Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních

[COM(2018) 365 final – 2018/0189 (COD)]

(2019/C 110/10)

Zpravodaj:

Arnold PUECH D’ALISSAC

Konzultace	Evropský parlament, 10/09/2018 Rada, 17. 10. 2018
Právní základ	Článek 114 Smlouvy o fungování Evropské unie
Odpovědná specializovaná sekce	Jednotný trh, výroba a spotřeba
Přijato ve specializované sekci	21. 11. 2018
Přijato na plenárním zasedání	12. 12. 2018
Plenární zasedání č.	539
Výsledek hlasování (pro/proti/zdrželi se hlasování)	208/1/3

1.   Závěry a doporučení

1.1.

Zeměpisná označení představují na čím dál liberalizovanějším a konkurenčnějším světovém trhu jedinečný a cenný zdroj pro výrobce v Evropské unii.

1.2.

Evropská komise by vždy měla jednat v zájmu ochránění modelů výroby a systémů kvality uznávaných na globální úrovni pro svou udržitelnost, která má příznivý dopad na spotřebitele a na výrobce.

1.3.

Tato označení jsou specifická tím, že zdůrazňují místní rozměr výrobku a upozorňují tak na kulturní aspekty, místní know-how, dané území a jeho zemědělsko-ekologické zvláštnosti. Tyto znaky by měly zůstat zachovány.

1.4.

Na světové úrovni se projevuje výrazné hnutí v oblasti rozvoje oficiálních identifikačních značek kvality a původu (systém SIQO).

1.5.

EHSV tento pozitivní aspekt zdůrazňuje a vítá návrh Evropské komise na ochranu zapsaných označení původu a zeměpisných označení na mezinárodní úrovni v rámci Ženevské dohody a příslušných právních postupů. Domnívá se, že je naprosto nezbytné pokusit se o vytvoření harmonizovaného rámce na ochranu značek kvality na mezinárodní úrovni. Je nicméně toho názoru, že je nutné usilovat o uplatňování globálního přístupu, jehož cílem bude chránit a prosazovat systém značek kvality jako celek.

1.6.

Je třeba navrhnout systém, jenž zaručí rovné zacházení všem evropským výrobcům, kteří chtějí, aby byla jejich zeměpisná označení uznávána i na mezinárodní úrovni.

1.7.

EHSV se domnívá, že práva nabytá těmito zeměpisnými označeními, která jsou již zapsána a chráněna na evropské úrovni, by měla být zachována, aby nedocházelo k penalizaci a nerovnému zacházení.

2.   Návrh nařízení

2.1.

Tento návrh Komise má zavést právní rámec pro účinnou účast Evropské unie v Lisabonské dohodě o označeních původu a zeměpisných označeních Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO), jakmile se Unie stane smluvní stranou Ženevského aktu.

2.2.

Ženevský akt stanovuje, že každá smluvní strana poskytne na svém území ochranu zapsaným označením původu a zeměpisným označením, a to v rámci svého právního systému a své právní praxe. Zapsané označení původu či zeměpisné označení je tak chráněno každou smluvní stranou, pokud nebylo jmenovitě odmítnuto.

2.3.

Evropská komise navrhuje, aby Evropská unie, jakmile se stane smluvní stranou Ženevského aktu, předložila seznam zeměpisných označení (po dohodě s členskými státy) za účelem jejich ochrany v rámci systému Lisabonské dohody. Po přistoupení Evropské unie k Lisabonské dohodě bude možné podávat žádosti o mezinárodní zápis dalších zeměpisných označení, která jsou chráněna a zapsána v Unii, z podnětu Komise nebo na žádost určitého členského státu či dotčeného seskupení producentů.

2.4.

Bude třeba zavést vhodné postupy, aby Komise mohla posoudit označení původu a zeměpisná označení, která pocházejí ze třetích smluvních stran a jsou zapsána v mezinárodním rejstříku. Vymáhání práv z označení původu a zeměpisných označení, která pocházejí ze třetích smluvních stran a jsou zapsána v mezinárodním rejstříku, ze strany Unie je třeba uskutečňovat v souladu s hlavou III Ženevského aktu.

2.5.

Tento akt každé smluvní straně ukládá především to, aby zavedla účinné opravné prostředky na ochranu zapsaných označení původu a zapsaných zeměpisných označení (viz článek 14 Ženevského aktu Lisabonské dohody) (1).

2.6.

Mezi smluvními stranami Lisabonské dohody je sedm členských států Evropské unie, které uznaly ochranu názvů třetích zemí. Aby byly těmto členským státům poskytnuty prostředky k plnění jejich mezinárodních povinností přijatých před přistoupením Evropské unie k Lisabonské dohodě, je nutno zavést přechodné ochranné opatření, jež by mělo být účinné pouze na vnitrostátní úrovni a nemělo by mít vliv na obchod uvnitř Unie ani na mezinárodní obchod.

2.7.

Poplatky, které mají být podle Ženevského aktu a společného prováděcího řádu uhrazeny za podání žádosti o mezinárodní zápis označení původu nebo zeměpisného označení hradí členský stát, z něhož označení původu nebo zeměpisné označení pochází (viz článek 11 Ženevského aktu Lisabonské dohody) (2).

2.8.

Unie zavedla jednotné a komplexní systémy ochrany zeměpisných označení zemědělských produktů. Prostřednictvím těchto systémů požívají chráněné názvy výrobků v celé EU dalekosáhlé ochrany, a to na základě procesu podání jediné žádosti. Návrh je v souladu s obecnou politikou EU týkající se prosazování a posílení ochrany zeměpisných označení prostřednictvím dvoustranných, regionálních a mnohostranných dohod.

3.   Obecné připomínky

3.1.

EHSV vítá návrh Evropské komise na ochranu zapsaných označení původu a zeměpisných označení na mezinárodní úrovni v rámci Ženevského aktu a příslušných právních postupů. V souvislosti se stále rostoucí globalizací, zejména pokud se jedná o obchodování se zemědělsko-potravinářskými produkty, je naprosto nezbytné pokusit se o vytvoření harmonizovaného rámce na ochranu značek kvality na mezinárodní úrovni.

3.2.

Evropská komise by vždy měla jednat v zájmu ochránění modelů výroby a systémů kontroly kvality uznávaných na globální úrovni pro svůj příznivý dopad na zdraví spotřebitelů a na hospodářskou a environmentální udržitelnost.

3.3.

Zeměpisná označení představují na čím dál liberalizovanějším světovém trhu jedinečný (5,7 % tržeb z prodeje výrobků zemědělsko-potravinářského průmyslu, což v roce 2010 činilo více než 54 miliard EUR) (3) a cenný zdroj pro výrobce v Evropské unii. Nicméně úsilí soutěžit v oblasti kvality je bezpředmětné v případě, že hlavní nástroj, který se k tomu u našich kvalitních produktů, to znamená těch, které mají zeměpisná označení, používá, není dostatečně chráněn na mezinárodních trzích.

3.4.

EHSV podtrhuje, že zeměpisná označení jsou jasnými znaky, které umožňují rozlišit konkurenční výrobky a informovat spotřebitele o původu daného výrobku. Na rozdíl od ochranných známek má zeměpisné označení za cíl zdůraznit vazbu mezi výrobkem a jeho oblastí původu, tato označení jsou tedy specifická tím, že zdůrazňují místní rozměr výrobku a upozorňují tak na kulturní aspekty, místní know-how, dané území a jeho zemědělsko-ekologické zvláštnosti. Tyto znaky by měly zůstat zachovány.

3.5.

EHSV již v roce 2008 ve svém stanovisku k tématu Zeměpisná označení a označení původu (4) zdůraznil, že „v evropské občanské společnosti již dlouhou dobu postupně a neustále roste zájem spotřebitelů o vlastnosti zemědělských produktů a potravin, z něhož vyplývá požadavek kvalitních výrobků“. Toto prohlášení je dnes ještě aktuálnější, neboť evropští spotřebitelé čím dál častěji vyhledávají kvalitní výrobky, které pocházejí z určitého území, regionu či státu a jejichž kvalita a pověst je (kromě jiných vlastností) s tímto zeměpisným původem bytostně spjata (5).

3.6.

Podle nedávného stanoviska Hospodářské, sociální a environmentální rady Francie s názvem Oficiální značky kvality a původu potravinářských výrobků se na světové úrovni projevuje výrazné hnutí v oblasti rozvoje oficiálních identifikačních značek kvality a původu (systém SIQO). Zeměpisná označení se vyvíjejí vpřed, neboť reagují na narůstající poptávku spotřebitelů a současně vyzdvihují historii, dědictví a tradiční know-how, které se pojí s daným územím.

3.7.

EHSV připomíná, že podle FAO (6) zaznamenáváme velmi pozitivní účinky zeměpisných označení na cenu, nezávisle na druhu výrobku, oblasti původu nebo délce doby jeho zapsání.

3.8.

Ve všech uzavřených dvoustranných dohodách či v těch, o jejichž uzavření se jedná, je kladen stále větší důraz na otázky spojené s ochranou zeměpisných označení. EHSV tento pozitivní aspekt zdůrazňuje. Je nicméně toho názoru, že je nutné usilovat o uplatňování globálního přístupu, jehož cílem bude chránit a prosazovat systém značek kvality jako celek.

3.9.

EHSV je toho názoru, že k tomu je nutné přehodnotit návrh na vypracování pozitivního seznamu na úrovni EU, který není v souladu s požadavkem na globální ochranu systému zeměpisných označení. Je totiž třeba navrhnout systém, jenž zaručí rovné zacházení všem evropským výrobcům, kteří chtějí, aby byla jejich zeměpisná označení uznávána i na mezinárodní úrovni. To platí tím spíše, že vybraná kritéria nezohledňují další socioekonomická kritéria, která jsou důležitá pro rozvoj hospodářství na určitých územích Evropské unie. Kolem zeměpisných označení se často rozvíjí i místní ekonomika, která vytváří pracovní místa, má velký vliv na další odvětví ekonomiky, jako je cestovní ruch, a je přínosná z hlediska územního plánování a využití půdy.

3.10.

EHSV žádá Komisi, aby zohlednila dopady budoucích nových vztahů mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím a účinky, které by stanovení pozitivního seznamu mohlo mít na probíhající jednání, jež by měla být vedena na základě ochrany systému kvality Evropské unie jak celku. Spojené království bude muset po svém vystoupení z EU i nadále respektovat zeměpisná označení zaručená systémem, který do té doby využívalo.

3.11.

EHSV upozorňuje, že evropské zemědělsko-potravinářské odvětví je výrazně ohroženo paděláním produktů. Nedávno zveřejněná zpráva (7) Evropské komise potvrzuje, že nejčastěji padělanými výrobky jsou zemědělsko-potravinářské produkty.

3.12.

EHSV připomíná, že v současné době je plnoprávnými členy Lisabonské dohody již sedm zemí EU (Bulharsko, Česká republika, Francie, Itálie, Maďarsko, Portugalsko a Slovensko) a že uvedená dohoda nyní čítá více než 1 000 zapsaných zeměpisných označení, u nichž je zajištěna mezinárodní ochrana chráněného označení původu a chráněného zeměpisného označení prostřednictvím jediného registračního postupu.

3.13.

EHSV se domnívá, že práva nabytá těmito zeměpisnými označeními, která jsou již zapsána a chráněna na evropské úrovni, by měla být zachována, aby nedocházelo k penalizaci a nerovnému zacházení.

3.14.

V neposlední řadě pak EHSV upozorňuje na studii z roku 2012 o obchodní hodnotě zeměpisných označení v Unii (8). Jedná se o jedinou studii na toto téma, která je v současné době k dispozici, zdá se však, že přínosnost zeměpisných označení (value premium rate) se od té doby nijak zásadně nezměnila.

---

(1)  http://www.wipo.int/edocs/pubdocs/en/wipo_pub_239.pdf.

(2)  Tamtéž.

(3)  Viz nabídkové řízení č. AGRI-2011-EVAL-04.

(4)  Úř. věst. C 204, 9.8.2008, s. 57.

(5)  https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1540542863415&uri=CELEX:32012R1151.

(6)  Organizace OSN pro výživu a zemědělství.

(7)  https://ec.europa.eu/taxation_customs/sites/taxation/files/report_on_eu_customs_enforcement_of_ipr_2017_en.pdf (prozatím je k dispozici pouze v angličtině).

(8)  https://ec.europa.eu/agriculture/external-studies/value-gi_en (prozatím je k dispozici pouze v angličtině).