaženo, budou muset členské státy stanovit dodatečná opatření. Evropská komise doporučila několika členským státům, aby ve svých konečných vnitrostátních plánech dále upřesnily svou strategii pro dosažení cíle snížení emisí mimo systém ETS 14 pro celé období 2021–2030.

Obrázek 5 znázorňuje rozdíly mezi cíli členských států do roku 2030 podle nařízení o „sdílení úsilí“ a jejich odhady se stávajícími a dodatečnými opatřeními.

Obrázek 5: Rozdíly mezi cíli podle nařízení o „sdílení úsilí“ na rok 2030 a předpokládanými emisemi se stávajícími opatřeními a s dodatečnými opatřeními v procentech emisí v základním roce 2005. Negativní hodnoty představují překročení cílů, pozitivní hodnoty ukazují, že cíle nejsou splněny.

Jak ukazuje obrázek 6, byly emise, na které se vztahuje rozhodnutí o „sdílení úsilí“, v roce 2018 o 11 % nižší než v roce 2005. Jedná se tedy o překročení průběžného cíle 8% snížení emisí o 3 procentní body. Od zavedení systému v roce 2013 byly celounijní emise každý rok nižší než celkový strop. Tato situace vedla ke kumulovanému přebytku ročních emisních přídělů o přibližně 1 110 mil. tun ekvivalentu CO2 v období 2013–2018. Předpokládá se, že do roku 2020 zůstanou emise pod ročním limitem a že cíl pro rok 2020, pokud jde o emise, na něž se vztahuje rozhodnutí o „sdílení úsilí“, bude se stávajícími opatřeními překonán o 3 procentní body.

Obrázek 6: Emise v odvětvích zahrnutých do oblasti působnosti právních předpisů o „sdílení úsilí“ v období 2005–2030 a roční emisní příděly (mil. tun ekv. CO2 )

Emise v odvětvích, na něž se vztahují právní předpisy o „sdílení úsilí“, se od roku 2005 do roku 2014 postupně snižovaly. Od roku 2014 se emise ve třech po sobě následujících letech zvyšovaly, načež v roce 2018 následovalo snížení.

Více než třetina emisí, na které se vztahuje rozhodnutí o „sdílení úsilí“ pochází z dopravy. Po poklesu emisí mezi lety 2007 a 2013 se emise z dopravy v posledních pěti letech každoročně zvyšovaly a jsou nyní pouze o 3 % nižší než v roce 2005. Členské státy předpokládají, že při provádění stávajících opatření bude do roku 2030 dosaženo mírného snížení (o 7 % oproti roku 2005). Předpokládají však, že při provedení plánovaných politik a opatření se emise z dopravy do roku 2030 sníží oproti roku 2005 o 18 %.

Klíčovými faktory pro snižování emisí ze silniční dopravy jsou normy pro emise CO2 pro nové automobily a dodávky. Ačkoli jsou průměrné emise CO2 na kilometr u nových osobních automobilů a dodávek nižší než stávající platné cíle, jak je znázorněno na obrázku 7 níže, předběžné údaje za rok 2018 ukazují, že oproti roku 2017 se emise zvýšily. Aby mohly být nadcházející cíle pro rok 2020 a 2021 splněny, budou muset výrobci vozidel výrazně snížit emise vyráběných vozidel, v průměru přibližně o 25 g CO2/km u osobních automobilů a o 11 g CO2/km u dodávek.

Obrázek 7: Průměrné emise CO2 na kilometr u nových osobních automobilů a dodávek

Ke snížení emisí skleníkových plynů z dopravy přispívá směrnice o jakosti paliv. Ukládá členským státům povinnost požadovat, aby dodavatelé paliv snížili intenzitu emisí skleníkových plynů během životního cyklu dodávaných paliv o 6 % do roku 2020 ve srovnání s rokem 2010. Průměrná intenzita emisí skleníkových plynů z paliv dodávaných v roce 2017 byla o 3,4 % nižší než v roce 2010 (na základě údajů z 22 členských států, které byly poprvé oznámeny v roce 2019). Jak je znázorněno na obrázku 8, dosažený pokrok se v jednotlivých členských státech značně liší, ale téměř všechny by měly urychleně přijmout další opatření, aby bylo zajištěno splnění cíle stanoveného pro rok 2020.

Obrázek 8: Snížení intenzity emisí skleníkových plynů z paliv dosažené dodavateli paliv v EU ve 22 členských státech, na základě jejich zpráv předložených v letech 2010–2017

Emise z využívání energie v budovách vykazují určité meziroční variace kvůli změnám v poptávce po vytápění souvisejícím s počasím. V dlouhodobějším horizontu emise vykazují sestupný trend, který má do roku 2030 pokračovat. Předpokládané snížení emisí odráží dostupnost obchodovatelných technologií, které snižují poptávku po energii a zlepšují integraci obnovitelných zdrojů. Členské státy naplánovaly nové politiky, které mohou snížit emise rychleji.

Emise (jiných skleníkových plynů než CO2) ze zemědělství byly v roce 2018 na podobné úrovni jako v roce 2005 a očekává se, že při zachování stávajících politik zůstanou v období do roku 2030 stabilní. I při provádění plánovaných politik se předpokládá pouze menší snížení.

Emise z nakládání s odpady se mezi lety 2005 a 2018 snížily o 33 % a tento prudký pokles má dále pokračovat.

Emise z průmyslu a dalších odvětví, na něž se vztahuje rozhodnutí o sdílení úsilí, byly v roce 2017 o 12 % nižší než v roce 2005 a má se za to, že budou dále klesat. V této souvislosti se v případě mnoha látek poškozujících ozonovou vrstvu jedná zároveň o silné skleníkové plyny. EU již plní své mezinárodní závazky, pokud jde o ukončení spotřeby látek poškozujících ozonovou vrstvu do roku 2020, jak to vyžaduje Montrealský protokol. S výjimkou roku 2012 byla spotřeba těchto látek v EU ve smyslu Montrealského protokolu 15 od roku 2010 záporná. Spotřeba v roce 2017 byla vypočtena na –4 080 metrických tun. Záporná spotřeba znamená, že více látek poškozujících ozonovou vrstvu je zničeno nebo vyvezeno, než bylo vyrobeno nebo dovezeno. Tyto výsledky ukazují, že pokud existují alternativy, které jsou šetrnější k životnímu prostředí, látky poškozující ozonovou vrstvu se znovu nepoužívají.

Komise vyhodnotila nařízení o látkách poškozujících ozonovou vrstvu 16 v roce 2019. Hodnocení ukazuje, že i když je nařízení při dosahování svých cílů velmi účinné, je možné těchto výsledků dosáhnout účinnějším způsobem.

Fluorované plyny (F-plyny) patří do skupiny plynů, které se často používají jako náhražka látek poškozujících ozonovou vrstvu. F-plyny jsou však silné skleníkové plyny. Nařízení o fluorovaných skleníkových plynech 17 upravuje postupné celounijní ukončování používání hydrofluoruhlovodíků (HFC) od roku 2015 a další opatření zaměřená na emise F-plynů s cílem snížit emise do roku 2030 o dvě třetiny ve srovnání s rokem 2014. Na HFC se rovněž vztahuje kigalská změna Montrealského protokolu, která vstoupila v platnost dne 1. ledna 2019.

Údaje za rok 2017 ukazují, že dodávka F-plynů se z hlediska dopadu na klima (v ekvivalentech CO2) snížila o 2 %, avšak z hlediska množství se ve srovnání s rokem 2016 zvýšila o 3 %. V roce 2017 bylo celkové množství uvedené na trh v rámci režimu kvót o 0,4 % nižší než maximální povolené množství 18 . Tento úspěch odráží posun směrem k plynům s nižším potenciálem globálního oteplování a ukazuje, že nařízení efektivně snižuje emise fluorovaných plynů.

Plnění povinností plynoucích z rozhodnutí o sdílení úsilí členskými státy

Všech 28 členských států splnilo v letech 2013–2016 své povinnosti plynoucí z rozhodnutí o sdílení úsilí. Malta v každém dotčeném roce překročila své roční emisní příděly, avšak deficit pokryla nákupem ročních emisních přídělů od Bulharska. Finsko, Polsko, Irsko, Německo a Belgie překročily své roční emisní příděly v roce 2016, ale byly schopny vyrovnat schodek prostřednictvím přebytku ročních emisních přídělů převedených z předchozích let. Švédsko svůj plný příděl nevyužilo a přebytek povolenek ze svých ročních emisních přídělů od roku 2013 do roku 2016 smazalo s cílem posílit environmentální vyváženost systému. Všechny ostatní členské státy započítaly přebytek svých přídělů pro případné využití v pozdějších letech. Pro splnění povinností plynoucích z rozhodnutí o sdílení úsilí nebyly použity žádné mezinárodní kredity z mechanismu čistého rozvoje nebo společného provádění.

Cyklus plnění povinností pro rok 2017 probíhá. V roce 2017 překročila Malta svůj roční emisní příděl o 23 procentních bodů. Malta proto bude muset opět nakupovat roční emisní příděly a/nebo kredity z mezinárodních projektů. Emise v Německu, Polsku, Irsku, Estonsku, Rakousku, Bulharsku a na Kypru překročily roční emisní příděly na rok 2017 o 2–7 procentních bodů. Rovněž Litva a Lucembursko emisemi mírně překročily své roční emisní příděly. Tyto členské státy mají přebytky ročních emisních přídělů převedené z předchozích let, které lze použít k zajištění souladu.

Kumulativní přebytek ročních emisních přídělů na jednotlivé členské státy v období 2013–2017 je znázorněn na obrázku 9.

Obrázek 9: Kumulativní přebytek ročních emisních přídělů za období 2013–2017 vyjádřený jako procentuální poměr k emisím v základním roce 2005

Předběžné údaje za rok 2018 ukazují, že situace je podobná jako v roce 2017. Malta překročila svůj roční emisní příděl o 27 procentních bodů, Irsko o 12 procentních bodů a Polsko o 9 procentních bodů. Také Estonsko, Lucembursko, Německo, Rakousko, Bulharsko, Kypr, Finsko a Belgie měly vyšší emise než je jejich roční emisní příděl. Všechny tyto členské státy již překročily své roční emisní příděly v roce 2016, 2017 nebo v obou letech.

V roce 2018 by s výjimkou Malty měly být všechny členské státy schopny splnit své povinnosti převedením přebytků ročních emisních přídělů z předchozích let. V letech 2019 a 2020 však některé členské státy již nemusí mít dostatečný přebytek z předchozích let, aby mohly pokrýt svůj potenciální schodek. Z odhadů vyplývá, že u Malty, Německa, Irska a Rakouska lze v období 2013–2020 očekávat čistý schodek ročních emisních přídělů. V případě čistého schodku budou členské státy muset použít mechanismy flexibility uvedené v rozhodnutí o sdílení úsilí (nad rámec započtení a vypůjčení emisních přídělů).

4.VYUŽÍVÁNÍ PŮDY, ZMĚNY VE VYUŽÍVÁNÍ PŮDY A LESNICTVÍ

Při využívání půdy a v lesnictví mohou emise CO2 vznikat, ale mohou být také z ovzduší pohlcovány. Členské státy EU se zavázaly, že od roku 2013 do roku 2020 zajistí, aby emise skleníkových plynů a jejich pohlcování díky dodatečným opatřením v tomto odvětví byly započítány do jejich cíle pro snížení emisí podle Kjótského protokolu. Tyto emise a jejich pohlcování se však nezapočítávají do cíle EU snížit domácí emise do roku 2020 o 20 %.

Obrázek 10: Předběžně započítané emise a jejich pohlcování související s činnostmi vykazovanými podle Kjótského protokolu ve druhém kontrolním období, EU-28 19  

„Započítané“ debetní a kreditní položky EU související s jednotlivými činnostmi za období 2013–2017 vytvářejí průměrný propad –111,9 mil. tun ekvivalentu CO2 20 . V letech 2013 až 2017 klesly započítané čisté kredity z –133,9 na –80,5 mil. tun ekvivalentu CO2. Tato množství pro EU zahrnují jak „povinné“ (zalesňování/opětovné zalesňování, odlesňování a obhospodařování lesů), tak „volitelné“ činnosti v rámci Kjótského protokolu 21 .

Výše popsané snížení čistých kreditů je do velké míry výsledkem klesání kreditů nebo přeměnou kreditů v debety po úhradách za lesní hospodářství v Chorvatsku, Česku, Dánsku, Francii, Itálii, Litvě, Portugalsku, Slovinsku a Spojeném království. Hlavním důvodem je nárůst těžby, který je důsledkem zejména výrazného nárůstu poptávky po dřevu a vnitrostátních politik, a v menší míře i toho, že více lesů dosahuje tzv. mýtného věku, např. v Dánsku a Francii. K vyšším emisím přispěly i přírodní škodliví činitelé. Například emise z lesních požárů v roce 2017 v Itálii a Portugalsku patřily mezi nejvyšší kdy zaznamenané. V Litvě, Slovinsku a Česku lesy dramaticky poškodili škůdci a větrné bouře.

Není jisté, zda tento trend bude pokračovat. V souvislosti se změnou klimatu však lze předpokládat, že události způsobené přírodními škodlivými činiteli budou stále častější. Vývoj trhu bude záviset především na hospodářském kontextu. Očekává se, že v důsledku politik, které vstoupí v platnost v roce 2021, bude přibývat iniciativ týkajících se nahrazování materiálů a používání dřeva jako zdroje energie a rovněž programů zalesňování a obnovy lesů.

Podle účetních pravidel pro druhé kontrolní období Kjótského protokolu vykazují Kypr, Česko, Finsko, Francie, Itálie, Lotyšsko, Litva, Nizozemsko, Portugalsko a Slovinsko alespoň za jeden rok tohoto předběžného účetního období čistý debet.

Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 poprvé integruje emise a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy. Od roku 2021 požaduje nařízení o LULUCF 22 , aby každý členský stát zajistil, že započtené emise z využívání půdy budou zcela kompenzovány rovnocenným ekvivalentem pohlcení CO2 z atmosféry prostřednictvím opatření v této oblasti. Toto „pravidlo nulového pasivního zůstatku“ znamená, že členské státy musejí kompenzovat emise z odlesňování například ekvivalentními propady uhlíku v důsledku zalesňování nebo zlepšení udržitelného řízení stávajících lesů.

Členské státy předložily vnitrostátní plány započítávání pro lesnictví, včetně navrhovaných referenčních úrovní pro lesy. Odborná skupina návrhy posoudila po technické stránce 23 a Evropská komise vydala technická doporučení pro zlepšení těchto vnitrostátních plánů 24 . Na základě toho by členské státy měly své plány do 31. prosince 2019 revidovat.

Emisemi a jejich pohlcováním v oblasti LULUCF se rovněž zabývalo sdělení Komise „Čistá planeta pro všechny“ 25 . V současnosti půdy v EU ukládají více emisí, než při jejich využívání vzniká. I když se předpokládá, že se tento propad bude zmírňovat, bude muset spolu s dalšími technologickými řešeními hrát větší úlohu, aby bylo možné zbývající emise z jiných odvětví vyrovnat a dosáhnout nulových čistých emisí do roku 2050, jak je znázorněno na obrázku 1.

5.VÝVOJ POLITIKY OD ŘÍJNA 2018

EU dále vyvíjí svůj politický rámec pro snižování emisí skleníkových plynů a přizpůsobování se změně klimatu. V posledním roce došlo k významnému pokroku ve snižování emisí ze silniční dopravy a při podpoře udržitelného financování.

Silniční doprava

Nařízení přijaté dne 17. dubna 2019 26 stanoví nové emisní normy pro osobní automobily a dodávky od roku 2020. Do roku 2025 budou muset být průměrné emise z nových osobních automobilů o 15 % nižší a do roku 2030 o 37,5 % nižší než v roce 2021, u dodávek se bude požadovat snížení o 15% do roku 2025 a 31 % do roku 2030 oproti roku 2021.

Emisní normy CO2 pro těžká vozidla v EU byly poprvé stanoveny nařízením 27 přijatým dne 20. června 2019. Emise z nákladních automobilů nově uváděných na trh v EU budou muset být do roku 2025 v průměru o 15 % a do roku 2030 o 30 % nižší než v roce 2019. .

Obě nařízení stanoví počínaje rokem 2025 mechanismy motivující k zavádění vozidel s nulovými a nízkými emisemi na základě referenčních hodnot. Zahrnují rovněž nová ustanovení s cílem zajistit reprezentativnost monitorovaných emisí v reálném provozu.

Dále byla dne 20. června 2019 přijata revize směrnice o čistých vozidlech 28 s cílem podpořit řešení v oblasti čisté mobility v rámci zadávání veřejných zakázek.

V neposlední řadě je třeba zmínit jednání mezi Evropským parlamentem a Radou o revizi i) směrnice o euroznámce 29 , která má podpořit inteligentnější zpoplatnění silniční infrastruktury, a ii) směrnice o kombinované přepravě 30 na podporu kombinovaného využívání různých druhů dopravy (např. nákladních vozidel a vlaků) při přepravě zboží.

Udržitelné financování

Pro dosažení cílů EU v oblasti klimatu je nutná změna struktury investic. V rámci legislativního prostředí přizpůsobuje EU svůj rámec pro finanční a kapitálové trhy výzvám, které přináší změna klimatu. V březnu 2018 navrhla Komise komplexní akční plán pro integraci udržitelnosti na kapitálových trzích 31 se třemi hlavními cíli: přesměrovat kapitálové toky směrem k udržitelným investicím, řídit finanční rizika vyplývající ze změny klimatu, zhoršování životního prostředí a sociálních otázek a podporovat transparentnost a dlouhodobý charakter finančních a hospodářských činností.

V květnu 2018 navrhla Evropská komise první legislativní balíček opatření 32 pro provádění tohoto akčního plánu. Spolunormotvůrci se dohodli na nařízení o zveřejňování informací ohledně udržitelných investic a rizik týkajících se udržitelnosti a na nařízení o referenčních hodnotách pro nízkouhlíkové investice a pro investice s pozitivním uhlíkovým dopadem. Komise vydala pokyny pro podniky k vykazování informací týkajících se klimatu podle směrnice o vykazování nefinančních informací 33 . Probíhají jednání o návrhu nařízení o zřízení rámce pro usnadnění udržitelného investování (prostřednictvím tzv. taxonomie). Pokračují rovněž přípravné a nelegislativní práce na dalších prvcích akčního plánu.

6.FINANCOVÁNÍ OPATŘENÍ V OBLASTI KLIMATU

Začleňování politik v oblasti klimatu do rozpočtu EU

EU se zavázala vyčlenit na výdaje související s klimatem v období 2014–2020 v průměru nejméně 20 % svého rozpočtu. Poslední dostupné údaje ukazují, že takové výdaje v roce 2018 představovaly 20,7 % rozpočtu 34 . Podle rozpočtového trendu by se v současném víceletém finančním rámci na tyto účely vynaložilo v průměru 209 miliard EUR (tedy 19,7 % rozpočtu).

Na základě tohoto úspěchu navrhla Komise dne 2. května 2018 ambicióznější cíl, podle něhož by v dalším víceletém rozpočtovém rámci (2021–2017) měly výdaje přispívající k dosažení cílů v oblasti klimatu představovat 25 % všech výdajů.  35

Obrázek 11: Výdaje z rozpočtu EU související s klimatem, 2014–2020 (v milionech EUR a procentních podílech rozpočtu EU)

Využívání příjmů z dražeb povolenek v rámci systému EU pro obchodování s povolenkami

V důsledku vyšších cen uhlíku vydělaly v roce 2018 členské státy na dražbách povolenek v systému EU ETS 13,6 miliardy EUR, což je o 8 miliard EUR více než v roce 2017. V roce 2018 bylo téměř 70 % těchto příjmů využito nebo se plánuje, že bude využito v oblasti klimatu a energetiky. V období 2013–2018 se tak využilo téměř 80 % příjmů nebo se jejich použití pro tyto účely plánuje. Většina z těchto příjmů se vynakládá na vnitrostátní a unijní účely, zatímco menší objem je určen pro klimatické a energetické účely na mezinárodní úrovni. Obrázek 12 ukazuje celkové příjmy ze systému EU pro obchodování s emisemi a jejich využití v oblasti klimatu a energetiky.

Obrázek 12: Využití příjmů z dražeb povolenek v rámci systému ETS, 2013–2018 (v miliardách EUR)

V případě příjmů, které byly využity vnitrostátně, byly nejvyšší částky vynaloženy na energii z obnovitelných zdrojů, energetickou účinnost a udržitelnou dopravu. Obrázek 13 ukazuje domácí využití příjmů z dražeb.

Obrázek 13: Domácí využití příjmů z dražeb povolenek v rámci systému ETS, 2013–2018 (v miliardách EUR)

Rezerva pro nové účastníky na trhu (nástroj NER300)

NER300 je jedním z největších světových programů pro financování demonstračních projektů zaměřených na výrobu energie za pomoci inovativních nízkouhlíkových technologií. Je financován ze zpeněžení 300 milionů emisních povolenek v rámci systému EU ETS.

V návaznosti na dvě výzvy k předkládání návrhů bylo ve 20 členských státech EU poskytnuto financování pro 38 projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a jeden projekt na zachycování a ukládání uhlíku, celková výše těchto investic dosáhla 2,1 miliardy EUR. Sedm projektů je již v provozu a do konce roku 2019 bude zprovozněno dalších pět. Čtyři projekty pokračují v přípravné fázi a zahájí provoz nejpozději do 30. června 2021.

Vzhledem k náročným hospodářským a politickým podmínkám od návrhu programu NER300 nebylo 19 projektů, které byly vybrány pro financování, schopno získat dostatečnou dodatečnou finanční podporu a bylo do července 2019 staženo. Čtyři další projekty se nacházejí v různých fázích vývoje. Ze stažených projektů z obou výzev k předkládání návrhů se uvolnilo celkem 1,358 miliardy EUR, které mají být znovu investovány do stávajících finančních nástrojů (623 milionů EUR ze stažených projektů z první výzvy) a do inovačního fondu (735,5 milionu EUR z druhé výzvy) (viz rámeček).

Inovační fond

Inovační fond byl zřízen revidovanou směrnicí o ETS 36 . Při ceně uhlíku ve výši 20 EUR/tCO2 by se uvolnilo 10 miliard EUR na podporu demonstrací inovativních technologií a průlomových inovací v odvětvích, na něž se vztahuje systém EU ETS, na konkurenčním základě. Nařízení v přenesené pravomoci o fungování inovačního fondu vstoupilo v platnost v květnu 2019 37 . V průběhu roku 2019 se Komise aktivně zapojila do informačních činností s průmyslem a s členskými státy s cílem zvýšit povědomí o inovačním fondu a projednat klíčové otázky související s výběrem a prováděním projektů v každém odvětví. První výzva k předkládání návrhů má být zahájena v polovině roku 2020 a následně se budou konat pravidelné výzvy až do roku 2030 38 .

Modernizační fond

Modernizační fond bude podporovat nízkouhlíkové investice do energetických systémů v deseti členských státech EU s nízkými příjmy 39 , které jsou předem stanoveny ve směrnici o systému EU ETS. Při ceně uhlíku ve výši 20 EUR/tCO2 vznikne v nadcházejícím desetiletí částka ve výši přibližně 14 miliard EUR. Díky rozhodnutí pěti členských států převést část svých povolenek určených na účely solidarity a/nebo přechodně přidělených bezplatných povolenek se velikost fondu více než zdvojnásobila. Práce Evropské komise na zřízení modernizačního fondu byla zahájena řadou technických seminářů, které se konaly ve všech přijímajících členských státech od září 2018 do ledna 2019. Dále se připravuje prováděcí akt, k jehož přijetí by mělo dojít v první polovině roku 2020. 

LIFE – oblast klimatu

Program LIFE je nástrojem EU pro financování opatření v oblasti životního prostředí a klimatu. Spolufinancuje projekty s evropskou přidanou hodnotou. Celkový rozpočet na financování projektů v letech 2014–2020 činí 2,5 miliardy EUR v rámci podprogramu pro životní prostředí a 0,86 miliardy EUR v rámci podprogramu pro oblast klimatu. Většina projektů v rámci programu LIFE pro životní prostředí nabízí rovněž vedlejší přínosy v oblasti klimatu.

Opatření v oblasti klimatu v rámci programu LIFE podporují projekty v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně i správy a informací v oblasti klimatu. V rámci výzvy k účasti v programu LIFE na rok 2018 byly pro financování doporučeny návrhy příjemců z 21 členských států, přičemž největší podíl připadá na Španělsko, Itálii a Německo.

Navrhovaný víceletý finanční rámec na období 2021–2027 zahrnuje větší rozpočet na program LIFE pro životní prostředí a oblast klimatu ve výši 5,45 miliardy EUR.

V oblasti klimatu jsou plánovány dva podprogramy: „Zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně“ a „Přechod na čistou energii“. Očekává se, že rozpočet na opatření v oblasti klimatu bude v období 2021–2027 činit přibližně 1 miliardu EUR. Činnosti podprogramu Přechod na čistou energii jsou v současné době financovány z programu Horizont 2020 a budou financovány podobným rozpočtem.

Obrázek 14: Navrhované rozpočtové prostředky na program LIFE na období 2021–2027

7.PŘIZPŮSOBENÍ SE ZMĚNĚ KLIMATU

Za poslední rok bylo v provádění strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, která byla přijata v roce 2013, aby se členské státy připravily na současné a budoucí dopady změny klimatu, dosaženo značného pokroku:

ü26 členských států již zavedlo vnitrostátní strategie pro přizpůsobení se změně klimatu, ostatní členské státy své strategie dokončují 40 ;

üvíce než 1 900 měst v Evropě se prostřednictvím Paktu starostů a primátorů zavázalo posílit svou odolnost vůči změně klimatu (tj. zvýšení o přibližně 900 od roku 2018);

üněkolik návrhů vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu obsahuje cíle v oblasti přizpůsobení;

übyla vylepšena platforma CLIMATE-Adapt;

üEvropská komise zveřejnila aktualizaci své studie PESETA 41 o řadě dopadů změny klimatu, včetně ekonomického posouzení;

üprogram LIFE financuje projekty na přizpůsobení se změně klimatu v klíčových oblastech, jako jsou např. vodní zdroje.

Závěry hodnocení strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu provedeného v roce 2018 byly pozitivní 43 . Některé získané poznatky by mohly pomoci stanovit budoucí opatření pro přizpůsobení se změnám klimatu v Evropě, například:

·V důsledku mezinárodního vývoje je nutné, aby EU sladila svá opatření v oblasti přizpůsobení se změnám klimatu s Pařížskou dohodou, sendajským rámcem pro snižování rizika katastrof a cíli udržitelného rozvoje.

·Nutnost přizpůsobit se zrychlujícím se změnám klimatu je ještě větší než v době, kdy byla strategie přijata: musíme posílit infrastrukturu proti extrémním povětrnostním vlivům a dopadům změny klimatu.

·Do hodnocení a výběru možností přizpůsobení se změně klimatu je třeba lépe začlenit přístupy založené na ekosystémech.

·V rámci politiky a plánování v oblasti přizpůsobení se změnám klimatu by měla být větší pozornost věnována otázkám veřejného zdraví

V rámci programu Horizont Evropa byla zahájena mise zaměřená na přizpůsobení se změně klimatu a společenskou transformaci. Výboru této mise předsedá paní Connie Hedegaardová. Mise programu Horizont Evropa budou zajišťovat a řídit výzkum a inovace a prostřednictvím ambiciózních a zprostředkovatelných milníků usilovat o podporu průmyslu a veřejnosti.

8.MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE V OBLATI KLIMATU

Letectví

V roce 2018 přijala Rada Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) normy a doporučené postupy jako součást svého systému kompenzací a snižování emisí uhlíku v mezinárodním letectví (CORSIA). Cílem systému CORSIA je prostřednictvím kompenzací stabilizovat dopad emisí z mezinárodní letecké dopravy na úrovni roku 2020.

Na úrovni ICAO provádění pokračuje, stále však není dokončeno. První monitorovací povinnosti platí od roku 2019 a pilotní fáze začne v roce 2021. Zatímco 81 zemí, které jsou odpovědné za 76,6 % celosvětových emisí, se již od roku 2021 chce dobrovolně účastnit, stále existují nejasnosti ohledně konečného pokrytí a spolehlivosti systému z důvodu neúčasti zemí s významnými aktivitami v oblasti letectví a v důsledku rozhodnutí, která mají být přijata o emisních jednotkách způsobilých k započtení / pro kompenzaci.

Členské státy EU informovaly 44 ICAO o stávajících rozdílech mezi charakteristikami systému EU pro obchodování s emisemi v oblasti letectví a právně závaznými prvky systému CORSIA, které jsou v zájmu ochrany politického prostoru EU stanoveny v normách a doporučených postupech.

Námořní oblast

V roce 2018 přijala Mezinárodní námořní organizace (IMO) strategii pro snižování emisí skleníkových plynů z lodí, včetně mezinárodního závazku snížit emise do roku 2050 o nejméně 50 % ve srovnání s úrovněmi z roku 2008 (včetně průběžných cílů intenzity uhlíku). Jako členové Mezinárodní námořní organizace musí členské státy EU jednat v souladu s tímto závazkem.

Strategie IMO obsahuje seznam možných krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých opatření k dosažení cílů strategie, přičemž prioritou jsou opatření, která mohou přinést další snížení emisí již před rokem 2023, a to rovněž na základě stávajících opatření IMO, jako je index energeticky účinného designu a plán řízení energetické účinnosti lodí. Evropská komise je úzce zapojena do probíhajících jednání o konkrétních opatřeních v rámci IMO, včetně návrhů předložených členskými státy EU.

V roce 2018 začaly lodě vplouvající do přístavů v Evropském hospodářském prostoru sledovat a vykazovat své emise, přičemž první údaje o emisích byly zveřejněny dne 30. června 2019 45 . Systém má poskytnout spolehlivé informace na podporu rozhodování při tvorbě politik a nezbytné transparentnosti s cílem stimulovat zavádění energeticky účinných technologií a chování prospěšné energetické účinnosti. Do konce roku 2019 dokončí Evropská komise zprávu o prvním roce fungování systému.

V rámci Mezinárodní námořní organizace (IMO) bylo u lodí zahájeno dne 1. ledna 2019 sledování spotřeby paliva, přičemž první zprávy byly předloženy v roce 2020. V důsledku toho musí lodě vplouvající do přístavů EU podávat zprávy jak podle nařízení EU o monitorování, vykazování a ověřování, tak v rámci systému shromažďování údajů IMO.

Podpora rozvojových zemí

EU a její členské státy jsou stále největšími poskytovateli oficiální rozvojové pomoci rozvojovým zemím na světě – v roce 2018 poskytly 74,4 miliardy EUR. EU, její členské státy a Evropská investiční banka jsou rovněž největšími poskytovateli veřejných prostředků na financování opatření v oblasti klimatu, jejich příspěvek v roce 2017 dosáhl 20,4 miliardy EUR (nejnovější dostupný údaj) 46 .

Na Zelený klimatický fond (GCF) vyčlenily členské státy EU během počáteční mobilizace zdrojů pro tento fond celkem 4,7 miliardy USD, což je téměř polovina z celkově přislíbených prostředků ve výši 10,3 miliardy USD. Úloha Evropy v budoucnu pravděpodobně poroste. Německo a Norsko jsou prvními zeměmi, které oznámily zdvojnásobení příspěvků v probíhajícím kole doplňování zdrojů GCF.

Globální aliance pro boj proti změně klimatu + (GCCA+) je stěžejní iniciativou EU v oblasti klimatu. V období 2007–2020 poskytuje na opatření v oblasti klimatu a rozvoj kapacit v rozvojových zemích, zejména v nejméně rozvinutých zemích a malých ostrovních rozvojových státech granty ve výši 750 milionů EUR. V rámci současné aktualizace vnitrostátně stanovených příspěvků podle Pařížské dohody podporuje GCCA+ partnery při tvorbě politiky v oblasti klimatu a plánování ambiciózních opatření v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně.

Plán vnějších investic EU podporuje investice v rozvojových zemích v Africe a v zemích v sousedství EU. Dosud existuje osm záruk, které pomohou zavádět projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a konektivity a rozšířit je na miliony lidí v partnerských zemích. Například Evropská záruka za energii z obnovitelných zdrojů, kterou vedou čtyři evropské finanční instituce, by vedla k aktivaci až 3,4 miliardy EUR na projekty v subsaharské Africe. Tyto projekty by snížily emise uhlíku, snížily nedostatek energie, vytvořily až 12 000 pracovních míst a vytvořily dodatečné výrobní kapacity pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů o objemu přibližně 2 GW.

Dne 28. září 2018 byla zahájena jednání o novém partnerství mezi EU a regionem AKT (Afrika, Karibik a Tichomoří) po roce 2020. Plánovaná dohoda navazující na dohodu z Cotonou 47 zahrnuje velký společný závazek vůči opatřením v oblasti klimatu. Kromě toho byla v roce 2018 vytvořena nová aliance mezi Afrikou a Evropou pro udržitelné investice a zaměstnanost, která mimo jiné usiluje o posílení ochrany životního prostředí a práce.

Propojení systému obchodování s emisemi se Švýcarskem

Parlament EU a parlament Švýcarska poté, co v listopadu 2017 dohodu o propojení svých systémů obchodování s emisemi podepsaly, tuto dohodu nyní schválily. V dalším kroku musí Švýcarsko a EU dohodu o propojení ratifikovat, aby se mohla od 1. ledna 2020 začít uplatňovat.

(1)

COM(2018) 773 final: Čistá planeta pro všechny: Evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky.

(2)

Zdroj: COM(2018) 773 final.

(3)

Kromě cíle EU v rámci UNFCCC se EU společně s Islandem zavázala k závaznému snížení emisí ve druhém kontrolním období Kjótského protokolu (2013–2020). Cílem je snížit emise ve srovnání se základním rokem emisí (z větší části 1990) o 20 %. Rozsah je mírně odlišný od rozsahu cíle UNFCCC. V roce 2017 snížila EU a Island emise ve srovnání s referenčním rokem o 26 %.

(4)

Souhrn odhadů členských států. Stávající opatření jsou opatření, která členské státy již provádějí. Dodatečná opatření jsou opatření, která členské státy hodlají provést.

(5)

Tento údaj zahrnuje všech 31 zemí, které se účastní systému EU pro obchodování s emisemi.

(6)

Požadavek obsažený v nařízení (EU) 2018/1999 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu.

(7)

  https://ec.europa.eu/energy/en/topics/energy-strategy-and-energy-union/governance-energy-union/national-energy-climate-plans  

(8)

Údaj ukazuje ověřené emise ETS s odvětvovým a zeměpisným rozsahem ETS v příslušném roce, a proto ho před rokem 2013 nelze číst jako časovou řadu. Letectví je zahrnuto do stropu na období 2012–2018.

(9)

Přebytek odpovídá „celkovému počtu povolenek v oběhu“, jak je definován v rozhodnutí o zřízení rezervy tržní stability.

(10)

C(2019) 3288 final: Zveřejnění celkového počtu povolenek v oběhu v roce 2018 pro účely

rezervy tržní stability v rámci systému EU pro obchodování s emisemi.

(11)

Rozhodnutí č. 406/2009/ES o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020.

(12)

Nařízení (EU) 2018/842 o závazném každoročním snižování emisí skleníkových plynů členskými státy v období 2021–2030 přispívajícím k opatřením v oblasti klimatu za účelem splnění závazků podle Pařížské dohody.

(13)

Odhady členských států při provedení „dodatečných opatření“, které byly předloženy v březnu 2019, naznačují snížení o 27 %, zatímco posouzení scénářů s dodatečnými opatřeními v rámci návrhů vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu předpokládá 28% snížení.

(14)

Cíle snížení emisí, na něž se nevztahuje systém ETS, zahrnují vnitrostátní cíle stanovené v rámci nařízení o „sdílení úsilí“ a závazek „nulového pasivního zůstatku“ podle nařízení o LULUCF (viz kapitola 4).

(15)

Jedná se o souhrnný ukazatel, který integruje dovoz, vývoz, výrobu a likvidaci látek poškozujících ozonovou vrstvu, s výjimkou těch, které se používají jako vstupní suroviny.

(16)

Nařízení (ES) č. 1005/2009 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu.

(17)

Nařízení (EU) č. 517/2014 o fluorovaných skleníkových plynech.

(18)

Fluorované skleníkové plyny 2018 – údaje oznámené společnostmi o výrobě, dovozu, vývozu a likvidaci fluorovaných skleníkových plynů v Evropské unii, 2007– 2016, Evropská agentura pro životní prostředí.

(19)

Kredity pro obhospodařování lesů jsou limitované a prezentované jako roční průměry, pokud celkové kredity pro obhospodařování lesů v dotčeném období překračují simulovaný limit pro totéž období.

(20)

Účetnictví je prostředkem k hodnocení politik a zvyšování ambicí pro další opatření, pokud jde o snižování emisí a zvyšování jejich pohlcování. Je nutno vzít v úvahu, že debetní a kreditní položky jsou předběžné a jsou simulovány, protože konečné účty budou k dispozici až po skončení závazkového období (prosinec 2020). V závislosti na činnosti platí různá účetní pravidla: započítávání metodou gross-net se základní hodnotou 0 pro zalesňování/opětovné zalesňování a odlesňování, započítávání hodnotou net-net oproti výchozí úrovni (většinou emise a pohlcení emisí pro rok 1990) pro obhospodařování pastvin, obhospodařování orné půdy a obnovu vegetace a rozdíl oproti referenční úrovni pro obhospodařování lesů v lesním hospodářství.

(21)

Sedm členských států si zvolilo obhospodařování orné půdy, šest členských států obhospodařování pastvin, jeden členský stát si zvolil obnovu vegetace a jeden vysoušení a zavodňování mokřadů, ale musí ještě poskytnout vyčíslení.

(22)

Nařízení (EU) 2018/841 o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030.

(23)

http://ec.europa.eu/transparency/regexpert/index.cfm?do=groupDetail.groupDetail&groupID=3638&news =1

(24)

SWD(2019) 213 final.

(25)

COM(2018) 773 final.

(26)

Nařízení (EU) 2019/631, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy CO2 pro nové osobní automobily a pro nová lehká užitková vozidla.

(27)

Nařízení (EU) 2019/1242, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy CO2 pro nová těžká vozidla.

(28)

Směrnice (EU) 2019/1161 o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel.

(29)

https://ec.europa.eu/transport/modes/road/news/2017-05-31-europe-on-the-move_en

(30)

https://europa.eu/rapid/press-release_IP-17-4242_en.htm

(31)

COM(2018) 097 final.

(32)

  https://ec.europa.eu/info/publications/180524-proposal-sustainable-finance_en  

(33)

  https://ec.europa.eu/info/publications/non-financial-reporting-guidelines_en#climate  

(34)

     https://ec.europa.eu/info/sites/info/files/about_the_european_commission/eu_budget/draft-budget-2020-wd-13-web-1.4_soe.pdf

(35)

      https://ec.europa.eu/commission/publications/factsheets-long-term-budget-proposals_en  

(36)

Směrnice Evropského parlamentu Rady (EU) 2018/410 ze dne 14. března 2018, kterou se mění směrnice 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii, čl. 10a odst. 8.

(37)

28/05/2019 – C(2019) 1492 – Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/856, kterým se doplňuje směrnice 2003/87/ES, pokud jde o fungování inovačního fondu

(38)

https://ec.europa.eu/clima/policies/innovation-fund_en

(39)

     BG, CZ, EE, HR, LV, LT, HU, PL, RO a SK.

(40)

   Chorvatsko a Bulharsko na svých strategiích zatím ještě pracují.

(41)

  https://ec.europa.eu/jrc/en/peseta-iii  

(42)

  http://www.lifeagroclimawater.eu/  

(43)

  https://ec.europa.eu/clima/policies/adaptation/what_cs

(44)

      https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:32018D2027  

(45)

Nařízení (EU) 2015/757 o monitorování, vykazování a ověřování emisí CO2.

(46)

Údaje o financování opatření EU v oblasti klimatu za rok 2018 budou zveřejněny na podzim roku 2019 v závěrech Rady o financování opatření v oblasti klimatu.

(47)

Dohoda z Cotonou je zastřešujícím rámcem pro vztahy EU se zeměmi AKT. Její platnost skončí v únoru 2020.