Stanovisko Evropského výboru regionů k tématu Boj proti dezinformacím na internetu: evropský přístup

(2019/C 168/04)

Zpravodaj:	Olgierd Geblewicz (PL/ELS), maršálek Západopomořanského vojvodství
Odkaz:	COM(2018) 236 final

POLITICKÁ DOPORUČENÍ

EVROPSKÝ VÝBOR REGIONŮ

Připomínky

1.

poukazuje na to, že poslední léta přinášejí velké a rychle probíhající změny v globálním mediálním ekosystému. Dopad těchto změn na společenský a politický život je nezměrný a roste úloha tzv. sociálních médií jakožto prioritního kanálu pro komunikaci mezi lidmi, tj. platforem jako Facebook, Twitter, WhatsApp, YouTube či Instagram, které v průběhu několika let změnily způsob šíření informací a názorů, zatímco vliv a uznávanost tradičních médií a jejich schopnost utvářet veřejné mínění zaznamenaly pokles;

2.

zdůrazňuje, že v blízké budoucnosti se bude převážná většina informací šířit prostřednictvím internetu a sociální média se pravděpodobně stanou hlavním prostředkem pro předávání těchto informací občanům, zejména v západních zemích – již nyní více než polovina Evropanů používá sociální sítě každý den nebo dvakrát či třikrát týdně;

3.

poznamenává, že hlavní specifickou vlastností sociálních médií je to, že nabízejí možnost předávání informací „všichni všem“(„many to many“), která v minulosti ani v jiných typech médií nemá obdoby – každý uživatel libovolné platformy může, alespoň potenciálně, předat své sdělení milionům dalších uživatelů, a to aniž by při tom jako prostředník zasahovala nějaká redakce, což má jak pozitivní, tak negativní důsledky;

4.

poukazuje na to, že sociální média mají další znaky, kterými se liší od tradičních médií, tj. tisku, rozhlasu a televize, kde přesně vymezená skupina tvůrců (novinářů, redaktorů a administrativních pracovníků) rozhoduje o tom, co je zveřejňováno. Tato skupina osob může být za své rozhodnutí různým způsobem přímo hnána k odpovědnosti. To je v případě sociálních médií mnohdy daleko těžší, poněvadž je například nejprve nutné zjistit autora a způsob, jakým byla daná informace rozšířena. Sociální média zároveň umožňují rychlé, „virální“šíření informací, včetně těch nepravdivých, mezi rozsáhlý okruh osob;

5.

zdůrazňuje, že tato absence odpovědnosti charakteristická pro sociální média je důsledkem platných právních předpisů, ale také davové anonymity, již všechny sociální platformy tolerují;

6.

se znepokojením konstatuje, že spojení masovosti, anonymity a absence odpovědnosti na sociálních platformách vyústilo v porušování praktik, zásad, právních záruk a zvyklostí, jejichž úkolem dosud bylo zaručovat věrohodnost sdělovaných informací;

7.

je zvlášť znepokojen tím, že sociální média se stala nástrojem šíření dezinformací a nástrojem, který vnitřní i vnější aktéři využívají k politické, hospodářské a sociální manipulaci. Stávající míru manipulace v sociálních médiích je obtížné určit. Z dostupných vědeckých výzkumů vyplývá, že jen v roce 2018 se formálně organizované manipulační a dezinformační kampaně v sociálních médiích vyskytly ve 48 zemích a že různé politické síly (politické strany, vlády atd.) na celém světě vynaložily více než půl miliardy dolarů na psychologický nátlak a manipulaci veřejného mínění v sociálních médiích;

8.

mimoto zdůrazňuje, že zmíněná dezinformační činnost je často využívána k šíření postojů, které jsou neslučitelné s „nedělitelnými a všeobecnými hodnotami lidské důstojnosti, svobody, rovnosti a solidarity“, jež jsou zakotveny v Listině základních práv Evropské unie a v Evropské úmluvě o lidských právech;

9.

poukazuje na to, že účinnost těchto dezinformačních kampaní se výrazně zvýšila prostřednictvím přístupu k podrobným osobním údajům uživatelů sociálních médií, jež byly od těchto médií získány či zakoupeny a které lze využívat k personalizaci šířených dezinformací, a maximalizovat tak jejich účinek;

10.

varuje před tím, že stávající mechanismy fungování sociálních médií podporují šíření lživých informací ve větší míře než mechanismy jakéhokoli jiného informačního kanálu. Některé vědecké výzkumy naznačují, že u nepravdivé informace zveřejněné například na platformě Twitter existuje až o 70 % vyšší pravděpodobnost, že ji uživatel předá dál (tzv. retweet), než u informace pravdivé;

11.

zdůrazňuje rovněž, že dostupné výzkumy ukazují i na další znepokojivé jevy – uživatelé sociálních médií mají základní problém s vyhodnocováním toho, zda jsou informace předávané prostřednictvím těchto médií správné a důvěryhodné;

12.

je znepokojen úrovní připravenosti Evropské unie a jejích členských států čelit nové vlně dezinformací, kterou by mohla rozpoutat umělá inteligence. Dezinformace jsou již považovány za jeden z nejnebezpečnějších nástrojů vedení budoucích válek;

13.

podporuje výrok Evropského parlamentu (1) ohledně důležitosti toho, aby EU a její členské státy spolupracovaly s poskytovateli služeb sociálních médií za účelem boje proti propagandě šířené prostřednictvím kanálů sociálních médií, která by mohla ohrozit sociální soudržnost našich územních celků a vést k radikalizaci občanů, zejména pak mladých lidí;

14.

kladně hodnotí dosavadní průběh debaty na téma tzv. fake news (dezinformací), která se odehrává na evropské úrovni. Sdělení Evropské komise nazvané „Boj proti dezinformacím na internetu: evropský přístup“ klíčovým referenčním dokumentem v probíhající diskusi o tom, jak dezinformace na internetu zastavit;

15.

zdůrazňuje, že sdělení Evropské komise uvádí čtyři hlavní prvky strategie boje proti dezinformacím na internetu: — zvýšení transparentnosti (znalosti o zdroji dezinformací, o tom, jakým způsobem a komu jsou dezinformace určeny a kdo platí za jejich produkci a šíření), — podpora různorodosti zdrojů informací, zejména takových, které občany motivují k vlastnímu kritickému úsudku díky vysoké kvalitě, kterou zaručuje kvalitní žurnalistika, — vypracování systému hodnocení věrohodnosti zdrojů informací, — provádění programů za účelem vzdělávání obyvatel;

16.

se zájmem bere na vědomí zprávu Komisí vytvořené skupiny odborníků na vysoké úrovni pro boj proti šíření falešných zpráv a dezinformací na internetu, kterou je třeba považovat za důležité doplnění sdělení Komise. Skupina odborníků označila oblasti, ve kterých dosavadní opatření selhávají, například neprůhlednost fungování algoritmů, jež sociální platformy využívají k hierarchizaci a stanovení pořadí, v jakém je obsah předávaný uživatelům zveřejňován;

17.

poukazuje na užitečnou činnost pracovní skupiny East StratCom, zvláštního týmu působícího v rámci Evropské služby pro vnější činnost, který se zabývá odhalováním ruské propagandistické a dezinformační činnosti;

18.

poukazuje rovněž na diskusi o dezinformacích na internetu, která proběhla v Evropském parlamentu. Ačkoli Evropský parlament neformuloval jednotné stanovisko ohledně způsobů boje proti dezinformacím (politické skupiny představily různá stanoviska), v průběhu diskuse byla zdůrazňována zejména skutečnost, že vliv ruských zdrojů propagandy na veřejné mínění v zemích EU by měl být významným důvodem k obavám;

Priority

19.

zdůrazňuje, že Listina základních práv Evropské unie zaručuje všem obyvatelům Evropské unie právo na svobodu projevu, jež zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky bez zasahování veřejné moci a bez ohledu na hranice. Cílem činnosti evropských orgánů musí být zaručit, aby bylo právo na informace účinně prováděno;

20.

připomíná, že ohrožení dezinformacemi se týká demokratických společností a institucí na všech úrovních. Nepravdivé informace záměrně šířené na internetu mohou mít stejně destruktivní vliv na místní komunity (a na politické procesy včetně evropských, celostátních a komunálních voleb) jako na celé státy. Boj proti dezinformacím proto musí být před volbami do Evropského parlamentu pro evropské orgány i pro sociální sítě prioritou, aby bylo zajištěno, že tyto volby budou svobodné a spravedlivé;

21.

připomíná rovněž, že dezinformace mohou společnosti škodit v mnoha ohledech – nejen že vedou k politickým rozhodnutím založeným na nepravdivých předpokladech, ale mohou rovněž vyvolávat nenávist a agresi, přivodit občanům (materiální) ztráty a způsobit ohrožení zdraví a života. V dlouhodobém horizontu vedou dezinformace také k oslabení důvěry občanů v jakékoliv zdroje informací, jakož i v instituce, orgány a demokracii;

22.

současně zdůrazňuje, že boj proti dezinformacím na internetu nesmí být na úkor svobody slova nebo práva na ochranu osobních údajů, které musí vždy zůstat nezcizitelným vlastnictvím konkrétního uživatele, který jediný může povolit, zrušit a kontrolovat přístup k veškerým údajům či k jejich části, ani na úkor jiných základních hodnot Evropské unie. Jakákoli forma cenzury je nepřípustná. Přijatá řešení musí být přiměřená;

23.

bere na vědomí, že úsilí hlavních aktérů na trhu sociálních médií, s podporou ze strany evropských orgánů, se v současné době soustředí na boj proti dezinformacím prostřednictvím „samoregulace“ álních platforem a jejich dobrovolné spolupráce s vnějšími subjekty (například s organizacemi, které se zabývají ověřováním faktů) a se státními institucemi. Sociální platformy musí věnovat boji proti falešným zprávám větší úsilí, spočívající mj. v označování, v ověřování faktů a v opatřeních k uzavírání falešných účtů, a měly by vyčlenit dostatečné zdroje na sledování toků informací v různých jazycích ve všech členských státech EU. Kromě toho by platformy sociálních sítí měly posílit koncepci „ověřených účtů“ živatelů (Facebook, Twitter, Instagram či YouTube), aby je prosadily jako spolehlivé a etické zdroje;

24.

upozorňuje, že pokud by se ukázalo, že současná opatření (například nezávazný kodex osvědčených postupů v boji proti dezinformacím, který v roce 2018 dobrovolně přijaly Facebook, Twitter a další platformy) jsou nedostatečná, a problém dezinformací by se prohluboval, je možné, že bude nezbytné přikročit k právním nástrojům s cílem přimět subjekty kontrolující sociální média ke konkrétním opatřením;

Úloha místních a regionálních orgánů v boji proti dezinformacím

25.

připomíná, že dezinformace mohou, mimo jiné prostřednictvím ovlivňování místních politických a společenských procesů, ovlivňovat také organizaci života místních komunit, a tudíž i kvalitu života občanů;

26.

zdůrazňuje, že Výbor regionů, který podle Smluv reprezentuje regionální a místní orgány Evropské unie, je předurčen k tomu, aby se účastnil diskuse na téma ohrožení dezinformacemi a inicioval a koordinoval opatření evropských místních a regionálních orgánů při řešení tohoto problému, což je v souladu s obecně přijímanou zásadou, že boj proti dezinformacím musí být založen na spolupráci mnoha různých institucí;

27.

poukazuje na tři základní oblasti, ve kterých Výbor regionů a místní a regionální orgány mohou prokázat iniciativu a účinně podpořit úsilí v boji proti dezinformacím na internetu – jde o vzdělávání občanů, podporu nevládních organizací a občanské společnosti a podporu etických místních médií;

Vzdělávání občanů

28.

souhlasí se závěry, jež byly mimo jiné uvedeny ve zprávě pracovní skupiny na vysoké úrovni pro boj proti šíření falešných zpráv a dezinformací na internetu, že vzdělávání a osvěta občanů v oblasti odpovědného a informovaného používání internetových médií, zejména sociálních médií, je v dlouhodobém horizontu nejlepší metodou boje proti dezinformacím;

29.

se zájmem bere na vědomí návrh Evropské komise týkající se nového programu pro období 2021–2027 nazvaného „Digitální Evropa“ současně vybízí Evropský parlament, aby navrhl, aby byla do Evropského sociálního fondu v období 2021–2027 zahrnuta priorita vybudování informované společnosti odolné proti propagandě a vybavené schopností ověřovat informace šířené prostřednictvím internetu;

30.

poukazuje na to, že místní a regionální orgány jakožto úroveň správy, která je nejblíže občanům – a často je odpovědná za organizaci základního a středního školství – mají nejlepší předpoklady pro zavádění vzdělávacích programů zaměřených na odpovědné využívání internetových zdrojů informací a na schopnost rozlišovat věrohodné a nevěrohodné zdroje;

31.

vybízí místní a regionální orgány k přijetí vhodných opatření s cílem zaručit, aby se výuka správného využívání internetových médií stala součástí školních osnov, a to již od základního stupně;

32.

současně připomíná, že zaváděné vzdělávací programy musí být navrženy tak, aby bylo možné je snadno upravovat a doplňovat, aby zohledňovaly neustále se měnící povahu internetových médií, zejména sociálních médií;

33.

podotýká rovněž, že výuka informovaného používání internetových médií musí zohledňovat skutečnost, že sdělení v sociálních médiích často působí na emoce, které uživatelé někdy pociťují jen podvědomě. Proto je potřeba zajistit odbornou přípravu pedagogů, aby mohli uživatelům (účastníkům vzdělávacích programů) poskytnout nástroje přizpůsobené věku a úrovni vzdělání, jež jim umožní vyhnout se nástrahám emocionálního působení sdělení a také tzv. konfirmačnímu zkreslení, které spočívá v tom, že příjemce považuje za pravdivé pouze ty informace a názory, které potvrzují jeho vlastní, již utvořené přesvědčení;

34.

upozorňuje na to, že odborná příprava a nástroje pro pedagogy musí být výchozím předpokladem, jelikož vyučování emoční inteligenci a kritickému myšlení je náročné. Obecně lze říci, že pedagogové nebyli v této oblasti vzděláni a nemusí si být vědomi jejího významu či vůbec nemusí vědět o její existenci. Potíže s výukou složité dovednosti by, pokud ji učitel nemá, měly být kompenzovány nástroji a postupy odpovídajícími významu těchto dovedností, a to nejen za účelem řešení problému dezinformací, ale také za účelem rozvoje jedince jakožto občana a odborníka;

35.

připomíná, že je nezbytné zvýšit povědomí uživatelů o tom, že způsob fungování některých sociálních médií a do jisté míry i některých tradičních médií může vést k vytváření „informačních bublin“či „komnat ozvěn“, ve kterých se uživatelé setkávají pouze s takovými názory a informacemi, které se jim líbí, a v určitých případech také s dezinformacemi, aniž by se ovšem někdy dozvěděli jejich pravou verzi. Kromě toho se zdá, že mechanismy sociálních médií často ztěžují objektivní dialog o různých stanoviscích a pohledech a dosahování kompromisů, který je základem demokracie;

36.

vybízí místní a regionální orgány a instituce odpovědné za vzdělávání, aby neustále zvyšovaly povědomí uživatelů, zejména těch mladých, o tom, že obrana před dezinformacemi na internetu je v jejich nejlepším zájmu. Dezinformace se totiž neomezují na oblast politiky a sociálních věcí – se stejnou intenzitou se vyskytují i v oblasti obchodu, například v oblasti finančních služeb, internetového prodeje a zdravotního poradenství, a přijímání důležitých rozhodnutí na základě dezinformací může mít tragické následky;

37.

je připraven místní a regionální orgány v tomto ohledu podpořit, mimo jiné tím, že bude shromažďovat různé zkušenosti ze všech členských států EU a iniciovat vytváření kodexů osvědčených postupů;

Podpora nevládních organizací

38.

vybízí místní a regionální orgány a společnost k vytvoření rámce pro podporu organizací třetího sektoru, jež se zabývají bojem proti dezinformacím (například prostřednictvím ověřování faktů nebo vzdělávání občanů);

39.

zdůrazňuje, že tento druh podpory je nezbytný, protože náklady na ověření informací jsou řádově vyšší než náklady na „vytvoření“ é informace. Nezávislým organizacím, jež se zabývají ověřováním údajů, stejně jako těm, jež učí občany, jak rozpoznat lživé informace, by se mělo dostávat materiální podpory;

40.

upozorňuje, že právě místní a regionální orgány mají možnost jim tuto podporu poskytnout, a to v různých podobách: v podobě grantových soutěží, přednostního pronájmu prostor a jiných forem pomoci;

41.

podotýká, že Výbor regionů může sehrát úlohu koordinátora, který bude identifikovat osvědčené postupy a usnadňovat výměnu zkušeností;

Podpora místních médií

42.

upozorňuje, že obrovská část dezinformací, které se šíří na internetu, je místní povahy a stávající místní a regionální média mohou hrát důležitou úlohu v jejich uvádění na pravou míru, přičemž musí dodržovat příslušné protokoly a mít odpovídající podporu. Mj. z těchto důvodů by chtěl VR vyzdvihnout význam kvalitních regionálních a místních sdělovacích prostředků, včetně dynamických místních a regionálních mediálních subjektů, přičemž důležitou úlohu zastávají i veřejní činitelé. To je zvláště důležité v období změn, jímž prochází využívání a produkce mediálního obsahu;

43.

upozorňuje na to, že místní média jsou díky své rozmanitosti zárukou politické plurality a plurality informací ve všech regionech a že ochrana této plurality tedy musí být prioritním cílem. Místní média se v mnoha zemích Evropské unie momentálně nacházejí v obtížné situaci. Právě vstup sociálních médií na trh s jejich technickými možnostmi (možnost oslovit jednotlivce a možnost přesného zacílení sdělení na konkrétní osoby) narušil finanční pilíř fungování místních médií, kterým je drobná inzerce. V některých případech k tomu přispívají i vědomé pokusy na politické úrovni o oslabení plurality sdělovacích prostředků. Materiálně oslabená místní média mají samozřejmě menší možnosti aktivně čelit lživým informacím šířeným na internetu;

44.

vyzývá proto k zahájení celoevropské debaty o tom, jak místní média podpořit. Diskuse by se měla zaměřit na dvě oblasti, které se vzájemně nevylučují – na poskytování pomoci médiím při vytváření udržitelných obchodních modelů a na to, jak mohou místní a regionální orgány (místní komunity, ale i instituce na ústřední či evropské úrovni) místní média podpořit, například dotacemi pro některá média, aby byla zaručena zdravá pluralita názorů a současně byly dodrženy unijní zásady jednotného trhu, a zejména pravidla pro státní podporu. Zároveň místním a regionálním orgánům doporučuje, aby zavedly dočasná opatření na podporu místního tisku s cílem zajistit jeho přetrvání.

---

(1)  Evropský parlament, 2016/2030 (INI).