9.3.2020   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 76/192


P8_TA(2018)0241

Provádění směrnice o ekodesignu

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 31. května 2018 o provádění směrnice o ekodesignu (2009/125/ES) (2017/2087(INI))

(2020/C 76/23)

Evropský parlament,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na směrnici 2009/125/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (1) (dále jen „směrnice o ekodesignu“) a na prováděcí nařízení a dobrovolné dohody přijaté podle této směrnice,

s ohledem na pracovní plán Komise pro ekodesign na období 2016–2019 (COM(2016)0773) přijatý v souladu se směrnicí 2009/125/ES,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 ze dne 4. července 2017, kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky a zrušuje směrnice 2010/30/EU (2) (dále jen „směrnice o označování energetickými štítky“),

s ohledem na cíle Unie pro snižování emisí skleníkových plynů a energetickou účinnost,

s ohledem na Pařížskou dohodu o změně klimatu a 21. konferenci smluvních stran (COP21) UNFCCC,

s ohledem na ratifikaci Pařížské dohody ze strany EU a jejích členských států,

s ohledem na dlouhodobý cíl této dohody, tedy udržet zvýšení průměrné globální teploty výrazně pod 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a pokračovat v úsilí udržet ji pod 1,5 °C,

s ohledem na všeobecný akční program Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 (rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 1386/2013/EU ze dne 20. listopadu 2013) (3),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 2. prosince 2015 s názvem „Akční plán EU pro oběhové hospodářství“ (COM(2015)0614),

s ohledem na sdělení Komise ze dne 16. ledna 2018 nazvané „Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství“ (COM(2018)0028),

s ohledem na sdělení Komise, jakož i na pracovní dokument útvarů Komise ze dne 16. ledna 2018 o provádění balíčku opatření týkajících se oběhového hospodářství: možnosti, jak řešit otázky na pomezí právních předpisů týkajících se chemických látek, výrobků a odpadů (COM(2018)0032 – SWD(2018)0020)),

s ohledem na sdělení ze dne 13. září 2017 Komise nazvané „Seznam kritických surovin pro EU z roku 2017“ (COM(2017)0490),

s ohledem na závěry Rady o ekologických inovacích: umožnění přechodu k oběhovému hospodářství, přijaté dne 18. prosince 2017 (4),

s ohledem na zprávu Programu OSN pro životní prostředí z listopadu 2017 o nedostatečném úsilí při snižování emisí nazvanou „The Emissions Gap Report 2017“,

s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o účinném využívání zdrojů: směrem k oběhovému hospodářství (5),

s ohledem na právní předpisy EU o odpadech,

s ohledem na své usnesení ze dne 4. července 2017 o delší životnosti výrobků: přínosy pro spotřebitele a společnosti (6),

s ohledem na evropské posouzení uplatňování vypracované generálním ředitelstvím pro parlamentní výzkumné služby na doplnění kontroly provádění směrnice o ekodesignu,

s ohledem na článek 52 jednacího řádu, a také čl. 1 odst. 1 písm. e) a přílohu 3 rozhodnutí Konference předsedů ze dne 12. prosince 2002 o postupu udělování svolení k vypracování zpráv z vlastního podnětu,

s ohledem na zprávu Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a stanovisko Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A8-0165/2018),

A.

vzhledem k tomu, že cílem směrnice o ekodesignu je zvyšovat energetickou účinnost a míru ochrany životního prostředí prostřednictvím harmonizovaných požadavků, které zajišťují fungování vnitřního trhu a podporují soustavné snižování celkového environmentálního dopadu výrobků spojených se spotřebou energie; vzhledem k tomu, že tato opatření mají také pozitivní dopad na energetickou bezpečnost, neboť snižují spotřebu energie;

B.

vzhledem k tomu, že směrnice o ekodesignu stanoví opatření, která mají být přijata s cílem snížit dopad na životní prostředí během životního cyklu výrobků spojených se spotřebou energie; vzhledem k tomu, že rozhodnutí v rámci této směrnice jsou z větší části zaměřena na snížení spotřeby energie při používání;

C.

vzhledem k tomu, že provádění směrnice by mohlo větší měrou přispět ke snahám EU zlepšit energetickou účinnost a přispět k dosažení cílů v oblasti klimatu;

D.

vzhledem k tomu, že snížení dopadu výrobků spojených se spotřebou energie na životní prostředí ve fázi ekodesignu prostřednictvím stanovení minimálních kritérií pro jejich životnost a pro jejich modernizovatelnost, opravitelnost a potenciál recyklace a opětovného použití může skýtat jedinečnou příležitost pro rozvoj pracovních míst;

E.

vzhledem k tomu, že do začátku roku 2018 bylo v platnosti 29 specifických nařízení o ekodesignu, která se vztahovala na různé skupiny výrobků, a navíc byly v souladu se směrnicí přijaty tři dobrovolné dohody;

F.

vzhledem k tomu, že směrnice o ekodesignu uznává dobrovolné dohody nebo jiná samoregulační opatření jako alternativy k prováděcím opatřením, pokud jsou splněna určitá kritéria; vzhledem k tomu, že ne všechny stávající dobrovolné dohody se ukázaly být účinnější než regulační opatření;

G.

vzhledem k tomu, že ekodesign přináší odvětví i spotřebitelům hospodářské výhody a významně přispívá k politikám Unie v oblasti klimatu, energetiky a oběhového hospodářství;

H.

vzhledem k tomu, že právní předpisy EU v oblasti ekodesignu úzce souvisí s právními předpisy o označování energetickými štítky a očekává se, že opatření přijatá podle těchto dvou směrnic přinesou 55 miliard EUR dodatečného ročního příjmu pro průmyslová, velkoobchodní a maloobchodní odvětví a že do roku 2020 přinesou 175 milionů tun ropného ekvivalentu úspor primární energie ročně, čímž přispějí k polovině cíle Unie v oblasti energetických úspor do roku 2020 a snížení závislosti na dovozu energie; vzhledem k tomu, že právní předpisy rovněž přispívají k cílům pro změnu klimatu EU snížením emisí skleníkových plynů o 320 milionů tun ekvivalentu CO2 ročně; vzhledem k tomu, že potenciál pro úspory energie je ještě větší v dlouhodobém horizontu;

I.

vzhledem k tomu, že podle účetní zprávy o dopadu ekodesignu (Evropská komise, 2016) se odhaduje, že do roku 2020 spotřebitelé v EU ušetří až 112 miliard EUR, neboli přibližně 490 EUR ročně v každé domácnosti;

J.

vzhledem k tomu, že o 80 % dopadu výrobku na životní prostředí je rozhodnuto ve fázi jeho návrhu;

K.

vzhledem k tomu, že u většiny zúčastněných stran lze identifikovat tři hlavní překážky plného provádění právních předpisů: nedostatek jasné politické podpory a směřování, pomalé tempo regulačního procesu a nedostatečný dohled nad trhem v členských státech;

L.

vzhledem k tomu, že odhadem 10–25 % výrobků na trhu nevyhovuje směrnicím o ekodesignu a označování energetickými štítky, což vede ke ztrátě přibližně 10 % předpokládaných energetických úspor a k nekalé hospodářské soutěži;

M.

vzhledem k tomu, že stávající výjimka pro osvětlení jeviště stanovená v nařízení Komise (ES) č. 244/2009 (7) a (EU) č. 1194/2012 (8) byla vhodným a efektivním způsobem, jak respektovat zvláštní potřeby a okolnosti v oblasti divadel a celého zábavního průmyslu, a měla by trvat i nadále;

N.

vzhledem k tomu, že oblast působnosti směrnice o ekodesignu byla sice v roce 2009 rozšířena, aby pokrývala všechny výrobky spojené se spotřebou energie (s výjimkou dopravních prostředků), ale na výrobky, které energii nespotřebovávají, se dosud žádné požadavky o ekodesignu nevztahují;

O.

vzhledem k tomu, že všechny výrobky v EU by měly být navrhovány, vyráběny, uváděny na trh a recyklovány s využitím minimálního množství nebezpečných látek, přičemž je zajištěna bezpečnost produktů, by se usnadnilo jejich opětovné použití a současně se zachovala vysoká úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí;

P.

vzhledem k tomu, že směrnice o ekodesignu uvádí, že její doplňkovost s nařízením REACH o chemických látkách by měla přispět ke zvýšení dopadů obou předpisů a stanovení jednotných požadavků na výrobce; vzhledem k tomu, že požadavky týkající se používání nebezpečných chemických látek a jejich recyklaci byly dosud jen omezené;

Q.

vzhledem k tomu, že podle nového nařízení o označování energetickými štítky se vyvíjí nová databáze a že informační a komunikační systém pro dozor nad trhem (ICSMS) se používá v některých, ale nikoli ve všech členských státech;

R.

vzhledem k tomu, že jedním z prioritních cílů všeobecného akčního programu EU pro životní prostředí na období do roku 2020 (7. akční program pro životní prostředí) je přeměnit Unii v zelené a konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdroje; vzhledem k tomu, že akční program pro životní prostředí uvádí, že politický rámec Unie by měl zajistit, aby byly prioritní výrobky uváděné na trh Unie navrhovány v souladu se zásadami ekodesignu s cílem optimalizovat účinnost využívání zdrojů a materiálu;

S.

vzhledem k tomu, že akční plán EU pro oběhové hospodářství zahrnuje závazek klást důraz na aspekty oběhového hospodářství v budoucích požadavcích na design výrobku v rámci směrnice o ekodesignu, a to systematickou analýzou otázek, jako je opravitelnost, trvanlivost, možnosti zdokonalení, recyklovatelnost či určení některých materiálů nebo látek;

T.

vzhledem k tomu, že Pařížská dohoda stanovuje dlouhodobý cíl se záměrem udržet zvýšení průměrné globální teploty výrazně pod 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a pokračovat ve vyvíjení úsilí o to, aby se toto zvýšení omezilo na 1,5 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí; vzhledem k tomu, že se EU zavázala, že přispěje ke splnění těchto cílů spravedlivým dílem prostřednictvím snížení emisí ve všech odvětvích;

U.

vzhledem k tomu, že pro zlepšení účinného využívání zdrojů v Unii by se opatření v oblasti ekodesignu měla vztahovat na celý životní cyklus výrobků, přičemž je třeba zohlednit skutečnost, že více než 80 % dopadu výrobku na životní prostředí je rozhodnuto ve fázi jeho návrhu, který proto sehrává významnou úlohu při podpoře aspektů oběhového hospodářství, trvanlivosti, možnosti modernizace, opravitelnosti, opětovného použití a recyklaci výrobku;

V.

vzhledem k tomu, že kromě zvýšení udržitelnosti výrobků a jejich účinného využívání z hlediska zdrojů je třeba posílit zásady sdílené ekonomiky a ekonomiky služeb, přičemž by členské státy měly při předkládání programů na podporu zavádění výrobků a služeb, které jsou nejúčinnější z hlediska využívání zdrojů, věnovat zvláštní pozornost nízkopříjmovým domácnostem ohroženým energetickou chudobou;

W.

vzhledem k tomu, že Unie je smluvní stranou Stockholmské úmluvy o perzistentních organických znečišťujících látkách, a je tudíž povinna činit kroky směrem k postupnému ukončení používání těchto rizikových látek, a to i tím, že omezí jejich používání ve fázi návrhu výrobku;

Účinný nástroj pro zajištění nákladově efektivních úspor energie

1.

má za to, že směrnice o ekodesignu je úspěšným nástrojem pro zlepšování energetické účinnosti a vede k významnému snížení emisí skleníkových plynů a znamená přínos pro úspory spotřebitelů;

2.

doporučuje, aby Komise i nadále zahrnovala více skupin výrobků vybraných na základě jejich potenciálu, pokud jde o ekodesign, energetickou účinnost a účinnost materiálů, jakož i jiné environmentální aspekty, za použití metody stanovené v článku 15 směrnice, a aby průběžně aktualizovala stávající normy, aby bylo možné plně využít potenciálu oblasti působnosti směrnice a cílů;

3.

zdůrazňuje, že směrnice o ekodesignu zlepšuje fungování vnitřního trhu EU prostřednictvím definování společných norem pro výrobky; zdůrazňuje, že pokračující přijímání harmonizovaných požadavků pro výrobky na úrovni EU podporuje inovace, výzkum a konkurenceschopnost výrobců EU a zajišťuje spravedlivou soutěž, a současně zamezuje zbytečné administrativní zátěži;

4.

připomíná, že směrnice vyžaduje, aby Komise předložila prováděcí opatření, pokud výrobek splňuje kritéria, tj. významný objem prodaných výrobků, významný dopad na životní prostředí a potenciál zlepšení; zdůrazňuje odpovědnost Komise respektovat tento mandát a zajistit, že bude skutečně dosaženo výhod pro spotřebitele, oběhové hospodářství a životní prostředí, přičemž uznává, že tyto normy týkající se výrobku lze použít pouze na úrovni EU, a že členské státy se proto spoléhají na Komisi, aby podnikla nezbytné kroky;

5.

domnívá se, že koordinace s iniciativami spojenými s oběhovým hospodářstvím by ještě více prohloubila účinnost směrnice; vyzývá tedy k ambicióznímu plánu o ekodesignu v oběhovém hospodářství, což bude mít jak environmentální přínosy, tak příležitosti pro udržitelný růst a tvorbu pracovních míst i v odvětví malých a středních podniků, tak přinese i výhody pro spotřebitele; poukazuje na skutečnost, že nejvyšší standardy v oblasti účinného využívání zdrojů a ve využívání druhotných surovin při výrobě má vysoký potenciál, pokud jde o snižování množství odpadů a úsporu zdrojů;

6.

zdůrazňuje, že směrnice o ekodesignu je součástí většího souboru nástrojů a že její účinnost závisí na součinnostech s dalšími nástroji, zejména v oblasti označování energetickými štítky; má za to, že by se mělo zabránit překrývání právních předpisů;

Posilování rozhodovacího procesu

7.

zdůrazňuje klíčovou úlohu konzultačního fóra pro sbližování průmyslu, občanské společnosti a dalších zúčastněných stran v procesu rozhodování a má za to, že tento subjekt funguje dobře;

8.

je znepokojen zpožděními, jež jsou někdy podstatná, při tvorbě a přijímání prováděcích opatření, což vyvolává nejistotu hospodářských subjektů, vede k výrazným zmařeným příležitostem v oblasti energetických úspor pro spotřebitele a s tím související snížení emisí skleníkových plynů a může to způsobit, že přijatá opatření budou zaostávat za technologickým pokrokem;

9.

konstatuje, že prodlevy při provádění jsou částečně způsobeny omezenými zdroji, které má Komise k dispozici; vyzývá Komisi, aby s ohledem na významnou přidanou hodnotou EU v oblasti právních předpisů poskytla na proces ekodesignu dostatečné zdroje;

10.

naléhavě vyzývá Komisi, aby zabránila zpožděním při přijímání a zveřejňování prováděcích opatření, a doporučuje stanovit jasné lhůty a milníky pro jejich dokončení a pro přezkum stávajících nařízení; domnívá se, že opatření týkající se ekodesignu by měla být přijímána samostatně a měla by být zveřejněna v okamžiku, kdy budou připravena;

11.

zdůrazňuje, že je třeba dodržet časový plán stanovený v Pracovním plánu pro ekodesign na období 2016–2019;

12.

zdůrazňuje, že je třeba, aby požadavky na ekodesign vycházely z důkladných technických analýz a posouzení dopadů, přičemž se jako měřítko použijí výrobky nebo technologie s nejlepším výkonem na trhu a technologický rozvoj v každém odvětví; vyzývá Komisi, aby upřednostnila provádění a přezkum opatření týkajících se výrobků, které mají nejvyšší potenciál jak z hlediska úspor primární energie, tak i oběhového hospodářství;

13.

uznává, že směrnice o ekodesignu umožňuje použití dobrovolných dohod; zdůrazňuje, že dobrovolné dohody se mohou použít místo prováděcích opatření, pokud pokrývají velkou většinu trhu a jsou považovány za schopné zajistit přinejmenším stejnou úroveň environmentální výkonnosti, a že by měly zajistit rychlejší rozhodovací proces; domnívá se, že účinnost dozoru dobrovolných dohod by měla být posílena a že by mělo být zajištěno odpovídající zapojení občanské společnosti; vítá v tomto ohledu doporučení Komise (EU) 2016/2125 o pokynech k samoregulačním opatřením výrobního odvětví a žádá Komisi, aby přísně sledovala všechna dobrovolná ujednání uznaná podle směrnice;

14.

podporuje začlenění procesu osvojování technologií do metodiky pro ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (MEErP) tak, aby bylo možné předjímat zlepšení technologií předtím, než vstoupí v platnost předpisy, a zajistit, že jsou tyto předpisy aktuální;

15.

vyzývá Komisi, aby do opatření v oblasti ekodesignu zahrnula případná posouzení týkající se uvolňování mikroplastů do vodního prostředí; vyzývá Komisi, aby při revizi opatření v oblasti ekodesignu praček a sušiček prádla pro domácnost zavedla závazné požadavky týkající se mikroplastových filtrů;

Od úspor energie k účinnému využívání zdrojů

16.

opakuje svoji výzvu dát nový impuls aspektům oběhového hospodářství souvisejícím s výrobky a má za to, že směrnice o ekodesignu má významný potenciál pro zlepšení účinného využívání zdrojů, které dosud nebyly využity;

17.

domnívá se tedy, že provádění směrnice o ekodesignu se kromě pokračujícího úsilí o zlepšování energetické účinnosti musí nyní systematicky věnovat úplnému životnímu cyklu výrobků, které spadají do její oblasti působnosti, a to stanovením minimálních kritérií pro zdroje, jež budou mimo jiné zahrnovat trvanlivost, spolehlivost, opravitelnost a možnosti modernizace, ale také potenciál pro sdílení, opětovné využívání, rozšiřitelnost, recyklovatelnost, obsah recyklovaných nebo druhotných surovin a využívání kritických surovin;

18.

domnívá se, že výběr kritérií oběhového hospodářství pro jednotlivé skupiny výrobků musí být jasně a objektivně specifikován a definován a zároveň být snadno měřitelný a dosažitelný přiměřenými náklady, aby se zabezpečilo, že směrnice je i nadále proveditelná;

19.

požaduje, aby byla v průběhu fáze přípravných studií pro konkrétní opatření v oblasti ekodesignu vztahující se ke každé kategorii výrobků systematicky prováděna hloubková analýza potenciálu oběhového hospodářství;

20.

zdůrazňuje, že je důležité, aby výrobci poskytovali jasné a objektivní pokyny, které uživatelům a nezávislým opravnám umožní opravit výrobky snadněji a bez zvláštního vybavení; zdůrazňuje také důležitost poskytování informací o dostupnosti náhradních dílů a o životnosti výrobků, pokud je to možné;

21.

zdůrazňuje možné přínosy zaměření se na další environmentální aspekty mimo využití energie, jako jsou nebezpečné chemické látky, uvolňování mikroplastů, tvorba odpadu a vstupy materiálů, a vyzývá k používání nástrojů podle směrnice, aby se posílila transparentnost pro spotřebitele;

22.

domnívá se, že o více než 80% dopadu výrobku na životní prostředí je rozhodnuto ve fázi jeho návrhu, a že v této fázi je možné z velké části vyloučit, nahradit nebo omezit látku vzbuzující obavy; zdůrazňuje, že využívání materiálů a látek zásadního významu, jako jsou prvky vzácných zemin nebo toxické látky či látky vzbuzující obavy, jako jsou např. perzistentní organické znečišťující látky a látky narušující činnost žláz s vnitřní sekrecí, je třeba posuzovat podle rozšířených kritérií pro ekodesign, aby se omezilo jejich použití nebo přinejmenším zajistila možnost je na konci doby životnosti extrahovat/oddělit, aniž jsou tím dotčeny ostatní harmonizované právní požadavky týkající se těchto látek stanovených na úrovni Unie;

23.

žádá, aby požadavky na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie nevytvářely cíle, které budou pro výrobce EU obtížně splnitelné, zejména pro malé a střední podniky, jejichž potenciál ve vztahu k patentovaným technologiím je výrazně nižší než potenciál podniků s vedoucím postavením na trhu;

24.

vítá v tomto ohledu pracovní program pro ekodesign na období 2016–2019, který obsahuje závazky v oblasti vytvoření požadavků a norem pro účinnost materiálů podporujících používání druhotných surovin, a apeluje na Komisi, aby tuto práci přednostně dokončila; má za to, že tato kritéria by měla být vázaná na jednotlivé výrobky, měla by vycházet z důkladných analýz, zaměření na oblasti s jasným potenciálem pro zlepšení a měla by být vymahatelná a ověřitelná orgány dozoru nad trhem; domnívá se, že při stanovování osvědčených postupů by se mělo podporovat využívání výsledků minulých a probíhajících výzkumných činností a špičkových inovací v oblasti recyklace odpadních elektrických a elektronických zařízení;

25.

domnívá se, že vývoj „systémového přístupu“, který bude v rámci procesu ekodesignu posuzovat nejen výrobek, ale celý systém potřebný pro jeho fungování, se stává stále důležitějším faktorem úspěšnosti při účinném využívání zdrojů, a naléhavě žádá Komisi, aby do příštího pracovního programu směrnice o ekodesignu zahrnula více takových systémových příležitostí;

26.

domnívá se, že je třeba věnovat zvláštní pozornost výrobkům využívajícím vodu, které by mohly zajistit značné přínosy pro životní prostředí a významné úspory pro spotřebitele;

27.

vyzývá Komisi, aby podporovala využití kritických surovin i z důlního odpadu;

28.

konstatuje, že Komise odložila opatření pro informační a komunikační technologie (IKT), jako jsou mobilní a chytré telefony, až do doby dalších posouzení a vzhledem k rychlým technologickým změnám v této produktové skupině; má však za to, že u těchto výrobků, které se prodávají ve velkých množstvích a jsou často nahrazovány, je zcela zřejmý potenciál pro zlepšení, a to zejména v souvislosti s účinným využíváním zdrojů, a že by se na ně tedy měla při nejbližší příležitosti vztahovat kritéria pro ekodesign, a že by proto mělo být vynaloženo úsilí na zjednodušení regulačního procesu; zdůrazňuje, že je nutné pečlivě posoudit, jak zlepšit ekodesign pro skupiny výrobků, u nichž opravitelnost a výměna náhradních dílů jsou klíčovými parametry ekodesignu;

29.

zdůrazňuje, že je nutné, aby byla podporována opravitelnost, která by měla být usnadněna dostupností náhradních dílů v průběhu celého životního cyklu výrobku, a to za cenu, která je vzhledem k celkové ceně výrobku přiměřená,

30.

připomíná své požadavky pro rozsáhlý přezkum rámce produktové politiky Unie v zájmu řešení účinného využívání zdrojů; v této souvislosti žádá Komisi, aby posoudila, zda by stávající metodika pro ekodesign mohla být kromě výrobků spojených se spotřebou energie použita i pro jiné kategorie výrobků, a aby případně předložila návrhy nových právních předpisů;

31.

zdůrazňuje, že v zájmu zajištění využívání recyklovaných/druhotných surovin je nezbytně nutné, aby byly vysoce kvalitní druhotné suroviny dostupné, a byl pro ně tudíž vytvořen dobře organizovaný trh;

32.

zdůrazňuje, že je důležité přenést odpovědnost na výrobce, prodloužit záruční lhůty a rozšířit záruční podmínky, uložit výrobcům povinnost převzít zodpovědnost za celé řízení fáze odpadu životního cyklus výrobku v souladu s příslušnými právními předpisy Unie, podporovat opravitelnost, možnosti modernizace, modularitu a recyklovatelnost a zajistit, aby nakládání se surovinami a odpady zůstalo záležitostí Evropské unie;

33.

vyzývá k rozšíření minimálních záruk na zboží dlouhodobé spotřeby;

Zlepšování dozoru nad trhem

34.

trvá na tom, že je nezbytné posilovat dozor nad výrobky, které jsou umísťovány na vnitřní trh, a to prostřednictvím lepší spolupráce a koordinace mezi členskými státy a mezi Komisí a vnitrostátními orgány, zejména poskytnutím vhodných finančních nástrojů orgánům členských států pro dozor nad trhem;

35.

vyzývá Komisi, aby prozkoumala potenciál vytvoření digitálního informačního listu výrobku (dále jen „produktový pas“), jak je uvedeno v závěrech Rady ze dne 18. prosince 2017 o ekologických inovacích, jako nástroj ke zveřejnění materiálů a látek ve výrobcích, což by rovněž usnadnilo dozor nad trhem;

36.

vyzývá k soudržnějšímu a nákladově efektivnějšímu systému dozoru nad trhem napříč EU v zájmu zajištění souladu se směrnicí o ekodesignu a předkládá následující doporučení:

aby vnitrostátní orgány měly povinnost využívat databázi ICSMS pro sdílení všech výsledků kontrol souladu výrobků a testování prováděného u všech výrobků, na něž se vztahují nařízení o ekodesignu; tato databáze by měla obsahovat veškeré relevantní informace o výrobcích splňujících a nesplňujících požadavky, aby se zamezilo zbytečnému testování v jiném členském státě a měla by být uživatelsky vstřícná a přístupná;

aby všeobecná databáze registrace výrobků pro výrobky opatřené energetickým štítkem byla rozšířena na všechny výrobky, které podléhají nařízením o ekodesignu,

aby vnitrostátní orgány měly povinnost vypracovat konkrétní plány svých činností dozoru nad trhem v oblasti ekodesignu, které je nutné oznámit ostatním členským státům a Komisi, jak je stanoveno v nařízení (ES) č. 765/2008 (9); členské státy by do těchto plánů měly zahrnout namátkové inspekce;

aby se používaly metody rychlého screeningu pro odhalení výrobků, které neodpovídají předpisům, a aby tyto metody vznikaly ve spolupráci s odvětvovými odborníky a byly sdíleny s veřejnými orgány;

aby Komise zvážila stanovení minimálního procentního podílu výrobků, které mají být testovány, na trhu, jakož i vytvoření mandátu pro provádění vlastního nezávislého dozoru nad trhem a předložila případně návrhy;

aby byla přijata odrazující opatření, včetně: sankcí pro výrobce nesplňující předpisy přiměřených dopadu neplnění předpisů na celý evropský trh a kompenzací pro spotřebitele, kteří si takové výrobky zakoupili, a to i po uplynutí záruční lhůty, mimo jiné prostřednictvím kolektivního odškodnění;

aby byla zvláštní pozornost věnována dovozu ze zemí mimo EU a výrobkům z těchto zemí prodávaným on-line;

aby byla zaručena soudržnost s návrhem nařízení Komise, jež stanoví pravidla a postupy pro dodržování a prosazování harmonizačních právních předpisů Unie týkajících se výrobků (COM(2017)0795), jehož oblast působnosti zahrnuje výrobky regulované podle směrnice o ekodesignu; v této souvislosti podporuje zjednodušení společného testování na úrovni EU;

37.

zdůrazňuje význam odpovídajících a jasně definovaných testovacích norem a zdůrazňuje, že by měly být vypracovány protokoly o zkouškách, které co nejlépe simulují reálné podmínky; zdůrazňuje, že zkušební metody by měly být stabilní a navrhovány a prováděny způsobem, který vylučuje manipulaci a úmyslné či neúmyslné vylepšování výsledků; domnívá se, že zkoušky by neměly vést k nepřiměřené zátěži pro podniky, zejména s ohledem na malé a střední podniky, které nemají stejné postavení jako jejich větší konkurenti; vítá nařízení Komise (EU) 2016/2282 o používání tolerancí v postupech ověřování;

38.

vyzývá Komisi, aby členské státy podporovala v oblasti prosazování práva, a požaduje posílenou spolupráci v případě, že je zjištěn nevyhovující výrobek; zdůrazňuje, že výrobci a dovozci potřebují pokyny, pokud jde o podrobné požadavky ohledně dokumentů předkládaných orgánům dozoru nad trhem;

Další doporučení

39.

zdůrazňuje, že je zapotřebí zajistit ucelenost a sbližování mezi nařízeními o ekodesignu a horizontálními nařízeními, jako jsou právní předpisy Unie o chemických látkách a odpadu, včetně směrnic REACH, WEEE a ROHS a zdůrazňuje, že je nutné posílit součinnosti se zadáváním ekologických veřejných zakázek a ekoznačkou EU;

40.

zdůrazňuje souvislost mezi směrnicí o ekodesignu a směrnicí o energetické náročnosti budov; vyzývá členské státy, aby stimulovaly zavádění energeticky účinných výrobků a služeb a aby posílily své kontrolní a poradenství; domnívá se, že zlepšení ekodesignu výrobků spojených se spotřebou energie může mít pozitivní dopad na energetickou náročnost budov;

41.

zdůrazňuje, že je zapotřebí poskytnout veřejnosti a zejména sdělovacím prostředkům před zveřejněním opatření jasné informace o přínosech ekodesignu, a vybízí Komisi a členské státy, aby proaktivně informovaly o přínosech opatření o ekodesignu, což by mělo být nedílnou součástí procesu přijetí těchto opatření, a aby aktivněji komunikovaly se zúčastněnými subjekty, a umožnily tak, aby lidé těmto právním předpisům lépe porozuměli;

42.

zdůrazňuje, že přechod na udržitelné a oběhové hospodářství přinese nejenom množství příležitostí, ale také sociální výzvy; domnívá se, že jelikož by nikdo neměl zůstat bez pomoci, Komise a členské státy by měly, když předkládají programy na podporu zavádění produktů, které jsou nejúčinnější z hlediska využívání zdrojů, věnovat zvláštní pozornost nízkopříjmovým domácnostem ohroženým energetickou chudobou; domnívá se, že tyto programy by neměly bránit inovaci, ale měly by i nadále umožňovat, aby výrobci spotřebitelům nabízeli širokou škálu vysoce kvalitních produktů, a že by měly být rovněž podporovat pronikání na trh energeticky významných výrobků a a výrobků využívajících vodu, které mohou dosáhnout vyšší účinnosti využívání zdrojů a úspory pro spotřebitele;

43.

vyzývá orgány EU a členské státy, aby šly dobrým příkladem tím, že zavedou a budou plně využívat oběhové hospodářství a strategie zelených veřejných zakázek s cílem upřednostňovat osvědčené udržitelné výrobky, jako jsou výrobky opatřené ekoznačkou, a nejvyšší standardy v oblasti účinného využívání zdrojů ve všech investicích, a aby podporovaly široké využívání zelených veřejných zakázek i v soukromém sektoru.

o

o o

44.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

(1)  Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10.

(2)  Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 1.

(3)  Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 171.

(4)  http://www.consilium.europa.eu/media/32274/eco-innovation-conclusions.pdf

(5)  Úř. věst. C 265, 11.8.2017, s. 65.

(6)  Přijaté texty, P8_TA(2017)0287.

(7)  Nařízení Komise (ES) č. 244/2009 ze dne 18. března 2009, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/32/ES, pokud jde o požadavky na ekodesign nesměrových světelných zdrojů pro domácnost (Úř. věst. L 76, 24.3.2009, s. 3).

(8)  Nařízení Komise (EU) č. 1194/2012 ze dne 12. prosince 2012, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES, pokud jde o požadavky na ekodesign směrových světelných zdrojů, světelných zdrojů využívajících elektroluminiscenčních diod a souvisejících zařízení (Úř. věst. L 342, 14.12.2012, s. 1).

(9)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30).