V Bruselu dne 27.7.2018

COM(2018) 350 final

2018/0214(NLE)

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

o přistoupení Evropské unie k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních


DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.SOUVISLOSTI NÁVRHU

Odůvodnění a cíle návrhu

Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu z roku 1958 je smlouva spravovaná Světovou organizací duševního vlastnictví (WIPO) a mohou k ní přistoupit strany Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví. Smluvní strany mají povinnost chránit na svém území označení původu výrobků ostatních smluvních stran, která jsou uznávána a chráněna z tohoto titulu v zemi původu a zapsána u Mezinárodního úřadu WIPO, pokud ve lhůtě jednoho roku ode dne přijetí žádosti o zápis neprohlásí, že nemohou ochranu zajistit.

Smluvními stranami Lisabonské dohody je sedm členských států Unie: Bulharsko (od roku 1975), Česká republika (od roku 1993), Slovensko (od roku 1993), Francie (od roku 1966), Maďarsko (od roku 1967), Itálie (od roku 1968) a Portugalsko (od roku 1966). Tři členské státy Unie dohodu podepsaly, avšak neratifikovaly ji (Řecko, Rumunsko a Španělsko). Unie samotná smluvní stranou není, jelikož Lisabonská dohoda umožňuje pouze členství států.

Od roku 2009 do roku 2015 byla Lisabonská dohoda předmětem přezkumu za účelem i) zdokonalení stávajícího rámce, ii) vložení ustanovení, která upřesňují, že se systém Lisabonské dohody vztahuje i na zeměpisná označení, a iii) zahrnutí možnosti přistoupení mezivládních organizací, jako je EU.

Dne 7. května 2015 přijala Rada rozhodnutí, kterým zmocnila Komisi, aby se účastnila diplomatické konference, jež se ve dnech 11. až 21. května 2015 konala v Ženevě a na níž byl dne 20. května 2015 přijat Ženevský akt Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních (dále jen „Ženevský akt“). S ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 25. října 2017 ve věci C-389/15 bylo zmíněné rozhodnutí nahrazeno rozhodnutím Rady (EU) 2018/416 ze dne 5. března 2018 o zmocnění k zahájení jednání o revidované Lisabonské dohodě o označeních původu a zeměpisných označeních.

Ženevský akt rozšiřuje oblast působnosti systému Lisabonské dohody kromě označení původu i na všechna zeměpisná označení. Je slučitelný s Dohodou o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) spravovanou WTO a s příslušnými právními předpisy Unie týkajícími se ochrany zeměpisných označení zemědělských produktů a umožňuje, aby se smluvními stranami staly i mezinárodní organizace (jako je Evropská unie).

Revidovaná dohoda stanoví podmínky a postupy, jejichž prostřednictvím mohou smluvní strany požádat o ochranu zapsaných označení původu a zeměpisných označení, přičemž současně poskytuje náležité záruky a pro určité subjekty stanoví přechodná období.

Co se týká postupů pro podávání žádostí a mezinárodní zápis, smluvní strany mohou požadovat prohlášení o úmyslu užívat označení, je-li to nezbytné pro ochranu podle jejich vnitrostátního práva (čl. 5 odst. 5 Ženevského aktu a pravidlo 5 odst. 4 společného prováděcího řádu k Lisabonské dohodě a Ženevskému aktu Lisabonské dohody (dále jen „společný prováděcí řád“)). Co se týká informací o spojitosti mezi vlastnostmi výrobku a jeho zeměpisným původem, které jsou podle staré Lisabonské dohody nepovinné, ve smluvní straně nebude ochrana označení původu nebo zeměpisného označení zajištěna, pokud je v dané zemi tento požadavek povinný a žádost jej nesplňuje. V žádostech je podle nejlepší znalosti žadatele uvedeno, zda pro určité prvky označení původu nebo zeměpisného označení není ochrana udělena (pravidlo 5 odst. 5).

Poplatky za zápis se zvyšují z 500 CHF na 1 000 CHF a do budoucna byla zavedena flexibilita, jež členským státům umožňuje poskytnout v případě potřeby do rozpočtu další příspěvek. Za převedení zeměpisného označení ze starého systému na nový systém se hradí přechodový poplatek ve výši 500 CHF. Smluvní strany mohou požadovat individuální poplatek k uhrazení nákladů spojených s věcným přezkumem mezinárodního zápisu.

Článek 9 stanoví závazek každé smluvní strany poskytnout na svém území ochranu zapsaným označením původu a zeměpisným označením, a to v rámci svého právního systému a právní praxe, avšak v souladu s podmínkami tohoto aktu, s výhradou odmítnutí, vzdání se, prohlášení neplatnosti nebo zrušení, která mohou mít účinky na jejich území.

Článek 11 stanoví obsah ochrany. V čl. 11 odst. 1 písm. a) se vyžaduje, aby každá smluvní strana zajistila právní prostředky k ochraně proti jakémukoli užití označení původu nebo zeměpisného označení pro výrobky téhož druhu, ale jiného původu, a pro výrobky, které nejsou téhož druhu, nebo služby, pokud by takové užití uvádělo nebo naznačovalo souvislost mezi takovými výrobky nebo službami a uživateli označení původu či zeměpisného označení a pravděpodobně by poškozovalo jejich zájmy nebo oslabovalo pověst označení původu nebo zeměpisného označení, nebo z ní neprávem těžilo. Ustanovení čl. 11 odst. 1 písm. b) se mimoto vztahuje na jiné praktiky, které by mohly uvádět spotřebitele v omyl ohledně skutečného zdroje, původu nebo povahy výrobků. Ustanovení čl. 11 odst. 2 v podstatě rozšiřuje použití ustanovení čl. 11 odst. 1 písm. a) na případy uvedené v čl. 23 odst. 1 Dohody TRIPS („i když skutečný původ zboží je uveden, nebo je-li označení původu nebo zeměpisné označení užito v překladu nebo ve spojeni s výrazy jako „styl“, „druh“, „typ“, „značka“, „imitace“, „způsob“, „jak se vyrábí v“, „jako“, „podobný“ nebo obdobnými výrazy“), oblast působnosti však není omezena na vína a lihoviny.

Článek 12 zajišťuje, aby se chráněná označení nemohla následně považovat za zdruhovělá.

V čl. 13 odst. 1 je výslovně umožněna společná existence označení původu nebo zeměpisných označení s právy ze starší ochranné známky, a to v souladu se zjištěními panelu WTO ve sporu mezi EU a USA/Austrálií (DS174/DS290), že tato společná existence je založena na článku 17 Dohody TRIPS. Článek 13 umožňuje smluvním stranám stanovit omezené výjimky z práv přiznaných ochranné známce v tom smyslu, že takováto starší známka za určitých okolností neopravňuje vlastníka k tomu, aby zabránil přiznání ochrany zapsanému označení původu nebo zeměpisnému označení nebo jeho užívání v této smluvní straně.

V oznámení o odmítnutí účinků mezinárodního zápisu se uvedou důvody, na nichž se odmítnutí zakládá (článek 15). Zpětvzetí odmítnutí je možné podle postupů uvedených ve společném prováděcím řádu (pravidlo 11). Ačkoli v Ženevském aktu není uveden výslovný odkaz na jednání, která mají dosáhnout zpětvzetí odmítnutí ochrany označení původu nebo zeměpisných označení, tato jednání mohou být vedena i bez výslovného odkazu.

Článek 17 (Přechodné období) umožňuje stanovit lhůtu pro postupné ukončení předchozího užívání.

Co se týká důvodů pro prohlášení neplatnosti zapsaného označení původu nebo zeměpisného označení, příslušný článek 19 neodkazuje na důvody neplatnosti, umožňuje tudíž každé smluvní straně uplatňovat svá vnitrostátní pravidla v souladu s právními předpisy EU, které rovněž neobsahují seznam s výčtem důvodů pro prohlášení neplatnosti.

Ženevský akt vstoupí v platnost tři měsíce poté, co jej ratifikovalo pět stran (čl. 29 odst. 2).

S ohledem na Ženevský akt Lisabonské dohody má Unie výlučnou pravomoc. To vyplývá z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 25. října 2017 ve věci Komise v. Rada (C-389/15), v němž bylo objasněno, že účelem návrhu revidované Lisabonské dohody je především usnadnění a úprava obchodu mezi Evropskou unií a třetími státy a že za druhé má na tento obchod přímé a bezprostřední účinky, takže jeho projednání spadá do výlučné pravomoci, kterou Evropské unii přiznává čl. 3 odst. 1 SFEU v oblasti společné obchodní politiky podle čl. 207 odst. 1 SFEU.

Co se týká zemědělských produktů, Unie zavedla systémy jednotné a komplexní ochrany zeměpisných označení vín (1970), lihovin (1989), aromatizovaných vín (1991) a ostatních zemědělských produktů a potravin (1992). Vzhledem k výlučné povaze právních předpisů Unie týkajících se zeměpisných označení zemědělských produktů se nepředpokládá, že členské státy mají vlastní systémy ochrany, ani že samy chrání zeměpisná označení zemědělských produktů třetích zemí, které jsou členy systému Lisabonské dohody. Není-li však Unie smluvní stranou Ženevského aktu, nemůže předkládat zeměpisná označení zemědělských produktů zapsaná na úrovni Unie za účelem ochrany podle systému Lisabonské dohody ani chránit na základě zmíněného systému zeměpisná označení třetích zemí, které jsou jeho členy.

Aby mohla Unie řádně vykonávat svou výlučnou pravomoc s ohledem na Ženevský akt Lisabonské dohody a své funkce v rámci svých systémů komplexní ochrany zeměpisných označení zemědělských produktů, měla by se EU stát smluvní stranou.

Aby se mohla Evropská unie stát stranou Ženevského aktu, musí být nejméně jeden z jejích členských států smluvní stranou Pařížské úmluvy a Unie musí prohlásit, že je podle svých vnitřních postupů řádně zmocněna k tomu, aby se stala stranou tohoto aktu, a že podle její ustavující smlouvy platí právní předpisy, podle nichž lze získat ochranu zeměpisných označení na regionální úrovni. Stranami Pařížské úmluvy jsou všechny členské státy. Co se týká právních předpisů, podle nichž lze získat ochranu zeměpisných označení na regionální úrovni, Unie zavedla v souladu se svými ustavujícími smlouvami systémy jednotné a komplexní ochrany zeměpisných označení vín (1970), lihovin (1989), aromatizovaných vín (1991) a ostatních zemědělských produktů a potravin (1992).

Tímto návrhem rozhodnutí Rady žádá Komise Radu o zmocnění za účelem přistoupení Evropské unie k Ženevskému aktu.

Soulad s platnými předpisy v této oblasti politiky

Co se týká zemědělských produktů, Unie zavedla systémy jednotné a komplexní ochrany zeměpisných označení vín (1970), lihovin (1989), aromatizovaných vín (1991) a ostatních zemědělských produktů a potravin (1992). Prostřednictvím těchto systémů požívají chráněné názvy výrobků v celé EU dalekosáhlé ochrany, a to na základě procesu podávání jednotných žádostí. Hlavní ustanovení jsou v současnosti obsažena pro víno v nařízení (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, pro aromatizovaná vína v nařízení (EU) č. 251/2014 ze dne 26. února 2014, pro lihoviny v nařízení (ES) č. 110/2008 ze dne 15. ledna 2008 a pro zemědělské produkty a potraviny v nařízení (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012.

Soulad s ostatními politikami Unie

Přistoupení Unie k Ženevskému aktu Lisabonské dohody je v souladu s obecnou politikou EU týkající se prosazování a posílení ochrany zeměpisných označení prostřednictvím dvoustranných, regionálních a mnohostranných dohod.

2.PRÁVNÍ ZÁKLAD, SUBSIDIARITA A PROPORCIONALITA

Právní základ

Vzhledem k předmětu dohody by mělo být rozhodnutí Rady založeno na článku 207 a čl. 218 odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Subsidiarita (v případě nevýlučné pravomoci)

Podle čl. 5 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (Smlouva o EU) se na oblasti výlučné pravomoci EU zásada subsidiarity nevztahuje.

Proporcionalita

Bez přistoupení by Unie a její členské státy nemohly mít ani nadále ze Ženevského aktu Lisabonské dohody prospěch. Vzhledem k výlučné povaze obchodní politiky Unie, včetně obchodních aspektů duševního vlastnictví, se nepředpokládá, že členské státy EU mají vlastní systémy ochrany zeměpisných označení, ani že samy chrání zeměpisná značení zemědělských produktů třetích zemí, které jsou členy systému Lisabonské dohody. Není-li však samotná Unie smluvní stranou, nemůže předkládat zeměpisná označení zemědělských produktů zapsaná na úrovni Unie za účelem ochrany podle systému Lisabonské dohody ani chránit na základě zmíněného systému zeměpisná označení třetích zemí, které jsou jeho členy. Aby mohla EU řádně vykonávat svou výlučnou pravomoc s ohledem na zeměpisná označení zemědělských produktů v systému Lisabonské dohody, měla by se stát členem.

Volba nástroje

Vzhledem k článku 28 (Přístup k tomuto aktu) Ženevského aktu Lisabonské dohody je vhodným právním nástrojem rozhodnutí Rady o přistoupení Unie k Ženevskému aktu.

3.VÝSLEDKY HODNOCENÍ EX POST, KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ

Hodnocení ex post / kontroly účelnosti platných právních předpisů

Nevztahuje se na tento návrh.

Konzultace se zúčastněnými stranami

Dne 21. prosince 2017 byl zveřejněn plán přistoupení EU k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních s lhůtou pro konzultace se zúčastněnými stranami do 18. ledna 2018. Během uvedené lhůty bylo obdrženo osm připomínek. Všechny připomínky kromě jedné byly v zásadě kladné, pokud jde o iniciativu, a přistoupení EU podpořily. Ve třech připomínkách byl vysloven názor, že by EU měla pokročit v diskusi o uznávání a ochraně nezemědělských zeměpisných označení. Dvě připomínky se vyslovovaly proti užšímu seznamu, jelikož pro ochranu podle Ženevského aktu by měla být způsobilá všechna zeměpisná označení Unie.

Sběr a využití výsledků odborných konzultací

Studie z října 2012, kterou provedla společnost AND International a která se týkala hodnoty produkce zemědělských produktů a potravin, vín, aromatizovaných vín a lihovin chráněných zeměpisným označením („Value of production of agricultural products and foodstuffs, wines, aromatised wines and spirits protected by a geographical indication (GI)“ (http://ec.europa.eu/agriculture/external-studies/value-gi_en), určila řadu přínosů politiky EU týkající se zeměpisných označení pro spotřebitele (zajišťování jakosti), výrobce (otevřenost systému pro všechny výrobce, kteří splňují požadavky na jakost; spravedlivá hospodářská soutěž; cenová přirážka; účinná ochrana), celou společnost (spojování hodnotných výrobků s venkovskými oblastmi; zachování tradice; opětovné spojení výrobců a spotřebitelů) a životní prostředí (spojování tradičních výrobků s krajinou a zemědělskými systémy). Na základě vyhodnocení ekonomických údajů týkajících se každého z 2 768 zapsaných zeměpisných označení v EU-27 od roku 2005 do 2010 bylo ve studii konkrétně zjištěno, že v průměru představuje cena výrobku se zeměpisným označením 2,23násobek ceny srovnatelného výrobku bez zeměpisného označení. Hodnota tržeb z prodeje výrobků se zeměpisným označením EU (všechna odvětví) v roce 2010 činila 54,3 miliardy EUR (5,7 % celého odvětví výroby potravin a nápojů v EU); odhadovaná hodnota vývozu výrobků se zeměpisným označením EU činí 11,5 miliardy EUR (15 % vývozu potravinářského a nápojového průmyslu EU).

Posouzení dopadů

Požadavky na zlepšování právní úpravy vztahující se na iniciativu nezahrnují posouzení dopadů, plán provádění ani veřejnou konzultaci. Dne 21. prosince 2017 byl zveřejněn plán přistoupení EU k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních s lhůtou pro konzultace se zúčastněnými stranami do 18. ledna 2018. Obdrženo bylo osm připomínek.

V pokynech ke zlepšování právní úpravy je objasněno, že by posouzení dopadů mělo být provedeno pouze tehdy, je-li to užitečné, což je třeba posoudit v každém jednotlivém případě. Posouzení dopadů se v zásadě nevyžaduje v případech, kdy má Komise málo možností, nebo nemá vůbec na výběr. Tak je tomu v tomto případě, jelikož přistoupení k Ženevskému aktu Lisabonské dohody je odůvodněné vzhledem k výlučné pravomoci Unie s ohledem na záležitosti upravené Ženevským aktem a jelikož tento krok je rovněž logickým závěrem po přezkumu systému Lisabonské dohody, na němž se EU podílela.

Členství EU bude mít řadu výhod. Zajistí, aby byla stávající a budoucí zeměpisná označení zapsaná na úrovni EU, která však nebyla zapsána sedmi členskými státy v Lisabonské unii, způsobilá pro ochranu v rámci systému Lisabonské dohody. Zeměpisná označení EU by mohla ve všech stávajících a budoucích stranách Ženevského aktu v zásadě rychle získat vysokou úroveň časově neomezené ochrany. Zřízený mezinárodní rejstřík zlepší pověst evropských zeměpisných označení vzhledem k širokému geografickému rozsahu ochrany na základě Ženevského aktu. Očekává se, že lepší mezinárodní ochrana zeměpisných označení vyplývající z přistoupení EU upevní a případně rozšíří pozitivní dopady ochrany zeměpisných označení na inkluzivní růst a zaměstnanost v zemědělském odvětví v oblasti produkce s vysokou přidanou hodnotou, na obchod a investiční toky, na konkurenceschopnost podniků, a zejména malých a středních, jakož i na fungování vnitřního trhu a hospodářskou soutěž a ochranu práv duševního vlastnictví. Duševní vlastnictví zemědělců a výrobců potravin v souvislosti s výrobky chráněnými zeměpisným označením je náchylné k využití a ztrátě, zejména na světových trzích. Přistoupení EU k systému Lisabonské dohody pomůže zúčastněným stranám ve venkovských oblastech chránit na celosvětové úrovni to, co je cenné na místní úrovni, tudíž vyrovnat obvyklý trend globalizace směřující k jednotným normám pro komodity a tlak na snižování cen zemědělských produktů. V době současné politické a ekonomické nejistoty by to venkovským komunitám poskytlo zjevný důkaz toho, že EU brání a chrání jejich zájmy na celosvětové úrovni. Jelikož Ženevský akt je obecně rovnocenný právním předpisům EU týkajícím se ochrany zeměpisných označení zemědělských produktů, neočekává se, že přistoupení EU bude vyžadovat významné úpravy předmětu těchto právních předpisů.

Z administrativního hlediska poskytuje Ženevský akt jeden soubor pravidel pro získání ochrany ve všech státech, které jsou jeho členy, a tudíž jednodušší a účinnější mechanismus v porovnání se stávající praxí EU, kdy se různé místní postupy řeší prostřednictvím dvoustranných dohod. Z hlediska obchodní politiky prokáže odpovědnou vedoucí úlohu EU prosazující multilateralismus. Neočekává se, že přistoupení EU uloží hospodářským subjektům v EU nebo členským státům EU, které chtějí chránit zeměpisná označení v rámci systému Lisabonské dohody, dodatečné náklady nebo zátěž v porovnání se současnou situací. Naopak se očekává, že povede k snížení těchto správních nákladů a administrativní zátěže.

Pro podniky nebude přistoupení EU znamenat žádné dodatečné náklady na přizpůsobení, náklady na dodržování předpisů nebo transakční náklady ani jinou administrativní zátěž kromě potenciálních individuálních poplatků za přezkum, které mohou uplatňovat členové systému Lisabonské dohody, tyto náklady se však sníží o úspory plynoucí z mezinárodního postupu.

Ženevský akt umožňuje přistoupení EU spolu s jejími členskými státy. Vzhledem k jednotné a komplexní povaze systému ochrany zeměpisných označení zemědělských produktů v EU by neměla být označení původu nebo zeměpisná označení předložená sedmi členskými státy EU za účelem ochrany v systému Lisabonské dohody (v současnosti přibližně 800), která jsou způsobilá pro ochranu podle právních předpisů EU, nadále chráněna podle vnitrostátních předpisů, nýbrž výhradně prostřednictvím právních předpisů EU. Tak tomu bude i v případě ochrany zeměpisných označení, která pocházejí ze třetích zemí, jež jsou členy systému Lisabonské dohody, a která byla těmito zeměmi předložena za účelem ochrany. Přistoupení EU povede tudíž k nižší administrativní zátěži členských států EU spojené s účastí v systému Lisabonské dohody.

Po přistoupení EU bude zejména možné odkazovat na rejstřík v rámci systému Lisabonské dohody místo podrobného sjednávání ochrany zeměpisných označení na dvoustranné úrovni. To je v souladu s praxí v ostatních oblastech práv duševního vlastnictví, v nichž EU vyzývá své partnery, aby se připojili k mezinárodním dohodám o právech duševního vlastnictví, jako je Bernská úmluva o autorském právu a Madridský protokol o ochranných známkách, a dodržovali je, namísto vytváření sítě různých závazků, jež může být pro zúčastněné strany matoucí.

Přistoupení EU pravděpodobně poskytne více třetím zemím pobídku k tomu, aby se připojily k systému Lisabonské dohody, jelikož jim to zajistí přístup k ochraně v rámci celé Lisabonské unie a v případě rovnocennosti jejich systému se systémem EU mohou mít prospěch z účinného přezkumu jednotlivých zeměpisných označení.

Přistoupení EU může mít pozitivní vliv zejména na rozvojové země, které zvažují přistoupení k Ženevskému aktu, jelikož jejich zeměpisná označení by mohla prostřednictvím systému Lisabonské dohody získat ochranu v celé EU. Příznivý je zájem sedmnáctičlenného afrického úřadu duševního vlastnictví, OAPI, o přistoupení k Lisabonské dohodě, což dokládá přitažlivost nástroje týkajícího se zeměpisných označení pro ochranu práv zemědělců v rozvojových zemích a tradičních hodnot.

Pokud jde o možné nevýhody, ty lze spatřovat v dosud omezeném počtu členů systému Lisabonské dohody, obavě, že se dosažení pokroku v oblasti zeměpisných označení v rámci WTO může ještě více vzdálit, skepsi některých členských států EU s ohledem na přistoupení EU a nejistotě spojené s finančními dopady. Modernizovaný systém podle Ženevského aktu by však měl být pro potenciální nové členy přitažlivější. Pokrok v rámci WIPO by mohl mít pozitivní dopad na diskuse o zeměpisných označeních ve WTO, a to vytvořením náležitých synergií a přiblížením revidované Lisabonské dohody procesu v rámci WTO. Členské státy EU, které mají k systému Lisabonské dohody výhrady, se nemusí připojit. A konečně, členové systému Lisabonské dohody dosáhli pokroku ve svém úsilí o zajištění finanční udržitelnosti tohoto systému.

Při bližší úvaze převažují výhody přistoupení EU k Ženevskému aktu Lisabonské dohody nad nevýhodami. Za účelem přistoupení EU k systému Lisabonské dohody bude muset Komise vypracovat návrh právních aktů, které jsou zapotřebí pro přistoupení EU k Ženevskému aktu Lisabonské dohody a jeho provedení.

Účelnost právních předpisů a zjednodušení

Nevztahuje se na tento návrh.

Základní práva

Přistoupení Unie k Ženevskému aktu Lisabonské dohody přispěje k plnění čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, který stanoví, že duševní vlastnictví je chráněno.

4.ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

Viz připojený finanční výkaz.

5.OSTATNÍ PRVKY

Plány provádění a způsob monitorování, hodnocení a podávání zpráv

Nevztahuje se na tento návrh.

Informativní dokumenty (u směrnic)

Nevztahuje se na tento návrh.

Podrobné vysvětlení konkrétních ustanovení návrhu

Nevztahuje se na tento návrh.

2018/0214 (NLE)

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

o přistoupení Evropské unie k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 207 ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. a) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na souhlas Evropského parlamentu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu ze dne 31. října 1958 1 (dále jen „Lisabonská dohoda“) vytvořila zvláštní unii (dále jen „Zvláštní unie“) v rámci Unie na ochranu průmyslového vlastnictví, která byla zřízena Úmluvou na ochranu průmyslového vlastnictví, jež byla podepsána v Paříži dne 20. března 1883 (dále jen „Pařížská úmluva“). Podle podmínek Lisabonské dohody se smluvní strany zavazují chránit na svých územích označení původu výrobků jiných zemí Zvláštní unie, která jsou uznávána a chráněna z tohoto titulu v zemi původu a zapsána u Mezinárodního úřadu duševního vlastnictví Světové organizace duševního vlastnictví, pokud do jednoho roku ode dne přijetí žádosti o zápis neprohlásí, že takovouto ochranu nemohou zajistit.

(2)Stranami Lisabonské dohody je sedm členských států, a to Bulharsko (od roku 1975), Česká republika (od roku 1993), Francie (od roku 1966), Itálie (od roku 1968), Maďarsko (od roku 1967), Portugalsko (od roku 1966) a Slovensko (od roku 1993). Další tři státy Lisabonskou dohodu podepsaly, neratifikovaly ji však, konkrétně Řecko, Španělsko a Rumunsko. Samotná Unie stranou Lisabonské dohody není, jelikož tato dohoda stanoví, že k ní mohou přistoupit pouze státy.

(3)Dne 20. května 2015 byl přijat Ženevský akt Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních 2 (dále jen „Ženevský akt“), který Lisabonskou dohodu revidoval. Ženevský akt konkrétně rozšiřuje oblast působnosti Zvláštní unie tak, aby se ochrana označení původu výrobků vztahovala i na všechna zeměpisná označení ve smyslu Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví spravované WTO. Ženevský akt je slučitelný s touto dohodou a s příslušnými právními předpisy Unie týkajícími se ochrany označení původu a zeměpisných označení zemědělských produktů a umožňuje, aby se smluvními stranami staly i mezinárodní organizace.

(4)S ohledem na oblasti upravené Ženevským aktem má Unie výlučnou pravomoc. To bylo potvrzeno v rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 25. října 2017 ve věci C-389/15 3 , v němž bylo objasněno, že účelem návrhu revidované Lisabonské dohody, který byl následně přijat jako Ženevský akt, je především usnadnění a úprava obchodu mezi Unií a třetími zeměmi a že má na tento obchod přímé a bezprostřední účinky. Projednání Ženevského aktu proto spadá do výlučné pravomoci Unie, kterou Unii přiznává č. 3 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie v oblasti společné obchodní politiky podle čl. 207 odst. 1 zmíněné smlouvy, zejména co se týká obchodních aspektů duševního vlastnictví.

(5)Co se týká určitých zemědělských produktů, Unie zavedla systémy jednotné a komplexní ochrany zeměpisných označení vín (1970), lihovin (1989), aromatizovaných vín (1991) a ostatních zemědělských produktů a potravin (1992). Na základě výlučné pravomoci podle článku 3 Smlouvy o fungování Evropské unie by členské státy neměly mít vnitrostátní systémy ochrany označení původu a zeměpisných označení zemědělských produktů třetích zemí, které jsou členy Zvláštní unie. Není-li však Unie smluvní stranou Ženevského aktu, nemůže předkládat označení původu a zeměpisná označení zemědělských produktů zapsaná na úrovni Unie za účelem ochrany v rámci Zvláštní unie ani chránit označení původu a zeměpisná označení třetích zemí, které jsou členy Zvláštní unie, prostřednictvím systémů ochrany zavedených Unií.

(6)Aby mohla Unie řádně vykonávat svou výlučnou pravomoc s ohledem na oblasti, na něž se vztahuje Ženevský akt, a své funkce v rámci svých systémů komplexní ochrany označení původu a zeměpisných označení zemědělských produktů, měla by se stát smluvní stranou Ženevského aktu.

(7)Přistoupení Unie k Ženevskému aktu je v souladu s čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie, který stanoví, že duševní vlastnictví je chráněno.

(8)Evropská unie by proto měla přistoupit k Ženevskému aktu.

(9)Ve Zvláštní unii by měla být Unie zastupována Komisí v souladu s čl. 17 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Přistoupení Evropské unie k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních (dále jen „Ženevský akt“) se schvaluje jménem Unie.

Znění Ženevského aktu se připojuje k tomuto rozhodnutí.

Článek 2

Předseda Rady určí osobu zmocněnou uložit jménem Evropské unie listinu o přistoupení podle čl. 28 odst. 2 bodu ii) Ženevského aktu vyjadřující souhlas Evropské unie s tím, aby byla Ženevským aktem vázána.

Článek 3

Ve Zvláštní unii je Unie zastupována Komisí v souladu s čl. 17 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii. Komise učiní jménem Unie všechna nezbytná oznámení podle Ženevského aktu.

Komise je zejména příslušným orgánem zmíněným v článku 3 Ženevského aktu, který je pověřen prováděním Ženevského aktu na území Unie a komunikací s Mezinárodním úřadem duševního vlastnictví Světové organizace duševního vlastnictví podle Ženevského aktu a společného prováděcího řádu k Lisabonské dohodě a Ženevskému aktu Lisabonské dohody (dále jen „společný prováděcí řád“) 4 .

Článek 4

Podle čl. 29 odst. 4 Ženevského aktu je v prohlášení připojeném k listině o přistoupení stanoveno prodloužení lhůty uvedené v čl. 15 odst. 1 Ženevského aktu a lhůt uvedených v článku 17 zmíněného aktu o jeden rok v souladu s postupy stanovenými ve společném prováděcím řádu.

Podle pravidla 5 odst. 3 písm. a) společného prováděcího řádu je v oznámení určeném generálnímu řediteli Světové organizace duševního vlastnictví připojeném k listině o přistoupení stanoven požadavek, že za účelem ochrany zapsaného označení původu nebo zeměpisného označení na území Unie jsou v žádosti kromě povinných údajů stanovených v pravidle 5 odst. 2 společného prováděcího řádu uvedeny v případě označení původu i údaje o jakosti nebo vlastnostech výrobku a spojení se zeměpisným prostředím zeměpisné oblasti produkce a v případě zeměpisného označení údaje o jakosti, pověsti nebo jiné vlastnosti výrobku a spojení se zeměpisnou oblastí původu.

Článek 5

Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dne […].

V Bruselu dne

   Za Radu

   předseda/předsedkyně

LEGISLATIVNÍ FINANČNÍ VÝKAZ

FINANČNÍ VÝKAZ

FS/18/YG/mh XXX

agri.ddg2..XXX

6.221.2018.1

DATUM: 5. 3. 2018

1.

ROZPOČTOVÁ POLOŽKA:

05 06 01

PROSTŘEDKY:

7,228 milionu EUR

2.

NÁZEV:
Návrh rozhodnutí Rady o přistoupení Evropské unie k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních

3.

PRÁVNÍ ZÁKLAD:

Článek 207 a čl. 218 odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie

4.

CÍLE:

Tímto návrhem rozhodnutí Rady žádá Komise Radu o zmocnění za účelem přistoupení Evropské unie k Ženevskému aktu

5.

FINANČNÍ DOPADY

OBDOBÍ 12 MĚSÍCŮ


(v milionech EUR)

BĚŽNÝ ROZPOČTOVÝ ROK

2018

(v milionech EUR)

NÁSLEDUJÍCÍ ROZPOČTOVÝ ROK

2019

(v milionech EUR)

5.0

VÝDAJE

   FINANCOVANÉ Z ROZPOČTU EU
(NÁHRADY/INTERVENCE)

   VNITROSTÁTNÍCH ORGÁNŮ

   JINÝCH SUBJEKTŮ

1,0

1,0

1,0 (odhad)

5.1

PŘÍJMY

   VLASTNÍ ZDROJE EU
(DÁVKY/CLA)

   VNITROSTÁTNÍ

2020

2021

2022

2023

5.0.1

ODHADOVANÉ VÝDAJE

5.1.1

ODHADOVANÉ PŘÍJMY

5.2

METODA VÝPOČTU: v této fázi neurčeno.

6.0

MŮŽE BÝT PROJEKT FINANCOVÁN Z PROSTŘEDKŮ UVEDENÝCH V PŘÍSLUŠNÉ KAPITOLE STÁVAJÍCÍHO ROZPOČTU?

ANO NE

6.1

MŮŽE BÝT PROJEKT FINANCOVÁN PŘEVODEM MEZI KAPITOLAMI STÁVAJÍCÍHO ROZPOČTU?

ANO NE

6.2

BUDE POTŘEBA DODATEČNÝ ROZPOČET?

ANO NE

6.3

BUDE POTŘEBA ZAČLENIT PROSTŘEDKY DO BUDOUCÍCH ROZPOČTŮ?

ANO NE

POZNÁMKY:

Poplatky hradí členský stát, z něhož označení původu nebo zeměpisné označení pochází. Unie však může poskytnout zvláštní příspěvek podle čl. 24 odst. 2 bodu v) Ženevského aktu v rámci prostředků, které jsou pro tento účel dostupné v ročním rozpočtu Unie. V roce 2018 je do rozpočtové položky 05 06 01 za tímto účelem přidělena částka ve výši 1 milionu EUR.

(1)     http://www.wipo.int/export/sites/www/lisbon/en/legal_texts/lisbon_agreement.pdf
(2)     http://www.wipo.int/edocs/lexdocs/treaties/en/lisbon/trt_lisbon_009en.pdf
(3)    Rozsudek Soudního dvora ze dne 25. října 2017 ve věci Komise v. Rada, C-389/15, ECLI:EU:C:2017:798 [bod 45 a následující body].
(4)    Společný prováděcí řád k Lisabonské dohodě a Ženevskému aktu Lisabonské dohody přijatý Shromážděním Lisabonské unie dne 11. října 2017, http://www.wipo.int/meetings/en/doc_details.jsp?doc_id=376416 , dokument WIPO A/57/11 ze dne 11. října 2017.

V Bruselu dne 27.7.2018

COM(2018) 350 final

PŘÍLOHA

návrhu

ROZHODNUTÍ RADY

o přistoupení Evropské unie k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních


ŽENEVSKÝ AKT LISABONSKÉ DOHODY O OZNAČENÍCH PŮVODU A ZEMĚPISNÝCH OZNAČENÍCH

Seznam článků

Hlava I: Úvodní a obecná ustanovení

Článek 1:    Zkrácené výrazy

Článek 2:    Předmět

Článek 3:    Příslušný orgán

Článek 4:    Mezinárodní rejstřík

Hlava II: Žádost a mezinárodní zápis

Článek 5:    Žádost

Článek 6:    Mezinárodní zápis

Článek 7:    Poplatky

Článek 8:    Doba platnosti mezinárodních zápisů

Hlava III: Ochrana

Článek 9:    Závazek k ochraně

Článek 10:    Ochrana podle právních předpisů smluvních stran a jiných nástrojů

Článek 11:    Ochrana zapsaných označení původu a zeměpisných označení

Článek 12:    Ochrana proti zdruhovění

Článek 13:    Záruky pro jiná práva

Článek 14:    Postupy pro vymáhání práv a prostředky k nápravě

Hlava IV: Odmítnutí a další kroky v souvislosti s mezinárodními zápisy

Článek 15:    Odmítnutí

Článek 16:    Zpětvzetí odmítnutí

Článek 17:    Přechodné období

Článek 18:    Oznámení o přiznání ochrany

Článek 19:    Neplatnost

Článek 20:    Změny a jiné záznamy v mezinárodním rejstříku

Hlava V: Administrativní ustanovení

Článek 21:    Členství v Lisabonské unii

Článek 22:    Shromáždění Zvláštní unie

Článek 23:    Mezinárodní úřad

Článek 24:    Finance

Článek 25:    Prováděcí řád

Hlava VI: Revize a změny

Článek 26:    Revize

Článek 27:    Změny některých článků rozhodnutím Shromáždění

Hlava VII: Závěrečná ustanovení

Článek 28:    Přístup k tomuto aktu

Článek 29:    Datum účinnosti ratifikace a přístupu

Článek 30:    Zákaz výhrad

Článek 31:    Použití Lisabonské dohody a aktu z r. 1967

Článek 32:    Výpověď

Článek 33:    Jazyky tohoto aktu; podpis

Článek 34:    Depozitář



Hlava I
Úvodní a obecná ustanovení

Článek 1

Zkrácené výrazy

Pro účely tohoto aktu, není-li výslovně stanoveno jinak:

I)„Lisabonskou dohodou“ se rozumí Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu ze dne 31. října 1958;

II)„aktem z r. 1967“ se rozumí Lisabonská dohoda revidovaná ve Stockholmu dne 14. července 1967 a změněná dne 28. září 1979;

III)„tímto aktem“ se rozumí Lisabonská dohoda o označeních původu a zeměpisných označeních, jak se stanoví v tomto aktu;

IV)„Prováděcím řádem“ se rozumí Prováděcí řád podle článku 25;

V)„Pařížskou úmluvou“ se rozumí Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, ve znění pozdějších revizí a změn;

VI)„označením původu“ se rozumí označení podle čl. 2 odst. 1 bodu i);

VII)„zeměpisným označením“ se rozumí označení podle čl. 2 odst. 1 bodu ii);

VIII)„mezinárodním rejstříkem“ se rozumí mezinárodní rejstřík vedený Mezinárodním úřadem podle článku 4, jako úřední soubor údajů týkajících se mezinárodních zápisů označení původu a zeměpisných označení, bez ohledu na záznamové médium, na němž se tyto údaje uchovávají;

IX)„mezinárodním zápisem“ se rozumí mezinárodní zápis zaznamenaný do mezinárodního rejstříku;

X)„žádostí“ se rozumí žádost o mezinárodní zápis;

XI)„zapsaný“ znamená zaznamenaný do mezinárodního rejstříku v souladu s tímto aktem;

XII)„zeměpisnou oblastí původu“ se rozumí zeměpisná oblast uvedená v čl. 2 odst. 2;

XIII)„přeshraniční zeměpisnou oblastí“ se rozumí zeměpisná oblast, která se nachází nebo rozkládá v sousedících smluvních stranách;

XIV)„smluvní stranou“ se rozumí jakýkoli stát nebo mezivládní organizace, která je stranou tohoto aktu;

XV)„smluvní stranou původu“ se rozumí smluvní strana, v níž se nachází zeměpisná oblast původu, nebo smluvní strany, v nichž se nachází přeshraniční zeměpisná oblast původu;

XVI)„příslušným orgánem“ se rozumí subjekt určený podle článku 3;

XVII)„uživateli“ se rozumí fyzické nebo právnické osoby, které jsou podle právních předpisů smluvní strany původu oprávněny užívat označení původu nebo zeměpisné označení;

XVIII)„mezivládní organizací“ se rozumí mezivládní organizace, která je v souladu s čl. 28 odst. 1 bodem iii) způsobilá stát se stranou tohoto aktu;

XIX)„Organizací“ se rozumí Světová organizace duševního vlastnictví;

XX)„generálním ředitelem“ se rozumí generální ředitel Organizace;

XXI)„Mezinárodním úřadem“ se rozumí Mezinárodní úřad Organizace.

Článek 2

Předmět

1)[Označení původu a zeměpisná označení] Tento akt se vztahuje na:

I)každé označení chráněné ve smluvní straně původu, sestávající z názvu zeměpisné oblasti nebo obsahující tento název nebo sestávající z jiného označení, o němž je známo, že odkazuje na tuto oblast, které slouží k označení určitého výrobku pocházejícího z této zeměpisné oblasti, jestliže jsou jakost nebo vlastnosti takového výrobku výlučně nebo podstatně dány tímto zeměpisným prostředím, včetně přírodních a lidských činitelů, a které poskytlo tomuto výrobku jeho obecnou známost, a rovněž

II)každé označení chráněné ve smluvní straně původu, sestávající z názvu zeměpisné oblasti nebo obsahující tento název nebo sestávající z jiného názvu, o němž je známo, že odkazuje na tuto zeměpisnou oblast, které označuje výrobek pocházející z této zeměpisné oblasti, jestliže lze danou jakost, pověst nebo jinou vlastnost výrobku přičíst především jeho zeměpisnému původu.

2)[Možné zeměpisné oblasti původu] Zeměpisná oblast původu uvedená v odstavci 1 může sestávat z celého území smluvní strany původu, případně z regionu, lokality nebo místa ve smluvní straně původu. Tím se nevylučuje použití tohoto aktu na zeměpisnou oblast původu podle odstavce 1 představující přeshraniční zeměpisnou oblast nebo její část.

Článek 3

Příslušný orgán

Každá smluvní strana určí subjekt, který bude pověřen prováděním tohoto aktu na jejím území a komunikací s Mezinárodním úřadem podle tohoto aktu a Prováděcího řádu. Smluvní strana oznámí Mezinárodnímu úřadu název a kontaktní údaje tohoto příslušného orgánu v souladu s Prováděcím řádem.

Článek 4

Mezinárodní rejstřík

Mezinárodní úřad vede mezinárodní rejstřík, do něhož se zaznamenávají mezinárodní zápisy prováděné podle tohoto aktu, nebo podle Lisabonské dohody a aktu z r. 1967, případně podle obou uváděných možností, a údaje související s takovými mezinárodními zápisy.

Hlava II
Žádost a mezinárodní zápis

Článek 5
Žádost

1)[Místo podání] Žádosti se podávají u Mezinárodního úřadu.

2)[Žádost podaná příslušným orgánem] S výhradou ustanovení odstavce 3 podává žádost o mezinárodní zápis označení původu nebo zeměpisného označení příslušný orgán jménem:

I)uživatelů nebo

II)fyzické nebo právnické osoby, která je podle právních předpisů smluvní strany původu oprávněna uplatňovat práva uživatelů nebo jiná práva k označení původu nebo zeměpisnému označení.

3)[Žádosti podané přímo]

a)Aniž je dotčeno ustanovení odstavce 4, umožňují-li to právní předpisy smluvní strany původu, mohou žádost podat uživatelé anebo fyzická či právnická osoba uvedená v odst. 2 bodě ii).

b)Písmeno a) se použije na základě prohlášení smluvní strany o tom, že to její právní předpisy umožňují. Toto prohlášení může smluvní strana učinit v okamžiku uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, případně kdykoli později. Učiní-li toto prohlášení v okamžiku uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, nabývá prohlášení účinku dnem vstupu tohoto aktu v platnost pro tuto smluvní stranu. Vyhotoví-li toto prohlášení po vstupu tohoto aktu v platnost pro tuto smluvní stranu, nabývá účinku tři měsíce po datu, v němž generální ředitel prohlášení obdržel.

4)[Možnost podávat společnou žádost u přeshraniční zeměpisné oblasti] V případě zeměpisné oblasti původu, která představuje přeshraniční zeměpisnou oblast, mohou sousedící smluvní strany, v souladu s jejich dohodu, podat žádost společně prostřednictvím společně určeného příslušného orgánu.

5)[Povinný obsah] Prováděcí řád stanoví povinné údaje, které musí žádost obsahovat, vedle údajů stanovených v čl. 6 odst. 3.

6)[Nepovinný obsah] Prováděcí řád může stanovit nepovinné údaje, které lze v žádosti uvést.

Článek 6
Mezinárodní zápis

1)[Formální průzkum Mezinárodním úřadem] Po obdržení žádosti o mezinárodní zápis označení původu nebo zeměpisného označení ve formě stanovené Prováděcím řádem zapíše Mezinárodní úřad označení původu nebo zeměpisné označení do mezinárodního rejstříku.

2)[Datum mezinárodního zápisu] S výhradou ustanovení odstavce 3 je datem mezinárodního zápisu datum, kdy Mezinárodní úřad žádost obdržel.

3)[Datum mezinárodního zápisu v případě chybějících údajů] Jestliže žádost neuvádí všechny níže uvedené údaje:

I)identifikační údaje o příslušném orgánu, či v případě čl. 5 odst. 3 o žadateli nebo žadatelích;

II)údaje identifikující uživatele a případně fyzickou či právnickou osobu uvedenou v čl. 5 odst. 2 bodě ii);

III)označení původu nebo zeměpisné označení, pro něž se žádá o mezinárodní zápis;

IV)výrobek nebo výrobky, na něž se označení původu nebo zeměpisné označení vztahuje,

pak datem mezinárodního zápisu je datum, kdy Mezinárodní úřad obdržel poslední z chybějících údajů.

4)[Zveřejnění a oznámení mezinárodních zápisů] Mezinárodní úřad bez odkladu zveřejní každý mezinárodní zápis a vyrozumí o něm příslušný orgán každé smluvní strany.

5)[Datum účinnosti mezinárodního zápisu]

a)S výhradou ustanovení písmene b) je zapsané označení původu nebo zeměpisné označení v každé smluvní straně, která neodmítla ochranu podle článku 15 nebo která zaslala Mezinárodnímu úřadu oznámení o přiznání ochrany podle článku 18, chráněno od data mezinárodního zápisu.

b)Smluvní strana může formou prohlášení oznámit generálnímu řediteli, že zapsané označení původu nebo zeměpisné označení bude v souladu s jejími vnitrostátními nebo regionálními právními předpisy chráněno od data uvedeného v tomto prohlášení, které nesmí být pozdější než den uplynutí lhůty pro odmítnutí stanovený Prováděcím řádem podle čl. 15 odst. 1 písm. a).

Článek 7

Poplatky

1)[Poplatek za mezinárodní zápis] Mezinárodní zápis každého označení původu a každého zeměpisného označení podléhá úhradě poplatku podle Prováděcího řádu.

2)[Poplatky za další záznamy do mezinárodního rejstříku] Prováděcí řád stanoví poplatky, které se hradí za další záznamy do mezinárodního rejstříku a za vystavování výpisů, ověřovacích listin (osvědčení) nebo jiných informací ohledně obsahu mezinárodního zápisu.

3)[Snížení poplatků] Shromáždění stanoví snížené poplatky za určité mezinárodní zápisy označení původu nebo zeměpisného označení, a to zejména za ty, u nichž je smluvní stranou původu rozvojová nebo nejméně rozvinutá země.

4)[Individuální poplatek]

a)Každá smluvní strana může formou prohlášení oznámit generálnímu řediteli, že se na ni vztahuje ochrana vyplývající z mezinárodního zápisu pouze v případě, že byl uhrazen poplatek na pokrytí jejích nákladů na věcný průzkum příslušného mezinárodního zápisu. Výše takového individuálního poplatku se uvede v tomto prohlášení a v pozdějších prohlášeních může být změněna. Uvedená výše nesmí přesáhnout ekvivalent částky vyžadované podle vnitrostátních nebo regionálních právních předpisů smluvní strany snížené o úspory vyplývající z mezinárodního řízení. Smluvní strana navíc může formou prohlášení informovat generálního ředitele o tom, že požaduje administrativní poplatek týkající se užívání označení původu nebo zeměpisného označení uživateli v této smluvní straně.

b)Neuhrazení individuálního poplatku má, v souladu s Prováděcím řádem, stejný účinek jako vzdání se ochrany ve vztahu ke smluvní straně, která poplatek vyžaduje.

Článek 8
Doba platnosti mezinárodních zápisů

1)[Závislost] Mezinárodní zápisy mají neomezenou platnost, s tím, že ochrana zapsaného označení původu nebo zeměpisného označení se nadále nevyžaduje, pokud název představující označení původu nebo název představující zeměpisné označení již není chráněn ve smluvní straně původu.

2)[Zrušení]

a)Příslušný orgán smluvní strany původu, nebo v případě čl. 5 odst. 3 uživatelé, nebo fyzická či právnická osoba uvedená v čl. 5 odst. 2 bodě ii), nebo příslušný orgán smluvní strany původu mohou Mezinárodní úřad kdykoli požádat, aby mezinárodní zápis zrušil.

b)Jestliže název představující zapsané označení původu nebo název představující zapsané zeměpisné označení není ve smluvní straně původu nadále chráněn, příslušný orgán smluvní strany původu požádá o zrušení mezinárodního zápisu.

Hlava III

Ochrana

Článek 9
Závazek k ochraně

Každá smluvní strana poskytne na svém území ochranu zapsaným označením původu a zeměpisným označením, a to v rámci svého právního systému a právní praxe, avšak v souladu s podmínkami tohoto aktu, s výhradou odmítnutí, vzdání se, prohlášení neplatnosti, anebo zrušení, která mohou mít účinky na jejím území. Od smluvních stran, u nichž se ve vnitrostátních nebo regionálních právních předpisech nerozlišuje mezi označeními původu a zeměpisnými označeními, se nevyžaduje, aby takové rozlišení do svých vnitrostátních nebo regionálních právních předpisů zavedly.

Článek 10
Ochrana podle právních předpisů smluvních stran nebo jiných nástrojů

1)[Forma právní ochrany] Každá smluvní strana má možnost si svobodně zvolit druh právních předpisů, podle nichž zavede ochranu stanovenou v tomto aktu, a to za předpokladu, že tyto právní předpisy splňují hmotněprávní požadavky tohoto aktu.

2)[Ochrana podle jiných nástrojů] Ustanovení tohoto aktu se nijak nedotknou jiné ochrany, kterou může smluvní strana udělit zapsaným označením původu nebo zapsaným zeměpisným označením podle svých vnitrostátních nebo regionálních právních předpisů nebo podle jiných mezinárodních nástrojů.

3)[Vztah k jiným nástrojům] Nic v tomto aktu se nedotkne závazků, které smluvní strany mají mezi sebou podle jiných mezinárodních nástrojů, a ničím v tomto aktu nejsou dotčena práva, která smluvní strana má podle jiných mezinárodních nástrojů.

Článek 11
Ochrana zapsaných označení původu a zeměpisných označení

1)[Obsah ochrany] S výhradou ustanovení tohoto aktu každá smluvní strana zajistí zapsanému označení původu nebo zapsanému zeměpisnému označení ochranu proti:

a)jakémukoli užití označení původu nebo zeměpisného označení

I)pro výrobky téhož druhu jako jsou výrobky, na něž se označení původu nebo zeměpisné označení vztahuje, které nepocházejí ze zeměpisné oblasti původu nebo nesplňují jiné platné požadavky ohledně užívání označení původu nebo zeměpisného označení;

II)pro výrobky, které nejsou téhož druhu jako výrobky, na něž se určité označení původu nebo zeměpisné označení vztahuje, anebo pro služby, pokud by takové užití uvádělo nebo naznačovalo souvislost mezi takovými výrobky nebo službami a uživateli označení původu či zeměpisného označení a pravděpodobně by poškozovalo jejich zájmy, anebo případně jestliže by z důvodu pověsti označení původu nebo zeměpisného označení v příslušné smluvní straně takové užití pravděpodobně nespravedlivě narušovalo nebo oslabovalo pověst označení původu nebo zeměpisného označení, anebo z ní neprávem těžilo.

b)jiným praktikám, které by mohly uvádět spotřebitele v omyl ohledně skutečného zdroje, původu nebo povahy výrobků.

2)[Obsah ochrany ve vztahu k určitému užívání] Ustanovení odst. 1 písm. a) se použije také na případy užití označení původu či zeměpisného označení představující jeho napodobení, a to i když skutečný původ výrobků je uveden, nebo je-li označení původu nebo zeměpisné označení užito v překladu nebo ve spojení s výrazy jako „styl“, „druh“, „typ“, „značka“, „imitace“, „způsob“, „jak se vyrábí v“, „jako“, „podobný“ nebo obdobnými výrazy 1 .

3)[Užití v ochranných známkách] Aniž jsou dotčena ustanovení čl. 13 odst. 1, smluvní strana z moci úřední, pokud to její právní předpisy umožňují, nebo na žádost osoby s oprávněným zájmem zamítne zápis pozdější ochranné známky, nebo jej prohlásí neplatným, jestliže by užití takové ochranné známky vedlo k jedné ze situací podle odstavce 1.

Článek 12
Ochrana proti zdruhovění

S výhradou ustanovení tohoto aktu zapsaná označení původu a zapsaná zeměpisná označení nelze ve smluvní straně považovat za zdruhovělá 2 .

Článek 13
Záruky pro jiná práva

1)[Práva ze starší ochranné známky] Ustanovení tohoto aktu se nedotknou starší ochranné známky přihlášené nebo zapsané v dobré víře, nebo získané v důsledku užívání v dobré víře ve smluvní straně. Jestliže právo smluvní strany stanoví omezenou výjimku z práv přiznaných ochranné známce v tom smyslu, že taková starší známka za určitých okolností neopravňuje vlastníka k tomu, aby zabránil přiznání ochrany zapsanému označení původu nebo zeměpisnému označení nebo jeho užívání v této smluvní straně, nesmí ochrana zapsaného označení původu nebo zeměpisného označení omezit práva přiznaná této ochranné známce žádným jiným způsobem.

2)[Osobní jméno užívané v obchodním styku] Ustanovení tohoto aktu se nedotknou práva osob užívat v obchodním styku své jméno nebo jméno svého předchůdce v podnikání, s výjimkou případu, kdy je takové jméno užíváno způsobem uvádějícím veřejnost v omyl.

3)[Práva založená na názvu odrůdy rostlin nebo plemene zvířat] Ustanovení tohoto aktu se nedotknou práva osob užívat v obchodním styku název odrůdy rostlin nebo plemene zvířat, s výjimkou případu, kdy je takový název odrůdy nebo plemene užíván způsobem uvádějícím veřejnost v omyl.

4)[Záruky v případě oznámení zpětvzetí odmítnutí nebo přiznání ochrany] Oznámí-li smluvní strana, která odmítla účinky mezinárodního zápisu podle článku 15 z důvodu užívání dřívější ochranné známky či jiného práva, jak je uvedeno v tomto článku, zpětvzetí tohoto odmítnutí podle článku 16 nebo přiznání ochrany podle článku 18, výsledná ochrana označení původu či zeměpisného označení se nedotýká tohoto práva ani jeho užívání, ledaže ochrana byla přiznána po zrušení, neobnovení, výmazu či prohlášení neplatnosti tohoto práva.

Článek 14
Postupy pro vymáhání práv a prostředky k nápravě

Každá smluvní strana stanoví účinné právní prostředky na ochranu zapsaných označení původu nebo zapsaných zeměpisných označení a zajistí, aby soudní řízení na ochranu těchto označení mohl zahájit veřejný orgán nebo každá osoba s oprávněným zájmem, ať už fyzická nebo právnická osoba nebo subjekt veřejného nebo soukromého práva, v závislosti na právním systému a právní praxi smluvní strany.

Hlava IV
Odmítnutí a další úkony v souvislosti s mezinárodními zápisy

Článek 15
Odmítnutí

1)[Odmítnutí účinků mezinárodního zápisu]

a)Ve lhůtě uvedené v Prováděcím řádu může příslušný orgán smluvní strany oznámit Mezinárodnímu úřadu odmítnutí účinků mezinárodního zápisu na jejím území. Oznámení o odmítnutí může příslušný orgán podat z úřední moci, pokud to jeho právní předpisy umožňují, nebo na žádost osoby s oprávněným zájmem.

b)V oznámení o odmítnutí se uvedou důvody, na nichž se odmítnutí zakládá.

2)[Ochrana podle jiných nástrojů] Oznámení o odmítnutí není na újmu jiné ochraně, která tomuto označení může být poskytnuta podle čl. 10 odst. 2 ve smluvní straně, které se odmítnutí týká.

3)[Závazek poskytnout možnost osobám s oprávněným zájmem] Každá smluvní strana poskytne každému, jehož zájmy by mohly být mezinárodním zápisem dotčeny, přiměřenou možnost požádat příslušný orgán, aby oznámil odmítnutí účinků mezinárodního zápisu.

4)[Zápis, zveřejnění a oznámení odmítnutí] Mezinárodní úřad zapíše odmítnutí a jeho důvody do mezinárodního rejstříku. Odmítnutí a jeho důvody zveřejní a oznámení o odmítnutí sdělí příslušnému orgánu smluvní strany původu, případně uživatelům, nebo fyzické či právnické osobě uvedené v čl. 5 odst. 2 bodě ii) a příslušnému orgánu smluvní strany původu, pokud byla žádost podána přímo podle čl. 5 odst. 3.

5)[Národní zacházení] Každá smluvní strana poskytne osobám, které byly odmítnutím dotčeny, stejné soudní a správní prostředky, které v případě odmítnutí ochrany označení původu nebo zeměpisného označení poskytuje vlastním státním příslušníkům.

Článek 16
Zpětvzetí odmítnutí

Odmítnutí lze vzít zpět v souladu s postupy uvedenými v Prováděcím řádu. Zpětvzetí se zapíše do mezinárodního rejstříku.

Článek 17
Přechodné období

1)[Možnost poskytnout přechodné období] Aniž je dotčen článek 13, smluvní strana, která neodmítla účinky mezinárodního zápisu z důvodů předchozího užívání třetí stranou nebo vzala zpět takové odmítnutí nebo oznámila přiznání ochrany, může, umožňují-li to její právní předpisy, poskytnout definovanou lhůtu, uvedenou v Prováděcím řádu, na ukončení takového užívání.

2)[Oznámení přechodného období] Smluvní strana oznámí tuto lhůtu Mezinárodnímu úřadu v souladu s postupem uvedeným v Prováděcím řádu.

Článek 18
Oznámení o přiznání ochrany

Příslušný orgán smluvní strany může Mezinárodnímu úřadu oznámit přiznání ochrany zapsanému označení původu nebo zeměpisnému označení. Mezinárodní úřad takové oznámení zapíše do mezinárodního rejstříku a zveřejní je.

Článek 19
Neplatnost

1)[Možnost chránit svá práva] Neplatnost účinků, úplná nebo částečná, mezinárodního zápisu na území smluvní strany, může být prohlášena pouze poté, co byla uživatelům dána možnost bránit svá práva. Tato možnost musí být rovněž poskytnuta fyzické nebo právnické osobě uvedené v čl. 5 odst. 2 bodě ii).

2)[Oznámení, zápis a zveřejnění] Smluvní strana oznámí Mezinárodnímu úřadu neplatnost účinků mezinárodního zápisu; Mezinárodní úřad toto prohlášení neplatnosti zapíše do mezinárodního rejstříku a zveřejní je.

3)[Ochrana podle jiných nástrojů] Prohlášení neplatnosti není na újmu žádné jiné ochraně, která se na tento název nebo označení může vztahovat podle čl. 10 odst. 2 ve smluvní straně, která prohlásila neplatnost účinků mezinárodního zápisu.

Článek 20
Změny a jiné záznamy v mezinárodním rejstříku

Postupy při změně mezinárodních zápisů a dalších záznamů v mezinárodním rejstříku jsou upraveny v Prováděcím řádu.

Hlava V Administrativní ustanovení

Článek 21
Členství v Lisabonské unii

Smluvní strany jsou členy téže Zvláštní unie jako státy, které jsou stranami Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967, bez ohledu na skutečnost, zda jsou stranami Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967, nebo nikoli.

Článek 22
Shromáždění Zvláštní unie

1)[Složení]

a)Smluvní strany jsou členy téhož Shromáždění jako státy, které jsou stranami aktu z r. 1967.

b)Každá smluvní strana je zastoupena jedním delegátem, jemuž mohou být nápomocni jeho zástupci, poradci a znalci.

c)Každá delegace nese vlastní náklady.

2)[Úkoly]

a)Shromáždění:

I)projednává všechny záležitosti ohledně chodu a rozvoje Zvláštní unie a provádění tohoto aktu;

II)uděluje pokyny generálnímu řediteli ohledně přípravy revizních konferencí podle čl. 26 odst. 1, přičemž náležitě zohledňuje komentáře těch členů Zvláštní unie, kteří tento akt neratifikovali nebo k němu nepřistoupili;

III)mění Prováděcí řád;

IV)přezkoumává a schvaluje zprávy a činnost generálního ředitele v souvislosti se Zvláštní unií a uděluje mu (jí) veškeré nezbytné pokyny ohledně záležitostí spadajících do pravomoci Zvláštní unie;

V)rozhoduje o programu Zvláštní unie, přijímá její dvouletý rozpočet a schvaluje její konečné účetní závěrky;

VI)schvaluje finanční řád Zvláštní unie;

VII)zřizuje takové výbory a pracovní skupiny, které považuje za vhodné k dosažení cílů Zvláštní unie;

VIII)rozhoduje o tom, které státy, mezivládní a nevládní organizace se mohou zúčastnit jeho zasedání jako pozorovatelé;

IX)přijímá změny článků 22 až 24 a 27;

X)přijímá jiná vhodná opatření k dosažení cílů Zvláštní unie a plní další úkoly vhodné podle tohoto aktu.

b)V záležitostech, které jsou rovněž v zájmu jiných Unií řízených Organizací, činí Shromáždění svá rozhodnutí po vyslechnutí doporučení Koordinačního výboru Organizace.

3)[Usnášeníschopnost]

a)Polovina členů Shromáždění, kteří mají právo hlasovat o dané záležitosti, tvoří pro účely hlasování v této věci kvorum.

b)Bez ohledu na ustanovení písmene a), je-li na zasedání počet zastoupených členů Shromáždění, kteří jsou státy a kteří mají právo hlasovat v dané záležitosti, menší než polovina, avšak stejný nebo větší než je třetina členů Shromáždění, kteří jsou státy a kteří mají právo hlasovat v této záležitosti, může Shromáždění činit rozhodnutí, nicméně všechna tato rozhodnutí, s výjimkou rozhodnutí ve věcech vlastního jednacího řádu, jsou účinná jen tehdy, budou-li splněny podmínky uvedené níže. Mezinárodní úřad sdělí uvedená rozhodnutí členům Shromáždění, kteří jsou státy a kteří mají právo hlasovat v dané záležitosti, avšak nebyli zastoupeni, a vyzve je, aby ve lhůtě tří měsíců od data tohoto sdělení písemně odevzdali svůj hlas nebo oznámili, že se zdržují hlasování. Jestliže po uplynutí této lhůty počet členů, kteří takto odevzdali svůj hlas nebo oznámili, že se zdržují hlasování, dosahuje počtu členů, který na zasedání chyběl k dosažení kvora, nabývají tato rozhodnutí účinku za předpokladu, že bylo i tak současně dosaženo nezbytné většiny.

4)[Přijímání rozhodnutí na Shromáždění]

a)Shromáždění usiluje o to, aby činilo rozhodnutí na základě konsensu.

b)Nelze-li k rozhodnutí dospět cestou konsensu, rozhoduje se v této záležitosti hlasováním. V takovém případě platí, že

I)každá smluvní strana, která je státem, má jeden hlas a hlasuje pouze svým jménem a

II)každá smluvní strana, která je mezivládní organizací, je oprávněna hlasovat za své členské státy, a to počtem hlasů rovným počtu jejích členských států, které jsou smluvní stranou tohoto aktu. Žádná mezivládní organizace se však nezúčastní hlasování, jestliže některý z jejích členských států uplatňuje své hlasovací právo sám, a naopak.

c)Ve věcech, které se týkají pouze států vázaných aktem z r. 1967, nemají smluvní strany, které nejsou vázány aktem z r. 1967, hlasovací právo, zatímco o záležitostech, které se týkají pouze smluvních stran, mají právo hlasovat pouze tyto smluvní strany.

5)[Většina]

a)S výhradou ustanovení čl. 25 odst. 2 a čl. 27 odst. 2 se k rozhodnutí Shromáždění vyžaduje dvoutřetinová většina odevzdaných hlasů.

b)Zdržení se hlasování se nepovažuje za hlas.

6)[Zasedání]

a)Shromáždění se schází na základě svolání generálního ředitele, a pokud neexistují žádné výjimečné okolnosti, tak ve stejné době a na stejném místě jako Valné shromáždění Organizace.

b)Shromáždění se schází na mimořádném zasedání, které svolává generální ředitel na žádost jedné čtvrtiny členů Shromáždění nebo ze své vlastní iniciativy.

c)Pořad jednání každého zasedání připravuje generální ředitel.

7)[Jednací řád] Shromáždění přijme svůj jednací řád.

Článek 23
Mezinárodní úřad

1)[Správní úkoly]

a)Mezinárodní úřad provádí mezinárodní zápisy, koná povinnosti s tím spojené a rovněž plní veškeré další správní úkoly týkající se Zvláštní unie.

b)Mezinárodní úřad zejména připravuje zasedání, zajišťuje sekretariát Shromáždění a výborům i pracovním skupinám, které mohlo Shromáždění zřídit.

c)Generální ředitel je nejvyšším výkonným představitelem Zvláštní unie a zastupuje ji.

2)[Role Mezinárodního úřadu ve Shromáždění a při jiných zasedáních] Generální ředitel nebo kdokoli ze zaměstnanců, jehož generální ředitel pověří, se bez hlasovacího práva účastní všech zasedání Shromáždění, výborů a pracovních skupin, které Shromáždění zřídilo. Generální ředitel, případně jím pověřený zaměstnanec je z moci úřední tajemníkem takového orgánu.

3)[Konference]

a)Mezinárodní úřad v souladu s pokyny Shromáždění připravuje revizní konference.

b)Mezinárodní úřad může uvedené přípravy konzultovat s mezivládními a mezinárodními i vnitrostátními nevládními organizacemi.

c)Generální ředitel a osoby jím určené se účastní bez hlasovacího práva jednání na revizních konferencích.

4)[Jiné úkoly] Mezinárodní úřad plní veškeré další úkoly, které jsou mu ve vztahu k tomuto aktu uloženy.

Článek 24
Finance

1)[Rozpočet] Příjmy a výdaje Zvláštní unie budou vyjádřeny v rozpočtu Organizace jasným a transparentním způsobem.

2)[Zdroje financování rozpočtu] Rozpočet Zvláštní unie se financuje z těchto zdrojů:

I)z poplatků vybíraných podle čl. 7 odst. 1 a 2;

II)z výtěžku z prodeje publikací Mezinárodního úřadu nebo z honorářů za ně;

III)z darů, odkazů a subvencí;

IV)z nájemného, výnosů z investic a dalších různých příjmů;

V)ze zvláštních příspěvků smluvních stran nebo z jakéhokoli jiného alternativního zdroje pocházejícího od smluvních stran nebo uživatelů, nebo od obou, v případě a v rozsahu, v jakém příjmy ze zdrojů uvedených v bodech i) až iv) nepostačují na pokrytí výdajů podle rozhodnutí Shromáždění.

3)[Stanovení poplatků; výše rozpočtu]

a)Shromáždění určuje výši poplatků uvedených v odstavci 2 na návrh generálního ředitele, a to tak, aby, společně s příjmem odvozeným z jiných zdrojů podle odstavce 2, příjmy Zvláštní unie za běžných okolností postačovaly na pokrytí výdajů Mezinárodního úřadu za provoz služby mezinárodních zápisů.

b)Není-li program a rozpočet Organizace přijat před začátkem nového finančního období, je generální ředitel oprávněn přijímat závazky a provádět platby na stejné úrovni jako v předchozím finančním období.

4)[Stanovení výše zvláštních příspěvků uvedených v odst. 2 bodě v)] Pro účely stanovení výše příspěvku každá smluvní strana spadá do stejné třídy, do níž patří v rámci Pařížské úmluvy, případně pokud není smluvní stranou Pařížské úmluvy, tak do třídy, do níž by spadala, pokud by její smluvní stranou byla. U mezivládních organizací se má za to, že spadají do příspěvkové třídy I (jedna), nerozhodne-li Shromáždění jednomyslně jinak. Příspěvek je částečně vážen podle počtu zápisů pocházejících ze smluvní strany podle rozhodnutí Shromáždění.

5)[Provozní kapitálový fond] Zvláštní unie má provozní kapitálový fond vytvořený zálohovou platbou od každého člena Zvláštní unie, rozhodne-li tak Zvláštní unie. Přestane-li fond dostačovat, Shromáždění může rozhodnout o jeho navýšení. O podílu a platebních podmínkách rozhodne Shromáždění na návrh generálního ředitele. Jestliže Zvláštní unie zaznamená ve finančním období přebytek příjmů nad výdaji, mohou být na základě návrhu generálního ředitele a rozhodnutí Shromáždění zálohové platby provozního kapitálového fondu každému členu vráceny, a to v poměru k jeho původní platbě.

6)[Zálohy poskytované hostitelským státem]

a)V dohodě o sídle uzavřené se státem, na jehož území má Organizace své sídlo, se stanoví, že kdykoli je provozní kapitálový fond nedostačující, příslušný stát poskytne zálohy. Výše takových záloh a podmínky, za nichž se poskytují, jsou předmětem zvláštních dohod, uzavřených v každém jednotlivém případě mezi příslušným státem a Organizací.

b)Stát uvedený v písmenu a) a Organizace mají každý právo závazek k poskytování záloh písemně vypovědět. Výpověď nabývá účinku tři roky od konce roku, v němž byla výpověď podána.

7)[Audit účtů] Audit účtů provádí jeden nebo více členských států Zvláštní unie nebo externí auditoři, jak stanoví finanční řád Organizace. Tyto s jejich souhlasem jmenuje Shromáždění.

Článek 25
Prováděcí řád

1)[Předmět] Podrobnosti provádění tohoto aktu stanoví Prováděcí řád.

2)[Změny některých ustanovení Prováděcího řádu]

a)Shromáždění může rozhodnout, že některá ustanovení Prováděcího řádu lze změnit pouze jednomyslným rozhodnutím nebo rozhodnutím přijatým tříčtvrtinovou většinou hlasů.

b)K tomu, aby se požadované jednomyslné rozhodování nebo rozhodování tříčtvrtinovou většinou hlasů při změně určitého ustanovení dále v budoucnu neuplatňovalo, se vyžaduje jednomyslnost.

c)K tomu, aby se požadované jednomyslné rozhodování nebo rozhodování tříčtvrtinovou většinou hlasů při změně určitého ustanovení dále v budoucnu uplatňovalo, se vyžaduje tříčtvrtinová většina hlasů.

3)[Rozpor mezi tímto aktem a Prováděcím řádem] V případě rozporu mezi ustanoveními tohoto aktu a Prováděcího řádu má přednost tento akt.

Hlava VI Revize a změny

Článek 26
Revize

1)[Revizní konference] Tento akt lze revidovat na diplomatických konferencích smluvních stran. O svolání diplomatické konference rozhoduje Shromáždění.

2)[Revize nebo změny některých článků] Články 22 až 24 a článek 27 lze změnit na revizní konferenci nebo na Shromáždění podle ustanovení článku 27.

Článek 27
Změny některých článků rozhodnutím Shromáždění

1)[Návrhy změn]

a)Návrhy změn článků 22 až 24 a tohoto článku může podávat kterákoli ze smluvních stran nebo generální ředitel.

b)Generální ředitel oznámí tyto návrhy smluvním stranám nejméně šest měsíců před jejich posouzením ve Shromáždění.

2)[Většina] K přijetí každé změny článků uvedených v odstavci 1 je zapotřebí tříčtvrtinové většiny hlasů, nicméně přijetí změny článku 22 a tohoto odstavce vyžaduje čtyřpětinovou většinu.

3)[Vstup v platnost]

a)S výjimkou případů podle písmene b) každá změna článků uvedených v odstavci 1 vstupuje v platnost jeden měsíc poté, co generální ředitel obdrží písemné oznámení o jejím schválení podle příslušných ústavních postupů, a to od tří čtvrtin smluvních stran, které byly členy Shromáždění v době přijetí této změny a které měly právo o této změně hlasovat.

b)Žádná změna čl. 22 odst. 3 nebo 4 nebo změna tohoto písmene nevstoupí v platnost v případě, že některá ze smluvních stran oznámí generálnímu řediteli do šesti měsíců poté, co Shromáždění změnu přijalo, že tuto změnu neschvaluje.

c)Každá změna, která vstupuje v platnost podle ustanovení tohoto odstavce, zavazuje všechny státy a mezivládní organizace, které jsou smluvními stranami v době vstupu této změny v platnost nebo které se jimi stanou později.

Hlava VII Závěrečná ustanovení

Článek 28
Přístup k tomuto aktu

1)[Způsobilost] S výhradou ustanovení článku 29 a odstavců 2 a 3 tohoto článku

I)může tento akt podepsat a stát se jeho stranou každý stát, který je stranou Pařížské úmluvy;

II)může tento akt podepsat a stát se jeho stranou každý jiný členský stát Organizace, jestliže prohlásí, že jeho právní předpisy jsou v souladu s ustanoveními Pařížské úmluvy, pokud jde o označení původu, zeměpisná označení a ochranné známky;

III)může tento akt podepsat a stát se jeho stranou každá mezivládní organizace, pokud alespoň jeden členský stát této mezivládní organizace je stranou Pařížské úmluvy a pokud tato mezivládní organizace prohlásí, že byla podle svých vnitřních postupů řádně zmocněna k tomu, aby se stala stranou tohoto aktu, a že podle ustavující smlouvy této mezivládní organizace platí právní předpisy, podle nichž lze získat ochranu zeměpisných označení na regionální úrovni.

2)[Ratifikace nebo přístup] Každý stát nebo mezivládní organizace uvedené v odstavci 1 mohou uložit

I)ratifikační listinu, jestliže tento akt podepsaly, nebo

II)listinu o přístupu, jestliže tento akt nepodepsaly.

3)[Datum účinnosti uložení listiny]

a)S výhradou ustanovení písmene b) je datem účinnosti uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu den, kdy byla listina uložena.

b)Dnem účinnosti uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu každého státu, který je členským státem mezivládní organizace a u něhož lze ochrany označení původu nebo zeměpisných označení dosáhnout pouze na základě právních předpisů uplatňovaných mezi členskými státy této mezivládní organizace, je den, kdy je uložena ratifikační listina nebo listina o přístupu této mezivládní organizace, je-li to později než den, kdy byla uložena listina členského státu. Ustanovení tohoto písmene se však nevztahuje na státy, které jsou stranami Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967 a není jím dotčeno použití článku 31 s ohledem na tyto státy.

Článek 29
Datum účinnosti ratifikace a přístupu

1)[Listiny, které jsou brány v úvahu] Pro účely tohoto článku platí, že jsou brány v úvahu pouze ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, které uložily státy nebo mezivládní organizace uvedené v čl. 28 odst. 1, s datem účinnosti podle čl. 28 odst. 3.

2)[Vstup tohoto aktu v platnost] Tento akt vstoupí v platnost tři měsíce poté, co pět způsobilých stran uvedených v článku 28 uložilo ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.

3)[Vstup ratifikační listiny a listiny o přístupu v platnost]

a)Každý stát nebo mezivládní organizace, které uložily ratifikační listinu nebo listinu o přístupu tři nebo více měsíců před datem vstupu tohoto aktu v platnost, jsou tímto aktem vázány dnem vstupu tohoto aktu v platnost.

b)Každý jiný stát nebo mezivládní organizace jsou tímto aktem vázány tři měsíce po dni, v němž uložily ratifikační listinu nebo listinu o přístupu, nebo od pozdějšího data uvedeného ve zmíněné listině.

4)[Mezinárodní zápisy uskutečňované před přístupem] Na území přistupujícího státu, a je-li smluvní stranou mezivládní organizace, na území, na které se vztahuje ustavující smlouva této organizace, jsou ustanovení tohoto aktu, pokud jde o označení původu a zeměpisná označení již dříve zapsaná podle tohoto aktu, použitelná v době, v níž přístup nabude účinku, s výhradou ustanovení čl. 7 odst. 4, jakož i ustanovení hlavy IV, která se použije obdobně. Přistupující stát nebo mezivládní organizace může také v prohlášení připojeném k ratifikační listině nebo listině o přístupu stanovit prodloužení lhůty uvedené v čl. 15 odst. 1 a lhůt uvedených v článku 17, v souladu s příslušnými postupy stanovenými v Prováděcím řádu.

Článek 30
Zákaz výhrad

K tomuto aktu se nepřipouštějí žádné výhrady.

Článek 31
Použití Lisabonské dohody a aktu z r. 1967

1)[Vztahy mezi státy, které jsou stranami tohoto aktu i Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967] Vzájemné vztahy států, které jsou stranami tohoto aktu i Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967, se řídí pouze tímto aktem. Nicméně pokud jde o mezinárodní zápisy označení původu účinné podle Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967, státy poskytnou ochranu ne nižší, než je požadována podle Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967.

2)[Vztahy států, které jsou stranami tohoto aktu i stranami Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967, se státy, které jsou stranami Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967, avšak nikoli stranami tohoto aktu] Každý stát, který je stranou tohoto aktu i stranou Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967, bude ve vztazích se státy, které jsou stranami Lisabonské dohody nebo aktu z r. 1967, avšak nikoli stranami tohoto aktu, nadále používat Lisabonskou dohodu nebo akt z r. 1967.

Článek 32
Výpověď

1)[Oznámení] Každá smluvní strana může tento akt vypovědět formou oznámení zaslaného generálnímu řediteli.

2)[Datum účinnosti] Výpověď nabývá účinnosti jeden rok poté, co generální ředitel příslušné oznámení obdržel, nebo k pozdějšímu datu uvedenému v oznámení. Není jí dotčeno použití tohoto aktu u nevyřízených přihlášek a mezinárodních zápisů, které jsou ve vztahu k vypovídající smluvní straně v platnosti v době, kdy výpověď nabývá účinnosti.

Článek 33
Jazyky tohoto aktu; podpis

1)[Původní znění; úřední texty]

a)Tento akt je podepsán v jediném vyhotovení v jazyce anglickém, arabském, čínském, francouzském, ruském a španělském, přičemž všechna znění mají stejnou platnost.

b)Úřední texty vyhotoví generální ředitel po projednání se zúčastněnými vládami v dalších jazycích, které může určit Shromáždění.

2)[Lhůta podpisu] Tento akt zůstane otevřený k podpisu v sídle Organizace po dobu jednoho roku po jeho přijetí.

Článek 34
Depozitář

Depozitářem tohoto aktu je generální ředitel.

(1)

     Dohodnuté prohlášení týkající se čl. 11 odst. 2: Pro účely tohoto aktu se rozumí, že jestliže určité prvky názvu nebo označení představujícího označení původu nebo zeměpisné označení mají ve smluvní straně původu obecnou povahu, jejich ochrana podle tohoto odstavce se v dalších smluvních stranách nepožaduje. V zájmu větší jistoty platí, že odmítnutí či prohlášení ochranné známky neplatnou nebo rozhodnutí o porušení práv ve smluvních stranách podle ustanovení článku 11 se nemůže zakládat na prvku, který má obecnou povahu.

(2)

     Dohodnuté prohlášení týkající se článku 12: Pro účely tohoto aktu se rozumí, že článek 12 se nedotýká použití ustanovení tohoto aktu týkajících se předchozího užívání, protože název nebo označení představující označení původu nebo zeměpisné označení mohou být v určité smluvní straně jiné než smluvní strana původu již před mezinárodním zápisem zčásti nebo zcela zdruhovělá, např. proto, že název nebo označení, případně jejich část, jsou totožné s výrazem, který se v takové smluvní straně užívá v obecném jazyce jako běžný název výrobku nebo služby, nebo je totožný se vžitým názvem odrůdy vinné révy užívaným v takové smluvní straně.