EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 12.6.2018
COM(2018) 456 final
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ
Zprávy o hodnocení ex post za období 2011 až 2013 k opatřením spolufinancovaným ze čtyř fondů rámcového programu „Solidarita a řízení migračních toků“
{SWD(2018) 333 final}
{SWD(2018) 334 final}
{SWD(2018) 335 final}
{SWD(2018) 336 final}
1 ÚVOD
Ačkoli se pohyb osob do každého členského státu EU, ven z tohoto státu a v rámci tohoto státu liší, naše společnosti sdílejí podobné příležitosti a výzvy. Pro posílení prostoru svobody, bezpečnosti a práva a pro rozvoj společné azylové a přistěhovalecké politiky Unie založené na solidaritě mezi členskými státy a vůči státům mimo EU jsou zapotřebí přiměřené, pružné a soudržné finanční zdroje.
Pro období 2007–13 byly vyčleněny téměř 4 miliardy EUR na správu vnějších hranic Unie a na provádění společných azylových a přistěhovaleckých politik, a to prostřednictvím obecného programu „Solidarita a řízení migračních toků“ (SOLID) 1 , který tvořily čtyři nástroje („fondy SOLID“): Evropský uprchlický fond (ERF) 2 , Evropský fond pro vnější hranice (EBF) 3 , Evropský fond pro integraci státních příslušníků třetích zemí (EIF) 4 a Evropský návratový fond (RF) 5 .
Tato zpráva vychází ze čtyř hodnotících studií ex post. Zaměřuje se na období 2011–13 a uvádí zjištění hodnocení ex post za období 2007–10 6 . V souladu s pokyny Komise pro zlepšování právní úpravy posuzovala tato hodnocení fondy z hlediska jejich relevantnosti (zda jsou jejich cíle v souladu s potřebami společnosti), účelnosti (do jaké míry bylo cílů dosaženo), efektivnosti (do jaké míry byly náklady přiměřené dosaženým přínosům), udržitelnosti účinků po skončení intervence, soudržnosti a doplňkovosti s jinými finančními nástroji EU nebo vnitrostátními zdroji členských států a přidané hodnoty intervence na úrovni EU.
Některá zjištění již byla zohledněna v rámci stávajících fondů: Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF) 7 , který nahradil ERF, EIF a RF, a Fondu pro vnitřní bezpečnost (ISF) 8 , který nahradil EBF. Zjištění těchto hodnocení doplňují průběžná hodnocení AMIF a ISF v roce 2018. Přispívají k formování budoucích politik v oblasti migrace a bezpečnosti, zejména v rámci víceletého finančního rámce po roce 2020.
„FONDY SOLID“
Hlavní prvky
Cílem obecného programu „Solidarita a řízení migračních toků“ (SOLID) bylo poskytnout finanční podporu členským státům, která se zaměřuje na lepší správu vnějších hranic Unie a lepší provádění společných azylových a migračních politik:
1.EBF 9 byl zřízen s cílem zajišťovat ochranu a správu vnějších hranic EU, se zaměřením na účinnou organizaci kontrol a řízení toků osob, jednotné uplatňování právních předpisů EU příslušníky pohraniční stráže a zlepšování konzulárních služeb.
2.Cílem EIF 10 bylo poskytnout pomoc členským státům, aby státní příslušníci třetích zemí různého původu mohli splnit podmínky pobytu a usnadnila se jejich integrace do evropské společnosti, s důrazem na ty, kteří teprve nedávno přišli do dané země.
3.ERF 11 podporoval členské státy při přijímání žadatelů o azyl a osob požívajících mezinárodní ochrany, přičemž bral v úvahu právní předpisy EU týkající se společného evropského azylového systému. Zejména podporoval opatření ve vztahu k přijímání žadatelů o azyl a zpracování jejich žádostí o azyl, začleňování osob požívajících mezinárodní ochrany a v omezené míře k znovuusídlování nebo přesunu 12 osob požívajících mezinárodní ochrany mezi členskými státy. Po stanovení priorit ERF byla ponechána možnost volby, pokud jde o rozšíření sdílení odpovědnosti mezi členskými státy a třetími zeměmi.
4.Cílem RF 13 bylo rozvíjet integrované řízení navracení a posílenou spolupráci mezi členskými státy, poskytovat pomoc s prováděním návratových operací do zemí původu a informováním navracených osob o příslušných postupech. Rovněž se snažil podporovat využívání dobrovolného návratu před nuceným návratem.
Finanční prostředky ve výši 2,43 miliardy EUR přidělené fondům SOLID během sledovaného období 14 byly rozděleny mezi tyto čtyři fondy takto: 1 097 milionů EUR pro EBF, 486 milionů EUR pro EIF, 386 milionů EUR pro ERF a 463 milionů EUR pro RF. Přidělené prostředky byly využity členskými státy zejména prostřednictvím sdíleného řízení (94 %), v jehož rámci mají primární odpovědnost za provádění, řízení a kontrolu nad intervencemi a předkládají roční plány Komisi na základě předchozí dohodnuté víceleté strategie. Průměrná míra využití prostředků z ročních programů v období 2011–13 činila 87 % u EBF, 81 % u ERF, 81 % u RF a 77 % u EIF. Pouze 6 % bylo využito při přímém řízení prostřednictvím opatření Společenství, jako jsou granty na mimořádná opatření v rámci EBF a RF. V případě ERF byla mimořádná opatření prováděna prostřednictvím sdíleného řízení, zatímco v rámci EIF nebyla stanovena žádná možnost poskytování mimořádné pomoci.
Kontext
Geopolitický kontext se od roku 2005, kdy byl navržen obecný program „Solidarita a řízení migračních toků“, do posuzovaného období 2011–13 výrazně změnil. Důsledky povstání v severní Africe v roce 2011, „Arabského jara“, vleklé krize v Sýrii a zhroucení libyjského státu vedly k náhlému a nečekanému nárůstu migračního tlaku na jižní a jihovýchodní vnější hranici EU. Tento migrační tlak výrazně ovlivnil kontext, v němž byly fondy využívány. Posouzení dopadů 15 , které tvoří přílohu sdělení o zřízení obecného programu „Solidarita a řízení migračních toků“, zmiňuje 203 298 prvních žádostí o azyl (v roce 2002), zatímco v roce 2010 (rok před posuzovaným obdobím) byl tento počet 259 400, v roce 2012 dosáhl výše 335 290 a v roce 2015 bylo těchto žádostí 1 322 825 16 . Podobně strmý nárůst byl sledován u řady státních příslušníků třetích zemí, u nichž bylo zjištěno, že nedovoleně pobývají v členských státech (500 000 v posouzení dopadů a 2 154 675 v roce 2015 17 ).
2 HODNOCENÍ EX POST
2.1 METODIKA A OMEZENÍ
Podle všech čtyř rozhodnutí o zřízení fondů musela Komise do 31. prosince 2015 předložit zprávu o hodnocení ex post za období 2011 až 2013. Období způsobilosti pro fondy však běželo do 30. června 2015 a členské státy měly stanovenou lhůtu pro předložení zprávy o provádění posledního ročního programu do 31. března 2016. Nezávislé hodnocení ex post tak bylo provedeno v letech 2016–2017, a Komise tudíž neměla možnost předložit zprávu dříve.
Podrobná zjištění hodnocení a použitá metodika jsou popsány v pracovním dokumentu útvarů Komise, který je připojen k této zprávě. Příprava pracovních dokumentů útvarů byla podložena studií zpracovanou externím dodavatelem 18 , která kombinovala sekundární výzkum, otevřené veřejné konzultace, návštěvy na místě a kvantitativní a kvalitativní analýzu. Těmto čtyřem hodnocením výrazně bránila absence kvantitativních údajů, ukazatelů a referenčních stavů, které by bylo možné porovnat mezi členskými státy nebo meziročně. Každý členský stát si samostatně definoval své ukazatele pro prováděná opatření. Důvodem bylo to, že požadavky na předkládání zpráv v právních základech fondů nestanovily, že mají odpovědné orgány shromažďovat údaje, které umožní posuzování hodnotících kritérií na úrovni EU. Proto se posouzení muselo spoléhat na kvalitativnější údaje získané prostřednictvím konzultací se zúčastněnými stranami a národních hodnotících zpráv.
2.2 KLÍČOVÉ VÝSLEDKY
Evropský fond pro vnější hranice (EBF)
Členské státy obecně považovaly cíle EBF za přiměřené z hlediska svých potřeb, pokud jde o řízení vnějších hranic EU a zpracování schengenských víz. Díky vytvoření klíče pro rozdělení ročních prostředků byla významná část finančních prostředků přidělena členským státům, které pociťovaly vysoký migrační tlak na jižní a jihovýchodní vnější hranici, a členským státům se silnou intenzitou pohybu osobcestujících v dobré víře. V obdobích 2007–10 i 2011–13 obdržely nejvyšší přidělený podíl finančních prostředků tři stejné členské státy: Itálie, Španělsko a Řecko. Kromě toho byl EBF dostatečně pružný, aby reagoval na měnící se potřeby vyvolané začátkem migrační krize tím, že přidělil další zdroje postiženým členským státům prostřednictvím mimořádných opatření.
EBF zásadním způsobem přispěl k uplatňování schengenského acquis 19 , protože vzal v úvahu nárůst migračních toků, k němuž došlo od roku 2011, a finanční omezení, jimž musela v té době čelit řada členských států. Opatření z EBF pro období 2011–13 pozitivně přispěla k postupnému zavedení společného systému integrovaného řízení hranic tím, že podpořila harmonizované kontroly osob na hraničních přechodech prostřednictvím školicích programů, výstavby a modernizace hraničních přechodů a pořízení vozidel, plavidel a letadel používaných pohraničními hlídkami. Nicméně to, že podpora z fondu byla důležitá pro pořízení nejnovějších technologií na vnějších hranicích EU, oznámilo pouze několik členských států.
Fond rovněž pomohl řešit fragmentaci systémů výměny informací členských států tím, že podpořil rozvoj systémů EU, jako jsou VIS a SIS II a EUROSUR, na vnitrostátní úrovni 20 . V kontextu, kdy bylo vnitrostátní financování sporadické, pomohl fond zajistit, že tyto systémy budou funkční, protože přispěl k dokončení jejich základních prvků. EBF rovněž podporoval lepší využívání zdrojů zvyšováním schopností členských států provádět ostrahu hranic.
V obou obdobích, 2007–10 i 2011–13, EBF mírně přispěl k rozvoji konzulární spolupráce mezi členskými státy a třetími zeměmi 21 .
Celkově se investice EBF považovaly za udržitelné: většina ze získaných aktiv a vytvořených poznatků se v době hodnocení stále používala. Členské státy zdůraznily doplňkovost EBF s cíli ISF, která umožnila, aby činnosti prováděné v rámci ISF navazovaly na výsledky EBF. Několik konkrétních projektů čelilo finančním omezením, a proto vyvolaly obavy o udržitelnost, jako je zavádění styčných úředníků pro přistěhovalectví ve třetích zemích.
Zjistilo se, že investice z EBF jsou doplňkové a soudržné s činnostmi financovanými z jiných fondů EU, s činnostmi Evropské pohraniční a pobřežní stráže 22 i s vnitrostátními investicemi. Přidaná hodnota EBF byla vyhodnocena jako zvlášť vysoká v členských státech, které disponují omezenými finančními zdroji nebo čelí přísným rozpočtovým omezením.
Evropský fond pro integraci státních příslušníků třetích zemí (EIF)
Zjištění EIF z období 2007–10 23 i 2011–13 ukazují, že fond byl obecně schopen zareagovat na integrační potřeby členských států a byl navržen způsobem, který umožňoval jeho uzpůsobení měnícím se okolnostem. Některé členské státy se však domnívaly, že definice cílové skupiny je příliš omezující, a další zdůrazňovaly nedostatek zájmu ze strany nevládních organizací / orgánů místní správy. Některé členské státy uváděly, že by se podpora neměla omezovat na nově příchozí státní příslušníky třetích zemí, protože integrační opatření mohou být stále nutná i u migrantů druhé a třetí generace.
Zjistilo se, že EIF byl obecně schopen plnit svůj hlavní cíl, kterým je usnadňovat integraci státních příslušníků třetích zemí do své hostitelské společnosti, a to jak v letech 2007–10, tak 2011–13. Ve většině členských států měl fond konkrétní pozitivní dopad na bezprostřední proces integrace. EIF zlepšil přístup ke službám, zaměstnanosti a vzdělání v hostitelské zemi, včetně jazykových kurzů, které tvoří klíčovou součást integračního procesu. To považovaly členské státy za hlavní předmět financování.
Řada členských států oznámila vzhledem k tomu, že byl fond v té době novinkou, problémy s prováděním v období 2007–10, jako např. absence nebo nedostatečný počet způsobilých projektů. V případě období 2011–13 se zjistilo, že EIF omezeně přispěl k rozvoji a provádění postupů přijímání, které podporují integraci státních příslušníků třetích zemí, vzhledem ke skutečnosti, že se roční programy některých členských států konkrétně nezaměřovaly na tento cíl, což vedlo k omezenému počtu prováděných opatření v této oblasti. EIF přispěl k budování politických kapacit a koordinaci v rámci členských států, ale na výměnu zkušeností, osvědčených postupů a informací mezi členskými státy měl jen omezený dopad.
Zatímco v období 2007–10 hodnotila efektivnost fondu jako uspokojivou pouze polovina členských států, v období 2011–13 se již většina členských států domnívala, že náklady na EIF jsou přiměřené výstupům projektů a že s nižšími náklady by nebylo možné dosáhnout stejných výsledků nebo by jejich dosažení bylo obtížné. Dále pouze polovina členských států oznámila, že účinky opatření EIF z období 2007–10 a 2011–13 přetrvaly ve značném rozsahu i po skončení financování. Podle dotazovaných zúčastněných stran byla omezená udržitelnost zejména důsledkem faktorů, jako jsou měnící se politické odhodlání a podpora na vnitrostátní úrovni.
Rovněž se zjistilo, že projekty jsou soudržné a doplňkové s jinými opatřeními zaměřenými na integraci státních příslušníků třetích zemí na vnitrostátní úrovni a podporovanými jinými finančními nástroji EU, přičemž některé zaznamenané obtíže byly důsledkem odlišného načasování fondů EU a informovanosti o opatřeních Společenství. Převážná většina členských států uvedla, že EIF umožnil provádění opatření, která by nemohla být financována z vnitrostátních zdrojů, čímž potvrdila přidanou hodnotu fondu.
Evropský uprchlický fond (ERF)
Hodnocení dospělo k závěru, že cíle ERF celkově odrážejí potřeby členských států. Jedním z klíčových nedostatků v období 2008–10 24 i 2011–13 však byl alokační mechanismus, který vycházel z přílivu uprchlíků v předchozích třech letech, a který proto nemohl řešit bezprecedentní potřeby členských států po drastickém nárůstu azylových toků z roku 2013. Tento problém byl zčásti zmírněn přidělením mimořádné pomoci členským státům, která, jak se ukázalo, byla užitečná při řešení krize.
V obdobích 2008–10 a 2011–13 byl ERF zvlášť účinný, pokud jde o podporu členských států v jejich úsilí zlepšovat podmínky pro přijímání a azylové řízení a integraci osob požívajících mezinárodní ochrany. Nejúčinnější byl v členských státech, které přistoupily k EU nedávno (a které mají méně rozvinuté azylové systémy). V těchto členských státech přinesl ERF podporu pro zlepšování jejich možností při zavádění vnitrostátních azylových systémů. Rovněž byl vysoce účinný při podpoře členských států čelících mimořádným situacím. Během prováděcího období mohl ERF pouze omezeně přispět k harmonizaci azylových systémů členských států a provádění společného evropského azylového systému vzhledem k právnímu rámci, který poskytoval v této oblasti členským státům širokou posuzovací pravomoc. Jelikož výsledky opatření Společenství nebyly příliš šířeny a většina projektů ERF byla realizována na čistě vnitrostátní úrovni, spolupráce a výměna zkušeností mezi členskými státy byla podporována jen omezeně. Fond byl v omezené míře rovněž účinný při provádění projektů se sdílenou odpovědností, jako bylo znovuusídlení osob požívajících mezinárodní ochrany a jejich přesun v rámci EU.
Z posouzení vyplynulo, že výstupů ERF bylo dosaženo za přiměřenou cenu navzdory některým nedostatkům zjištěným u několika členských států, většinou kvůli absenci zkušeností a nedostatečným technickým a administrativním kapacitám. Udržitelnost projektů ERF se odvíjela od typu financovaných projektů. Obecně vedla k udržitelným sítím mezi zúčastněnými stranami, přičemž za nejudržitelnější byly považovány investice do přijímacích kapacit. ERF byl doplňkem k dalším fondům SOLID. Všechny členské státy se domnívaly, že ERF umožnil financování inovativních projektů nebo projektů zaměřených na konkrétní cílové skupiny, které by bez podpory fondu nebyly provedeny. Přidaná hodnota ERF byla klíčová pro členské státy s méně rozvinutými azylovými systémy.
Pokud jde o období 2008–10, většina členských států měla za to, že fond byl při dosahování svých cílů účinný. Fond však byl méně účinný při zvyšování sdílené odpovědnosti členských států nebo mezi členskými státy a třetími zeměmi vzhledem k velmi malému počtu projektů prováděných v těchto oblastech. Posouzením se zjistilo, že většina členských států dosáhla výstupů ERF s přijatelnými náklady, i když bylo uvedeno, že stejných výsledků mohlo být dosaženo i s nižšími náklady. Všechny členské státy konstatovaly, že fond umožnil realizaci projektů, které by nemohly být financovány pouze s využitím vnitrostátních veřejných zdrojů.
Evropský návratový fond (RF)
Většina členských států uvedla, že cíle fondu odpovídají jejich potřebám v oblasti řízení navracení, přičemž některé priority byly považovány za relevantnější než jiné 25 . Některé členské státy uvedly, že fond mohl být relevantnější, pokud by do cílové skupiny rovněž patřili migranti, kteří v členských státech pobývají legálně, ale chtějí se vrátit do své země původu.
Také u RF se konstatovalo, že byl obecně úspěšný při dosahování svých cílů, přičemž převážná většina členských států posuzovala jeho výsledky jako pozitivní. Fond zvlášť účinně přispěl k rozvoji vnitrostátních integrovaných systémů řízení navracení, protože podporoval dobrovolné, nikoli nucené navracení a obecně posiloval kapacitu členských států pro navracení. RF rovněž pozitivně přispěl k zajišťování podpory členským státům v mimořádných situacích. Fond však měl pouze mírný dopad na posílení spolupráce mezi členskými státy a s třetími zeměmi a na zavádění standardů EU, a to vzhledem k nízkému počtu projektů provedených v tomto ohledu.
U projektů se obecně zjistilo, že jsou prováděny s přiměřenými náklady z hlediska finančních a lidských zdrojů. Hodnocení ukázalo, že jednotkové náklady na navracení se napříč členskými státy výrazně lišily, závisely na počtu navracených osob, dostupnosti cílové země návratu, počtu zemí podílejících se na návratových operacích a výši finanční podpory poskytované navraceným osobám. Několik členských států a příjemců uvedlo příklady méně účinných projektů z důvodu nákladů na řízení a administrativní zátěže. Zjistilo se, že dobrovolný návrat je obecně nákladově efektivnější než nucený návrat.
Většina členských států zjistila, že většina opatření RF měla dlouhodobé účinky po skončení projektů. Neexistoval však přesvědčivý důkaz, který by umožňoval prokázat dlouhodobý dopad opatření, protože řada členských států zdůraznila, že k tomu, aby mohly pokračovat v aktivitách navracení zahájených s využitím prostředků RF, je zapotřebí další financování. Nejudržitelnějším typem opatření byla ta, která měla strukturální účinky, jako je zlepšování infrastruktury zajišťovacích zařízení, a opatření, která zlepšovala spolupráci mezi členskými státy nebo mezi členskými státy a třetími zeměmi.
Hodnocení dospělo k závěru, že opatření financovaná z RF byla soudržná a doplňková s dalšími vnitrostátními opatřeními v oblasti navracení a obecně soudržná a doplňková s jinými fondy EU v této oblasti. U politik v oblasti opětovného začlenění financovaných z jiných nástrojů EU, jako je Evropský sociální fond, kde existuje potenciální riziko přesahů, však byla zjištěna jen omezená doplňkovost.
Závěrem členské státy uvedly, že fond přidával hodnotu různými způsoby tím, že poskytoval členským státům prostředky pro financování nových projektů nebo podporoval projekty již fungující a podněcoval využívání dobrovolného návratu oproti návratu nucenému. Členské státy uvedly, že RF měl vliv na rozvoj jejich systému asistovaného dobrovolného návratu v míře, v jaké by to nebylo možné v případě jeho neexistence, a to tím, že zaváděl systematické reintegrační granty, monitoroval navracení do třetích zemí, budoval podpůrné sítě pro opětovné začlenění a šíření informací a zvyšoval informovanost o otázkách souvisejících s navracením. Většina členských států však uvedla, že v případě neexistence RF by pravděpodobně byly nucené návraty prováděny ve stejném rozsahu. Fond dále umožnil různé a inovativní přístupy v řízení navracení. Usnadnil účast nových zúčastněných stran a přispěl k plnění standardů a požadavků EU.
Zjištění související s obdobím 2008–10 jsou obdobná jako zjištění uvedená výše, zejména pokud jde o relevantnost a účelnost fondů. Průměrná míra využití prostředků byla vyšší v letech 2011–13 (81 %) než v letech 2008–10 (70 %), což naznačuje, že zúčastněné strany získaly během zkoumaného období větší zkušenosti. U obou období byly největší prostředky přiděleny čtyřem členským státům s největším přílivem nelegálních migrantů a počtem navracených, jmenovitě Řecku, Spojenému království, Španělsku a Francii.
3 DALŠÍ POSTUP
Komise zvážila zjištění hodnocení a identifikovala některé hlavní získané zkušenosti. Některá nápravná opatření již byla přijata v AMIF a ISF, zatímco další jsou patřičně zohledňována při přípravě příští generace fondů.
Administrativní zátěž
Hodnocení ukázalo, že struktura fondů byla příliš složitá a že roční programový cyklus a provádění fondů byly vnímány jako vysoká administrativní zátěž. To zdůraznilo i posouzení dopadů doprovázející vytvoření AMIF a ISF 26 . Aby se řešil tento nedostatek, byl zřízen jediný fond (AMIF), který zahrnuje všechny aspekty migrace (nahrazuje tři fondy s vlastními právním základem a prováděcími pravidly), pro každý členský stát byl přijat jediný vnitrostátní program pro každý fond, který se vztahuje na celé období 2014–20, bylo zavedeno zjednodušené vykazování nákladů a pravidla způsobilosti byla sladěna s vnitrostátními pravidly členských států.
Monitorování a hodnocení
Zásadní problém při hodnocení fondů SOLID představovala absence účinných mechanismů monitorování a hodnocení společných pro všechny členské státy a s výchozími a cílovými hodnotami. Tento problém byl řešen u AMIF a ISF pomocí prvního seznamu společných ukazatelů zahrnutého do právního základu a rovněž pomocí společného monitorovacího a hodnotícího rámce 27 , který poskytuje otázky k hodnocení, ukazatele pro hodnocení výsledků a dopadů a ukazatele pro účelnost, přidanou hodnotu a udržitelnost 28 . Rovněž byly vytvořeny pokyny 29 , aktivní síť koordinátorů v oblasti hodnocení a specifický systém informačních technologií (SFC) pro podávání zpráv o hodnocení.
Alokační mechanismus
Alokační mechanismus založený na dřívějších údajích a přílivu migrantů nemohl zohlednit novější a náhlé změny v migračním tlaku. V rámci AMIF a programu ISF – hranice a víza vychází rozdělovací klíč i nadále z přidělených prostředků pro období 2011–13 u ERF, EIF a RF a z přidělených prostředků pro období 2010–12 u EBF. Určitá pružnost je zaručena významnějším finančním krytím přiděleným pro mimořádnou pomoc. Například Bulharsko obdrželo na podporu své reakce na neočekávaný migrační tlak v rámci AMIF a programu ISF – hranice a víza prostředky ve výši 20,5 milionu EUR, respektive 41 milionů EUR, ale v rámci mimořádné pomoci obdrželo celkem 170 milionů EUR z obou fondů (do října 2017). Navzdory zvýšené pružnosti však zůstává významným problémem nevyvážený rozdělovací klíč, kterým se bude muset zabývat příští víceletý finanční rámec.
Solidarita: znovuusídlení a přesun osob požívajících mezinárodní ochrany
Z hodnocení vyplynulo, že v rámci znovuusídlování a přesunů osob požívajících mezinárodní ochranu v rámci EU by se mohly optimalizovat zásady solidarity a sdílení odpovědnosti na úrovni EU. Pokud jde o přesun osob požívajících mezinárodní ochranu, členské státy upřednostnily využití svých přidělených prostředků na opatření, která řešila jejich konkrétní potřeby, přičemž ERF neposkytoval další finanční pobídky na přemísťovanou osobu. V případě znovuusídlování existovala finanční pobídka (4 000 až 6 000 EUR), ale ukázalo se, že je nedostatečná, aby pokryla náklady na znovuusídlení jedné osoby. AMIF řešil v omezené míře tyto nedostatky pomocí dalšího financování ve formě zvýšení jednorázových částek (6 000 až 10 000 EUR) a systému příslibů, který s sebou nese politickou pozornost.
Nasměrování provádění k prioritám EU
Z hodnocení vyplynulo, že členské státy vyčleňovaly na některé z priorit malé finanční prostředky, a tím omezovaly účinky fondů v některých oblastech (např. konzulární spolupráce, přesun a znovuusídlení, spolupráce se zeměmi návratu nebo spolupráce mezi členskými státy v oblasti integrace). AMIF a ISF již obsahují některá zlepšení, která pomohou lépe směrovat provádění k prioritám EU, jako jsou finanční pobídky (zvýšená míra spolufinancování a vyšší jednorázové částky), další financování pro konkrétní opatření a navyšování přidělovaných prostředků všech členských států na konkrétní politické priority EU.
Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o zřízení rámcového programu solidarity a řízení migračních toků pro období 2007–2013, KOM(2005) 123 v konečném znění.
Rozhodnutí č. 574/2007/ES, článek 3.
Rozhodnutí č. 435/2007/ES, článek 2.
Rozhodnutí č. 573/2007/ES, články 2 a 3.
Rozhodnutí č. 573/2007/ES, čl. 3 odst. 6.