EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 18.10.2017
COM(2017) 607 final
2017/0266(NLE)
Návrh
ROZHODNUTÍ RADY
o uzavření dodatkového protokolu doplňujícího Úmluvu Rady Evropy o prevenci terorismu (CETS č. 217) jménem Evropské unie
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
1.PŘEDMĚT NÁVRHU
Dodatkový protokol k Úmluvě Rady Evropy o prevenci terorismu (dále jen „dodatkový protokol“) byl přijat Výborem ministrů dne 19. května 2015. Evropská unie podepsala dodatkový protokol dne 22. října 2015. Tento návrh se týká rozhodnutí uzavřít dodatkový protokol jménem Unie.
Dodatkový protokol (úmluva č. 217) doplňuje Úmluvu Rady Evropy o prevenci terorismu (úmluva č. 196). Předpokladem pro uzavření dodatkového protokolu je, že Evropská unie uzavřela nebo současně uzavírá úmluvu č. 196. Tento návrh je proto doprovázen návrhem rozhodnutí o uzavření úmluvy č. 196 jménem Unie a musí být vykládán ve spojení s ním.
2.SOUVISLOSTI NÁVRHU
Účelem dodatkového protokolu je doplnit úmluvu č. 196 řadou ustanovení zaměřených na provádění trestněprávních aspektů rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2178(2014) o hrozbách pro mezinárodní mír a bezpečnost v důsledku teroristických činů. V této rezoluci Rada bezpečnosti vyzvala členské státy Organizace spojených národů, aby přijaly sérii opatření k prevenci a omezení přílivu zahraničních teroristických bojovníků do oblastí konfliktů.
Dodatkový protokol odpovídá na tuto výzvu tím, že podporuje jednotné chápání trestných činů souvisejících se zahraničními teroristickými bojovníky a reakci na ně. Slouží jako měřítko pro výměnu informací a usnadňuje přeshraniční vyšetřování a stíhání činů přípravné povahy, u nichž je možnost a nebezpečí, že povedou ke spáchání teroristických trestných činů.
Dodatkový protokol zavádí kriminalizaci těchto činů: účast ve sdružení nebo skupině za účelem terorismu (článek 2), absolvování výcviku teroristů (článek 3), vycestování nebo pokus o vycestování do zahraničí za účelem terorismu (článek 4), poskytování nebo shromažďování finančních prostředků pro tyto cesty (článek 5) a organizování těchto cest a napomáhání v těchto cestách (článek 6). Cílem článku 7, podle kterého mají strany povinnost určit kontaktní místo, které bude včas poskytovat nebo zpracovávat žádosti o dostupné informace, je posílit výměnu informací.
Článek 2 je považován za důležitý nástroj pro účinné vyšetřování a stíhání osob, které svou činností přispívají k páchání teroristických trestných činů teroristickými skupinami.
Článek 3 zavádí kriminalizaci činů přípravné povahy, tj. absolvování výcviku teroristů, a doplňuje tak stávající trestný čin poskytování výcviku teroristů definovaný v článku 7 úmluvy č. 196. Ustanovení článku 3 zároveň posiluje právní jistotu a účinnost článků 4 až 6 dodatkového protokolu, neboť definuje absolvování výcviku teroristů, které je uvedeno jako jeden z účelů vycestování.
Účelem článků 4 až 6 je provést ustanovení odst. 6 písm. a) až c) rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2178(2014). Rozšiřují působnost kriminalizace na další činy přípravné povahy, jež jdou nad rámec činů, na které se již vztahuje úmluva č. 196 (například veřejné podněcování, poskytování výcviku teroristů a nábor teroristů).
Ustanoveními článku 7 týkajícími se posílené výměny informací / kontaktních míst reaguje dodatkový protokol na odstavec 3 rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2178(2014), jenž vyzývá k zintenzivnění mezinárodní spolupráce, které by konkrétněji usnadnilo předcházení případům vycestování do třetích zemí za účelem spáchání teroristických činů nebo účasti na činnostech souvisejících s výcvikem teroristů a usnadnilo jejich vyšetřování.
Dodatkový protokol vstoupil v platnost dne 1. července 2017. K 11. červenci 2017 dodatkový protokol ratifikovaly tři členské státy EU a podepsalo jej 24 členských států EU. Evropská unie podepsala dodatkový protokol dne 22. října 2015.
3.ODŮVODNĚNÍ NÁVRHU
V posledních letech vzrostla a rychle se vyvíjí hrozba terorismu. Jedinci označovaní jako „zahraniční terorističtí bojovníci“ cestují do zahraničí za účelem terorismu. Vracející se zahraniční terorističtí bojovníci představují zvýšenou bezpečnostní hrozbu pro všechny členské státy. Zahraniční terorističtí bojovníci byli spojeni i s nedávnými útoky a plánovanými útoky v několika členských státech. Kromě toho Unie a její členské státy čelí zvýšené hrozbě ze strany jedinců inspirovaných nebo řízených zahraničními teroristickými skupinami. Boj proti terorismu je třeba zintenzivnit, a to nejen na vnitrostátní úrovni, ale také na úrovni celoevropské a mimo ni.
Terorismus má globální povahu a představuje rostoucí hrozbu pro základní práva, demokracii a právní stát v Evropě a po celém světě. Teroristické útoky jsou nerozlišující útoky. Jejich oběti terorismu mohou pocházet odkudkoli.
Teroristické útoky spáchané v posledních letech v Evropské unii i jinde ve světě jsou nepřijatelným porušením zásad, které jsou základem demokratických společností. Vzhledem k této hrozbě musí Evropská unie více než kdy jindy jednotně prosazovat a obhajovat zásady, které jsou důvodem její existence.
Přeshraniční povaha terorismu vyžaduje těsnou mezinárodní spolupráci. Jednotné chápání činů souvisejících se zahraničními teroristickými bojovníky a trestných činů přípravné povahy, u kterých existuje možnost, že povedou ke spáchání teroristických činů, přispívá k dalšímu posílení účinnosti nástrojů trestního soudnictví a spolupráce na úrovni Unie a na mezinárodní úrovni. Skutečnost, že právní normy v této oblasti – včetně těch, které se uplatňují v rámci EU,– jsou často odvozeny od mezinárodních nástrojů, jako je dodatkový protokol, dále zvýrazňuje potřebu, aby Evropská unie na mezinárodní scéně vystupovala jednotně.
Evropská unie přijala komplexní soubor právních nástrojů pro boj proti terorismu, jak je uvedeno níže. Ustanovení obsažená v těchto nástrojích se téměř plně shodují s ustanoveními dodatkového protokolu. Dodatkový protokol může uvedená společná pravidla ovlivnit nebo změnit oblast jejich působnosti.
Po přijetí směrnice (EU) 2017/514 o boji proti terorismu je Evropská unie připravena splnit svůj závazek stát se stranou dodatkového protokolu uzavřením uvedeného nástroje.
4.PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU
4.1Pravomoc Unie uzavřít dodatkový protokol
V čl. 3 odst. 2 SFEU se stanoví, že ve výlučné pravomoci Unie je „uzavření mezinárodní smlouvy, ... pokud její uzavření může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působnost“. Mezinárodní smlouva může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působnost, pokud se oblast, které se smlouva týká, překrývá s právními předpisy Unie nebo se na ni z velké části vztahuje právo Unie.
Akty v oblasti působnosti dodatkového protokolu, včetně ustanovení trestního práva hmotného a ustanovení týkajícího se posílené výměny informací, již Unie přijala. Právní rámec EU týkající se trestných činů souvisejících s terorismem je stanoven ve směrnici (EU) 2017/541 o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV o boji proti terorismu, pokud jde o členské státy, jež jsou vázány uvedenou směrnicí. V 5. bodě odůvodnění směrnice se odkazuje výslovně na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2178(2014) a dodatkový protokol. Směrnice vytváří trestněprávní rámec pro všechny trestné činy vymezené dodatkovým protokolem a stanoví doplňující pravidla ohledně sankcí, soudní příslušnosti a odpovědnosti právnických osob.
Na ustanovení dodatkového protokolu, která se týkají výměny informací, se vztahuje rozhodnutí Rady 2005/671/SVV o výměně informací a spolupráci v oblasti teroristických trestných činů, přičemž směrnice (EU) 2017/541 mění i toto rozhodnutí.
Dalšími relevantními nástroji Unie v tomto ohledu jsou zejména rámcové rozhodnutí Rady 2006/960/SVV ze dne 18. prosince 2006 o zjednodušení výměny operativních a jiných informací mezi donucovacími orgány členských států Evropské unie, rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti („prümské rozhodnutí“). Tyto nástroje upravují na jedné straně výměnu informací pro účely trestního vyšetřování případů v souvislosti s terorismem a zřizování kontaktních míst pro výměnu informací na straně druhé. Policejní spolupráci mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a třetími zeměmi s cílem odpovídajícím způsobem reagovat na fenomén zahraničních teroristických bojovníků podporuje zejména Europol.
Oblast, na kterou se vztahuje dodatkový protokol, se překrývá s právními předpisy Unie a v každém případě se na ni do značné míry vztahuje právo Unie. Jeho uzavření proto může „ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působnost“ ve smyslu čl. 3 odst. 2 SFEU. Unie má tudíž výlučnou pravomoc dodatkový protokol uzavřít.
4.2Právní základ pro navrhované rozhodnutí
Volba právního základu unijního aktu se musí zakládat na objektivních skutečnostech, které mohou být předmětem soudní kontroly; k těmto skutečnostem patří účel a obsah aktu. Pokud přezkum opatření Evropské unie ukáže, že sleduje dvojí účel nebo že má dvě složky, a pokud jeden z těchto účelů nebo jednu z těchto složek je možno identifikovat jako hlavní, zatímco druhý účel či druhá složka je pouze vedlejší, musí být akt založen na jediném právním základu, a sice na tom, který si žádá hlavní nebo převažující účel nebo složka.
Převažujícím účelem dodatkového protokolu je zavést trestné činy související s terorismem, pro něž má Unie pravomoc na základě čl. 83 odst. 1 SFEU. Hmotněprávním základem pro podepsání dodatkového protokolu je proto čl. 83 odst. 1 SFEU. Článek 7, týkající se posílené výměny informací prostřednictvím určení kontaktních míst, usnadňuje odhalování a vyšetřování osob, které cestují nebo se pokusí vycestovat, a předcházení těmto případům, čímž usnadňuje praktické uplatňování článku 4 dodatkového protokolu. Jeho povaha je tudíž pomocná.
Na základě čl. 83 odst. 1 SFEU byla přijata také směrnice o boji proti terorismu, jejímž hlavním účelem je stanovit minimální pravidla týkající se definice trestných činů souvisejících s terorismem a sankcí v této oblasti. Směrnice obsahuje rovněž ustanovení, která mají zlepšit výměnu informací a podporu pro oběti terorismu i jejich ochranu.
V čl. 218 odst. 6 SFEU se stanoví, že Rada přijme na návrh vyjednavače rozhodnutí o uzavření dohody. V čl. 218 odst. 6 písm. a) SFEU se stanoví, že pokud se dohoda týká oblastí, na které se vztahuje řádný legislativní postup, Rada přijme rozhodnutí po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.
Dodatkový protokol se týká oblastí, na něž se vztahuje řádný legislativní postup, zejména stanovení minimálních pravidel týkajících se definice trestných činů v oblasti terorismu (čl. 83 odst. 1 SFEU), v němž je vyžadován souhlas Evropského parlamentu. Procesněprávním základem navrhovaného rozhodnutí je proto čl. 218 odst. 6 písm. a) SFEU.
4.3Kontaktní místo pro výměnu informací
Podle článku 7 protokolu určí smluvní strany kontaktní místo pro nepřetržitou výměnu informací o zahraničních teroristických bojovnících. Navrhuje se určit Europol jako toto kontaktní místo za podmínek stanovených v nařízení (EU) 2016/794 pro vztahy s partnery a předávání a výměnu osobních údajů.
4.4Územní působnost
V souladu s Protokolem č. 22 Smlouvy o Evropské unii je Evropskou unií podepsaný a uzavřený dodatkový protokol závazný a použitelný ve všech členských státech EU s výjimkou Dánska. V souladu s Protokolem č. 21 Smlouvy o Evropské unii je podepsaný a Evropskou unií uzavřený dodatkový protokol ve Spojeném království závazný a použitelný pouze tehdy, pokud tento členský stát oznámí Radě své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nástroje. Pro Irsko je rámcové rozhodnutí 2002/475/SVV závazné, a proto se zúčastní přijímání tohoto rozhodnutí.
2017/0266 (NLE)
Návrh
ROZHODNUTÍ RADY
o uzavření dodatkového protokolu doplňujícího Úmluvu Rady Evropy o prevenci terorismu (CETS č. 217) jménem Evropské unie
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 83 odst. 1 ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. a) této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
s ohledem na souhlas Evropského parlamentu,
vzhledem k těmto důvodům:
(1)V souladu s rozhodnutím Rady (EU) 2015/1914 ze dne 18. září 2015 byl Dodatkový protokol k Úmluvě Rady Evropy o prevenci terorismu (CETS č. 196) (dále jen „dodatkový protokol“) podepsán dne 22. října 2015 s výhradou jeho uzavření.
(2)V článku 10 dodatkového protokolu se stanoví, že dodatkový protokol je otevřen ke schválení Evropskou unií.
(3)Unie již přijala opatření v různých oblastech, na které se vztahuje dodatkový protokol.
(4)Dodatkový protokol vyžaduje, aby smluvní strany určily kontaktní místo pro výměnu informací o osobách cestujících za účelem terorismu.
(5)Pro Irsko je rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV závazné, a proto se účastní přijímání tohoto rozhodnutí.
(6)[V souladu s článkem 3 Protokolu (č. 21) o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, oznámilo Spojené království své přání účastnit se přijímání a používání tohoto rozhodnutí,
NEBO:
V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 21) o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se Spojené království neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,]
(7)V souladu s články 1 a 2 Protokolu (č. 22) o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné,
(8)Dodatkový protokol by proto měl být schválen jménem Evropské unie,
PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:
Článek 1
Dodatkový protokol k Úmluvě Rady Evropy o prevenci terorismu (CETS č. 196) se jménem Evropské unie schvaluje.
Znění dodatkového protokolu je připojeno k tomuto rozhodnutí.
Článek 2
Agentura Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) je určena jako kontaktní místo stanovené v článku 7 dodatkového protokolu a v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794.
Článek 3
Předseda Rady jmenuje osobu zmocněnou uložit jménem Evropské unie listinu o schválení stanovenou článkem 10 dodatkového protokolu s cílem vyjádřit souhlas Evropské unie s tím, aby byla dodatkovým protokolem vázána.
Článek 4
Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnem přijetí.
V Bruselu dne
Za Radu
předseda / předsedkyně
EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 18.10.2017
COM(2017) 607 final
PŘÍLOHA
návrhu rozhodnutí Rady
o uzavření Dodatkového protokolu doplňujícího Úmluvu Rady Evropy o prevenci terorismu (CETS č. 217) jménem Evropské unie
PŘÍLOHA
návrhu rozhodnutí Rady
o uzavření Dodatkového protokolu doplňujícího Úmluvu Rady Evropy o prevenci terorismu (CETS č. 217) jménem Evropské unie
28. plenární zasedání
Štrasburk (Francie) 8.–10. dubna 2015
Členské státy Rady Evropy a ostatní strany Úmluvy Rady Evropy o prevenci terorismu (CETS č. 196), signatáři tohoto protokolu,
berouce v úvahu, že cílem Rady Evropy je dosáhnout větší jednoty mezi jejími členy;
přejíce si více posílit úsilí zaměřené na předcházení terorismu ve všech jeho podobách a jeho potlačování, a to jak v Evropě, tak i v celosvětovém měřítku, při současném respektování lidských práv a právního státu;
připomínajíce lidská práva a základní svobody zakotvené zejména v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (ETS č. 5) a jejích protokolech, jakož i v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech;
vyjadřujíce své hluboké znepokojení nad hrozbou, kterou představují osoby cestující do zahraničí za účelem spáchání teroristických trestných činů, přispění k jejich spáchání nebo účasti na nich nebo osoby poskytující či absolvující výcvik teroristů na území jiného státu;
berouce v této souvislosti ohled na rezoluci č. 2178 (2014), kterou přijala Rada bezpečnosti Organizace spojených národů dne 24. září 2014 na svém 7272. zasedání, zejména na odstavce 4 až 6 této rezoluce;
majíce za to, že je žádoucí, aby byla Úmluva Rady Evropy o prevenci terorismu v určitých ohledech doplněna,
se dohodli takto:
Článek 1 – Účel
Účelem tohoto protokolu je doplnit ustanovení Úmluvy Rady Evropy o prevenci terorismu, která byla otevřena k podpisu ve Varšavě dne 16. května 2005 (dále jen „úmluva“), ohledně kriminalizace činů popsaných v článcích 2 až 6 tohoto protokolu, a tím zvýšit úsilí stran při prevenci terorismu a jeho negativním dopadům na plné požívání lidských práv, zejména práva na život, a to jak opatřeními přijímanými na vnitrostátní úrovni, tak mezinárodní spoluprací při náležitém zohlednění stávajících použitelných mnohostranných nebo dvoustranných smluv nebo dohod mezi stranami.
Článek 2 – Účast ve sdružení nebo skupině za účelem terorismu
1.Pro účely tohoto protokolu se „účastí ve sdružení nebo skupině za účelem terorismu“ rozumí účast na činnostech sdružení nebo skupiny za účelem spáchání jednoho nebo více teroristických trestných činů tímto sdružením nebo skupinou nebo přispívání k jejich spáchání.
2.Každá strana přijme taková opatření, která mohou být nezbytná k tomu, aby byla „účast ve sdružení nebo skupině za účelem terorismu“, jak je definována v odstavci 1, je-li spáchána nezákonně a úmyslně, podle jejího vnitrostátního práva vymezena jako trestný čin.
Článek 3 – Absolvování výcviku teroristů
1.Pro účely tohoto protokolu se „absolvováním výcviku teroristů“ rozumí získat od jiné osoby pokyny, včetně znalostí nebo praktických dovedností, ohledně výroby či používání výbušnin, střelných či jiných zbraní nebo škodlivých či nebezpečných látek nebo ohledně dalších konkrétních metod či postupů za účelem spáchání teroristického trestného činu nebo přispění k jeho spáchání.
2.Každá strana přijme taková opatření, která mohou být nezbytná k tomu, aby bylo „absolvování výcviku teroristů“, jak je definováno v odstavci 1, je-li spácháno nezákonně a úmyslně, podle jejího vnitrostátního práva vymezeno jako trestný čin.
Článek 4 – Vycestování do zahraničí za účelem terorismu
1.Pro účely tohoto protokolu se „vycestováním do zahraničí za účelem terorismu“ rozumí vycestování do jiného státu, než ve kterém má cestující osoba státní příslušnost nebo bydliště, za účelem spáchání teroristického trestného činu, přispění k jeho spáchání nebo účasti na jeho spáchání či za účelem poskytnutí nebo absolvování výcviku teroristů.
2.Každá strana přijme taková opatření, která mohou být nezbytná k tomu, aby bylo „vycestování do zahraničí za účelem terorismu“, jak je definováno v odstavci 1, z jejího území nebo jejími státními příslušníky, je-li spácháno nezákonně a úmyslně, podle jejího vnitrostátního práva vymezeno jako trestný čin. Každá strana si může stanovit podmínky, které vyžadují její ústavní zásady a které jsou s těmito zásadami v souladu.
3.Každá strana rovněž přijme taková opatření, která mohou být nezbytná k tomu, aby byl pokus o spáchání trestného činu uvedeného v tomto článku podle jejího vnitrostátního práva a v souladu s ním vymezen jako trestný čin.
Článek 5 – Financování cesty do zahraničí za účelem terorismu
1.Pro účely tohoto protokolu se „financováním cesty do zahraničí za účelem terorismu“ rozumí jakékoli přímé nebo nepřímé poskytování nebo shromažďování finančních prostředků, které zcela nebo částečně umožní jakékoli osobě vycestovat do zahraničí za účelem terorismu ve smyslu definice v čl. 4 odst. 1 tohoto protokolu, s vědomím, že finanční prostředky jsou zcela nebo částečně určeny pro tento účel.
2.Každá strana přijme taková opatření, která mohou být nezbytná k tomu, aby bylo „financování cesty do zahraničí za účelem terorismu“, jak je definováno v odstavci 1, je-li spácháno nezákonně a úmyslně, podle jejího vnitrostátního práva vymezeno jako trestný čin.
Článek 6 – Organizování cesty do zahraničí za účelem terorismu nebo jakékoli napomáhání při vycestování
1.Pro účely tohoto protokolu se „organizováním cesty do zahraničí za účelem terorismu nebo jakýmkoli napomáháním při vycestování“ rozumí jakékoli jednání s cílem zorganizovat jakékoli osobě vycestování do zahraničí za účelem terorismu, jak je definováno v čl. 4 odst. 1 tohoto protokolu, nebo jí při tomto vycestování napomáhat s vědomím, že takto poskytnutá pomoc je pro účely terorismu.
2.Každá strana přijme taková opatření, která mohou být nezbytná k tomu, aby bylo „organizování cesty do zahraničí za účelem terorismu a jakékoli napomáhání při vycestování“, jak je definováno v odstavci 1, je-li spácháno nezákonně a úmyslně, podle jejího vnitrostátního práva vymezeno jako trestný čin.
Článek 7 – Výměna informací
1.Aniž je dotčen čl. 3 odst. 2 písm. a) úmluvy a v souladu se svým vnitrostátním právem a existujícími mezinárodními závazky, přijme každá strana taková opatření, která mohou být nezbytná k posílení včasné výměny jakýchkoli dostupných relevantních informací o osobách cestujících do zahraničí za účelem terorismu ve smyslu definice v článku 4 mezi stranami. Za tímto účelem určí každá strana kontaktní místo, které bude k dispozici 24 hodin denně po sedm dní v týdnu.
2.Strana si může zvolit, že určí již existující kontaktní místo podle odstavce 1.
3.Kontaktní místo strany musí být schopné urychleně komunikovat s kontaktním místem jiné strany.
Článek 8 – Podmínky a záruky
1.Každá strana zajistí, aby při provádění tohoto protokolu, včetně zavádění, provádění a uplatňování kriminalizace podle článků 2 až 6, byly respektovány závazky v oblasti lidských práv, zejména svoboda pohybu, svoboda projevu, svoboda sdružování a svoboda náboženského vyznání, které se na uvedenou stranu případně vztahují a které vyplývají z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jakož i jiné závazky podle mezinárodního práva.
2.Při zavádění, provádění a uplatňování kriminalizace podle článků 2 až 6 tohoto protokolu by s ohledem na sledované zákonné cíle a jejich nezbytnost v demokratické společnosti kromě toho měla být uplatněna zásada proporcionality a měla by být vyloučena jakákoli forma svévolného jednání nebo diskriminačního či rasistického zacházení.
Článek 9 – Vztah mezi tímto protokolem a úmluvou
Slova a výrazy používané v tomto protokolu musí být vykládány ve smyslu úmluvy. S výjimkou článku 9 se veškerá ustanovení úmluvy mezi stranami použijí obdobně.
Článek 10 – Podpis a vstup v platnost
1.Tento protokol je otevřen k podpisu signatářům úmluvy. Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Signatář nemůže ratifikovat, přijmout nebo schválit tento protokol, pokud předtím neratifikoval, nepřijal nebo neschválil úmluvu, nebo pokud tak nečiní současně. Listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení se uloží u generálního tajemníka Rady Evropy.
2.Tento protokol vstupuje v platnost prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od data uložení šesté listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení, z čehož alespoň čtyři musí být listiny členských států Rady Evropy.
3.Pro každého signatáře, který následně uloží svou listinu o ratifikaci, přijetí nebo schválení, vstupuje tento protokol v platnost prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od data uložení listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení.
Článek 11 – Přistoupení k protokolu
1.Po vstupu tohoto protokolu v platnost může každý stát, který přistoupil k úmluvě, rovněž přistoupit i k tomuto protokolu nebo tak může učinit současně.
2.Pro každý stát přistupující k protokolu podle odstavce 1 vstupuje protokol v platnost prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od data uložení listiny o přistoupení u generálního tajemníka Rady Evropy.
Článek 12 – Územní působnost
1.Každý stát nebo Evropská unie může při podpisu nebo při uložení své listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení vymezit území, na které či na která se tento protokol vztahuje.
2.Každá strana může kdykoli později prostřednictvím prohlášení adresovaného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit působnost tohoto protokolu na jakékoli další území vymezené v prohlášení. Pro takové území vstupuje protokol v platnost prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od data doručení daného prohlášení generálnímu tajemníkovi.
3.Každé prohlášení uskutečněné podle předchozích dvou odstavců může být pro každé území, které je v tomto prohlášení uvedeno, odvoláno oznámením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Odvolání nabývá účinku prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od data doručení daného oznámení generálnímu tajemníkovi.
Článek 13 – Vypovězení
1.Kterákoli ze stran může tento protokol kdykoli vypovědět oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
2.Vypovězení nabývá účinku prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od data doručení tohoto oznámení generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
3.Vypovězení úmluvy má automaticky za následek vypovězení tohoto protokolu.
Článek 14 – Oznamování
Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady Evropy, Evropské unii, státům, které nejsou členy Rady Evropy a podílely se na přípravě tohoto protokolu, jakož i každému státu, který přistoupil k tomuto protokolu nebo byl vyzván, aby k němu přistoupil:
a)
každý podpis;
b)
uložení každé listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení;
c)
každé datum vstupu tohoto protokolu v platnost v souladu s články 10 a 11;
d)
každý další akt, prohlášení, oznámení nebo sdělení týkající se tohoto protokolu.
Na důkaz čehož připojili níže podepsaní, řádně zmocnění zástupci k tomuto protokolu své podpisy.
V ... dne ... 2015 v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jediném vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy zašle ověřené opisy každému členskému státu Rady Evropy, Evropské unii, státům, které nejsou členy Rady Evropy a podílely se na přípravě tohoto protokolu, a každému státu, který byl vyzván, aby k tomuto protokolu přistoupil.