P8_TA(2018)0498

Vojenská mobilita

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. prosince 2018 o vojenské mobilitě (2018/2156(INI))

(2020/C 388/04)

Evropský parlament,

—	s ohledem na Smlouvu o Evropské unii (SEU) a Smlouvu o fungování Evropské unie,

—	s ohledem na dokument nazvaný „Sdílená vize, společný postup: silnější Evropa – globální strategie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie“, který dne 28. června 2016 představila místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku,

—	s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 20. prosince 2013, 26. června 2015, 15. prosince 2016, 9. března 2017, 22. června 2017, 20. listopadu 2017, 14. prosince 2017 a 28. června 2018,

—	s ohledem na závěry Rady ze dne 13. listopadu 2017 a 25. června 2018 o bezpečnosti a obraně v kontextu globální strategie EU,

—	s ohledem na sdělení Komise ze dne 7. června 2017 nazvané „Diskusní dokument o budoucnosti evropské obrany“ (COM(2017)0315),

—	s ohledem na společné sdělení Komise a místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky ze dne 10. listopadu 2017 nazvané „Jak zlepšit vojenskou mobilitu v Evropské unii“ (JOIN(2017)0041),

—	s ohledem na společné sdělení Komise a místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky ze dne 28. března 2018 o akčním plánu o vojenské mobilitě (JOIN(2018)0005),

—	s ohledem na rozhodnutí Rady (SZBP) 2017/2315 ze dne 11. prosince 2017, kterým se zřizuje stálá strukturovaná spolupráce (PESCO) a stanoví seznam zúčastněných členských států (1),

—	s ohledem na doporučení Rady ze dne 6. března 2018 ohledně harmonogramu pro provádění stálé strukturované spolupráce (2),

—	s ohledem na rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/340 ze dne 6. března 2018, kterým se stanoví seznam projektů, jež mají být rozvíjeny v rámci stálé strukturované spolupráce (3),

—

s ohledem na společná prohlášení předsedy Evropské rady, předsedy Evropské komise a generálního tajemníka Severoatlantické aliance (NATO) ze dne 8. července 2016 a 10. července 2018, na společné soubory návrhů na uplatňování společných prohlášení schválených Radou EU a Severoatlantickou radou dne 6. prosince 2016 a 5. prosince 2017 a na zprávy o pokroku při jejich provádění ze dne 14. června a 5. prosince 2017 a 6. června 2018, včetně příslušných závěrů Rady,

—	s ohledem na závěry Rady ze dne 5. prosince 2017 a 25. června 2018 o uplatňování společných prohlášení,

—	s ohledem na bruselské prohlášení o transatlantické bezpečnosti a solidaritě a na prohlášení z bruselského summitu NATO ze dne 11. července 2018,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 22. listopadu 2016 o evropské obranné unii (4) a usnesení ze dne 13. června 2018 o vztazích EU a NATO (5),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 13. prosince 2017 o provádění společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) (6),

—	s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro dopravu a cestovní ruch (A8-0372/2018),

A.	vzhledem k tomu, že ústřední hodnoty EU – demokracie, dodržování lidských práv a zásad právního státu – i mezinárodní systém založený na pravidlech a evropská jednota jsou v éře geopolitických turbulencí a zhoršování strategického prostředí vystaveny velké zkoušce;

B.	vzhledem k tomu, že přesvědčivý odrazovací efekt i plánování reakce na krize a obrana kontinentální Evropy závisí na schopnosti rychle a účinně nasadit síly, včetně posil zvenčí;

C.	vzhledem k tomu, že „mírový bonus“ po roce 1989 přinesl postupné snižování potřeb v oblasti obrany z hlediska infrastruktury a mobility sil v celé Evropě;

vzhledem k tomu, že EU v plné spolupráci s NATO se snaží stát globálním strategickým hráčem a garantem bezpečnosti, který nese odpovědnost za udržení míru a stability jak uvnitř, tak vně svých hranic, a za zaručení bezpečnosti svých občanů a území, přičemž má k dispozici jedinečnou a širokou škálu politik a nástrojů k realizaci těchto ambicí;

vzhledem k tomu, že EU v souladu s cíli globální strategie přijímá větší odpovědnost za vlastní bezpečnost a obranu a utužuje spolupráci s partnery při zajišťování mezinárodního míru a bezpečnosti zejména ve svém sousedství, ale i jinde ve světě, i svou strategickou autonomii plněním společné zahraniční a bezpečnostní politiky;

vzhledem k tomu, že EU musí pomocí účinné zahraniční a bezpečnostní politiky prohlubovat vlastní strategickou autonomii s cílem zachovat mír, předcházet konfliktům a posílit mezinárodní bezpečnost a současně musí zaručit bezpečnost svých občanů a osob zapojených do misí SBOP a tak hájit své zájmy a základní hodnoty a zároveň přispívat k účinnému multilateralismu;

G.	vzhledem k tomu, že EU musí být schopna rozhodovat a jednat nezávisle na kapacitách třetích stran, má-li být skutečně odolná a má-li si upevnit strategickou autonomii v oblasti obrany, boje proti terorismu a kybernetické bezpečnosti;

H.	vzhledem k tomu, že standardizace a interoperabilita na úrovni infrastruktury a veřejných zakázek jsou klíčovými předpoklady pro dosažení strategické autonomie, obranné unie a účinné vojenské mobility;

vzhledem k tomu, že účinné vojenské mobility lze docílit jedině za plného zapojení a angažovanosti všech členských států, v účinné spolupráci s NATO a s přihlédnutím k dostupným zdrojům, potřebám a regionálním charakteristikám každého členského státu v souladu s relevantními iniciativami na úrovni EU, jež mají za cíl vybudovat účinnou evropskou infrastrukturu pro bezpečnostní potřeby prostřednictvím soudržných a vzájemně se doplňujících projektů;

J.	vzhledem k tomu, že vojenská mobilita je strategickým a operačním prostředkem na podporu vojenských akcí, který posiluje strategickou autonomii EU a pomáhá s nasazením, přesunem a podporou ozbrojených sil členských států, tak aby byly dosaženy vojenské ambice EU;

vzhledem k tomu, že Evropská unie čelí z více směrů hybridním výzvám, zejména z dálného severu, východu, Balkánu a jižní/středomořské oblasti; vzhledem k tomu, že rychlejší a plynulejší rozmístění aktiv a zboží na těchto osách (sever – jih, západ – východ) by mohlo mít zásadní význam pro důvěryhodnou reakci;

vzhledem k tomu, že na summitu NATO ve Varšavě v roce 2016 se vůdci spojeneckých sil dohodli na posílení odrazovacího a obranného přístupu Aliance a zvýšili akceschopnost ozbrojených sil Aliance a k dosažení těchto cílů zahájili akce „posílení předsunuté vojenské přítomnosti“ a „přizpůsobené posílení předsunuté přítomnosti“;

vzhledem k tomu, že vojenská mobilita je v rámci SBOP konkrétním krokem ke splnění specifických bezpečnostních a obranných potřeb EU; vzhledem k tomu, že kolektivní bezpečnost a obrana členských států EU a jejich schopnost zasahovat v zahraničních krizích zásadně závisí na tom, jak volně a rychle se mohou spojenecké jednotky, pracovníci civilních misí pro řešení krizí, materiál a vybavení přesouvat přes území ostatních členských států a států mimo EU; vzhledem k tomu, že 22 členských států EU jsou také spojenci v rámci NATO, čímž přijaly závazek ke kolektivní obraně, a disponují tak jednou složkou ozbrojených sil a jednou dopravní infrastrukturou; vzhledem k tomu, že plánované investice do dopravní infrastruktury musí být lépe sladěny s potřebami v oblasti bezpečnosti a obrany;

vzhledem k tomu, že značný počet fyzických, právních a regulačních překážek často tyto přesuny ztěžují, takže dochází ke zpožděním a zejména v krizových situacích pak hrozí, že nebudou sloužit svému účelu; vzhledem k tomu, že evropská vojenská cvičení prováděná pod záštitou NATO v posledních letech ukázala obrovský význam vhodné dopravní infrastruktury pro úspěch vojenských cílů;

O.	vzhledem k tomu, že EU má k dispozici silné politiky a nástroje, s nimiž může členským státům pomoci řešit jejich potřeby ve věci vojenské mobility a plnit jejich mezinárodní závazky;

vzhledem k tomu, že dne 28. března 2018 Komise a místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka zveřejnily akční plán o vojenské mobilitě, který obsahuje harmonogram opatření, jež mají být přijata EU a členskými státy; vzhledem k tomu, že jeho realizace začala určením společných vojenských nároků na vojenskou mobilitu v EU i mimo její hranice a předložením návrhu na financování vojenské mobility v příštím VFR z Nástroje pro propojení Evropy, což umožní financovat projekty dvojího využití dopravní infrastruktury (tj. pro civilní i vojenské účely);

vzhledem k tomu, že Rada v závěrech ze dne 25. června 2018 vyzývá členské státy, aby co nejdříve, nejpozději však do roku 2024 přijaly v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy opatření k zefektivnění vojenské mobility a zjednodušení příslušných pravidel a postupů v souladu s akčním plánem a vojenskými požadavky na vojenskou mobilitu v Unii i mimo její hranice;

vzhledem k tomu, že v rámci stálé strukturované spolupráce (PESCO) byl zahájen projekt vojenské mobility, který má doplňovat činnost Komise a místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky; vzhledem k tomu, že k tomuto úsilí by se měl přidat další projekt PESCO na vytvoření evropské sítě logistických uzlů a podpůrné operační infrastruktury; vzhledem k tomu, že pro tyto logistické potřeby je velmi důležité umožnit dvojí využitelnost infrastruktury; vzhledem k tomu, že členské státy přijaly další závazky na posílení vojenské mobility, jež jsou součástí závazků oficiálně vyžadovaných protokolem PESCO; vzhledem k tomu, že projekty PESCO by měly být rozvíjeny v koordinaci s NATO; vzhledem k tomu, že je zapotřebí vypracovat projekt PESCO pro mobilitu v souvislosti s vojenskými úkoly podle čl. 43 odst. 1 SFEU, zejména leteckou a námořní přepravu;

vzhledem k tomu, že Nástroj pro propojení Evropy (CEF) je společným, centrálně řízeným programem financování, který má podporovat rozvoj vysoce výkonné, udržitelné a propojené transevropské dopravní, energetické a digitální sítě (TEN), zaměřuje se na zefektivnění přeshraničních spojení a odstraňování překážek a přináší jasnou přidanou hodnotu EU, neboť usnadňuje nadnárodní spolupráci a koordinaci; vzhledem k tomu, že návrh víceletého finančního rámce na období let 2021–2027 vyčleňuje v rámci rozpočtové položky CEF na odvětví dopravy nové prostředky na potřeby vojenské mobility; vzhledem k tomu, že je velmi žádoucí, aby se efektivita CEF udržela a dále zvyšovala;

vzhledem k tomu, že Evropská obranná agentura řídí několik projektů, které se týkají vojenské mobility, diplomatických oprávnění a multimodálních dopravních uzlů EU, i nedávno vytvořené programy ad hoc pro postupy udělování povolení k přeshraničnímu pohybu a pro harmonizaci vojenských potřeb v souvislosti se cly; vzhledem k tomu, že činnost Evropské obranné agentury musí být jasně a soudržně koordinována s prací Komise, což členským státům pomůže dokončit některé aspekty akčního plánu; vzhledem k tomu, že ve fázi konzultací je třeba přihlížet k potřebám, prioritám a vojenským požadavkům členských států;

vzhledem k tomu, že vojenská mobilita byla nedávno ve společném souboru návrhů na uplatňování společných prohlášení označena za prioritní oblast spolupráce EU a NATO a jako priorita byla znovu potvrzena v novém společném prohlášení a v bruselském prohlášení o transatlantické bezpečnosti a solidaritě; vzhledem k tomu, že NATO předala EU své standardy pro vojenskou mobilitu, včetně obecných parametrů pro dopravní infrastrukturu;

vzhledem k tomu, že také NATO se v plánu pro rychlé přesuny, který spadá do působnosti nejvyššího velitele spojeneckých sil NATO v Evropě, zaměřilo na zlepšení vlastních logistických kapacit (dokument Enablement Plan for SACEUR’s Area of Responsibility), zejména přizpůsobením legislativy a postupů, posílením velení a kontrol, zvýšením přepravních kapacit a modernizací infrastruktury; v této souvislosti bere na vědomí zřízení dvou nových velitelství NATO – velitelství spojených sil v Norfolku a společného velitelství pro podporu a rychlé přesuny v Ulmu;

vzhledem k tomu, že tři ze čtyř rámcových zemí, které od roku 2019 nasadí síly v rámci posílené předsunuté přítomnosti NATO na východním křídle, nejsou členy EU; vzhledem k tomu, že trvalá přítomnost na kontinentu a přesun posil z USA, Kanady a Velké Británie mají pro bezpečnost Evropy rozhodující význam;

X.	vzhledem k tomu, že umístění větších vojenských logistických zásob, včetně munice a paliva, pomůže zmírnit určité tlaky na mobilitu;

vzhledem k tomu, že navzdory všem těmto institucionálním opatřením na zlepšení vojenské mobility se iniciativy budou muset ujmout hlavně členské státy a náležitě uzpůsobit své vnitrostátní infrastruktury a regulační prostředí; vzhledem k tomu, že kvůli širokému spektru úkolů bude zapotřebí jednotná strategie pro všechny úrovně státní správy; vzhledem k tomu, že při tomto společném úsilí bude nutné plně respektovat vnitrostátní rozhodovací procesy a ústavní požadavky jednotlivých členských států EU a zohledňovat požadavky na vojenskou mobilitu určené v rámci spolupráce EU a NATO;

vzhledem k tomu, že z akčního plánu pro vojenskou mobilitu a pilotní analýzy zahájené během estonského předsednictví v roce 2017 pro země, které leží na severomořsko-baltském koridoru transevropské dopravní sítě, vyplynulo, že maximální povolená výška a hmotnost na mnoha silničních mostech není pro vojenská vozidla dostatečná a že nepostačuje ani nákladní kapacita pro přesun nadrozměrného vojenského vybavení po železnici;

zdůrazňuje, že vojenská mobilita je hlavním strategickým nástrojem, který EU umožňuje účinně hájit své bezpečnostní a obranné zájmy v součinnosti s dalšími mezinárodními organizacemi, např. s NATO, a který by se neměl omezovat pouze na odstraňování fyzických a právních překážek a nedostatků v infrastruktuře; zdůrazňuje, že je třeba zvýšit vojenskou mobilitu pro kapacity NATO rychlého nasazení, což posílí naši kolektivní bezpečnost a zřejmě i přínos EU k mezinárodní bezpečnosti a stabilitě; vítá skutečnost, že vojenské mobilitě v poslední době věnují značnou pozornost všichni důležití aktéři; konstatuje, že vojenská mobilita posiluje připravenost a obranyschopnost Evropy v očích našich potenciálních nepřátel a v krizových situacích a současně pomáhá naplňovat ambiciózní cíle obranné a bezpečnostní politiky na úrovni EU, včetně politické, operační a průmyslové strategické autonomie;

zdůrazňuje, že zavedení akčního plánu pro vojenskou mobilitu v Unii je součástí hlavního cíle zlepšení mobility v EU a že současně reaguje na výzvy v oblasti logistiky a mobility stanovené v rámci SBOP; za tímto účelem je nezbytné sladit přeshraniční normy a celní předpisy a také správní a legislativní postupy; zdůrazňuje, že společné podniky EU mají zásadní význam pro sladění správních a legislativních postupů jak Nástroje pro propojení Evropy (CEF), tak akčního plánu pro vojenskou mobilitu; je třeba doufat, že duální mobilita bude mít pozitivní vliv na rozvoj CEF, neboť pomáhá z rozpočtového hlediska a reaguje na nové a budoucí potřeby;

zdůrazňuje, že posilování evropské obranné unie, která staví na strategické autonomii a soběstačnosti, by nemělo vést ke zvýšení napětí ve vztazích EU se strategicky významnými regionálními aktéry;

zdůrazňuje, že projekt vojenské mobility v Evropě vychází především z jasně deklarovaných závazků a politické vůle členských států a že EU by měla tento proces řídit a za tímto účelem stanovit rámcové požadavky, poskytnout financování, vypracovat protokoly pro efektivnější přesuny technického vybavení a lidských zdrojů, posilovat spolupráci a vytvořit fóra pro výměnu osvědčených postupů, informací a zkušeností civilních a vojenských orgánů; zdůrazňuje, že účinná vojenská mobilita bude prospěšná pro všechny členské státy, neboť je lépe propojí jak ve vojenské, tak i civilní sféře; zdůrazňuje, že je třeba respektovat vnitrostátní rozhodovací postupy a ústavní předpisy každého členského státu;

zdůrazňuje, že je důležité podporovat meziodvětvovou spolupráci (součinnost) mezi členskými státy s cílem rozvíjet účinnou, interoperabilní, bezpečnou, multimodální, inteligentní a udržitelnou duální mobilitu, která splňuje nové výzvy související s digitalizací dopravy (automatizace a propojení) a se spolehlivým plněním povinností EU jakožto globálního hráče v oblasti duální (civilní a obranné) logistiky;

rozhodně podporuje Radu, která členské státy vyzvala, aby do konce roku 2019 vypracovaly národní plány vojenské mobility a aby jejich plnění přisoudily vysokou prioritu; vítá i ostatní opatření v závěrech Rady ze dne 25. června 2018, která byla schválena v kontextu globální strategie EU, a naléhá na členské státy, aby dodržovaly v nich stanovené lhůty; zdůrazňuje, že úsilí úspěšně vynakládané na posílení vojenské mobility umožní členským státům efektivně plánovat národní i kolektivní evropskou obranu a účinně se zapojovat do společných manévrů, cvičení a misí a operací SBOP;

poukazuje na význam mobility v reakci na krize, tj. na potřebu rychle a účinně uvolňovat prostředky na mise a operace, aby si EU zachovala pověst spolehlivého ochránce světové bezpečnosti a mírového aktéra, a byla schopna účinně zvládat přírodní katastrofy, humanitární krize, vojenské úkoly podle čl. 43 odst. 1 SEU, jak dokládají ilustrativní scénáře, a uplatňovat doložky o vzájemné pomoci a solidaritě;

domnívá se, že vzhledem k jejich mezinárodnímu rozměru a cíli udržení míru podpoří účinná politika vojenské mobility mise SBOP EU tím, že zvýší součinnost mezi obrannými potřebami a posílí schopnost EU reagovat na mimořádné situace, a že humanitární mise a reakce na přírodní katastrofy v EU by rovněž měly těžit z větší vojenské mobility; konstatuje, že větší vojenská mobilita v EU i mimo její území bude nejpřínosnější pro mise zaměřené na kolektivní obranu a vnitrostátní nebo evropské mise a operace směřující k řešení krizí; v této souvislosti zdůrazňuje, že dosažené výsledky v této oblasti pomohou členským státům, které jsou také členy NATO, dostát svým závazkům podle článku 5; zdůrazňuje zvláštní úlohu, kterou hrají neutrální členské státy; shledává, že v čl. 42 odst. 7 Smlouvy o EU se stanoví, že pokud se některý členský stát stane na svém území cílem ozbrojeného napadení, poskytnou mu ostatní členské státy EU pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci, což odpovídá i závazkům v rámci NATO;

uznává význam důkladné analýzy toho, které části EU nebo členských států potřebují více investic do vojenské mobility a jsou více vystaveny riziku vnějších bezpečnostních hrozeb;

10.

uznává, že se jedná o komplexní úkol, který mimo jiné obnáší výstavbu infrastruktury, společné standardy, přepravní předpisy, cla, daně či povolení k manévrům a zahrnuje všechny správní úrovně, počínaje místními samosprávami a mezinárodními organizacemi konče; v této souvislosti žádá, aby příslušné rámce spojovaly vojenské i civilní subjekty na všech úrovních, včetně subjektů v rámci NATO a partnerů NATO, aby mohly diskutovat o důležitých otázkách, a tak zajistily přidanou hodnotu a účinnou koordinaci a provádění, a poukazuje na to, že v zájmu dosažení optimálních výsledků musí členské státy investovat do společné odborné přípravy administrativních a institucionálních pracovníků; vítá skutečnost, že se Komise zavázala k prozkoumání možností standardizace a zjednodušení celních postupů do konce roku 2018; zdůrazňuje, že institucionální spolupráce mezi zúčastněnými členskými státy, organizacemi a agenturami je klíčem k zajištění harmonizace právních předpisů EU; zdůrazňuje, že by v případě dvojího využití infrastruktury pro nebezpečné zboží mělo docházet ke zvláštní koordinaci výměně zkušeností s cílem předcházet rizikům nehod a současně optimalizovat bezpečnost v rámci celé sítě;

11.

bere na vědomí významný pokles množství dostupných kolejových vozidel, zejména nákladních vozidel s plošinou, pro rychlé přesuny těžkých zařízení a vozidel;

12.

uznává, že práce v tak složitém prostředí s sebou přináší mnoho obtíží se zdvojováním a koordinací činností, jakož i obtíží týkajících se výdajů, které by mohly v základu ohrozit celkový projekt, pokud by nebyly náležitě zvládnuty; navzdory tomu bere na vědomí, že projekty v odvětví dopravy již v EU probíhají na základě dvojí spolupráce, jako je projekt jednotné evropské nebe; vyzývá členské státy a Komisi, aby zajistily účinnější rámec pro spolupráci; zdůrazňuje, že pro realizaci projektů vojenské mobility bude nezbytné navázat užší spolupráci mezi členskými státy a bude nutné podporovat spolupráci mezi civilní a vojenskou sférou; zdůrazňuje proto potřebu koordinace s projekty vojenské mobility připravenými v rámci stálé strukturované spolupráce, jakož i projekty probíhající v souvislosti s Evropským obranným fondem;

13.

zdůrazňuje proto, že pro úspěch má naprosto zásadní význam dohoda o společném strategickém účelu, spolupráce mezi členskými státy a vypracování společného plánu; zdůrazňuje, že soudržné vojenské plánování je nezbytné pro účinnou strategickou autonomii založenou na standardizaci a interoperabilitě vybavení a výzbroje, neboť my všichni využíváme strategickou doktrínu a řídicí a kontrolní procesy; v této souvislosti vítá akční plán o vojenské mobilitě, který uvádí výčet konkrétních kroků pro různé institucionální aktéry a členské státy EU a který uznává strategickou úlohu transevropské dopravní sítě; vítá závazky přijaté členskými státy;

14.

vyjadřuje politování nad tím, že akční plán v zásadě popisuje přístup zdola nahoru a má jen omezenou strategickou představu o tom, jakých konkrétních obranných cílů by měla EU prostřednictvím různých činností popsaných v akčním plánu dosáhnout; s politováním proto konstatuje, že stále nebyla vypracována bílá kniha EU pro obranu, která by tento zastřešující účel definovala; nicméně věří, že současný přístup je velmi přínosný a bude sloužit zájmům všech členských států, jak neutrálních států, tak členských států EU v jejich úloze spojence ve strukturách NATO;

15.

zdůrazňuje, že orgány EU i členské státy by měly dodržovat ambiciózní harmonogram akčního plánu, aby se co nejdříve odstranila stávající slabá místa v mobilitě a aby se dosáhlo ctižádostivých cílů obranné a bezpečnostní politiky; vítá výzvy akčního plánu na zlepšení vojenské mobility s ohledem na hrozby hybridní povahy, zejména pro dopravní a kritickou infrastrukturu, a na zlepšení odolnosti dopravní infrastruktury před hybridními hrozbami;

16.

bere na vědomí pokrok ve vymezení vojenských požadavků na vojenskou mobilitu v rámci EU i mimo její území, zejména pokud jde o infrastrukturu dvojího využití, a vítá, že se do všech fází procesu zapojily členské státy, nizozemské vedení projektu stálé strukturované spolupráce a oceňuje i přispění ze strany NATO;

17.

vítá, že Komise navrhla použít Nástroj pro propojení Evropy a vyčlenit významné finanční prostředky na projekty vojenské mobility dvojího využití, aby se infrastruktura upravila i pro potřeby dvojího využití; je přesvědčen, že dvojí využití infrastruktury je nezbytným základním předpokladem pro to, aby mohla civilní dopravní síť těžit z akčního plánu a z prostředků vyčleněných na vojenskou mobilitu; považuje provádění akčního plánu za příležitost, která civilní dopravní sítí umožní využít zvýšené kapacita sítě a posílit multimodální spojení; vítá výzvy k posouzení a přizpůsobení transevropské dopravní sítě tak, aby pokrývala vymezené vojenské požadavky, které budou uplatňovány i na nové projekty v oblasti civilní dopravy, zejména letiště, přístavy, dálnice a železnice jako intermodální uzly v klíčových koridorech; zdůrazňuje proto potřebu vytvořit – ve spolupráci s členskými státy – seznam vnitrostátních infrastruktur a koridorů s přihlédnutím ke specifickým vojenským charakteristikám členských států; konstatuje, že rozvoj projektů dvojího užití by měl být udržitelný a měl by být v souladu s normami v oblasti životního prostředí;

18.

má za to, že pro účely optimálního využívání prostředků EU by každý dopravní projekt společného zájmu financovaný z CEF měl v případě potřeby již od fáze vývoje zohledňovat požadavky vojenské mobility, abychom se vyhnuli nutnosti modernizovat infrastrukturu v pozdější fázi, a tedy i nehospodárnému vynakládání finančních prostředků; je přesvědčen, že příspěvky z prostředků vyčleněných v rámci Nástroje pro propojení Evropy na vojenskou mobilitu by měly pokud možno vždy upřednostňovat jednak multimodální projekty, neboť skýtají nejvíce příležitostí pro dvojí využití, a jednak projekty přeshraniční, které pomáhají vyřešit problém v současnosti chybějících spojení a nedostatečné kapacity, což jsou v dnešní době hlavní fyzické překážky bránící rychlé a plynulé civilní mobilitě a přesunu vojenských jednotek a těžké vojenské techniky; zdůrazňuje, že při vymezování oddílů sítě TEN-T, které jsou vhodné pro vojenskou dopravu, musí být bezpodmínečně maximalizována součinnost civilního a vojenského sektoru a dodržena zásada dvojího užití; je přesvědčen, že dodatečné investice do celé sítě by mohly mít značné přínosy pro vojenskou mobilitu a současně napomoci dokončení hlavní sítě TEN-T do roku 2030 a do sítě globální do roku 2050; zdůrazňuje, že by mělo být možné využívat financování určené na zvýšení vojenské mobility k úpravě dopravní infrastruktury jak v rámci hlavní, tak i všech ostatních sítí TEN-T;

19.

podporuje rozhodnutí vyčlenit částku na vojenskou mobilitu v rámci centralizovaného řízení programu CEF, a to za systematického uplatňování cíle dvojí mobility; bere na vědomí předběžné činnosti, které předpokládá akční plán; vyzývá Komisi, aby do 31. prosince 2019 přijala akty v přenesené pravomoci s cílem dále upřesnit vojenské potřeby, seznam částí TEN-T, které jsou vhodné pro vojenskou dopravu, seznam prioritních infrastrukturních projektů dvojího užití, postup posuzování způsobilosti činností spojených s vojenskou mobilitou a kritéria pro udělování grantů;

20.

připomíná, že některé technologie využívané v obranném sektoru byly následně s úspěchem využívány v sektoru civilním; zdůrazňuje, že zavádění inteligentního dopravního systému s využitím systémů telematických aplikací, jako jsou ERTMS a SESAR, a využívání technologií spojených s projekty Galileo, Egnos a GOVSATCOM představují nejvýznamnější výzvy, které čekají na odvětví civilní dopravy; domnívá se tudíž, že při budoucích revizích akčního plánu bude v konečném důsledku třeba přezkoumat, jak by mohla civilní doprava využít vojenské odpovědi na tyto výzvy, např. v oblasti kybernetické bezpečnosti a zabezpečené komunikace; vyzývá k přijetí dalších opatření ke zvýšení spolupráce a důvěry mezi subjekty v oblasti kybernetické bezpečnosti a obrany a k posílení spolupráce jako součásti PESCO; zdůrazňuje, že je třeba dále rozvíjet společnou síť pro boj proti hybridním hrozbám, aby byla zajištěna odolnost těch infrastruktur, které jsou strategické, pokud jde o práci na zlepšení vojenské mobility v EU; zdůrazňuje význam pokračující práce orgánů EU, pokud jde o aktualizaci regulace v oblasti kontroly vývozu zboží dvojího užití;

21.

uznává význam případných návrhů na regulaci přepravy nebezpečného zboží pro vojenské využití a aktualizaci celního kodexu Unie a pravidel pro DPH;

22.

v této souvislosti vítá výměnu informací a osvědčených postupů mezi vojenskými a civilními subjekty a zdůrazňuje potřebu spolupráce, má-li se vytvořit společný základ pro právní úpravu přepravy nebezpečného zboží pro vojenské využití;

23.

bere na vědomí, že akční plán identifikuje značný počet úkolů, které musí být dokončeny na úrovni členských států, na jejichž základě Evropská obranná agentura a Komise poskytnou podporu a pokyny pro rychlou a účinnou realizaci; připomíná, že je třeba, aby existoval celní a daňový regulační rámec, zejména pokud jde o DPH; zdůrazňuje zejména, že je důležité vytvořit harmonizovaná pravidla pro vydávání povolení pro přeshraniční pohyb, což je hlavní překážkou rychlých přesunů; domnívá se, že by členské státy EU měly spolupracovat na zefektivnění přeshraničních aspektů dvojího využití a na snížení administrativních nákladů; v této souvislosti podporuje ambice, že se do roku 2019 urychlí doba přechodu hranic a že – s ohledem na tento cíl – diplomatické oprávnění pro pozemní, námořní a letecké přesuny budou vydána do pěti dnů a tato lhůta bude ještě kratší pro jednotky rychlé reakce;

24.

podporuje rozhodnutí členských států, které se účastní stálé strukturované spolupráce, zahrnout vojenskou mobilitu na prvotní seznam sedmnácti prioritních projektů, které mají být vypracovány v rámci stálé strukturované spolupráce; v této souvislosti poukazuje na to, že projekt vojenské mobility v rámci PESCO by mohl být užitečným nástrojem pro koordinaci opatření, která mají podle akčního plánu přijímat členské státy, i dalších činností nad rámec přímých pravomocí EU; věří, že tato dělba práce, doprovázená řádnou koordinací, má ústřední význam, má-li projekt PESCO vytvořit přidanou hodnotu; vítá také oficiálnější závazek ke zjednodušení přeshraničních vojenských transportů, který byl přijat v oznámení o stálé strukturované spolupráci; vyzývá členské státy, aby se aktivně zapojily do projektu PESCO týkajícího se vojenské mobility;

25.

zdůrazňuje, že je důležité řádně informovat a zapojit místní komunity, pokud jde o plánování a dopad hlavní infrastruktury vojenské mobility;

26.

zdůrazňuje, že EU může pouze doplňovat kroky členských států; zdůrazňuje, že úspěch zcela závisí na tom, zda členské státy přijmou a budou schopné na řešení relevantních otázek uplatňovat jednotný přístup zahrnující všechny úrovně státní správy; poukazuje na význam politického závazku členských států, tj. zrealizovat účinnou vojenskou mobilitu v EU i mimo ni; zdůrazňuje, že pro dosažení úspěchu bude vojenská mobilita vyžadovat spolupráci všech spojenců NATO a jejich vzájemnou koordinaci;

27.

vítá nové společné prohlášení o spolupráci EU a NATO a bruselské prohlášení o transatlantické bezpečnosti a solidaritě, která obě kladou důraz na otázky spojené s vojenskou mobilitou; vítá nové iniciativy NATO, zejména plán pro rychlé přesuny v působnosti nejvyššího velitele spojeneckých sil NATO v Evropě; vítá úsilí NATO o zajištění vojenské mobility v tomto ohledu a naléhavě vyzývá EU i NATO, aby zabránily zbytečnému zdvojování úsilí; zdůrazňuje význam přístavů jakožto bodů propojujících EU s jejími spojenci v rámci NATO i pro vnitroevropská námořní dopravní spojení na krátkou vzdálenost; zdůrazňuje význam transparentnosti a komunikace o iniciativách EU v oblasti obrany, včetně stálé strukturované spolupráce, se Spojenými státy a jinými spojenci NATO, aby se předešlo mylným představám, a vítá iniciativy EU v oblasti obrany pro posílení evropského pilíře v rámci aliance NATO;

28.

naléhá proto na EU, její členské státy a NATO, aby v zájmu součinnosti zintenzivnily svou spolupráci a koordinaci, mimo jiné prostřednictvím využití finančních prostředků na společné projekty, zvýšení politické flexibility, formalizování vztahů mezi EU a NATO, rozšíření oblastí spolupráce, a rozšířily výměnu informací, je-li to v bezpečnostním zájmu EU; vyjadřuje naději, že se co nejdříve odstraní překážky bránící výměně důvěrných informací mezi těmito subjekty, aby se mohla prohloubit jejich spolupráce;

29.

pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Evropské radě, Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, agenturám EU pověřeným obranou, generálnímu tajemníkovi NATO a vládám a parlamentům členských států EU a NATO.

(1) Úř. věst. L 331, 14.12.2017, s. 57.

(2) Úř. věst. C 88, 8.3.2018, s. 1.

(3) Úř. věst L 65, 8.3.2018, s. 24.

(4) Úř. věst. C 224, 27.6.2018, s. 18.

(5) Přijaté texty, P8_TA(2018)0257.

(6) Přijaté texty, P8_TA(2017)0492.