P8_TC1-COD(2018)0189

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 16. dubna 2019 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/… o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních

(Vzhledem k tomu, že bylo dosaženo dohody mezi Parlamentem a Radou, postoj Parlamentu odpovídá konečnému znění legislativního aktu, nařízení (EU) 2019/1753.)

PŘÍLOHA K LEGISLATIVNÍNU USNESENÍ

Prohlášení Komise o možném rozšíření ochrany zeměpisných označení EU na nezemědělské produkty

Komise bere na vědomí usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. října 2015 o možném rozšíření ochrany zeměpisných označení EU na nezemědělské produkty.

Komise zahájila v listopadu 2018 studii, jejímž cílem bylo pro doplnění studie z roku 2013 získat další ekonomické a právní důkazy o ochraně zeměpisných označení nezemědělských produktů na jednotném trhu a další údaje o otázkách, jako je konkurenceschopnost, nekalá soutěž, padělání, vnímání spotřebitelů, náklady a přínosy, jakož i o účinnosti modelů ochrany zeměpisných označení nezemědělských produktů z hlediska zásady proporcionality.

V souladu se zásadami zlepšování právní úpravy a se závazky stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů bude Komise zkoumat studii, jakož i zprávu o účasti Unie na Ženevském aktu, jak je uvedeno v článku o monitorování a přezkumu nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních, a zváží všechny další možné kroky.

Prohlášení Komise o postupu uvedeném v čl. 9a odst. 3 nařízení

Komise konstatuje, že i když je postup uvedený v čl. 9a odst. 3 nařízení z právního hlediska nezbytný vzhledem k výlučné pravomoci Unie, může nicméně uvést, že v kontextu stávajícího acquis EU by jakýkoli takový zásah Komise byl výjimečný a řádně odůvodněný. V průběhu konzultací s členským státem vyvine Komise veškeré úsilí, aby společně s členským státem vyřešila případné obavy, a zabránila tak vydání záporného stanoviska. Komise konstatuje, že jakékoli záporné stanovisko by bylo písemně oznámeno dotčenému členskému státu a v souladu s článkem 296 SFEU by v něm byly uvedeny důvody, na nichž se zakládá. Komise by také ráda upozornila na to, že záporné stanovisko nebrání předložení další žádosti týkající se stejného označení původu, pokud byly důvody pro negativní stanovisko dále náležitě řešeny nebo již nejsou použitelné.

Prohlášení Komise k návrhu rozhodnutí Rady o přistoupení Evropské unie k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních

Komise konstatuje, že Unie má výlučnou vnější pravomoc v oblasti zeměpisných označení a jako samostatná smluvní strana přistupuje k Ženevskému aktu Lisabonské dohody. Výše uvedené vyplývá z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 25. října 2017 (věc C–389/15 – Komise v. Rada). S ohledem na výlučnou vnější pravomoc EU nemohou být členské státy samostatnými smluvními stranami Ženevského aktu a již by neměly samy chránit zeměpisná označení nově zapsaná třetími zeměmi, které jsou členy systému Lisabonské dohody. Vzhledem k výjimečným okolnostem daným tím, že sedm členských států je smluvní stranou Lisabonské dohody dlouhou dobu, že tyto státy mají na jejím základě zapsané značné duševní vlastnictví a že je nutný bezproblémový přechod, souhlasila by Komise výjimečně s tím, aby v zájmu EU byly v tomto konkrétním případě Bulharska, Česka, Slovenska, Francie, Maďarska, Itálie a Portugalska k přistoupení k Ženevskému aktu zmocněny.

Komise důrazně odmítá přetrvávající naléhání Rady, aby všechny členské státy EU, které tak budou chtít učinit, byly oprávněny ratifikovat Ženevský akt nebo k němu přistoupit zároveň s Unií, přičemž to zdůvodňuje regularizací hlasovacích práv Unie s ohledem na čl. 22 odst. 4 písm. b) bod ii) Ženevského aktu, a nikoli výše uvedenými výjimečnými okolnostmi.

Komise by dále chtěla připomenout, že vzhledem k tomu, že Unie u zeměpisných označení zemědělských produktů uplatňuje svou vnitřní pravomoc, nemohou mít členské státy EU vlastní vnitrostátní systémy ochrany zeměpisných označení zemědělských produktů.

Komise si tudíž vyhrazuje svá práva, včetně práva využít opravných prostředků proti rozhodnutí Rady, a v každém případě se domnívá, že tento případ nemůže představovat precedens pro jakékoli jiné stávající nebo budoucí mezinárodní dohody / dohody Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), zejména pokud EU na základě své výlučné pravomoci již mezinárodní dohody ratifikovala, avšak nejen v těchto případech.